Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
44 Az 4/2026 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
44 Az 4/2026 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Milanem Tauberem ve věci
žalobkyně:
proti
žalovanému:
A. M., narozena XXX
státní příslušnost Rusko
bytem XXX
zastoupena advokátem Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M.
sídlem Španělská 770/2, Praha 2
Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-841/ZA-ZA12-P06-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu a obsah žaloby
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno její žádosti o mezinárodní ochranu. Uvádí, že o mezinárodní ochranu požádala dne 28. 7. 2025 z důvodu obav z pronásledování po návratu do země původu, a to zejména pro svou sexuální orientaci a pro své politické postoje. Tvrdí, že jako osoba hlásící se k LGBT komunitě by byla v zemi původu vystavena diskriminaci, represím, násilí a případně i trestnímu postihu, přičemž současně vyjadřuje obavy z postihu za svůj nesouhlas s vládnoucím politickým režimem. Poukazuje na to, že se v České republice veřejně hlásí ke své sexuální orientaci, účastní se akcí na podporu LGBT komunity a v minulosti se také angažovala dobrovolnicky.
2. Žalobkyně namítá, že správní orgán nesprávně vyhodnotil její výpověď jako nevěrohodnou a dovodil existenci rozporů v jejích tvrzeních. Podle jejího názoru jde pouze o dílčí nepřesnosti či detaily, které nemohou zpochybnit podstatu jejího azylového příběhu. Správnímu orgánu vytýká, že při hodnocení věrohodnosti nerespektoval zásadu materiální pravdy a neopatřil si dostatečné podklady k ověření či vyvrácení jejích tvrzení. Současně namítá, že žalovaný nepřihlédl k jejím vysvětlením týkajícím se vyjádření, která učinila při předchozím kontaktu s policií ani k dalším skutečnostem uváděným v průběhu správního řízení.
3. Další námitky směřují proti závěru žalovaného o účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně uvádí, že skutečnost, že požádala o mezinárodní ochranu až po několika letech pobytu v České republice, nelze automaticky vykládat v její neprospěch. Tvrdí, že po dobu, kdy disponovala platným pobytovým oprávněním, neměla potřebu žádat o mezinárodní ochranu, neboť jí bezprostředně nehrozil návrat do země původu. Odkázala přitom na judikaturu správních soudů, podle níž samotný čas podání žádosti nemůže být rozhodujícím důvodem pro zpochybnění důvodnosti žádosti.
4. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný nesprávně posoudil její obavy plynoucí ze sexuální orientace. Uvádí, že svou orientaci si plně uvědomila až během pobytu v České republice, kde začala otevřeně žít ve vztahu se ženou a identifikuje se jako lesba. Má za to, že správní orgán nesprávně zaměřil své hodnocení na skutečnost, že v minulosti v zemi původu nebyla z tohoto důvodu pronásledována, namísto aby posoudil rizika, která by jí hrozila v budoucnu po návratu do země původu. V této souvislosti zdůrazňuje, že rozhodování v azylových věcech má mít prospektivní charakter a musí zohledňovat budoucí nebezpečí.
5. Podle žalobkyně současná situace LGBT osob v zemi původu svědčí o existenci závažného rizika pronásledování. Poukazuje na přijetí právních předpisů omezujících veřejné projevy LGBT identity, zákaz tzv. LGBT propagandy, absenci právní ochrany před diskriminací a zločiny z nenávisti, jakož i na případy násilí páchaného na LGBT osobách. Tvrdí, že represivní legislativa a postoje státních orgánů vytvářejí prostředí, v němž jsou osoby s odlišnou sexuální orientací vystaveny systematickým zásahům do svých práv a bezpečnosti.
6. Žalobkyně současně nesouhlasí s hodnocením žalovaného ohledně rizik vyplývajících z jejích politických postojů. Namítá, že podklady o zemi původu, z nichž žalovaný vycházel, byly nedostatečné a neobsahovaly úplné a aktuální informace o situaci v zemi původu. Tvrdí, že žalovaný některé části dostupných zpráv opomenul nebo použil selektivně a nevypořádal se s informacemi svědčícími ve prospěch jejích tvrzení. V této souvislosti poukazuje na zprávy mezinárodních lidskoprávních organizací, podle nichž v zemi původu dochází k zesilování represí vůči kritikům režimu, aktivistům a obráncům lidských práv.
7. Žalobkyně dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Má za to, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s její argumentací ani s podáními její právní zástupkyně a nevysvětlil, proč neakceptoval judikaturu a právní závěry, na které v průběhu řízení odkazovala. Rozhodnutí podle ní obsahuje vnitřní rozpory a absentuje v něm řádné odůvodnění některých klíčových závěrů.
8. Konečně žalobkyně uvádí, že i pokud by nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), měly být podle jejího názoru splněny podmínky pro poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona, neboť jí v případě návratu do zemi původu hrozí vážná újma. Navrhuje proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
II.
Vyjádření žalovaného k podané žalobě
9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí a setrvává na závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Uvádí, že v průběhu správního řízení podrobně posoudil individuální situaci žalobkyně a vycházel z aktuálních a relevantních informací o zemi původu.
10. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně pobývala v České republice od roku 2018 na základě studijních pobytových oprávnění a o mezinárodní ochranu požádala až dne 28. 7. 2025, bezprostředně poté, co jí bylo doručeno rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle žalovaného ztratila pobytové oprávnění v důsledku vlastního studijního neúspěchu. Současně poukazuje na to, že žalobkyně sama v písemném vyjádření uvedla, že původně neměla v úmyslu žádat o azyl a zamýšlela v Evropě studovat a pracovat. Žalovaný proto dovozuje, že žádost byla podána účelově po vyčerpání standardních pobytových možností.
11. Ve vztahu k tvrzenému pronásledování z důvodu sexuální orientace žalovaný namítá, že výpovědi žalobkyně vykazovaly podstatné rozpory. Uvádí, že žalobkyně na jedné straně tvrdila, že si svou sexuální orientaci před odjezdem ze země původu plně neuvědomovala, na druhé straně však uváděla, že již v období dospívání pociťovala přitažlivost k ženám a svou orientaci skrývala před rodiči. Podle žalovaného se nejednalo o rozpory v nepodstatných detailech, ale o nesrovnalosti týkající se samotného jádra azylového příběhu.
12. Za významnou okolnost žalovaný označuje skutečnost, že žalobkyně po navázání partnerských vztahů se ženami v České republice dobrovolně vycestovala v srpnu 2023 do země původu, kde po dobu dvou týdnů pobývala. Podle žalovaného je takové jednání neslučitelné s tvrzením o reálném a bezprostředním strachu z pronásledování ze strany státních orgánů v zemi původu. Poukazuje také na to, že v řízení o správním vyhoštění žalobkyně výslovně uvedla, že zemi původu považuje za bezpečnou a že tam není ohrožena na životě. Následné vysvětlení těchto výroků žalovaný nepřijal.
13. Žalovaný dále konstatuje, že z informací o zemi původu sice vyplývá zhoršení postavení LGBT osob v zemi původu, nicméně samotná odlišná sexuální orientace není trestným činem. Podle jeho názoru se represivní opatření zaměřují především na veřejnou propagaci LGBT témat a organizovanou aktivistickou činnost. Žalobkyně však podle vlastních tvrzení svou orientaci veřejně neprezentovala, neprovozovala aktivní činnost na sociálních sítích, nevystupovala jako aktivistka a nepředložila ani slíbené důkazy o své veřejné angažovanosti. Její obavy proto žalovaný označil za hypotetické a spekulativní.
14. Pokud jde o tvrzené politické postoje, žalovaný uvádí, že žalobkyně sama vypověděla, že své názory neprojevovala veřejně a sdělovala je pouze v soukromí. Podle žalovaného proto neexistuje důvod se domnívat, že by státní orgány v zemi původu o těchto názorech věděly. Za právně nevýznamnou označil rovněž dobrovolnickou činnost žalobkyně, spočívající zejména v darování věcí a finanční podpoře, neboť podle jeho názoru nešlo o veřejnou ani politickou činnost.
15. Žalovaný odmítá námitku selektivního hodnocení podkladů o zemi původu. Uvádí, že opatřené zprávy reflektují situaci v zemi původu objektivně a potvrzují, že systematickým represím čelí zejména známí opoziční aktivisté, novináři a další veřejně exponované osoby. Žalobkyně podle něj do žádné takové rizikové skupiny nepatří. Zpráva Human Rights Watch předložená žalobkyní podle žalovaného popisuje situaci lidskoprávních aktivistů obecně, aniž by svědčila o individuálním riziku právě pro žalobkyni.
16. K námitkám procesních vad žalovaný uvádí, že žalobkyni i její právní zástupkyni byla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Nepřisvědčuje ani tvrzení o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Podle jeho názoru se s podáním právní zástupkyně žalobkyně seznámil a přihlédl k němu, avšak toto podání obsahovalo převážně obecné právní argumenty a judikaturu bez nových individualizovaných skutkových tvrzení vztahujících se ke konkrétní situaci žalobkyně.
17. Žalovaný uzavírá, že žalobkyně nikdy neměla konflikty se státními orgány v zemi původu, opakovaně do země původu cestovala, disponuje platným cestovním dokladem a neprokázala existenci individuálního rizika pronásledování ani vážné újmy. Proto neshledal důvody ani pro udělení doplňkové ochrany. Navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
III.
Ústní jednání
18. Při ústním jednání konaném dne 31. 8. 2026 setrvali účastníci na svých dosavadních návrzích.
19. Soud provedl důkaz listinami, které žalobkyně předložila při jednání a jejichž provedení navrhla. Jednalo se o překlady anglickojazyčných článků: „Zakázáno za 48 hodin. Jak Rusko cílilo na advokacii a umění, když všechny zmínky o LGBTQ+ považovalo za dílo „extremistické organizace“ – během pouhých dvou dnů.“, „Lovci duhy. Za jaké „extremistické LGBTQ+ symboly dostávají Rusové pokuty (i když jsou pravicoví)?“ a „Ruský soud zakazuje ‚LGBT hnutí‘“. Uvedené články žalobkyně navrhla v zájmu doložení, že v zemi původu dochází k perzekuci LGBT aktivistů a LGBT organizací a perzekuci osob, kterým je domněle připisována příslušnost ke hnutí LGBT. Dále je jednalo o fotografie, na nichž je žalobkyně se svou partnerkou – mimo jiné na akci Prague Pride.
20. Žalovaný nevznesl žádné důkazní návrhy.
IV.
Posouzení žaloby Městským soudem v Praze
21. Žaloba není důvodná.
22. Napadené rozhodnutí bylo vydáno před 12. 6. 2026. Soud proto při posouzení jeho zákonnosti vycházel ze zákona o azylu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí; srov. čl. II bod 5 zákona č. 314/2025 Sb. Žádost o mezinárodní ochranu byla současně podána před 12. 6. 2026, a proto se na řízení o ní podle čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 nadále vztahovala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU. Soud proto na věc aplikoval zejména § 12 , § 14a a § 16 zákona o azylu ve znění rozhodném pro napadené správní rozhodnutí.
23. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělil, bylo-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství měl, popřípadě, byl-li osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
24. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělila cizinci, který nesplňoval důvody pro udělení azylu, bylo-li zjištěno, že by mu při návratu do země původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemohl nebo nebyl ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany této země. Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 zákona o azylu považoval trest smrti nebo poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu anebo vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
25. Žalobkyně úvodem namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaný opomněl vypořádat její vyjádření ze dne 6. 8. 2025.
26. Žalobkyni lze přisvědčit, že žalovaný se k uvedenému vyjádření v napadeném rozhodnutí nevyjádřil bod po bodu. Žalobkyně v uvedeném vyjádření ovšem neuvedla žádné nové skutečnosti, které by bylo třeba vypořádat – uvedené vyjádření shrnuje ustanovení právních předpisů a soudních rozhodnutí, které žalobkyně považuje za dopadající na zde řešenou věc. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí rozebral, na základě čehož dospěl k závěru, že žalobkyni v zemi původu nehrozí pronásledování z důvodu její sexuální orientace a politických názorů, potažmo proč u ní není dán azylový důvod. Soud v této souvislosti poznamenává, že podle ustálené judikatury jak správních soudů, tak Ústavního soudu, povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument. Soudy – ani správní orgány – proto nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a obsáhle ji vyvracet (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 1 Afs 172/2017 -59). U obsáhlých podání by totiž opačný postup vedl k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 7 As 169/2014 -55). Podstatné je posouzení jádra případu a poskytnutí odpovědi na základní námitky, které v sobě mohou v některých případech konzumovat i odpověď na námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012 -54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012 -58, ze dne 19. 2. 2014 č. j. 1 Afs 88/2013 -66). Dle Ústavního soudu „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009). Žalovaný tímto prismatem neměl povinnost se vyjádřit jednotlivě ke každému dílčímu argumentu vzneseném ve zmíněném vyjádření ze dne 6. 8. 2025, pakliže se žalovaný zabýval jádrem argumentace žalobkyně a pokud z celkového kontextu odůvodnění plyne alespoň implicitně, jak žalovaný argumentaci žalobkyně posoudil. Tak tomu v napadeném rozhodnutí je, proto nelze napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
27. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, protože nedostatečně zohlednil rizika, která žalobkyni hrozí z důvodu její sexuální orientace. V této souvislosti žalobkyně také předkládá rozsáhlou argumentaci směřující k tomu, že jí hrozí v případě návratu do země původu pronásledování či ponižující zacházení. V této souvislosti shledává žalobkyně nedostatečnými interní informace o politické a společenské situaci v zemi původu žalobkyně, kterými žalovaný disponuje. Dle žalobkyně žalovaný nadto v jejím případě uvedené informace nesprávně aplikoval.
28. Žalovaný při posouzení tohoto případu vycházel z interních informací z března a dubna 2025, které se věnují tematice sexuálních menšin, návratům občanů do Ruska a bezpečnostní a politické situací v Rusku. Tyto materiály rozebírají, že byť státní orgány v zemi původu žalobkyně velice pravděpodobně disponují seznamem osob, které v recentní době opustily její území, při návratu nehrozí obecně všem osobám zostřený screening, potažmo postih, nejedná-li se o osoby, které patří k opozičním skupinám či aktivisticky činné osoby. Ve vztahu k LGBT osobám materiály uvádějí, že se vládnoucí režim projevuje homofobně, v mediálním prostoru dochází k atakům LGBT osob a místy dochází k páchání trestné činnosti z nenávisti vůči této skupině osob. Přestože v minulých letech došlo ke zhoršení postavení LGBT osob v důsledku zpřísnění relevantních zákonů, materiál uvádí, že osobám LGBT nehrozí bezprostřední nebezpečí, neprojevují-li svou sexuální orientaci na veřejnosti např. projevy náklonnosti, a neprezentují-li se znaky asociovanými s hnutím LGBT, např. duhovými vlajkami. Lze proto shrnout, že osobám LGBT nehrozí ze strany státu ani společnosti bezprostřední nebezpečí, pokud svou orientaci veřejně neprezentují a nepůsobí-li aktivisticky.
29. Žalobkyně nepovažuje shora uvedené materiály za relevantní z hlediska své situace a uvádí, že uvedené materiály nezohledňují zprávy neziskových organizací – např. zprávu Human Rights Watch, ve které je uvedeno, že v zemi původu došlo ke zpřísnění cenzury, uvězňování hlasitých kritiků a drtivé zákroky proti lidskoprávnímu aktivismu, což doložila rovněž překlady článků, které byly provedeny na jednání. Z uvedených článků soud zjistil, že v zemi původu dochází skutečně k perzekuci LGBT organizací, jejich příslušníků i osob, které veřejně projevují své postoje k tematice LGBT. Uvedené závěry zpráv neziskových organizací i zpráv z mediálního prostoru ale nejsou v žádném rozporu s materiály, ze kterých žalovaný vycházel – naopak žalobkyní uvedené skutečnosti vyplývají také z interních materiálů žalovaného. Žalobkyně přitom neuvádí jiné konkrétní skutečnosti, které by dokládaly, že jí konkrétně hrozí perzekuce či pronásledování ze strany státních orgánů, resp. že v materiálech nejsou zdokumentovány žalobkyni individualizované případy perzekuce. Soud proto neshledal, že by žalovaným užité materiály nebyly obsahově relevantní pro posouzení žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu. Materiály použité žalovaným jsou z průběhu roku 2025, nelze tak ani tvrdit, že by nebyly dostatečně aktuální. Vycházel-li žalovaný při posouzení situace v zemi původu z uvedených materiálů, nelze uzavřít, že by nedostatečně zjistil skutkový stav, či že by rozhodoval v rozporu se zásadou materiální pravdy. Jinými slovy lze shrnout, že žalobkyně před soudem ani před žalovaným neprokázala existenci individuálního rizika.
30. Žalobkyně dále rozporuje závěry žalovaného stran možného pronásledování žalobkyně ze strany státních orgánů v zemi původu z důvodu své sexuální orientace a politických postojů. Dle žalobkyně žalovaný mylně neaplikoval na zde řešenou věc jí zmiňovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a zároveň v rozporu s judikaturou jí přičetl k tíži, že o mezinárodní ochranu požádala až s odstupem několika let poté, co jí skončil pobytový titul za studijními účely.
31. K otázce nebezpečí pronásledování žalobkyně ze strany státních orgánů je třeba uvést, že není sporu o tom, že postavení LGBT osob je v ČR na lepší úrovni než v zemi původu žalobkyně. V této souvislosti soud dodává, že není ani sporu o příslušnosti žalobkyně k LGBT osobám, což ostatně soud zjistil z fotografií, které byly provedeny na jednání. Tyto skutečnosti samy o sobě ale nejsou dostatečným azylovým důvodem ve smyslu § 12 zákona o azylu, protože z případného horšího postavení osob LGBT – resp. příslušnosti k této skupině osob – automaticky nevyplývá jejich pronásledování. V opačném případě by bylo třeba poskytnout mezinárodní ochranu kterékoliv LGBT osobě, která se snaží vystěhovat ze státu, ve kterém je postavení LGBT osob horší než v ČR, což ovšem není smyslem institutu mezinárodní ochrany.
32. Ve vztahu k případnému přiznání mezinárodní ochrany žalobkyni je rozhodující, zda jí samotné hrozí pronásledování, ať už z důvodu své sexuální orientace či politického přesvědčení. Žalovaný se k oběma těmto otázkám v napadeném rozhodnutí vyjádřil, když uzavřel, že si žalobkyně v minulosti nepočínala a nyní ani nepočíná aktivisticky ve věci LGBT otázky – žalobkyně se sice v minulosti účastnila akcí Prague Pride, těchto aktivit se ovšem zejména v posledních letech účastní široká řada osob, nejen aktivisté. Účast žalobkyně – která nadto není veřejně známá – na této akci proto nelze považovat za rizikovou z hlediska případného pronásledování žalobkyně v její zemi původu. Žalobkyně sice správně odkazuje na existující případy perzekuce LGBT aktivistů či jejich nedostatečné ochrany před zločiny z nenávisti v zemi původu, žalobkyně ovšem není v tomto postavení, protože se dosud aktivisticky neprojevovala. Zároveň nelze z několika mediálně sledovaných případů dovozovat nebezpečí pronásledování žalobkyně – ani z článku dokládajícího perzekuci osoby, které bylo mylně připisováno šíření „LGBT propagandy“ nelze dovodit, že by žalobkyni hrozila újma, protože se jednalo o případ, kdy se daná osoba výslovně na sociální síti Instagram vyjadřovala k uvedené tematice. Žalobkyně sice v žalobě uvádí, že se k tématu LGBT komunity vyjadřovala často na sociálních sítích – toto tvrzení je ale v rozporu s její dřívější výpovědí v řízení před žalovaným, ve které výslovně uvedla, že sociální sítě aktivně nepoužívá a svou sexuální orientaci projevuje pouze v přímé komunikaci s druhým člověkem. Blíže nepodložené tvrzení žalobkyně, že se k uvedenému tématu vyjadřovala na sociálních sítích tak není věrohodné.
33. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž rozvedl, že žalobkyně nikde neprezentuje ani své politické přesvědčení. Žalobkyně své politické přesvědčení dosud veřejně neprezentovala – mimo jiné z důvodu kariéry otce žalobkyně. Nelze tak operovat s tím, že by žalobkyni z důvodu jejího politického přesvědčení hrozilo pronásledování, když její politické názory nejsou veřejně známy, přestože její politické postoje nejsou konformní s vládnoucím režimem v zemi původu. Žalobkyně uvedla, že se osobně angažuje dobrovolnicky, přičemž tato dobrovolnická činnost může být státními orgány v zemi původu hodnocena kriticky. Účast žalobkyně na uvedené dobrovolnické činnosti ale nebyla nijak mediálně či veřejně zachycena, a i její rozsah je takový, že lze jen těžko uvažovat nad tím, že se státní orgány v zemi původu žalobkyně o této činnosti měly možnost dozvědět. Ani případná dobrovolnická činnost žalobkyně tak nemůže realisticky vést k jejímu pronásledování ze strany státních orgánů v zemi původu.
34. Že žalobkyni v zemi původu nehrozí pronásledování, lze doložit také tím, že se žalobkyně mezi lety 2018 a 2023 periodicky vracela do země původu – tyto pobyty byly zpravidla krátkodobé (v období léta či konce roku), ale v době pandemie onemocnění COVID-19 se žalobkyně zdržovala v zemi původu po dobu téměř 1 roku. Žalobkyně v tomto období přebývala v zemi původu a ani při pohovoru neuvedla, že by za těchto návštěv země původu byla vystavena pronásledování, přitom již v této době docházelo ke shora řešenému zpřísňování legislativy proti LGBT i k některým řešeným mediálním případům. Pro závěr, že žalobkyni i v důsledku jejích předchozích návštěv země původu nehrozí pronásledování, není rozhodné, že v posledních letech došlo ke zpřísnění legislativy proti tematice LGBT a postihu lidskoprávních aktivistů, protože žalobkyně se sama aktivisticky neprojevovala, uvedené zpřísnění legislativy tak na ni nemůže mít žádný bezprostřední dopad. Soud unává, že žalobkyně by nyní mohla být v zemi původu vystavena zejména ze strany státních médií zostřené kritice až hanobení LGBT osob a uvedené tematiky, to ovšem samo o sobě nepředstavuje pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu.
35. Žalobkyni lze přisvědčit, že dle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 2011 ve věci M. S. S. v. Belgie a Řecko skutečně nelze vyhostit osobu do státu, kde jí hrozí nelidské nebo ponižující zacházení, uvedený rozsudek ale není pro tuto věc příhodný. V uvedené věci se jednalo o odlišnou skutkovou situaci, protože žalobci v uvedené věci hrozila deportace z Belgie do Řecka pro účely vedení azylového řízení. Soud dospěl k závěru, že by žalobce při vydání do Řecka byl vystaven ponižujícímu zacházení, protože Řecko mělo systémově nastavené řízení o mezinárodní ochraně tak, aby ji získal jen minimální počet žadatelů (úspěšný počet žadatelů o azyl byl v té době v Řecku na úrovni 1 % žadatelů). Žadatelé o azyl tak byli v Řecku internováni v detenčních zařízeních, která nesplňovala základní hygienické požadavky a neměli garantováno, že o jejich žádosti bude rozhodnuto v přiměřené době. Žalobci proto v uvedené věci v případě vydání do Řecka velice reálně hrozila následná deportace do Afghánistánu jakožto země původu, ve které mu hrozilo pronásledování od hnutí Taliban z důvodu jeho dřívější překladatelské práce pro mezinárodní koaliční jednotky, které byly tou dobou přítomné v Afghánistánu. Žalobkyně není ani částečně ve srovnatelné situaci, protože jí v případě vystěhování do země původu pronásledování realisticky nehrozí.
36. Žalovaný nevyhodnotil účelovost podání žádosti žalobkyně výlučně ze skutečnosti, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu až ve větším časovém odstupu. Žalovaný to pouze zasadil do kontextu dalších skutečností, tj. že tak žalobkyně učinila v bezprostřední souvislosti s vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění a dále její vlastní výpovědi, ve které žalobkyně uvedla, že měla zájem studovat a pracovat v Evropě a neměla zájem žádat o mezinárodní ochranu. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019 -52, tak není přiléhavý, protože žalovaný nepostupoval v rozporu se závěry citovaného rozsudku, neboť žalobkyni nebyla k tíži dána výlučně samotná skutečnost časového odstupu podání žádosti.
37. Na základě uvedeného skutkového stavu žalovaný také nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal doplňkovou ochranu dle § 14a zákona o azylu, protože v případě žalobkyně nelze uzavřít, že by jí v případě návratu do země původu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, která je nutným předpokladem přiznání doplňkové ochrany. Žalobkyni v případě návratu do země původu hrozí, že bude vystavena veřejné kritice a negativnímu veřejnému hodnocení LGBT tematiky, resp. své sexuální orientace. Uvedené ovšem nelze považovat za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, neboť nedosahuje intenzity trestu smrti, mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo jiné újmy v tomto ustanovení uvedené.
V.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
38. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 31. srpna 2026
Milan Tauber v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.