Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Ad 18/2024 - 121

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci

žalobkyně: Ing. J.P.

zastoupena C. P.

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 2. 2024, o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 7. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), přiznala žalobkyni podle , o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“ nebo „zdp“), od 8. 8. 2019 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně námitkami. Žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 22. 2. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve kterém rozhodla takto:

Výrok č. I: Česká správa sociálního zabezpečení zčásti mění rozhodnutí č. j. X ze dne 7. 7. 2023 tak, že v souladu s ve spojení s ustanovením - , o důchodovém pojištění, se s účinností od 2. 9. 2009 přiznává částečný invalidní důchod ve výši 5 414 Kč měsíčně.

Výrok č. II: V souladu s ustanovením článku II , kterým se mění , o důchodovém pojištění, se přiznaný částečný invalidní důchod považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, přitom se jeho výše nemění a náleží nadále ve výši 5 414 Kč měsíčně. Dále byl uveden výčet valorizací.

Výrok č. III: Doplatek invalidního důchodu náleží v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění od 9. 11. 2017.

3. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasila, proto proti němu brojila žalobou podle a násl. , ), a domáhala se, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba

4. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaná v napadeném rozhodnutí do svých skutkových závěrů nezahrnula všechny skutečnosti uvedené v odborné lékařské dokumentaci, napadené rozhodnutí se opírá pouze o závěry uvedené v lékařském posudku, aniž by dostatečně zohlednilo jí podané důkazní návrhy. Nesouhlasila se závěrem žalované, že její pracovní schopnost poklesla pouze o 40 %.

5. Žalobkyně podrobně popsala vývoj svých zdravotních obtíží s medikací léky, ohledně současné léčby uvedla, že je v odborné psychiatrické, kardiologické, neurologické, gastroenterologické a genetické – metabolické péči. Detailně popsala aktuální medikaci a její účinky a důsledky. Žalobkyně dále uvedla přehled vzdělání, pracovní kvalifikace a praxi, evidenci na Úřadu práce.

6. Posudkovému zhodnocení žalobkyně následně vytýkala, že je povětšinou postaveno na obsahu odborné lékařské dokumentace MUDr. S., ke které žalobkyně již nedochází. Byl jí diagnostikován Aspergerův syndrom. Žalobkyně se domnívala, že splňuje přiznání tzv. „invalidity z mládí“, neboť již před 18. rokem věku u ní byly přítomny zdravotní obtíže na úrovni invalidity třetího stupně. Žalobkyně měla za to, že trpí těžkou obsedantně – kompulsivní poruchou a nelze podle ní dojít k přesvědčení, že by medikace na ni měla pozitivní vliv, a že by snad disponovala nadprůměrným intelektem a byla by schopna využít dosaženého vzdělání. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že porucha autistického spektra je u ní vrozená, nevyvinula se později a náhle nevymizí. Posudkové zhodnocení navíc nehodnotí ani její další zdravotní postižení, která mají rovněž negativní dopad na její pracovní schopnost. Žalobkyně odkázala na lékařské zprávy a uzavřela, že je přesvědčena o tom, že rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole V, položce 9c přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) (dále jen „ “), pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 – 80 %. V jejím případě měla žalovaná procentní hodnotu poklesu pracovní schopnosti zvýšit v souladu s , případně odst. 2 uvedené vyhlášky.

7. Žalobkyně svá žalobní tvrzení doplnila ve vyjádření ze dne 13. 8. 2024 a 22. 7. 2025, ve kterých velmi podrobně popsala své zdravotní obtíže a důvody, proč nesouhlasí s posouzením poklesu své pracovní schopnosti tak, jak to učinily posudkové komise. Měla za to, že její zdravotní postižení odůvodňují přiznání třetího stupně invalidity, a to již od dětství. Žalobkyně nebyla úspěšná ve svých pokusech najít zaměstnání, brání jí v tom zdravotní obtíže.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná ve vyjádření ze dne 21. 5. 2024 uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je žalovaná ve správním řízení vázána posudkem lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ve smyslu ustanovení , v rámci řízení o námitkách pak podle uvedeného zákona posuzuje invaliditu rovněž Institut posuzování zdravotního stavu, neboť obdobně jako při posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se jedná o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny a též v oboru posudkového lékařství.

9. V projednávaném případě byl Institutem posuzování zdravotního stavu vypracován posudek, který podle jejího názoru splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, kdy posuzující lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně.

10. S ohledem na námitky žalobkyně navrhovala žalovaná důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR, která je ve smyslu , povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení.

IV. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem

11. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal správní (posudkový) spis OSSZ a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.

12. Dne 9. 11. 2022 žalobkyně podala žádost o invalidní důchod.

13. Pro posouzení této otázky nechala žalovaná posoudit zdravotní stav žalobkyně. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Opava (dále jen „OSSZ Opava“) vydal dne 26. 1. 2023 posudek se závěrem, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, je invalidní a jedná se o invaliditu třetího stupně. Její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 80 %. Jako den vzniku invalidity lékař stanovil datum 12. 1. 2023. Postižení žalobkyně lékař zařadil do kapitoly V, položky 9c přílohy k

14. Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 3. 2023 rozhodla, že se žalobkyni od 12. 1. 2023 přiznává invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky. Nesouhlasila zejména s datem vzniku invalidity, souhlasila se stupněm invalidity.

15. Pro účely námitkového řízení nechala žalovaná zdravotní stav žalobkyně posoudit lékařem České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“). V posudku o invaliditě ze dne 21. 6. 2023 lékařka uvedla, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 40 %, jde tedy o invaliditu prvního stupně. Invalidita žalobkyně vznikla dne 8. 8. 2019. Postižení zařadila do kapitoly V, položky 9b přílohy k K předchozímu posudku pouze uvedla, že posudkový závěr nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu se

16. Žalovaná vydala nové rozhodnutí ze dne 7. 7. 2023, č. j. X, kterým rozhodnutí ze dne 22. 3. 2023, č. j. X, podle , , změnila tak, že se žalobkyni od 8. 8. 2019 přiznává invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2023 podala námitky.

17. Pro účely námitkového řízení nechala žalovaná zdravotní stav žalobkyně opětovně posoudit lékařem ČSSZ. V posudku o invaliditě ze dne 12. 10. 2023 lékařka uvedla, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 40 %, jde tedy o invaliditu prvního stupně. Invalidita žalobkyně vznikla dne 2. 9. 2009. Postižení zařadila do kapitoly V, položky 9b přílohy k Dne 30. 1. 2024 lékařka ČSSZ vydala opravný posudek k posudku ze dne 12. 10. 2023. Doplnila, že od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 byla žalobkyně částečně invalidní, od 1. 1. 2010 šlo o invaliditu prvního stupně, den vzniku invalidity stanovila dne 2. 9. 2009.

18. Žalovaná vydala rozhodnutí o námitkách ze dne 22. 2. 2024, č. j. X. Tím změnila rozhodnutí ze dne 7. 7. 2023 tak, že s účinností od 2. 9. 2009 přiznala žalobkyni částečný invalidní důchod a od 1. 1. 2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti uvedenému rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou.

19. Krajský soud nechal pro účely soudního řízení vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě (dále jen „PK MPSV Ostrava“). PK MPSV se ztotožnila se závěry opravného posudku. Den vzniku invalidity určila ke dni 2. 9. 2009, postižení žalobkyně lékař zařadil do kapitoly V, položky 9 b) přílohy k Posudková komise stanovila, že od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 byla žalobkyně částečně invalidní, od 1. 1. 2010 byla invalidní v prvním stupni invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti činí 40 %. Posudková komise zasedala dne 12. 7. 2024 ve složení předsedy komise, další lékařky s odborností v oblasti psychiatrie a tajemnice. Žalobkyně nebyla na jednání přítomna.

20. PK MPSV měla k dispozici dosavadní správní spisovou dokumentaci OSSZ Opava, zdravotní dokumentaci a další lékařské zprávy. V posudku komise shrnula průběh předchozího řízení, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí a také námitky žalobkyně uplatněné v žalobě. PK MPSV do posudku uvedla diagnostický souhrn žalobkyně. PK MPSV následně zpracovala posudkové hodnocení.

21. PK MPSV Ostrava považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu Aspergerův syndrom, obsedantně kompulzivní poruchu. Od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 byla žalobkyně částečně invalidní, její zdravotní stav byl funkčně srovnatelný s postižením uvedeným v kapitole V., položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 %. Od 1. 1. 2010 šlo u žalobkyně o invaliditu prvního stupně, její zdravotní stav odpovídá kapitole V., položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což vede k poklesu pracovní schopnosti na dolní hranicí v rozmezí 40 - 60 %, tj. 40 %. U žalobkyně nejsou známky úplné sociální dezintegrace, postižení kognitivních funkcí ve smyslu mentální retardace či podstatné a zřejmé snížení mobility. U žalobkyně se jedná o středně těžké funkční postižení. Nelze hodnotit dle kapitoly V., položky 9c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

22. V podání ze dne 12. 8. 2024 žalobkyně nesouhlasila se závěry posudku PK MPSV Ostrava. S ohledem na to, aby byl zdravotní stav žalobkyně řádně objektivizován a posouzen bez dalších pochybností nechal soud vypracovat srovnávací posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Hradec Králové (dále „PK MPSV Hradec Králové“).

23. PK MPSV Hradec Králové zasedala dne 17. 6. 2025 ve složení předsedkyně komise, další lékařky s odborností v oblasti psychiatrie a tajemnice. Vycházela z nálezů doložených ve správním řízení, ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, ze spisové dokumentace zdejšího soudu, z nálezů doložených k žalobě a doručených posudkové komisi, mj. i z nálezů MUDr. S.

24. PK MPSV Hradec Králové považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pervazivní vývojovou poruchu – Aspergerův syndrom s komorbidními projevy duševních poruch a poruch chování, funkčně středně těžké postižení. PK MPSV Hradec Králové došla ke stejnému závěru jako PK Ostrava, a to že od 2. 9. 2009 do 31. 12. 2009 byla žalobkyně částečně invalidní, její zdravotní stav byl funkčně srovnatelný s postižením uvedeným v kapitole V., položce 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 %. Od 1. 1. 2010 šlo u žalobkyně o invaliditu prvního stupně, její zdravotní stav odpovídá kapitole V., položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což vede k poklesu pracovní schopnosti na dolní hranicí v rozmezí 40 - 60 %, tj. 40 %.

25. Uvedenou míru poklesu pracovní schopnosti zvolila PK MPSV Hradec Králové vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění s přihlédnutím k ostatním objektivně doloženým obtížím vysokoškolsky vzdělané žalobkyně, která je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na duševní schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

26. Prvoinstanční posudek se závěrem, že se u žalobkyně jedná o třetí stupeň invalidity, byl posudkový omyl. PK MPSV Hradec Králové uvedla, že u žalobkyně se nejedná o posudková kritéria těžkého postižení ani o tíži postižení odpovídající či blížící se k horní hranici procentního rozpětí pro středně těžké postižení. U žalobkyně se jedná o narušení sociálních dovedností, které lze hodnotit při popsaných dalších komorbiditách postižení duševních schopností a poruch chování jako podstatné. Nebylo dosaženo narušení inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení, není dezintegrace, nejedná se o mentální retardaci, není podstatné snížení mobility. Tíže postižení se uvedenému ani nepřibližuje. Těžké komorbidní psychické stavy odůvodňující jiné zařazení celkových psychických obtíží z podkladové dokumentace nevyplývají, nutné psychiatrické hospitalizace k ovlivnění závažných (těžkých stavů) nebyly doloženy.

27. PK MPSV Hradec Králové se od posudku, který je podkladem napadeného rozhodnutí a od posudku PK MPSV Ostrava neliší. PK MPSV Hradec Králové doplnila, že podle § 42 zákona o důchodovém pojištění „musí jít o takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. V důsledku toho pak není splněna potřebná doba pojištění. U posuzované se o splnění těchto podmínek nejedná. Posuzovaná se připravovala na budoucí povolání.“

28. S posudkem PK MPSV Hradec Králové žalobkyně nesouhlasila.

V. Jednání soudu

29. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 23. 10. 2025. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že posudková komise neustále argumentuje tím, že žalobkyně absolvovala vysokoškolská studia. To však nic nemění na tom, že žalobkyně není schopna bez pomoci fungovat v normálním životě. Neustále se ztrácí, nezvládá každodenní obyčejné činnosti, matka žalobkyně ji musela naučit orientovat se ve škole, naučit ji jízdu vlakem, při fungování během obyčejného dne bývá žalobkyně vyčerpaná a spí i 14 hodin denně. Fungování žalobkyně omezují i vyžadované rituály, díky kterým není schopna normálně fungovat. K pobytu Erasmus zástupkyně žalobkyně sdělila, že žalobkyně zvládala tento pobyt pouze poté, co jí osoby, kterým důvěřuje, pomocí prostředků vzdálené komunikace sdělovaly, co má činit a jakým způsobem se má orientovat. Výuka byla pouze 12 hodin týdně. Před odjezdem do Maďarska se psychický stav žalobkyně zhoršil, protože měla obavy ze studijního pobytu. Zástupkyně žalobkyně měla za to, že PK MPSV Hradec Králové nereagovala na všechny dotazy, které krajský soud učinil ve výzvě na zpracování srovnávacího posudku. Podle zástupkyně žalobkyně nebylo dostatečně vysvětleno, proč z poklesu pracovní schopnosti 80 % došlo ke změně na 40 %. Závěr posudkové komise není dostatečně odůvodněný. Posudková komise nezohlednila, že žalobkyně je již 3 roky na nemocenské, ani že nezvládla práci v chráněném zaměstnání. Přes veškerou snahu rodiny žalobkyně připravit ji na „normální život“, se to nepodařilo a žalobkyně přes závěry posudkových lékařů není schopna fungovat.

30. Zástupkyně žalované uvedla, že k provedeným důkazům nemá připomínky a nechává na zvážení soudu, zda by bylo vhodné nechat vypracovat další srovnávací posudek.

31. Zástupkyně žalobkyně měla za to, že posudkovým komisím nemusí být známo, jak se posunula diagnostika týkající se Aspergerova syndromu a autismu a z toho vyplývajících obtíží.

32. Vzhledem k rozsáhlosti námitek žalobkyně bylo jednání soudu odročeno na neurčito za účelem zvážení dalšího postupu.

VI. Doplňující srovnávací posudek

33. PK MPSV Hradec Králové vypracovala dne 24. 3. 2026 doplňující srovnávací posudek. V něm uvedla, že v posudku z 17. 6. 2025 byla funkční tíže postižení žalobkyně odůvodněna a použití posudkových kritérií vysvětleno. Vzhledem ke schopnosti zvládnout maturitu, vysokoškolská studia včetně půlročního studijního pobytu v Budapešti nelze hodnotit, že by se u posuzované mohlo jednat o posudková kritéria těžkého postižení, ani o tíži postižení odpovídající či blížící se k horní hranici procentního rozpětí pro středně těžké postižení. Pro popsané obtíže dané diagnózou Aspergerův syndrom a uváděné komorbidity se jedná o postižení hodnocené již v pásmu středně těžkého postižení, ale při jeho dolní hranici. Pro zařazení do položky těžkého postižení by se mohlo jednat např. o stavy u těžkého stupně autistické poruchy, tj. s projevy závažnějšího stupně mentální retardace a těžkých poruch chování, s tím související dezintegrací, neschopnosti navázat kontakt. I položka středně těžkého postižení blížící se horní hranici procentního rozmezí znamená omezení ve zvládání sociálního fungování, například odpovídající středně těžkému stupni autistické poruchy, to znamená s obtížemi navazovat smysluplný reciproční kontakt, s podprůměrným intelektem až lehkou mentální retardací, se závažnějšími projevy poruch chování apod. Při dané tíži by nebyla posuzovaná schopna zvládat nároky vysokoškolského studia a pobytu v zahraniční, a to s vysokou pravděpodobností ani s podporou stálé přítomnosti osobního asistenta. Proto posudek se závěrem, že se jedná o invaliditu III. stupně, byl posudkový omyl. U posuzované se jedná o narušení sociálních dovedností, které lze hodnotit při popsaných dalších komorbiditách postižení duševních schopností a poruch chování jako podstatné. Nebylo doloženo narušení inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení, není dezintegrace, nejedná se o mentální retardaci, není podstatné snížení mobility. Tíže postižení se uvedenému ani nepřibližuje. Celkově hodnocení poklesu pracovní schopnosti odpovídající 40 % PK MPSV Hradec Králové považovala po prostudování podkladové dokumentace t.č. za maximálně možné. Těžké komorbidní psychické stavy odůvodňující jiné zařazení celkových psychických obtíží z podkladové dokumentace nevyplývají, nutné psychiatrické hospitalizace k ovlivnění závažných (těžkých stavů) nebyly doloženy.

34. Aspergerův syndrom nezakládá sám o sobě důvod neschopnosti se pracovně začlenit. Je však nutné respektovat omezení a volit vhodnou pracovní pozici. Žalobkyně vyžaduje stabilní pracovní prostředí, bez psychické zátěže, maximálně v malém pracovním kolektivu respektujícím její obtíže, tj. s ochranou na trhu práce (vyplývá z přiznání invalidity I. stupně). Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti je zachována, je zachována i schopnost případné rekvalifikace.

35. V rámci kap. IX, položka 9b, středně těžké postižení by na horní hranici procentního rozmezí bylo hodnocení zejména osoby s diagnózou středně těžkého stupně autistické poruchy – se sníženými mentálními schopnostmi, nejčastěji na hranici s mentální retardací, event. s lehkou mentální retardací, s oslabením řečových schopností, se značně abnormálním chováním s nutností zklidňující léčby, s výrazně redukovanou nebo výrazně abnormální reakcí na okolí apod. Aspergerův syndrom se dle jeho projevů a dle mentálních schopností dle daných posudkových kritérií hodnotí zpravidla dle položky 9a. U posuzované bylo přihlíženo k významné úzkostné problematice a dalším uvedeným psychickým obtížím, zvolena tak byla položka 9b.

36. PK MPSV Hradec Králové vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru ze dne 17. 6. 2025.

VII. Druhé jednání soudu

37. Druhé jednání krajského soudu se uskutečnilo dne 27. 8. 2026. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že opět posudkoví lékaři v doplňujícím srovnávacím posudku nezohledňují to, co celou dobu tvrdí a neustále poukazují na intelekt žalobkyně, což je důkaz toho, že dané věci nerozumí a neví, co je to žít s osobou s Aspergerovým syndromem. Žalobkyně je již tři roky na nemocenské, což není nikde zmíněno, je neschopna zařadit se do pracovního procesu. Ve zbytku zástupkyně žalobkyně odkázala na své vyjádření k doplňujícímu posudku ze dne 27. 4. 2026.

38. Zástupkyně žalované odkázala na vyjádření k žalobě a uvedla, že setrvává na svém stanovisku a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

39. Krajský soud provedl k důkazu doplňující srovnávací posudek PK MPSV Hradec Králové ze dne 24. 3. 2026. K obsahu posudku zástupkyně žalobkyně namítala, že soud žádal o doplnění posudku jiným specialistou, navzdory tomu však posudková komise zasedala v totožném složení jako při posudkovém jednání dne 17. 6. 2025. Dále uvedla, že dotazy soudu nebyly dostatečně vysvětleny ani v doplňujícím srovnávacím posudku. Zástupkyně žalované neměla k provedenému dokazování připomínky, účastníci taktéž nenavrhli žádné nové důkazy. Krajský soud dal účastníkům prostor k závěrečným řečem a po krátkém přerušení jednání vynesl rozsudek včetně poučení o opravných prostředcích.

VIII. Posouzení věci krajským soudem

40. Žaloba není důvodná.

41. Žalobkyně nesouhlasila s tím, jak byl ve správním řízení posouzen její zdravotní stav, resp. nesouhlasila se závěrem, že je invalidní pouze v prvním stupni invalidity a že nemá nárok na tzv. „invalidní důchod z mládí“.

42. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, jakož i schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti.

43. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise ( ). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku lékařské služby ČSSZ v řízení o námitkách (dle ), resp. posudku odborné lékařské posudkové služby OSSZ vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, že se komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a že své posudkové závěry náležitě odůvodní.

44. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je tedy stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č.j. -61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 7. 9. 2011, č. j. -43, ze dne 11. 10. 2013, č.j. -43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. -46). Úkolem krajského soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků a zejména z posudku PK MPSV zřejmé, že byl stav žalobkyně komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. -15, bod 19).

45. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. -18).

46. S ohledem na povahu sporu (spornou otázku) byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV Ostrava ze dne 12. 7. 2024 a posudek PK MPSV Hradec Králové ze dne 17. 6. 2025, které byly provedeny jako důkaz při ústním jednání soudu ve věci dne 23. 10. 2025. S ohledem na námitky žalobkyně ohledně srovnávacího posudku ze dne 23. 10. 2025 nechal krajský soud vypracovat doplňující srovnávací posudek ze dne 24. 3. 2026. Krajský soud hodnotí především posudek PK MPSV Hradec Králové v jeho souhrnu (tedy po doplnění ze dne 24. 3. 2026) po formální stránce jako souladný s požadavky vyhlášky o posuzování invalidity, jelikož byl vypracován komisí zasedající v řádném složení (členem byla též lékařka s odborností v oboru psychiatrie), a posudková komise zohlednila všechny relevantní lékařské zprávy.

47. Krajský soud má skutkový stav za řádně a dostatečně zjištěný. Předmětný posudek PK MPSV Hradec Králové soud považuje za úplný ve vztahu k podkladům i k hodnocení zdravotního postižení žalobkyně z hlediska jeho vlivu na její pracovní schopnost ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

48. Z hlediska přesvědčivosti závěrů posudku PK MPSV Hradec Králové je nutné zdůraznit, že se shodují se závěry uvedenými v posudku lékařky ČSSZ ze dne 12. 10. 2023 a jeho doplnění ze dne 30. 1. 2024 a v posudku PK MPSV Ostrava ze dne 12. 7. 2024. Všechny zmíněné posudky kvalifikovaly rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí podle kapitoly V., položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

49. Rovněž pokud jde o stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, tato byla všemi posudky stanovena na 40 %, přičemž vždy byly zohledněny i další zdravotní postižení žalobkyně. Z volby příslušné položky zdravotního postižení ve spojení s odůvodněním posudku vyplývá, jakým způsobem posudkoví lékaři nahlíželi na celkovou výkonnost žalobkyně a její pracovní schopnost. Uvedenou míru poklesu pracovní schopnosti zvolila PK MPSV Hradec Králové vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění s přihlédnutím k ostatním objektivně doloženým obtížím žalobkyně, která je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na duševní schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

50. Žalobkyně opakovaně odkazuje na posouzení zdravotního stavu, jež učinil lékař v posudku ze dne 26. 1. 2023. Měla za to, že by jí měl být přiznán třetí stupeň invalidity. K této otázce se PK MPSV Hradec Králové vyjádřila a vysvětlila, proč se u žalobkyně o třetí stupeň invalidity nejedná. PK MPSV Hradec Králové sdělila, že u žalobkyně neshledává naplnění posudkových kritérií těžkého postižením ani tíži postižení odpovídající či blížící se k horní hranici procentního rozpětí pro středně těžké postižení. U žalobkyně se podle PK MPSV Hradec Králové jedná o narušení sociálních dovedností, které lze hodnotit při popsaných dalších komorbiditách postižení duševních schopností a poruch chování jako podstatné. Nebylo dosaženo narušení inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení, není dezintegrace, nejedná se o mentální retardaci, není podstatné snížení mobility. Tíže postižení se uvedenému ani nepřibližuje. Těžké komorbidní psychické stavy odůvodňující jiné zařazení celkových psychických obtíží z podkladové dokumentace nevyplývají, nutné psychiatrické hospitalizace k ovlivnění závažných (těžkých stavů) nebyly doloženy. PK MPSV Hradec Králové považovala posudek ze dne 26. 1. 2023, který stanovil, že se u žalobkyně jedná o invaliditu třetího stupně a její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 80 % [dle kapitoly V, položky 9 písm. c) přílohy k ] za zcela neodpovídající posudkovým kritériím. Dle jejího závěru není možné, aby osoba zařazená v této položce absolvovala samostatně vysokoškolské vzdělání na škole s pobytem mimo domov, absolvovala studijní program v rámci vysokoškolského vzdělávání Erasmus v Maďarsku, byť s uváděnou podporou prostřednictvím běžných komunikačních prostředků (což mimo jiné dokazuje dobrou schopnost řečových schopností verbálního myšlení apod., včetně schopnosti komunikace v cizím jazyku). Posudková kritéria této položky jsou „těžké narušení sociálních dovedností, inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení, dezintegrace, závažné komorbidity včetně mentální retardace, poruchy chování, podstatné snížení mobility“. Osoba zařazená do této položky musí dle PK MPSV Hradec Králové splňovat většinu uvedených zdravotních obtíží, tj. odpovídat z funkčního hlediska osobám s kombinací většiny těchto obtíží. Z logiky věci lze i laicky dovozovat, že vysokoškolsky vzdělaná osoba není ani mentálně retardovaná, její inteligence není významněji snížena, nemá z funkčního hlediska významněji narušené řečové schopnosti, verbální myšlení, její osobnost není dezintegrovaná. V případě posuzované nebylo ani doloženo, že by její pohyblivost byla podstatně narušená. Dle této položky se hodnotí zejména osoby odpovídající těžkému stupni autistické poruchy – s mentální retardací (minimálně lehkého stupně), s těžkými poruchami chování charakteru autoagrese, hetoreoagrese apod., tj. osoby, které vyžadují trvalý dohled druhé fyzické osoby.

51. Žalobkyně měla za to, že se posudkové komise dostatečně nezabývaly lékařskými zprávami MUDr. S. To však učinila PK MPSV Hradec Králové v doplňujícím srovnávacím posudku. PK MPSV Hradec Králové uvedla, že nálezy MUDr. S., Ph.D. popisují z funkčního hlediska tíži postižení odpovídající posudkovým kritériím kap. V, položky 9b, nejedná se však o tíži v horní části procentního rozmezí, tj. blížící se posudkovým kritériím položky 9c. PK MPSV Hradec Králové hodnotila tíži zdravotního postižení i v kontextu dřívějšího dlouhodobého pravidelného sledování v období od 15.3.2011 do 14.10.2021 v rámci psychiatrické ambulance, MUDr. S. PK MPSV Hradec Králové posuzovala zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí z 22. 2. 2024, proto hodnotila nález z 5. 6. 2025 pouze v kontextu dříve uvedeného, kdy byla nadále popsána výrazná úzkostná symptomatika a nález nebyl ve vztahu k základní diagnóze v rozporu s dřívějšími nálezy.

52. Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, že se u ní jedná o invaliditu z mládí. Jde o zvláštní typ invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, který je určen pro osoby, u nichž pokles pracovní schopnosti o 70 % a více nastal ve velmi mladém věku, tj. ještě před tím, než měly objektivně možnost začít vykonávat ekonomickou aktivitu nebo se na ni alespoň připravovat studiem. Invalidita z mládí je upravena v § 42 zákona o důchodovém pojištění. K této námitce krajský soud shledal, že ani jeden lékař ve správním řízení ani posudkové komise neshledali, že by u žalobkyně existovala invalidita z mládí. Nikdo z nich nepopřel, že se žalobkyně potýkala se zdravotními problémy již v dětství, nedosahovaly však takové intenzity, která je požadována v § 42 zákona o důchodovém pojištění. Z posudku vypracovaného v námitkovém řízení i z posudku PK MPSV Ostrava a PK MPSV Hradec Králové jednoznačně vyplývá, že žalobkyně je invalidní od 2. 9. 2009, nikdy u ní však nebyla shledána invalidita třetího stupně. Vzhledem k tomu, že se u žalobkyně jedná o poruchu psychického vývoje, která se projevuje již od dětství, PK MPSV Hradec Králové v hodnocení konstatovala u žalobkyně částečnou invaliditu k datu splnění doby pojištění alespoň 1 den, tj. k 2. 9. 2009. PK MPSV Hradec Králové uvedla, že se jedná o „výjimečné stanovení data vzniku tak, aby vznikl nárok na výplatu, a to nejdříve možným datem. Dřívějším stanovením data vzniku by v důsledku nesplnění zákonných podmínek nevznikl nárok na výplatu“. PK MPSV Hradec Králové hodnotila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je Aspergerův syndrom, tj. jde o duševní obtíže od dětství, přičemž zohlednila vliv dalších psychických obtíží. PK MPSV Hradec Králové došla k závěru, že u žalobkyně nedošlo ke splnění podmínek § 42 zákona o důchodovém pojištění, neboť žalobkyně se připravovala na budoucí povolání. Žalobkyně úspěšně absolvovala vysokoškolské studium. S uvedeným hodnocením se krajský soud ztotožňuje, námitku tak neshledal důvodnou.

53. Jak již krajský soud uvedl výše, nemůže si sám učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity, stejně tak si tento úsudek nemůže učinit sama žalobkyně. Je třeba též zdůraznit, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, neboť se jedná právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nemůže činit sám, nýbrž vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Při objektivním hodnocení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí pro účely přiznání invalidního důchodu nelze brát v potaz, zda žalobkyně svá zdravotní postižení subjektivně vnímá jako těžší, či zda by je zařadila do jiné kapitoly přílohy k , než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. -37).

54. Co se týče ostatních postižení žalobkyně, k tomu je třeba odkázat na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle které je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Všechny posudky se shodují v tom, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je psychiatrické onemocnění. Vícero zdravotních problémů bylo v posudcích zohledněno. V souladu s platnou právní úpravou muselo dojít k posouzení pracovního poklesu na základě nejzávažnějšího zdravotního postižení. PK MPSV Hradec Králové následně dostatečně vysvětlila, proč zvolila dolní hranici daného procentuálního rozmezí stanovené přílohou k vyhlášce o posuzování invalidity.

55. Krajský soud neshledal důvod pro to, aby nechal vypracovat ve věci znalecký posudek či aby byli předvoláni členové PK MPSV Hradec Králové k vysvětlení obsahu jejich posudku či Mgr. V. T. k podání svědecké výpovědi. Všechny tři posudkové závěry lékařů se shodují, že se u žalobkyně jedná o zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 40 %. Podle všech tří posudků je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně Aspergerův syndrom. Datum vzniku invalidity stanovily posudky shodně na 2. 9. 2009. Taktéž bylo dostatečně vysvětleno, proč se nemohlo jednat o invaliditu z dětství. Žalobkyně v průběhu soudního řízení nepředložila žádný relevantní důkaz, který byl schopen závěry posudkových lékařů zpochybnit či alespoň vzbudit pochybnosti o správnosti jejich závěrů. Za této situace proto krajský soud důkazním návrhům žalobkyně nevyhověl a pro nadbytečnost nenechal znalecký posudek vypracovat a posuzující lékaře či Mgr. V. T. vyslechnout.

56. K námitce žalobkyně vznesené při druhém jednání soudu dne 27. 8. 2026, že soud žádal o doplnění srovnávacího posudku jiným specialistou, soud uvádí, že toto ze soudního spisu neplyne, kdy ze zadání doplňujícího srovnávacího posudku samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou plyne toliko zadání doplňujících dotazů ke srovnávacímu posudku vypracovaného PK MPSV Hradec Králové dne 17. 6. 2026.

57. Pro úplnost krajský soud k žalobkyní namítaným (předloženým) lékařským zprávám v soudním řízení vypracovaným až po datu napadeného rozhodnutí uvádí, že v souzené věci je možné vycházet v souladu s toliko ze zdravotního stavu, jaký měla žalobkyně v době rozhodování žalované. Případné zhoršení či prohloubení stávajících zdravotních obtíží, ke kterému by mělo dojít po tomto datu, popř. vznik nových zdravotních obtíží, nebo změna zdravotního stavu žalobkyně jako taková, proto nemohou být v tomto řízení v zásadě nikterak zohledněny. PK MPSV Hradec Králové měla k dispozici i lékařské zprávy po tomto datu vyhotovené a pracovala s nimi, kontrolovala, zda nejsou v nich uvedené skutečnosti v rozporu se závěry předchozích lékařských zpráv a dospěla k závěru, že nikoliv (strana 3 doplňujícího srovnávacího posudku PK MPSV Hradec Králové ze dne 24. 3. 2026). Žalobkyně má však možnost poukazovat na své případně se zhoršující zdravotní obtíže v novém správním řízení.

58. Závěrem soud zdůrazňuje, že považuje posudek PK MPSV Hradec Králové ze dne 17. 6. 2025 za stěžejní důkaz o tom, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni invalidity. Napadené rozhodnutí tedy vycházelo z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci.

VIII. Závěr a náhrada nákladů řízení

59. V soudním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni invalidity. Závěry napadeného rozhodnutí tedy nezbývá než potvrdit. Žaloba nebyla shledána důvodnou a krajský soud ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

60. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení jí tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. –47).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 27. 8. 2026

JUDr. Lucie Gavendová

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I. Ch.