Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 A 15/2026 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 A 15/2026 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci
žalobce: J. F., nar. X
bytem X
zastoupený advokátkou JUDr. Patricií Fenyklovou
sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje
sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2026, č. j. JMK 36641/2026, sp. zn. S-JMK 138117/2025/OD/Kš,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 18. 8. 2025, č. j. OPD-82580/25-31, sp. zn. OPD-82580/25-KEL/V.
2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu “), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla tovární značky X, RZ: X, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Porušení pravidel silničního provozu bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a spočívalo v neoprávněném stání na pozemní komunikaci ulice Vackova 1713/78 (Zóna C, oblast 3-05) dne 5. 8. 2024 v 03:54 hodin. Tím došlo k porušení povinnosti stanovené v § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, které má znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Nezjištěný řidič vozidla totiž nedodržel povinnost vyplývající mu z dopravní značky „Parkoviště s parkovacím automatem“ (č. IP 13c) s dodatkovou tabulkou určující režim parkování „Zóna C, v pracovní dny 17-6 h s oprávněním nebo po zaplacení ceny na místě, oblast 3-05“, neboť na tomto parkovišti stál s vozidlem bez oprávnění a bez zaplacení ceny na místě.
3. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady přestupkového řízení v paušální výši 2 500 Kč.
II. Žaloba
4. Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože žalovaný nevypořádal skutečný obsah jeho odvolací námitky a svůj klíčový právní závěr pouze deklaroval, nikoliv odůvodnil. V odvolání netvrdil, že pondělí není pracovním dnem, ani to, že pracovní den začíná až po 6:00 hod. Namítal, že text „v pracovní dny 17-6 h“ je jazykově nejednoznačný v tom, zda dopadá také na pondělí od 00:00 do 06:00 hod., což odvolací správní orgán náležitě nevypořádal.
5. Časový údaj „17-6 h“ je intervalem začínajícím v 17:00 hod. a končícím v 06:00 hod. Pokud je spojen se slovním spojením „v pracovní dny“, je rozumně obhajitelné, že se odvíjí od pracovního dne, v němž tento interval začíná. Pondělí od 00:00 do 06:00 hod. ovšem nenavazuje na předchozí pracovní den, ale na neděli; z textu dodatkové tabulky není jednoznačně seznatelné, že také tento úsek měl být zahrnut do režimu zpoplatnění. Jestliže správce komunikace zamýšlel stanovit režim odpovídající formulaci „v pracovní dny 00-06 h a 17-24 h“, bylo třeba jej takto jednoznačně vyjádřit i na dodatkové tabulce. Žalovaným zastávaný výklad dodatkové tabulky není jediným jazykově a logicky možným. Žalobcem předkládaný výklad není umělý nebo odtržený od textu značky, nýbrž konkurenčně rovnocenný. Existují-li dvě racionálně obhajitelné interpretace textu dodatkové tabulky, nelze zvolit přísnější výklad k jeho tíži. Žalovaný měl proto aplikovat zásadu in dubio mitius, namísto toho zvolil výklad rozšiřující časovou působnost povinnosti v neprospěch žalobce.
6. Správní orgány nemohly rozsah sankcionované povinnosti dovozovat z webových stránek města, neboť ty mohou mít pouze informační význam, ale odkazem na ně nelze rozšiřovat obsah povinnosti stanovené značkou. Poukaz na presumpci správnosti dopravního značení v odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za irelevantní. Žalobce je přesvědčen, že nezbytná stručnost dodatkové tabulky nevylučovala přesnější vyjádření parkovacího režimu; obdobný časový režim je na dopravním značení v jiných městech formulován konkrétněji a předvídatelněji. Konečně žalobce namítá, že samotný účel regulace nemůže nahradit text sankcionované povinnosti. Ani z hlediska účelu dané úpravy není samo o sobě nelogické takové „čtení“ dodatkové tabulky, jaké zastává žalobce. Teleologický výklad tedy neodstraňuje jazykovou nejasnost textu dodatkové tabulky a neprokazuje, že výklad žalovaného je jediný možný.
III. Vyjádření k žalobě
7. Žalovaný ve svém vyjádření konstatuje, že odvolací námitku žalobce pochopil. Zabýval se otázkou, zda dodatková tabulka dopadala i na pondělí v době od 00:00 do 06:00 hod.; dovodil, že ano. Z odůvodnění je patrné, že nepřehlédl jádro námitky, ale výslovně posoudil její obsah a vysvětlil, proč považuje výklad žalobce za nesprávný. Nesouhlas žalobce nepůsobí nepřezkoumatelnost.
8. Dodatková tabulka „v pracovní dny 17-6 h“ je dle žalovaného srozumitelná a objektivně vyložitelná tak, že v pracovních dnech stanoví regulaci ve večerním a nočním režimu, tedy i od 00:00 do 06:00 hod. každého pracovního dne. Svůj závěr odůvodnil jazykovým i logickým výkladem a poukázal také na účel značení. Nejedná se o nepřípustnou rekonstrukci textu značky, ale o její rozumný výklad v kontextu účelu parkovací regulace. Zásada in dubio mitius se uplatní tehdy, existují-li dvě skutečně rovnocenné a rozumně obhajitelné interpretace právní normy. Žalobce ovšem nabízí výklad, který by vedl k nelogické mezeře v časové působnosti regulace; nejde o rovnocennou alternativu výkladu. Význam časového rozmezí je objektivně vyložitelný.
9. Žalovaný nedovozoval rozsah porušené povinnosti z internetových stránek města, nýbrž přímo z textu dopravního značení; rozhodující byl obsah dodatkové tabulky, odkaz na veřejně dostupné informace o systému parkovacích zón měl pouze podpůrný charakter a nebyl nosným důvodem rozhodnutí. Skutečnost, že si žalobce umí představit podrobnější formulaci tabulky, neznamená, že použitý text je neurčitý. Argumentace účelem zóny byla použita pouze jako podpůrné interpretační hledisko potvrzující výklad, který již plyne z textu dodatkové tabulky. To, že v jiných městech mohou být použity odlišné nebo podrobnější formulace dodatkových tabulek, samo o sobě neznamená, že text použitý v projednávané věci je nesrozumitelný.
IV. Jednání
10. Dne 31. srpna 2026 se ve věci konalo jednání soudu (§ 49 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s. “). Účastníci řízení při něm odkázali na svá stanoviska tak, jak byla soudu písemně doručena.
11. Soud při jednání neprováděl žádné dokazování, neboť důkazní návrhy žalobce neshledal relevantními (což bude odůvodněno níže), žalovaný žádné návrhy na dokazování nevznesl a sám soud nepovažoval za nezbytné ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. doplnit důkazy, které byly provedeny správním orgánem.
12. Žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí, žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby.
V. Posouzení věci soudem
13. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a je přípustná.
14. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
15. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
16. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. K nepřezkoumatelnosti soud obecně konstatuje, že rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost především tehdy, pokud z něj nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, případně jde o výrok s obsahem rozporuplným či nevykonatelným. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace odvolatele je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 -44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016 -48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/2023 -79].
17. Napadené rozhodnutí dle krajského soudu žádnou ze shora uvedených vad netrpí a je přezkoumatelné. Lze z něj totiž spolehlivě zjistit, na základě jakých skutečností a důkazů správní orgán rozhodl, srozumitelně prezentovány jsou i veškeré úvahy a důvody, jež žalovaného k jeho závěrům vedly. Odvolací správní orgán dostatečným způsobem reagoval na námitky uplatněné žalobcem v odvolání; soud se neztotožňuje s tím, že by žalovaný nevypořádal skutečný obsah vznesené argumentace. Na tvrzení žalobce, že text dodatkové tabulky „v pracovní dny 17-6 h“ je jazykově nejednoznačný v tom, zda dopadá také na pondělí od 00:00 do 06:00 hod., žalovaný věcně reagoval. Uvedl, že daný text považuje za jednoznačný a srozumitelný. Vymezený časový interval se dle něj vztahuje ke každému kalendářnímu pracovnímu dni; v okamžiku, kdy nastane pracovní den (tj. i v pondělí od 00:00 hod.), je dle dodatkové tabulky povinností zaplatit parkovné. Obsah tabulky posoudil na základě jazykového i logického výkladu (srov. str. 3 napadeného rozhodnutí). Takovou reakci správního orgánu soud nepovažuje za mimoběžnou či netýkající se podstaty sporu. Žalovaný jednoznačně prezentoval svůj názor, že z předmětné dopravní značky vyplývala povinnost zaplatit za parkovací stání již od pondělí 00:00 hod., neboť tento okamžik je pracovním dnem a současně spadá do uvedeného časového intervalu. Nejedná se přitom o pouhou deklaraci závěru bez vysvětlení toho, na základě jakých úvah k němu správní orgán dospěl.
18. Je třeba připomenout, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí není projevem neuspokojení subjektivní představy účastníka řízení o tom, jakým způsobem měly správní orgány rozhodnout (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624 , či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735 ). Krajský soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, pročež přistoupil k vypořádání dalších žalobních bodů.
19. Správními orgány zastávaný výklad povinnosti, kterou stanoví předmětná dodatková tabulka dopravní značky IP13c, není dle žalobce jediným možným. Svou alternativní interpretaci nepovažuje za umělou nebo odtrženou od textu značky, nýbrž za konkurenčně rovnocennou. Nebylo proto možné zvolit přísnější výklad k jeho tíži.
20. Obecně platí, že zásada in dubio mitius (tedy interpretační pravidlo „v pochybnostech ve prospěch“) představuje jednu ze základních zásad celého veřejného práva. Tento princip však nelze vykládat natolik široce, že by správní orgány (potažmo soud) musely jakoukoli účastníkem podanou odlišnou interpretaci právní normy zohlednit jako možný druhý výklad. Jak konstatoval Ústavní soud, „nelze se vyhnout víceznačnostem, což plyne jak z povahy jazyka samotného, tak z abstraktnosti právních norem, jakož i z omezenosti lidského poznání, stejně jako z dynamické povahy sociální reality“ [srov. nález ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 783/06 (N 210/47 SbNU 709)]. Aby ovšem připadala v úvahu aplikace zásady in dubio mitius, musí tato víceznačnost obsahu právní normy „dosáhnout obecně přijatelné míry a musí jít o rovnocenný konkurenční výklad práva, ne pouze o výklad obtížně obhajitelný“ (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2014, č. j. 5 Afs 49/2013 -28; obdobně např. také rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2014, č. j. 5 Afs 116/2013 -39, ze dne 29. 8. 2014, č. j. 5 Afs 113/2013 -41, ze dne 7. 2. 2020, č. j. 9 Azs 366/2019 -20, ze dne 31. 8. 2021, č. j. 8 Afs 246/2019 -67, či ze dne 23. 4. 2024, č. j. 10 As 11/2024 -30). Další podmínkou uplatnění principu in dubio mitius je, že předkládaný alternativní výklad nesmí vykazovat rysy účelovosti (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2014, č. j. 2 As 55/2014 -46). Pokud soud nepovažuje určitou právní normu za nejednoznačnou a umožňující dvojí výklad, pak uvedená zásada vůbec nenachází žádný konkrétní odraz v dané věci (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 2 Afs 57/2013 -34).
21. V nyní řešeném případě žalobce argumentuje, že text uvedený na dodatkové tabulce může být vykládán také tak, že z něj vyplývá povinnost platit parkovné pouze v časovém intervalu, který bezprostředně začíná v 17 hodin pracovního dne; jelikož pondělí od 00:00 do 06:00 hod. nenavazuje na předchozí pracovní den, tak v tomto období není parkování vůbec zpoplatněno. Jakkoli je žalobcem předkládaný výklad dodatkové tabulky samozřejmě teoreticky myslitelný, krajský soud jej ovšem nepovažuje za skutečně rovnocenný konkurenční výklad tomu, který zaujaly správní orgány.
22. Soud se zcela ztotožňuje s žalovaným, že obsah dodatkové tabulky (text „v pracovní dny 17-6 h“) je třeba na základě prostého logického uvažování průměrného člověka vykládat tak, že parkování je zpoplatněno vždy, když jsou kumulativně naplněna obě dodatkovou tabulkou stanovená kritéria, tedy jedná se o 1/ pracovní den (pondělí až pátek) a současně o 2/ časové období od 17:00 hodin večer do 6:00 hodin ráno. Povinnost zaplatit za parkovací stání se tedy vztahuje ke každému okamžiku vymezeného časového období v každém pracovním dni. Přestupek žalobce byl spáchán v pondělí 5. 8. 2024 v 3:54 hodin ráno. Jelikož se jednalo o pracovní den (nebyl den pracovního klidu) a současně šlo o okamžik v intervalu od 17:00 večer do 6:00 ráno, byl řidič žalobcem provozovaného vozidla povinen uhradit parkovné, což se nestalo.
23. Výklad žalobce, že z dodatkové tabulky vyplývá povinnost platit parkovné pouze v situaci, pokud celý časový interval již od svého počátku (17 hodin večer) začal plynout v pracovní den, je dle soudu velmi excesivní. Taková interpretace obsahu dodatkové tabulky se z čistě jazykového i logického hlediska jeví jako značně nepřesvědčivá, odporuje běžné lidské zkušenosti ze silničního provozu a vykazuje rysy účelovosti. Dle soudu není žádného rozumného důvodu dovozovat, že by časový interval „17-6 hodin“ musel nutně celý uplynout toliko v jednom celku a že by jej nebylo možné „rozdělit“ na menší dílčí úseky, z nichž některé by připadaly na pracovní den a jiné nikoliv. Konstrukce, že období „17-6 hodin“ nelze bez výslovného uvedení v textu dodatkové tabulky fakticky rozdělit na menší části, například právě časový úsek 00:00 až 06:00 hodin, nemá v ničem oporu. Celý předmětný interval je časovým kontinuem, které je tvořeno všemi do něj připadajícími okamžiky, v nichž ovšem nemusí platit totožná regulace.
24. Přisvědčit je třeba žalobci v tom, že správní orgány nemohly rozsah povinností stanovených dodatkovou tabulkou dovozovat z webových stránek města, neboť ty mohou mít pouze informační význam. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí jednoznačně konstatoval, že prvostupňový správní orgán vycházel primárně z textu dodatkové tabulky, který byl pro posouzení věci rozhodující; považoval jej přitom sám o sobě za jednoznačný a srozumitelný. Odkaz prvostupňového správního orgánu na veřejně dostupné informace o systému parkovacích zón na webových stránkách měl pouze podpůrný charakter a nebyl nosným důvodem rozhodnutí. Odvolací správní orgán nepostavil své rozhodnutím na žádném konkrétním obsahu webových stránek, pročež nebylo ani nezbytné, aby k tomu správní orgány prováděly dokazování.
25. Žalobce dále uvádí, že poukaz na presumpci správnosti dopravního značení v odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za irelevantní. Krajský soud však upozorňuje, že žalovaný se nikde v napadeném rozhodnutí na presumpci správnosti dopravní značky neodvolává. Jednalo se o dílčí argument použitý prvostupňovým správním orgánem, o který však odvolací správní orgán vůbec neopřel své rozhodnutí, kteréžto je předmětem nynějšího soudního přezkumu.
26. Krajský soud nezpochybňuje, že text na dodatkové tabulce bylo hypoteticky možné precizovat přesněji; ostatně jakákoli formulace může být vždy nějakým způsobem vylepšena, konkretizována a doplněna. Sama skutečnost, že si žalobce umí představit formulaci ještě podrobnější, neznamená, že použitá formulace je neurčitá. Stejně tak lze připustit, že povinnost hradit parkovné v určitém časovém režimu může být v jiných městech formulována odlišným způsobem, který žalobci připadá předvídatelnější. Ani to, že jinde mohou být použity jiné (a klidně podrobnější) formulace dodatkových tabulek, však nic nevypovídá o správnosti výkladu správních orgánů v nynější věci. Rozhodující je to, zda byl dostatečně určitý a bez důvodných pochybností vyložitelný text na dodatkové tabulce právě té dopravní značky, jíž stanovenou povinnost porušil řidič žalobcem provozovaného vozidla. Soud již shora vysvětlil, že text na dodatkové tabulce považuje za dostatečně určitý a jeho výklad učiněný správními orgány za správný a jediný racionálně možný.
27. Krajský soud proto neprovedl jako důkaz žalobcem předkládanou srovnávací fotodokumentaci dopravního značení placeného stání v Praze, Kroměříži a porovnání původní a nové verze značení v Brně. Pro nyní projednávanou věc je totiž relevantní pouze to, jaké konkrétní značení bylo na místě, kde se řidič dopustil porušení sankcionované povinnosti (což je zdokumentováno jako součást správního spisu), a dále je relevantní otázka, zda a jak lze právě toto značení vyložit. Způsob regulace parkování v jiných městech nemá na posouzení nyní řešené věci vliv, pročež nemá smysl tuto skutkovou okolnost prokazovat.
28. Konečně žalobce v žalobě také namítá, že samotný účel regulace nemůže nahradit určitost textového vyjádření porušené povinnosti. To ovšem žalovaný ani netvrdí. Odvolací správní orgán v napadeném rozhodnutí toliko uvedl, že záměrem dopravního značení je zajistit regulaci parkování během večerních a nočních hodin v pracovních dnech, přičemž tento účel by dle něj byl zcela popřen, kdyby bylo přijato tvrzení žalobce, že povinnost neplatí mezi 00:00 a 06:00 v pondělí. Opakovaně však žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že pro posouzení věci je rozhodující pouze samotný obsah dodatkové tabulky. Lze proto přisvědčit žalovanému, že argumentaci účelem zóny placeného stání použil pouze jako podpůrné interpretační hledisko potvrzující výklad, který již plyne přímo z textu dodatkové tabulky. Není tedy pravdou, jak to tvrdí žalobce, že by správní orgány odkazem na účel regulace zcela nahrazovaly vtělení konkrétní povinnosti do dopravní značky s dodatkovou tabulkou.
29. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že nezjištěný řidič, který s vozidlem parkoval, si musel být minimálně vědom možnosti takového výkladu dodatkové tabulky, jaký nakonec učinily správní orgány, neboť dle přesvědčení soudu je racionální a předvídatelný. Pokud řidič přesto spoléhal na svou alternativní interpretaci dopravní značkou stanovené povinnosti, která však rozhodně není rovnocenně konkurenční, pak jde takový „riskantní“ postup oprávněně k jeho tíži, resp. k tíži provozovatele vozidla, který mu v tomto protiprávním jednání nezabránil.
VI. Závěr a náklady řízení
30. Soud nepovažuje žádný z uplatněných žalobních bodů za důvodný a nad rámec toho nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Rozhodnutí bylo vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
31. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.
Brno, 31. srpna 2026
Petr Sedlák, v. r.
samosoudce