Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 28/2024 - 126

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci

žalobců: a) R.Ch., narozena

b) V.Ch., narozen

oba bytem

oba zastoupeni advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M.

Advokátní kancelář Ondřej Trnka, s.r.o.

sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 Č. Budějovice

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje

sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice

za účasti: I) P.H., narozen

II) V. H., narozena

oba bytem

III) CETIN, a. s.

sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň

IV) EG. D, s. r. o.

sídlem Lidická 1873/36, Brno – Černé Pole

V) Gas Distribution, s. r. o.

sídlem Vrbenská 2769/2, České Budějovice

VI) ČEVAK, a. s.

sídlem Severní 2264/8, České Budějovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, č. j. KUJCK 50252/2024, sp. zn. OREG/141167/2022/alha,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, č. j. KUJCK 50252/2024, sp. zn. OREG/141167/2022/alha, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování, ze dne 15. 7. 2019, č. j. KUJCK 81542/2019, sp. zn. OREG 81541/2019/lusn SO, ve znění doplnění obsažených v úkonech ze dne 2. 2. 2021, č. j. KUJCK 13412/2021, ze dne 25. 3. 2021, č. j. KUJCK 30439/2021, a ze dne 11. 4. 2023, č. j. KUJCK 37575/2023, se ruší.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení každému z žalobců částku ve výši 25 441,20 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Stavební úřad Magistrátu města České Budějovice rozhodnutím ze dne 8. 4. 2022, č. j. SU/2200/2018-66, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 11. 4. 2022, č. j. SU/2200/2018-74, rozhodl o umístění stavebního záměru označeného jako „ZTV NA BARBORCE – Dobrá Voda u Českých Budějovic (komunikace a zpevněné plochy, vodovodní řad včetně přípojek, kanalizační řad včetně přípojek, kabelové rozvody NN, veřejné osvětlení, STL plynovodní řad včetně přípojek) – Dobrá Voda u Českých Budějovic, mezi ul. Na Barborce a ul. Zlatá“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, GH v k. ú. X, a to na základě žádosti žadatelů – stavebníků – OZNŘ I) a II). Jednalo se v pořadí o třetí rozhodnutí, když předchozí rozhodnutí byla žalovaným zrušena.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2024 prvostupňové rozhodnutí podle , , částečně změnil a ve zbytku potvrdil. Změny spočívaly zejména ve správném vymezení rozhodného znění stavebního zákona, v nahrazení a doplnění výčtu účastníků řízení podle a v doplnění podmínek převzatých ze závazných stanovisek na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, dopravy a vodního hospodářství. Ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Samotný výrok o umístění záměru žalovaný ponechal beze změny.

3. Podkladem pro rozhodování správních orgánů bylo mimo jiné závazné stanovisko orgánu územního plánování Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 7. 2018,

zn. OÚP/2018/O-914/Pa, ve znění závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 15. 7. 2019, č. j. KUJCK 81542/2019, kterým bylo původní závazné stanovisko změněno tak, že záměr „je přípustný za podmínky, že bude prokázáno, že je nezbytné pro obsluhu území (lokality BI.12) dopravní napojení na stávající dopravní síť na ulici Na Barborce i na ulici Zlatá“. Krajský úřad Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování (dále také jako „nadřízený“ či „krajský orgán územního plánování“, případně „nadřízený dotčený správní orgán“) následně v rámci vyžádané součinnosti v písemnostech ze dne 2. 2. 2021, č. j. KUJCK 13412/2021, ze dne 25. 3. 2021, č. j. KUJCK 30439/2021, a ze dne 11. 4. 2023, č. j. KUJCK 37575/2023, posoudil splnění stanovené podmínky a setrval na závěru, že navržené dopravní napojení je nezbytné pro obsluhu území.

4. Žalobci jsou vlastníky pozemků parc. č. XCH, XI a XJ, na kterém stojí stavba jejich rodinného domu.

II. Stručný obsah žaloby

5. Včasnou žalobou ze dne 19. 8. 2024 a v jejím doplnění ze dne 18. 9. 2024 žalobci navrhují, aby krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II.A Nesoulad záměru s územním plánem

6. Žalobci namítají, že záměr není v souladu s platnou územně plánovací dokumentací, která umožňuje umisťovat pouze komunikace nezbytné pro obsluhu území. Za zbytnou označují část větve „A“ propojující ulice Na Barborce a Zlatá, a to od místa napojení parcely označené jako č. 6 směrem k ulici Zlatá, přinejmenším v části vedené po pozemku parc. č. XD bezprostředně kolem jejich nemovitostí.

7. Podle žalobců tato část komunikace neslouží k dopravnímu napojení budoucích stavebních pozemků, nýbrž pouze k pohodlnějšímu propojení ulic Na Barborce a Zlatá, a to na úkor vlastníků stávajících nemovitostí v ulici Zlatá. Tvrdí, že všechny budoucí stavební pozemky by mohly být dostatečně dopravně napojeny i bez této části komunikace.

8. Žalobci dále namítají, že záměr mění dopravní skelet území stanovený územním plánem. Poukazují přitom na to, že napojení stavebních parcel slepými ulicemi je v dotčeném území spíše pravidlem než výjimkou.

II.A.1 Pojem „nezbytnost pro obsluhu území“

9. Podle žalobců je nezbytné pouze takové řešení, bez něhož by dopravní obsluha nebyla možná. Je proto nutné určit nejmenší rozsah dopravní infrastruktury postačující k obsluze pozemků.

10. Nezbytnost může vyplývat zejména z veřejnoprávních nebo stavebnětechnických požadavků. Žalobci odkazují na až 5 a 7, a 2 a a na přílohu č. 3 bod 3 Majetkoprávní poměry stavebníka naproti tomu podle nich nemohou založit nezbytnost jinak nadbytečné komunikace.

II.A.2 Část dopravního řešení záměru není pro obsluhu území nezbytná

11. Žalobci namítají, že neexistuje právní ani stavebnětechnický důvod pro napojení lokality sedmi rodinných domů průjezdnou komunikací; postačuje komunikace slepá. Prokázání nezbytnosti přitom zatěžuje žadatele a podle zásady materiální pravdy zakotvené v také správní orgány.

12. Východní část větve A podle žalobců slouží k obsluze pozemků č. 5 a 6, zatímco její západní část pouze propojuje ulice Zlatá a Na Barborce a umožňuje tranzit obytnou čtvrtí. Její nezbytnost nebyla prokázána. Slepé obslužné komunikace jsou navíc podle žalobců běžné i v bezprostředním okolí, což dokládají snímkem mapy s vyznačením sedmnácti slepých ulic v okolí.

II.A.3 Překročení mezí (zneužití) správního uvážení

13. Žalobci namítají, že správní orgány posuzovaly alternativní řešení především podle majetkoprávních poměrů, nikoli podle hledisek územního plánování a stavebnětechnické realizovatelnosti. Nesoulad s územním plánem nelze podle nich odůvodnit nedostatkem prostředků žadatelů nebo nesoučinností vlastníků pozemků.

II.A.4 Výrok závazného stanoviska nemůže být podmíněný

14. Žalobci napadají závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 23. 7. 2018 i jeho změnu ze dne 15. 7. 2019. Namítají, že tato stanoviska obsahují podmínku spočívající v posouzení nezbytnosti dopravního řešení, jejíž splnění následně posuzoval stavební úřad.

15. Podle žalobců nejde o přípustnou podmínku, kterou by stavební úřad pouze převzal do výroku rozhodnutí, nýbrž o otázku meritorního posouzení přípustnosti záměru. Toto posouzení náleží výlučně dotčeným správním orgánům, které nemohly svou pravomoc bez zákonné opory přenést na stavební úřad.

II.A.5 Nešetrnost záměru k sousedství

16. Žalobci namítají, že dopravní řešení záměru je zásadně nešetrné k sousedství. Požadavek šetrnosti podle nich není pouze abstraktní kategorií, nýbrž vyplývá z , stavebního zákona (dále jako „ “). Žalovaný se však touto otázkou podle žalobců vůbec nezabýval.

17. Žalobci uzavírají, že záměr odporuje územnímu plánu a je nešetrný k sousedství, neboť bez legitimního důvodu umisťuje jejich dosud klidový domov na křižovatku průjezdných komunikací. Správní orgány podle nich nesprávně určily kritéria správního uvážení, překročily jeho meze a vydaly nepřezkoumatelné rozhodnutí.

II.B Nepřezkoumatelnost

18. Žalobci namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Z rozhodnutí žalovaného ani z prvostupňového rozhodnutí podle nich nelze zjistit, proč není možné jiné dopravní řešení záměru. Nesouhlasné závazné stanovisko odboru dopravy a silničního hospodářství posuzuje pouze jednu alternativu, což žalobci nepovažují za řádnou správní úvahu.

19. Nesouhlas s jedinou předloženou alternativou podle žalobců neprokazuje nezbytnost schváleného řešení. Žalovaný nezkoumal odstranitelnost vad alternativy ani možnost vypustit západní část větve A.

20. Podle žalobců měly správní orgány zvážit všechny teoreticky připadající varianty dopravního řešení a přezkoumatelně vysvětlit, proč jsou nerealizovatelné. Takové hodnocení však v rozhodnutích obou stupňů chybí.

21. Žalobci namítají porušení . Správní orgány neuvedly kritéria nezbytnosti ani právní či stavebnětechnické důvody, proč je západní část větve A nutná, a nevypořádaly jejich argumentaci.

II.C Rozhodnutí nemá oporu ve správním spise

22. Žalobci dále namítají, že správní orgány bez ověření převzaly tvrzení žadatelů, podle něhož nelze soukromoprávními jednáními získat práva k pozemkům třetích osob potřebná pro rozšíření ulice Na Barborce. Žalobci naopak tvrdí, že vlastníci těchto pozemků by mohli být ochotni jednat a případně se dohodnout. Z napadeného rozhodnutí proto podle nich není patrné, na základě čeho správní orgány dospěly k opačnému závěru.

23. Žalovaný dovodil majetkoprávní nemožnost rozšíření ulice Na Barborce z nesouhlasu vlastníka pozemku parc. č. XK v k. ú. X pana R. S., který se však v této ulici nenachází. Rozšíření by podle nich mohlo zasáhnout pozemky parc. č. XL, XM, XN a XO, jejichž vlastníky žalovaný neoslovil; někteří z nich by přitom podle vědomostí žalobců byli ochotni jednat.

II.D Vady řízení

II.D.1 Závazné stanovisko bylo předloženo až v řízení před žalovaným

24. Žalobci namítají, že žalovaný opatřil teprve v odvolacím řízení závazné stanovisko vodoprávního úřadu Magistrátu města České Budějovice ze dne 19. 1. 2023, č. j. OOZP/410/2023-2 Stu. Takový postup považují za rozporný s , .

25. Žalobci dále namítají, že žalovaný nechal toto stanovisko přezkoumat nadřízeným orgánem, přestože proti němu nemohly směřovat odvolací námitky. Podle žalobců tak postupoval v rozporu s a bez zákonného zmocnění. Tím je měl zkrátit na právu namítat vady stanoviska v příslušné fázi řízení, porušit zásadu dvojinstančnosti a zatížit řízení libovůlí.

26. Žalovaný měl podle žalobců prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit stavebnímu úřadu; povinnost předložit úplné podklady tížila žadatele. Postup žalovaného podle nich odporuje , neboť proti závaznému stanovisku musí být možné brojit odvolacími námitkami; možnost vyjádřit se podle ji nenahrazuje. Žalobci dále odkazují na koncentraci odvolacího řízení podle ve spojení s .

II.D.2 Uložení nové povinnosti až v řízení před žalovaným

27. Žalobci namítají, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uložil žadatelům nové povinnosti až v odvolacím řízení, ačkoli takový postup podle věty za středníkem není přípustný.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobců

28. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 10. 2024 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

29. Dle žalovaného mohou žalobci uplatňovat námitky pouze v rozsahu možného přímého dotčení svých práv. To dle žalovaného zřejmé není. Otázkou souladu s územním plánem se správní orgány zabývaly a žalovaný ji vyložil ve svém rozhodnutí. Nárůst dopravy očekává žalovaný jako minimální, stejně tak jako její dopad. Odstup komunikace od rodinného domu žalobců bude činit 9,2 m.

30. Za nedůvodné žalovaný považuje i námitky proti doplnění závazného stanoviska orgánu ochrany životního prostředí v odvolacím řízení. Odkazuje na zásadu jednotnosti správního řízení, zásadu materiální pravdy podle , povinnost opatřit podklady podle a možnost doplnění podkladů v odvolacím řízení plynoucí z věty druhé ve spojení s . V této souvislosti odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2023, č. j. -55, a ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, č. 3837/2019 Sb. NSS, podle nichž je zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci krajní možností a odvolací orgán může vady řízení napravit, doplnit podklady a za splnění procesních záruk věc posoudit i odlišně.

31. Žalovaný konečně odmítá námitku porušení věty za středníkem uložením nových povinností žadatelům. Žalobci podle něj netvrdí konkrétní zásah těchto povinností do svých hmotných práv, nebyli jimi zkráceni a měli možnost seznámit se se závazným stanoviskem a vyjádřit se k němu.

32. Žalobci v replice ze dne 31. 12. 2024, doručené krajskému soudu dne 2. 1. 2025, setrvali na podané žalobě.

33. Žalobci připomínají, že tvrdí zásah do vlastnického práva, práva na příznivé životní prostředí, kvalitní a udržitelný rozvoj území, dobré sousedství, spravedlivý proces a rovnost před zákonem. Dopady spatřují zejména ve vzniku komunikace u svého domu, zvýšení dopravy, zhoršení pohody bydlení a snížení hodnoty nemovitostí. K nápravě nezákonného rozhodnutí může podle nich žalovaný přispět také podnětem k přezkumnému řízení podle .

34. Žalobci vytýkají žalovanému, že nevysvětlil, z jakého právního nebo skutkového důvodu je vlastní propojení ulic Zlatá a Na Barborce nezbytné. Z napadeného rozhodnutí ani jeho podkladů podle nich takový závěr neplyne.

35. Pro obsluhu plánovaných parcel postačuje slepá komunikace napojená na ulici Na Barborce. Propojení ulic není technicky potřebné ani založené řádně vyjádřeným veřejným zájmem v územně plánovací dokumentaci. Co je zbytné a nesleduje veřejný zájem, nemůže být podle žalobců „nezbytné“ ve smyslu územního plánu. Řádně formulovaný veřejný zájem na propojení není dán; soukromý zájem stavebníků jej nenaplňuje, a to ani při zohlednění budoucí výstavby na pozemcích stavebníků. Mohlo by se jednat o obytnou zónu napojenou ze slepé ulice na komunikaci na ulici Na Barborce.

36. Žalobci nesouhlasí s tvrzením, že nárůst dopravy bude odpovídat místním poměrům. Žalovaný podle nich nezohlednil okolní dopravní změny ani možnost využívání propojení jako zkratky. Správní orgány nebraly „jakkoli v potaz významné dopravní změny v blízkém okolí (sjezd na dálnici D3, nová spojka mezi Starou Pohůrkou a Novými Hodějovicemi, budoucí obchvat Srubce ad.). Přinejmenším počet řidičů, kteří si tudy budou zkracovat cestu mezi Dobrou Vodou a Srubcem (Starou Pohůrkou), např. při cestě na nákup do obchodu Lidl (nad jižním portálem Tunelu Pohůrka), z a k dálničnímu sjezdu (tamtéž), a v opačném směru na Dobrou Vodu či do Dubičného, se správní orgány ani nepokusily predikovat.“ I nárůst o desítky jízd by byl vzhledem k dosavadnímu velmi nízkému provozu v tomto stabilizovaném, zklidněném území významný. Tržní cena nemovitostí žalobců je v případě slepé ulice vždy vyšší, než když by dům stál na křižovatce a byl ze dvou stran obklopen veřejnými komunikacemi.

37. Hlavním argumentem žalobců však není intenzita budoucí dopravy překračující míru v území obvyklou, nýbrž rozpor propojující komunikace s dopravním skeletem územního plánu a s podmínkou nezbytnosti dopravních staveb pro obsluhu území. „Předmětná část Záměru (část Větve A, tj. vlastní Propojující komunikace) vůbec nezbytná není, přičemž je zcela nerozhodné, kolik aut by toto propojení nakonec využívalo.“

38. Žalobci odmítají, že by brojili proti rozvoji lokality či výstavbě rodinných domů. Nesouhlasí pouze s propojením ulic vedeným bezprostředně kolem jejich domu. Požadují, aby stavební činnost respektovala jejich práva, kvalitu území a skutečné veřejné zájmy, nikoli pouze zájem stavebníků.

39. Žalobci namítají, že proti zásadě jednotnosti správního řízení stojí zásada koncentrace a zásada dvojinstančnosti. Nové závazné stanovisko, které měli žadatelé předložit již stavebnímu úřadu, podle nich nelze poprvé opatřit až v odvolacím řízení. Chybějící povinný podklad prvostupňového rozhodnutí tak nelze napravit z iniciativy odvolacího orgánu.

III.A Vyjádření dotčeného správního orgánu – nadřízeného orgánu územního plánování

40. Postupem dle umožnil krajský soud dotčenému správnímu orgánu - nadřízenému orgánu územního plánování – Krajskému úřadu Jihočeského kraje vyjádřit se k námitkám nesouladu záměru s územním plánem.

41. Dotčený nadřízený správní orgán ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 2026 neshledal žalobu důvodnou. Úvodem popisuje, že Ministerstvo pro místní rozvoj neshledalo důvod k provedení přezkumného řízení. Současně odkazuje na tři své další y – poskytnutí součinnosti krajskému stavebnímu úřadu ze dne 2. 2. 2021, 25. 3. 2021 a 11. 4. 2023.

42. Dotčený nadřízený správní orgán setrvává na svém dosavadním výkladu. Přípustnou dopravní vybaveností nezbytnou pro obsluhu ploch bydlení individuálního je pouze taková infrastruktura, která přímo souvisí se zajištěním dopravní obsluhy tohoto území, nikoli například tranzitní komunikace, parkoviště P+R nebo infrastruktura sloužící jinému využití či nákladní dopravě. Tato vazba je podmínkou její přípustnosti. Územní plán přitom zpravidla s ohledem na svou koncepční povahu neurčuje konkrétní řešení veškeré dopravní infrastruktury; její podoba a napojení na stávající komunikační síť se obvykle konkretizují až v navazujících dokumentacích. Vymezení přípustné dopravní vybavenosti nezbytné pro obsluhu území proto podle krajského úřadu pouze vylučuje infrastrukturu, která neslouží jeho využití či obsluze.

43. Dotčený nadřízený správní orgán nesouhlasí s interpretací žalobců, podle níž „dopravní vybavenost nezbytná pro obsluhu území“ znamená dopravní vybavenost pouze v nezbytném, tedy minimálním rozsahu. Takový výklad podle něj neodpovídá principům ani praxi územního plánování, neboť by vždy vyžadoval řešení v nejmenších zákonných parametrech a apriorně vylučoval urbanisticky vhodnější či uživatelsky komfortnější řešení, včetně širšího veřejného uličního prostoru nebo většího počtu parkovacích a odstavných stání. Proto nepovažoval za nutné zkoumat, zda záměr zajišťuje dopravní obsluhu v minimálním možném rozsahu ani zda větev A tento minimální rozsah překračuje.

III.B Ústní jednání

44. Při ústním jednání krajského soudu dne 27. 7. 2026 setrvali žalobci na podané žalobě a s ohledem na změnu právní úpravy navrhli, aby krajský soud zrušil rovněž i závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 7. 2019.

IV. Posouzení věci krajským soudem

45. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších zákonů, dále jen „ “).

46. Žaloba je důvodná.

47. Žalobci se vymezují proti propojení ulic Na Barborce a Zlatá prostřednictvím umisťované komunikace, která je označena jako „Větev A“. Na následujícím výřezu je fialově soudem doplněno umístění nemovitostí žalobců. Dle výkresu „Koordinační situace stavby“ bude umisťovaná komunikace osazena dopravním značením „Obytná zóna“.

Výřez z katastrálního koordinačního výkresu Záměru

[OBRÁZEK]

X

Zdroj: doplnění žaloby, fialově popisek soudu

IV.A (Ne)přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a (ne)soulad záměru s územním plánem

48. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. -65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy, z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. ). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. ).

49. Stavební záměr se má nacházet v ploše bydlení individuální, jejíž hlavním využitím je bydlení v samostatných rodinných domech, případně dvojdomcích. Přípustným využitím jsou „rovněž činnosti, děje a zařízení poskytující zejména nevýrobní služby zdravotní, sociální, vzdělávací, ubytovací, stravovací, občanské vybavenosti, sportovní a rekreační, včetně veřejných prostranství, pěší trasy, nerušící obytnou funkci nad míru přípustnou stanovenou příslušnými hygienickými normami a právními předpisy. Přípustné je i rekreační bydlení. Přípustná je možnost výstavby doplňkových objektů ke stavbě hlavní – altány, pergoly sklady zahradního nářadí, bazény apod., přípustné je i domovní hospodářství, včetně chovatelských a pěstitelských činností místního významu (pro vlastní potřebu). Součástí těchto ploch musí být i odpovídající počet parkovacích a odstavných stání vyvolaných hlavním a přípustným využitím. Dále činnosti, děje a zařízení technické a dopravní vybavenosti nezbytné pro obsluhu území. Přípustné je využití pro prvky ÚSES a v případě, že v některých těchto plochách jsou prvky ÚSES vymezeny, budou preferovány před ostatním přípustným i hlavním využitím. Podmíněně přípustné.“ (důraz doplněn).

50. Územní plán dále v kapitole I.c.1. Urbanistická koncepce uvádí, že „[n]ové obytné plochy jsou navrhovány zejména v prolukách současně zastavěného území, tak aby byly v dosahu sítí technické infrastruktury a aby byly dobře dopravně dostupné.“ V navazující kapitole I.c.2. Vymezení zastavitelných ploch dále stanovuje, že „[v]yužití nově navržených ploch pro zástavbu je přípustné až po jejich vybavení veškerou technickou a dopravní infrastrukturou…“ Obdobně tak i v kapitole I.d. Koncepce veřejné infrastruktury: „V nově navržených plochách pro bydlení je možná zástavba až po vybudování veřejné infrastruktury...“

51. Závazné stanovisko orgánu územního plánování Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 7. 2018, zn. OÚP/2018/O-914/Pa, shledalo záměr přípustným. Orgán územního plánování záměr hodnotil jako přípustné zařízení technické a dopravní infrastruktury nezbytné pro obsluhu z hlediska územního plánu v ploše bydlení individuální.

52. Nadřízený orgán územního plánování při postupu podle ve svém závazném stanovisku ze dne 15. 7. 2019 změnil závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice tak, že záměr „je přípustný za podmínky, že bude prokázáno, že je nezbytné pro obsluhu území (lokality BI.12) dopravní napojení na stávající dopravní síť na ulici Na Barborce i na ulici Zlatá“ (důraz doplněn). Takový postup požadavku starého stavebního zákona neodpovídá. Podle tohoto ustanovení měl orgán územního plánování v závazném stanovisku určit, zda je záměr z hlediska územního plánování přípustný, či nikoliv, a pouze v případě jeho přípustnosti mohl stanovit podmínky pro jeho uskutečnění. Nadřízený orgán však otázku, zda konkrétní dopravní řešení splňuje regulativ dopravní vybavenosti nezbytné pro obsluhu území, sám neposoudil. Právě její zodpovězení naopak ponechal k dalšímu posouzení. Nešlo přitom o stanovení podmínky způsobu uskutečnění již posouzeného přípustného záměru, nýbrž o odložení posouzení jednoho z předpokladů jeho samotné přípustnosti.

53. Nadřízený orgán územního plánování vyložil rozporovanou část regulativu takto: „Jako nezbytná zařízení technické a dopravní vybavenosti pro obsluhu území je nutno chápat zařízení v takovém rozsahu, který zajistí napojení na příslušné sítě technické infrastruktury a zajistí dopravní obslužnost všech nově vzniklých pozemků novým dělením zastavitelné plochy a zároveň napojení nově budovaných sítí technické a dopravní infrastruktury pro zajištění obsluhy budoucí zástavby vymezené zastavitelné plochy a to jak na stávající sítě technické infrastruktury, tak na stávající dopravní síť. Pro zastavitelnou plochu BI.12 není ÚP navrženo konkrétní vedení sítí ani technické ani dopravní infrastruktury, ani není stanovena podmínka řešit tuto lokalitu jako jeden celek, tudíž řešení je ponecháno až na řešení v navazujících dokumentacích. ÚP není ani stanoveno, kde nebo na které ze stávajících sítí technické a dopravní infrastruktury je povinnost lokalitu BI.12 napojit. Tudíž není vyloučeno ji dopravně napojit jak na ulici Na Barborce, tak na ulici Hraniční i Zlatá. Zda pro obsluhu území, je v případě dopravního řešení obsaženého v předloženém stavebním záměru nezbytné dopravní napojení na stávající dopravní síť na ulici Na Barborce i na ulici Zlatá je nutno prokázat, a to i z hlediska dopravní koncepce a budoucího dopravního zatížení stávajících komunikací.“

54. Žalovaný v průběhu času opakovaně požádal nadřízený orgán územního plánování o vyjádření, které orgán poskytl:

- vyjádření ze dne 2. 2. 2021 k posouzení naplnění podmínky: Stavebník prověřil alternativní možnost dopravní obsluhy propojením ulice Na Barborce a Hraniční, toto řešení dopravní úřad odmítl, „kdy pro další postup je zásadní požadavek na úpravu, rozšíření, stávající místní komunikace ul. Na Barborce až k ul. Hraniční. Rozšíření komunikace v této části se ukázalo jako nerealizovatelné z majetkoprávních důvodů, reálně tedy nelze vybudovat komunikaci dosahující povinných šířkových parametrů. Byť se tedy prověřované řešení v kontextu současné obslužnosti území nabízelo jako optimální, bylo prověřeno, že není realizovatelné.“ V tomto kontextu uzavřel, že řešení lze hodnotit jako nezbytně nutné.

- vyjádření ze dne 25. 3. 2021 k odvolacím námitkám: Plocha BI12 je stanovena k zastavění bez řešení dopravní infrastruktury – konkrétní podoba je ponechána do dalších řízení. Aby mohla být výstavba realizována, je nutné plochu dopravně napojit, a to realizovatelným napojením o stanovených parametrech. „Jako nezbytná zařízení dopravní vybavenosti pro obsluhu území určených ÚP k zástavbě bydlením individuálním je kontextu ÚP nutno chápat zařízení v takovém rozsahu, který zajistí dopravní obslužnost zastavitelné plochy (přesněji – ploch, na nichž je ÚP umožněno zastavění) a zároveň napojení nově budované dopravní infrastruktury na stávající dopravní síť.“ Výklad pojmu „nezbytná“ je nutno chápat ve smyslu „ne, jiná, než potřebná pro vymezené využití“ – jako „nezbytnou dopravní infrastrukturu pro zajištění bydlení individuálního v dané lokalitě (…) zajištění dopravního napojení pro výstavbu rodinných domů v této lokalitě nezbytné je, neboť bez dopravního napojení by nemohly být rodinné domy realizovány.“ Z územního plánu nelze dovodit, že „by jako nezbytná dopravní vybavenost mohla být hodnocena pouze taková, která se po urbanistické stránce jeví jako optimální“; v obecné rovině v každém území existuje obvykle vícero přípustných a realizovatelných řešení. Samotný záměr „představuje zklidněné komunikace charakteru obytné zóny, jehož cílem je zajištění dopravní obslužnosti ploch navržených ÚP pro bydlení individuální, konkrétně sedmi pozemků rodinných domů, včetně napojení na stávající komunikace.“ Definované nepřípustné využití pro plochy bydlení individuálního je třeba chápat v celém kontextu, zejména v souvislosti s vymezením nepřípustných činností a staveb.

- vyjádření ze dne 11. 4. 2023 k odvolacím námitkám: K podmíněnému výroku stanoviska uvedlo Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém sdělení ze dne 31. 1. 2020,

č. j. MMR-48925/2019-81-2, že „Ministerstvo, po přezkoumání obdrženého spisu, konstatuje, že KÚ JCK3 v bodě 4) písm. ii), závazného stanoviska1 podrobně odůvodňuje požadavek na posouzení nezbytnosti dopravního napojení v rámci celé lokality a nikoliv jen v záměrem řešeném území. V předložené projektové dokumentaci, zejména v její textové části, ministerstvo neshledalo podatelem deklarované odůvodnění nezbytnosti sporné komunikace pro obsluhu území a přisvědčuje tak právnímu názoru KÚ JCK, že je nutné projektovou dokumentaci o požadované odůvodnění nezbytnosti navrženého dopravního řešení doplnit. Podmínka závazného stanoviska nijak nevylučuje, že po doplnění požadovaného odůvodnění nezbytnosti, může být stavebním úřadem záměr povolen.“ Nadřízený orgán dále popsal, že „[n]avržené dopravní řešení vzhledem ke svému charakteru a charakteru komunikací, na které je navrženo napojit, zajišťuje pouze dopravní obsluhu předmětných ploch a blízkého přilehlého okolí. V souladu s uvedeným v kapitole 1.d.1. textové části ÚP Dobrá Voda věnované popisu koncepce dopravní infrastruktury, rozvíjí síť místních a účelových komunikací, na které se napojuje a které doplňují komunikační kostru sídla tvořenou průtahy silnic (k tomuto více v bodě č. 5.). Dle názoru krajského úřadu zajištění dopravní obsluhy tohoto území umožní následné zastavění těchto doposud nezastavěných ploch bydlení individuálního, umožní tedy právě naplnění cíle, pro který byly ÚP Dobrá Voda vymezeny, tzn. veřejného zájmu na tomto způsobu rozvoje obce promítnutého do ÚP Dobrá Voda.“ Dále se zabýval i otázkou intenzity dopravy, viz výše Zákres nadřízeného orgánu územního plánování se závěrem, že lze očekávat minimální nárůst v počtu jednotek automobilů nikoli nad míru obvyklou takovéto lokalitě.

55. Krajský soud shledal žalobu důvodnou v rámci námitky směřující proti závaznému stanovisku nadřízeného orgánu územního plánování.

56. Z již uvedeného plyne, že podkladem pro rozhodování žalovaného bylo závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 15. 7. 2019, podle něhož byl záměr přípustný za podmínky, že bude prokázáno, že je pro obsluhu lokality BI.12 nezbytné dopravní napojení na stávající dopravní síť v ulici Na Barborce i v ulici Zlatá. Stanovisko současně požadovalo posoudit řešení v širších souvislostech dopravní koncepce a budoucího zatížení stávajících komunikací. Na toto stanovisko navazovala vyjádření téhož orgánu ze dne 2. 2. 2021, ze dne 25. 3. 2021 a ze dne 11. 4. 2023. Jak shrnul Krajský soud v Praze v právní větě svého rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. -90, č. 4461/2023 Sb. NSS, „[p]okud je v odvolacím řízení změněno závazné stanovisko a následně zrušeno prvostupňové rozhodnutí, stává se změněné závazné stanovisko podkladem nového prvostupňového rozhodnutí. Pokud je poté podáno odvolání, v němž jsou namítány vady (změněného) závazného stanoviska, odvolací orgán již nepostupuje podle , ale zodpovězení odvolacích námitek zajistí v součinnosti s nadřízeným orgánem dotčeného orgánu prostřednictvím doplnění změněného závazného stanoviska.“

57. Závazné stanovisko ze dne 15. 7. 2019 zůstalo po zrušení dřívějšího územního rozhodnutí závazným podkladem dalšího řízení – tj. závazným podkladem pro nyní přezkoumávané rozhodnutí. Pozdější vyjádření krajského orgánu územního plánování tvoří doplnění tohoto závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu.

58. Z obsahu následných vyjádření neplyne, že by krajský orgán podmínku nezbytnosti napojení na ulici Na Barborce i na ulici Zlatou jakkoli revidoval. Naopak opakovaně uvedl, že na svém původním závěru trvá, a uzavřel, že podmínka byla doloženými podklady naplněna. Pro soudní přezkum je rozhodné, zda závazné stanovisko ve spojení se svými následnými doplněními poskytuje dostatečné důvody právě pro tento závěr. Podle krajského soudu nikoli.

59. Konkrétní podobu dopravního napojení nelze označit za nezbytnou pouze proto, že obecně platí, že zastavitelná plocha musí mít nějakou dopravní infrastrukturu. Takový závěr prokazuje pouze nezbytnost dopravní obsluhy jako obecné funkce, nikoli nezbytnost konkrétního dopravního řešení obsaženého v žádosti stavebníků. Neurčitý právní pojem územního plánu „nezbytnosti pro obsluhu“ musí být vyložen ve vztahu ke konkrétnímu posuzovanému záměru.

60. Krajský soud nepřisvědčil názoru žalobců, že správní orgány by musely vyhledávat, projektovat nebo porovnávat všechny myslitelné varianty dopravního řešení. Jejich úkolem rovněž nebylo určit, zda je posuzovaný záměr řešením jediným, nejmenším nebo urbanisticky nejvhodnějším. Regulativ „dopravní vybavenosti nezbytné pro obsluhu území“ nelze vykládat jako požadavek absolutně minimálních parametrů. Správní orgány, zejména dotčený správní orgán územního plánování, však byly povinny tento neurčitý právní pojem vyložit a vztáhnout ke konkrétní podobě záměru, o jehož umístění bylo žádáno, a vysvětlit, proč je pro obsluhu území nezbytné právě navržené napojení na obě výslovně označené ulice. Stavebník v rámci své žádosti předložil určitou podobu záměru a tím vymezil předmět řízení před stavebním úřadem. Ani jemu z ničeho neplyne povinnost předkládat různá variantní řešení.

61. Nadřízený orgán územního plánování poukázal na obecnou potřebu dopravní obsluhy zastavitelné plochy určené k bydlení, na funkční souvislost navržené komunikace s obsluhou budoucích rodinných domů, na neproveditelnost jedné prověřované varianty napojení směrem k ulici Hraniční a na předpoklad, že navržené propojení nebude sloužit významné tranzitní dopravě. Tyto důvody mohou podporovat závěr, že zastavitelná plocha vyžaduje určitou dopravní infrastrukturu a že navržená komunikace není svou funkcí neslučitelná s danou lokalitou bydlení. Nevysvětlují však závěr, že byla splněna konkrétní podmínka, podle níž mělo být nezbytné napojení na ulici Na Barborce i na ulici Zlatou. Neproveditelnost jedné jiné varianty sama o sobě nevysvětluje nezbytnost všech podstatných prvků posuzovaného řešení a závěr, že komunikace nebude významně tranzitní, není totožný se závěrem, že její oboustranné napojení je potřebné pro obsluhu území.

62. Tento nedostatek vystupuje zřetelně ve vztahu ke konkrétní námitce žalobců, kteří namítali, že část větve A zajišťuje přístup k budoucím pozemkům označeným čísly 5 a 6, avšak její další pokračování od posledního z těchto sjezdů k ulici Zlaté již přístup k novým stavebním pozemkům nezajišťuje a slouží především k průjezdnému propojení obou ulic. Takto konkrétně formulovaná námitka nevyžadovala, aby správní orgány či stavebníci sami navrhli slepou, kratší nebo jinou variantu komunikace. Vyžadovala však odpověď, jakou potřebu obsluhovaného území naplňuje právě pokračování komunikace k ulici Zlaté a proč je průjezdné napojení v případě tohoto stavebního záměru na obě ulice nezbytné. Taková odpověď z výsledného závazného posouzení neplyne.

63. Nadřízený orgán územního plánování v podstatě prokázal obecnou potřebnost dopravní obsluhy a funkční příslušnost komunikace k dané ploše bydlení, nikoli nezbytnost konkrétního oboustranného napojení. V závazném stanovisku ze dne 15. 7. 2019 tato otázka zůstala otevřena. Tento nedostatek mohl být v dalším průběhu řízení odstraněn doplněním změněného závazného stanoviska. Jak však plyne z výše uvedeného, ani následná vyjádření dotčeného orgánu neobsahují konkrétní úvahu vysvětlující nezbytnost napojení právě na obě označené ulice. Právě dotčené orgány územního plánování mají soulad záměru s územním plánem zhodnotit a této povinnosti se nemohou zbavit například poukazem na to, že k hodnocení vhodnosti konkrétní varianty by měl učinit jiný správní orgán (např. silniční správní úřad). Nadřízený orgán územního plánování ve svém prvotním stanovisku nezhodnotil naplnění regulativu „nezbytné pro obsluhu území“ a fakticky tak neučinil ani v rámci navazujících vyjádření.

64. Krajský soud tímto hodnocením nečiní závěr, že napojení na ulici Zlatou nezbytné není ani že záměr musí být projektově změněn. Posouzení, zda konkrétní záměr odpovídá regulativu dopravní vybavenosti nezbytné pro obsluhu území, náleží příslušnému orgánu územního plánování. Ten musí svůj závěr opřít o dostatečné podklady a přezkoumatelně vysvětlit, jakou potřebu obsluhovaného území naplňuje napojení na každou z obou ulic. Nejsou-li podklady žádosti a obsah spisu pro takové posouzení dostatečné, musí být v potřebném rozsahu doplněny. Nedostatek podkladů nelze nahradit podmíněným závěrem, kterým by bylo vlastní posouzení souladu záměru s územním plánem znovu odloženo na pozdější dobu.

65. Z těchto důvodů shledal krajský soud tuto dílčí námitku důvodnou; zbylými dílčími námitkami týkajícími se souladu záměru s územním plánem se krajský soud nezabýval, neboť jejich hodnocení by bylo v tuto chvíli předčasné.

66. Závazné stanovisko ze dne 15. 7. 2019 ve spojení s jeho následnými doplněními je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj nelze zjistit, z jakých konkrétních důvodů orgán územního plánování považoval vedle napojení na ulici Na Barborce za nezbytné pro obsluhu území také napojení na ulici Zlatou. Důvody, které dotčený správní orgán uvádí, se míjí s rozhodnými skutečnostmi, které jsou pro takové hodnocení významné. Tato vada se promítla do žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný z uvedeného závazného posouzení při hodnocení souladu záměru s územním plánem vycházel. Napadené rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu Krajský soud proto závazné stanovisko v jeho postupně doplněné podobě podle samostatným výrokem zrušil pro nezákonnost a žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle Níže uváděné námitky krajský soud neshledal důvodnými.

IV.B Vady řízení

IV.B.1 Závazné stanovisko bylo předloženo až v řízení před žalovaným

67. V odvolacím spise žalovaného je založeno nové závazné stanovisko vodoprávního úřadu Magistrátu města České Budějovice ze dne 19. 1. 2023, č. j. OOZP/410/2023-2 Stu. Přípisem ze dne 30. 1. 2023, č. j. KUJCK 13673/2023, žalovaný požádal o potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska. Následně byly vydány výzvy k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Žalobci ve vyjádření ze dne 30. 6. 2023 vznesli proti uvedenému závaznému stanovisku námitky. Žalovaný požádal nadřízený orgán o potvrzení nebo změnu stanoviska. Nadřízený dotčený správní orgán Krajský úřad Jihočeského kraje závazným stanoviskem ze dne 24. 11. 2023, č. j. KUJCK 138887/2023, toto prvostupňové závazné stanovisko ze dne 19. 1. 2023 změnil. V postupu žalovaného neshledal krajský soud vad, které by měly vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

68. Samotná skutečnost, že závazné stanovisko bylo opatřeno až v odvolacím řízení, nezakládá rozpor s ; i v řízení o žádosti je správní orgán vázán a povinností zjistit všechny rozhodné skutečnosti pro ochranu veřejného zájmu, což se týká nejen řízení zahajovaného z moci úřední, ale též řízení o žádosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. -30). Krajský soud neshledává zásah do práv žalobců v tom směru, že stanovisko bylo obstaráno žalovaným, resp. ten si jej vyžádal v návaznosti na uplatněnou odvolací argumentaci. Skutečnost, že žalovaný nevyzval stavebníky k doložení tohoto závazného stanoviska (tj. odstranitelná vada), ale učinil tak určitým způsobem sám, k nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí nevede.

69. Správní řízení tvoří až do rozhodnutí o odvolání jeden celek a opomenutí spočívající v neopatření potřebného podkladu lze v odvolacím řízení napravit, je-li zachována možnost účastníků účinně hájit svá práva. Jak ostatně shrnul Nejvyšší správní soud v právní větě svého rozsudku ze dne 18. 4. 2024, č. j. -32, „[b]ylo-li v průběhu odvolacího řízení vydáno závazné stanovisko dotčeného orgánu prvního stupně, pak je odvolací správní orgán, který z něj vychází ve svém rozhodnutí, povinen nejen dát účastníku řízení možnost vyjádřit se k tomuto podkladu rozhodnutí podle , nýbrž na jeho případné vyjádření, které směřuje proti obsahu závazného stanoviska, také reagovat způsobem odpovídajícím uplatnění takovéto námitky v odvolání podle . Z toho vyplývá jeho povinnost vyžádat si za analogického použití tohoto ustanovení potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.“

70. Jakkoli uvedené závazné stanovisko opatřené až v odvolacím řízení nemohlo být napadeno v rámci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, žalobcům bylo umožněno proti němu uplatnit námitky a následně došlo i k přezkumu nadřízeným dotčeným správním orgánem. Žalovaný proto postupoval v souladu s uvedenou judikaturou.

IV.B.1 Uložení nové povinnosti až v řízení před žalovaným

71. Ani této námitce krajský soud nepřisvědčil. Žalobci namítají, že žalovaný uložil žalobou napadeným rozhodnutím stavebníkům (žadatelům) nové povinnosti, nicméně žalobci jsou oprávněni hájit pouze vlastní veřejná subjektivní práva, nikoli práva třetích osob.

72. Současně, jak uzavřel Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, č. 3837/2019 Sb. NSS, v jeho právní větě, „[z]rušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň [ ] je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit [ ], je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit ( ). Za tímto účelem je oprávněn provést v odvolacím řízení potřebné důkazy a doplnit další nezbytné podklady, musí s nimi ovšem seznámit účastníky řízení a umožnit jim se k nim vyjádřit. Stejně tak je odvolací orgán oprávněn zaujmout jiný právní názor a posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce odlišně než správní orgán prvního stupně. I zde ovšem musí účastníky řízení na možný odlišný právní náhled na věc předem upozornit a dát jim možnost se k němu vyjádřit, pokud by pro ně nové právní posouzení mohlo být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapivé.“

73. Žalovaný do výroku územního rozhodnutí doplnil podmínky č. 17 až 19 vycházející ze závazných stanovisek dotčených správních orgánů. Podmínky č. 17 a 18 převzal ze závazných stanovisek vydaných již před rozhodnutím stavebního úřadu a založených ve správním spise, zatímco podmínkou č. 19 promítl do výroku závazné stanovisko vodoprávního úřadu opatřené v odvolacím řízení, a to ve znění jeho změny nadřízeným dotčeným správním orgánem. Žalovaný tím nezměnil předmět řízení ani základní podobu povolovaného záměru, nýbrž doplnil podmínky jeho realizace, jejichž převzetím byl jako orgán rozhodující ve věci vázán. Doplněné podmínky sice z hlediska výroku představují další povinnosti stavebníků, z toho však bez dalšího neplyne nepřípustnost změny rozhodnutí podle . Všichni účastníci byli s nově opatřenými podklady seznámeni a byla jim poskytnuta možnost se k nim vyjádřit; žalobci této možnosti využili a jejich námitky proti vodoprávnímu závaznému stanovisku vedly k jeho přezkoumání nadřízeným dotčeným správním orgánem.

V. Závěr a náklady řízení

74. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobou napadené rozhodnutí zrušil postupem dle pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). Současně krajský soud samostatným výrokem postupem dle věty poslední zrušil závazné stanovisko dotčeného správního orgánu. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán ( ). Jelikož krajský soud zrušil závazné stanovisko dotčeného správního orgánu – nadřízeného orgánu územního plánování, bude žalovaný povinen v dalším řízení opět postupovat dle za současného přihlédnutí k závěrům, které krajský soud učinil výše (viz zejména body 63 až 65).

75. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu věty první , podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem, odměnou advokáta a paušální náhradou hotových výdajů [ , , , a , advokátního tarifu, ve znění dle data úkonů], u každého z nich, takto:

- soudní poplatek za podaný návrh: 3 000 Kč

- úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení: 2 480 Kč + 150 Kč

- úkon právní služby – návrh: 2 480 Kč + 150 Kč

- úkon právní služby – návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podaný po zahájení řízení: 1 240 Kč + 150 Kč

- soudní poplatek – návrh na přiznání odkladného účinku žalobě: 1 000 Kč

- úkon právní služby (již po 1. 1. 2025) – replika: 4 158 Kč + 225 Kč

- úkon právní služby – účast na jednání: 4 158 Kč + 225 Kč

- úkon právní služby – účast na jednání – pouze vyhlášení rozhodnutí: 2 079 Kč + 225 Kč

Za úkony právní služby a paušální náhradu v případě každého z žalobců činí částka 17 720 Kč bez DPH, 21 441,20 Kč s DPH; po přičtení uhrazených soudních poplatků celkem u každého z žalobců 25 441,20 Kč (celková částka zahrnující oba žalobce činí 50 882,40 Kč). Částku 25 441,20 Kč je žalovaný povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení každému z žalobců, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

K tomu krajský soud doplňuje, že žalobci v podání ze dne 7. 8. 2026 vyčíslili své náklady řízení, mezi které nezařadili návrh na přiznání odkladného účinku k žalobě. O návrhu krajský soud rozhodl usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. -52, tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal. To však nemění nic na tom, že žalobci měli ve věci celkový procesní úspěch (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2024, č. j. -25). Jelikož soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení i bez návrhu a vznik i výše nákladů spojených s návrhem na přiznání odkladného účinku jsou zjistitelné z obsahu soudního spisu, zahrnul krajský soud tyto náklady do přiznané náhrady, přestože je žalobci ve svém vyčíslení neuvedli. Oproti tomu rozšíření žaloby ve smyslu § 306 odst. 2 stavebního zákona považuje krajský soud jako součást prvotního návrhu ve věci samé – žaloby ze dne 19. 8. 2024 (žalobci jej rovněž nenárokují k samostatné náhradě).

76. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na , podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 5. srpna 2026

Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: J. M.