Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 27/2025 - 44

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce: cresco&finance a.s., IČO 27755177

sídlem Čsl. armády 842/52, Pod Cvilínem, 794 01 Krnov

zastoupený advokátem JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr.

sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Český báňský úřad, IČO 00025844

sídlem Kozí 748/4, 110 01 Praha 1

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025 č. j. SBS 16012/2025/ČBÚ-21, ve věci účastenství ve správním řízení

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025

č. j. SBS 16012/2025/ČBÚ-21, kterým bylo zrušeno usnesení Obvodního báňského úřadu

pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „OBÚ“) ze dne 17. 1. 2025 č. j. SBS 01433/2025/OBÚ-05 a řízení o účastenství žalobce bylo zastaveno. Označeným usnesením OBÚ bylo rozhodnuto podle ust. , , v platném znění (dále jen „ “), že žalobce není účastníkem správního řízení vedeného OBÚ na základě žádosti organizace , státní podnik (dále jen „ “) ve věci žádosti o schválení dokumentace: „Plán pro nakládání s těžebním odpadem – plán pro odebírání těžebního odpadu pro ÚMTO Heřmanice“ podané podle , o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

2. V žalobě vymezil žalobce tyto žalobní body:

1) Procesní postup žalovaného, kdy napadeným rozhodnutím zrušil vylučovací usnesení a řízení zastavil, postrádá zákonnou oporu. Vymezení účastníků řízení včetně postupu podle je integrální součástí správního řízení. Rozhodnutí o těchto otázkách jsou rozhodnutími procesní povahy a žádné samostatné řízení, které by bylo lze zastavit, jak předpokládá ust. , se o nich nevede. V napadeném rozhodnutí rovněž není předestřen žádný zákonný důvod zastavení tvrzeného řízení o účastenství žalobce, takže není zřejmé, kterou ze situací uvedených v žalovaný ve věci shledal. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 14. 1. 2009 č. j. -87).

2) Nesprávné posouzení namítané dotčenosti práv žalobce v řízení, když žalobce namítal, že obsah plánu pro nakládání s těžebním odpadem (dále jen „Plán“) se přímo dotýká jeho práva vlastnit majetek a pokojně jej užívat. Žalovaný na str. 5-7 napadeného rozhodnutí uvedl, že samotný výsledek tohoto řízení nemůže mít vliv na poměry v území bez kladného rozhodnutí, když Plán je jednou z povinných příloh žádosti o povolení provozu úložného místa dle

S tím žalobce nesouhlasí a má za to, že výsledek řízení vedeného podle je způsobilý zasáhnout do jeho vlastnického práva a také do něj zasahuje, a to ze stejných důvodů, které uvedl již v odvolání proti vylučovacímu usnesení. Z ust. vyplývá, že Plán bude konkrétně a ve značné míře podrobnosti upravovat postup nakládání s těžebním odpadem na dotčených pozemcích, což bude mít zásadní dopady na jejich budoucí fyzickou podobu, geologické a hydrologické charakteristiky, vlastnosti jejich půdního povrchu, i na jejich celkovou hygienickou a environmentální kvalitu a navazující hospodářskou i případnou stavební využitelnost. Plán předurčí meze, v nichž bude žalobce napříště moci vykonávat vlastnického právo, neboť bude pro žadatele i další osoby závazný. Podoba plánu také ovlivní cenu dotčených pozemků. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že právo na pokojné užívání majetku je zaručeno jeho účastní v některých řízeních navazujících na schválení Plánu. V těchto řízeních totiž půjde již jen o to, zda realizace změny poměrů v území popsané ve schváleném Plánu bude umožněna či nikoliv. V kladném případě bude změna poměrů v území nezbytně pouze kopírovat obsah Plánu, aniž by žalobce mohl úspěšně dosáhnout jakékoliv změny. Jako osoba bez postavení účastníka řízení žalobce nebude mít garantováno provedení správního ani soudního přezkumu Plánu. Právní názor, že plánovací dokumenty vymezující toliko „technické řešení“, jsou způsobilé přímo i nepřímo zasáhnout do vlastnického práva a práva na pokojné užívání majetku a také do něj zasahují, zjevně zastává i zákonodárce, a to např. v ust. a , stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zakládajících právo vlastníka dotčeného pozemku podat námitky vůči návrhu územního a regulačního plánu či v ustanoveních téhož zákona a a násl. , v platném znění (stále jen „nový stavební zákon“). Obdobně je tomu také v ust. , o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, v , o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, v platném znění. Žalobce proto neshledává žádný důvod, pro který by právní povaha plánů schvalovaných podle měla být hodnocena diametrálně jinak než plánovací dokumenty zmiňované v odkazovaných právních předpisech.

3) Správní orgány obou stupňů nesprávně vyložily ust. výlučně gramatickou interpretací zákonného textu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne

26. 10. 2005 č. j. -54, rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2003 č. j. -46), když zcela absentuje zohlednění účelu § 5 citovaného zákona, jímž je transpozice čl. 5 Směrnice 2006/21/ES s ohledem na niž musí OBÚ v řízení o povolení plánu zkoumat, zda má žadatel vlastnické nebo jiné právo umožňující mu užívání pozemků, na kterých má být technické řešení realizováno. Takové zkoumání se nemůže opírat o vlastní sdělení a ujištění žadatele, ale

o stanovisko vlastníka dotčených pozemků jako účastníka řízení. Dále žalobce poukázal na výklad systematický, kdy věty druhé umožňuje, aby plán schvalování byl nahrazen plánem otvírky přípravy a dobývání podle Toto ustanovení (konkrétně v odst. 9) pak upravuje, že okruh účastníků řízení je omezen pouze v případech, kdy jsou ohrožena práva a plnění povinností jiných osob a nemění se okruh osob dotčených nebo ohrožených hornickou činností. Pokud by tedy žadatel předložil plán ke schválení v řízení podle

, nebylo by o účastenství žalobce v řízení žádných pochyb. Dále žalobce poukázal také na d (dále jen „ “) a Dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě zaručující právo vlastnit majetek a pokojně jej užívat. Z těchto skutečností žalobce dovozuje, že v rámci interpretace je jedině možné, že žalobce jako vlastník dotčených pozemků je účastníkem řízení o schválení plánu.

4) Nesprávné posouzení namítaného porušení principu ochrany právní jistoty. Žalovaný odmítl odvolací námitku, že vylučovací usnesení odporuje principu předvídatelnosti správních rozhodnutí a principu ochrany právní jistoty a důvěry v právo. Žalobce poukázal na ujištění OBÚ obsažené v přípise ze dne 13. 12. 2022 zn. SBS 53843/2022/OBÚ-05/2, že v případě nově zahajovaných správních řízení podle , týkajících se ÚMTO-odvalu Heřmanice bude s žalobcem jednáno jako s účastníkem řízení podle . S touto odvolací námitkou se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí nekorektně a alibisticky. Vydání vylučovacího usnesení je ve zjevném rozporu s obsahem přípisu OBÚ ze dne 13. 12. 2022, který vytvořil legitimní očekávání žalobce, jež bylo následně vydáním vylučovacího usnesení neoprávněně zasaženo. Princip ochrany legitimního očekávání je jednou z integrálních součástí principu právní jistoty a důvěry v právo.

5) Úprava účastenství podle je ústavně nekonformní. Žalobce v této souvislosti poukazuje na nálezy Ústavního soudu, a to ze dne 22. 3. 2000 sp. zn. a ze dne 22. 3. 2000 sp. zn. , které podle jeho názoru dopadají i na úpravu obsaženou v Žalovaný kolizi mezi úpravou účastenství obsaženou v a nutností zajistit ochranu ústavním pořádkem garantovaného práva žalobce vlastnit majetek a pokojně jej užívat neodstranil. Také tyto skutečnosti zakládají nezákonnost napadeného rozhodnutí, jakož i předchozího vylučovacího usnesení správního orgánu I. stupně.

3. Žalovaný ve vyjádření uvedl předně, že pozemky, z jejichž vlastnictví žalobce dovozuje své účastenství, žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2005 prodal společnosti OKK Koksovny a. s. Žalovaný namítl, že jelikož žalobce prodejem pozbyl vlastnické právo

k předmětným pozemkům, které přešlo na právního nástupce, nesvědčí mu v souzené věci žalobní legitimace. Žalovaný předložil soudu kopii kupní smlouvy.

4. Dále žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2022 č. j.

-52, který se týká principiálně shodné věci jako nynější žaloba, tj. otázky specifického vymezení účastenství v zákoně č. Dále žalobce uvedl, že všechny žalobní argumenty k důvodu dotčení práv žalobce se svým obsahem netýkají řízení o schválení Plánu, nýbrž následného samostatného správního řízení o povolení provozu úložného místa (dále jen „ “), když schválený Plán je jen jednou z povinných příloh žádosti o povolení provozu ÚTMO dle cit. zákona. Žalovanému je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce byl jedním z účastníků správního řízení ve smyslu , které je v současné době vedeno před správním orgánem I. stupně. Účastníci řízení o schválení plánu jsou taxativně vymezeni v ust. , a to výlučně provozovatel a obec. Vlastníkům pozemků v tomto správním řízení nepřísluší postavení účastníka řízení. Vzhledem ke znění

§ 5 odst. 3 citovaného zákona nelze dospět k závěru o netaxativním charakteru okruhu účastníků ani systematickým, ani jiným výkladem. V předmětném zákoně lze vysledovat několik typů řízení vztahujících se k úložným místům, přičemž každé předpokládá rozdílný okruh účastníků daného řízení (viz § 4, § 6, § 8, § 5, § 10 odst. 3), jak uvedl Krajský soud v Ostravě již v odkazovaném rozsudku sp. zn. . Závěrem žalovaný zdůraznil, že úpravu účastenství podle

§ 5 odst. 3 považuje za zcela ústavně konformní, v opačném případě by žalobce musel zpochybnit a napadnout jakoukoliv speciální úpravu vymezení účastenství v celém právním řádu České republiky. Žalovaný navrhl buď odmítnutí žaloby podle , , v platném znění (dále jen „ “) nebo její zamítnutí dle

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán skutkovým a právním stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů ( ).

6. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 30. 8. 2024 byla OBÚ doručena žádost společnosti o schválení dokumentace „Plán pro nakládání s těžebním odpadem – plán pro odebírání těžebního odpadu“ podaná podle Zahájení řízení bylo oznámeno účastníkům řízení a dotčeným orgánů státní správy dne 5. 9. 2024 a OBÚ nařídil ústní jednání na den 17. 10. 2024. Žalobce zaslal dne 16. 10. 2024 OBÚ podání, kterým se přihlásil k účastenství ve správním řízení. V rámci ústního jednání zmocněný zástupce žalobce vznesl námitku podjatosti všech pracovníků OBÚ a námitku k systémové podjatosti Báňského úřadu jako celku. S námitkou podjatosti se správní orgány vypořádaly samostatně usneseními ČBÚ ze dne 13. 12. 2024 a ze dne 17. 12. 2024 a usnesením žalovaného ze dne 9. 1. 2025. Následně vydal OBÚ prvostupňové rozhodnutí, kterým ve smyslu ust. rozhodl, že žalobce není účastníkem správního řízení. Žalobce podal proti tomuto usnesení dne 30. 1. 2025 odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že usnesení OBÚ bylo zrušeno a řízení o účastenství žalobce bylo zastaveno.

7. Krajský soud primárně posoudil námitku žalovaného o absenci aktivní legitimace žalobce, který uzavřením kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2025 pozbyl vlastnictví k nemovitostem, z něhož dovozuje dotčení svých práv.

8. Krajský soud s odkazem na zaslal žalobci předmětnou (žalovaným předloženou) kupní smlouvu k vyjádření a současně jej vyzval, nechť se vyjádří také k námitce nedostatku aktivní legitimace na jeho straně.

9. Žalobce ve vyjádření doručeném krajskému soudu dne 31. 7. 2026 uvedl, že námitka není důvodná, neboť žalobou je napadeno rozhodnutí vydané dne 22. 4. 2025, zatímco kupní smlouva byla uzavřena dne 14. 5. 2025, tedy až po vydání napadeného rozhodnutí. To jsou skutečnosti mezi účastníky nesporné. Podle vychází soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, tedy v tomto případě ke dni 22. 4. 2025. Následně uzavřená kupní smlouva o prodeji pozemků proto nemá pro posouzení aktivní legitimace žalobce žádný význam.

10. Krajský soud při posouzení této otázky vyšel z principu, že procesní legitimace se nezakládá zkrácením na právech, ale tvrzením o tom, že ke zkrácení na právech došlo. Závěr, zda ke zkrácení skutečně došlo, je závěrem o legitimaci věcné a je určující pro úspěšnost či neúspěšnost žaloby.

11. Z důvodu nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby lze žalobu odmítnou pouze pokud jde o případ, kdy nedostatek aktivní legitimace žalobce je zcela nesporný (viz blíže rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2025 č. j. -62).

12. V nyní posuzované věci nelze dovodit zcela a okamžitě, že žaloba byla podána osobou zjevně neoprávněnou, neboť to z napadeného rozhodnutí nevyplývá. Podstatnou indicii (kupní smlouvu) předložil až žalovaný, a to mimo obsah správního spisu. Z obsahu kupní smlouvy vyplývá jednoznačně, že k jejímu uzavření došlo až po vydání napadeného rozhodnutí, a to v mezidobí po jeho vydání a před podáním správní žaloby.

13. Krajský soud proto uzavírá, že námitku nedostatečné procesní legitimace žalobce shledal nedůvodnou.

14. Pokud jde o otázku věcné aktivní legitimace, dospěl krajský soud k závěru, že žalobce ke dni podání žaloby a následně nemůže být napadeným rozhodnutím dotčen na svých právech, neboť dle žalobního tvrzení žalobce zásah do svých práv vztahuje konkrétně k vlastnickému právu k dotčeným pozemkům, které však kupní smlouvou ze dne 14. 5. 2025 pozbyl.

15. Dále se krajský soud zabýval procesní námitkou, že postup žalovaného, který napadeným rozhodnutím zrušil vylučovací usnesení (prvostupňové rozhodnutí) a řízení o účastenství žalobce zastavil, je nezákonný.

16. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o účastenství žalobce ve správním řízení ve smyslu ust. tak, že žalobce účastníkem tohoto správního řízení není. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, kdy v jeho doplnění předestřel v podstatě shodnou argumentaci jako v následně podané správní žalobě. Žalovaný tedy vydal napadené rozhodnutí jako odvolací orgán v řízení

o účastenství. Smyslem ust. je, aby osobě, která se aktivně domáhá svého postavení účastníka řízení, byla odstraněna nejasnost, zda je nebo není účastníkem řízení. Dle komentářové literatury (Kopecký, M.: Účastníci správního řízení. Právní rozhledy. 1998, č. 4) o tom, jestli osoba je účastníkem, musí existovat „určitá pochybnost“, což není tehdy, pokud z právní normy jednoznačně vyplývá, kdo je účastníkem řízení nebo pokud pro takové posouzení není třeba provádět skutková zjištění (viz např. rozsudek NSS č. j. -39). Bude-li tvrdit osoba, že je účastníkem určitého řízení, ačkoliv z právní úpravy vymezující okruh účastníků takového řízení či z jiných okolností bez potřeby provádět v tomto směru nějaká skutková zjištění jednoznačně plyne, že účastníkem není, že tedy v tomto směru „není pochybnost“, může to správní orgán neformálně sdělit takové osobě, aniž by o tom vydával usnesení podle věty druhé . Správní orgán může samostatně rozhodnout usnesením podle o tom, zda osoba je či není účastníkem, ještě před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoliv později.

17. Z uvedeného tedy plyne, že řízení o účastenství je, pokud taková procesní otázka vyvstane, nedílnou součástí probíhajícího správního řízení, jde o řízení v řízení, které sice nemůže probíhat samostatně, ale má svůj samostatný předmět, tj. účastenství konkrétního subjektu v probíhajícím správním řízení. Žalobcova námitka, že aplikace ust. žalovaným v tomto řízení nebyla možná, je nedůvodná. V prvostupňovém rozhodnutí byl žalobce v souladu s právní úpravou poučen o právu podat proti němu odvolání, čehož využil, takže napadené druhostupňové rozhodnutí je logickým procesním vyústěním věci. To, proč bylo řízení o účastenství žalobce zastaveno, žalovaný zcela srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnil v části III. odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, přičemž jeho právní názor je souladný s výše cit. komentářovou literaturou k . Právní úprava vtělená do ust. nevytváří prostor pro „pochybnost“ o skutečnosti, zda by žalobce měl být účastníkem správního řízení (viz bližší argumentace v další části tohoto rozsudku), a proto nebylo namístě vydání usnesení podle . Žalovaný rovněž argumentoval tím, že vydání přezkoumávaného prvostupňového rozhodnutí za této situace představuje porušení ust. a . Ačkoliv tedy žalovaný neodkázal na konkrétní ust. , jednoznačně vyjádřil, že oním důvodem je nenaplnění podmínky , kterou je existence pochybnosti, zda žalobce je či není účastníkem řízení. Napadené rozhodnutí není z tvrzených důvodů ani nezákonné, ani nepřezkoumatelné a je souladné s odkazovanou judikaturou (rozsudek NSS č. j.

-87). Krajský soud proto tento žalobní bod důvodným neshledal.

18. V další části rozsudku krajský soud přistoupil k věcnému vypořádání žalobních námitek, které představuje další nosné důvody pro neúspěšnost žaloby.

19. Při věcném posouzení krajský soud primárně vyšel ze závěrů svého rozsudku ze dne 30. 11. 2022 č. j. -52, v němž řešil obdobné, resp. téměř identické otázky související s účastenstvím podle

20. Obdobně je v nyní souzené věci stěžejní otázkou vyhodnocení, zda řízení vedené podle

předpokládá uzavřený okruh účastníků, či zda je možno v tomto typu řízení okruh účastníků rozšířit a aplikovat tak obecnou úpravu účastenství ve smyslu .

21. Soud pro přehlednost nejprve shrnuje relevantní právní úpravu dopadající na souzenou věc.

22. Podle , účastníky řízení o schvalování plánu jsou provozovatel a obec, na jejímž území má být úložné místo zřízeno.

23. ve svém obsahuje tzv. obecnou definici účastníků řízení. Dle odstavce 1 jsou účastníky řízení „a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu; b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají.“ Dle odstavce druhého jsou účastníky „též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.“ Odstavec 3 pak stanoví, že účastníky jsou „rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.“

24. Z výše předestřené právní úpravy se podává, že generálně je okruh účastníků správního řízení vymezen v uvedeném a 2 . Zvláštní zákon pak může okruh účastníků správního řízení dále vymezit, a to dvojím způsobem.

25. První možností je, že zvláštní zákon, který je v postavení lex specialis ke , stanoví okruh účastníků správního řízení komplexně a taxativně, tedy zcela nezávisle na odstavci 1 a 2 ustanovení správného řádu. V takovém případě platí vymezení okruhu účastníků správního řízení podle zvláštního zákona a vymezení účastníků správního řízení podle odstavce 1 a 2 se nepoužije (srov blíže např. rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2011 č. j.

1 As 6/2011-347, publikovaný pod č. 2368/2011 Sb. NSS, podle něhož taxativní výčet účastníků stavebního řízení obsažený v starého stavebního zákona má za následek vyloučení obecné definice účastníků řízení obsažené v ).

26. Další možností je, že platí vymezení okruhu účastníků správního řízení podle , avšak zvláštní zákon přizná nad rámec postavení účastníka správního řízení i dalším subjektům, které by jinak podle odstavce 1 a 2 účastníky správního řízení nebyly, což ovšem není souzený případ.

27. Dle komentáře ke (srov. : Komentář. Vedral, J., 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Ivana Hexnerová-Bova Polygon, 2012- dále jen „komentářová literatura“) se o komplexní a taxativní vymezení účastníků správního řízení podle zvláštního zákona jedná například u:

- vymezení účastníků přestupkového řízení podle § 68 písm. a) až c) přestupkového zákona

(tj. obviněný, poškozený v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a vlastník věci, která může být nebo byla zabrána, v části řízení, která se týká zabrání věci nebo náhradní hodnoty);

- vymezení účastníků územního řízení podle § 85 stavebního zákona (tj. žadatel, obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, a ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nebo osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno);

- vymezení účastníků stavebního řízení podle § 109 stavebního zákona (tj. stavebník, vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem, vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, a ten, kdo má k sousednímu pozemku nebo stavbě na něm právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno).;

- vymezení účastníků o povolení zkušebního provozu stavby podle § 124 stavebního zákona

(tj. stavebník a vlastník stavby).

28. K posledně jmenovanému okruhu účastníků se vyjádřil NSS v rozsudku ze dne 18. 4. 2014 č. j. -33, v němž dal za pravdu komentářovému názoru a výčet účastníků řízení o povolení zkušebního provozu uvedený v stavebního zákona z roku 2006 považoval za taxativní a vylučující aplikaci obecné úpravy účastenství v řízení dle .

29. Krajský soud dále může odkázat např. na usnesení NSS ze dne 2. 11. 2016 č. j.

-30, v němž kasační soud ve shodě se svou dosavadní judikaturou (rozsudek

ze dne 26. 3. 2009 č. j. -92), jednoznačně uvádí, že pokud je okruh účastníků předmětného řízení zcela jednoznačně a taxativně vymezen zvláštním ustanovením, vylučuje to aplikaci obecné úpravy ve , a to jak jeho odstavce prvého, tak i druhého. NSS poukázal na skutečnost, že podle zákona o azylu je účastníkem řízení a) žadatel o udělení mezinárodní ochrany, b) azylant, c) osoba požívající doplňkové ochrany, d) osoba, v jejímž případě se vede řízení o předání do příslušného státu, nebo e) cizinec, o kterém to stanoví tento zákon. Uvedený výčet účastníků řízení je taxativní, nelze jej tudíž žádným způsobem rozšiřovat. Neshledal tedy důvodnou námitku, že žalovaný měl do řízení přibrat jako vedlejšího účastníka přítelkyni stěžovatele, neboť s ohledem na zásadu lex specialis derogat legi generali je nutno dát citované speciální úpravě přednost před obecnou úpravou obsaženou v ,

a to nejen před prvním odstavcem tohoto ustanovení, ale i před odstavcem druhým, ve kterém jsou uvedeny další dotčené osoby. Druhý odstavec tohoto ustanovení totiž dle NSS není ničím jiným než definicí další skupiny účastníků řízení.

30. V obdobném duchu může krajský soud odkázat i na další judikaturu NSS v dotčené oblasti, kterou považuje za ustálenou (např. rozsudek ze dne 26. 3. 2009, č. j. -92,

ve vztahu k řízení dle , o odpadech a o změně některých dalších zákonů).

31. Zbývá doplnit, že i Ústavní soud ve svém plenárním nálezu ze dne 22. 3. 2000 sp. zn.

shledal ústavním, pokud specifická definice okruhu účastníků určitého veřejnoprávního řízení vylučuje obecné vymezení účastníků správního řízení podle (tehdy platného a účinného) . Dle ústavního soudu by „každý jiný výklad totiž některá správní řízení činil nepřehlednými a mnohdy i časově neohraničenými. Obecnou definici účastníka správního řízení podle lze tedy aplikovat pouze v těch případech, kde to zvláštní úprava zcela nepochybně nevylučuje.“

32. Jazykový výklad v souzené věci aplikovaného ustanovení co do specifikace okruhu účastníků (účastníky řízení jsou „žadatel a obec“) je dle názoru krajského soudu jednoznačný a vede k závěru o taxativním výčtu účastníků, který tak má přednost před obecnou úpravou účastenství, a to jak před úpravou dost. 1 , ale i úpravou téhož právního předpisu.

33. V souzené věci není sporu o tom, že je řešen vztah mezi normou obecnou ) a normou speciální ( ), který je jednoznačně řešitelný aplikací výše zmiňovaného pravidla lex specialis derogat legi generali.

34. Krajský soud nemůže dospět k závěru o „netaxativním charakteru“ okruhu účastníků dle

ani systematickým výkladem. V dotčeném zákoně lze vysledovat několik typů řízení vztahujících se k úložným místům, přičemž každé předpokládá rozdílný okruh účastníků daného řízení. Prvním je řízení o zařazení do kategorie předpokládané v daného zákona, v němž účastníky řízení jsou žadatel a obec .

35. Dalším řízením, které se k uloženému místu těžebního odpadu vztahuje, je řízení o zřízení úložného místa dle Věcná příslušnost k umístění a povolení stavby závisí na umístění úložného místa – v dobývacím prostoru je povoluje obvodní báňský úřad, mimo dobývací prostor je místně příslušný stavební úřad. Jedná se o klasické správní řízení zahájené na žádost, jehož výsledkem je rozhodnutí, přičemž okruh účastníků je stanoven šířeji a zohledňuje možnost „dotčení dalších osob umístěním, resp. povolením stavby“. Účastníky řízení jsou totiž provozovatel, obec, na jejímž území má být úložné místo zřízeno, a osoby, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být povolením dotčeny.

36. V samostatném řízení dle , musí být povolen i samotný provoz úložného místa. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení řízení o povolení provozu úložného místa nebo jeho změny je zahajováno na návrh provozovatele, přičemž účastníky řízení o povolení provozu úložného místa jsou provozovatel, obec, v jejímž územním obvodu má být úložné místo zřízeno, a osoby, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být povolením dotčeny.

37. Krajský soud má za to, že jsou to právě daná řízení, jichž by žalobce mohl být (a dle tvrzení žalovaného také byl) účasten, v nichž by měl a mohl uplatňovat námitky vznášené žalobou stran dotčení jeho právní sféry.

38. V ust. zákonodárce naopak cíleně vyloučil účast dotčených subjektů v řízení, které se týká schvalování plánu za účelem minimalizace vzniku těžebního odpadu, jeho zpracování, využití a odstraňování. Účastníky tohoto typu řízení jsou, obdobně jako v řízení

dle tohoto zákona, toliko provozovatel a obec, na jejímž území má být úložné místo zřízeno (srov. ). Obdobně dle citovaného zákona jsou účastníky v řízení o ukončení provozu provozovatel a obec, v jejímž územním obvodu se úložné místo nachází.

39. Ve světle výše uvedeného tak krajský soud dospěl k závěru, že definice účastníků řízení dle

je definicí taxativní a vylučuje aplikaci obecné definice účastníků dle i odst. 2 . Žalovaný nepochybil, pokud účastenství žalobce v předmětném řízení nepřipustil.

40. Shora uvedenou argumentací má krajský soud za vypořádaná žalobní tvrzení v bodech 2) - 4).

41. Pro úplnost soud doplňuje následující.

42. Žalobcem namítanou úpravu účastenství v jiných právních předpisech (viz 2) žalobní bod) nelze považovat za srovnatelnou, neboť rozmanitost výkonu státní správy a tomu odpovídající právní úprava je velmi široká a co do jednotlivých úseků specifická, takže ani právní otázku účastenství v řízení nelze posuzovat paušálně, ale naopak vždy je nutno respektovat specifika předmětu konkrétní právní úpravy.

43. Ochrana vlastnického práva (žalobní bod 3) je sice garantována řadou právních norem včetně těch, které mají vyšší právní sílu (Listina, aj.), ale nelze ji vnímat absolutně a prosazovat její aplikaci, tj. dovozovat účastenství z titulu vlastnictví k pozemkům nebo nemovitostem v případech, kdy je okruh účastníků právní normou stanoven taxativně.

44. Sdělení OBÚ z r. 2022, že žalobce bude účastníkem všech řízení týkajících se ÚTMO Heřmanice (žalobní bod 4), nebylo učiněno v nyní posuzovaném správním řízení, které bylo zahájeno v září 2024. Žalobce z obsahu sdělení dovodil legitimní očekávání, že mu do budoucna svědčí účastenství ve všech řízeních před orgány báňské správy, budou-li se týkat předmětného ÚTMO. Zásada legitimního očekávání ve smyslu vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy, které nastanou v budoucnu, rozhodovat způsobem obdobným, což platí vždy pro příslušný konkrétní správní orgán a jeho rozhodovací činnost (viz komentářová literatura – k ). Odkazované sdělení OBÚ nemá povahu správního rozhodnutí a žalobce v žalobě neuvedl, že by poté bylo vydáno rozhodnutí OBÚ dle , v němž by žalobce z titulu vlastnictví k dotčeným pozemkům byl účastníkem správního řízení. Ze samotného sdělení tak žalobci nemohlo vyvstat legitimní očekávání. Nutno také zdůraznit, že obsah sdělení správního orgánu nemůže mít relevanci v části, kterou přesahuje obsah právní normy.

45. V závěru žaloby (žalobní bod 5) žalobce namítl, že ust. je ústavně nekonformní. Poukázal přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , z nichž obsáhle citoval (str. 12-13 žaloby).

46. Krajský soud žalobcův názor nesdílí a odkazy na nálezy Ústavního soudu neshledal přiléhavými. V prvém z nálezů se Ústavní soud zabýval okruhem účastníků v řízení podle § 109 starého stavebního zákona z pohledu „nemezujících sousedů“ stavebníka, což je specifická problematika stavebního řízení, která je s nyní souzenou věcí nesrovnatelná. V žalobcem citované pasáži druhého z nálezů se Ústavní soud zamýšlí nad okruhem účastníků kolaudačního řízení dle právní úpravy ve starém stavebním zákoně. V citované části odůvodnění nálezu neshledal krajský soud žádný příměr k nyní posuzované věci a sám naopak ve své argumentaci (odst. 31 tohoto rozsudku) shledal v tomto nálezu podporu pro závěr, že specifická definice okruhu účastníků vylučuje užití obecného vymezení účastenství ve . Krajský soud na rozdíl od žalobce považuje ust. za ústavně konformní z důvodů, které vtělil do odst. 24-39 tohoto rozsudku.

47. Krajský soud shrnuje, že vypořádání otázky tvrzeného účastenství žalobce v řízení dle

provedené žalovaným považuje za přezkoumatelné, zákonné a věcně správné, přičemž žalobní body neshledal důvodnými, a proto žalobu podle zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust.

48. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle , přičemž procesně úspěšnému žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení proti žalobci, neboť jeho náklady nepřesáhly běžnou úřední činnost.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 30. září 2026

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje