Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 A 52/2024 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci

žalobce:

K. D.

zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou,

sídlem Krátký lán 138/8, Praha,

proti

žalovanému:

rektor Západočeské univerzity v Plzni,

sídlem Univerzitní 2732/8, Plzeň,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. SA ZCU/008418/2024 ze dne 12. 9. 2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správními orgány

1. Děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni rozhodnutím č. j. SA ZCU/008418/2024 ze dne 17. 6. 2024 rozhodl o nepřijetí žalobce ke studiu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni do magisterského studijního programu Právo a právní věda do akademického roku 2024/2025. Důvodem mu pro to bylo to, že žalobce neměl splnit podmínky pro přijetí k vysokoškolskému studiu stanovené pro akademický rok 2024/2025. Žalobce měl dosáhnout pouze 1 045 bodů, přičemž hranice pro přijetí činila 1 247 bodů. Následné odvolání žalobce žalovaný zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil. Žalobce nedosáhl ani snížené hranice nutné k přijetí, která činila v rámci přezkumného řízení 1 090 bodů.

II. Řízení před soudem

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu ke stanovení hranice bodů pro přijetí 1 247 bodů a jejího následného snížení na 1 090 bodů. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného ohledně zveřejnění kritérií pro vyhodnocení zkoušky a nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu na úřední desce vysoké školy. Nic takového na úřední desce zveřejněno nebylo. Žalobce měl za to, že o stanovení podmínek, za nichž jsou uchazeči ke studiu přijati, musí být vydán příslušný právní akt akademickým senátem fakulty. Správní orgány přitom ve svých rozhodnutích neuvedly počet přijímaných studentů ani místo, na kterém se měl žalobce umístit. Žalovaný tvrdil, že přijímací řízení proběhlo v souladu se zveřejněnými podmínkami přijímacího řízení. Žalovaný nicméně průběh přijímacího řízení nepřezkoumával. Dále žalobce namítl, že nebyl řádně poučen o svých právech, zejména o právu nahlížet do spisu. Vysoká škola ani nezveřejnila nejméně s čtyřměsíčním předstihem podmínky přijetí uchazeče, způsob ověřování jejich splnění, formu a rámcový obsah zkoušky a kritéria pro jejich vyhodnocení.

3. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Pro přijetí ke studiu bylo rozhodné umístění v sestupně vytvořeném pořadí na základě získaných bodů v Národních srovnávacích zkouškách (NSZ), což bylo uvedeno ve vyhlášených podmínkách přijímacího řízení, konkrétně v čl. IV. V těchto podmínkách byl rovněž uveden maximální počet přijímaných uchazečů. Hranice bodů nutná pro přijetí tak byla stanovena objektivně podle výsledků uchazečů v sestupném pořadí a nebyl zapotřebí žádný další právní akt pro posouzení možnosti přijetí uchazeče. Žalovaný ani nesouhlasil s tím, že nebyly zveřejněny podmínky přijímacího řízení. Pokud by tomu tak bylo, žalobce by zjevně nemohl řádně a včas podat přihlášku ke studiu, doložit výsledek testu v rámci NSZ, jelikož by nevěděl, kdy má přihlášku podat a jaké jsou podmínky přijetí. Podmínky přijetí skutečně nebyly zveřejněny na úřední desce. Taková povinnost vysokou školu netížila. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pochybil, když uvedl, že podmínky byly zveřejněny na úřední desce. Jednalo se ale o administrativní pochybení (písařskou chybu), které nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný byl toho názoru, že nepochybil, když nepoučil žalobce o možnosti nahlédnout do spisu. Řízení o přijetí ke studiu bylo vedeno podle zákona a vyhlášených podmínek přijímacího řízení. Podkladem pro vydání rozhodnutí byla přihláška ke studiu, výsledek testů NSZ a doklad o absolvování studia.

4. Žalobce v replice uvedl, že až ve vyjádření k žalobě žalovaný poprvé odkazuje na konkrétní článek vyhlášených podmínek přijímacího řízení. V napadeném rozhodnutí byl pouhý odkaz na vyhlášené podmínky přijímacího řízení. Nebylo nicméně zřejmé, kdo tyto podmínky vydal. Podmínky nebyly ani součástí správního spisu, nebyl tedy zřejmý jejich obsah. Ani nebylo zřejmé, jakým aktem byla následně hranice snížena na 1 090 bodů. Pokud by žalovaný původně tvrdil, že podmínky pro přijetí byly zveřejněny na internetových stránkách, žalobce by se s podmínkami seznámil. O termínu pro přijetí a způsobu podání přihlášky se dozvěděl z veřejných sdělovacích prostředků. S přihláškou mu pak pomáhala přítelkyně, žalobce sám od sebe nic na internetu ohledně podmínek pro přijetí ke studiu nehledal.

III. Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná.

6. Předně je nutné uvést, že žaloba s obdobným předmětem řízení byla Krajským soudem v Plzni již projednána pod sp. zn. . V tomto řízení vystupovali stejní účastníci. Tamní řízení se týkalo nepřijetí žalobce ke studiu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni do magisterského studijního programu Právo a právní věda do akademického roku 2025/2026. Soud rozsudkem č. j. -42 ze dne 17. 6. 2026 žalobu zamítl. Právní závěry tohoto rozsudku jsou tedy žalobci známé. Žaloba nepřinesla žádné nové skutečnosti či argumenty, kvůli kterým by se soud měl od svých předchozích závěrů odchýlit.

Důvody napadeného rozhodnutí

7. Z hlediska soudního přezkumu představují napadené a prvoinstanční rozhodnutí jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. -56 ze dne 12. 10. 2004, č. NSS).

8. Rozhodnutí děkana bylo odůvodněno tím, že žalobce nesplnil podmínky pro přijetí k vysokoškolskému studiu stanovené pro akademický rok 2024/2025 tím, že dosáhl pouze 1 045 bodů. Hranice pro přijetí přitom činila 1 247 bodů.

9. Žalovaný doplnil důvody rozhodnutí děkana v odůvodnění napadeného rozhodnutí následovně: Podmínky pro přijetí ke studiu v příslušném studijním programu podle a 3 , o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) byly zveřejněny podle téhož zákona na úřední desce. Fakulta dále zveřejnila lhůtu pro podání přihlášek ke studiu a způsob jejich podávání písemnou nebo elektronickou formou, termín a způsob ověřování podmínek pro přijetí ke studiu a dále formu a rámcový obsah přijímací zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Stejným způsobem byl uveřejněn i nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu. Jednou z podmínek pro přijetí ke studiu bylo úspěšné vykonání přijímací zkoušky, přičemž fakulta vychází z výsledků NSZ. Pro úspěšné vykonání přijímací zkoušky byla stanovena hranice 1 247 bodů. Při přijímacím řízení žalobce získal 1 045 bodů, čímž nedosáhl ani na sníženou hranici nutnou k přijetí, která činila v rámci přezkumného řízení 1 090 bodů.

Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí

10. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Tato námitka nebyla důvodná.

11. Podle ustálené judikatury platí, že máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (srov. recentní usnesení NSS č. j. -51 ze dne 18. 2. 2026, odst. 10 a tam uvedená judikatura). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudek NSS č. j. -55 ze dne 6. 2. 2026, odst. 19).

12. Na odůvodnění rozhodnutí o (ne)přijetí ke studiu na vysoké škole nelze klást vysoké nároky, které by ignorovaly masovou povahu přijímacího řízení, při němž vysoké školy v období několika týdnů vyřizují desítky tisíc žádostí uchazečů. Vysoké školy mají z hlediska své pozice správních orgánů specifické postavení mj. tím, že v rámci přijímacího řízení zpravidla vydávají tisíce rozhodnutí v relativně krátkých časových obdobích (srov. rozsudek NSS č. j. -43 ze dne 22. 8. 2024, odst. 27, a rozsudek KS v Brně č. j. -196 ze dne 15. 1. 2025, odst. 19). Proto je na místě podle soudu při stanovování požadavků na míru konkrétnosti a obsažnosti rozhodnutí a posuzování jejich přezkoumatelnosti ve věcech (ne)přijetí ke studiu vycházet z těchto rozhodnutí ve vzájemné souvislosti s obsahem správního spisu. Rozumným smyslem výsledku soudního přezkumu není, aby vysoká škola po zrušení svého rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost v druhém kole jen do odůvodnění rozhodnutí doplnila údaje, které byly v době vydání prvotního rozhodnutí součástí správního spisu. Jinými slovy, v tomto typu věcí soud posuzuje přezkoumatelnost rozhodnutí děkana a žalovaného ve vzájemné souvislosti a obsah správního spisu využívá k ověření, zda takto vyjádřené důvody mají ve spise oporu.

13. Soud vady nepřezkoumatelnosti v případě napadeného rozhodnutí neshledal. Správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích uvedly, jak a proč rozhodly tak, jak rozhodly, jak posoudily zjištěné právně významné skutečnosti a proč měly vznesené námitky za nedůvodné.

Zveřejnění podmínek

14. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že podmínky pro přijetí ke studiu podle § 49 odst. 1 a 3 zákona o vysokých školách byly zveřejněny podle § 49 odst. 5 téhož zákona na úřední desce. Žalobce nesouhlasil s tím, že podmínky byly zveřejněny na úřední desce. Žalovaný to ve vyjádření k žalobě uznal. Uvedl, že se jednalo o administrativní pochybení. Podmínky pro přijetí ke studiu skutečně nebyly zveřejněny na úřední desce, neboť vysokou školu taková povinnost netížila. Podmínky byly v souladu se zákonem zveřejněny jinde. Žalovaný tak měl za to, že toto pochybení v odůvodnění nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

15. S tím soud souhlasí, neboť podmínky byly zveřejněny v souladu se zákonem, jak bude rozebráno níže. V této otázce tedy žalovaný postupoval v souladu s hmotným právem, jen dílčím způsobem pochybil při odůvodnění.

16. Podmínky pro přijetí ke studiu musí být zveřejněny ve veřejné části internetových stránek vysoké školy nebo fakulty (srov. § 49 odst. 5 věty třetí zákona o vysokých školách). To se ve věci žalobce řádně stalo.

17. Z předloženého správního spisu nebylo možné zjistit, kdy byly podmínky pro přijetí ke studiu pro akademický rok 2024/2025 na internetových stránkách fakulty zveřejněny. Tyto podmínky ani nebyly součástí správního spisu, v němž byly naopak založeny podmínky pro akademický rok 2025/2026, které nebyly pro nynější řízení relevantní (byly relevantní pro souběžně probíhající řízení sp. zn. , takže jde patrně o omyl či jistou ledabylost při předložení správního spisu).

18. Tento nedostatek však nemá vliv na posouzení věci, protože byl v řízení před soudem odstraněn.

19. Žalovaný totiž ve vyjádření k žalobě přiložil odkaz na internetové stránky Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. https://marowit.civ.zcu.cz/api/alfresco?id=b5fc0798-bb98-4267-b53a-c9c3bbe49122;1.0&download=0

Na tomto odkaze byly dostupné podmínky pro přijetí ke studiu do magisterského studijního programu Právo a právní věda na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni pro akademický rok 2024/2025. Soud podmínky z odkazu stáhnul a založil je do soudního spisu. Zároveň umožnil žalobci se k nim vyjádřit; jeho souhlas s dokazováním mimo ústní jednání se podle presumuje.

20. Z podmínek vyplývá, že byly schváleny akademickým senátem fakulty dne 5. 10. 2023 a nabyly účinnosti dne 1. 11. 2023.

21. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl ještě jeden odkaz https://www.fpr.zcu.cz/cs/Admission/applying-to-uwb.html

, na kterém byly ke dni vydání tohoto rozsudku obsaženy informace pro uchazeče o přijímacím řízení 2026/2027. Žalobce v replice z ledna 2025 uvedl, že se na odkaze nacházejí informace pro uchazeče o přijímacím řízení 2025/2026. Je tedy zjevné, že se na odkaze nacházejí vždy aktuální informace pro daný akademický rok, což je pro soud ke dni vydání tohoto rozsudku bezpředmětné.

22. Podstatné ovšem je, že na témže odkazu se nachází archiv podmínek přijímacího řízení, tj. i archiv podmínek z roku 2024/2025, ve kterém jsou mj. uloženy podmínky pro přijetí do magisterského studijního programu Právo a právní věda pro akademický rok 2024/2025, přičemž z internetové stránky je patrné, že podmínky byly na internetových stránkách zveřejněny dne 10. 10. 2023 (viz snímek na č. l. 34 soudního spisu; do tohoto místa ostatně vede právě odkaz zmíněný výše v odst. 19). I s tím byl žalobce ze strany soudu seznámen; i zde se jeho souhlas s dokazováním mimo ústní jednání podle presumuje.

23. Lze tedy zopakovat, že podmínky pro přijetí ke studiu musely být zveřejněny ve veřejné části internetových stránek vysoké školy nebo fakulty. Z obsahu internetových stránek a jejich snímku bez pochybností plyne, že podmínky byly na internetových stránkách fakulty zveřejněny s datem ke dni 10. 10. 2023.

24. Žalovaný tedy ve vyjádření k žalobě odkázal na správní místa veřejné části internetových stránek fakulty právnické, kde se nacházely prima facie zveřejněné podmínky pro přijetí ke studiu. S obsahem těchto odkazů měl žalobce možnost se seznámit, přičemž podmínky pro akademický rok 2024/2025 i snímek webových stránek lze považovat za u ve smyslu

25. Stejně tak lze žalobce odkázat na to, že sám navrhl důkaz zprávou o průběhu přijímacího řízení na FPR ZČU pro akademický rok 2024/2025 ze dne 7. 10. 2024 (i pro tuto u platí presumpce souhlasu s provedením dokazování mimo ústní jednání ve smyslu ). https://xdoc.zcu.cz/api/alfresco?id=7449cbdb-553a-4e74-ac35-6d2e57fa6461;1.1&download=0

V této zprávě děkan fakulty právnické odkazuje na další internetové umístění podmínek přijímacího řízení pro akademický rok 2024/2025. https://www.fpr.zcu.cz/rest/cmis/document/workspace:/SpacesStore/b5fc0798-bb98-4267-b53a-c9c3bbe49122;1.0/content

To znamená, že podmínky byly v té době zveřejněny a žalobce měl možnost se s nimi seznámit při nejmenším prostřednictvím této zprávy o průběhu přijímacího řízení.

26. Nejsou důvodné námitky žalobce, že rozhodující pro posouzení žaloby je nesprávné konstatování, že podmínky přijímacího řízení byly zveřejněny na úřední desce, zatímco byly ve skutečnosti zveřejněny ve veřejné části internetových stránek fakulty. Jde toliko o vadu odůvodnění, kterou žalovaný v průběhu řízení před soudem vysvětlil. Soud toto vysvětlení ověřil doplněním dokazování s tím výsledkem, že podmínky byly zveřejněny v souladu se zákonem (ve veřejné části internetových stránek). Žalobce měl možnost na tyto skutkové závěry věcně reagovat. Vada odůvodnění tedy má pouze formální povahu, bez zřejmého průmětu do hmotněprávního postavení žalobce.

Řádné vydání podmínek

27. Nelze dále přisvědčit žalobci, že nebylo zřejmé, který orgán školy podmínky vydal, kdy je vydal, ani jaký byl jejich obsah. Jak již bylo uvedeno výše, podmínky byly řádně zveřejněny ve veřejné části internetových stránek fakulty již ke dni 10. 10. 2023. Termín pro podání přihlášky ke studiu do akademického roku 2024/2025 pak byl stanoven do 30. 4. 2024 do 23.59 (viz čl. II odst. 3 podmínek). Žalobce se tedy s podmínkami mohl seznámit více než šest měsíců před posledním dnem, v němž bylo nutné přihlášku ke studiu podat. Fakultu přitom tížila povinnost zveřejnit podmínky nejméně čtyři měsíce před podáním přihlášek ke studiu, což učinila. Žalobce se s podmínkami pro přijetí mohl seznámit; pokud tak neučinil, jde to jen k jeho tíži.

28. Z čl. VI odst. 1 podmínek jasně vyplývá, že podmínky byly schváleny akademickým senátem fakulty dne 5. 10. 2023 a nabyly účinnosti dne 1. 11. 2023. Z § 27 odst. 1 písm. e) zákona o vysokých školách přitom plyne, že právě akademický senát fakulty schvaluje podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech. Nebylo nutné, aby správní orgány ve svých rozhodnutích odkazovaly na konkrétní usnesení akademického senátu fakulty, kterým byly podmínky schváleny. Taková povinnost správní orgány netížila, protože o samotném schválení nevznikla žádná skutečná pochybnost.

29. Snaha žalobce zpochybnit fakt přijetí podmínek přijímacího řízení akademickým senátem nemá předobraz v žalobních bodech uplatněných v žalobní lhůtě, kterými žalobce namítal pouze nepřezkoumatelnost. Soud se tím proto dále nezabýval (k tomu srov. i níže).

Stanovení rozhodné bodové hranice pro přijetí

30. Stanovené podmínky přijetí jsou v souladu s § 49 odst. 1 zákona o vysokých školách. Fakulta totiž předem stanovila jako podmínku přijetí znalosti a schopnosti (ověřené testy NSZ) a určila, že přijme jen nejlepších 380 uchazečů (těch s nejvyšším bodovým výsledkem). Minimální počet bodů nutných k přijetí (1 247) byl stanoven poté, co bylo možné znalosti a schopnosti uchazečů srovnat podle předem stanoveného kritéria počtu bodů v testech NSZ, uchazeče takto sestupně seřadit a určit toho, který je na 380 místě. Počet bodů tohoto uchazeče se stal minimálním počtem bodů nutných k přijetí. Algoritmus k určení minimálního počtu bodů byl tedy jednoznačně stanoven předem a § 49 odst. 1 zákona o vysokých školách umožňuje, aby fakulta nestanovila předem minimální počet bodů, ale určila mechanismus určení minimálního počtu z počtu bodů, jehož dosáhl uchazeč umístěný v sestupném pořadníku všech uchazečů v předem stanoveném pořadí nejvyššího možného počtu přijatých uchazečů. Zákonu přitom odpovídají (mj.) takové podmínky pro přijetí na vysoké škole, v nichž fakulta stanoví konkrétní počet přijímaných studentů s tím, že současně budou přijati všichni uchazeči, kteří dosáhnou stejného počtu bodů jako poslední přijímaný uchazeč (srov. rozsudek NSS č. j. -65 ze dne 26. 2. 2024, odst. 14).

31. Z obou správních rozhodnutí vyplývá, že hranice pro přijetí činila 1 247 bodů a že žalobce dosáhl pouze 1 045 bodů. Žalobce netvrdil, že by dosáhl více bodů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazoval na podmínky pro přijetí ke studiu, které jak bylo uvedeno výše, byly řádně zveřejněny ve veřejné části internetových stránek fakulty. Z čl. IV odst. 3 přitom vyplývá, že pro přijetí ke studiu je rozhodné umístění v sestupně vytvořeném pořadí na základě získaných bodů v NSZ. Z čl. IV odst. 4 podmínek potom vyplývá, že do studia bude přijímáno maximálně 380 uchazečů. Pro případy, že některý z uchazečů odmítne nastoupit ke studiu, ačkoliv byl přijat, vyhrazuje si fakulta právo přijmout ke studiu uchazeče, který se umístil na dalším místě v pořadí dosud nepřijatých uchazečů, a to za předpokladu, že tento uchazeč podá odvolání a splní podmínky přijímacího řízení.

32. Z podmínek přijetí byl tudíž zřejmý mechanismus stanovení konkrétního minimálního počtu bodů potřebných k přijetí (počet bodů, který získal ten uchazeč, který se umístil na 380 místě sestupně seřazených uchazečů podle počtu bodů, jehož dosáhli v testech NSZ). K námitce žalobce, že není zřejmé, kdy a kým měla být stanovena hranice 1 247 bodů, soud uvádí, že konkrétní minimální počet bodů nebyl a podle zákona o vysokých školách nemusel být pevně stanoven. Konkrétní minimální počet bodů přijetí byl určen podle výsledku uchazečů jednoznačným a předem daným mechanismem. Skutečnost, že tento mechanismus lze uplatnit jen podle výsledků provedeného přijímacího řízení, z něj nečiní ex post stanovený arbitrární postup.

33. Snížení hranice pro přijetí ke studiu na 1 090 bodů také vyplývá z podmínek. Fakulta si podle čl. IV odst. 3 podmínek vyhradila právo přijmout ke studiu uchazeče, který se umístil na dalším místě v pořadí dosud nepřijatých uchazečů, a to za předpokladů, že některý z uchazečů již přijatých odmítne nastoupit ke studiu a zároveň uchazeč, který nebyl přijat, podá odvolání a splní podmínky přijímacího řízení. Jelikož se na studijní program přihlásilo méně studentů, hranice pro přijetí se snížila na 1 090 bodů. K námitce žalobce, že není zřejmé, kdy a kým měla být stanovena hranice 1 090 bodů, soud uvádí, že ani tato hranice nemusela být pevně stanovena, neboť fakulta dopředu nemohla vědět, zda ke studiu nastoupí všichni přijatí uchazeči a zároveň zda uchazeči, kteří hranice pro přijetí nedosáhli, podají odvolání. Pokud by ke studiu nastoupili všichni původně přijatí uchazeči, hranice pro přijetí by se nezměnila.

34. Jak je zřejmé z výše uvedeného, z napadeného rozhodnutí lze bezpečně zjistit důvod, proč nebyl žalobce přijat ke studiu (dosáhl jen 1 045 bodů v testech NSZ, ač minimální počet bodů nutných pro přijetí činil 1 090). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí nemůže způsobit to, že žalovaný v něm neuvedl, kdy a kde byly zveřejněny podmínky pro přijetí. Údaj o tom, jak a kdy byly podmínky přijetí však není nutnou součástí odůvodnění rozhodnutí o (ne)přijetí uchazeče ke studiu. Nejde totiž o důvod rozhodnutí. Neuvedení údaje, jak a kdy byly podmínky přijetí zveřejněny, nebrání přezkumu zákonnosti závěru o (ne)přijetí uchazeče. Z absence údaje o zveřejnění podmínek pro přijetí nelze dovodit závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, jehož rozhodným důvodem byla ta skutečnost, že žalobce v testech NSZ zkrátka nedosáhl minimálního počtu bodů nutných pro přijetí.

35. Důvodná není ani žalobní námitka, že z rozhodnutí není zřejmé, kolik studentů bylo celkem přijato. Údaj o tom, kolik studentů žalovaný přijal, není nutnou součástí odůvodnění rozhodnutí o (ne)přijetí uchazeče ke studiu, jelikož nejde o důvod rozhodnutí a neuvedení tohoto údaje nebrání přezkumu zákonnosti závěru o (ne)přijetí uchazeče. Žalobce zpochybnil tvrzení žalovaného o zveřejnění nejvyššího počtu studentů přijímaných ke studiu. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že byl zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu. Jak již bylo uvedeno výše, z podmínek jasně vyplýval plánovaný počet přijímaných uchazečů i způsob jeho konečného určení.

36. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezpůsobilo ani to, že v napadeném rozhodnutí, nikoliv ani v rozhodnutí děkana, nebylo uvedeno, na kolikátém místě se žalobce umístil a zda tedy neměl spadat do počtu přijímaných studentů. Žalobce nezpochybnil dosažený počet bodů (1 045). Správní orgány přitom jasně uvedly, že hranice pro přijetí činila 1 247 bodů. Tato hranice byla snížena v rámci odvolacího řízení na 1 090 bodů. Žalobce této hranice nedosáhl, a proto nemohl být přijat ke studiu. Na věci by nic neměnilo, kdyby si soud od žalovaného vyžádal seznam přijímaných uchazečů.

37. Lze také opět odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -65 ze dne 26. 2. 2024. Uchazečům svědčí legitimní očekávání, že v případě splnění stanovených podmínek a dostatečné kapacity studijního programu budou přijati ke studiu. Uchazečům sice musí být sdělen nejvyšší počet přijímaných studentů, ale tento údaj má však především informativní charakter a nelze jej brát jako absolutně závazný např. v tom směru, že tento nejvyšší počet studentů musí být přijat. Podstatou přijímacího řízení je výběr toliko vhodných (popř. nejlepších) uchazečů. Žalobce netvrdil, že by patřil mezi 380 nejlepších uchazečů či že by jim byl bodově roven. Za toho stavu nemá ani právo na přijetí, ani nějaké legitimní očekávání.

38. Žalobce totiž v žalobě ve vztahu k počtu skutečně přijatých uchazečů argumentoval výlučně nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Nezpochybnil přitom samotný matematický výsledek přijímacího řízení. Soud proto neshledal důvod se touto otázkou dále zabývat.

39. V této souvislosti nelze žalobci přisvědčit, že právě kvůli nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nemohl proti výsledku přijímacího řízení brojit věcně. Veškeré rozhodné okolnosti přijímacího řízení a nezbytné náležitosti a obsah rozhodnutí žalovaného nejsou shodné množiny. Žalobce tedy neměl spoléhat na to, že mu žalovaný vše vysvětlí, ač to pro rozhodnutí nebylo nezbytné. Žalobce mohl řadu okolností zjistit sám a podle toho formulovat své věcné námitky. To však neučinil.

Poučení žalobce o jeho procesních právech

40. Žalobce namítl, že nebyl řádně poučen o svých procesních právech, zejména o právu nahlížet do spisu. Tato námitka není důvodná.

41. Podle § 50 odst. 5 zákona o vysokých školách v přijímacím řízení platí, že uchazeč má právo nahlížet do spisu až po oznámení rozhodnutí. Vysoká škola může namísto umožnění nahlížet do spisu poskytnout uchazeči kopii spisu.

42. Podle poskytne správní orgán v souvislosti se svým úkonem dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.

43. Soud se proto zabýval tím, zda žalobce měl být poučen o právu nahlédnout do spisu s ohledem na své osobní poměry a vzhledem k povaze úkonů děkana a žalovaného. Potřebné to bylo: z ničeho nevyplývalo, že by žalobce byl právní profesionál, nepotřebující poučení. Právo nahlédnout do spisu v přijímacím řízení je procesní právo výslovně stanovené zákonem o vysokých školách, přičemž seznámení se s podklady pro rozhodnutí by žalobci lépe umožnilo pochopit rozhodné důvody nepřijetí.

44. Řízení o přihlášce žalobce ke studiu bylo tedy stiženo vadou spočívající v porušení poučovací povinnosti podle , vztahované k právu podle zákona o vysokých školách.

45. Dílčí závěr o vadě řízení nestačí; je také třeba vyhodnotit možný vliv této procesní vady na zákonnost napadeného rozhodnutí.

46. Podle totiž soud nepřihlíží k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nelze proto rušit napadené rozhodnutí pro každou vadu rozhodnutí nebo každé porušení ustanovení o řízení. Rozhodné je, zda zjištěná vada mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Při posouzení této otázky je významné, zda žalobce konkretizuje, v čem se tvrzená procesní vada měla promítnout do zákonnosti napadeného rozhodnutí; současně však soud posuzuje možný vliv takové vady i podle obsahu správního spisu (srov. např. rozsudky NSS č. j. -92 ze dne 2. 7. 2024, odst. 35, č. j. -37 ze dne 14. 5. 2024, odst. 66, č. j. -28 ze dne 8. 10. 2020, odst. 20, nebo tam citované rozsudky č. j. -51 ze dne 4. 6. 2003, č. NSS, č. j. -67 ze dne 11. 12. 2008, č. j. -63 ze dne 9. 4. 2009, č. 1951 Sb. NSS, č. j. -31 ze dne 18. 6. 2014, č. j. -48 ze dne 25. 4. 2019).

47. Žalobce v žalobě neuvedl, proč by mělo mít dílčí procesní pochybení spočívající v absenci poučení o právu nahlédnout do spisu vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce netvrdil, že by v důsledku toho, že o právu poučen nebyl, do spisu nenahlédl, což mu znemožnilo uplatnit nějakou konkrétní odvolací námitku, kterou by jinak v odvolacím řízení uplatnil. Jelikož žalobce netvrdil, že se zjištěné dílčí procesní pochybení (absence jeho poučení o právu nahlédnout do správního spisu) promítlo do zákonnosti napadeného rozhodnutí, a ze spisu nic takového zjevné nebylo, nemohla tato žalobní námitka vést soud ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobci nic nebránilo v tom, aby v řízení před soudem uvedl konkrétní námitku, kterou by býval uplatnil v odvolacím řízení, pokud by se seznámil se správním spisem v rámci řízení u žalovaného. To žalobce neučinil a omezil se na prosté označení procesní vady. Soud zdůrazňuje, že nešlo jen o to, že žalobce nic konkrétního netvrdil, ale ani ze správního spisu nevyplynulo, že by zjištěná vada mohla mít vliv na zákonnost. Soud tedy dospěl k závěru, že zjištěná procesní vada neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Jiná konkrétní procesní práva, o kterých neměl být žalobce poučen, neuvedl.

48. Správní spis obsahuje následující y: přihlášku ke studiu, rozhodnutí o nepřijetí žalobce ke studiu, včetně dokladu o doručení rozhodnutí žalobci, odvolání žalobce proti rozhodnutí o nepřijetí ke studiu, napadené rozhodnutí, včetně dokladu o doručení rozhodnutí žalobci, a podmínky pro přijetí do magisterského studijního programu Právo a právní věda pro akademický rok 2025/2026. S výjimkou podmínek byl žalobce se všemi podklady pro rozhodnutí seznámen. Podmínky pro přijetí pro rok 2025/2026 pak nejsou vůbec relevantní (věc se týká akademického roku 2024/2025). Žalobce byl tedy seznámen se všemi relevantními listinami správního spisu.

49. Jak soud uvedl výše, absentují podmínky přijetí pro akademický rok 2024/2025. S těmi se však žalobce mohl seznámit před podáním přihlášky, protože byly řádně zveřejněny. Nadto jimi soud doplnil dokazování, takže s nimi žalobce byl seznámen i v řízení před soudem. Neuplatnil přitom nějakou novou argumentaci – ustrnul na námitkách nepřezkoumatelnosti a jiných procesních vad.

Neprovedení důkazů navržených žalobcem

50. Ve vyjádření ze dne 14. 9. 2026 žalobce požadoval provedení důkazů k obsahu veřejné části internetových stránek vysoké školy nebo fakulty, aby bylo ověřeno, že zde byly podmínky zveřejněny právě k 10. 10. 2023.

51. Tento důkaz soud neshledal potřebným pro rozhodnutí ve věci, protože z dosavadního dokazování není pochyb o tom, že podmínky zveřejněny byly. Veřejná část internetových stránek podmínky obsahuje, obsahuje je s datací k říjnu 2023. Jde o standardizovaný, každoročně se opakující proces. Údaje poskytnuté universitou přitom do sebe logicky i časově zapadají: archiv fakulty u konkrétního dokumentu uvádí datum zveřejnění 10. 10. 2023, podmínky byly schváleny již 5. 10. 2023, lhůta pro podání přihlášek skončila 30. 4. 2024. Není žádný zřejmý důvod, proč by universita nezveřejnila přijímací podmínky včas. Tím méně je důvod nevěřit údajům na příslušné internetové stránce sloužící k uveřejňování podmínek. Jistěže lze obsah takových stránek modifikovat – k jakému rozumnému účelu by to ale sloužilo?

52. Samotná abstraktní možnost pozdější změny internetového obsahu nezakládá důvodnou pochybnost o údaji zveřejněném v archivní části webu. Žalobce nenabídl žádné konkrétní tvrzení ani indicii, jež by nasvědčovaly dodatečnému vložení nebo změně dokumentu.

53. Pakliže byl důkaz o zveřejnění dostatečně podán, není důvod nadbytečně dokazovat dále. Soud proto neměl důvod provádět další dokazování k technickým otázkám obsahu internetových stránek.

54. Tím soud nepopírá, že je možné podat protidůkaz. Žalobce nicméně nepřednesl žádnou pravděpodobnou skutkovou verzi, která by vedla k možnému závěru, že universita antedatovala zveřejněné podmínky přijímacího řízení.

55. Sám žalobce ostatně uvedl, že se s podmínkami neseznamoval přímo, a informace čerpal z jiných zdrojů. O veřejnosti podmínek v rozhodném období tedy nemůže nic vědět. Argumentace žalobce se pak opět upíná především na to, že žalobce nemohl po rozhodnutí o nepřijetí ověřit obsah podmínek. Žalobce se tedy do června 2024 s podmínkami ani seznamovat nechtěl, a nejpozději měl možnost se s podmínkami seznámit v řízení před soudem. Sám žalobce tedy nemá jak konkrétně zpochybnit zveřejnění podmínek a není zřejmé, k jaké rozhodné skutečnosti by to vlastně sloužilo. Není přitom přiléhavá námitka tvrzení žalovaného o zveřejnění na webové stránce nutně vyvolává otázku, zda se nejedná o tvrzení účelové, protože je náhlé a uplatněné s téměř dvouletým odstupem. Ve skutečnosti jde totiž o tvrzení uplatněné ve vyjádření k žalobě, tj. ani ne náhlé ani ne s odstupem. Žalobce měl možnost na něj reagovat a již tehdy navrhnout protidůkaz, což neučinil.

56. Lze tedy uzavřít, že žalobce měl možnost se seznámit s podmínkami přijímacího řízení v průběhu přijímacího řízení a byl s nimi fakticky seznámen v řízení před soudem. Měl tedy možnost na ně reagovat. Není tedy zřejmé, proč k otázce zveřejnění dále dokazovat.

57. Dále soud neshledal potřebným ani doplnění dokazování

- zápisem či usnesením akademického senátu o schválení podmínek pro akademický rok 2024/2025 včetně schváleného znění;

- podklady o historickém zveřejnění těchto podmínek a totožnosti tehdy zveřejněné verze s nyní předloženým dokumentem;

- anonymizovaným pořadníkem uchazečů a pořadníkem uchazečů rozhodným pro přijímání v odvolacím řízení, s bodovými výsledky, jednoznačně označeným umístěním žalobce a údaji umožňujícími ověřit přijetí či nepřijetí;

- existujícími dobovými záznamy přijímací komise, děkana či jiného příslušného pracoviště o určení hranic 1247 a 1090 bodů;

- podklady o počtu obsazených a uvolněných míst při přijímání na odvolání, zejména ke dni 12. 9. 2024, včetně podkladů vysvětlujících přijetí 90 odvolatelů a postup při shodných bodových výsledcích.

58. Tyto důkazní návrhy směřovaly k úplnému ověření veškerých výpočtů při stanovení pořadí uchazečů. Tyto otázky však nemají předobraz v žalobních bodech a v řízení o nich nepanuje ani nějaká reálná pochybnost. Žalobce v rámci žalobních bodů uplatněných ve lhůtě neuplatnil žádné námitky proti způsobu či výsledku odpovídajících výpočtů. Soud neshledal důvod se těmito otázkami zabývat, protože nejsou potřebné k vypořádání (prakticky jediné) uplatněné námitky nepřezkoumatelnosti. Žalobce nezpochybnil správnost svého bodového výsledku ani vlastní aplikaci předem zveřejněného mechanismu.

Kontrola pořadí žalobce mezi ostatními uchazeči

59. Žalobce ve svém vyjádření ze 14. 9. 2026 vyzdvihl, že by byl býval rozporoval další otázky stanovení pořadí uchazečů, kdyby měl včas k dispozici skutečnosti plynoucí ze zveřejněných podmínek přijímacího řízení. Za tím účelem navrhl důkazy, jejich neprovedení soud vysvětlil výše.

60. S tímto tvrzením žalobce se soud neztotožnil. Žaloba byla od počátku založena pouze na vytýkání procesních nedostatků, aniž by žalobce rozporoval věcný výsledek přijímacího řízení. Po celou dobu řízení před soudem nezaznělo, že by snad žalobce reálně odvedl výkon srovnatelný s jinými přijatými či že by některý z postupů při stanovení bodových hranic a určení úspěšných uchazečů byl ze strany university věcně nesprávný. Za toho stavu nebyl účinně uplatněn žalobní bod zpochybňující věcný výsledek přijímacího řízení. Není proto důvod výsledky přijímacího řízení přepočítávat.

61. Lze jen zopakovat, že žalobce neměl spoléhat na to, že mu žalovaný vše vysvětlí, ač to pro rozhodnutí nebylo nezbytné. Žalobce mohl řadu okolností zjistit sám a podle toho formulovat své věcné námitky. To však neučinil.

62. Žalobce jistě nemá povinnost se seznamovat přímo se zněním přijímacích podmínek a může se hlásit na vysokou školu jen na základě informací od přátel či z veřejného prostoru. Oslabuje to však pádnost jeho následných námitek, které na základě údajné neznalosti podmínek směřují především proti dílčím procesním krokům vysoké školy a jejích funkcionářů, nikoliv do jádra problému samotného. Fakulta nepřijala žalobce ke studiu, protože podle jejího hodnocení neodvedl nezbytný akademický výkon v přijímacím řízení a zkrátka neuspěl v konkurenci s ostatními uchazeči. Snaha tento výsledek zpochybnit pouze procesně bez jakýchkoliv souběžných věcných námitek, proto může být jen velmi omezeně úspěšná.

IV. Závěr

63. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalované nezákonné a netrpí ani vadami řízení, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé.

64. Soud proto žalobu zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 30. září 2026

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.