Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 398/2025-33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 11 537,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 537,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 537,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 537,01 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 31. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 39 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky jedním převodem na účet, a to dne 31. 10. 2024 v částce 5 000 Kč. Podle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr splatit do 23. 4. 2026 v denních splátkách. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet získáním informací od žalovaného, což bylo ověřeno zejména lustrací v databázi ISIR, CEE, NRKI, BRKI a registru neplatných dokladů. Žalobkyně si od žalovaného dále vyžádala výpisy z účtů a platební pásky, z čehož zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Na základě podané žaloby tak žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 537,01 Kč s úrokem z prodlení, přičemž evidovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,5 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,44 Kč a smluvní pokuty ve výši 63,1 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025.

2. Žalobkyně po výzvě soudu doplnila žalobu, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Zjišťovala a ověřovala zejména údaje o příjmech, výdajích a složení domácnosti žalovaného, přičemž jeho ověřený čistý měsíční příjem činil 25 000 Kč, což podle žalobkyně umožňovalo řádné splácení poskytnutého úvěru. Ověření příjmů a bankovního účtu provedla prostřednictvím služby Kontomatik na základě licence AISP a současně prověřila žalovaného v řadě veřejných i neveřejných registrů (mj. evidence exekucí, insolvenční rejstřík a další registry). Žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle , (dále jen „ “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 31. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně je v tomto dokumentu označena jako „věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „klient“. Uvedená smlouva obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 39 000 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 23. 4. 2026 (první splátka splatná dne 30. 11. 2024) spolu s denním úrokem 1,066 % a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. IBAN. Součástí smlouvy je také dokument nazvaný údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obsahující popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a dodatečné informace, které mají být poskytnuty v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Součástí smlouvy byly dále informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky. Ke smlouvě byla doložena označená jako a „autorizace ověření totožnosti“, z níž vyplynulo, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby AISP (přímého náhledu na bankovní účet č. účtu). Z BankID výpisu nebylo zjištěno nic, neboť tento je nevyplněný.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky částkou 10 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení částkou 1 000 Kč, další nezbytné výdaje částkou 1 000 Kč a další zbytné výdaje částkou 0 Kč. Rezervu pro výdaje evidovala žalobkyně částkou 600 Kč a minimální výdaje vypočítala na 10 536,66 Kč. Výši ověřeného čistého měsíčního příjmu evidovala jako částku 32 184 Kč (žalovaný uvedl 24 000 Kč), přičemž disponibilní příjem činí 12 600 Kč. V domácnosti žalovaného jsou přitom 4 lidi, z toho 3 s příjmem. Posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.

6. Z dokumentu označeného jako „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného na základě „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce za období od listopadu 2023 do října 2024. K tomu je připojen dokument obsahující obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. č. účtu dne 31. 10. 2024 částku ve výši 5 000 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného pořízeného prostřednictvím služby Kontomatik za období od listopadu 2023 do října 2024 soud zjistil, že žalovaný měsíčně učinil desítky plateb na hazardních portálech, jako je Forbescasino, Betano či Tipsport. Žalovanému byla vyplácena mzda zaměstnavatelem právnická osoba ve výši kolem 30 000 Kč. Další příjmy žalovaného pocházely opět z hazardních portálů a dále ze spotřebitelských úvěrů, od poskytovatelů Emma´s credit s.r.o. (10 000 Kč a 14 500 Kč), právnická osoba (12 000 Kč), právnická osoba. (3 000 Kč) či právnická osoba (4 000 Kč).

9. Z dopisu společnosti právnická osoba., ze dne 18. 2. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu č. účtu byl žalovaný. Z výpisu z bankovního účtu za říjen 2024 soud zjistil, že dne 31. 10. 2024 na něj byla žalobkyní připsána částka 5 000 Kč.

10. Z e-mailu ze dne 3. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o nejstarší neuhrazené splátce, která je 93 dní po splatnosti, čímž dochází k zesplatnění celé dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 12 062,01 Kč prostřednictvím zástupkyně žalobkyně do tří dnů. Z připojeného podacího lístku je zřejmé, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 6. 2025.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným dohodla na poskytnutí finančních prostředků až do výše 39 000 Kč, a to prostřednictvím webového rozhraní www.flexifin.cz. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovaným byla také povinnost žalovaného zaplatit smluvní úrok a poplatek za vyplacení úvěru. Příjmy žalovaného činily podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti celkem částku 32 184 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z výpisu z účtu. Žalobkyně zaslala dne 31. 10. 2024 na účet žalovaného částku 5 000 Kč, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla odeslána dne 19. 6. 2025.

12. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání vystupoval jako spotřebitel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

15. Žalobkyně tvrdí, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného, který soudu předložila. Z tohoto výpisu je však zřejmé, že žalovaný čerpal spotřebitelské úvěry od více subjektů, a to zřejmě za účelem financování hazardních aktivit, přičemž současně realizoval velké množství plateb a převodů souvisejících s hraním hazardních her. Za této situace bylo namístě důkladně prověřit zejména výdajovou stránku žalovaného a jeho celkovou schopnost dostát budoucím závazkům, žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že by takové posouzení provedla. Přestože byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, nenavrhla žádné důkazy, z nichž by bylo možno dovodit, jakým způsobem konkrétně hodnotila příjmy, výdaje či celkovou finanční situaci žalovaného. Žalovaný například tvrdil, že na bydlení měsíčně vynakládá částku 1 000 Kč, což se zdá jako těžko uvěřitelné. Nelze proto uzavřít, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně prověřila.

16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky. Konkrétně se jednalo o finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila bez právního důvodu, a má tedy právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 5 000 Kč.

18. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaný zůstal zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byl úspěšnější žalovaný, tomu ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.