Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)20 Ad 9/2022 - 199.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 Ad 9/2022 - 199
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci
žalobce: X, narozeného X
adresa pro účely doručování: X
zastoupen opatrovníkem JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou,
se sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2022, č. j. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
I. Vymezení věci
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 2. 2022, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb. “), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 10. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná pro nesplnění podmínek podle ust. § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb. “) zamítla žádost žalobce o invalidní důchod.
II. Žaloba a její podstatný obsah
3. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím, neboť podle jeho názoru žalovaná nedostatečně posoudila datum vzniku invalidity žalobce, když nevěnovala pozornost popisu postupného zhoršování zdravotního stavu žalobce, zvláště se pak nezabývala obdobím, kdy žalobce navštěvoval MUDr. X, nevyžádala si jakékoli lékařské zprávy ani se nepokusila získat lékařskou dokumentaci. Vytkl žalované rovněž to, že vycházela z nahodilého data vzniku invalidity.
4. Žalobce tvrdil, že se u něj psychické problémy projevovaly již od roku X. Znemožňovaly mu vést běžný život, vést komunikaci se státními orgány a udržet si pravidelné zaměstnání. Kvůli svému psychickému stavu nebyl nikdy schopen po delší dobu pracovat či si udržet jakýkoli pravidelný režim, což zdravotní záznamy plně nepostihují, neboť žalobce lékařskou pomoc nevyhledával, protože žil v přesvědčení, že je duševně zdráv.
5. Namítl rovněž, že datum vzniku invalidity ke dni X, na kterém se nakonec žalovaná ustálila, bylo stanoveno nahodile, a to již jen proto, že jeho psychické onemocnění se neobjevilo ze dne na den a ihned plně neprojevilo své příznaky. Argumentoval také tím, že pacientovi nevzniká nemoc dnem, kdy ji u pacienta zjistí lékař, což u duševního onemocnění platí tím spíše. Uvedl, že žalovaná stanovila datum vzniku jeho invalidity v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, na kterou též odkázal.
6. Žalobce rovněž na druhou stranu kupř. s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 Ads 259/2016 -33, připustil, že je možné stanovení data vzniku invalidity podle data lékařského vyšetření, pokud posuzovaná osoba navštěvuje příslušného odborného lékaře pravidelně a dostatečně často. Žalobce však lékaře pravidelně nenavštěvoval, neboť si odmítal psychické problémy připustit.
III. Vyjádření žalované
7. Žalovaná ve svém vyjádření s ohledem na namítanou nesprávnost stanoveného data vzniku invalidity žalobce navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce včetně data vzniku invalidity posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která je příslušná k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění.
8. Za stavu v době podání vyjádření, kdy nejsou v případě žalobce splněny zákonné podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.
IV. Obsah správního spisu
9. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.
10. Dne 29. 4. 2021 podal žalobce žádost o invalidní důchod. Dne 29. 10. 2021 vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí, jímž pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. žádost žalobce zamítla. Žalovaná tak rozhodla na základě posudku o invaliditě žalobce ze dne 23. 8. 2021, ve kterém posuzující lékař dospěl k závěru o poklesu pracovní schopnosti žalobce o 60 % s tím, že žalobce je invalidní pro invaliditu druhého stupně od 3. 7. 2020, kdy dospěla k závěru, že žalobce je sice invalidní, avšak nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod.
11. Žalobce podal dne 2. 12. 2021 včasné námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, ve kterých uplatnil v zásadě shodné námitky jako v žalobě plédující zejména pro dřívější den vzniku invalidity žalobce.
12. V posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 18. 1. 2022, č. j. LPS/2021/1275-NR-PRH_CSSZ, vypracovaném oddělením lékařské posudkové služby žalované dospěla posuzující lékařka MUDr. X k závěru, že se u žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti o 60 % od 14. 6. 2020 s tím, že již od 13. 7. 2011 šlo o pokles pracovní schopnosti o 35 %. Posuzující lékařka shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je od 14. 6. 2020 zdravotní postižení podle kapitoly V. Duševní poruchy a poruchy chování, položka 3d – schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, těžké postižení - přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity “), které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 50 – 60 %. Od 13. 7. 2011 pak rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení podle kapitoly V. Duševní poruchy a poruchy chování, položka 3c – schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, středně těžké postižení - přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 30 – 45 %.
13. Z osobního listu důchodového pojištění žalobce ze dne 7. 2. 2022 vyplývá, že v rozhodném období X byl pojištěn čtyři roky a 312 dní.
14. Na základě posudku o invaliditě v rámci námitkového řízení pak žalovaná vydala napadené rozhodnutí, ve kterém dospěla k závěru, že i přes zjištěné dřívější datum vzniku invalidity žalobce tento nesplňuje podmínky vzniku nároku na invalidní důchod z důvodu nezískání potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
15. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , (dále jen „s. ř. s. “)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom poté, co byl jeho přechozí rozsudek ze dne 12. 6. 2024, č. j. 20 Ad 9/2022 -91 (dále jen „předchozí rozsudek“), zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2024, č. j. 6 Ads 197/2024 – 26 (dále jen „rozsudek NSS“).
16. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.
17. Podle ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 , popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31 , pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.
18. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje 3 stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. V případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
19. Podle ust. § 40 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku
a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok,
c) od 22 let do 24 let dva roky,
d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky a
f) nad 28 let pět roků.
20. Podle ust. § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.
21. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobce má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním a v jakém stupni. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz ust. § 8 odst. 7 , 8, 9 zákona č. 582/1991 Sb. ). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.
22. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
23. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.
24. V projednávaném případě žalobce zpochybňoval závěry posudkového lékaře ohledně data vzniku invalidity, ze kterého vycházela žalovaná. S ohledem na to soud nechal před vydáním předchozího rozsudku vypracovat posudek posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která soudu předložila posudek ze dne 31. 8. 2022, ev. č. SZ/2022/1230-PH-28 (dále jen „první posudek MPSV“). Podle prvního posudku MPSV, na kterém soud založil předchozí rozsudek, je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce od 14. 6. 2020 zdravotní postižení podle kapitoly V. Duševní poruchy a poruchy chování, položka 3d – schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, těžké postižení - přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 50 – 60 %, když v tomto rozmezí komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce 55 %. Od 13. 7. 2011 pak rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo s ohledem na psychiatrem deklarované zhoršení do té doby dlouhodobě stabilizovaného psychotického onemocnění zdravotní postižení podle kapitoly V. Duševní poruchy a poruchy chování, položka 3c – schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, středně těžké postižení - přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 30 – 45 %, když v tomto rozmezí komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce 35 %.
25. Podle rozsudku NSS byl ovšem první posudek MPSV neúplný a jeho závěry ohledně data vzniku invalidity žalobce nedostačující a neúplné. Nejvyšší správní soud proto uložil zdejšímu soudu, aby vyžádal doplnění prvního posudku MPSV ohledně data vzniku invalidity a míry snížení pracovní schopnosti žalobce za období před 13. 7. 2011 s tím, že může požádat jinou posudkovou komisi o srovnávací posudek, nebude-li doplnění posudku dostatečné. Nejvyšší správní soud současně uložil zdejšímu soudu, aby v návaznosti na doplnění prvního posudku MPSV znovu vyhodnotil důkazní návrhy v podobě výslechu matky a sestry žalobce.
26. Soud proto nejprve vyžádal doplnění prvního posudku MPSV u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jež soudu předložila doplňující posudek ze dne 12. 3. 2025, ev. č. SZ/2025/205-PH-9, který soud provedl k důkazu. V tomto doplňujícím posudku setrvala posudková komise na výsledku posouzení zdravotního stavu žalobce uvedeném v prvním posudku MPSV. Pokud jde o účast žalobce při jednání posudkové komise, tato upřesnila, že žalobce byl k jednání pozván formálně s tím, že absence vyšetření žalobce při jednání posudkové komise nemá vliv na posouzení k datu vydání napadeného rozhodnutí. Současně uvedla, že žalobce na jednání rozkladové komise pozvala dopisem na žalobcem udanou přechodnou adresu, odkud se pozvánka vrátila jako nevyzvednutá s tím, že naproti tomu si žalobce na téže adrese převzal první posudek MPSV.
27. S ohledem na to, že doplňující posudek k prvnímu posudku MPSV k většímu objasnění míry snížení pracovní schopnosti žalobce za období před 13. 7. 2011 sám o sobě příliš nepřispěl, a s přihlédnutím k pokynům Nejvyššího správního soudu přistoupil soud rovněž k provedení žalobcem navrhovaného výslechu své matky X a sestry X. Obě svědkyně v podstatě shodně (matka podrobněji) popsaly dlouhodobé obtíže žalobce již od roku X, kdy musel být hospitalizovaný asi dva měsíce v X, kde mu byla diagnostikována schizofrenie. Rodiče žalobce podle svědkyň již v této době museli vynakládat značné úsilí na podporu žalobce ve studiu na střední škole, kterou musel nakonec změnit, aby dokončil studium na učebním oboru s maturitou. Na základní škole byl žákem s vyznamenáním a poté najednou nastaly takové problémy s učením. Byť studium nakonec dokončil, byly projevy nemoci již patrné, když žalobce musel užívat předepsané léky a býval unavený. Matka žalobce uvedla, že tento byl po studiu čtyři měsíce zaměstnaný a poté ze zaměstnání odešel a nepřihlásil se hned na úřad práce, ale až s časovým odstupem asi měsíc a půl. Na úřadu práce byl evidovaný asi dva nebo tři měsíce, načež si našel nějakou krátkodobou práci. Takto se to poté opakovalo po celou dobu, kdy si našel brigádu nebo i práci na hlavní pracovní poměr s tím, že po krátké době výkonu práce nastaly problémy, kdy to nezvládal z důvodu únavy po lécích. Když je vysadil, nebyl již sice tak unavený, ale dostavily se zase jiné příznaky nemoci. Takto se to střídalo prakticky po celou dobu do data, od kterého byla u žalobce invalidita uznána, a to i přes závěry, že byl v té době v remisi. Podle matky žalobce měl rovněž tendenci spoustu věcí podceňovat, kdy například zmínila neplacení sociálního pojištění. To se projevovalo tím, že vždy tvrdil, že je vše v pořádku, všechno dobré, ačkoli už to tak dávno nebylo. V roce X začal žalobce bez jakékoli kvalifikace pracovat jako X, což jej bavilo, ale nebyl schopen kvůli nemoci zvládnout X, takže i výkon této práce se u něj odehrával v neoficiálním režimu. Matka žalobce rovněž uvedla, že tento byl asi od roku X ve vztahu se svojí současnou manželkou, se kterou mají dvě děti narozené v roce X, resp. X. V té souvislosti poukázala na změnu v chování žalobce, kdy se snažil být ještě zodpovědnější, kdy asi dva roky vydržel v práci, což ale poté skončilo rovněž kolapsem, kdy se úplně zhroutil, z práce odešel a nenechal si ani vystavit neschopenku. Sestra žalobce doplnila, že žalobci pomáhá, aby nespadl do nějakých problémů. Pomohla mu s bydlením a dává mu i peníze, pokud mu dojdou a vždy jej podpoří, jelikož má strach, aby s rodinou neskončil na ulici. Dohlíží rovněž na přebírání pošty, neboť si žalobce nepřebírá poštu, takže udělala takové opatření, že všude uvádí svoji adresu, na které bydlí ona. Z jejího pohledu se zdravotní stav žalobce postupně zhoršoval, i když to nebyl takový výrazný zlom jako v roce X nebo v posledních letech, kdy byl několikrát hospitalizován. Uvedla rovněž, že než v roce X začal pracovat v X, vždycky si dokázal nějaký příjem zajistit, takže si nepamatuje žádné období, kdy by byl vyloženě bez peněz nebo že by to nezvládal. Vždy si našel nějaký přivýdělek a nějak to všechno pokryl.
28. Po zhodnocení dosavadních výsledků dokazování soud na návrh žalobce nakonec požádal o srovnávací posudek k posouzení invalidity žalobce posudkovou komisi MPSV v X, která soudu předložila posudek ze dne 15. 9. 2025, ev. č. SZ/2025/1331-BR-7 (dále jen „srovnávací posudek“). Srovnávací posudek byl vypracován komisí ve složení z předsedy komise MUDr. X, MUDr. X s odborností psychiatrie a tajemníka X. Tato posudková komise dospěla na základě předložené spisové dokumentace Městského soudu v Praze, dokumentace ČSSZ a předložených lékařských nálezů k závěru, že je žalobce od 13. 7. 2011 invalidní pro invaliditu I. stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %, a od 14. 6. 2020 invalidní pro invaliditu II. stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. , když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 60 %. Dnem vzniku invalidity žalobce určila dnem 13. 7. 2011. Posudková komise u žalobce shledala jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti v době od 13. 7. 2011 do 14. 6. 2020 zdravotní postižení odpovídající kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 3c (Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy se středně těžkým postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje v rozmezí 30 % - 45 %. V době od 14. 6. 2020 shledala jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti zdravotní postižení odpovídající kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 3d (Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy s těžkým postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje v rozmezí 50 % - 60 %. Pokud jde o posouzení invalidity žalobce v období do 13. 7. 2011, posudková komise uzavřela, že na podkladě prostudované dokumentace lze nalézt prokazatelné důvody ke stanovení invalidity žalobce až od 13. 7. 2011 s tím, že v předchozím období měl sice žalobce stanovenou diagnózu schizofrenie, nicméně jednalo se o stav po atace, kdy v následném období byl dostatečně kompenzován a mohl vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. V období před přiznáním invalidity I. stupně tedy byla pracovní schopnost žalobce omezena pouze lehce a pokles jeho pracovní schopnosti nedosahoval 35 %.
29. Jelikož se posudková komise MPSV v X ve srovnávacím posudku z technických důvodů nezabývala výpověďmi matky a sestry žalobce, zajistil soud jejich písemný přepis a požádal tuto posudkovou komisi o vypracování doplňujícího posudku ke srovnávacímu posudku se zaměřením na obsah písemného přepisu výslechu obou svědkyň a při té příležitosti i na obsah písemných námitek žalobce proti srovnávacímu posudku. Posudková komise MPSV v X poté soudu předložila posudek ze dne 31. 3. 2026, ev. č. SZ/2026/398-BR-2 (dále jen „doplňující srovnávací posudek“). Doplňující srovnávací posudek byl vypracován posudkovou komisí ve stejném složení jako srovnávací posudek a podává se z něj, že posudková komise poté, co se seznámila s obsahem výpovědí obou svědkyň, uzavřela, že jejich výpovědi nepřinesly pro posouzení invalidity žalobce zásadní nové posudkově významné skutečnosti, které by přesvědčivě prokazovaly vznik invalidity žalobce již před rokem 2011. Lze z nich sice dovodit, že určité problémy žalobce měl a že tyto alespoň částečně souvisely s duševním onemocněním, nicméně jsou popisovány relativně obecně a vágně. Podle posudkové komise přitom absentuje objektivizace informací ohledně kolísání stavu žalobce (únavy), které vyplývalo z X a stavů, kdy po X sice únava odezněla, ale začaly se projevovat příznaky duševní nemoci. Dále posudková komise MPSV v X uvedla, že srovnávací posudek vycházel z doložené zdravotnické dokumentace a na podkladě doložených podkladů byly vysloveny posudkové závěry s tím, že k období od první hospitalizace žalobce, resp. zdravotních obtíží na střední škole, až do doby, od které byla žalobci přiznána invalidita I. stupně, je nedostatek důkazního materiálu natolik výrazný, že nelze učinit odpovídající závěr, na základě kterého by žalobci měla být přiznána invalidita k datu před 13. 7. 2011. Proto posudková komise setrvala na svých závěrech uvedených ve srovnávacím posudku.
30. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20: „Správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“ Dále srovnej rozsudek ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017 – 40: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).”
31. V souladu s tímto rozsudkem soud uvádí, že mu nepřísluší hodnotit posudek Ministerstva práce a sociálních věcí z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudek vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Soud shledal, že srovnávací posudek a doplňující srovnávací posudek jako celek požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobce je od 13. 7. 2011 invalidní pro invaliditu I. stupně (resp. že pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosáhl hranice 35 %, nepřesáhl však hranici 49%) a od 14. 6. 2020 invalidní pro invaliditu II. stupně (resp. že pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosáhl hranice 50 %, nepřesáhl však hranici 69%), splňuje. Posudková komise objektivně a přesvědčivě zdůvodnila svůj závěr při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobce i svůj závěr o datu vzniku invalidity žalobce. Komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedy komise, posudkového lékaře, byl členem též lékař z oboru psychiatrie, tedy z oboru souvisejícího s postižením žalobce, jež bylo nakonec shledáno jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ze srovnávacího posudku i doplňujícího srovnávacího posudku je zřejmé, že posudková komise hodnotila veškerou potřebnou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici. Pokud žalobce zpochybňoval dostatečnost zdravotnické dokumentace, pak je třeba zdůraznit, že dostatečnost zdravotní dokumentace nelze hodnotit z hlediska vlastní představy žalobce o tom, jaký by měl být výsledek posouzení jeho zdravotního stavu, nýbrž z hlediska možností posudkové komise objektivně, odborně a v souladu s platnými právními předpisy zdravotní stav žalobce řádně posoudit a učinit potřebné posudkové závěry. Pokud jde o zdravotnickou dokumentaci MUDr. X do roku X, kdy žalobce přestoupil k psychiatričce pro dospělé MUDr. X, má soud za to, že tato dokumentace, i kdyby se ji podařilo získat, by stěží mohla vést k závěru o vzniku invalidity žalobce v období touto dokumentací pokrytém, když ze zdravotnické dokumentace v období následujícím se podává remise onemocnění žalobce po dobu cca 10 let, nicméně nutno poznamenat, že již z doplňujícího posudku k prvnímu posudku MPSV vyplývá, že posudková komise se pokusila zdravotnickou dokumentaci MUDr. X zajistit, avšak tato nebyla jmenovaným lékařem již dohledána. Podle názoru zdejšího soudu tak bylo již ze strany posudkové komise MPSV, která zpracovávala doplňující posudek k prvnímu posudku MPSV, učiněno vše, co po ní lze rozumně požadovat, aby danou část zdravotnické dokumentace opatřila. K tíži úplnosti a přesvědčivosti srovnávacího posudku pak nemůže jít skutečnost, že se posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v X již opakovaně na MUDr. X neobracela. Sám žalobce rovněž nenavrhl žádný způsob, kterak zajistit tu část zdravotnické dokumentace, která by umožnila objektivizovat případný závěr o dřívějším vzniku invalidity.
32. Soud ani nyní po rozsáhlém doplnění dokazování nenalezl důvod pochybovat o správnosti závěrů (zejména těch, jež byly žalobcem zpochybněny) srovnávacího posudku a doplňujícího srovnávacího posudku jako celku, neboť se jedná o posudek přesvědčivý, celistvý a úplný, který v podstatě potvrdil závěry prvního posudku MPSV a je v zásadě v souladu s předchozím závěrem posudkového lékaře v námitkovém řízení. Z jednání nevyplynuly žádné podstatné skutečnosti, zejména pak takové, které by byly způsobilé zpochybnit závěry posudkové komise.
33. Z rozhodnutí Odvodní komise u územní vojenské správy X ze dne X, č. j. X, které soud rovněž pro úplnost provedl k důkazu, se poté podává, že byl žalobce tímto rozhodnutím shledán zdravotně trvale nezpůsobilým k vojenské činné službě. Nic konkrétního ohledně zdravotního stavu žalobce však toto rozhodnutí neobsahuje.
34. Co se týče stěžejní žalobní námitky ohledně toho, že žalovaná stanovila datum vzniku invalidity nahodile, tomuto nelze přisvědčit, neboť obě posudkové komise dospěly ke shodnému závěru, že invalidita žalobce vznikla ke dni 13. 7. 2011, který uspokojivě odůvodnily. Lze souhlasit s žalobním tvrzením žalobce, že invalidita v jeho případě nemohla vzniknout náhle ze dne na den. V tomto směru je logicky poněkud obtížné určit konkrétní den vzniku invalidity. Na druhou stranu je příslušná právní úprava založená mimo jiné na nutnosti takové datum vzniku invalidity stanovit. Posuzující lékaři, resp. posudkové komise MPSV, tak stojí leckdy před nelehkým úkolem konkrétní datum vzniku invalidity stanovit a také řádně odůvodnit, a to s ohledem na to, že zpravidla nejde (ani leckdy nemůže jít) o exaktní výsledek vzhledem k tomu, že zdravotní stav každého posuzovaného a jeho vývoj má svoji dynamiku. Je tedy na posuzujících lékařích či komisích MPSV, aby co nejpřesněji určily datum vzniku invalidity u posuzované osoby a toto přesvědčivě odůvodnily. V projednávaném případě má soud za to, že posudková komise MPSV ve svém posudku uvedené požadavky splnila a jí stanovené datum vzniku invalidity žalobce nelze mít za nahodile určené, když se opírá o záznam z dekurzu MUDr. X ze dne 13. 7. 2011 obsahující závěr o předpokladu lékařky, že rozvázání pracovního poměru žalobce již bylo chorobně podmíněno, shodly se na něm postupně dvě posudkové komise, které na něm setrvaly i v rámci svých doplňujících posudků. Předchozí záznamy přitom svědčí o stabilizovaném stavu s několika přechodnými zhoršeními zdravotního stavu, tudíž nelze mít komisí MPSV stanovené datum vzniku invalidity žalobce za nepřesvědčivé.
35. Sám žalobce přitom poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 Ads 259/2016 -33, který připustil, že je možné stanovení data vzniku invalidity podle data lékařského vyšetření, pokud posuzovaná osoba navštěvuje příslušného odborného lékaře pravidelně a dostatečně často. Žalobce přitom podle mínění zdejšího soudu právě v letech X až X, kdy změnil ošetřující lékařku, tehdejší odbornou lékařku navštěvoval v zásadě pravidelně a dostatečně často, byť v dalších letech tomu tak zjevně nebylo.
36. K námitce žalobce, že ani srovnávací posudek neuvádí, zda a v jaké míře došlo v období před dnem 13. 7. 2011 ke snížení pracovní schopnosti žalobce, soud poukazuje na str. 7 srovnávacího posudku (4. odstavec shora), kde posudková komise uvedla, že v období před přiznáním invalidity I. stupně byla pracovní schopnost žalobce omezena pouze lehce s tím, že pokles pracovní schopnosti nedosahoval 35 %. Soud má současně za to, že takovýto závěr lze považovat za dostatečně konkrétní, neboť z žádného platného právního předpisu nevyplývá, že by posudková komise tam, kde připustí určitá omezení pracovní schopnosti nedosahující míry invalidity, musela nutně stanovovat jeho konkrétní míru.
37. Ohledně námitek žalobce spočívajících v tom, jak nejlépe by měla posudková komise postupovat při posuzování zdravotních obtíží žalobce a strukturovat svoje posouzení, je soud toho názoru, že pokud posudková komise nepostupovala při svém posouzení tak, jak žalobce nastínil, neznamená to ještě, že nepostupovala v souladu s obecnými posudkovými zásadami a posudkovými hledisky, což je pro posouzení podstatné a v tom směru žalobce nijak konkrétní nebyl, kdy v rámci těchto námitek neuvedl, jaká konkrétní obecná posudková zásada či posudkové hledisko posudková komise porušila, resp. nezohlednila, když tato toliko opsal, resp. parafrázoval, z přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.
38. Na námitky žalobce proti srovnávacímu posudku spočívající v tom, že posudková komise nezohlednila výslechy svědkyň, soud procesně reagoval právě vyžádáním doplňujícího srovnávacího posudku, ve kterém se posudková komise již k těmto výslechům vyjádřila.
39. Pokud jde o údaje o službě žalobce u helikoptér uvedené ve srovnávacím posudku, je z celého kontextu zřejmé, že se jedná o písařskou chybu, když není nijak patrné, že by posudková komise s takovým údajem při posuzování zdravotního stavu žalobce fakticky věcně pracovala.
40. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo ke dni 13. 7. 2011 více než X let, činí potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod zjištěná z období posledních deseti roků před vznikem invalidity pět let [§ 40 odst. 1 písm. f) ve spoj. s ust. § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. ]. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 7. 2. 2022, který nebyl žalobcem nijak zpochybňován, vyplývá, že v rozhodném období od X do X získal dobu pojištění v rozsahu čtyř let a 312 dní, což nedosahuje potřebných pěti let pojištění. Žalovaná proto za daného stavu postupovala správně, pokud dospěla k závěru, že žalobci nevznikl na invalidní důchod nárok, kdy nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod.
41. Námitky žalobce uplatněné v jeho žalobě tak s ohledem na shora uvedené soud nemohl shledat důvodnými, když se s těmito navíc většinou vypořádal i sám srovnávací posudek (ve znění doplňujícího srovnávacího posudku) s ohledem na jejich ponejvíce odborný charakter.
42. Soud má za to, že v řízení doplnil dokazování v plném rozsahu požadovaném žalobcem i pokyny Nejvyššího správního soudu. Vyčerpal tak již všechny relevantní možnosti dokazování, kterým by bylo lze zjistit invaliditu žalobce k takovému datu, které by žalobci zajistilo splnění zákonné podmínky v podobě potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. Současně nenalezl žádný důvod domnívat se, že by v tomto směru mohlo být přínosné, pokud by se obrátil ještě na další posudkovou komisi MPSV s žádostí o vypracování dalšího srovnávacího posudku.
VI. Závěr a náklady řízení
43. Ze shora uvedených důvodů soud opět shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji zamítl podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
44. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. ve spoj. s ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soud tímto výrokem rozhodoval o nákladech vzniklých v řízení před zdejším soudem, tak i o nákladech, které vznikly v řízeních o obou kasačních stížnostech, jež tvoří jediný celek s tím, že pro výrok o náhradě nákladů řízení je rozhodující konečný výsledek ve věci. K tomu lze odkázat kupř. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2008 č.j. 1 As 61/2008 -98, podle kterého „do nákladů, o jejichž náhradě krajský soud rozhoduje v novém meritorním rozhodnutí poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, patří jak náklady vzniklé v novém řízení před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v původním řízení před krajským soudem, a též náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhodne jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s. “
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze, dne 22. června 2026
JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r.
samosoudce