Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2296/2026

22 Cdo 2296/2026-401

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Poříčí 1041/12 proti žalované L. Š., zastoupené JUDr. Martou Zavadilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, Na Poříčí 1079/3a, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. -375, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 11. 2025, č. j. -314, zamítl žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále i „SJM“) ze dne 29. 1. 2024 (výrok I), zamítl rovněž vzájemný návrh žalované na vypořádání zaniklého SJM ze dne 8. 3. 2024 a 2. 7. 2024 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III).

2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2026, č. j. -375, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci, kteří uzavřeli manželství 31. 7. 1992, zúžili smlouvou ve formě notářského zápisu podepsanou ještě za trvání manželství dne 1. 7. 2019 své SJM tak, že žádný majetek v budoucnu kýmkoli z nich nabytý či žádný dluh jimi v budoucnu převzatý se nestane součástí SJM. Tato úprava manželského majetkového režimu se přitom nevztahovala na majetek, který nabyli do SJM v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu smlouvy, tedy v době od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019. Rozsudek, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, nabyl právní moci 5. 5. 2023.

4. Žalobce se žalobou podanou 29. 1. 2024 domáhal vypořádání majetku, který manželé nabyli v době od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019. Žalovaná se návrhy z 8. 3. 2024 a 2. 7. 2024 domáhala vypořádání dalších položek v SJM účastníků s tím, že zúžení SJM se týkalo jen majetku nabytého a dluhů převzatých v budoucnu, tedy od 1. 7. 2019, přičemž majetek nabytý účastníky od uzavření manželství dne 31. 7. 1992 do sepsání notářského zápisu dne 1. 7. 2019 byl součástí SJM až do rozvodu jejich manželství rozsudkem ze dne 30. 3. 2023. Žalobce s tímto výkladem žalované nesouhlasil, v průběhu řízení uvedl, že není co vypořádávat a navrhl zastavení řízení.

5. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že SJM nebylo možné vypořádat, neboť účastníci si SJM do tří let od sepsání notářského zápisu o zúžení SJM nevypořádali, a proto již došlo k jeho vypořádání podle zákonné domněnky stanovené v , , (dále jen „o. z.“). Uvedl, že účastníci si SJM zúžili co do veškerého jmění (aktiv i pasiv) v budoucnu nabytého, zároveň si byli vědomi, že stávající jmění, které nabyli v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu smlouvy, zůstává nadále součástí jejich SJM. Z toho dovodil, že SJM účastníků bylo uzavřením smlouvy „de facto zrušeno“, neboť k faktickému zrušení stávajícího SJM v případě sjednání režimu oddělených jmění za trvání manželství dochází. Od 1. 7. 2019 totiž manželé již společně nenabývali žádný majetek a nezavazovaly je ani žádné dluhy, existoval tedy jen režim oddělených jmění účastníků, „pročež stávající jmění, které nabyli v době od sňatku do uzavření smlouvy o smluveném režimu oddělených jmění, zůstalo součástí jejich zrušeného SJM“. Poukázal také na názory odborné literatury, podle kterých vypořádání SJM musí následovat i v případě zúžení stávajícího rozsahu již existujícího SJM, tedy těch majetkových hodnot, které přestaly být součástí SJM. Manželé se ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy (do 1. 7. 2022) nevypořádali dohodou a ani nepodali k soudu návrh na vypořádání SJM, platí tak domněnka vypořádání uvedená v o. z. V důsledku této domněnky, která nastala před podáním žaloby, tu nejsou žádné majetkové hodnoty k vypořádání.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o , , (dále jen „ “) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v

7. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil následující právní otázky:

1) Představuje smlouva manželů o manželském majetkovém režimu, kterým manželé zúžili společné jmění manželů výlučně o jmění nabyté manžely v budoucnu, avšak výslovně uvedli, že doposud nabyté jmění nadále zůstává ve společném jmění manželů, zrušení nebo zánik společného jmění manželů ve smyslu § 736 o. z.? Odvolacímu soudu vytýká, že tuto otázku posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (odkazuje na , , ), neboť v případě zúžení SJM zaniká SJM jen v rozsahu majetku a závazků, které byly ze SJM vyňaty. Tomu podle jejího názoru odpovídá i dikce zákona.

2) V případě, kdy manželé uzavřou smlouvu o manželském majetkovém režimu, kterou zúží společné jmění manželů výlučně o jmění nabyté manžely v budoucnu, avšak výslovně uvedou, že doposud nabyté jmění nadále zůstává ve společném jmění manželů, následně se manželé rozvedou, od jakého okamžiku počne běžet tříletá lhůta podle § 741 o. z. ve vztahu ke stávajícímu jmění, které bylo nabyto od uzavření manželství do účinnosti smlouvy? Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a a namítá, že počátek běhu tříleté lhůty podle § 743 o. z. je v případě zúžení SJM vázán jen na ty majetkové hodnoty, které se staly předmětem dohody o zúžení.

3) Musí se soudy při posouzení otázek formulovaných pod body 1) a 2) zabývat úmyslem stran, ať již vyjádřeným přímo v textu smlouvy či vyplývajícím z ostatních okolností případu?

8. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání vychází z nesprávného výkladu rozsudků obou stupňů, neboť ty neuzavřely, že majetek nabytý před uzavřením smlouvy o zúžení SJM přestal být součástí SJM. Z úplného vyloučení všech budoucích aktiv a pasiv dovodil, že šlo o zavedení oddělených jmění a SJM tím bylo fakticky zrušeno. Majetek nabytý do té doby zůstal součástí zrušeného, dosud nevypořádaného SJM. Rozhodující je podle jeho názoru majetkový režim, který smlouva nastavila, nikoli použitý výraz „zúžení“. Protože od uzavření smlouvy již neexistovala žádná majetková hodnota ani dluh, které by mohly nově vstoupit do SJM, šlo obsahově o úplně nastavené majetkové oddělení, které režimu oddělených jmění podle § 717 odst. 1 o. z. odpovídá, tím bylo dosavadní SJM jako majetkový režim fakticky zrušeno. Ustanovení § 718 odst. 1 o. z., na které dovolatelka odkazuje, neurčuje, zda úplné vyloučení všech budoucích aktiv a pasiv představuje pouhé budoucí zúžení SJM nebo změnu celého majetkového režimu, tuto otázku je třeba posoudit podle celkového obsahu smlouvy ve spojení s § 555, § 716 a § 717 o. z. Úplnost sjednaného majetkového oddělení pak v této věci svědčí pro druhou možnost. Ujednání o tom, že majetek nabytý před uzavřením smlouvy zůstává v SJM, pak znamená, že „smlouva dosavadní majetek přímo nepřikázala do výlučného vlastnictví některého z manželů. Tento majetek proto nezanikl, ani se nestal výlučným majetkem jednoho z účastníků. Zůstal součástí dosud nevypořádaného SJM“. Majetek tedy zůstal součástí SJM, ale jen jako součást zrušeného, dosud nevypořádaného SJM, na které se podle § 736 o. z. použijí stejná pravidla. Žalobce se vyjádřil rovněž k rozhodnutím Nejvyššího soudu, na která dovolatelka odkazovala, a k běhu lhůty k vypořádání SJM. Dodal, že námitka nesprávného zjištění vůle smluvních stran je námitku skutkovou, nikoli právní, a navrhl, aby dovolací soud dovolání v části týkající se nákladového výroku odmítl a ve zbývající části zamítl.

III. Přípustnost dovolání

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

12. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení právních otázek, zda uzavřením dohody o zúžení SJM za trvání manželství výslovně omezeného na majetek nabytý a závazky převzaté v budoucnu s výslovným uvedením, že doposud nabyté jmění nadále zůstává v SJM, dochází k zániku či zrušení SJM ve smyslu § 736 o. z. a zda od uzavření takové dohody plyne lhůta pro vypořádání podle § 741 o. z., odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

13. Podle § 716 odst. 1 o. z. snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu.

14. Podle § 717 odst. 1 o. z. smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

15. Podle § 718 odst. 1 o. z. smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného režimu.

16. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

17. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

18. Jednou z možností odchýlení se od zákonného manželského majetkového režimu je zúžení SJM. V usnesení ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. , publikovaném pod č. 5/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že při zúžení dochází k tomu, že se manželé dohodnou na tom, že určité věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, případně závazky, jež dosud patřily do společného jmění, resp. které by jinak (nebýt modifikační dohody) v budoucnu do společného jmění náležely, se ze společného jmění vyjímají, resp. do společného jmění vůbec nespadnou. Věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, na něž se dohoda o zúžení vztahuje, nabývá do budoucna každý z manželů (i za trvání manželství) do svého výlučného vlastnictví nebo je oba manželé nabývají do podílového spoluvlastnictví, nabývají-li je společně. Stejně tak rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , přejímají závěr, že manželé mohou zúžit SJM o věci již existující nebo o věci, které v budoucnu získají.

19. V rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. , Nejvyšší soud zdůraznil, že dohodou o zúžení společného jmění uzavřenou formou notářského zápisu zaniká společné jmění účastníků pouze ke jmění v dohodě uvedenému. Uvedl také, že i při vypořádání SJM se uplatní princip smluvní volnosti účastníků občanskoprávních vztahů; manželé mohou změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. ).

20. V dané věci došlo k úpravě manželského majetkového režimu za trvání manželství. V takovém případě zákon předpokládá, že manželé upraví práva a povinnosti týkající se již existujícího společného jmění (§ 716 odst. 2 o. z.). Záleží na výkladu smlouvy, kterou byl manželský majetkový režim za trvání manželství upraven, zda obsahuje projev vůle manželů vztahující se k dosud nabytému majetku a dosud vzniklým společným závazkům. Pokud taková smlouva projev vůle ve vztahu k již existujícímu společnému jmění obsahuje, je třeba vyložit, zda vůle manželů směřovala k jiné než zákonné úpravě manželského majetkového režimu ve vztahu k dosud existujícímu společnému jmění či zda manželé hodlali režim již existující společné jmění zachovat ve stejné podobě (k vůli účastníků smlouvy o úpravě manželského majetkového režimu za trvání manželství srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. ).

21. Ze skutkových zjištění plyne, že účastníci uzavřeli v průběhu manželství smlouvu, kterou své SJM zúžili co do veškerého jmění (aktiv i pasiv) v budoucnu nabytého a zároveň si byli vědomi, že tato úprava (zúžení) se na dosud nabyté jmění nevztahuje, stávající jmění zůstává nadále součástí jejich SJM. Zúžení SJM tedy v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu i zněním § 718 odst. 1 věty druhé o. z. omezili jen na budoucí majetek a závazky. Smlouva sice obsahuje také projev vůle účastníků ve vztahu k dosud existujícímu SJM (nabytému do uzavření dohody), jde však o projev vůle, kterým účastníci zúžení SJM ve vztahu k tomuto jmění výslovně vyloučili, když uvedli, že majetek nabytý do SJM a dluhy převzaté do SJM za trvání manželství zůstávají nadále v jejich SJM, a „pro vyloučení pochybností“ rovněž výslovně deklarovali, že úprava manželského majetkového režimu provedená uzavřenou smlouvou se nevztahuje na majetek, který v době od vzniku manželství do podpisu smlouvy nabyli do SJM, ani na dluhy, které se v této době staly součástí jejich SJM.

22. Pokud v SJM účastníků zůstal na základě shodně projevené vůle dosud nabytý společný majetek a dosud přijaté společné závazky, nemohl jejich manželský majetkový režim odpovídat režimu oddělených jmění. Režim oddělených jmění totiž předpokládá, že manželé nemají v SJM vůbec žádný společný majetek ani závazky, nestačí, že do SJM již nemohou nic nabýt v budoucnu. Při uzavření smlouvy o odděleném majetkovém režimu snoubenci před uzavřením manželství SJM vůbec nevznikne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. ). Za trvání manželství pak lze k manželskému majetkovému režimu spočívajícímu v odděleném jmění dospět jen tak, že vůle účastníků směřuje jak ke zrušení SJM k veškerému dosud existujícímu jmění, tak k zúžení, kterým budou ze SJM vyloučena veškerá budoucí aktiva a pasiva [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. ; shodně také Psutka, J. in Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. II. Rodinné právo ( −975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 207-208 s., výslovně uvádí, že o de facto založení režimu oddělených jmění jde v případě, že dojde k zúžení o všechny součásti již existující, i takové, které se mají stát součástí SJM teprve v budoucnu, a to na straně obou manželů.]. Sjednání manželského majetkového režimu, na základě kterého manželé hospodaří jen s částí jmění nabytého za trvání manželství odděleně, tak nemůže dojít k faktickému zrušení SJM, faktické zrušení SJM je naopak nutnou podmínkou pro vznik režimu odděleného jmění za trvání manželství. Nelze proto učinit závěr o faktickém zrušení SJM v důsledku dohody účastníků o pouze částečném zúžení SJM (pouze o budoucí aktiva a pasiva).

23. V případě zúžení SJM je třeba v souladu s § 736 o. z. provést vypořádání SJM, ovšem vždy jen té jeho části, o kterou bylo SJM zúženo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. ). Je zřejmé, že zúžení se týkalo jen budoucího jmění účastníků, které se však součástí SJM na základě dohody účastníků nestane, k jeho vypořádání proto není důvod. SJM účastníků vzniklé do podpisu dohody nebylo smlouvou zúženo ani částečně, z projevené vůle je zřejmé, že dosud nabyté jmění chtěli účastníci jako SJM zachovat. Vůle účastníků tak nesměřovala ke zrušení či zániku dosud nabytého SJM nebo jeho části, tedy k tomu, aby dosud nabyté SJM nebo jeho část součástí SJM nadále nebyly.

24. Zánikem, zrušením nebo zúžením SJM nebo jeho části je přitom likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním podmíněna (§ 736 o. z.). Až od zúžení, zrušení nebo zániku SJM také plyne lhůta k vypořádání SJM dohodou účastníků nebo k domáhání se vypořádání u soudu podle § 741 o. z. Pokud tedy odvolací soud dospěl k tomu, že potřeba vypořádání se týkala i jmění, o které nebylo SJM zúženo, a že lhůta k vypořádání podle § 741 o. z. plynula od uzavření smlouvy o zúžení SJM, kterým nebyl stávající rozsah SJM zúžen ani z části, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení.

V. Závěr

25. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení, důvody pro změnu rozsudku odvolacího soudu nejsou dány. Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání ( věta první ) rozsudek odvolacího soudu podle zrušil. Důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí prvního stupně, dovolací soud proto zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

26. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán ( věta první, část věty za středníkem ve spojení s ).

27. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2026

Mgr. Petra Kubáčová

předsedkyně senátu