Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Af 28/2025 - 83

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci

žalobce: Celní jednatelství Zelinka s.r.o., IČO: 293 76 211

se sídlem Praha 6, K letišti 1088/59

zastoupený Mgr. Janem Slunečkem, advokátem

se sídlem Praha 1, Týn 640/2

proti

žalovanému: Celní úřad v Praze

se sídlem Praha 1, Washingtonova 1623/7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2025 č.j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle , daňový řád (dále jen „ “) vyhověl námitce podanou žalobcem proti postupu správce daně a žalobci přiznal podle daňového řádu úrok z nesprávně stanovené daně v celkové výši 184 733 Kč.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že celní úřad vrátil žalobci na základě rozhodnutí ze dne 12. 9. 2022 č.j. X clo ve výši 1 851 253 Kč a dále úrok podle článku 114 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie ve výši 111 576 Kč. Uvedl, že žalobce se v námitce ze dne 28. 12. 2023 podané podle daňového řádu domáhal úroku z neoprávněného jednání správce daně. Uzavřel, že je vázán právním názorem soudu, podle něhož vyloučení užití daňového řádu prostřednictvím , celní zákon (dále jen „ “) nelze aplikovat. Úrok z neoprávněně vybraného cla proto žalobci přiznal.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný zcela opomněl vyplatit rovněž úrok z úroku z nesprávně stanovené daně, resp. neoprávněně vybraného cla. K výplatě tohoto úroku měl žalovaný přistoupit z moci úřední, tedy nikoliv pouze na návrh či žádost daňového subjektu. Žalobce dále poukázal na znění nového ustanovení daňového řádu, podle kterého s účinností od 1. 7. 2025 platí, že úrok hrazený správcem daně nevzniká z úroku hrazeného správcem daně, a rovněž na přechodná ustanovení začleněná do daňového řádu novelou provedenou (dále též jen „novela“). Dovodil, že z důvodové zprávy přijaté k novele je zřejmé, že podle relevantní úpravy měl vznikat žalobci nárok na úrok z úroků, a to až do 30. 6. 2025, a tento mu měl být ex officio vyplacen spolu s úrokem podle daňového řádu. Tyto závěry potvrzuje dle žalobce i nová metodická informace Generálního ředitelství cel č. 174/2025 (dále též jen „metodická informace“), přičemž tato metodická informace je dle konstantní judikatury pro celní orgány závazná. Žalobce též odkázal na metodický pokyn Generální finančního ředitelství ze dne 25. 7. 2025 č.j. X (dále jen „metodický pokyn“).

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh předchozího řízení a zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. K žalobní námitce uvedl, že si je skutečnosti vědom s ohledem na přesah dané problematiky do celé Celní správy České republiky, kdy se tato problematika řeší za účelem sjednocení správní praxe celních úřadů a která má za účel odstranit roztříštěnost v rozhodování správních orgánů. Žalobce bude v nejbližší době o zpracování jeho nároku vyrozuměn. Navrhl zamítnutí žaloby.

5. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného poznamenal, že mu není zřejmé, proč žalovaný za situace, kdy žalobcův nárok uznává, přesto navrhuje zamítnutí žaloby. Dále poukázal na to, že Celní správa České republiky, zjevně účelově po podání žaloby, odstranila ze svého webu metodickou informaci, kterou žalobce přiložil k žalobě, kdy v současné době je na webu Celní správy České republiky dostupná pouze zcela neaktuální metodická informace č.j. X z roku 2024, která je však v příkrém rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2025 sp. zn. .

6. Žalovaný ve vyjádření k replice žalobce upřesnil, že se k otázce úroku z úroku z nesprávně stanovené daně nevyjadřoval z důvodu očekávaného sjednocení rozhodovací praxe. Uvedl, že v současné době již ke sjednocení rozhodovací praxe došlo a výsledkem je závěr, že po novele daňového řádu účinné od 1. 1. 2021 už neposkytuje právní základ pro další úročení úroku z nesprávně stanovené daně. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2025 č.j. -26, podle něhož zákonná úprava účinná od 1. 1. 2021 již v sobě obsahovala změnu, která další úročení vylučovala. Výslovný zákaz zavedený novelou č. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony je tak pouze deklaratorním upřesněním, které mělo za cíl ukončit výkladové nejasnosti vyvolané nekonzistentní praxí některých správců daně, nikoliv konstituovat nový právní stav pro období do 30. 6. 2025. Jistina, jejímž základem byl úrok z neoprávněného jednání správce daně, tedy již nepodléhá úročení některým z úroků hrazených správcem daně dle daňového řádu po novelizaci provedené a požadovaný další úrok neodpovídá hypotézám v či 254a daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021. Žalovaný dále nesouhlasil s žalobcem, že předmětná metodická informace byla odstraněna z webových stránek Celní správy České republiky, neboť tento dokument je stále na uvedených webových stránkách veřejně přístupný.

7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující pro věc rozhodné právní úpravy:

9. Podle při výkonu působnosti podle tohoto zákona se postupuje podle daňového řádu, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie nebo tento zákona jinak.

10. Podle § 159 odst. 1 daňového řádu proti úkonu správce daně při placení daní, nejde-li o rozhodnutí, u kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla. Vyrozumívá-li správce daně osobu zúčastněnou na správě daní o úkonu při placení daní, proti němuž lze uplatnit námitku, poučí ji současně o možnosti jejího uplatnění.

11. Podle § 251a odst. 4 daňového řádu proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku.

12. Při jednání, které se konalo dne 25. 8. 2026, účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích a odkázali na obsah svých podání.

13. Soud neprovedl důkazy, které žalobce navrhl, neboť tyto byly pro posouzení věci nadbytečné. Rozhodující otázkou v tomto řízení bylo to, zda byl žalovaný povinen zabývat se otázkou vyplacení úroku z úroku, přestože takový nárok žalobce ve své námitce neuplatnil. Jak bude rozvedeno níže, soud nezkoumal hmotněprávní otázku týkající se nároku na vyplacení úroku z úroku, a proto bylo zcela dostačující vycházet z obsahu správního spisu. Soud tedy zamítl návrhy žalobce na provedení důkazu metodickou pomůckou a metodickým pokynem, neboť tyto y žalobce vztahoval k otázce existence nároku na vyplacení úroku z úroku, resp. k výkladu právní úpravy k této otázce. Pouhé procesní vyjádření žalovaného v jiném řízení již ze své podstaty nemůže představovat relevantní důkaz.

14. Soud předesílá, že o skutkově podobné věci rozhodoval 17. senát Městského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 20. 7. 2026 č.j. -75 (dále též jen „rozsudek 17. senátu“) dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Soud se s argumentací uvedenou v rozsudku 17. senátu zcela ztotožňuje a neshledává důvod se od této argumentace při posouzení nyní projednávané žaloby odchýlit.

15. Jak tedy již konstatoval 17. senát, pro posouzení věci je podstatné nejprve zodpovědět otázku, zda byl žalovaný v řízení o námitce (v této věci podané dne 28. 12. 2023), resp. v napadeném rozhodnutí, povinen zabývat se i tím, zda žalobci náleží úrok z úroku z nesprávně stanoveného cla. Nutno připomenout, že žalobce v uplatněné námitce požadoval pouze přiznání úroku z nesprávně stanoveného cla. Soud toto ověřil z obsahu správního spisu, přičemž ani žalobce tuto skutečnost nepopíral. Nárok na úrok z úroku z nesprávně stanoveného cla tedy žalobce vznesl až v podané žalobě. V té namítl, že žalovaný mu měl tento úrok z úroku přiznat z úřední povinnosti. Klíčové proto je to, zda byl žalovaný vázán rozsahem námitky, nebo zda měl nad její rámec posuzovat i další, v námitce neuplatněný, nárok.

16. V tomto kontextu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2022 č.j. -43 (dále též jen „rozsudek sp. zn. “). V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že předmět řízení je vymezen obsahem námitky. Správce daně (případně odvolací orgán) i správní soudy se proto mohou zabývat pouze tím nárokem, který daňový subjekt v námitce uplatnil. Pokud daňový subjekt vymezí námitky pouze ve vztahu k jednomu nároku, nelze v témže řízení posuzovat jiné, odlišné nároky. Rozsah námitky přitom nelze následně rozšiřovat v odvolacím řízení ani v řízení před správním soudem. O odlišném nároku má být vedeno samostatné řízení (viz zejména bodu [36] až [42] rozsudku).

17. Ačkoli není skutkový i právní rámec nyní projednávané věci totožný s věcí řešenou Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. , je jeho nosný závěr o tom, že předmět řízení vymezuje daňový subjekt obsahem námitky a že tento předmět nelze v řízení před soudem rozšiřovat o další samostatné nároky, plně přenositelný a aplikovatelný na nyní posuzovanou věc. Lze doplnit, že uvedené závěry potvrdil Nejvyšší správní soud také v navazujícím rozsudku ze dne 2. 8. 2023 č.j. -39.

18. Soud se dále ztotožňuje se závěrem vysloveným rozsudku 17. senátu, že vázanost správce daně rozsahem námitky má svůj logický základ a zcela odpovídá povaze námitkového řízení podle § 159 daňového řádu. 17. senát přiléhavě konstatoval, že námitka je procesním prostředkem, jímž daňový subjekt vymezuje, jaký konkrétní postup správce považuje za nesprávný a jakého nároku se vůči správci daně domáhá. Není proto úkolem správce daně, aby nad rámec takto vymezené námitky sám vyhledával a posuzoval další možné nároky daňového subjektu. Pokud by tak činil, překročil by předmět řízení vymezený samotným daňovým subjektem. Současně by tím narušil i navazující soudní přezkum, neboť ten se může vztahovat pouze k tomu, co bylo předmětem řízení před správním orgánem.

19. 17. senát též správně zdůraznil, že nárok na úrok z nesprávně stanoveného cla a nárok na úrok z úroku, tj. úrok za prodlení s vyplacením úroku z nesprávně stanoveného cla, představují dva odlišné nároky. Každý z nich je založen na jiných rozhodných skutečnostech: nezákonném stanovení cla na straně jedné a následném prodlení s úhradou vzniklé pohledávky na straně druhé. Rovněž každý z těchto nároků sleduje jiný účel: nápravu následků nezákonného výběru cla, resp. sankcionování prodlení správce daně s peněžitým plněním. Skutečnost, že druhý nárok je svou existencí podmíněn vznikem prvního, neznamená, že oba nároky splývají v jediný předmět řízení. Domáhá-li se proto daňový subjekt přiznání jednoho z nich, nelze bez dalšího dovozovat, že uplatnil rovněž nárok druhý.

20. Soud tedy shodně jako 17. senát dospěl k závěru, že žalovaný byl vázán rozsahem námitky žalobce ze dne 28. 12. 2023, v níž žalobce požadoval pouze úrok z nesprávně stanoveného cla. Této námitce žalovaný vyhověl, čímž vyčerpal předmět řízení. Nárok na úrok z úroku žalobce v námitce neuplatnil, a to ani následně v reakci na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný v řízení o kasační stížnosti proti zamítavému rozsudku ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. . Žalovaný proto neměl důvod, resp. zákonnou povinnost se tímto odlišným nárokem zabývat. Žalobce pak nemohl požadavek na vyplacení úroku z úroku uplatnit poprvé až v řízení před soudem, neboť by tím nepřípustně rozšířil předmět řízení vymezený již podanou námitkou.

21. Ve světle uvedených závěrů nemůže obstát žalobní argumentace, neboť ta se vztahuje jen k tvrzení, že žalobci podle hmotného práva náleží další samostatný nárok, tj. úrok z úroku. Žalobce přitom vůbec nebrojí proti přiznanému úroku z nesprávně stanoveného cla (zejména proti jeho výši), nýbrž se domáhá jen toho, že mu vznikl nárok na vyplacení úroku z úroku a že o tomto nároku byl žalovaný povinen rozhodnout z úřední povinnosti, tedy přesto, že žalobce tento nárok v námitce neuplatnil. Z pasáží metodické informace a metodického pokynu, které žalobce v žalobě citoval, ani z důvodové zprávy k novele daňového řádu nevyplývá, že správce daně je povinen o případném nároku na vyplacení úroku z již kapitalizovaného úroku z nesprávně stanoveného cla rozhodnout z úřední povinnosti. Avšak ani případná povinnost správce daně postupovat bez návrhu neznamená, že o takovém nároku je povinen rozhodnout právě v řízení o námitce, která je vymezena jiným nárokem. Soud se proto v tomto řízení nemůže zabývat tím, zda žalobci úrok z úroku hmotněprávně náleží či nikoliv. Tato otázka může být posouzena pouze v řízení, jehož předmětem bude právě tento samostatný nárok.

22. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

23. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a procesně úspěšnému žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 25. srpna 2026

Mgr. Věra Jachurová v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje X.