Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 163/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 30 345 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 304 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 304 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení 30 345 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené s původním věřitelem, a to obchodní společností právnická osoba., IČ IČO, nabyla pohledávku za žalovaným. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, načež došlo k jeho zesplatnění. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, nesplacenou část smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč, splatných dne datum, jakož i smluvní pokutu ve výši 9 345 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (včetně jejích příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena shora popsaná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne datum.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum, soud zjistil, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše 30 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou měsíčních splátek představujících úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 14. dni v měsíci. Mezi účastníky byla sjednána pevná měsíční úroková sazba ve výši 40 %.
5. Z předložených potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl žalovanému bezhotovostně poskytnut na výše uvedený bankovní účet č. č. účtu, sjednaný ve smlouvě, dne datum.
6. Z dopisu žalobkyně ze dne datum, vyhotoveného v právním zastoupení, bylo zjištěno, že jím byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (doloženo podací stvrzenkou).
7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v závazkovém vztahu vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku s 40% měsíčním úrokem, tj. úrokem ve výši 480 % ročně. Takovýmto ujednáním bezpochyby dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kterou je úvěrovaný povinen úvěrujícímu vrátit. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy právního řádu.
10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od původního věřitele (úvěrujícího) peněžité plnění ve výši 15 000 Kč, aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaný v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázal, že by byl dluh zcela uhradil, nárok žalobkyně na vrácení (alespoň) bezdůvodného obohacení nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu plnění ve výši 15 000 Kč poskytnutého původním věřitelem žalovanému. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne datum. Jelikož byl žalovaný vyzván splnit dluh do 3 dnů od doručení výzvy (§ 573 o. z.), ocitl se dnem datum v prodlení se splněním své povinnosti.
11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. na převažujícím procesním úspěchu žalovaného, jemuž však v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni datum. V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne datum (N 175/58 SbNU 529).
12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 1 518 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 214 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 304 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.
13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě splněna, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku jeho výkonu nebo exekuce.