Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7168F3275B21F497C1258E9C0052BA90.html
HTML · 28.72 KB
No categories available
22 Cdo 24/2026
22 Cdo 24/2026-283
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) P. P. a b) R. P., obou zastoupených JUDr. Alenou Fojtíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 37, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Petrem Chamrádem, advokátem se sídlem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Horní 24, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 221/2020 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2025, č. j. 71 Co 247/2023 -244, takto:
Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 11 C 221/2020 -143, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k pozemkům p. č. XY a XY v katastrálním území XY (výrok I), do společného jmění manželů - žalobců a) a b) přikázal nově vymezený pozemek p. č. XY dle geometrického plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok II), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nově vymezený pozemek p. č. XY dle shodného geometrického plánu (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VI).
2. Soud prvního stupně shledal podmínky pro reálné rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky v souladu s § 1144 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“). K rozdělení přistoupil tak, že od pozemku p. č. XY oddělil část, kterou sloučil s pozemkem p. č. XY tak, aby vznikly pozemky se shodnou možností využití a téměř shodného tvaru a výměry. Mezi účastníky byl spor o to, zda žalovaný má zajištěn přístup na jemu přikazovaný nově vzniklý pozemek, který nesousedí s veřejnou pozemní komunikací. Žalovaný v průběhu řízení předložil soudu písemné smlouvy uzavřené s J. B., výlučným vlastníkem sousedního pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, přes který je možný přístup na tento pozemek, a to nejdříve smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti ze dne 4. 3. 2022 ve prospěch pozemku p. č. XY, a následně i smlouvu o zřízení služebnosti stezky a cesty ze dne 28. 3. 2023, na základě které se zřizuje služebnost stezky a cesty přes pozemek p. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch oprávněného ze služebnosti (in personam). V závěrečných ujednáních si smluvní strany sjednaly, že tato smlouva zavazuje i právní nástupce smluvních stran. Služebnost však nebyla vložena do katastru nemovitostí.
3. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný nejméně pro svou osobu a další právní nástupce má zajištěný přístup na pozemek p. č. XY („nejméně z pohledu obligačního práva“, zajištěného smlouvou o osobní služebnosti). Pokud by soud nerozdělil pozemek, poškodil by žalovaného, který v průběhu řízení vyvinul úsilí a získal k dříve nepřístupnému pozemku vstup přes sousední pozemek. Soud uzavřel, že pozemky jsou dle kritéria „dobře možného“ reálně dělitelné, a spoluvlastnictví vypořádal jejich rozdělením a přikázáním do vlastnictví účastníků.
4. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 11. 8. 2025, č. j. 71 Co 247/2023 -244, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výrocích II a III změnil tak, že oba společné pozemky přikázal do společného jmění manželů žalobců a) a b), kterým uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu ve výši 178 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II-VII).
5. Odvolací soud zvažoval, zda žalovaný má zajištěn přístup k pozemku, který má po rozdělení nabýt. Dodal, že v dané věci jde o louku, která sice nemusí být intenzivně zemědělsky obhospodařovaná, vyžaduje však minimálně kosení, ke kterému by měl mít vlastník zajištěn přístup. Dospěl k závěru, že lze sice dovodit vůli souseda žalovaného přes sousední pozemek pouštět, jde však jen o vůli v podobě výprosy, která stálost přístupu nezajišťuje, neboť věcná břemena dle uzavřených smluv nevznikla. Pozemek tak není dobře dělitelný. Uvedl, že absence přímého sousedství nově vzniklého pozemku s veřejnou komunikací sice vypořádání reálným dělením nebrání, přístup však musí být zajištěn vlastnictvím sousedních pozemků nebo jiným způsobem, zejména formou věcných břemen. Poukázal na to, že i nezbytná cesta je obvykle zřizována jako služebnost, aby byl zajištěn stálý přístup. Oba pozemky proto přikázal do vlastnictví žalobců, kteří mají zajištěn přístup z jiných jejich pozemků.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , („o. s. ř. “) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
7. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že nesprávně právně posoudil otázku splnění podmínky pro reálné dělení zemědělského pozemku spočívající v možnosti stálého přístupu.
8. Má za to, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3831/2022 a 22 Cdo 3607/2016 ) posoudil právní otázku, zda možnost stálého přístupu ve smyslu 1142 odst. 2 o. z. může být zajištěna jakoukoli obligací či jiným právem na přístup, nebo „smluvní vůli vlastníka sousedního pozemku zřídit věcné břemeno v budoucnu“, či zda musí být přístup konstituován již v okamžiku rozhodnutí soudu v „reálném právu věcném in rem“.
9. Otázku výkladu pojmu možnost stálého přístupu podle § 1142 odst. 2 o. z. považuje za dosud neřešenou v tom smyslu, zda postačuje jakýkoli závazek obsahující nikoli jednorázový či výslovně dočasný přístup, či zda je vyžadován závazek na dobu neurčitou, případně na aspoň 20 let, jak odvolací soud naznačoval. Zdůraznil, že i takové závazky mohou být jednorázově zrušeny, a dodal, že nyní je již vlastníkem potřebné části sousedního pozemku.
10. Za právní otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou označil také otázku možnosti soudu zřídit při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci služebnost, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem. Tuto možnost měl vzít odvolací soud podle jeho názoru rovněž v úvahu.
11. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně.
12. Žalobci považují právní názor odvolacího soudu za správný. Uvedli, že nově vymezovaný pozemek má být přístupný, aby mohl být užíván, udržován a nevzniklo riziko dalších soudních sporů o nezbytnou cestu. Stálý přístup tak v zásadě nezajišťují výprosa, výpůjčka či nájem. Podle jejich názoru tato problematika byla již dovolacím soudem řešena. Navrhují, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
III. Přípustnost dovolání
13. Podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
15. Dovolání není přípustné pro řešení otázek, zda možnost stálého přístupu ve smyslu 1142 odst. 2 o. z. může být zajištěna jakoukoli obligací či jiným právem na přístup, nebo „smluvní vůli vlastníka sousedního pozemku zřídit věcné břemeno v budoucnu“, či zda musí být přístup konstituován již v okamžiku rozhodnutí soudu v „reálném právu věcném in rem“, a zda postačuje jakýkoli závazek obsahující nikoli jednorázový či výslovně dočasný přístup, či zda je vyžadován závazek na dobu neurčitou, případně na aspoň 20 let. Na řešení těchto otázek není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
16. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí z toho, že žalovaný má přístup přes pozemek souseda zajištěn jen na základě pouhé výprosy. Závěr odvolacího soudu o tom, že uzavřené smlouvy nevložené do katastru nemovitostí zakládají jen výprosu ve prospěch žalovaného, nebyl v dovolání zpochybněn, a dovolací soud není proto oprávněn správnost tohoto závěru přezkoumávat. Posouzení výprosy jako obecně nedostatečného zajištění spojení s veřejnou cestou je pak zcela v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010 , publikovaný pod č. 124/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2018 ), dovolatel neuplatnil žádné námitky ani k tomuto závěru.
17. Jinou možností stálého přístupu žalovaného než přes pozemek souseda, se kterým žalovaný o možnosti přístupu jednal, se odvolací soud nezabýval, nezahrnul proto do svých úvah ani možnost zřízení věcného břemene podle § 1145 o. z. Při posouzení právní otázky možnosti stálého přístupu podle § 1142 odst. 2, věty první o. z. se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto přípustné a rovněž důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
18. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
19. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.
20. Podle § 1147 věta první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.
21. Podle § 1142 odst. 2 o. z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu.
22. Podle § 1145 o. z. při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.
23. Reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je významné zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn (zachován) přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku, např. z titulu věcného břemene.
24. O prvotním způsobu vypořádání spoluvlastnictví, tj. o reálném rozdělení společné věci, je třeba uvažovat zejména v případech, kdy se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno u nezastavěných pozemků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn.22 Cdo 2163/2026, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016 ). Samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti při vypořádání spoluvlastnictví není optimální, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. To, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu, není významné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021-II ).
25. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že pro možnost reálného rozdělení pozemku je (kromě dalších kritérií) určující, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2026 , nebo ze dne 28. 11. 2013, sp. zn.22 Cdo 2437/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016 , nebo ze dne 25. 3. 2020, sp. zn.22 Cdo 4002/2019). Požadavek na zachování stálého přístupu přichází z povahy věci v úvahu jen tam, kde tento přístup před rozdělením existuje, reálnému rozdělení pozemků proto nebrání, pokud je možnost přístupu k rozděleným částem stejná, jako byla ke společnému pozemku. Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku by tak nemělo navodit stav, kdy některý z dosavadních spoluvlastníků ztratí přístup k jiné nemovitosti, jejímž je vlastníkem či spoluvlastníkem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019 ), nicméně nevylučuje postup, při kterém nový pozemek bude pro některého spoluvlastníka bez přístupu proto, že ani na rozdělovaný pozemek přístup neměl, a tedy jej ani na nový pozemek nepozbyl; vždy bude záležet na individuálních okolnostech dané věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 22 Cdo 3027/2025 ).
26. Při zvažování, zda nezastavěný pozemek je v konkrétním případě výjimečně nedělitelný, nelze brát v úvahu jen možnost přímého (fyzického) užívání nově vzniklých pozemků po jeho rozdělení, ale je třeba brát do úvahy i jiné možnosti jeho využití přinášející účastníkům nebo některému z nich prospěch (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021-II ).
27. U pozemků zemědělských klade § 1142 o. z. důraz na zachování účelné obdělávatelnosti pozemku. Potřebná rozloha či přístup k pozemku se tak řídí tím, k čemu je konkrétní zemědělský pozemek využíván.
28. Ustanovení § 1142 odst. 2 věty první o. z. obsahující pojem „stálý přístup“ je právní normou s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Zda je společná věc dělitelná, včetně posouzení zachování stálého přístupu, závisí vždy na individuálních okolnostech věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021 ). Úvahu odvolacího soudu o tom, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není rozdělení věci dobře možné, může dovolací soud přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5439/2015 ).
29. Při úvaze o možnosti stálého přístupu nelze pominout, že přístup k oddělené nemovitosti lze řešit například na základě zřízení služebnosti nebo jiného věcného práva, jak předpokládá § 1145 o. z.(viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2331/2019-II ).
30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 492/2022 , přijal a odůvodnil závěr, že zásady obsažené v § 1145 o. z. lze použít i pro případ vypořádání souboru nemovitostí. Služebnosti nebo jiné věcné právo lze podle § 1145 o. z. zřídit i v případě, že dochází k rozdělení zemědělského pozemku nebo vypořádání souboru zemědělských pozemků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 789/2019 ).
31. Odvolací soud dospěl k závěru, že při vypořádání pozemků tak, jak k němu přistoupil soud prvního stupně, by vznikly dva pozemky, které by tvarem i velikostí umožnily stejné zemědělské využití jako pozemky původní, které tvoří trvalý travní porost (louka). Dělitelnosti pozemků podle názoru odvolacího soudu tak brání pouze absence stálého přístupu ze strany žalovaného.
32. Při úvaze o možnostech stálého přístupu se odvolací soud omezil na zjištění, že jde o pozemky zemědělské, které vyžadují minimálně sečení, a že žalovaný nemá zajištěn přístup přes pozemek třetí osoby, se kterou o tomto přístupu jednal. Tento pozemek by tedy k přístupu mohl užívat jen na základě výprosy. Nedospěl však ke zjištění, že způsobem vypořádání souboru pozemků, ke kterému přistoupil soud prvního stupně, došlo ke změně v možnosti přístupu žalovaného na příslušný pozemek, a nezabýval se ani tím, zda by v daném případě nebylo účelné zřídit žalovanému přístup zřízením služebnosti nebo jiného věcného práva, tak jak to při vypořádání spoluvlastnictví předpokládá § 1145 o. z. Možnost zřízení takové služebnosti bylo namístě zvážit i z toho důvodu, že pozemek, který by mohl připadnout žalovanému, nevyžaduje podle zjištění odvolacího soudu intenzivní zemědělské obhospodařování. Potřebu přístupu dovozoval odvolací soud z potřeby sečení. Zřízení služebnosti zajištující přístup na pozemek za tímto účelem by tak minimálně z hlediska četnosti užívání cizí nemovitosti nemuselo do práv vlastníků zatížených pozemků nepřiměřeně zasahovat (ke kritériím rozhodným při úvaze o zřízení služebnosti při vypořádání spoluvlastnictví viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1715/2010 ). Právní posouzení možnosti stálého přístupu podle § 1142 o. z. je z uvedených důvodů neúplné, a tedy nesprávné.
V. Závěr
33. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku, proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. k dalšímu řízení.
34. Dovolatel nenapadá část výroku, kterou bylo zrušeno spoluvlastnictví účastníků; nicméně výroky, které napadá, jsou závislé na této části [§ 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ]. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006 ). Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první část věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. o. s. ř. ).
35. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první část věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2026
Mgr. Petra Kubáčová
předsedkyně senátu