Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 125/2026-29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 63 515,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 115,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 13. 2. 2026 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 33 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 000 Kč od 3. 12. 2024 do 12. 2. 2026, od 13. 2. 2026 do zaplacení z částky 25 884,42 Kč a úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 115,58 Kč od 13. 2. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110012526, doplatek soudního poplatku ve výši 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 115,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 13. 2. 2026 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá o částku 33 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 000 Kč od 3. 12. 2024 do 12. 2. 2026, od 13. 2. 2026 do zaplacení z částky 25 884,42 Kč a úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 115,58 Kč od 13. 2. 2026 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. 3703-223781/0710, VS: 8110012526, doplatek soudního poplatku ve výši 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 63 515,58 Kč a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 000 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností právnická osoba. smlouvu o úvěru na jejímž základě obdržel finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný úrok nesplácel, úvěr byl zesplatněn dne 2. 12. 2024, avšak žalovaný nezaplatil na svůj závazek ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společnosti právnická osoba. a tato společnost postoupila tutéž pohledávku žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru, výpisu z účtu č. č. účtu za dobu od 1. 6. 2024 do 2. 12. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 12. 2024 a předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2026. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právnická osoba. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Svůj závazek žalovaný neplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru dne 2. 12. 2024. Ani poté žalovaný nezaplatil ničeho, úvěrující postoupil tuto pohledávku společnosti právnická osoba. a tato společnost stejnou pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 6. 2. 2026, doručovaným téhož dne, avšak bezvýsledně.
4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet z bankovního účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru. Pokud by to však úvěrující učinil, musel by zjistit, že příjmy žalovaného, kromě invalidního důchodu ve výši okolo 20 000 Kč měsíčně, tvořily zejména zápůjčky a spotřebitelské úvěry, díky kterým žalovaný zajišťoval mírně záporný zůstatek svého účtu. Žalobkyně tedy neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, a tedy řádně posuzoval jeho úvěruschopnost jako spotřebitele. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 30. 7. 2024 neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč a žalovaný vrátil částku 9 884,42 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit 30 115,58 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 2. 2026, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 9. 2. 2026 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 12. 2. 2026. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,5 % ročně od 13. 2. 2026 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože procesní úspěch každého z účastníků byl v zásadě stejný, postupoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 635 Kč, když sazba soudního poplatku činí 3 176 Kč a soudní poplatek byl zaplacen ve výši 2 541 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.