Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56 A 3/2024 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
56 A 3/2024 - 33
Legal thesis
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci
žalobce: P. K.
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Martinem Hasíkem
sídlem Brněnská 53/101, 674 01 Třebíč
proti
žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina
sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2024, č. j. KUJI/7074/2024, sp. zn. OŽPZ/162/2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Třebíč, odbor životního prostředí, ze dne 6. 11. 2023, č. j. OŽP/93367/23-SPIS OŽP/5580/2023/Kou (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb. , na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat “). Žalobci byl uložen správní trest napomenutí a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč.
2. Přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že v noci ze dne 31. 12. 2022 na 1. 1. 2023 na svém pozemku odpaloval zábavní pyrotechniku (dále jen „pyrotechnika“), přestože se na sousedním pozemku nachází chov zvířat, tzv. Dvorní zookoutek u P. (dále jen „zookoutek“), kde jsou chována zvířata vyžadující zvláštní péči. Záblesky a hluk z odpalované pyrotechniky představují pro zvířata stresový vliv fyzikální povahy.
II. Shrnutí žalobní argumentace a repliky
3. Žalobce v průběhu správního řízení namítal, že J.C. provozuje zookoutek v rozporu s územním plánem, neboť je umístěn v ploše určené pro bydlení, v jejímž okolí se navíc nacházejí plochy smíšené výroby s průmyslovou činností zatěžující okolí hlukem a prachem. Poukázal na skutečnost, že chov exotických zvířat a provozování zookoutku není v těchto plochách přípustné, což bylo výslovně uvedeno i ve výzvě stavebního úřadu (srov. správní spis), na jejímž základě mohl žalobce důvodně vycházet z předpokladu, že provoz zookoutku již byl ukončen.
4. Žalovaný však při posuzování věci vycházel z hypotetické možnosti změny územního plánu, aniž by bylo zjištěno, že o takovou změnu bylo požádáno nebo že by bylo řízení o změně zahájeno, a to bez toho, že by vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Žalobce namítal, že žalovaný nepostupoval dostatečně aktivně při zjišťování skutkového stavu, neboť se sám neobrátil na pořizovatele územního plánu a nevyhledal skutečnosti svědčící v jeho prospěch.
5. Žalobce dále namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně odůvodnil závěr o protiprávnosti jeho jednání spočívajícího v odpalování pyrotechniky na Silvestra. Přestože žalovaný konstatoval, že tato činnost není regulována obecně závaznou vyhláškou města, a že její společenská akceptovatelnost sama o sobě protiprávnost nevylučuje, nijak se nevypořádal s námitkou žalobce, že šlo o běžné a obecně tolerované chování, které nebylo právními předpisy zakázáno. Žalobce dále poukazoval na to, že obecně závazná vyhláška města Jaroměřice nad Rokytnou výslovně stanovila výjimku z nočního klidu v noci z 31. prosince na 1. ledna, a jeho jednání tedy bylo v souladu s místní právní úpravou. Zdůraznil rovněž, že pyrotechniku odpálil z opatrnosti vedle svého domu tak, aby byl co nejdále od sousedních pozemků J.C., přičemž jednal v přesvědčení, že sousední činnost (provozování zookoutku) byla uvedena do souladu s územním plánem, resp. že J.C. uposlechla výzvy stavebního úřadu. Napadené rozhodnutí proto považoval za nedostatečně odůvodněné a nezákonné.
6. Podle žalobce spočívá nezákonnost napadeného rozhodnutí v nesprávném posouzení subjektivní stránky přestupku. Žalovaný podle žalobce dovodil nepřímý úmysl žalobce zejména ze skutečnosti, že byl seznámen s výzvou J.C., kterou měla doručit všem sousedům jako upozornění na to, že z důvodu chovu není možné v sousedství odpalovat pyrotechniku. Žalobce nebyl s obsahem výzvy seznámen. Podle žalobce pouhá znalost obsahu této výzvy nemůže bez dalšího zakládat jeho srozumění s tím, že použitím pyrotechniky může dojít k týrání zvířat. Žalobce zdůraznil, že byl v dobré víře, že J.C. výzvu správního orgánu respektovala a uvedla svou činnost do souladu s územním plánem, a nelze mu klást k tíži, pokud nepředpokládal její nečinnost, zvláště když mezi vydáním výzvy a posuzovaným jednáním uplynuly 4 měsíce. Poukazoval rovněž na to, že provozování zookoutku bylo v rozporu s územním plánem bez ohledu na běh lhůty uvedené ve výzvě, a proto nemohl důvodně očekávat, že zvířata budou v době silvestrovských oslav na daném místě nadále chována. Navíc, pyrotechniku odpálil s maximální opatrností, v bezprostřední blízkosti svého domu a v co největší vzdálenosti od pozemků J.C., přičemž šlo o jednání běžné a společensky akceptované, které v daném místě provádějí i další obyvatelé, aniž by bylo toto jednání někdy projednáváno jako přestupek. Za těchto okolností se žalobce nemohl důvodně domnívat, že by jeho jednání mohlo vést k týrání zvířat, a to ani z nedbalosti.
7. Žalobce dále vytýkal žalovanému procesní pochybení spočívající v tom, že jej nevyzval k seznámení se s podklady rozhodnutí. Podle žalobce tím žalovaný porušil zásady správního řízení stanovené správním řádem a zasáhl do jeho procesních práv. Toto pochybení je nutno posuzovat i ve spojení s výše uvedenými vadami řízení.
8. Žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal námitky týkající se možného týrání zvířat chovaných J.C. Přestože žalovaný uvedl, že neprovedení opatření k omezení stresových faktorů ze strany J.C. nevyviňuje žalobce z odpovědnosti za přestupek, nijak se nevyjádřil k tvrzení žalobce, že hlavní příčinou újmy zvířat je samotné umístění a provoz zookoutku v rozporu s územním plánem v obecní zástavbě a v blízkosti průmyslové činnosti, kde nelze zajistit odpovídající chovné podmínky, které se snaží nyní vynucovat na okolí.
9. Žalobce rovněž poukazoval na to, že J.C. nepostupovala podle stanoviska ústřední komise pro ochranu zvířat, které ukládá chovatelům povinnost přijímat preventivní opatření v době zvýšeného používání pyrotechniky (nenechávat zvířata venku, konzultovat situaci s veterinářem, aplikovat případně uklidňující prostředky u plachých zvířat). Žalovaný se však omezil na obecné konstatování, že jednání žalobce mohlo mít negativní vliv na zvířata, aniž by posoudil související okolnosti a míru odpovědnosti chovatelky. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že nečinnost J.C. není právně relevantní, neboť podle jeho názoru bylo možné negativní vliv pyrotechniky vhodnými opatřeními vyloučit, a pokud k újmě zvířat došlo, stalo se tak v příčinné souvislosti s jednáním, resp. nečinností J.C.
10. V replice k vyjádření žalované žalobce znovu poukázal na to, že jediný, kdo se dopustil přestupkového jednání je J.C.
11. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
12. Žalovaný v písemném vyjádření nesouhlasil s argumentací v žalobě, napadené rozhodnutí považoval za správné a odůvodněné. Věcně setrval na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, které reagovaly na podstatu námitek žalobce. Po celou dobu řízení před zdejším soudem žalovaný setrval na svém procesním postoji.
13. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
IV. Jednání před krajským soudem
14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [§ 75 odst. 1 , 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s. “]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť s tímto postupem účastníci řízení souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
15. Soud shledal, že žaloba není důvodná.
16. Soud nejprve ověřil ze správního spisu průběh správního řízení, také skutková zjištění a závěry v předmětné věci. Popis spáchaného přestupku v čl. I. tohoto rozsudku, který byl žalobci kladen za vinu, plně odpovídá skutkovému ději zjištěnému v průběhu správního řízení, jenž je zdokumentován ve správním spise. Také právní posouzení přestupku odpovídá platným právním předpisům.
17. V uplatněných žalobních bodech žalobce zejména namítal zkrácení na svých procesních právech a nezákonný postup především prvostupňového správního orgánu, který mohl mít vliv na zákonnost vydaných správních rozhodnutí.
18. Podle § 36 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “), nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.
19. Podle § 49 odst. 1 správního řádu správní orgán nařídí ústní jednání v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti na ústním jednání vzdal.
20. Podle § 59 správního řádu správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. Do předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.
21. Podle § 80 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon “), může správní orgán nařídit ústní jednání.
22. Podle § 80 odst. 2 přestupkového zákona nařídí správní orgán ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý.
23. Podle § 80 odst. 4 přestupkového zákona správní orgán k ústnímu jednání předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.
24. Ze shrnutí relevantní právní úpravy i z průběhu správního řízení v posuzované věci vyplývá, že námitky uplatněné žalobou nejsou důvodné.
25. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobci bylo dne 18. 4. 2024 doručeno oznámení o zahájení správního řízení, dále byl poučen o procesních právech a současně byl vyrozuměn o nařízení ústního jednání na den 24. 4. 2023. Na základě žádosti žalobce o odročení tohoto ústního jednání za účelem seznámení se se spisovým materiálem bylo jeho žádosti vyhověno a termín jednání byl odročen na den 10. 5. 2023. Žalobce se ústního jednání zúčastnil za přítomnosti svého právního zástupce. V jeho rámci uvedl, že neobdržel leták upozorňující na zákaz používání pyrotechniky od J. C. Současně poukázal na to, že v předchozích čtyřech letech docházelo k odpalování pyrotechniky i ze strany jeho sousedů, aniž by bylo takové jednání kvalifikováno jako přestupek. Dále uvedl, že se domníval, že zookoutek se již v daném místě nenachází. K vlastnímu jednání dodal, že se pro jistotu při odpalování pyrotechniky nacházel v místě nejvzdálenějším od zdi sousedící s pozemkem J. C., přičemž neměl v úmyslu zvířata paní J. C. jakkoliv týrat. Žalobce rovněž předložil písemné vyjádření k podkladům rozhodnutí, jehož obsah se v podstatě shodoval s následným odvoláním i žalobou. V průběhu ústního jednání byl žalobce řádně poučen o svém právu podle § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s obsahem spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním.
26. Z dikce § 36 odst. 3 správního řádu vyplývá, že procesní právo účastníka je zachováno tehdy, je-li mu dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Z obsahu správního spisu plyne, že tato možnost byla žalobci v projednávané věci plně poskytnuta. Věc byla současně projednána při ústním jednání, jehož se žalobce účastnil (spolu s právním zástupcem), přičemž v jeho rámci využil také možnosti písemně se k věci vyjádřit a doplnit spis o své podání.
27. Takovému procesnímu postupu nelze ničeho vytknout. „Účelem seznámení s podklady rozhodnutí je totiž poskytnout účastníkovi prostor seznámit se s obsahem správního spisu v době, kdy již není spis doplňován o další důkazní prostředky“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009 -243). Žalobce byl prvostupňovým správním orgánem řádně vyrozuměn o ukončení dokazování a bylo mu umožněno se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit, a také se k nim vyjádřit; po této fázi již nebyl správní spis doplňován o žádné další podklady. Za této situace nelze dovodit, že by žalobci bylo jeho procesní právo jakkoli upřeno. Povinnost stanovenou v § 36 odst. 3 správního řádu správní orgán splnil, a žalobce tak nemůže být úspěšný s tvrzením o jeho porušení. Soud proto této námitce žalobce nepřisvědčil.
28. Podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat se za týrání zvířat považuje vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.
29. Podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že týrá zvíře nebo utýrá zvíře.
30. Žalobce byl uznán vinným z přestupku týrání zvířat podle § 27 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat, jehož se měl dopustit tím, že v noci ze dne 31. 12. 2022 na 1. 1. 2023 na svém pozemku odpaloval pyrotechniku, ačkoliv na sousedním pozemku byl provozován zookoutek, s chovem zvířat vyžadujících zvláštní péči, čímž zvířata bezdůvodně a nepřiměřeně vystavil stresu z působení fyzikálních vlivů. Soud posuzuje právě takto vymezené jednání žalobce. Podle citovaného ustanovení se za týrání považuje mimo jiné bezdůvodné vyvolávání nepřiměřeného působení stresových vlivů fyzikální povahy. Ze správního spisu přitom není sporu o tom, že žalobce pyrotechniku v rozhodné době na svém pozemku odpaloval, což ostatně sám opakovaně připustil. Tato skutečnost je proto spolehlivě prokázána a soud o ní nemá pochybnosti.
31. Zdejší soud se nejprve zabýval námitkou týkající se toho, že se žalovaný nevypořádal s námitkami a tvrzeními žalobce. Žalobní námitky se v podstatné míře shodují s námitkami, které žalobce uplatnil již v odvolání. Soud je toho názoru, že se žalovaný těmito námitkami dostatečně zabýval a neshledal v jeho hodnocení a postupu žádnou vadu, v jejímž důsledku by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné nebo nezákonné. Správní soudy neslouží jako další, třetí instance správního řízení, ale k tomu, aby případně korigovaly nesprávná rozhodnutí správních orgánů. Žalobce však v konkrétní rovině již dále nepolemizoval s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Pouze své již vypořádané námitky opakoval.
32. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu pouhé zopakování odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v bodě 16 rozsudku ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018 -63, dle kterého „žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty“. S tím souvisí i další ustálená judikatura kasačního soudu, dle níž platí „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 -130).
33. Povinnost správních orgánů řádně odůvodnit rozhodnutí nelze vykládat jako požadavek na detailní reakci na každý dílčí argument žalobce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí (rekapitulováno výše) jsou závěry žalovaného jasně seznatelné a odůvodnění dostatečně reaguje na odvolací námitky. Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné a krajský soud mohl přistoupit k jeho věcnému přezkumu.
34. Při dalším posouzení věci soud mimo jiné vycházel z odborného vyjádření krajské veterinární správy (součást správního spisu), které shledal logickým, úplným a přesvědčivým. Podle tohoto vyjádření je použití zábavní pyrotechniky jednoznačně zdrojem stresu u zvířat a žalobce se mohl dopustit týrání zvířat právě tím, že bezdůvodně vyvolával nepřiměřené působení stresových vlivů fyzikální povahy, konkrétně nadměrným hlukem a světelnými záblesky při použití pyrotechniky v těsné blízkosti chovu zvířat (odpálil 2 kusy kompaktní pyrotechniky vedle svého domu). Soud se s těmito závěry a závěry prvostupňového správního orgánu i žalovaného ztotožnil a konstatuje, že odpalování pyrotechniky je jednoznačně způsobilé vyvolat u zvířat stresové reakce. Za této situace měl žalobce své jednání přizpůsobit skutečnosti, že v bezprostředním sousedství jeho pozemku se nachází zookoutek se zvířaty vyžadujícími zvláštní péči. Z podkladů založených ve správním spise, včetně vyjádření samotného žalobce plyne, že žalobce jednoznačně věděl o existenci zookoutku s těmito zvířaty v bezprostřední blízkosti vlastní nemovitosti.
35. V řízení o přestupku je nutno zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 -68, č. 3014/2014 Sb. NSS). V posuzované věci není sporné samotné odpalování pyrotechniky ani místo odkud žalobce pyrotechniku odpaloval, resp. že se tak dělo v blízkosti zookoutku. Spornou otázkou bylo naplnění subjektivní stránky přestupku, tedy zda žalobce jednal zaviněně ve vztahu k možným dopadům svého jednání na chovaná zvířata, jakož i hodnocení provedených důkazů z hlediska naplnění skutkové podstaty přestupku.
36. Žalobce se závěry správních orgánů nesouhlasil, soud mu však nemohl přisvědčit. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce měl prokazatelně vědomost o existenci zookoutku i o tom, že jeho provoz byl řešen stavebním úřadem, který J.C. stanovil lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků (výzva Městského úřadu Jaroměřice nad Rokytnou k uvedení činnosti do souladu s územním plánem do 6 měsíců, se kterou byl žalobce seznámen). V době posuzovaného jednání žalobce dosud neuplynula lhůta stanovená J.C. k nápravě, a žalobce proto nemohl důvodně vycházet z toho, že zookoutek již neexistuje, a že se zde zvířata nenachází. Takové případné přemístění zvířat není jednoduché a jistě by toto žalobce zaregistroval. Navíc po J.C. nebylo požadováno ukončení činnosti, nýbrž jen uvedení do souladu s územním plánem.
37. Za těchto okolností má soud za to, že ačkoliv žalobce zřejmě neměl v úmyslu zvířatům ublížit a způsobit jim závažné negativní následky (např. úhyn), musel si být vědom toho, že odpalování pyrotechniky v blízkosti místa, kde se nacházejí zvířata, je způsobilé vyvolat u nich stres či jiné nepříznivé reakce. Soud je toho názoru, že jde o obecně známé skutečnosti. Přesto žalobce nepostupoval s dostatečnou mírou opatrnosti a ohleduplnosti, kterou bylo možno od něj jako dospělé osoby rozumně očekávat vzhledem k daným okolnostem případu. Ačkoliv žalobce deklaroval absenci původního přímého úmyslu zvířata týrat, toto samo o sobě nevylučuje jeho zavinění, neboť k naplnění subjektivní stránky postačí, že porušil povinnost zachovat potřebnou opatrnost a bezohledně „vyvolával nepřiměřené stresové vlivy fyzikální povahy“ na zvířata chovaná v sousední nemovitosti. Žalobce o chovu zvířat v bezprostředním sousedství věděl a jen stěží lze předpokládat, že mu není známa obecná skutečnost, že zvuky a záblesky odpalované pyrotechniky mají negativní vliv na klid a pohodu zvířat. S takovým následkem svého jednání byl žalobce srozuměn. K naplnění skutkové podstaty přestupku týrání zvířat dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat (skutková podstata se týká všech zvířat, včetně zájmového chovu, nejen zvířat ve zvláštní péči) postačí nedbalost (§ 15 odst. 1 přestupkového zákona ). V přezkoumávané věci správní orgány oprávněně dovodily vzhledem k výše uvedenému z hlediska subjektivní stránky spáchaného přestupku nepřímý úmysl dle § 15 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona . K odbornému vyjádření krajské veterinární správy soud doplňuje, že jde o stanovisko závazné z hlediska skutkových (odborných) otázek, nikoliv však právního hodnocení věci.
38. Obrana žalobce spočívající v tvrzení, že vycházel z přesvědčení o neexistenci zookoutku, nemůže obstát. Takové přesvědčení bylo v rozporu s informacemi, jimiž žalobce disponoval, a nelze proto jeho jednání považovat za omluvitelné, nýbrž za projev vědomé lhostejnosti k okolnostem rozhodným pro posouzení jeho jednání. Správní orgány tak nepochybily, pokud uzavřely, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu projednávaného přestupku, a to i po stránce subjektivní.
39. Stejně tak nelze přisvědčit námitce, že žalobce vycházel z předpokladu, že provozovatelka zookoutku ukončila jeho provoz na základě výzvy stavebního úřadu. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že byla stanovena lhůta k nápravě, která v rozhodné době ani neuplynula, a žalobce proto nemohl důvodně předpokládat faktické ukončení provozu.
40. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného uvedeným na straně 3 napadeného rozhodnutí, podle něhož skutečnost, že odpalování pyrotechniky není regulováno obecně závaznou vyhláškou a je v silvestrovském období běžné či společensky akceptované, sama o sobě nevylučuje jeho protiprávnost v konkrétním případě. Okolnost, že vyhláška města Jaroměřice nad Rokytnou připouští v rozhodné době nedodržení nočního klidu, neznamená, že jsou bez dalšího vyloučeny jiné právní limity jednání, zejména ty vyplývající z ochrany zvířat či jiných právem chráněných zájmů. Předmětem tohoto řízení není obecná míra společenské tolerance k odpalování pyrotechniky, nýbrž posouzení konkrétního jednání žalobce v daných skutkových okolnostech. Žalobce si musel být vědom toho, že pyrotechniku odpaluje v bezprostřední blízkosti zookoutku, tedy místa, kde se nacházejí bezbranná zvířata citlivá na hluk a světelné podněty. Muselo mu proto být zřejmé, že jeho jednání může negativně zasáhnout do chráněných zájmů, a nelze toto omlouvat poukazem na obvyklost takového jednání či společenskou toleranci. Soud nepokládá používání pyrotechniky (ani zábavní pyrotechniky) za běžnou činnost.
41. Soud dále nepovažuje za věrohodnou ani obranu žalobce, že se domníval, že sousedka zookoutek zrušila. Jako přímý soused totiž musel dlouhodobě vnímat projevy jeho provozu, neboť chov zvířat je nutně spojen s vnějšími projevy, zejména zvukovými, které nemohly zůstat bez povšimnutí. Těžko tak lze přijmout tvrzení žalobce, že si existence zookoutku nebyl vědom, popřípadě že mohl „důvodně“ předpokládat jeho zrušení.
42. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že tvrzení žalobce postrádá i vnitřní logiku. Pokud by se skutečně domníval, že zookoutek již není provozován, nedávalo by smysl, aby – jak sám uvedl – z opatrnosti odpaloval pyrotechniku dále od pozemků J. C. Takový postup naopak svědčí o tom, že si byl existence zookoutku i možných negativních dopadů svého jednání vědom a snažil se je údajně minimalizovat, což však samo o sobě nevylučuje odpovědnost žalobce.
43. Nelze přisvědčit ani výtce, že správní orgán měl aktivně vyhledávat další skutečnosti ve prospěch žalobce, například dotazem u pořizovatele územního plánu. Řízení proběhlo v součinnosti se žalobcem (za účasti jeho právního zástupce), který měl plnou možnost uplatnit ke své obraně námitky a navrhnout důkazy, což také využil. Po správním orgánu nelze spravedlivě požadovat, aby za žalobce aktivně vyhledával další argumenty či důkazní prostředky, na základě nichž by mohl ve věci uspět. Případná změna územního plánu byla jedním z řešení, na základě čehož mohla J. C. svoji činnost upravit. Stanovisko ústřední komise pro ochranu zvířat nepotvrdilo, že absence jednání chovatele zvířat ke zmírnění negativních následků pyrotechniky by mělo vést k vyloučení případné protiprávnosti použití zábavní pyrotechniky.
44. Žalobce se nemohl účinně hájit poukazem na údajné protiprávní jednání J. C. (týraní zvířat z její strany, nečinění opatření k omezení stresových vlivů na zvířata apod.), I kdyby tomu tak bylo, nemůže to zpochybnit odpovědnost samotného žalobce a vyloučit protiprávnost jeho jednání. Správní trestání je založeno na zásadě individuální odpovědnosti. Zde, v tomto řízení, je posuzováno výlučně jednání žalobce. Případné protiprávní jednání třetí osoby může být předmětem samostatného řízení, nemá však právní význam pro posouzení věci v tomto řízení. Námitky směřující proti osobě J. C. proto soud považuje za právně irelevantní a dále se jimi nemohl zabývat.
45. Žalobce je povinen dodržovat zákon ve všech ohledech a nikoliv jen v situaci, kdy je výslovně zakázáno používání zábavní pyrotechniky podzákonným předpisem. Je obecně známou skutečností, že tato činnost má na zvířata velmi negativní vliv. Proto je činností podřaditelnou pod přestupek týrání zvířat. I přesto se stává, že toto jednání není vždy postihováno, ačkoli by být mělo. Může se jednat totiž o situaci, kdy sousedé žalobce nebyli za obdobnou činnost oznámeni do přestupkového řízení. Ani tímto ale není vyloučena protiprávnost jednání žalobce. V daném případě soud pokládá sankci spočívající v napomenutí žalobce za přiměřenou (zejména výchovný a preventivní význam).
46. Soud uzavírá, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn, správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a své přijaté závěry přesvědčivě odůvodnily. K tvrzeným procesním pochybením nedošlo. Soud přisvědčil správnosti postupu správních orgánů, který byl souladný s právními předpisy i judikaturou soudů. Nedošlo k procesnímu pochybení, které by zakládalo porušení práva žalobce na řádný proces, současně nebylo žalobci upřeno ani právo seznámit se se správním spisem, resp. vyjádřit se k němu a navrhnout další důkazy.
V. Závěr a náklady řízení
47. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.
48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 29. května 2026
JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r.
samosoudkyně