Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1533/2026

21 Cdo 1533/2026-420

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném zpředsedy senátu JUDr. JiříhoDoležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce Lukáše Brothánka se sídlem v Jesenici, Nákupní č. 1127, IČO 71281070, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí č. 671/24, proti žalovanému invelt – s. r. o. se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Jeremiášova č. 1127/5, IČO 29157234, zastoupenému JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16, o 718 719 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2026, č. j. -385, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu vPraze ze dne 5. 2. 2026, č. j. -385, není přípustné, neboť nejsou splněny předpoklady uvedené vustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné protikaždému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Závěr odvolacího soudu, že jednání žalovaného, kterým měla být žalobci způsobena újma, není možné hodnotit jako zvlášť bezohledné, dosahující intenzity hrubé nedbalosti, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

3. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je hrubá nedbalost nedbalostí nejvyšší intenzity, svědčící o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdcek zájmům jiných osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , publikovaný pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššíhosoudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč.).

4. Z uvedených závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odvolací soud vycházel a pro závěr, zda jednání žalovaného dosahovalo intenzity hrubé nedbalosti, dostatečně zvážil všechny rozhodné okolnosti (viz odst. 22–24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud měl dále zabývat otázkou, jakývliv na intenzitu nedbalého jednání žalovaného měla dlouhodobost tohoto jednání a zda tím nedošlo k naplnění hrubé nedbalosti ve smyslu ustanovení , , pak přehlíží, že žalovaný uzavíráním kupních smluv s žalobcem porušoval svůj závazek vůči třetí osobě (společnosti BMW Czech Republic s. r. o.), nikoli vůči žalobci, a že ani opakovaným uzavíráním kupních smluv, ani jejich plněním nebyla žalobci způsobena újma (žalobce naopak dosahoval zisku); újma (škoda) mohla žalobci vzniknout až ve chvíli, kdy žalovaný porušil svoji smluvní povinnost dodat žalobci sjednaná vozidla.

5. Z obsahu dovolání nadto vyplývá, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (zejména jeho skutkové závěry, že vozidlo, které bylo společností žalobceprodáno turecké společnosti, bylo následně „přeprodáno“ do Ruska, na které sevztahovala sankční opatření Evropské unie, a že pro žalobce nemělo jednání žalovanéhospočívající v nedodání sjednaných vozidel zvlášť významný dopad, neboť žalobcesi mohl zajistit dodávku vozidel od jiných prodejců) a nesouhlasí se způsobem, jakýmodvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěl).

6. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že správnost skutkovéhostavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučněotázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

7. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Dovolací soud v projednávané věci neshledal ani extrémní rozpor mezi závěry soudů oskutkovém stavu věci a provedenými důkazy, a ani znaky nepřípustné libovůle přihodnocení provedených důkazů. V případě uvedeného „extrémního rozporu“ se jedná obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by kněmusoud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů vyplývajících zustanovení a násl. nikdy dospět (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná.

8. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( větadruhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Jiří Doležílek

předsed

a senátu