Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 A 41/2025 - 1214.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 41/2025 - 1214
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci
žalobce: Albert Česká republika, s.r.o., IČ: 440 12 373
sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha 5
zastoupen advokátkou JUDr. Ivanou Syrůčkovou
sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5
proti
žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát
sídlem Květná 15, 603 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. SZPI/BR650-126/2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Hradci Králové (dále také jen „SZPI“), rozhodnutím ze dne 24. 9. 2024 uznala žalobce vinným ze spáchání celkem dvaceti pěti přestupků. Jednalo se o přestupky podle § 17 odst. 2 písm. a) , § 17 odst. 2 písm. b) , § 17 odst. 2 písm. c) , § 17 odst. 2 písm. f) , § 17 odst. 2 písm. g) , § 17 odst. 1 písm. r) zákona č. 110/1997 Sb. , o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách “), a podle § 39 odst. 2 písm. b b) a § 39 odst. 2 písm. t) zákona č. 321/2004 Sb. , o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o vinohradnictví “). SZPI uložila žalobci úhrnnou pokutu ve výši 1 500 000 Kč, povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů potravin ve výši 48 904 Kč.
2. V řízení o odvolání žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že výrokem 1. podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , zrušil část výroku I., bod 10) prvostupňového rozhodnutí a řízení o dotčeném přestupku zastavil; výrokem 2. podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu formulačně změnil část výroku I. prvostupňového rozhodnutí; výrokem 3. podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu přistoupil ke snížení uložené pokuty na 1 455 000,- Kč; výrokem 4. podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdil.
II. Shrnutí argumentace účastníků
II.1 Žaloba
3. Žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí. Tuto spatřoval především v nesprávně zjištěném stavu věci a v nesprávném právním posouzení. Žalovaný nenařídil ústní jednání a nevyslechl osoby pověřené kontrolou ze struktur žalobce, aby se prokázalo, zda v případě vytýkaných problémů jde o systémové pochybení žalobce, nebo o individuální chyby jednotlivých zaměstnanců. Žalobce má za to, že většina z přičítaných pochybení je důsledkem individuálních chyb na straně důkladně proškoleného personálu. Provedení navrhovaných výslechů by žalobci umožnilo zprostit se odpovědnosti v případě alespoň některých přestupků z důvodů stanovených v § 21 zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon “). Tyto skutečnosti jsou podstatné také pro stanovení výše pokuty.
4. Dále žalobce namítl, že výše uložené pokuty je zjevně nepřiměřená a vymykající se ustálené správní praxi žalovaného. Zjevnou nepřiměřenost pokuty žalobce dovozuje z toho, že se jednalo o nedbalostní pochybení, v žádném z případů nedošlo k poškození spotřebitele ve smyslu újmy na zdraví. Poukazuje také na bagatelní charakter a zanedbatelnou společenskou škodlivost některých z přestupků. Pokuta nebyla dle žalobce náležitě odůvodněna.
5. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání. Žalobce odkázal na správní rozhodnutí SZPI zabývajícími se (dle něj) obdobnými přestupky na úseku potravinového práva. Má za to, že při rozhodování vznikly nedůvodné rozdíly.
6. V případě přestupků podle § 39 odst. 2 písm. bb) a § 39 odst. 2 písm. t) zákona o vinohradnictví měl žalovaný přihlédnout k tomu, že žalobce situaci neprodleně řešil s dodavatelem a zamezil opakování vytýkaného nedostatku. Žalobce nemohl zjistit vady při běžné kontrole zboží, neboť vady byly zjistitelné až laboratorně. Šlo o pochybení dodavatele. Je běžnou praxí žalovaného, že skutečnost, že přestupce není výrobcem daného produktu, posuzuje v jeho prospěch.
7. Žalobce dále namítl, že v případě některých přestupků žalovaný zohlednil skrytost vad a u některých nikoliv. Z napadeného rozhodnutí přitom nevyplývá, z jakého důvodu žalovaný skrytost vad u některých přestupků ve prospěch žalobce hodnotil a u jiných nikoliv, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
8. Co se týče potravin po datu použitelnosti, žalovaný nepřihlédl k tomu, že žalobce ihned odstranil závadný stav. Z ustálené správní praxe navíc plyne, že správní orgány přihlíží ke skutečnosti, že potraviny nejsou prošlé dlouho a jedná se o malé množství druhů potravin.
9. Ohledně potravin, ve kterých se vyskytovala plíseň, žalobce namítl, že byly skladovány ve vyhovujících podmínkách, nebyly po datu použitelnosti, nedošlo k nevhodnému nakládání s těmito potravinami. Žalobce nebyl výrobcem ani nešlo o jeho značku. Pochybil dodavatel. Žalovaný měl uvedené skutečnosti posoudit jako polehčující okolnost, což je běžnou správní praxí.
10. K hygienickým nedostatkům spočívajícím v trusu hlodavců na prodejnách žalobce uvedl, že prodejny nechává pravidelně profesionálně deratizovat, muselo tedy dojít k pochybení personálu, který je ovšem pravidelně školen. Zřídil pozici oblastního manažera, který na prodejnách kontroluje čistotu a dodržování hygienických právních předpisů, dále na prodejnách provádí externí audity. Žalobce má za to, že těmito kroky vynaložil veškeré úsilí, které po něm lze požadovat. Případně měl žalovaný vzít uvedené okolnosti v potaz alespoň jako polehčující okolnost.
11. Ohledně zboží nesplňujícího obchodní normu [čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení Komise v přenesené pravomoci EU č. 2022/2104] žalobce namítl rozpor s ustálenou správní praxí. Žalovaný totiž nepřihlédl k tomu, že se jedná o pochybení dodavatele.
12. Závěrem žalobce namítl, že žalovaný nesprávně aplikoval absorpční zásadu, kterou měl uplatnit na přestupky spáchané v souběhu. Konkrétně se jedná o přestupky projednávané v rámci napadeného rozhodnutí a rozhodnutí (příkazu) stejného inspektorátu ze dne 8. 4. 2024, č. j. SZPI/AT621-23/2024, kterým byl žalobce uznán vinným za přestupky spáchané v období 10. 7. 2023 – 30. 8. 2023.
13. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pro případ, že soud neshledá napadené rozhodnutí nezákonným, navrhl, aby rozhodl alespoň o moderaci uložené pokuty.
II.2 Vyjádření žalovaného
14. Žalovaný k námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu uvedl, že písemné podklady dostatečně prokázaly protiprávní jednání. Žalobce ani neuvedl, k čemu by výslechy zaměstnanců měly sloužit. Žalovaný je proto vyhodnotil jako nadbytečné. Opatření žalobce byly formální. Systém nastavených opatření je dlouhodobě nedostatečný a neefektivní, nejedná se proto o pouhé výjimečné individuální selhání zaměstnance. K porušování právních předpisů dochází u žalobce opakovaně a dlouhodobě v mnoha provozovnách. Existence kontrolních mechanismů je pouze předpokladem pro řádné provozování potravinářského podniku. Pochybení zaměstnanců pak představuje selhání kontrolního mechanismu.
15. Dále žalovaný uvedl, že předmětem uvedeného přestupkového řízení je odpovědnost žalobce a nikoli jeho dodavatelů či výrobců zboží. Zjednat nápravu protiprávního stavu je žalobcova povinnost, nikoli polehčující okolnost. Naopak skutečnost, že se jednalo o skryté vady, správní orgán prvního stupně jako polehčující okolnost zhodnotil. Co se týče bezvadnosti zboží, žalobce nemá spoléhat jen na tvrzení dodavatele, ale měl by ji ověřovat i sám. Pro naplnění liberačního důvodu proto nepostačuje, že se žalobce pouze spolehne na kontrolu prováděnou dodavatelem.
16. Zákonodárce nepovažuje potraviny po datu použitelnosti za bezpečné, a to bez ohledu na to, jak dlouho tento stav trvá. Takové zboží je již způsobilé ohrozit zdraví spotřebitele. Interní postupy žalobce jsou nedostatečné. Potraviny blížící se limitu data použitelnosti lze vyřadit od ostatního zboží s předstihem. Žalovaný nesouhlasí, že by množství potravin po datu použitelnosti bylo malé, některé potraviny byly také prošlé po delší dobu. Zjednání nápravy je opět povinností žalobce a nikoli polehčující okolnost. Při stanovení výše pokuty správní orgány nehodnotily množství potravin u jednotlivých přestupků, nýbrž celkové množství nevyhovujících potravin. Výše pokuty v žalobcem doložených správních rozhodnutích vychází z individuálních zjištění a posouzení každé z projednávaných věcí, není tak způsobilá založit legitimní očekávání žalobce.
17. K námitkám vztahujícím se ke kontaminaci potravin plísní žalovaný uvedl, že v přestupkovém řízení se nezkoumá, který subjekt (výrobce, distributor, prodejce) zapříčinil vznik vady dané potraviny, ani v jaké fázi uvádění na trh a z jakých důvodů tato vada vznikla. V rámci přestupkového řízení bylo přitom nade vší pochybnost prokázáno, že kontrolované potraviny byly napadeny plísní, nebyly proto vhodné k lidské spotřebě. Žalobce se uváděním těchto potravin na trh dopustil přestupků, za jejichž spáchání nese objektivní odpovědnost. Žalobce nedoložil záznamy, jak s těmito potravinami nakládal během procesu jejich uvádění na trh. Plíseň u Zámeckého sýru byla patrná přes průhledný obal, byla tak zjistitelná i pouhou vizuální kontrolou. Nemohlo se tedy jednat o skrytou vadu. Plísní kontaminovanou potravinu měl žalobce vyřadit z uvádění na trh, což ovšem učinil až po provedené kontrole. Žalobce nijak neprokázal důvody k uplatnění liberace. Skutečnost, že žalobce nebyl výrobcem potravin, nelze zohlednit ve prospěch žalobce. Žalobcem namítaná rozhodnutí v jiných přestupkových řízeních nelze považovat za důkaz ustálené, jednotné a dlouhodobé praxe SZPI. Žalovaný v tomto směru opakuje, že odlišnost přístupu SZPI ohledně posouzení žalobcem namítaných okolností při stanovení výše pokuty v jednotlivých případech vychází z individuálních (tedy rozdílných) zjištění a posouzení každé z projednávaných věcí. Není tak způsobilá založit legitimní očekávání žalobce.
18. K námitkám týkajících se přestupků postihujících hygienické nedostatky žalovaný uvedl, že v provozovnách žalobce se prokazatelně vyskytoval trus hlodavců, nečistoty a poškození plechové stěny umožňovalo vnik škůdců do provozovny. K dosažení cílů nařízení (ES) č. 852/2004 je pak třeba splnění každého jednotlivého požadavku stanoveného v příloze II. Nesplnění jednoho z nich nemůže být kompenzováno plněním ostatních požadavků, jak dovozuje žalobce svým tvrzením o provedené deratizaci a evidenci provádění úklidu. Provedená deratizace byla sama o sobě nedostatečná a neúčinná. Popsaný systém vyplňování a zpracování doložených checklistů pak nijak nedokazuje, že údaje v nich byly vyplněny dle skutečnosti, tedy že v daných místech byl prováděn pravidelný a důkladný úklid. Z popisu v protokolech, pořízené fotodokumentace a povahy hygienických nedostatků je naopak patrné, že nešlo o „běžný provozní nepořádek“, ale o dlouhodobě zanedbaný úklid a nedostatečnou sanitaci prostor provozoven.
19. Ohledně námitky týkající se formy zavinění žalovaný uvedl, že příslušné právní předpisy správnímu orgánu neukládají povinnost zkoumat otázku zavinění. Opírají se totiž o princip tzv. objektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za protiprávní stav bez ohledu na zavinění. Z přestupkového zákona zároveň neplyne, že by se při stanovení výše pokut právnickým osobám mělo přihlížet k formě zavinění. V rámci zákonných kritérií neexistuje žádný předepsaný katalog skutečností, které by měl správní orgán povinnost při své úvaze hodnotit. Je tak na správním orgánu, jaké skutečnosti hodnotí v rámci posouzení celkové závažnosti protiprávního jednání s tím, že hodnotit má ty, které jsou relevantní. Žalovaný má za to, že správní orgány v rámci své rozhodovací pravomoci požadavky zákona na odůvodnění výše pokuty v tomto ohledu dostatečným způsobem naplnily. Žalovaný současně uvedl, že v případě, kdy je žalobce trestán za spáchání 24 přestupků, nepovažuje za případné hodnotit subjektivní stránku přestupků jako polehčující okolnost. V převážné většině případů se navíc jednalo o vady zjevné. I pokud by tyto přestupky byly způsobeny nedbalostí žalobce, jednalo by se o hrubou nedbalost mimořádného rozsahu. Vzhledem k tomu, že hodnocení zavinění nebylo nezbytnou náležitostí rozhodnutí, nemohl se žalovaný dopustit porušení zásady in dubio pro reo.
20. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů vztahující se k tomu, že žalovaný u některých přestupků ke skrytosti vady přihlédl a u některých nikoli, žalovaný uvedl, že v případě přestupků pod bodem 12 a 22 prvoinstančního rozhodnutí šlo o skryté vady, které mohl žalobce snadno odhalit vlastními silami bez speciálního vybavení a odborných znalostí při běžné vnitřní kontrole v rámci provozovny. V případě avokáda napadeného vnitřní hnilobou a brambor se šedými skvrnami pod slupkou lze vadu odhalit v rámci běžné kontroly právě na rozdíl od zbylých přestupků, kde k odhalení vady bylo nezbytné laboratorní testování. Výše uvedené sice žalovaný výslovně v napadeném rozhodnutí neuvedl, nicméně má za to, že tento závěr z něj implicitně vyplývá. A to především z úvah o nedostatečnosti a nedůslednosti způsobu, jakým žalobce provádí kontrolu dodržování předpisů potravinového práva ve svých provozovnách. Rozhodnutí žalovaného tak netrpí nepřezkoumatelností.
21. K námitkám ohledně dodržení správní praxe, pokud jde o úvahu o recidivě, žalovaný uvádí, že je jeho dlouhodobou a ustálenou praxí přičítat k tíži obviněných jako přitěžující okolnost podle § 40 písm. c) přestupkového zákona skutečnost, že se obdobných přestupků dopustili opakovaně. Excesem v rozhodovací praxi SZPI jsou tedy spíše rozhodnutí, v nichž recidiva přičtena k tíži obviněného nebyla, ač by eventuálně být přičtena mohla. O uvedeném ostatně svědčí skutečnost, že v rozhodnutích, která žalobce dokládá k této své žalobě, převážně recidiva přičtena k tíži obviněných byla.
22. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.
II.3 Replika žalobce
23. Podle žalobce lze prokázat ustálenou správní praxi SZPI spočívající v hodnocení skutečnosti, že obvinění nebyli výrobci nevyhovujících potravin, jako polehčující okolnosti. Za tímto účelem doručil soudu několik dalších rozhodnutí SZPI. Uložená pokuta by proto měla být adekvátně snížena.
24. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že odlišnost přístupu SZPI v posouzení dané okolnosti při stanovení výše pokuty v jednotlivých případech vychází z individuálních zjištění v každé z projednávaných věcí, a není tak způsobilá založit legitimní očekávání. Aby tomu tak mohlo být, musela by SZPI v každém rozhodnutí náležitě odůvodnit, proč v daném případě k této skutečnosti jako k okolnosti polehčující přihlédla. Pokud tak nečiní, je legitimním očekáváním žalobce, že v případech nevyhovujících potravin, u kterých není výrobcem, SZPI přihlédne k této skutečnosti jako k polehčující okolnosti.
25. Žalovaný nemůže po žalobci požadovat, aby neustále kontroloval destruktivně/laboratorně všechny druhy potravin a jejich šarže, které prodává na svých provozovnách. Jedná se o statisíce položek ročně. Žalobce si zároveň nemůže nechávat od svých dodavatelů předkládat veškeré existující doklady k prodávaným potravinám. Takové požadavky by byly zcela excesivní. Žalobce prodává stovky různých druhů vín a olejů, přičemž jednotlivé druhy jsou mnohdy vyrobeny v různých šaržích.
26. Žalobce odkázal na rozhodnutí SZPI, v nichž byla ve prospěch obviněného hodnocena skutečnost, že v případě některých přestupků byl rozsah zjištěných nedostatků malý, přestože bylo těchto přestupků spácháno více. Případně v nich bylo uvedeno, že tyto skutečnosti snižují závažnost protiprávního jednání obviněného. Dále poukázal na rozhodnutí SZPI, v němž správní orgán vzal za polehčující okolnost malý počet porušení právních předpisů na úseku hygieny.
27. Podle žalobce mu žalovaný navíc přičetl k tíži jak možné ekonomické poškození spotřebitelů, tak i přímý prodej. Dopustil se tak dvojího přičítání okolností k tíži žalobce.
II.4 Další vyjádření žalovaného
28. Podle žalovaného nelze z rozhodnutí SZPI předložených žalobcem dovodit existenci tvrzené ustálené správní praxi. Tedy že by vždy ve prospěch obviněného byla hodnocena skutečnost, že nebyl výrobcem dané potraviny. Latentnost vad pro spotřebitele byla naopak v některých žalobcem doložených rozhodnutích SZPI hodnocena v neprospěch obviněného.
29. Dále je dle žalovaného vyloučeno, aby odůvodňoval, proč nepoužil úvahu z jiného rozhodnutí SZPI, které se v konkrétním případě žalobce dovolává. Žalovaný má za to, že demonstrativní výčet kritérií, ke kterým má při svých úvahách správní orgán dle § 37 přestupkového zákona přihlédnout, nestanovuje správnímu orgánu povinnost nutně přihlédnout ke každému z uvedených kritérií. Nemusí ani odůvodnit, proč určité kritérium nehodnotil. V praxi není možné, aby žalovaný porovnával veškeré úvahy, které měly vliv na výši pokuty, ve všech vydaných rozhodnutích.
30. Žalovaný tak setrvává na svém názoru, že v případě, kdy rozhodnutí správního orgánu neobsahuje úvahu hodnocenou ve prospěch obviněného, že obviněný nebyl výrobcem nevyhovujících potravin, nemusí být tato skutečnost odůvodněna. Absence takové úvahy nezakládá porušení zásady legitimního očekávání. Z ničeho neplyne, že by se jednalo o dlouhodobou a ustálenou praxi správního orgánu. Napadené rozhodnutí proto netrpí vadou spočívající v nesprávném vyhodnocení druhu a výměry trestu.
31. Pro vyslovení viny není rozhodné, jakým způsobem žalobce zajistí dodržení požadavků potravinového práva. Není však dán liberační důvod pro existenci neefektivních kontrolních mechanismů, což je patrné z opakované přestupkové činnosti. Požadavek nadstandardních mechanismů kontroly u žalobce je důvodný.
32. Porušení hygienických norem nelze hodnotit ve prospěch žalobce. K porušení došlo při 5 kontrolách na 3 různých provozovnách, na jedné z provozoven opakovaně. Jak žalovaný vyslovil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, při úvaze o následcích protiprávního jednání byla uvážena míra možného poškození spotřebitele pouze v rovině ekonomické, ačkoli mohlo být množství potravin uváděných do oběhu posuzováno i v rovině zdraví spotřebitelů. To však odvolací orgán pouze konstatoval, z důvodu zásady zákazu reformatio in peius.
33. Námitku dvojího přičítání ohledně úvahy týkající se formy uvádění potravin do oběhu a způsobilosti ekonomického či zdravotního poškození velkého množství spotřebitelů považuje žalovaný za irelevantní. Naopak pokud by měl žalovaný vycházet z názoru žalobce, pak by nebylo možné při aplikaci úvahy o formě uvádění do oběhu nabídkou prodeje a prodejem hodnotit žádné jiné skutečnosti ve prospěch i neprospěch obviněného týkající se práv spotřebitelů.
34. Porušení zásady legitimního očekávání lze namítat jen při excesu z dlouhodobé a ustálené praxe, k němuž posuzovaném případě nedošlo. Uložená výše pokuty není v zásadním nepoměru k jiným uloženým pokutám, její procentuální výše je na dolní hranici trestní sazby.
III. Skutkové a právní závěry krajského soudu
35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “). Věc posoudil v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
III.1 K námitce nepřezkoumatelnosti
36. Soud se zabýval nejprve žalobním bodem týkajícím se tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Pokud by soud jeho nepřezkoumatelnost shledal, vedlo by to bez dalšího ke zrušení takového rozhodnutí. Jak vyplývá z četné judikatury NSS, nepřezkoumatelnost je závažnou vadou správního rozhodnutí, která brání tomu, aby takové rozhodnutí mohlo být po věcné stránce přezkoumáno soudem. Tato vada se vyskytuje ve dvou obecných formách, jež vyplývají z § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. , a sice nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
37. Obecně tedy platí, že vlastní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, z jehož odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je nicméně vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Konstatování nepřezkoumatelnosti by tedy mělo být v soudní praxi spíše výjimečné.
38. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k hodnocení skrytých vad. Poukázal na to, že správní orgány v jeho prospěch zohlednily, že vady výrobků pod body 1, 2, 3 a 23 prvostupňového rozhodnutí byly zjistitelné jen laboratorním rozborem, avšak obdobně nehodnotily vady u bodů 12 a 22, které se daly odhalit až destrukcí potravin. Žalobce má za to, že z rozhodnutí neplyne důvod tohoto rozdílného hodnocení. Dále v obecné rovině vytkl správním orgánům, že úhrnná pokuta nebyla dostatečně odůvodněna ve vztahu k jednotlivým aspektům přestupkového jednání.
39. Soud nepřisvědčil těmto námitkám. Důvody tvrzeného rozdílného hodnocení jsou seznatelné z rozhodnutí prvního a druhého stupně, která při soudním přezkumu tvoří jeden celek. U vad vína, olivového oleje a potravin s pesticidy bylo rozhodné, že jejich zjištění předpokládalo odborný laboratorní rozbor, který žalobce nemohl provést v rámci běžné kontroly na provozovně. U vnitřní hniloby ovoce a vad brambor naopak šlo o závady, které sice nebyly patrné z pouhého pohledu na neporušený kus, avšak mohly být odhaleny jednoduchou namátkovou provozní kontrolou, například rozkrojením nebo odstraněním slupky. Rozdíl tedy nespočívá v pouhém formálním označení vady za „skrytou“, ale v její zjistitelnosti prostředky, jež lze po maloobchodním provozovateli rozumně požadovat.
40. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí tento rozdíl výslovně nepopsal. Z celkové úvahy správních orgánů o povaze vad, účinnosti vnitřní kontroly a o tom, které vady bylo možné zjistit bez zvláštního technického vybavení, je však patrný. Soud proto může přezkoumat, zda je uvedené rozlišení věcně správné. Nejde o situaci, v níž by důvody rozhodnutí zcela chyběly. Žalovaný v soudním řízení pouze objasnil úvahu obsaženou v napadeném rozhodnutí, nenahradil absentující důvody novým skutkovým či právním základem.
41. Soud v této souvislosti připomíná, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je vadou, jež nastává tehdy, nelze-li z rozhodnutí zjistit, jak správní orgán o podstatné otázce uvažoval, a soud proto nemůže jeho úvahu věcně přezkoumat. Není jí každá dílčí nedokonalost odůvodnění nebo okolnost, že správní orgán nepoužil přesně takovou argumentaci, jakou by účastník považoval za vhodnou. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno závažným vadám, pro něž nelze zjistit jeho obsah nebo důvody; nepřezkoumatelnost zpravidla nastává zejména tehdy, opomene-li správní orgán na námitku zcela, tedy i implicitně, reagovat (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 -38). To se v nyní posuzované věci nestalo.
42. Soud neshledal ani nepřezkoumatelnost výroku o pokutě. Při ukládání úhrnné sankce správní orgán nemusí vyčíslit podíl každého přestupku ani každé jednotlivé okolnosti na konečné částce. Musí však označit použitou sazbu, vyjít z povahy a závažnosti nejzávažnějšího přestupku, zohlednit další sbíhající se přestupky a přitěžující či polehčující okolnosti a uvést srozumitelné důvody výsledné sankce. Tento standard byl v projednávané věci naplněn.
III.2 K námitkám nedostatečně a nesprávně zjištěného stavu věci a nesprávného právního posouzení věci
43. Soud předesílá, že správní orgán je podle § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v řízení o uložení povinnosti z moci úřední zjistit i okolnosti svědčící ve prospěch obviněného. Tato povinnost však neznamená, že je správní orgán povinen provést každý účastníkem navržený důkaz. Důkaz může odmítnout, jestliže nemůže přinést poznatek významný pro rozhodnutí, jestliže je nadbytečný vzhledem k již zjištěnému stavu nebo jestliže návrh není dostatečně konkretizován.
44. Ústní jednání ve správním řízení není pravidlem ani automatickým důsledkem návrhu účastníka. Podle § 49 odst. 1 správního řádu se nařizuje pouze tehdy, stanoví-li jej zákon nebo je-li nezbytné pro splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků. V projednávané věci byly závěry o jednotlivých skutcích podloženy kontrolními protokoly, fotodokumentací, odběrovými záznamy, laboratorními protokoly a posudky, jakož i listinami předloženými žalobcem. Žalobce netvrdí, že by kontrolní zjištění byla neurčitá, vnitřně rozporná nebo že by laboratorní výsledky neodpovídaly odebraným vzorkům. Jeho argumentace směřuje především k příčinám vytýkaného stavu a k významu jeho vnitřních organizačních opatření pro odpovědnost a výměru trestu.
45. Žalobce navrhl výslech zaměstnanců, avšak konkrétní osoby neoznačil. Současně nespecifikoval, který svědek má vypovídat k jakému jednotlivému přestupku, z jaké vlastní zkušenosti má vycházet ani jaká konkrétní sporná skutečnost by měla být výslechem objasněna. Takto formulovaný návrh nepředstavuje důkazní návrh způsobilý zpochybnit konkrétní skutkové zjištění. Jeho účelem je pouze obecně doložit existenci školení, pravidel, auditů a manažerské kontroly v celé síti žalobce.
46. Žalovaný přitom existenci uvedených organizačních opatření bez dalšího nepopřel. V odvolacím řízení hodnotil předložené manuály, plány školení, checklisty, protokoly o deratizaci a další dokumenty. Dospěl však k závěru, že z nich neplyne, zda žalobce u jednotlivých provozoven před spácháním konkrétních přestupků skutečně zavedl a vykonával taková opatření, která by byla způsobilá jim zabránit. Za této situace by obecné výpovědi zaměstnanců mohly pouze rozvést již uplatněná tvrzení, nikoli odstranit nedostatek jejich konkrétní vazby na skutky projednávané v této věci.
47. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2021, č. j. 2 As 352/2020 -55, konstatoval, že samotné školení a poučování zaměstnanců zásadně nepředstavuje vynaložení veškerého úsilí ve smyslu § 21 přestupkového zákona . U kontrolní činnosti naopak nelze paušálně vyloučit její liberační účinek. Právnická osoba však musí tvrdit a prokázat její konkrétní charakter, rozsah, četnost, intenzitu, účinnost a vztah k prevenci právě posuzovaného porušení.
48. Soud proto neshledal, že by neprovedením navržených výslechů došlo k porušení § 3 , § 49 nebo § 50 odst. 3 správního řádu . Žalovaný neodmítl důkaz s odkazem na objektivní odpovědnost bez dalšího, nýbrž proto, že skutkový stav jednotlivých přestupků byl listinami zjištěn dostatečně a žalobce nepředložil konkrétní tvrzení, pro něž by výslechy mohly být rozhodné.
49. Nutno dodat, že žalobce uplatnil obdobný důkazní návrh také v žalobě. Ani v žalobě však neoznačil konkrétní osoby, jejichž výslech navrhuje, a nespecifikoval, jaké konkrétní sporné skutečnosti by měly být výslechem jednotlivých svědků objasněny. Soud proto nevidí důvod k tomu, aby doplnil dokazování o výslech (blíže neoznačených) zaměstnanců žalobce.
III.3 K objektivní odpovědnosti a liberaci
50. Podle § 21 odst. 1 přestupkového zákona právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Podle odstavce 2 cit. ustanovení se právnická osoba nemůže odpovědnosti zprostit, nebyla-li vykonávána povinná nebo potřebná kontrola nad fyzickou osobou, jejíž jednání se právnické osobě přičítá, nebo nebyla-li učiněna nezbytná opatření k zamezení či odvrácení přestupku.
51. Jde o výjimku z objektivní odpovědnosti. Důkazní břemeno proto nese právnická osoba, která musí uvést nejen obecný popis systému, ale také konkrétní preventivní postupy, jejich praktické uskutečňování a důvody, pro které byly způsobilé zabránit vytýkanému jednání.
52. Při určení druhu a výměry správního trestu se přihlíží zejména k povaze a závažnosti přestupku, přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické osoby k povaze její činnosti (§ 37 přestupkového zákona ). Povaha a závažnost je dána zejména významem chráněného zájmu, rozsahem následku, způsobem a okolnostmi spáchání přestupku a délkou protiprávního jednání nebo protiprávního stavu (§ 38 téhož zákona). Za více přestupků projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný, případně nejzávažnější (§ 41 odst. 1 téhož zákona).
53. U potravin s datem použitelnosti platí, že po jeho uplynutí se potravina nepovažuje za bezpečnou. Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná; za bezpečnou se nepovažuje zejména tehdy, je-li škodlivá pro zdraví nebo nevhodná k lidské spotřebě [čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 a čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011]. Provozovatel potravinářského podniku odpovídá za plnění požadavků potravinového práva v podniku, který řídí.
54. Žalobce popsal systém provozních a sanitačních řádů, školení zaměstnanců, kontrol prováděných vedoucími provozoven, měsíčních návštěv oblastních manažerů, externích auditů, interních auditů a pracovněprávních následků zjištěných pochybení. Takový systém může mít význam při posuzování odpovědnosti i sankce. Jeho samotná existence však ještě neznamená, že právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo možné žádat. Rozhodující je, zda byl systém konkrétně nastaven k prevenci jednotlivých rizik, byl skutečně prováděn a byl schopen účinně zachytit vznikající nedostatky.
55. Žalobce tento standard nesplnil. V případě hygienických přestupků šlo o zjištění při pěti kontrolách na třech různých provozovnách: o výskyt trusu drobných hlodavců na více místech, v jednom případě opakovaně, a dále o nečistoty a plísně v chladícím zařízení určeném pro potraviny. Takový skutkový obraz nepředstavuje izolovanou, krátkodobou a jinak neodhalitelnou chybu jednoho zaměstnance. Svědčí přinejmenším o tom, že u dotčených provozoven nefungovala dostatečně pravidelná a účinná kontrola úklidu, sanitace a regulace škůdců.
56. Žalobce poukazuje na checklisty, z nichž neplyne zjištění nedostatků před kontrolami SZPI. Tyto listin y však neprokazují řádné provedení kontroly bez dalšího. Naopak rozpor mezi jejich pozitivním výsledkem a následnými kontrolními zjištěními umocňuje závěr, že kontrolní postup nebyl v praxi dostatečně účinný nebo že nebyl prováděn se žádoucí pečlivostí.
57. Pravidelná deratizace prováděná externím dodavatelem rovněž nemůže bez dalšího založit liberaci. Odborné zásahy proti škůdcům jsou součástí běžného plnění hygienických povinností, nikoli mimořádným opatřením. Kromě toho provedení deratizačního zásahu neprokazuje, že provozovatel současně zajistil průběžnou kontrolu výskytu škůdců, odstraňování zdrojů jejich výskytu a sanitaci míst, v nichž se manipuluje s potravinami.
58. Soud dává žalobci v obecné rovině za pravdu v tom, že u velkého obchodního řetězce nelze zcela vyloučit lidské pochybení. Rozsah podnikání však nezmenšuje odpovědnost za potraviny uváděné na trh. Naopak rozsáhlost sítě a počet zákazníků mohou vyžadovat sofistikovanější a důslednější kontrolní postupy. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2017, č. j. 1 As 302/2017 -44, konstatoval, že u rozsáhlého provozovatele lze požadovat i nadstandardní opatření, jsou-li běžné prostředky nedostatečné.
59. Žalovaný nevyložil § 21 přestupkového zákona tak, že by samotné spáchání přestupku liberaci automaticky vylučovalo. Žalobci vytkl, že obecně popsané mechanismy nebyly ve vztahu ke konkrétním skutkům prokázány jako výjimečně účinné a že opakovaná zjištění jejich praktickou účinnost vyvracejí. S těmito závěry žalovaného soud souhlasí.
III.4 K vadám dodávaných potravin
60. Žalobce dále namítl, že se u vína MEDVĚD BÍLÝ, olivového oleje Ondoliva a dvou druhů sýrů jednalo primárně o vady vzniklé na straně výrobců nebo dodavatelů. Soud přisvědčuje žalovanému, že tato skutečnost sama o sobě nevyvrací naplnění skutkových podstat přestupků. Provozovatelem potravinářského podniku je subjekt odpovědný za dodržování požadavků potravinového práva v podniku, který řídí. Jeho povinností je zajistit, aby potraviny uváděné na trh odpovídaly právním požadavkům; odpovědnost se neodvíjí od toho, zda závada vznikla při výrobě, přepravě, skladování nebo vystavení zboží.
61. Skrytost laboratorně zjistitelné vady mohla být okolností významnou pro výměru trestu. Správní orgány ji podle podkladů v případě vína a olivového oleje ve prospěch žalobce zohlednily. Z toho však neplyne povinnost samostatně hodnotit též skutečnost, že žalobce nebyl výrobcem. Obě okolnosti mohou mít v konkrétním případě stejný základ: provozovatel o skryté vadě nevěděl a při běžné kontrole ji nemohl zjistit. Jestliže správní orgán tuto skutečnost již promítl do úvahy o skryté vadě, nebyl povinen ji znovu hodnotit žalobcem požadovaným způsobem.
62. U skrytých vad nelze bez dalšího vyloučit liberaci. Žalobce však musí prokázat, že před uvedením potraviny na trh přijal přiměřená opatření k ověření rizik spojených s konkrétní komoditou, šarží nebo dodavatelem. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 15/2017 -39, uvedl, že pouhé spoléhání na kontrolu dodavatele nepostačuje; nemusí sice být prověřována každá jednotlivá lahev, avšak mohou být namístě namátkové rozbory, vyžádání dokladů nebo jiná účinná preventivní opatření.
63. Žalobce zmiňuje především následné kroky: jednání s dodavatelem, ukončení spolupráce s výrobcem vína, reklamaci oleje a zjišťování příčiny závady u sýrů. Tyto kroky mohly přispět k omezení budoucího rizika, nemohou však prokázat úsilí vynaložené před spácháním přestupku. U sýrů žalobce navíc nedoložil takový průběh skladování a vlastních vizuálních či jiných kontrol, který by spolehlivě vylučoval možnost závadu zjistit nebo jí zabránit v provozu žalobce.
64. Ani tvrzení, že výrobek nebyl privátní značkou žalobce, není samo o sobě právně významné. Právní povinnost provozovatele se odvíjí od uvádění potraviny na trh, nikoli od vlastnictví značky. Případná odpovědnost výrobce ve vztahu k jeho vlastnímu porušení právních předpisů nevylučuje paralelní odpovědnost maloobchodního provozovatele za potravinu, kterou nabízí spotřebitelům.
III.5 K malému množství, datu použitelnosti, nápravě a materiálnímu znaku
65. Žalobce poukazuje na to, že u přestupku č. 4 šlo o dvě balení lososa s datem použitelnosti překročeným o jeden den a že u přestupku č. 15 byly některé výrobky po datu použitelnosti pouze krátce a v malém množství. Soud zdůrazňuje, že čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) č. 1169/2011 spojuje s uplynutím data použitelnosti právní následek, podle něhož se potravina nepovažuje za bezpečnou ve smyslu čl. 14 odst. 2 až 5 nařízení (ES) č. 178/2002. Zákaz uvádět potraviny s prošlým datem použitelnosti na trh proto nelze podmínit tím, zda je datum překročeno o jeden, dva nebo více dnů.
66. Množství potravin a délka protiprávního stavu mohou být při hodnocení závažnosti významné. Nejde však o okolnosti, které by automaticky odnímaly jednání materiální znak. Judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že naplnění formálních znaků přestupku zpravidla znamená i ohrožení chráněného zájmu; nižší intenzita jednání sama o sobě není dostačující pro opačný závěr. Pouze souhrn výjimečných konkrétních okolností může prokázat, že chráněný zájem nebyl vůbec porušen ani ohrožen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 -45, publikovaný pod č. 2011/2010 Sb. NSS).
67. V projednávané věci nebyly zjištěny takové okolnosti. Potraviny s prošlým datem použitelnosti byly nabízeny spotřebitelům v samoobslužném prodeji. Nešlo o zboží oddělené v zázemí provozovny ani o výrobky, které nemohly být spotřebiteli zakoupeny. Žalobcem uváděná možnost reklamace až po nákupu nemůže zhojit porušení zákazu ani snížit význam ochrany zdraví při preventivní kontrole potravin.
68. Obdobně potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti mohou být uváděny na trh pouze při splnění zákonných podmínek, zejména jsou-li bezpečné, odděleně umístěné a viditelně označené. Žalobce u přestupku č. 16 netvrdí, že by tyto podmínky byly dodrženy. Jeho odkaz na malý rozsah zjištění a na obecná preventivní pravidla tedy nemůže založit nezákonnost závěru o odpovědnosti za přestupek.
69. Žalobce dále zdůrazňuje okamžité odstranění závad při kontrolách. Tato skutečnost nemůže automaticky působit ve prospěch pachatele. Odstranění závadného stavu je zpravidla splněním povinnosti provozovatele potravinářského podniku. Ustanovení § 17i odst. 2 zákona o potravinách pro danou věc umožňovalo orgánu dozoru od správního trestu upustit, došlo-li k bezprostřední nápravě a byly-li splněny další zákonné podmínky. Jde ale o možnost založenou na správním uvážení, nikoli o nárok pachatele.
70. Žalobce tento argument vztáhl zejména k přestupkům č. 4, 15 a 16, neprokázal však splnění všech podmínek pro postup podle § 17i odst. 2 zákona o potravinách , a ani nevysvětlil, proč by mělo být od trestu upuštěno při posouzení souhrnu 24 přestupků. Žalovaný mohl promptní nápravu vzít na vědomí, aniž jí přiznal samostatnou polehčující váhu. Tento postup není v rozporu se zákonem.
III.6 K výměře pokuty, legitimnímu očekávání a dvojímu přičítání
71. Žalobce tvrdí, že pokuta nebyla řádně individualizována. Soud připomíná, že při úhrnné pokutě správní orgán není povinen určit hypotetickou dílčí částku za každý přestupek ani matematicky vyčíslit vliv každé polehčující či přitěžující okolnosti. Je však povinen vyjít z nejzávažnějšího přestupku, hodnotit v souvislostech ostatní sbíhající se delikty, přihlédnout k zákonným kritériím a srozumitelně vysvětlit, proč konkrétní pokutu považuje za přiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2022, č. j. 8 As 319/2019 -63).
72. Tato povinnost byla splněna. Správní orgány hodnotily povahu a rozsah jednotlivých skupin přestupků, laboratorně zjištěná nadlimitní rezidua pesticidů, falšované víno, nevyhovující olivový olej, potraviny nevhodné k lidské spotřebě, hygienické nedostatky, počet projednávaných přestupků, opakovanost obdobného jednání, způsob uvádění zboží na trh a rozsah možného zásahu do ekonomických zájmů spotřebitelů. Zohlednily též, že některé vady byly pro žalobce zjistitelné jen laboratorním rozborem.
73. Žalobní námitka směřující k nedbalostní formě jednání není důvodná. Druh a míra zavinění jsou v § 38 písm. e) přestupkového zákona výslovně kritériem povahy a závažnosti u fyzické osoby. U právnické osoby je odpovědnost objektivní a správní orgán není povinen zjišťovat psychický vztah zaměstnanců žalobce k jednotlivým skutkům. Ani zásada in dubio pro reo nemůže nahradit zákonem nevyžadované zjišťování zavinění právnické osoby.
74. Soud neshledal ani porušení zákazu dvojího přičítání. Správní orgány rozlišily způsob spáchání spočívající v nabídce a prodeji závadných potravin přímo spotřebitelům od rozsahu možného následku pro spotřebitele. První hledisko vyjadřuje bezprostřednost jednání a možnost spotřebitele výrobek bezprostředně nabýt; druhé hodnotí okruh potenciálně dotčených osob a význam možného zdravotního či ekonomického zásahu. Nejde o dvojí hodnocení téhož znaku skutkové podstaty, ale o dvě odlišná zákonná kritéria závažnosti.
75. Žalobce se dále dovolává legitimního očekávání založeného na jiných rozhodnutích SZPI. Ustálená správní praxe musí být dlouhodobá, jednotná a opakovaně potvrzovat určitý výklad právní normy. Jednotlivá rozhodnutí, která hodnotí skutkově a časově odlišné případy, takovou praxi bez dalšího nevytvářejí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 95/2013 -31).
76. Žalobcem předložená rozhodnutí SZPI se liší počtem a typem přestupků, povahou vad, rozsahem distribuce, mírou ohrožení spotřebitelů, dobou spáchání i tím, zda šlo o laboratorně zjistitelné či zjevné vady. Žalovaný navíc ve vyjádření zaslaném soudu v reakci na repliku žalobce odkázal na rozhodnutí SZPI z let 2024 a 2025, v nichž nebyla skutečnost, že obviněný nebyl výrobcem potraviny, hodnocena v jeho prospěch ani u vad skrytých. Žalobce proto neprokázal jednotný rozhodovací postup, od něhož by se žalovaný v jeho věci bezdůvodně odchýlil.
77. Zároveň platí, že správní orgán není povinen v odůvodnění zvlášť vysvětlovat, proč nepoužil každou myslitelnou úvahu uváděnou v jiných rozhodnutích SZPI. Musí však vypořádat relevantní námitky účastníka řízení a uvést kritéria, která při určování sankce skutečně použil. Rozhodnutí obou stupňů ve vzájemné spojitosti tento požadavek naplňují. Zejména je z nich zřejmé, proč byla skrytost vad zohledněna u výrobků vyžadujících laboratorní rozbor, avšak nikoli u vad ovoce a zeleniny, které podle závěrů správních orgánů mohly být při běžné provozní kontrole odhaleny rozkrojením nebo jiným jednoduchým postupem.
78. Nedůvodná je také námitka nepřiměřenost uložené pokuty. V této souvislosti soud připomíná, že správní orgán má při ukládání trestu za přestupek jistý prostor pro správní uvážení. Soudní přezkum podle § 78 odst. 1 věty druhé s. ř. s. s. ř. s. se přitom omezuje na to, zda správní orgán uvážení nezneužil, či zda nepřekročil jeho zákonem stanovené meze. Soud nesmí nahrazovat odbornou kompetenci správního orgánu ani jeho správní uvážení svým uvážením, ale má za úkol v mezích žalobních námitek posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž skutečností vyvozovat jiné závěry než správní orgán. Soud tedy při přezkoumávání zákonnosti správního rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta, nehodnotí spravedlivost či přiměřenost pokuty, nýbrž v souladu s pravidly přezkumu správního uvážení zkoumá pouze to, zda byly splněny podmínky pro její uložení, zda správní orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 4 As 47/2004 -87).
79. Prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce podle § 78 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. by tedy byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tj. v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal do úvahy všechna zákonná kritéria, nebo uložená pokuta by byla likvidační (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012 -36, č. 2671/2012 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 -133, č. 2092/2010 Sb. NSS).
80. Správní orgány uvedeným požadavkům dostály a otázkou přiměřenosti uložené sankce se ve svých rozhodnutích řádně zabývaly. Žalobci nadto byla uložena pokuta podle § 17f písm. d) zákona o potravinách . Horní hranice zákonné sazby tak činila 50 000 000 Kč a částka 1 455 000 Kč představuje 2,91 % této hranice. Toto procento není samo o sobě rozhodné, avšak ve spojení s povahou projednávaných přestupků a jejich počtem je významným argumentem proti namítané nepřiměřenosti uložené pokuty. Soud poukazuje též na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2025, č. j. 16 A 43/2023 -95, v němž byla ve skutkově srovnatelné věci žalobce pokuta ve výši 3 % zákonné sazby shledána přiměřenou.
III.7 K absorpční zásadě
81. Žalobce namítl, že žalovaný měl při ukládání pokuty zohlednit příkaz SZPI, inspektorátu v Hradci Králové, č. j. SZPI/AT621-23/2024, ze dne 8. 4. 2024, jímž byly projednány přestupky spáchané od 10. 7. 2023 do 30. 8. 2023. Žalobce vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2023, č. j. 4 As 333/2021 -30, podle něhož byl pro posouzení souběhu rozhodný okamžik vydání předchozího rozhodnutí, tj. až 8. 4. 2024.
82. Tento právní názor však již byl překonán. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 9. 10. 2025, č. j. 5 As 98/2022 -51 (č. 4715/2025 Sb. NSS), dovodil, že u přestupků, které byly spáchány po zahájení řízení o jiném přestupku, se ve vztahu k tomuto jinému přestupku neuplatní pravidla pro ukládání úhrnného trestu vyjádřená v § 41 přestupkového zákona . Časovým předělem, k němuž je nezbytné posuzovat rozdíl mezi vícečinným souběhem přestupkové činnosti a recidivou, je okamžik zahájení řízení o jednom ze spáchaných přestupků. Přestupek spáchaný po zahájení takového řízení se podle § 88 odst. 3 přestupkového zákona nemůže projednat ve společném řízení s dřívějším přestupkem. Ve vztahu k němu se proto neuplatní zmíněná pravidla pro ukládání úhrnného trestu (zahrnující absorpční zásadu).
83. Rozhodnutí SZPI č. j. SZPI/BN692-86/2023 (ve vztahu k němuž byl následně vydán „doměřovací“ příkaz ze dne 8. 4. 2024, č. j. SZPI/AT621-23/2024) bylo vydáno dne 13. 9. 2023; řízení o přestupcích v této věci proto bylo nutně zahájeno před uvedeným dnem. Přestupky projednávané nyní napadeným rozhodnutím byly spáchány dne 28. 11. 2023 a později. Ve vztahu k dříve zahájenému řízení tak šlo o přestupky pozdější ve smyslu § 88 odst. 3 přestupkového zákona .
84. Na tomto závěru nic nemění, že zmíněný příkaz byl vydán až dne 8. 4. 2024 a řešil skutky z července a srpna 2023, které nebyly zahrnuty do dřívějšího rozhodnutí SZPI ze dne 13. 9. 2023, č. j. SZPI/BN692-86/2023. Stěžejní je, že vycházel ze zahájeného řízení, na základě kterého bylo vydáno rozhodnutí SZPI ze dne 13. 9. 2023, č. j. SZPI/BN692-86/2023. Tento příkaz představoval „doměřovací“ rozhodnutí ve vztahu k dříve vedenému a zahájenému řízení. Žalobcem prosazovaný postup by tak obcházel § 88 odst. 3 přestupkového zákona .
85. Námitka nesprávné aplikace absorpční zásady tedy není důvodná.
III.8 K návrhu na moderaci
86. Krajský soud se dále zabýval návrhem žalobce na moderaci uložené pokuty. V případě, že správní orgán zákonné nepřekročil meze správního uvážení a výši pokuty řádně zdůvodnil, je totiž soud v mezích žalobních námitek oprávněn moderovat trest podle § 78 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. V rámci moderačního práva soud zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená. Mezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost přestupku, význam chráněného zájmu, který byl přestupkem dotčen, způsob spáchání přestupku, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán. Při posuzování konkrétní závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, nýbrž především intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení či ohrožení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 -97, č. 2209/2011 Sb. NSS).
87. Soudní řád správní tedy umožňuje správnímu soudu zohlednit hledisko přiměřenosti v rámci posuzování individualizace trestu, tj. v situaci, kdy je podle § 78 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. nadán pravomocí nahradit správní uvážení a moderovat uloženou sankci. Pro zásah do správního uvážení soudem však nepostačí běžná nepřiměřenost, ale je nutné, aby dosáhla kvalitativně vyšší míry, tj. aby se jednalo o zjevnou nepřiměřenost (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012 -36, bod 26). Smyslem a účelem moderace totiž není hledání „ideální“ výše sankce soudem namísto správního orgánu. Úkolem soudu zde je korigovat správní orgán v případech, kdy by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 22/2012 -23, č. 2672/2012 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 -46, bod 25, č. 3528/2017 Sb. NSS).
88. Krajský soud neshledal důvody pro moderaci trestu. Jak již bylo uvedeno výše, správní orgány vyměřily žalobci pokutu ve výši 2,91 % maximální zákonné sazby. Žalobce by tak musel soudu předestřít skutečně mimořádně silné argumenty svědčící o tom, že taková pokuta je s ohledem na okolnosti věci zjevně nepřiměřená. Soud také připomíná, že běžná nepřiměřenost nestačí – pro moderaci je vyžadováno, aby pokuta zjevně neodpovídala obecné představě o přiměřeně spravedlivé sankci. O takový případ se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná.
IV. Závěr a náklady řízení
89. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. V řízení zároveň nevyšly najevo žádné vady, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
90. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou ani co do návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, ani co do návrhu na moderaci trestu. Proto soud žalobu výrokem I tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. (k zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhá také moderace trestu, v celém rozsahu jedním výrokem viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2014, č. j. 8 As 34/2013 -38, bod 18).
91. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Hradec Králové 29. září 2026
JUDr. Magdalena Ježková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: R. V.