Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 A 9/2024 - 50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci

žalobce: P. B.

bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Davidem Obenrauchem

sídlem Kopečná 11, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2024, č. j. JMK 67126/2024, sp. zn. S-JMK 57641/2024/OD/Os,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Boskovice, odbor dopravy, ze dne 20. 3. 2024, č. j. DMBO 18556/2024/DOP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným z nedbalostního spáchání přestupku dle , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění po účinném do 31. 12.2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením citovaného zákona tím, že dne 17. 4. 2023 v době kolem 7:32 hod. u domu č. 2149/9 na ulici Dukelská v Boskovicích, ve směru jízdy k ul. Sušilova, jako řidič motorového vozidla, tov. zn. Porsche, RZ: X, řídil pod vlivem alkoholu, neboť u něj byla kalibrovaným dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu v dechu ve výši nejméně 0, 091 ‰. Za tento přestupek mu byla dle až 40 a , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a dle a zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 18 500 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Dle zákona o silničním provozu se do doby zákazu činnosti započítává i doba zadržení řidičského průkazu policistou, a to ode dne 17. 4. 2023. Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce v žalobě upozornil na to, že jednání žalobce bylo nejprve posuzováno v trestním řízení a Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 11. 2023, č. j. –110 (rozhodnutí o odvolání žalobce) postoupil tuto věc Městskému úřadu Boskovice, neboť se nejednalo o trestný čin, avšak zažalovaný skutek mohl být posouzen jako přestupek. Městský úřad Boskovice tento postup pochopil tendenčně, a to jako přímou legitimaci k uznání viny žalobce, aniž by bylo nutné jeho vinu prokazovat. Překotně vydal příkaz, když předtím rezignoval na doplnění dokazování a výhradně se spokojil s protokoly z trestního řízení.

3. Důvodem pro postoupení věci soudem byla povinnost policie vyzvat žalobce k postoupení lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu. Této povinnosti však policisté vědomě nedostáli. Nebyl to tedy žalobce, kdo zabránil tomu, aby bylo přesně zjištěno množství alkoholu v jeho krvi. Právě na tato skutková zjištění rezignoval prvostupňový správní orgán a své rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. V řízení také nebyly zjištěny žádné další skutečnosti (např. způsob řízení motorového vozidla žalobcem), které by spolehlivě svědčily o tom, že žalobce řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost motorové vozidlo řídit.

4. Shora uvedené je důkazem toho, že skutek mohl být posouzen jako přestupek, avšak nikoliv, že se přestupek stal. Naopak z výslechu manželky žalobce, jeho dcery a kamaráda Z. B. vyplynulo, že žalobce nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel. Měl-li o jejich svědectví správní orgán pochybnosti, měl si jejich výpovědi ověřit a případnou nevěrohodnost prokázat kladením otázek při výslechu. Tuto povinnost správní orgán porušil. Ostatně ani z potvrzení o zadržení řidičského průkazu nevyplývá, že by byl žalobce vyzván policisty, aby se podrobil odběru biologického materiálu. Z obsahu spisu naopak vyplývá, že žalobce opakovaně požadoval odběr krve. Z vyjádření policistů vyplývá, že to odmítli a sami usoudili, že odběr krve není nutný.

5. Pro nezpochybnitelné uznání viny žalobce ze spáchání přestupku řízení vozidla pod vlivem alkoholu neexistují ve spise žádné důkazy.

6. Ačkoliv byl žalobce po celou dobu zásahu policie natáčen a domáhal se odběru krve, tento záznam nebyl založen do spisu. Po odmítnutí policií žalobce zavést na vyšetření – „na krev“, dostal se do nemocnice opožděně, teprve poté, co ho tam odvezl kamarád Z. B. Jedná se tedy o zásadní chybu Policie ČR, navíc vinou Policie ČR není ve spise videozáznam zachycující požadavek žalobce k odběru krve, popř. výzvu policie, aby se lékařskému vyšetření podrobil.

7. V úředním záznamu o kontrole podezřelého, resp. z výpovědi policie před soudem jasně vyplynulo, že výzva k lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu nebyla nutná, pročež toto rozhodnutí záviselo pouze na libovůli policie, což je nepřijatelné.

8. Z výslechu obou policistů vyplynulo, že byla učiněna pouze výzva k orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu. Jiná výzva učiněna nebyla.

9. Podnapilý stav byl vyloučen i žalobcem, který udával vypití láhve vína o obsahu 0, 75 l, přičemž s ohledem na hodnoty alkoholu v krvi, byl alkohol v krvi odbourán už v pozdních nočních hodinách.

10. Třemi provedenými důkazy bylo jasně prokázáno, že žalobce nebyl při silniční kontrole vyzván, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Tato možnost nebyla žalobci ani nabídnuta.

11. S ohledem na rozhodovací praxi správních orgánů žalobce navrhoval, aby bylo řízení vůči němu zastaveno, neboť spáchání skutku mu nebylo prokázáno, protože pro to neexistují důkazy. Jsou také dány nezhojitelné pochybnosti o tom, zda se skutek stal (jak byl popsán v příkaze). Zvoleným postupem nebylo možné prokázat, zda byl žalobce pod vlivem alkoholu či nikoliv.

12. Žalovaný legitimizoval laxní postup prvostupňového správního orgánu, který vyhodnotil jako řádný a zákonný. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu se základními zásadami správního řízení, zejména zásadou služby veřejnosti a zásadou rovnosti a nestrannosti. Postupem obou správních orgánů došlo ke zkrácení práva žalobce na projednání věci v jeho přítomnosti, kdy žalobce nemohl realizovat svá procesní práva, konkrétně vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a ke všem prováděným důkazům.

13. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, kdy pro uznání viny žalobce za přestupek chybí důkazy. V případě zbylých výroků bylo žalobci upřeno právo na obhajobu. Napadené rozhodnutí je tak nezákonné.

14. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

15. V replice žalobce zopakoval, že důvodem pro postoupení věci bylo to, že policie byla povinna vyzvat žalobce k postoupení lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu. Policisté toto neučinili a vlastním rozhodnutím zabránili, aby bylo přesně zjištěno množství alkoholu v krvi žalobce. Na skutková zjištění následně rezignoval i prvostupňový správní orgán, a zatížil tak své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Rovněž žalovaný pochybil, když nevrátil věc prvostupňovému správnímu orgánu, a to i přesto, že nebyly provedeny navrhované důkazy, zejména výpověď manželky žalobce. Rozhodnutí tak trpí nezákonností.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

16. Ve vyjádření k žalobě žalovaný vyslovil nesouhlas s podanou žalobou. Naopak napadené rozhodnutí označil za správné a odůvodněné. Žalovaný i prvostupňový správní orgán postupovali v souladu s platnou právní úpravou vztahující se na řízení o přestupcích. V žalobě žalobce namítal téměř identické námitky, které již uplatnil v odvolání, přitom tyto námitky žalovaný řádně vypořádal v napadeném rozhodnutí. Proto žalovaný v dalším odkázal na obsah odůvodnění obou vydaných správních rozhodnutí.

17. Napadené rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, k jeho vydání byly shromážděny dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen, přitom nedošlo k porušení práv žalobce. Žalovaný postupoval správně, pokud podané odvolání žalobce zamítl.

18. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Jednání před krajským soudem

19. Krajský soud k projednání věci nařídil ústní jednání na den 24. 8. 2026, k němuž se dostavil zástupce žalobce i žalovaného. Vzhledem k omluvě žalobce z jednání prostřednictvím přítomného zástupce, rozhodl soud tak, že bude jednáno v nepřítomnosti žalobce. V průběhu jednání soud zrekapituloval průběh soudního řízení a správního řízení, přitom vycházel ze spisů, které byly v této věci vedeny. Zástupci obou stran setrvali na dosavadní argumentaci uplatněné v písemných podáních. Jelikož ve věci nebyly činěny důkazní návrhy, soud dokazování neprováděl a s uvážení konečných návrhů účastníků řízení přikročil k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé.

V. Posouzení věci krajským soudem

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( a 2 , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), přitom ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Soud ve věci rozhodl při nařízeném jednání a shledal, že žaloba není důvodná.

21. Soud nejprve ověřil průběh správního řízení a závěry o skutkových zjištění ze správního spisu. Přitom také ověřil eventuální uplynutí promlčecí doby pro projednání přestupku, která má prekluzivní charakter. Dospěl k závěru, že správní orgány při svém postupu respektovaly právní úpravu a k uplynutí promlčecí doby nedošlo. Dle činí promlčecí doba 1 rok, která počne běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku ( ). K nyní projednávanému skutku došlo dne 17. 4. 2023, tj. ode dne 18. 4. 2023 počala běžet promlčecí doba. V jsou stanoveny rozhodné okolnosti, za nichž dochází ke stavení běhu promlčecí doby nebo k přerušení jejího běhu. Na základě toho se do promlčecí doby vůbec nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno pro týž skutek trestní řízení ( ). V posuzované věci bylo vedeno trestní řízení pro týž skutek od 1. 6. 2023 (sdělení podezření) do 8. 11. 2023 (usnesení KS v Brně, č. j. -110, v právní moci dne 8. 11. 2023, kterým byl k odvolání žalobce zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 9. 2023, č. j. -86, neboť řádná skutková zjištění nebyla podřazena pod správnou právní kvalifikaci, a věc byla postoupena Městskému úřadu Boskovice, protože nešlo o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek). Do promlčecí doby se dále nezapočítává doba, po kterou bylo vedeno soudní řízení správní ( ), tj. od 28. 6. 2024 dosud. V posuzované věci běžela promlčecí doba ode dne 18. 4. 2023 do 31. 5. 2023, kdy došlo k jejímu stavení z důvodu zahájení trestního řízení (z promlčecí doby uběhl 1 měsíc a 12 dnů). Po pravomocném skončení trestního řízení pokračoval běh promlčecí lhůty od 9. 11. 2023 do 17. 1. 2024 (běh promlčecí doby 2 měsíce a 8 dnů), kdy byl vydán příkaz Městským úřadem Boskovice, jímž byl žalobce uznán vinným z tohoto přestupku ( ). Vzhledem k tomu, že žalobce proti příkazu podal včasný odpor, příkaz byl od počátku zrušen a o přestupku bylo vedeno správní řízení. Další rozhodnutí o vině žalobce z tohoto přestupku, kterým došlo k přerušení běhu promlčecí doby, bylo vydáno Městským úřadem Boskovice dne 20. 3. 2024. Okamžik přerušení promlčecí doby je v tomto v případě dle vázán na okamžik vydání rozhodnutí o vině, nikoliv na okamžik doručení rozhodnutí. V případě přerušení promlčecí doby se běh promlčecí doby ukončí a začne běžet promlčecí doba nová. Z výše uvedeného vyplývá, že promlčecí doba běžela po skončení trestního řízení ode dne 9. 11. 2023 do 17. 1. 2024 (příkaz), resp. do 20. 3. 2024 (prvostupňové správní rozhodnutí o vině žalobce), kdy byl běh promlčecí doby nejpozději přerušen, a začala běžet roční promlčecí doba nová. Ta by uplynula dnem 20. 3. 2025. V této lhůtě bylo řádně vydáno rozhodnutí o odvolání (dne 6. 5. 2024) a věc byla ve správním řízení pravomocně skončena. Tímto byla splněna i lhůta objektivní dle , podle níž zaniká odpovědnost za přestupek nejpozději 3 roky od jeho spáchání (skutek spáchán dne 17. 4. 2023; trvání objektivní lhůty do 17. 4. 2026) bez ohledu na přerušení běhu promlčecí doby. K uplynutí promlčecí doby tedy v dané věci nedošlo.

22. Žalobce namítal, že Krajský soud v Brně postoupil věc Městskému úřadu Boskovice s tím, že skutek mohl být posouzen jako přestupek, nicméně Městský úřad Boskovice toto údajně pochopil jako přímou legitimaci k uznání viny žalobce, aniž by ji bylo třeba dokazovat (rezignace na doplnění dokazování). Uvedené argumentaci soud nepřisvědčil.

23. V této souvislosti je třeba uvést, že protiprávní jednání žalobce bylo nejprve řešeno Okresním soudem v Blansku pro podezření z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle a 2 písm. c) a odsuzující rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 9. 2023, č. j. –86, byl následně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2023, č. j. -110.

24. Zdejší soud nejprve k uvedenému cituje z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2023, č. j. -110. V závěru tohoto usnesení bylo mimo jiné uvedeno, že „skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná, avšak nebyla podřazena pod správnou právní kvalifikaci. Provedeným dokazováním bylo pouze spolehlivě prokázáno, že obžalovaný řídil dne 17. 4. 2023 v Boskovicích motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (v jeho krevním séru se nacházelo nejméně okolo 0,85 g/kg alkoholu), tedy ve stavu omezujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, a pokud by pokračoval v jízdě, mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.“

25. Dále soud v tomto usnesení ze dne 8. 11. 2023 k trestní věci konstatoval, že „Řízení, které předcházelo odsuzujícímu prvostupňovému rozsudku, nevykazovalo podstatné vady, byla zachována ustanovení trestního řádu zabezpečující právo obhajoby a objasnění věci. Soud ve věci provedl důkazy v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Provedené důkazy hodnotil nalézací soud v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu a v souladu se zásadami formální logiky s jedinou výjimkou. Odvolací soud konstatuje, že námitky obžalovaného uvedené v odůvodnění odvolání jsou neobjektivní a spekulativní. Svědecké výpovědi R. B. a S. B. nalézací soud správně hodnotil jako nevěrohodné, neboť byly v rozporu s výsledky dechových zkoušek, úředními záznamy i skutečností, že obžalovaný byl v minulosti již dvakrát odsouzen za trestný čin podle . Obhajoba obžalovaného byla s ohledem na výsledky dechových zkoušek a svědecké výpovědi zasahujících policistů pouze naivní snahou vyhnout se postihu. Naproti tomu svědecké výpovědi zasahujících policistů nejsou vnitřně rozporné a nejsou ani v rozporu s výsledky dechových zkoušek a s dalšími listinnými důkazy.“

26. Dále trestní soud konstatoval, že „Jak vyplývá z provedeného dokazování, zejména ze svědeckých výpovědí zasahujících policistů a úředních záznamů, obžalovaný lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu nepožadoval. V tomto případě však byla opomenuta skutečnost, že výsledky dechových zkoušek obžalovaného ze dne 17. 4. 2023 v 7:33 hod. a 7:39 hod. byly hraniční. Za takové situace bylo povinností policie vyzvat obžalovaného k podstoupení lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu. Z provedeného dokazování se však jednoznačně podává, že taková výzva ze strany zasahujících policistů vůči obžalovanému nezazněla. Při vyhodnocení výsledků dechových zkoušek je přitom třeba pracovat s určitou odchylkou. Podle stanoviska Společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie k problematice výpočtu etanolu v krvi tato odchylka činí 0,24 g/kg a o tuto hodnotu měly být naměřené hodnoty zjištěné dechovými zkouškami u obžalovaného sníženy. Proto nelze konstatovat, že hladina alkoholu v krvi obžalovaného dosáhla nejméně 1,0 g/kg. Přitom v projednávané věci to nebyl obžalovaný, který by svým vlastním rozhodnutím zabránil tomu, aby bylo přesně zjištěno množství alkoholu v jeho krvi. Navíc v tomto případě nebyly zjištěny žádné další skutečnosti (např. způsob řízení motorového vozidla obžalovaným), které by spolehlivě svědčily o tom, že obžalovaný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost motorové vozidlo řídit.“

27. Z výše provedené citace je zřejmé, že trestní soud nevytýkal provedenému dokazování, popř. hodnocení důkazů, jež se vztahovalo i k nyní posuzovanému přestupku, jakékoliv vady a naopak konstatoval, že ve věci byl zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Námitky žalobce označil za neobjektivní a spekulativní. Svědecké výpovědi R. B. a S. B. (provedené při hlavním líčení) byly podle něj správně hodnoceny jako nevěrohodné, protože byly v rozporu s dalšími důkazy. Obhajobu žalobce odvolací soud označil s ohledem na výsledky dechových zkoušek a svědecké výpovědi zasahujících policistů pouze za naivní snahu vyhnout se postihu. Konstatoval také, že bylo prokázáno, že žalobce v průběhu policejní kontroly nepožadoval lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu. Odvolací trestní soud však upozornil na hraniční výsledky dechových zkoušek žalobce ze dne 17. 4. 2023 v 7:33 hod. a 7:39 hod., kdy za této situace bylo z hlediska prokázání trestní odpovědnosti povinností policie vyzvat žalobce k podstoupení lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu, což policisté neučinili. Bylo totiž potřeba ještě pracovat s odchylkou, o kterou měly být naměřené hodnoty sníženy. Proto nebylo možné jednoznačně konstatovat z hlediska trestní odpovědnosti, že hladina alkoholu v krvi žalobce dosáhla nejméně 1,0 g/kg. V tomto případě bylo třeba zjistit hodnoty alkoholu v krvi z přesnějšího krevního rozboru, a to co nejdříve po spáchání skutku, protože s větším časovým odstupem by na měřené hodnoty již neměly potřebnou relevanci. Navíc nebyly zjištěny ani další skutečnosti (např. způsob řízení motorového vozidla), které by svědčily jednoznačně o tom, že žalobce řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost vozidlo řídit. Trestní soud tedy uzavřel, že skutková zjištění byla prvostupňovým soudem učiněna správná, došlo však k pochybení při podřazení pod nesprávnou právní kvalifikaci. Proto byl prvostupňový odsuzující rozsudek zrušen a věc byla postoupena Městskému úřadu Boskovice s tím, že skutek by mohl být posouzen jako přestupek.

28. Na základě toho (po postoupení věci) vydal dne 17. 1. 2024 Městský úřad Boskovice příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání předmětného přestupku. Tímto bylo zahájeno řízení o přestupku. Vzhledem k tomu, že žalobce proti příkazu podal včasný odpor, příkaz byl zrušen a správní orgán pokračoval v řízení o přestupku. Žalobci zaslal dne 12. 2. 2024 (doručeno dne 13. 2. 2024) Vyrozumění o pokračování ve správním řízení, možnosti požádat o nařízení ústního jednání a dále o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). K uplatnění práv byla žalobci poskytnuta lhůta 7 pracovních dnů od data doručení písemnosti (tj. do 20. 2. 2024). Právní zástupce žalobce se dostavil dne 20. 2. 2024 k Městskému úřadu Boskovice za účelem nahlížení do spisu. O tom byl pořízen protokol (založen ve správním spise), z něhož vyplynulo, že si zástupce žalobce v průběhu nahlížení pořídil ze spisu kopie spisové dokumentace a dále sdělil, že se k věci vyjádří ve lhůtě 10 dnů. Před vydáním rozhodnutí se žalobce písemně vyjádřil k věci až dne 1. 3. 2024. V tomto vyjádření setrval na stanovisku, že policie pochybila (neboť ho měla vyzvat k podstoupení lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve, o který žádal, což policie neučinila; pro rozhodnutí o spáchání přestupku neexistují ve spise žádné důkazy, naopak jeho manželka a kamarád Zbyněk Buchta potvrdili ve svědeckých výpovědích, že žalobce nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel). Následně bylo dne 20. 3. 2024 vydáno rozhodnutí Městského úřadu Boskovice, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku (řízení pod vlivem alkoholu). Proti rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které na výzvu správního orgánu doplnil podáním ze dne 30. 4. 2024, v němž setrval na dosavadní argumentaci. Dne 6. 5. 2024 rozhodl žalovaný o odvolání tak, že ho zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Boskovice.

29. Z výše uvedeného výkladu k postupu správních orgánů, včetně předchozího průběhu trestního řízení, nelze v žádném případě dovodit to, co tvrdil žalobce, a sice že Městský úřad Boskovice pochopil nesprávně usnesení trestního soudu jako legitimaci k uznání viny žalobce, pročež vydal překotně příkaz, spokojil se s výsledky trestního řízení a nedoplnil dokazování. Vydaný příkaz ze dne 17. 1. 2024 ve smyslu představoval legitimní první úkon v řízení o přestupku. Volba příkazního řízení je na správním úřadu, který ho využívá v zájmu zrychlení řízení. Přestupkovému řízení v této věci předcházelo již několikaměsíční trestní řízení s rozsáhlým dokazováním. Příkaz může být vydán, má-li správní orgán shromážděné podklady, které spolehlivě prokazují skutkový stav věci. K takovému závěru správní orgán oprávněně dospěl. V příkazním řízení není správní orgán povinen seznámit obviněného s podklady postupem dle , protože by to odporovalo upřednostněné zásadě rychlosti řízení. Proti příkazu žalobce podal včasný odpor dne 26. 1. 2024, kterým byl příkaz zrušen a správní orgán následně pokračoval v řízení o přestupku. Vydaný příkaz byl tedy v posuzované věci tedy nástrojem správního orgánu a nešlo o nic překotného, jak namítal žalobce.

30. Z výše provedeného shrnutí průběhu správního řízení také vyplývá, že žalobce byl řádně vyrozuměn o dalším pokračování ve správním řízení (po podání odporu), a také poučen o procesních právech a povinnostech, včetně možnosti požádat o nařízení ústního jednání ( ) a seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí a vyjádřit se k nim podle . K uplatnění těchto práv byla žalobci stanovena lhůta 7 dnů od data doručení vyrozumění (od 13. 2. 2024). Poslední den této lhůty (20. 2. 2024) se dostavil právní zástupce žalobce ke správnímu orgánu a nahlížel do spisu (asi 8 minut), přičemž si pořídil kopie spisové dokumentace. O ústní jednání nežádal. Písemné vyjádření k věci poskytl teprve následně až dne 1. 3. 2024, v němž setrval v dosavadní nesouhlasné argumentaci, avšak nové návrhy na provedení dokazování nečinil. Za tohoto stavu Městský úřad Boskovice ve věci rozhodl. Soud má za to, že žalobce byl řádně poučen o svých právech a povinnostech, která mohl plně v řízení realizovat a postupem správního orgánu nebyl nijak zkrácen na svých právech. Skutkový stav byl řádně zjištěn způsobem, o němž nepanují pochybnosti. Zásadní v této věci byla skutečně prokázaná zjištění učiněná již v průběhu trestního řízení (zdokumentovaná v trestním spisu, který tvoří součást správního spisu, když s listinnými podklady v nich založenými se žalobce seznámil). S delším časovým odstupem od spáchání skutku již nebyla nová zjištění učiněna a prokázána. Na základě toho byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku. Veškeré podklady hodnotil správní orgán podle své úvahy, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co uváděl žalobce ( ). Své závěry řádně zdůvodnil. Rozhodnutí má veškeré zákonné náležitosti a není nepřezkoumatelné. Prvostupňové i druhostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek, rozhodnutí o odvolání tak mohlo předchozí prvostupňové rozhodnutí doplnit, resp. jeho vady napravit.

31. Podle § 125c odst. 1 písmeno b) zákona o silničním provozu se přestupku dopustí ten, kdo v provozu rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem.

32. Podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

33. Žalobce mohl být uznán vinným z přestupku tehdy, pokud bylo v řízení bez důvodných pochybností prokázáno, že byl řidičem vozidla a řídil vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod vlivem alkoholu. Tyto skutečnosti byly v řízení prokázány.

34. Žalobce byl jako řidič zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, která jej ztotožnila dle předložených dokladů. Vozidlo řídil žalobce (dcera žalobce z vozu vystoupila po zastavení policejní hlídkou a odešla). Žalobce nenamítal, že by nebyl řidičem. Také řízení vozidla žalobcem pod vlivem alkoholu bylo dle podkladů založených ve spise prokázáno. Žalobce se na výzvu Policie ČR podrobil opakovaně dne 17. 4. 2023 dechovým zkouškám s pozitivními výsledky 1,17 ‰ alkoholu v 7:33.43 hod. a 1,11 ‰ alkoholu v 7:39:21 hod. (výtisk výsledků dechových zkoušek tvoří součást správního spisu). Dechové zkoušky byly provedeny kalibrovaným dechovým analyzátorem Dräger Alcotest 7510 č. ARMC – 0845 (ověřovací list a kalibrační protokol je součástí správního spisu). Za účelem zajištění objektivity měření bylo provedeno na základě metodiky Českého metrologického institutu opakované (druhé) měření s rozestupem nejméně 5 minut, přičemž výsledky dechových zkoušek nevykazovaly vyšší rozdíl než 10 %. Při zohlednění maximální dovolené chyby analyzátoru alkoholu v dechu ve výši 5% a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v těle ve výši 0,2 ‰, tak byla prokázána u žalobce minimální hladina alkoholu v dechu ve výši 0,91 ‰. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že se žalobce dobrovolně podrobil těmto dechovým zkouškám a výtisk s naměřenými hodnotami podepsal. Z trestního spisu vyplynulo sdělení žalobce, že požil dne 16. 4. 2023 mezi 18,00 až 20,00 hod. 0,7 litru vína.

35. Na základě výše uvedeného nebyl důvod pochybovat o výsledcích dechových zkoušek, popř. o ovlivnění těchto výsledků jinými faktory. Ostatně ani žalobce sám nenamítal jiné faktory, které by mohly falešně pozitivně ovlivnit výsledky dechových zkoušek. Vzhledem k pozitivním a řádně provedeným dechovým zkouškám došlo k naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku. Výsledky dechových zkoušek (provedené v souladu s metodikou Českého metrologického institutu, způsobilým měřidlem a oprávněnými subjekty) jsou dle ustálené judikatury dostatečně průkazné, bez nutnosti dalšího dokazování např. rozborem krevního vzorku (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018, č. j. -44, a rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2010, č. j. –78).

36. Právní úprava v České republice vychází z principu tzv. nulové tolerance alkoholu u řidiče. Dle rozsudku NSS ze dne 21. 9. 2010, č. j. -78, vychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví marginální po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,2 g/kg). Prokáže-li správní orgán právně konformním způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost bude zapříčiněna požitím alkoholického nápoje, jsou (za dalších předpokladů) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích (pozn. soudu: předchozí právní předpis k přestupkům).

37. Výsledky dechových zkoušek byly tedy rozhodným důkazem v přezkoumávaném řízení, jež prokazovaly ovlivnění žalobce alkoholem při řízení vozidla, aniž by bylo nutné provádět další dokazování ke zjištění hladiny alkoholu v krvi, například krevním rozborem. Pokud tedy žalobce vytýkal polici, že jej nevyzvala k podstoupení lékařského vyšetření k odběru biologického materiálu (odběr krve), nejednalo se o pochybení, které by mělo dopad do důkazní situace v této věci a prokázání ovlivnění žalobce alkoholem při řízení vozidla. Ze správního spisu (a trestního spisu) je jednoznačně zřejmé, že žalobce v průběhu prováděné kontroly policejní hlídkou nepožadoval lékařské vyšetření spojené s odběrem biologického materiálu. Opačná žalobní argumentace tak není pravdivá. V posuzované věci tedy nelze policistům vytýkat, že žalobce k lékařskému vyšetření neodvezli. K povinnosti policie vyzvat obžalovaného k podstoupení lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve (tato výzva od policie skutečně nezazněla) se vyjádřil odvolací trestní soud ve svém rozhodnutí s tím, že z hlediska trestní odpovědnosti žalobce za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle , 2 písm. c) se jednalo o hraniční hodnoty naměřené dechovými zkouškami, u nichž by po započtení příslušné odchylky již nebylo možné jednoznačně konstatovat, že hladina alkoholu v krvi žalobce dosáhla nejméně 1,0 g/kg (stav vylučující způsobilost; zásadní pro vyslovení viny u tohoto přečinu), a proto měl být řidič vyzván policií k odběru krve tak, aby byla stanovena přesná hladina alkoholu v krvi řidiče. Naopak z hlediska odpovědnosti za přestupek postačovalo zjištění nižší hodnoty alkoholu v krvi.

38. Dle , o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, platí, že spočívá-li orientační vyšetření na ovlivnění alkoholem v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede.

39. Policisté v posuzované věci tedy nepochybili, pokud žalobce nevyzvali k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření, neboť ten se podrobil dechovým zkouškám ověřeným kalibrovaným přístrojem, které byly provedeny oprávněnými osobami v souladu s metodikou Českého metrologického institutu. Výzva ze strany policistů tak nebyla nutná.

40. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce ani v tom, že neexistuje žádný důkaz pro to, že řídil vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou by byl ještě pod vlivem alkoholu. Tyto skutečnosti byly v řízení prokázány pozitivními dechovými zkouškami (srov. bod 33). Odkazy žalobce v rámci jeho obhajoby na svědecké výpovědi manželky, dcery a Z. B., které měly dle něj prokazovat, že nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel, byly s ohledem na výsledky dechových zkoušek, úřední záznamy, a také výpovědi zasahujících policistů, zcela nevěrohodné (nikdo z nich nebyl ani přítomen policejní kontrole). Jednalo se jen o snahu žalobce vyhnout se postihu.

41. Žalobce v žalobě uváděl, že nebyl do spisu založen videozáznam z policejní kontroly. Z výpovědi zasahujících policistů ovšem jednoznačně vyplývá, že žádný záznam pořizován nebyl, neboť se v průběhu kontroly nedělo nic mimořádného. Žalobce s výsledky dechové zkoušky souhlasil a následně jejich záznam podepsal. Pokud v žalobě žalobce uváděl, že na nátlak policie se zmínil při kontrole o vypití láhve vína anebo že ho policisté striktně odmítli zavézt na vyšetření – odběr krve, když se ho domáhal, pak z obsahu správního spisu a výpovědi policistů nic takového nevyplývá. Není ani logicky vysvětlitelné, proč by policisté měli na žalobce činit takový nátlak, aby jim sdělil, že vypil večer láhev vína. Z popsaného průběhu kontroly je také zřejmé, že žalobce odběr krve na místě nepožadoval. To ostatně potvrdil sám žalobce i v průběhu hlavního líčení. Pokud v žalobě žalobce uváděl, že ještě pozdě večer před spácháním přestupku alkohol v krvi „odboural“, pak s ohledem na výsledky dechových zkoušek druhý den ráno není zcela zřejmé, jak toto myslel.

42. S ohledem na výše uvedené (na základě shromážděných podkladů) lze mít za prokázané, že se žalobce dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, když řídil vozidlo pod vlivem alkoholu.

43. Soud neshledal ani ostatní žalobní námitky důvodnými. Žalobce jen obecně namítal legitimizaci údajného laxního postupu prvostupňového správního orgánu, a také rozpor se základními zásadami správního řízení (zejména zásadou rovnosti a nestrannosti). Nekonkretizoval zde však jakékoliv pochybení, k němuž mělo dojít. Soud není oprávněn konkrétní pochybení za žalobce dovozovat. Dále žalobce namítal zkrácení práva na projednání věci, práva na vyjádření se ke všem skutečnostem a práva na obhajobu. Zde soud odkazuje na shora provedený výklad, v němž se věnoval právě postupu správních orgánů v předchozím řízení a zachování procesních práv žalobce (např. bod 29). Napadené rozhodnutí označil žalobce za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť pro uznání jeho viny chybí důkazy. Tvrzenému nedostatku důkazů nemohl soud přisvědčit (srov. výklad shora).

VI. Závěr a náklady řízení

44. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle

45. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak, jakožto úspěšnému účastníku řízení, právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 24. srpna 2026

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D. v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.