Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 423/2025-26
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 12 170,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 170,40 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 348,89 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 348,89 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 170,40 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 348,89 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 348,89 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 12 170,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se žalovanému zavázala poskytnout úvěr s limitem do výše 10 000 Kč. Při uzavírání smlouvy byl žalovaný posouzen jako úvěruschopný. Úvěr byl veden na účtu č. hodnota. Termín splatnosti byl sjednán do 1 roku od čerpání úvěru s tím, že žalovaný je oprávněn úvěr opětovně čerpat, přičemž kontokorent musí být vždy uhrazen do 1 roku od prvního opětovného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 18,9 % p. a., od 12. 1. 2025 byl úrok snížen na 12 % p. a. Pro případ zesplatnění úvěru byla ve smlouvě sjednána sazba odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Žalovaný úvěr přečerpal o 392 Kč, o čemž byl písemně informován a byl upozorněn na možné soudní vymáhání. Žalovaný přečerpanou část neuhradil, naopak úvěr ještě dále přečerpal. Žalobkyně tak úvěr zesplatnila k 1. 1. 2025 a převedla na evidenční pohledávku ze sporožirových účtů č. hodnota. O převodu byl žalovaný informován 3. 1. 2025 a dne 21. 8. 2025 mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně tak za žalovaným k 31. 8. 2025 eviduje dluh ve výši 12 170,40 Kč, sestávající z jistiny 10 348,89 Kč, řádného úroku 969,10 Kč a úroku z prodlení 852,41 Kč.
2. Žalobkyně k výzvě soudu dále doplnila, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl příjem ve výši 18 597 Kč. Pracovník banky příjem zkontroloval na základě doloženého potvrzení vystaveného zaměstnavatelem. Dále žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku, z informací v CCB ověřila splátkovou morálku žalovaného, a nakonec nahlédla do interní evidence klientů. Měsíční výdaje klienta posoudila na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky ve výši 6 116 Kč. Z CCB a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době žádosti další úvěry. Orientační splátka činila 300 Kč (revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku). Žalobkyně tak dospěla k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. K prověřování úvěruschopnosti dále odkázala na judikaturu vyšších soudů, SDEU, Evropského orgánu pro bankovnictví a odbornou literaturu, podle nichž se úvěruschopnosti žalovaného věnovala dostatečně.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast předem omluvila.
4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši až 10 000 Kč s tím, že se jedná o tzv. kontokorent, kdy žalobkyně umožní provádět platby nebo vybírat hotovost z úctu až do sjednané výše i v případě, že na něm žalovaný nemá vlastní peníze. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 %. Splatnost byla sjednána do 1 roku o začátku čerpání úvěru. Splacení mělo proběhnout tak, že nejpozději do tohoto data žalovaný zajistí dostatek peněz na účtu k splacení dluhů. Pro případ splacení úvěru ve sjednané lhůtě bylo sjednáno právo žalovaného opakovaného čerpání úvěru. Pro případ porušení smluvních povinností žalovaným bylo sjednáno právo žalobkyně celý úvěr zesplatnit.
5. Z výpisu z účtu č. č. účtu za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 soud zjistil způsob čerpání kontokorentu žalovaným. Z výpisu z účtu č. č. účtu za období od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025 soud zjistil, že dluh ve výši 10 548,89 Kč byl převeden na účet č. č. účtu. Soud z tohoto výpisu dále zjistil, že kontokorentní úvěr byl zrušen k 1. 1. 2025.
6. Z dokumentu nazvaného „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že dne 15. 1. 2025 došlo ke splátce jistiny po splatnosti ve výši 200 Kč. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh sestávající z jistiny 10 348,89 Kč, řádného úroku 969,10 Kč a úroku z prodlení 852,41 Kč.
7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 392 Kč nejpozději do 31. 12. 2024, v opačném případě dojde k zesplatnění celého úvěru. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení kontokorentu, převedení pohledávky na evidenční účet a vyzvala jej k úhradě částky 10 728,42 Kč. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 21. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 960,17 Kč nejpozději do 5. 9. 2025.
8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 7. 2021 smlouvu o kontokorentním úvěru s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak nesplnil svou povinnost jej řádně a včas splatit. Přestože byl opakovaně upozorněn na vzniklé přečerpání a vyzván k jeho úhradě, svůj dluh nevyrovnal. Žalobkyně proto úvěr k 1. 1. 2025 zesplatnila a žalovaného o této skutečnosti informovala. Ke dni 31. 8. 2025 evidovala za žalovaným pohledávku v celkové výši 12 170,40 Kč, tvořenou jistinou, řádným úrokem a úrokem z prodlení. Žalovaný na tuto pohledávku ničeho neuhradil.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání vystupoval jako spotřebitel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
12. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z ověřeného příjmů žalovaného. Jelikož měsíční splátka úvěru činila přibližně 300 Kč, s ohledem na příjem a vypočítané výdaje se žalovaný jevil jako úvěruschopný. Žalobkyně také ověřila, že se jedná o první úvěr žalovaného a že v době poskytnutí úvěru nebyl uveden v registrech dlužníků. Soud proto uzavírá, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
13. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by svůj dluh žalobkyni již uhradil (příp. že by nárok žalobkyně zanikl jinak). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 12 170,40 Kč včetně požadovaného smluvního úroku a dále zákonného úroku z prodlení (dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby přiznanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.