Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 48/2026-30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 66 174,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 734,65 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 174,65 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 734,65 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 66 174,65 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 6. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 66 174,65 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel právnická osoba. pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 16. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, jejímž prostřednictvím poskytl žalovanému částku 55 000 Kč. Úvěr měl být splacen společně s úrokem ve výši 66,12 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách nejpozději do 4. 6. 2028. Žalovaný uhradil pouze částku 6 560 Kč, poté se dostal do prodlení. Původní věřitel proto úvěr dne 10. 11. 2024 zesplatnil. Úrok byl kapitalizován na částku 17 734,65 Kč. Jelikož žalovaný již ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou, a to včetně zákonného úroku z prodlení.
2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.
3. Žalobkyně v podání ze dne 6. 5. 2026 sdělovala, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, dále lustracemi v ISIR, SOLUS a NRKI. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále prověřoval úvěruschopnost formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných.
4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Žalovaný byl dále vyzván, aby uvedl všechna rozhodná tvrzení a doložil všechny důkazy ve vztahu k jeho možnostem a schopnostem případně vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Zároveň byl upozorněn na to, že nevyhovění této výzvě může mít za následek nepříznivé rozhodnutí v tom smyslu, že soud bude vycházet z toho, že přiměřená doba k vrácení jistiny s ohledem na možnosti a schopnosti spotřebitele je doba bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele k plnění. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Původní věřitel právnická osoba. uzavřel s žalovaným dne 16. 5. 2024 Smlouvu o úvěru č. hodnota, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úroky. Částka jistiny úvěru byla sjednána ve výši 55 000 Kč, úroková sazba činila 66,12 % ročně (celkem mělo být na úvěr uhrazeno 157 440 Kč), RPSN pak 90,32 %. Úvěr měl být splacen prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 3 280 Kč. Žalovanému bylo zasláno Oznámení o schválení úvěru, jehož součástí byl splátkový kalendář. Žalovanému byl rovněž poskytnut Předsmluvní formulář. Poskytnutí částky 55 000 Kč dne 16. 5. 2024 žalobkyně prokázala Dokladem o vyplacení úvěru. Žalovanému bylo následně zasláno oznámení ze dne 10. 11. 2024 ohledně zesplatnění úvěru a vyčíslení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2025 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možné soudní řízení. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 25. 4. 2025. Totožnost žalovaného byla ověřena platným občanským průkazem. Dle sdělení ČSSZ žalovaný pobíral invalidní důchod druhého stupně ve výši 13 899 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalovaného za duben 2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek činí – 6 911,70 Kč, dále že žalovaný obdržel další půjčku a zároveň již hradil stávající úvěry. Ke dni 11. 4. 2024 je evidována příchozí platba ve výši 13 899 Kč (invalidní důchod) a ke dni 17. 4. 2024 platba od společnosti Anonymizováno Anonymizováno. a.s. ve výši 14 491 Kč. Z výpisu z NRKI je patrno, že žalovaný měl celkem 6 žádostí u finančních institucí, dlužná částka po splatnosti činí 3 692 Kč. Ze zprávy právnická osoba. soud zjistil, že dne 16. 5. 2024 byla žalovanému na účet připsána částka 55 000 Kč (Anonymizováno půjčka Anonymizováno).
6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 9 C 48/2026 -9 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nepředložila ničeho. Pouze konstatovala, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, dále lustracemi v ISIR, SOLUS a NRKI. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále byla prověřována formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných.
16. Primárním chráněným zájmem podle zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet i s úroky a případnými poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně (resp. původní věřitel) však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021 -55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.
18. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, doložila pouze potvrzení o výši příjmu, výpis z účtu za duben 2024 a výpis z databáze NRKI. Žalobkyně (resp. původní věřitel) tak zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného, pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, přičemž není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje byly prokázány příslušnými listinami.
19. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Poskytovatelem úvěru nebylo ani přihlédnuto k tomu, že účet žalovaného se pohybuje v záporných hodnotách v řádu tisíců korun, že si žalovaný bere další půjčky a úvěry, kterými se patrně dostává do dluhové pasti, a že jeho příjem je velmi nízký na to, aby splácel po dobu 48 měsíců částku 3 280 Kč měsíčně. Přesto mu poskytla poměrně vysokou částku 55 000 Kč s úrokem 66,12 % ročně.
20. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalovanému byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč se smluvním úrokem 66,12 % ročně. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Společnost právnická osoba. vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaný byl spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Jde tedy o sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch poskytovatele úvěru jako profesionála na úkor žalované jako spotřebitele.
21. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 , nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018 ). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení původního věřitele jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalovaného jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.
22. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 55 000 Kč. Žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil 6 560. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 48 440 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, úroků z úvěru), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.
23. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 844 Kč, přičemž tato částka představuje 20,16 % z jejich celkové výše 14 109 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 309 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 174,65 Kč sestávající z částky 2x 3 780 Kč za úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci (za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby) a z částky 1 890 Kč za úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (za prostou výzvu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Právní zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH, proto jí DPH nebylo přiznáno. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 844 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.