Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
19 Ad 19/2024 - 320.pdf
PDF · 0 B
No categories available
19 Ad 19/2024 - 320
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou ve věci
žalobce: M. K.
zastoupen Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou
sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov - Město
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 2. 2024, o invalidní důchod
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 1. 2. 2024 č. j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů s přihlédnutím k čl. 57 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení č. 883/2004, protože nezískal na území České republiky žádnou dobu pojištění a rozhodnutí žalované ze dne 1. 2. 2024 bylo potvrzeno.
2. Žalobce namítal, že nemohl získat dobu pojištění, neboť kromě dalších postižení trpí od dětství autismem a není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek a tento zdravotní stav je trvalý. Kvůli psychické nezralosti mu byl dětskou psychiatrickou ambulancí, do které musel docházet, posunut nástup do školy o 1 rok. Následně neměl žádné předpoklady pro další vzdělávání a přípravu pro budoucí povolání. Jeho zdravotní stav byl již dříve posouzen jako dlouhodobě nepříznivý s těžkou trvalou symptomatikou s narušením výkonu téměř všech denních aktivit, odpovídající třetímu stupni invalidity, když jeho zdravotní postižení je hodnoceno dle kapitoly V, položky 3e) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti činí 80 %. Invalidní důchod z mládí mu nebyl přiznán, neboť posuzující lékaři opakovaně zpochybňovali autismus od mládí a stanovili datum vzniku invalidity na 1. 9. 2012, tj. na den prvního nástupu na hospitalizaci, kde byl autismus zjištěn. Žalobce je přesvědčen, že lékařské nálezy specialistů potvrzují, že se u něj jedná o poruchu autistického spektra od útlého dětství, na kterou jsou následně implantovány symptomy produktivní mentální poruchy. Ze zprávy Základní školy Opava vyplývá, že je v péči pedagogicko-psychologické poradny v Opavě již od června 1993, tj. od 6 let věku. Dále namítal, že žalovaná odmítá uznávat důkazy z Chorvatska bez důkladného posouzení a adekvátního zdůvodnění, a to vede k porušení práva na spravedlivý proces. K psychiatrickým nálezům z Chorvatska žalovaná uvedla, že vychází z anamnestických údajů, které jsou spíše spekulace, a proto tyto nálezy nelze použít jako důkazy při vypracování posudku. Ke svému léčení uvedl, že byl v dětství léčen, ale každých 5 let proběhla skartace materiálů. Dále uvedl, že napadené rozhodnutí rovněž nesprávně konstatuje, že nedoložil žádné nové doklady a dokumenty. Nové důkazy žalované předkládal, zejména posudek posudkové komise Split č. 570814 ze dne 18. 3. 2021 s jednoznačným závěrem, že je u něj mimo jiné diagnostikováno postižení autistického spektra, zdravotní posudek ošetřujícího lékaře ze dne 10. 11. 2022 pro posudkovou komisi II. stupně v Zagrebu, která měla vypracovat souhrnný posudek pro ČSSZ, kdy ze strany 4. vyplývá, že mimo jiné diagnózy trpí autismem a nemoc vznikla v dětství a dále na speciální nález psychiatra z psychiatrické kliniky Split ze dne 8. 11. 2022, ze kterého plyne rovněž těžké zdravotní postižení, mimo jiné i autismus od dětství. Odkázal na psychologický posudek ze dne 15. 7. 2024 vypracovaný PhDr. Z. K., Ph.D. PhDr. Z.K., Ph.D., který dospěl k závěru, že výsledky psychologického vyšetření formou psychodiagnostiky vykazují opakující se vzorce ve vnímání, emocionalitě a chování žalobce, které je charakteristické pro poruchu autistického spektra, konkrétně se jedná o vysoce funkční poruchu. Duševní zdraví žalobce je poškozeno trvale, nemohlo vzniknout až v dospělém věku a jedná se u něj o pervazivní a vysoce funkční poruchu autistického spektra od dětství. Stav žalobce jako autistický s pervazivním nábojem, tedy s trvalými projevy, které jsou stabilními rysy osobnosti a tyto rysy a jejich projevy jsou patrné již v předškolním věku dokazuje vznik nemoci v dětství, což je medicínsky prokazatelné a nemůže vzniknout v dospělosti.
3. Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění a jeho invalidita nevznikla následkem pracovního úrazu, nevzniká mu nárok na invalidní důchod a jeho žádost byla zamítnuta. Žalovaná v rámci námitkového řízení přezkoumala správnost postupu při posouzení jeho nároku na invalidní důchod podle platných právních předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce znovu nesouhlasil s posouzením svého zdravotního stavu, žalovaná s ohledem na princip hospodárnosti řízení, neposuzovala jeho invaliditu ve smyslu § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. , a odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018 č. j. 20 Ad 25/2017 -73, obsahujícího závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 4. 10. 2017 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018 č. j. 1 Ads 82/2018 -30, které kromě jiného konstatovaly, že žalobci nárok na invalidní důchod nevznikl ani podle § 38 zdp, a ani podle § 42 zdp. K námitce, že se v případě žalobce jedná o invaliditu z mládí, žalovaná v rozhodnutí o námitkách konstatovala, že jak posudky o invaliditě, tak soudní rozhodnutí stvrdily, že se u žalobce nejedná o invaliditu z mládí, protože před vznikem akutní psychózy v září 2012 nejsou žádné odborné nálezy, které by potvrzovaly léčení v dětství a dospívání. Psychiatrické nálezy z Chorvatska vychází z anamnestických údajů, které nejsou objektivně doloženy a jsou to spíše spekulace, proto tyto nálezy nebylo možné použít jako objektivní důkazy při vypracování posudku. Rovněž v nich bylo uvedeno, že je nepravděpodobné, že pokud by žalobce trpěl od dětství závažnou poruchou autistického spektra nebo jinou závažnou psychickou poruchou, nebyl by do roku 2012 vyšetřen a léčen psychiatrem. Žalovaná na základě všech výše uvedených skutečností konstatovala, že po důkladném prověření napadeného rozhodnutí i nad rámec podaných námitek zjistila, že námitkám nelze vyhovět. Dále uvedla, že v případě, že soud nechá znovu posoudit zdravotní stav žalobce posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a nebude prokázána invalidita žalobce dle § 42 odst. 1 zdp, navrhuje zamítnutí žaloby podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů. V opačném případě ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky provedeného dokazování a za předpokladu úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal žádost o invalidní důchod, o které žalovaná rozhodla dne 1. 2. 2024 tak, že žádost pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k článku 57 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 zamítla s odůvodněním, že na území České republiky nezískal žádnou dobu pojištění a nesplňuje podmínku jednoho roku pro získání nároku na invalidní důchod podle Nařízení č. 883/2004. Proti označenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 2. 2024 podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29. 2. 2024, kterým námitky zamítla a uvedené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 2. 2024 potvrdila.
5. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 14. 2. 2025, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Posudek posudkové komise, která zasedala ve složení předseda komise MUDr. et MUDr. V. H., další lékař MUDr. S. O. – odbornost psychiatrie a tajemnice Bc. G. K. obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů a posudkové zhodnocení. Dle posudkové komise je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3, písm. e) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 80 %. Datum vzniku invalidity stanovila dnem 1. 9. 2012. Posudková komise konstatovala, že z období před vznikem akutní psychózy v září 2012 nejsou k dispozici žádné odborné nálezy, které by potvrdily tvrzení o terapii v dětství a dospívání. Nález psychiatra z 30. 5. 2017 vychází z anamnestických údajů a údaje zde uvedené jsou spíše spekulace, které nejsou objektivně doloženy, tento nález nelze použít při vypracování posudku jako objektivní důkaz. Diagnóza vysoce funkční poruchy autistického spektra v kolektivu dětí ve škole není dle posudkové komise podpořena lékařskou dokumentací. Dle posudkové komise se k diagnóze poruchy autistického spektra, respektive ke klinickým příznakům v minulosti (před rokem 2012), tedy i v dětském kolektivu bez komplexní dokumentace nelze objektivně a přesvědčivě vyjádřit a stanovit závažnost funkčního a klinického postižení žalobce. Nelze splnit požadavek úplnosti, přesvědčivosti, a i správnosti posudku. Posudková komise uzavřela, že v minulosti byly žalobci žádosti o invalidní důchod zamítnuty, stejně jako byly zamítnuty jeho námitky. Veškerá řízení vycházela ze shodných důkazů a podkladů, žalobce k předchozímu řízení a ani k řízení o napadeném rozhodnutí nedoložil žádné nové podklady či dokumenty osvědčující nové, dosud nezohledněné doby pojištění a žádné lékařské zprávy ohledně zdravotního stavu, jiné než k předchozím řízením.
6. Žalobce ve svém podání ze dne 3. 3. 2025 nesouhlasil s vypracovaným posudkem a poukázal zejména na závěr posudkového zhodnocení, do kterého posudková komise vtělila mimo jiné i to, že se k předkládané diagnóze poruchy autistického spektra, resp. ke klinickým příznakům v minulosti, před rokem 2012, tedy i v dětském kolektivu nelze objektivně a přesvědčivě vyjádřit, jelikož chybí dokumentace. Posudková komise měla k dispozici lékařské zprávy a odborné posudky, které potvrzují, že symptomy autismu u něj byly přítomny již v dětství, a to i přesto, že k diagnostice došlo až v jeho dospělosti. Ztráta lékařské dokumentace z dětství není jeho vina, skartace zdravotních záznamů je běžná praxe a nemůže mu jít k tíži. Navíc, když předání dokumentace do psychologické poradny došlo při odkladu nástupu do základní školy o jeden rok. Tento odklad je sám o sobě důkazem, že již tehdy existovaly vývojové a psychické obtíže, k čemuž posudková komise nijak nepřihlédla. Diagnóza autismu byla stanovena až v jeho dospělosti, což se může stát a stávalo u osob, jejichž příznaky byly v dětství chybně interpretovány či přehlíženy. V této souvislosti poukázal i na to, že v minulosti neexistovala rozsáhlá literatura a povědomí o poruchách autistického spektra a mělo by se vše hodnotit i v kontextu doby. Rovněž posudková komise nehodnotila lékařské zprávy, které byly přeloženy soudním překladatelem do českého jazyka, kdy je buď označuje za spekulace, nebo přehlíží, viz. Dg. F84 autismus před 18 věkem života z 30. 5. 2017 – č. 1312/2017. Všechny lékařské zprávy z Chorvatska, včetně českého lékařského posudku PhDr. Z. K., Ph.D. vyhodnocují jeho zdravotní postižení, které vzniklo v dětství. Žalobce je 24 hodin denně v péči matky a není schopen naprosto žádné výdělečné činnosti. Žalobce nesouhlasil se závěry posudku posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 14. 2. 2025, nesouhlasil s posudkovým zhodnocením, především se závěrem, že invalidita III. stupně měla vzniknout od 1. 9. 2012. Rozhodně nesouhlasil se stanovením vzniku invalidity od prvního kontaktu s psychiatrem, tedy od září 2012, když z předkládané lékařské dokumentace jednoznačně vyplývají poruchy autistického spektra již od dětství, dokonce s jednoznačným závěrem, že toto nemůže vzniknout až v dospělosti. Poukázal na to, že posudková komise postupovala zcela nesprávně, když se nepokusila zrekonstruovat jeho zdravotní stav v dětství v návaznosti na další vývoj, který byl již prokazatelně zadokumentován, zejména pokud bylo zjištěno, že chybí či byla skartována zdravotní dokumentace z dětství, a nesprávně zcela alibisticky stanovila datum vzniku invalidity až k prvnímu kontaktu s psychiatrem, který byl kvůli psychóze v září 2012. Nejedná se u něj pouze o psychózu, ale i o existenci dalších diagnóz, tedy desintegrační poruchy z dětství, což pouze doplňuje a upřesňuje předchozí nálezy z chorvatských psychiatrií, či posudek PhDr. Z. K., Ph.D. z 15. 7. 2024, v nichž je rovněž hovořeno o poruchách autistického spektra z dětství.
7. U jednání dne 29. 4. 2025 zástupkyně žalobce nad rámec podání ze dne 3. 3. 2025 poukázala na to, že se u žalobce jedná o více psychiatrických diagnóz a posudek posudkové komise je neúplný a nepřesvědčivý i z tohoto pohledu, když tyto diagnózy posudková komise nezmiňuje, přitom znalec PhDr. K., Ph.D. poukazuje mimo jiné na to, že se jedná u žalobce i o vysoce funkční poruchu autistického spektra, která nemohla vzniknout až v dospělém věku.
8. Dne 13. 5. 2025 předložila zástupkyně žalobce soudu aktuální nález odborného psychiatra ze dne 6. 5. 2025. V nálezu byla stanovena diagnóza žalobce F84.3 – dětská desintegrační porucha (Hellerův syndrom). Tato diagnóza dle zástupkyně patří mezi pervazivní vývojové poruchy a vzniká v časném dětském věku, obvykle mezi 3. a 10. rokem života a vysvětluje veškeré vývojové regresy, ztrátu řeči, obtíže v oblasti sociálního kontaktu a chování, které byly u žalobce pozorovány již v dětství, avšak nebyly tehdy podchyceny v rámci systému české zdravotní péče. Pozdější nesprávná diagnóza schizofrenie tyto projevy zcela nevysvětlovala.
9. S ohledem na námitky žalobce si soud vyžádal srovnávací posudek u PK MPSV ČR v Hradci Králové. Žalobce nebyl jednání posudkové komise dne 21. 10. 2025 přítomen. Posudková komise zasedala ve složení předsedkyně komise MUDr. E.K., další lékařkou byla MUDr. T. S. s odborností psychiatrie a v komisi zasedala rovněž tajemnice Bc. L. Š. Posudková komise dospěla k závěru, že do data 31. 12. 2009 byl žalobce částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Nebyl plně invalidní podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 134/1997 Sb. Šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Od data 1. 1. 2010 do 31. 8. 2012 byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. , nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Od data 1. 9. 2012 k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Výkon výdělečné činnosti žalobce nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.
10. Posudková komise dále uvedla, že do data 31. 12. 2009 se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav svým funkčním dopadem srovnatelný s uvedeným v kapitole V, položce 5c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/95 Sb. v platném znění, s poklesem procentní míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 40 % pro vysoce funkční poruchu autistického spektra, dle psychologického vyšetření ze 7/2024 stanovenou pouze anamnesticky. Od data 1. 1. 2010 do 31. 8. 2012 se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav uvedený v kapitole V, položce 9b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , v platném znění, s poklesem procentní míry pracovní schopnosti 40 %. Od 1. 9. 2012 za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považuje posudková komise reziduální schizofrenii s projevy obsedantně kompulsivní poruchy, funkčně zvlášť těžké postižení. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly V., položky 3e) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí na 80 %. Posudková komise uvedla, že žalobce absolvoval základní školu s ročním odkladem nástupu do základní školy. Doloženy byly pouze dva záznamy o psychologickém vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny, druhý z 1/1996 se závěrem, že vývoj rozumových schopností je příznivý, ve srovnání s výsledky předchozích vyšetření zjištěna akcelerace, aktuální intelektová výkonnost globálně v pásmu průměru, je pomalé pracovní tempo, nesamostatnost v úkolových situacích školského typu, snadnější unavitelnost, osobnost infantilnější, sociálně nezralá, je vyšší pohotovost k afektům, dítě vyrůstá v neúplné rodině, výchova ze strany matky se jeví méně trpělivá. Specifická vývojová porucha učení nezjištěna, přetrvávají obtíže v grafomotorice. Nutnost asistence nebo jiných opatření v době školní docházky nedoložena. Uvedené dle posudkové komise nesvědčí o závažné formě duševního onemocnění znemožňující v čase eventuálně přípravu na budoucí povolání, popř. vykonávání dělnické profese. PK MPSV ČR v Hradci Králové konstatovala, že maximálně proklientsky s ohledem na recentně vypracované posudky stanovujícími duševní obtíže charakteru poruchy autistického spektra, tj. obtíží od dětství, stanovila, že se jednalo o zhoršení možnosti pracovního uplatnění již po ukončení základní školní docházky, kterou ale dle dostupných objektivních zpráv z pedagogicko-psychologické poradny z raného dětství do doby akutní dekompenzace zdravotního stavu žalobce při nasedajícím psychotickém onemocnění v roce 2012 nebylo možné hodnotit před dosažením 18 let věku jako odpovídající plné invaliditě – z uvedeného důvodu se proto nejedná o invaliditu z mládí. PK MPSV Hradec Králové ve svém posudku nestanovuje konkrétní datum vzniku částečné invalidity, jelikož je toto datum možné stanovit kdykoliv před 18. rokem dle splnění podmínek důchodového pojištění. Tento zdravotní stav byl již v době ukončení povinné školní docházky. Do doby psychotické dekompenzace v roce 2012 (v. s. s významným podílem vyvolávajícího momentu s popisovanými okolnostmi při ošetření babičky při infarktu myokardu) posuzovaný nebyl pravidelně dlouhodobě sledován, léčen. Od roku 1996 do roku 2012 nedoloženy žádné zprávy o funkčně závažném zhoršení zdravotního stavu, pro které by bylo možné tíži zdravotního postižení hodnotit vyšším stupněm invalidity. Anamnesticky zmíněno sledování psychiatrem, psychologem v Čechách, kdy zprávy skartovány. Lze objektivně prokázat vznik psychózy – paranoidní schizofrenie od 9/2012, kdy byl poprvé vyšetřen psychiatrem a byl ordinován olanzapin a klonazepam. Stav se ani po dvou měsících nezlepšil, proto byl přijat v 11/2012 na psychiatrickou kliniku, následně byl hospitalizován 5x do konce roku 2014, stav kolísá, nebylo dosaženo dlouhodobé remise. Z uvedeného lze dle posudkové komise dovozovat, že dominovala psychotická problematika, která odůvodňovala přiznání invalidity III. stupně. Jistě lze předpokládat recentními psychiatrickými nálezy dovozovaný podíl poruchy autistického spektra, ale tato porucha sama o sobě dle dostupné podkladové dokumentace neodůvodňovala možnost hodnocení, že se jedná o invaliditu z mládí. Závažná forma projevů, která by odůvodňovala, že se jednalo o v žalobě zmiňovanou dětskou desintegrační vývojovou poruchu nebyla dle posudkové komise doložena a z dostupné podkladové dokumentace nevyplývá. Posudková komise se v souladu s psychologickým posudkem z 15. 7. 2024 přiklonila k možné diagnóze vysoce funkční poruchy autistického spektra od dětství, kdy tato diagnóza sama o sobě neodůvodňovala přiznání invalidity z mládí (plné invalidity/invalidity III. st.). Vzhledem k dosavadnímu průběhu zdravotních obtíží se dle posudkové komise jedná o stav trvalý, bez předpokladu funkčně významného zlepšení v čase.
11. Ve vyjádření ze dne 5. 11. 2025 žalobce k posudku PK MPSV ČR v Hradci Králové uvedl, že posudková komise ignorovala diagnózu F84,3 Hellerův syndrom a tím nesprávně stanovila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise porušila zásadu úplnosti a objektivity dokazování, když nezohlednila zahraniční nálezy z Chorvatska. Dále nesouhlasil se stanovením vzniku invalidity rokem 2012 a neoprávněným vyloučením invalidity z mládí. Dále namítal záměnu neurovývojové poruchy autismu za schizofrenii a zkreslení charakteru a průběhu onemocnění. Nesouhlasil s aplikací § 39 namísto § 42 zákona č. 155/1995 Sb. Požádal o vypracování nového posudku znalcem, který posoudí zdravotní stav primárně z hlediska pervazivní vývojové poruchy (PAS/Hellerův syndrom) nikoli schizofrenie.
12. U jednání dne 11. 11. 2025 zástupkyně žalobce nesouhlasila se srovnávacím posudkem a uváděla, že posudková komise nevypracovala předmětný posudek v souladu se zadáním řádně, řádně nezohlednila zdravotní stav žalobce a nezohlednila ani zaslanou judikaturu ze strany soudu ve vztahu k odůvodnění předmětného posudku. Poukázala na to, že vodítkem jsou mimo jiné zprávy ze školy z roku 1995 a z roku 1996, které dokládají, že již ve zcela raném dětství měl žalobce závažné trvalé poruchy, následně byl léčen u dětského psychiatra a nemůže jít k jeho tíži, že předmětný psychiatr po odchodu do důchodu či po ukončení praxe předmětné lékařské zprávy, které dokládaly velmi závažné projevy u žalobce již v mládí, skartoval. Posudek při hodnocení zdravotního stavu vůbec nebere v úvahu kontinuitu vývojových poruch potvrzených již v dětství, dále i např. posudek, který vypracoval PhDr. Z. K., Ph.D. a nesprávně vyhodnocuje za rozhodující příčinu schizofrenii. Zástupkyně žalované u jednání konstatovala, že posudek vychází ze zpráv, které posudková komise měla k dispozici a v tomto směru je posudek úplný, ovšem dle názoru žalované není přesvědčivý v hodnocení závěru, zdali se u žalobce jednalo o invaliditu z mládí. Na jedné straně posudková komise činí závěr, že žalobce invalidní z mládí není, tedy že se nejednalo o invaliditu III. stupně, ovšem současně konstatuje, že z psychologických zpráv plyne vysoce funkční porucha autistického spektra od dětství.
13. S ohledem na přetrvávající námitky ustanovil krajský soud znalce z oboru zdravotnictví, specializace posudkového lékařství k vypracování znaleckého posudku. Postupoval v souladu se závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudcích č. j. 3 Ads 6/2004 -47 z 19. 8. 2004 a č. j. 4 Ads 118/2010 -174 ze dne 25. 2. 2011. Dne 23. 12. 2025 vypracoval znalec znalecký posudek, jímž soud provedl důkaz a zjistil, že znalec v něm uznal pervazivní neurovývojovou vysoce funkční poruchu autistického spektra (F84 dle MKN 10) jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vzniklou v dětském věku žalobce. Ze školních výsledků v 1. a 2. stupni základní školy, které absolvoval s lehce podprůměrným prospěchem a z vyjádření psychologických zpráv pedagogicko-psychologické poradny v Opavě z 1/1995 a 1/1996 se nemohlo jednat o invaliditu z mládí podle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , protože omezení duševních schopností žalobce, který nebyl účasten důchodového pojištění, nemělo za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění na úrovni plné invalidity, resp. invalidity III. stupně. Na základě znaleckého posouzení byl žalobce od ukončení základní školní docházky v roce 2003 částečně invalidní dle tehdy platné vyhlášky o posuzování invalidity č. 284/1995 Sb. , resp. po změně legislativy od 1. 1. 2010 invalidní v I. stupni s 35% poklesem pracovní schopnosti dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , o posouzení invalidity v kapitole V, položce 9b), a to do data 30. 11. 2012. Od počátku pobytu žalobce v Chorvatsku v roce 2006 byl jeho zdravotní stav vcelku ustálen, a to až do září roku 2012. V této době jeho zdravotní stav nevyžadoval specializovanou psychiatrickou intervenci. Dne 30. 11. 2012 musel být poprvé hospitalizován pro prudké zhoršení zdravotního stavu z důvodu psychotické ataky chorvatskými lékaři diagnostikované schizofrenie. Toto zhoršení se stalo důvodem pro změnu stupně invalidity na III. stupeň s 80% mírou poklesu pracovní schopnosti dle přílohy příslušné vyhlášky dle kapitoly V, položky 3e) (zvlášť těžké postižení, časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit). Znalec nesouhlasil s posudkem PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 14. 2. 2025. Znalec uznal námitky žalobce k závěrům PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 14. 2. 2025, které žalobce zaslal soudu dne 3. 3. 2025, a které sdělila při jednání u soudu jeho zástupkyně dne 29. 4. 2025 za oprávněné v té části, že nelze stanovit datum vzniku invalidity žalobce dnem 1. 9. 2012 na základě vyšetření žalobce chorvatským psychiatrem, kdy byla diagnostikována psychóza v rámci paranoidní schizofrenie. Nesouhlasil však s námitkou žalobce, že psychické postižení žalobce před 18. rokem věku odpovídalo plné invaliditě, resp. invaliditě III. stupně, a že měl být posouzen podle § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. Znalec souhlasil se závěry srovnávacího posudku PK MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2025. Lékařská dokumentace žalobce z doby jeho pobytu v České republice do roku 2006 se nedochovala. Nicméně, z dostupných podkladů, pedagogicko-psychologické poradny v Opavě z let 1995 a 1996, školních výsledků ze základní školy v Opavě a z lékařské dokumentace chorvatských psychiatrů lze dovodit, že od dětského věku žalobce nepochybně trpěl poruchou autistického spektra na 1. úrovni míry závažnosti dle DSM-5. Na základě kvalifikovaného odhadu posoudil znalec míru zdravotního postižení a stupeň invalidity žalobce před dosažením 18. roku věku na úrovni I. stupně invalidity s 35% mírou poklesu pracovní schopnosti. Od ukončení základní školní docházky, s datem 20. 8. 2003 odpovídalo psychické postižení způsobené vysoce funkční poruchou autistického spektra částečné invaliditě, resp. I. stupni invalidity s 35% poklesem pracovní schopnosti. K výraznému zhoršení funkčních psychických poruch došlo v září roku 2012. Dne 30. 11. 2012 musel být žalobce hospitalizován pro psychotickou ataku schizofrenie. Od tohoto dne je již existence invalidity III. stupně nepochybná, protože došlo k výraznému zhoršení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu způsobenému psychotickou dekompenzací schizofrenie v kombinaci s poruchou autistického spektra a obsedantně kompulzivní poruchou. K datu 30. 11. 2012 vedlo zhoršení k zvlášť těžkému poklesu funkčních schopností žalobce na úrovni III. stupně invalidity s 80% poklesem pracovní schopnosti na základě doložených lékařských zpráv ošetřujících a posuzujících chorvatských psychiatrů.
14. Žalobce podáním ze dne 12. 1. 2026 nesouhlasil se závěry znaleckého posudku a namítal, že pokud jde o kombinaci obsedantně-kompulzivní poruchy (dále jen „OCD“) a poruchy autistického spektra (dále jen „PAS“), jestliže znalec uznal PAS od dětství, měl k tomu vyhodnotit i OCD v kontinuitě od dětství, ač bylo OCD vyhodnoceno později, znamená to pouze, že bylo rozpoznáno později, nikoli to, že by touto poruchou netrpěl již od dětství. OCD je úzkostná porucha s neurovývojovým podkladem, schizofrenie je psychotická porucha, OCD není projevem schizofrenie a znalec nemůže tvrdit, že OCD vznikla až později v rámci schizofrenie. Žalobce měl za to, že nevyhodnocení OCD od dětství je zásadní vada posudku, posudek je neúplný a jeho diagnózy nejsou vyhodnoceny ve svém souhrnu. Přitom prokazatelná přítomnost OCD je doložena od dětství v jeho zdravotnické dokumentaci a dle dostupné odborné literatury kombinace OCD s poruchou autistického spektra je považována za zvlášť závažnou z hlediska funkčního dopadu. Těžká OCD u něj existovala již v dětství, byla součástí PAS, nevznikla náhle v dospělosti a znalec její vznik nesprávně zařadil. Znalec sice sám v posudku uvedl, že kombinace poruchy autistického spektra, schizofrenie a OCD vytváří závažný dopad na funkční schopnosti žalobce, přesto však do hodnocení funkčních schopností v dětství a dospívání nevyhodnocuje OCD. Žalobce poukázal na to, že těžká chronická OCD s významným funkčním dopadem má počátek v dětství, a to zejména právě u osob, které trpí poruchou autistického spektra, což u něj bylo prokázané. Žalobce uzavřel, že znalecký posudek je neúplný, vnitřně rozporný, nedošlo k vypořádání se se všemi rozhodnými skutečnostmi a ke zhodnocení kumulativního dopadu PAS a OCD na jeho funkční schopnosti v rozhodném období. Žalobce navrhl doplnit znalecké dokazování o zodpovězení otázek: „Zda obsedantně-kompulzivní porucha žalobce byla přítomna již v dětství a jaký měla funkční dopad ve spojení s poruchou autistického spektra. Zda kombinace PAS a OCD již v dětství objektivně omezovala schopnost žalobce připravit se na soustavné zaměstnání. Zda lze těžké narušení téměř všech denních aktivit, jak je popsáno ve spise, považovat za stav odpovídající pouze I. stupni invalidity, nebo lze uzavřít v souhrnu diagnóz u žalobce i pravděpodobnost III. stupně invalidity. Zda je reálně slučitelné, aby osoba s takto popsaným klinickým obrazem byla schopna výkonu běžných dělnických profesí. Zda dřívější diagnóza schizofrenie mohla představovat chybnou interpretaci symptomů PAS a OCD přítomných již v dětství.“
15. Dne 3. 2. 2026 doplnil znalec znalecký posudek, jímž soud provedl důkaz a z něhož zjistil, že znalec konstatoval, že ve svém posudku nikde neuzavřel zdravotní stav žalobce před 18. rokem věku jako stav se zvlášť těžkým narušením společenských i pracovních funkcí. Naopak, z dostupných podkladů znalec přezkoumatelně dovozuje, že zdravotní stav žalobce před 18. rokem věku od ukončení základní školní docházky v roce 2003 odpovídal psychickému postižení, které bylo způsobeno vysoce funkční poruchou autistického spektra, částečné invaliditě, resp. I. stupni invalidity s 35% poklesem pracovní schopnosti. Příznaky poruchy autistického spektra, které se u žalobce v dětském věku projevily, nebyly na úrovni III. stupně invalidity. Z toho plyne, že období před 18. rokem věku žalobce nelze posudkově hodnotit jako „invaliditu z mládí“. Jedná se o úplnou neschopnost přípravy k jakémukoliv pracovnímu uplatnění, tedy i k takovému, které v budoucnu umožňuje výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Výsledky školního prospěchu v normální třídě základní školy dokazují, že žalobce byl schopen v mezích svých intelektových schopností pokračovat v další přípravě k pracovnímu uplatnění. To, že nebyl v té době přihlášen k účasti na důchodovém pojištění, ať již přípravou k pracovními uplatnění na nějaké střední (vč. praktické) škole nebo nahlášením do evidence uchazeče o zaměstnání u příslušného úřadu práce, je vinou jeho matky v pozici zákonného zástupce, která zcela rezignovala (ať již vědomě nebo nevědomě) na tuto svou základní povinnost. Dle znalce není pravdivé tvrzení žalobce, že prokazatelná přítomnost OCD je doložena od dětství v jeho zdravotnické dokumentaci. Diagnózy OCD a reziduální schizofrenie (F20 dle MKN-10) se objevují až v době po 18. roku věku žalobce. Odborný názor klinického psychologa PhDr. K., Ph.D. z roku 2024, že se od dětství jedná o Aspergerův syndrom znamená, že jde o nejmírnější formu PAS, která v žádném případě neopravňuje k posudkovému hodnocení na úrovni III. stupně invalidity před 18. rokem věku žalobce. Děti s Aspergerovým syndrom jsou schopny soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Nikde není v odborných nálezech z dětského věku žalobce dokladováno, že by již od dětství trpěl OCD. Jak z vyjádření základní školy, tak z vyjádření psychologických vyšetření v 1. a 2. třídě není ani zmínka, byť jen podezření o tom, že by měl žalobce v dětství příznaky OCD. Závažný funkční dopad měla OCD diagnostikovaná žalobci až po 18. roku jeho věku. Není důvod se domnívat, že by žalobce již od dětství trpěl onemocněním OCD. Znalec se ztotožňuje s odborným názorem klinické psychologa PhDr. K., Ph.D. z roku 2024, že žalobce od dětství trpěl Aspergerovým syndromem, tedy vysokofunkční variantou PAS. Toto onemocnění nevedlo k neschopnosti přípravy k budoucímu pracovnímu uplatnění, tedy ke III. stupni invalidity před 18. rokem věku žalobce. Ve znaleckém posudku je snadno dohledatelné, že znalec neposoudil zdravotní stav žalobce před 18. rokem jeho věku jako těžké narušení téměř všech denních aktivit. Před 18. rokem jeho věku došlo k poruše funkčních schopností žalobce na úrovni I. stupně invalidity. Až od 30. 11. 2012 do současnosti se jedná o zvlášť těžké postižení, časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit. Znalec hodnotí pokles pracovní schopnosti dle kapitoly V, položky 3e) vyhlášky o posuzování invalidity na horní hranici stanoveného rozmezí ve výši 80 %, a to s trvalou platností. Žalobce je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jde o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona. Výdělečné činnosti není schopen ani za vytvoření zcela mimořádných podmínek dle § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Nejedná se o „invaliditu z mládí“, tedy invaliditu před dosažením 18 let dle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Z doložitelných podkladů je dle znalce zcela zřejmé, že žalobce byl po ukončení základní školní docházky schopen další soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění, přinejmenším na úrovni praktické školy. K termínu běžná dělnická profese znalec uvedl, že se jedná o termín značně široký a neurčitý. Pokud měl žalobce v této otázce na mysli jednoduché, psychicky nenáročné manuální profese, např. v chráněné dílně, tak po ukončení základní školní docházky, by jich zcela jistě byl schopen. Zhoršení zdravotního stavu na úroveň III. stupně invalidity se prokazatelným způsobem datuje od 30. 11. 2012. Tzn., že od této doby není žalobce z důvodu těžké funkční poruchy charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen výkonu ani běžných dělnických profesí. Znalec není plně kvalifikovaný odborník v lékařském oboru psychiatrie. Z přezkoumatelných pokladů akceptuje, že žalobce trpěl před 18. rokem věku Aspergerovým syndromem, tzn. vysokofunkční poruchou autistického spektra a diagnózy reziduální schizofrenie a těžká OCD byly spolehlivě dokladovány až po 18. roku jeho věku. Z hlediska merita ve věci nešlo dle znalce o invaliditu z mládí.
16. Na doplnění znaleckého posudku reagoval žalobce podáními ze dne 10. 2. 2026 a ze dne 17. 2. 2026 v nichž namítal, že znalec na vznesené námitky věcně neodpověděl, setrvával na svých závěrech a současně ve svém vyjádření překročil rámec znalecké kompetence, dopustil se hodnotících soudů a vycházel z diagnostických premis, které jsou v době vyjádření již odborně zpochybněny. Znalecký posudek i následné vyjádření znalce jsou dle žalobce založeny na diagnostickém předpokladu, který je aktuálně odborně zpochybněn, znalec se nevypořádal s regresivním charakterem neurovývojové poruchy a obsahuje spekulativní závěry a hodnotící soudy. Dle žalobce nelze přisuzovat rozhodující váhu znaleckým závěrům, které vycházejí z diagnózy Aspergerova syndromu a je nezbytné, aby soud zohlednil aktuální odborné poznatky a revizi psychologického posudku. Pro posouzení invalidity z mládí je dle ustálené judikatury i zákonné úpravy rozhodující vznik dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nikoli okamžik formálního stanovení diagnózy. U Hellerova syndromu je vznik poruchy neoddělitelně spojen s dětským věkem, regres funkčních schopností probíhá před dosažením dospělosti, následky poruchy jsou trvalé a celoživotní.
17. Dne 18. 2. 2026 předložil žalobce soudu doplněný psychologický posudek vypracovaný dne 14. 2. 2026 PhDr. Z. K., Ph.D., jímž soud provedl důkaz a z něhož zjistil, že výsledky psychologického vyšetření formou objektivní psychodiagnostiky vykazují opakující se vzorce ve vnímání, emocionalitě v chování a sociální percepci žalobce, které je charakteristické nikoliv pro poruchu Aspergerova syndromu, ale pro Hellerův syndrom jako dezintegrační poruchu od dětství (F 84.3). Aspergerův syndrom je stabilní porucha bez regresivního vývoje. Na rozdíl od vysokofunkční poruchy autistického spektra (Aspergerova typu), která je charakteristická relativní stabilitou kognitivních schopností a absencí výrazné regresivní dynamiky, je u žalobce objektivně doložen pokles intelektového výkonu a zhoršující se adaptační funkce. Hellerův syndrom (dětská dezintegrační porucha) patří mezi nejtěžší formy poruch autistického spektra. Charakteristický je regres vývoje po období zdánlivě normálního vývoje, výrazné narušení komunikace, narušení sociální reciprocity, stereotypie, těžká adaptivní dysfunkce a trvalý celoživotní charakter. Na základě dostupné zdravotní dokumentace lze vznik dezintegrační poruchy s regresí vývoje objektivně datovat nejpozději do předškolního věku, přičemž symptomatika byla plně rozvinuta před dosažením 18 let věku. Školní a psychologické záznamy dokazují, že již v 1. a 2. třídě ZŠ existovala nesamostatnost, problémy s adaptací, výukové obtíže a agresivní reakce. Tohle není „běžné problematické chování“. To je typický obraz těžké neurovývojové poruchy s poruchou regulace emocí. Tyto projevy zásadně omezovaly možnost soustavné přípravy na budoucí povolání a adaptace na pracovní režim. Funkční dopad poruchy zahrnuje: narušení koncentrace, pomalé pracovní tempo, emoční deregulaci, sociální nezralost, malé adaptivní reakce ve školním prostředí a nutnost trvalé podpory ze strany rodiny již ve školním věku. U žalobce je přítomna těžká neurovývojová porucha – Hellerův syndrom – s nástupem v dětství, v kombinaci s těžkou obsedantně-kompulzivní poruchou. Onemocnění má trvalý, celoživotní charakter a vedlo k výraznému narušení adaptačních, sociálních a pracovních schopností. Hospitalizace v roce 2012 představuje eskalaci dlouhodobého stavu, nikoli vznik invalidity. Stav je dlouhodobý, progresivní a bez reálné prognózy zlepšení. Pracovní uplatnění v běžném ani chráněném prostředí není s ohledem na závažnost sociálně-kognitivního deficitu realistické.
18. U jednání soudu dne 24. 2. 2026 zástupkyně žalobce navrhla doplnění znaleckého posudku o vyjádření se k psychologickému posudku a námitkám žalobce.
19. S ohledem na námitky žalobce a závěry psychologického posudku, vyžádal soud doplnění znaleckého posudku znalcem, který byl soudu doručen dne 10. 4. 2026. Soud provedl důkaz tímto doplněním znaleckého posudku ze dne 10. 4. 2026. Znalec v něm konstatoval, že s námitkami nesouhlasí. Nadále trval na svých závěrech, že je prokázané psychologickou a školní dokumentací z doby předškolního a školního věku žalobce, že byl po ukončení základní školní docházky schopen přípravy na budoucí povolání nebo být v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Dle znalce dostupné doklady z psychologické poradny a základní školy ve svých popisech dokladují, že před 18. rokem svého věku nejevil žalobce známky Hellerova syndromu, tedy nejtěžším stupněm poruchy autistického spektra a nejevil ani známky těžké obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Námitky, že se jedná ze strany znalce o spekulace a hypotézy znalec neuznal. Znalec ve svém posudku vychází ze skutečnosti, že odborné nálezy ošetřující lékařky psychiatrie a praktické lékařky z doby před 18. rokem věku již byly skartovány. Proto svá tvrzení opírá o popis známek psychického postižení žalobce, které jsou doložitelné z pedagogicky psychologických nálezů a školních archivních dokladů z té doby. A z nich prokazatelně nevyplývá, že žalobce trpěl v dětském věku nejtěžší formou poruchy autistického spektra spojenou s těžkou OCD, ani dvojka z chování v 6. třídě toho není důkazem. Je nesporné, že v roce 2025 byl zdravotní stav žalobce velmi vážný, je nesporné že k výraznému zhoršení došlo již v roce 2012, kdy musel být hospitalizován pro manifestaci akutní psychózy ze schizofrenního okruhu nemocí v kombinaci s těžkou OCD. Diagnózu dětské desintegrační poruchy převzal psycholog jako faktum s předpokladem, že se o tuto diagnózu jednalo u žalobce již od mládí. Hellerův syndrom bezpochyby vzniká již v dětství, nicméně popis psychického postižení žalobce dokumentovaný z té doby, tomu neodpovídá. Znalec neuznal námitku žalobce, že revizí vlastního psychologického posouzení PhDr. K., Ph.D. vznikají nové skutečnosti, které jsou v přímém odborném rozporu s posudkem znalce. Znalec odmítl tvrzení psychologa PhDr. K., Ph.D., že funkční postižení žalobce před dosažením 18. roku věku odpovídalo těžkému funkčnímu postižení s poklesem pracovní schopnosti nejméně o 70 %, tedy invaliditě III. stupně z mládí dle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , v platném znění. Svůj nesouhlas znalec opřel o následné poznatky: Klinický psycholog PhDr. Z. K., Ph.D. není kvalifikován a odborně způsobilý v oboru posudkové lékařství, jeho posudkové závěry o zdravotním stavu a poklesu pracovní schopnosti v oblasti sociálního zabezpečení nemohou být v dané věci rozhodující. Klinický psycholog PhDr. Z. K., Ph.D. ve svém revizním posudku spolehlivě nedoložil, že žalobce trpěl Hellerovým syndromem již v dětství před 18. rokem věku. PhDr. K. nevzal do úvahy odborné psychologické nálezy pedagogicko-psychologické poradny v Opavě dochované z 1/1995 a 1/1996, ani zprávy o žalobcově školním prospěchu, jak vyplývá z Katalogového listu Základní školy v Opavě, kterou žalobce navštěvoval. Z těchto podkladů (při absenci odborných lékařských nálezů, které byly bohužel skartovány) nelze v žádném případě dovodit, že se v době před 18. rokem věku jednalo o nejtěžší formu poruchy autistického spektra. Odborná literatura uvádí, že Hellerův syndrom, odborně nazývaný dětská desintegrační porucha (podle MKN-10 kód F84.3), je velmi závažná porucha autistického spektra (PAS), která se vyznačuje hlubokým a trvalým postižením, řadí se mezi nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch. Hellerův syndrom je charakteristický tím, že po období normálního vývoje (obvykle do 2. až 3. roku, někdy i později) dochází k výrazné a rychlé ztrátě již osvojených dovedností, dítě ztrácí schopnost komunikace, sociální interakce, hry a často je doprovázeno středně těžkou až těžkou mentální retardací. Že, tak těžkým psychickým postižením žalobce netrpěl dokladují zprávy z psychologických vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně v Opavě ve 2. třídě základní školy. Žalobce jako dítě byl v péči této poradny od června roku 1993, kdy na základě vyšetření školní zralosti mu byl doporučen odklad školní docházky o 1 rok a zařazení do odkladové třídy mateřské školy. Zpráva z 1. stupně základní školy uvádí nedostatek pozornosti, malou vyjadřovací schopnost, neukázněnost, agresivitu, neurotické a hysterické chování. Má-li dostatek času na daný úkol jsou školní výsledky lepší. Je klasifikován známkou 3 v psaní a v českém jazyce a známkou 2 v matematice. Psychologické vyšetření ve 2. třídě dokladuje příznivý vývoj rozumových schopností ve srovnání s minulými vyšetřeními, aktuální intelektová výkonnost globálně v pásmu průměru, je pomalejší pracovní tempo, nesamostatnost v úkolech školského typu, snadnější unavitelnost, infantilnější osobnost, sociální nezralost, vyšší pohotovost k afektům, snížená trpělivost ve výchově ze strany matky. Specifická vývojová porucha učení nezjištěna, přetrvávají potíže v grafomotorice. Ve 2. pololetí 6. třídy základní školy ve školním roce 1999/2000, žalobce prospěl, klasifikován známkou 3 z fyziky, matematiky, přírodopisu, českého a anglického jazyka. Chování velmi dobré, průměrný prospěch v 1. pololetí 1,69, ve 2. pololetí 2,00. Ve 2. pololetí 7. třídy ve školním roce 2000/2001 opět prospěl, klasifikován známkou 4 z matematiky, známkou 3 z fyziky, zeměpisu, dějepisu a z českého jazyka, chování velmi dobré, průměrný prospěch v 1. a 2. pololetí 2,20. Proto znalec hodnotí období od ukončení základní školní docházky ke dni 20. 8. 2003 jako středně těžké funkční postižení s podstatně sníženou úrovní sociálního fungování a narušením výkonu většiny denních aktivit. Pokles pracovní schopnosti znalec určuje na dolní hranici procentuálního rozmezí této položky ve výši 35 %. Jednalo se o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Klinický psycholog PhDr. Z. K., Ph.D. ve svém revizním posudku vychází z diagnózy chorvatské ošetřující lékařky Kliniky psychiatrie ve Splitu MUDr. K., která ve své lékařské zprávě ze dne 19. 2. 2025 a 6. 5. 2025 uvádí diagnózu Dezintegrační porucha v dětství a Nespecifikovaná psychóza s výraznými symptomy obsedantně kompulzivní poruchy. Znalec uvedl, že prostudoval všechny dostupné chorvatské psychiatrické nálezy. Tyto nálezy nesporně dokladují, že k zásadnímu zlomu ve zhoršení zdravotního stavu a poklesu pracovní schopnosti žalobce došlo až v roce 2012, kdy byl dne 30. 11. 2012 žalobce poprvé hospitalizován na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice ve Splitu z důvodu rozvoje akutní psychózy na podkladě schizofrenie (F20) s projevy obsedantně kompulzivní poruchy (F42) s bludnými ideami o nákaze a psychopatologickým obrazem panického strachu z infekce. Funkční dopady psychického stavu žalobce splňují k tomuto datu posudková kritéria invalidity III. stupně. Znalec ve svém posudku nezpochybnil psychiatrické diagnózy vyjádřené ve všech dostupných lékařských nálezech. Zdůraznil, že jeho úkolem není hodnotit správnost psychiatrických diagnóz, k tomu není odborně způsobilý. Úkolem znalce je však hodnotit funkční dopady zdravotních postižení a dle druhu a stupně funkčních postižení určit rozhodnou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , o posuzování invalidity. Zdravotní postižení žalobce před 18. rokem věku tak, jak je doloženo psychologickými a školními zprávami, není na takovém stupni psychické poruchy, že by splňovalo posudková kritéria pro uznání invalidity z mládí. Ze všech výše uvedených důvodů si znalec stál za svými závěry tak, jak je formuloval ve svém znaleckém posudku č. 171/91/2025 ze dne 23. 12. 2025. Od 20. 8. 2003 do 30. 11. 2012 byl žalobce invalidní v I. stupni s 35% mírou poklesu pracovní schopnosti, nejednalo se o invaliditu z mládí dle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , v platném znění. Od 30. 11. 2012 do současnosti, tedy i k datu 29. 2. 2024, je žalobce invalidní ve III. stupni s 80% mírou poklesu pracovní schopnosti.
20. Na doplnění znaleckého posudku reagoval žalobce podáním ze dne 22. 4. 2026, v němž namítal, že znalecký posudek je v přímém rozporu s ostatními důkazy ve spise, je založen na hypotetických úvahách, nikoli na skutkových zjištěních, nevychází z aktuálních odborných poznatků a je zatížen závažnými metodickými i právními vadami. Zásadní vadou posudku je nesprávné posouzení Hellerova syndromu. Z dostupných důkazů vyplývá, že již v dětství byly u žalobce přítomny: poruchy adaptace, sociální nezralost, emoční dysregulace, agresivní projevy, neschopnost samostatného fungování. Tyto projevy objektivně vylučují schopnost soustavné přípravy na povolání. Dle žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav existoval již v dětství, tento stav měl zásadní funkční dopad a odpovídal invaliditě III. stupně již před dosažením 18. roku věku.
21. U jednání soudu dne 19. 5. 2026 pak zástupkyně žalobce konstatovala, že z doplnění č. 1 znaleckého posudku MUDr. K. vyplývá, že ke dni 20. 8. 2003 hodnotí postižení žalobce jako středně těžké funkční postižení a ze závěru k tomuto datu dle znalce vyplývá, že se tehdy mělo jednat o invaliditu v I. stupni. Datum vzniku 20. 8. 2003 však nekoresponduje s ukončením povinné školní docházky a vůbec není jasné, jak k tomuto datu znalec dospěl. Navrhla zadání nového znaleckého posudku příp. doplnění posudku MUDr. K. Pověřenkyně žalované u jednání vyslovila názor, že datum 20. 8. 2003 znalec určil zřejmě proto, že je to datum narozenin žalobce, toho dne žalobce dosáhl věku 16 let. Poznamenala, že Institut posuzování zdravotního stavu má k tomuto znaleckému posudku dvě formální výhrady, a to, že vznik invalidity 20. 8. 2003 je v rozporu s ustanovením § 40 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, kdy § 40 odst. 3 říká, pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku nejdříve však po ukončení povinné školní docházky a po dosažení věku 18 let po dobu prvních šesti let tohoto studia. Dále z ustanovení § 20 odst. 6 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, se za povinnou školní docházku pro účely tohoto zákona považuje též období školních prázdnin bezprostředně navazující na ukončení období školního vyučování, školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky, pokud dítě po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti, nebo podporu při rekvalifikaci, nestalo-li se studentem středním školy. To znamená, že vznik částečné invalidity lze stanovit nejdříve od 2. 9. 2003, tj. druhý den doby, kdy uplynula doba povinné školní docházky, což má význam pro případnou žádost žalobce o prominutí tvrdosti zákona a získání potřebného jednoho dne pojištění.
22. Dle žádosti soudu ustanovený znalec vypracoval doplnění znaleckého posudku č. 3, jímž soud provedl důkaz a z něhož zjistil, že znalec uznal oprávněnost námitky zástupkyně žalobce ke dni vzniku invalidity I. stupně žalobce, který původně stanovil ve svém znaleckém posudku z data narozenin žalobce, kdy po ukončení povinné školní docházky dosáhl věku 16 let. Z ustanovení § 20 odst. 6 písm. b) a § 40 odst. 3 zákona č 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění vyplývá, že za povinnou školní docházku se pro účely tohoto zákona považuje období školních prázdnin bezprostředně navazující na ukončení období školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky. Děti do ukončení povinné školní docházky nedisponují pracovní schopností, při posuzování invalidity nelze tedy stanovit datum vzniku invalidity I. stupně před ukončením školních prázdnin v posledním roce povinné školní docházky. V běžné posudkové praxi se u dětí, u kterých došlo ke vzniku dlouhodobě nepříznivého stavu, který vedl k invaliditě I. nebo II. stupně v době povinné školní docházky (nikoli však dle § 42 téhož zákona) stanovuje datum vzniku invalidity (tzv. „invalidita mladých“) 2. den účasti na důchodovém pojištění, tzn. ke 2. dni doby, kdy uplynula doba povinné školní docházky. Znalec stanovuje toto datum vzniku invalidity I. stupně žalobce, i když žalobce nebyl po ukončení povinné školní docházky účasten na důchodového pojištění v ČR. Z těchto důvodů znalec opravil text čl. 7 odst. 2 znaleckého posudku 171/91/2025 ze dne 23. 12. 2025. Nově tedy na základě kvalifikovaného odhadu posoudil znalec míru zdravotního postižení a stupeň invalidity žalobce před dosažením 18. roku věku na úrovni I. stupně invalidity s 35% mírou poklesu pracovní schopnosti. Od ukončení povinné školní docházky k datu 2. 9. 2003 odpovídalo psychické postižení způsobené vysoce funkční poruchou autistického spektra částečné invaliditě, resp. I. stupni invalidity s 35% poklesem pracovní schopnosti.
23. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský nález. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím svých posudkových komisí, jak plyne z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobce, ale také k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 23/2018 – 37).
24. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného postižení zdravotního stavu pod příslušnou položku vyhlášky pro posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu podle vyhlášky o posuzování invalidity. Je rovněž třeba zmínit, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi (viz rozsudek NSS č. j. 5 Ads 37/2003 – 92).
25. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.
26. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003 – 54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.
27. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce byl vypracován odborný lékařský posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. S ohledem na námitky žalobce byl vypracován také odborný lékařský srovnávací posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Hradci Králové a znalecký posudek a tři jeho doplnění znalcem z oboru zdravotnictví, specializace posudkové lékařství MUDr. J. K., MBA.
28. Krajský soud při hodnocení posudků posudkových komisí dospěl k závěru, že zejména pak znalecký posudek včetně jeho doplnění vypracovaný znalcem z oboru zdravotnictví, specializace posudkové lékařství MUDr. J. K., MBA je úplný a přesvědčivý. Znalec ve svém posudku a jeho doplnění řádně vysvětlil, jaké zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, včetně jeho hodnocení v rámci kategorizace dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a učinil závěr, že od ukončení povinné školní docházky k datu 2. 9. 2003 do 30. 11. 2012 odpovídalo psychické postižení žalobce způsobené vysoce funkční poruchou autistického spektra částečné invaliditě, resp. I. stupni invalidity s 35% poklesem pracovní schopnosti. Nejednalo se o invaliditu z mládí dle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , v platném znění. Od 30. 11. 2012 do současnosti, tedy i k datu 29. 2. 2024, je žalobce invalidní ve III. stupni s 80% mírou poklesu pracovní schopnosti. Znalec svůj závěr, že zdravotní postižení žalobce před 18. rokem věku tak, jak je doloženo psychologickými a školními zprávami, není na takovém stupni psychické poruchy, že by splňovalo posudková kritéria pro uznání invalidity z mládí. Své závěry znalec úplně a přesvědčivě odůvodnil. Soud v podrobnostech odkazuje na výše citovaná zjištění ze znaleckého posudku včetně jeho doplnění. Znalec ve znaleckém posudku a jeho doplněních reagoval na všechny námitky, které žalobce v průběhu řízení uplatnil a srozumitelně vše vysvětlil. Soud neshledal žádnou okolnost, pro kterou by měl velmi detailní, srozumitelné a přezkoumatelné závěry znalce zpochybňovat.
29. Soud zdůrazňuje, že datum vzniku invalidity patří automaticky mezi stěžejní otázky, jimiž se při posuzování žádosti o invalidní důchod je nutno se zabývat. Stanovení data vzniku invalidity je nutno přesvědčivě odůvodnit. Jak vyplynulo z obsahu správního spisu žalovaného, žalobci nelze v žádném případě vytknout pasivitu ohledně hledání zdravotní dokumentace z doby, kdy ještě žil v Opavě. Nelze přehlédnout, že případ žalobce není obvyklý a zcela vybočuje z běžné zdravotní péče poskytované zdravotním pojištěncům, jestliže u žalobce absentuje jakákoliv zdravotní dokumentace od jeho narození až do jeho 25. roku věku, kdy navštívil psychiatra. První odborný lékařský nález je až z r. 2012, kdy žalobci bylo již 25 let. Jestliže provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce před dosažením věku 18 let byl invalidním od 2. 9. 2003 do 30. 11. 2012 v I. stupni s 35 % poklesem pracovní schopnosti, nejednalo se o invaliditu z mládí dle § 42 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného zákonného ustanovení totiž platí, že na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu III. stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40 ). Za invaliditu III. stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 39 odst. 3 věta druhá). Ve III. stupni je invalidní až od 30. 11. 2012 (kdy již byl ve věku 25 let), a to i k datu vydání napadeného rozhodnutí, s mírou poklesu pracovní schopnosti 80 %.
30. Nárok na invalidní důchod není dán jen uznáním invalidity, ale současně splněním potřebné doby pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl pojištěn ani jeden den, což bylo v řízení nesporné, nevznikl mu nárok na invalidní důchod ani podle § 40 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku do 20 let (kdy žalobce byl invalidní v I. stupni) méně než 1 rok.
31. Přes prokázání odlišného data vzniku invalidity žalobce v průběhu soudního řízení od 2. 9. 2003 do 30. 11. 2012, kdy oproti žalované byla u žalobce zjištěna invalidita I. stupně, žalovaná přitom vycházela z data vzniku invalidity 1. 9. 2012, soud nezrušil napadené rozhodnutí, neboť dospěl k závěru, že by šlo o pouhý formalismus. Jestliže žalobce nedosáhl jediného dne pojištění, pak na zákonnost napadeného rozhodnutí, že žalobce nesplnil podmínky pro nárok na invalidní důchod, nic nezmění posunutí data vzniku invalidity. Žalovaná by totiž v případě zrušení napadeného rozhodnutí nemohla jinak, než opět žádost zamítnout, jen v odůvodnění vymezit jinou dobu rozhodného období pro zjištění doby pojištění.
32. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. , s. ř. s. s. ř. s. , žalobu jako nedůvodnou zamítl.
33. Při přezkoumání rozhodnutí soud respektoval ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. , vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.
34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava dne 28. 8. 2026
Mgr. Jarmila Úředníčková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.