Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
17 Ad 52/2025 - 98.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 Ad 52/2025 - 98
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobkyně:
N. H.
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
v řízení o žalobě ze dne 16. 9. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2025, č. j. X.
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 4. 2025, č. j. X. (dále jen rozhodnutí I. stupně) zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen ZDP), když podle posudku o invaliditě Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též jen IPZS) pro první stupeň řízení ze dne 8. 4. 2025 není žalobkyně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 25 %. Žalobkyně proti rozhodnutí I. stupně uplatnila námitky.
2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 11. 7. 2025, č. j. X. (dále jen napadené rozhodnutí), bylo ve věci námitek žalobkyně rozhodnuto tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí I. stupně se potvrzuje.
II.
Žaloba
3. Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí podala dne 5. 9. 2025 žalobu k místně nepříslušnému Okresnímu soudu Plzeň-sever, který řízení zastavil a poučil žalobkyni o možnosti podat žalobu ve správním soudnictvím. Na základě poučení okresního soudu podala žalobkyně včasnou žalobu ke zdejšímu krajskému soudu (coby místně i věcně příslušnému správnímu soudu).
4. V žalobě uvedla, že dlouhodobě a intenzivně trpí kombinací závažných psychiatrických diagnóz, zejména středně těžkou depresivní fází, smíšenou úzkostnědepresivní poruchou, emočně nestabilní poruchou osobnosti a generalizovanou úzkostnou poruchou. Její stav je dále komplikován chronickými migrénami, které se pohybují na hranici mezi epizodickou a chronickou formou, a v minulosti opakovanými suicidálními pokusy. Navzdory intenzivní farmakoterapii zahrnující kombinaci antidepresiv, stabilizátorů nálady, anxiolytik a biologické léčby migrény, a to ve vysokých až horních dávkových rozmezích, zůstává její zdravotní stav velmi špatný. Medikace se postupně navyšuje, což podle žalobkyně svědčí o tom, že její stav není stabilizovaný. Přetrvávají u ní závažné symptomy, jako jsou depresivní propady, výrazná úzkostná tenze, panické ataky, nespavost, plačtivost, sociální izolace, snížená výkonnost, nesoustředěnost a projevy hraniční poruchy osobnosti.
5. Žalobkyně dále popsala omezení v každodenním životě a práci. Uvedla, že dlouhodobě trpí poruchami spánku, soustředění a paměti, častými panickými atakami, silnými úzkostmi, myšlenkami na sebevraždu a nutkáním k sebepoškozování. Chronické migrény ji několikrát měsíčně vyřazují z běžného života, přičemž při těžkých atakách musí zůstávat v absolutní tmě a tichu; bolesti jsou natolik intenzivní, že vyžadují užívání silných analgetik včetně opioidních přípravků. Žalobkyně uvedla, že není schopna pravidelně docházet do zaměstnání, což vede k častým výpadkům, nutnosti práce z domova, krácení mzdy a hrozící ztrátě pracovního poměru. Lékaři jí doporučovali další dlouhodobou hospitalizaci, kterou však musela odmítnout, protože by to znamenalo okamžité ohrožení jejího zaměstnání; v minulosti již kvůli pracovní neschopnosti o zaměstnání přišla. Posudkový lékař podle ní nesprávně vyhodnotil, že byla hospitalizována pouze jednou či že byla jen málo v pracovní neschopnosti, a nezohlednil, že si další hospitalizace či častější pracovní neschopnost nemůže dovolit z finančních důvodů ani kvůli hrozící ztrátě zaměstnání. Práci z domova vykonává často, avšak vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nedokáže podávat stabilní výkon, což vede k dalším problémům v pracovním poměru.
6. V žalobě dále popsala sociální důsledky svého zdravotního stavu. Uvedla, že je dlouhodobě izolovaná od společnosti, omezená v kontaktech s rodinou i přáteli a není schopna udržovat běžné sociální vztahy. Současně řeší následky domácího násilí a nebezpečného vyhrožování ze strany bývalého manžela, což je již více než rok v šetření kriminální policie. Byla vyšetřena soudními znalci z oboru psychiatrie a psychologie. Tyto události ji stále psychicky zatěžují, prožívá přetrvávající strach, úzkosti a psychické napětí, které dále zhoršují její zdravotní stav. Uvedla také, že kvůli psychickému stavu nebyla schopna žít sama a musela opustit svůj podnájem.
7. Žalobkyně poukázala i na ekonomické dopady svého zdravotního stavu. Uvedla, že výdaje na léky a pravidelné psychoterapie jsou vysoké a dlouhodobě neudržitelné, přičemž bez nich není možné léčbu vést. Omezený pracovní příjem ji přivádí do existenčních problémů a nemůže si dovolit další vhodné terapie.
8. V žalobě rovněž uvedla, že v minulosti jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Od té doby se její zdravotní stav nezlepšil, naopak se zhoršil. Její obtíže jsou chronické, vyžadují dlouhodobou léčbu a podle žalobkyně není reálné očekávat, že bude schopna stabilního pracovního výkonu či dosažení stabilního zdravotního a psychického stavu.
9. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání.
III.
Vyjádření žalované k žalobě
10. Žalovaná soudu k žalobě zaslala své vyjádření ze dne 21. 10. 2025.
11. Ve vyjádření uvedla, že podle ní dostupné medicínské prameny ve prospěch invalidity nesvědčily. Určení dominantního postižení posudková lékařka IPZS dostatečně osvětlila, jeho tíži zároveň zdůraznila volbou horní hranice rozpětí zvolené položky; výskyt komorbidit reflektovala aktivací § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. , o posuzování invalidity, nadto v maximální přípustné výměře.
12. Dodala, že zmínka o četnosti proběhlých hospitalizací neznamenala přitom evidentně klíčový určovatel nynější klasifikace. V posudku zkonstatovaná jediná pracovní neschopnost pro psychiatrickou diagnózu za posledních pět let je okolnost relevantní, bez ohledu na tvrzený skutečný důvod.
13. Dále konstatovala, že nepříznivá finanční (osobní) situace žalobkyně nepředstavuje v žádném případě aprobované posudkové hledisko, a bude tudíž namístě se obrátit spíše na jiná odvětví systému našeho sociální zabezpečení, kdy k samotnému účelu institut odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též NSS) ze dne 21. 10. 2015, č. j. 4 Ads 188/2015 -31.
14. Žalovaná považovala za vhodné též připodotknout, že dříve potvrzená invalidita určitého stupně (a data vzniku) nepetrifikuje tento stav coby nepodkročitelný na věčné časy.
15. Žalovaná má za dostatečně prokázané, že objektivizovaný funkční deficit nedosahoval úrovně invalidity. Žaloba dle ní není opodstatněná.
IV.
Posouzení věci soudem
16. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ).
17. V souladu s § 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
18. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. poté, kdy se účastníků výslovně dotázal, zda s tímto postupem souhlasí, a kdy je výslovně poučil, že v případě, že se k výzvě nevyjádří, se má za to, že souhlasí s projednáním bez nařízeného jednání. Žalobkyně i žalovaná přitom s projednáním bez nařízeného jednání výslovně souhlasily.
V.
Rozhodnutí soudu
19. Žaloba není důvodná.
20. K námitkám žalobkyně týkajícím se posouzení jejího zdravotního stavu není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení.
21. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003 -75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
22. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003 -54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013 -20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010 -63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
23. Z těchto důvodů požádal soud Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí – pracoviště v Plzni (dále jen Posudková komise) o vypracování posudku, který byl vyhotoven po jednání konaném dne 15. 4. 2026 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie a odborného lékaře z oboru neurologie.
24. Posudková komise vycházela při vypracování posudku ze spisové dokumentace IPZS Plzeň-sever, která obsahuje lékařskou zprávu ošetřujícího praktického lékaře a zprávy odborných lékařů, dále vycházela ze spisové dokumentace IPZS – odd. LPS, Oddělení pro námitkové a odvolací řízení Praha 9, z obsahu žaloby, doložených lékařských zpráv a vlastního zjištění při jednání.
25. Žalobkyně byla posuzována jako administrativní pracovnice, může pracovat z domova. Dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace psychiatra a neurologa při jednání Posudkové komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je smíšená porucha osobnosti.
26. Posudková komise není v souladu s posudkovým hodnocením IPZS Plzeň-sever, jež shledalo jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti smíšenou úzkostně depresivní poruchu a míra poklesu pracovní schopnosti 20 % podle kapitoly V., položky 4b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle paragrafu 3 odstavce 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 5 %, celkově tedy činí 25 %.
27. Posudková komise je v souladu s posudkovým hodnocením námitkového řízení, za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti určila smíšenou poruchu osobnosti. Funkční postižení bylo zhodnoceno jako lehké, tj. stavy se zhoršenou sociální adaptabilitou, zvýšenou konfliktností, disharmonickými postoji a chováním, s narušením vztahů a společenské komunikace nebo osobnosti anomální a akcentované, tj. 5–10 %. Rovněž byla zvolena horní hranice vymezeného procentního rozpětí s ohledem na kombinaci psychiatrického postižení. Horní hranice byla shodně navýšena 10 % pro kombinující zdravotní postižení v podobě migrény, která sama o sobě nesplňuje kritéria pro splnění invalidity. Dle zprávy MUDr. K. z r. 2023 je po nasazení biologické léčby posuzovaná kompenzovaná, bez nutnosti akutního ošetření či hospitalizace, nadále splnila i přísná kritéria k ponechání biologické léčby.
28. Míra poklesu pracovní schopnosti byla Posudkovou komisí zhodnocena 10 % podle kapitoly V., položky 7a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla podle paragrafu 3 odstavce 1 citované vyhlášky tato hodnota zvýšena o 10 %, celkově tedy činí 20 %. Podle Posudkové komise není žalobkyně schopna práce spojené se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, ve velkém kolektivu, ve vynuceném tempu; je schopna lehké práce.
29. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP.
30. K námitkám v žalobě pak uvedla, že zdravotní stav byl posouzen k datu vydání napadeného rozhodnutí, kdy pro soud je rozhodující skutkový a právní stav, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí. K lékařským zprávám, které jsou až po tomto datu, nelze přihlédnout.
31. Soud pak k posudku Posudkové komise konstatuje, že ten splňuje jak náležitosti stanovené vyhláškou o posuzování invalidity, tak náležitosti judikaturní. Posudková komise v něm jasně a srozumitelně odůvodnila své závěry.
32. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 ZDP platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
33. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. , o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
34. Podle § 38 písm. a) ZDP má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
35. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod, neboť z posudku IPZS vyplynulo, že není invalidní. Po doručení shora uvedeného posudku Posudkové komise ze dne 15. 4. 2026 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 1 ZDP, neboť u ní z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nenastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
36. Ve svém vyjádření ze dne 1. 5. 2026 k posudku Posudkové komise žalobkyně namítala, že její zdravotní stav je dlouhodobý, závažný a postupně se zhoršuje, přičemž má podle ní výrazný dopad na každodenní fungování i pracovní schopnost. Uvedla, že od začátku listopadu je v pracovní neschopnosti z důvodu těžké depresivní epizody, užívá kombinaci psychiatrické a analgetické medikace s významnými vedlejšími účinky, pravidelně dochází na psychoterapii a její stav je nadále kolísavý. Popsala obtíže v oblasti koncentrace, paměti, zpomaleného myšlení, nízké stresové tolerance, sociální izolace a potíží v běžných sociálních interakcích. Dále uvedla, že trpí smíšenou poruchou osobnosti s rysy hraniční poruchy, komplexní posttraumatickou stresovou poruchou, úzkostmi, panickými atakami, těžkými depresivními epizodami, poruchami spánku a migrénami, které i přes biologickou léčbu nadále významně omezují její fungování. Namítala, že není schopna pravidelného pracovního režimu, docházení do zaměstnání ani spolehlivého výkonu práce a ani práce z domova pro ni není reálným řešením. Poukázala také na to, že jí byl v minulosti přiznán invalidní důchod prvního stupně z důvodu migrén, a nerozumí proto závěru, že současná míra poklesu pracovní schopnosti je nižší než v minulosti. Má za to, že posudek nedostatečně zohledňuje kombinovaný dopad všech jejích zdravotních obtíží, a že její stav odpovídá alespoň invaliditě prvního stupně.
37. Soud konstatuje, že uvedené námitky žalobkyně směřují proti posudkovému závěru Posudkové komise, tedy proti odbornému lékařskému posouzení jejího zdravotního stavu. Jak již bylo uvedeno výše, soud není oprávněn nahrazovat odborné lékařské závěry vlastním posouzením zdravotního stavu žalobkyně. V řízení o dávkách podmíněných zdravotním stavem je soud vázán odborným posudkem posudkové komise, pokud tento splňuje požadavky úplnosti, přesvědčivosti a vypořádání všech rozhodných skutečností. Posudková komise se v posudku ze dne 15. 4. 2026 zabývala všemi rozhodujícími diagnózami žalobkyně, včetně psychiatrických obtíží, migrén a jejich kombinovaného dopadu. Posudková komise vycházela z rozsáhlé zdravotní dokumentace, z doložených lékařských zpráv, z dokumentace IPZS Plzeň-sever i IPZS – odd. LPS a z vlastního zjištění při jednání za účasti odborného psychiatra a neurologa. Posudková komise se vypořádala i s rozdílnými závěry IPZS Plzeň-sever a námitkového řízení a jasně odůvodnila, proč považuje za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu smíšenou poruchu osobnosti a proč funkční postižení hodnotí jako lehké. Posudková komise rovněž vysvětlila, proč migrény samy o sobě nesplňují kritéria invalidity, a proč je možné navýšit horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pouze o 10 procentních bodů podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
38. Výhrady žalobkyně týkající se aktuální pracovní neschopnosti, zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí či pozdějších lékařských zpráv nemohou být v tomto řízení zohledněny, neboť soud posuzuje zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Tyto aktuální skutečnosti a lékařské zprávy proto mohou být pouze předmětem posouzení možné budoucí nové žádosti. Soud proto uzavírá, že předestřené námitky žalobkyně nejsou způsobilé zpochybnit správnost posudkového závěru ani závěr o míře poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %, která nedosahuje zákonného minima pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 ZDP.
39. Soud proto žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
40. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy procesně úspěšné žalované nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť se projednávaná věc týká důchodového pojištění (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1 , § 102 , § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Plzni dne 25. 9. 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.