Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2356/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti F. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného JUDr. Ing. Lukášem Pletichou, advokátem, sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2025 č. j. -247 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. září 2025 č. j. -194, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti případu

1. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 26. 11. 2024 č. j. -347, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "stížnostní soud") ze dne 4. 2. 2025 č. j. -453 uznán vinným z přečinu křivého obvinění podle , odst. 3 písm. b) a c) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2025 č. j. -664.

2. Již dne 11. 4. 2025, tedy před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání podal stěžovatel návrh na povolení obnovy, který soud prvního stupně ve veřejném zasedání napadeným usnesením zamítl. Následnou stížnost jako nedůvodnou zamítl stížnostní soud v neveřejném zasedání.

II. Argumentace stěžovatele

3. Ve včasném podání splňujícím požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel namítá, že obecné soudy svým postupem zasáhly jeho práva zakotvená v d (dále jen "") a v , odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

4. Stěžovatel ve svém podání nejprve podrobně popsal, v čem mělo spočívat jednání, za které byl uznán vinným a odsouzen, respektive okolnosti, za nichž jeho trestní stíhání vůbec započalo. Poukázal na jiné řízení, z něhož mělo jeho trestní stíhání vzejít, stejně jako na probíhající vyšetřování. Stěžovatelem předložené podklady z jiných (i probíhajících) řízení mají představovat nova, předložená v návrhu na obnovu řízení, které mají zcela vyvrátit skutkový stav, jaký v jeho původní věci dovodily obecné soudy. Podle stěžovatele však obecné soudy jeho podněty řádně nevyhodnotily, a proto stěžovatel opakovaně žádá o povolení obnovy, která mu je opakovaně zamítána. Ve svých námitkách proti napadeným usnesením poukazuje na jiná řízení obecných soudů, případně nesrozumitelně kombinuje označení rozhodnutí: například vyjadřuje přesvědčení, že "jak původní rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zmn. -360 ze dne 30. 05. 2018, tak následně usnesení Krajského soudu V Brně -394" (stěžovatel kombinuje různé spisové značky a přikládá k nim nesouvisející data), porušila jeho právo na spravedlivý proces. Tvrzené porušení jeho práv postupem obecných soudů v napadených usneseních má plynout i z usnesení o jiných návrzích na obnovu v jiných řízeních (usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 6. 2022 č. j. -66, ze dne 27. 5. 2024 č. j. -102, ze dne 4. 11. 2024 č. j. -117 a ze dne 6. 11. 2025 č. j. -205 a navazující usnesení stížnostního soudu ze dne 27. 7. 2022 sp. zn. , ze dne 20. 6. 2024 č. j. -111 a ze dne 14. 1. 2026 č. j. -248).

5. Dále stěžovatel poukázal na zásadu zákazu deformace důkazů, princip presumpce neviny, zásadu in dubio pro reo, extrémní rozpor skutkových zjištění s právními závěry, navrhl zrušit napadená usnesení, současně požádal o anonymizaci rozhodnutí a "o přerušení výkonu trestu do doby obnovy řízení a nového projednání jeho věci".

III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (y) a nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Proto může ve vztahu k procesnímu postupu všech orgánů činných v trestním řízení reagovat jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

7. Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížností napadenými usneseními i dalšími podklady a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. K dispozici přitom měl spis soudu prvního stupně sp. zn. , včetně připojených spisů sp. zn. a spisu sp. zn. se dalšího návrhu na obnovu řízení ze dne 24. 4. 2026, nepravomocně zamítnutého usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 7. 2026 č. j. -19.

8. Z předložených podkladů se podává, že v souvislosti s majetkovou trestnou činností, do níž byl zapojen, stěžovatel opakovaně veřejně obviňoval další osoby (svědkyni) z páchání jiné trestné činnosti. To se však nepotvrdilo a stěžovatel byl pro křivé obvinění opakovaně potrestán (viz č. l. 224, 225 - opis rejstříku trestů). Stěžovatel přesto nadále podává trestní oznámení na osoby, jejichž jednání subjektivně vyhodnotil jako trestný čin, případně soudce, který rozhodl v jeho neprospěch (č. l. 207). Návrh na obnovu stěžovatel odůvodnil tím, že předložené důkazy potvrzují jeho přesvědčení, že jednání (z něhož křivě obvinil svědkyni) bylo trestným činem.

9. Z napadených usnesení je patrné, že soud prvního stupně podrobně zrekapituloval všechny vznesené námitky a stěžovatelem předložené důkazy. Vyhodnotil i další podklady, které si k věci obstaral. V předloženém návrhu však nezjistil zákonem požadované novum a zamítl jej. Rovněž stížnostní soud zrekapituloval obsáhlá podání stěžovatele, nezjistil však v postupu a rozhodnutí soudu prvního stupně pochybení a stížnost zamítl. Současně konstatoval, že není orgánem příslušným k přijímání trestního oznámení opětovně na svědkyni a nově i na soudce soudu prvního stupně rozhodujícího o opravném prostředku (bod 16).

10. Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení, které však nenastane, neposoudí-li obecný soud navržené důkazy za způsobilé zvrátit předchozí pravomocné závěry. Posouzení je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady prověřit, zda jde o skutečnosti nové, významné či zcela bezpředmětné. V rámci této kompetence soud prvého stupně i stížnostní soud zcela srozumitelně a jednoznačně vysvětlily, proč nepovažovaly stěžovatelem předložené podklady za novum, a není na místě návrhu na obnovu řízení vyhovět. Soud prvního stupně srozumitelně uvedl, že "nebyla splněna žádná z podmínek uvedených v § 278 odst. 1 trestního řádu (nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině..." (str. 8 usnesení).

11. Posouzení způsobilosti tvrzených nových důkazů mít vliv na původní rozhodnutí je v kompetenci obecných soudů, které musí, aby dostály své zákonné povinnosti, zohlednit vypovídací schopnost předestřených tvrzení ve vztahu k původním důkazům. Při svém rozhodování se obecné soudy touto otázkou důkladně zabývaly, postupovaly zcela v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily. Nespokojenost stěžovatele s jejich závěry nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, neboť jde jen o polemiku nezpůsobilou zasáhnout tvrzená práva stěžovatele.

12. Závěry obecných soudů nejsou v rozporu s provedenými důkazy, natož v rozporu extrémním, a nepředstavují nic, co by mohlo založit pochybnosti ve smyslu pravidla in dubio pro reo a principu presumpce neviny ( Úmluvy, y). V řízení nebylo porušeno ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy), které zajišťuje každému, aby jeho věc veřejně a v přiměřené lhůtě projednal nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel, kdy účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Toto právo však nezaručuje a ani zaručit nemůže, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka, a že jím předložené důkazy budou vyhodnoceny tak, jak očekává. Pravidla pro užití účinných prostředků k nápravě vadných rozhodnutí (čl. 13 Úmluvy) stanoví zákon (trestní řád) a stěžovatel nebyl v jejich aplikaci omezen. Sama existence opravných prostředků však neznamená, že jejich uplatnění musí automaticky vést k závěru, který účastník řízení očekává.

13. Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že účelem obligatorního zastoupení je kvalifikované právní zastoupení, zohledňující zcela mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem [viz stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. ). Očekávání vyšší kvality právního zastoupení odpovídá i zákonné vyloučení zastoupení zástupce koncipientem ( ). Proto Ústavní soud nepřihlíží k podáním - doplněním ústavní stížnosti, učiněným samotným stěžovatelem.

14. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

15. Jde-li o požadavek stěžovatele na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, není třeba o něm rozhodovat, neboť Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti urychleně a vyslovil výše uvedené závěry.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu