Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 144/2025-81

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 72 850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 69 474 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 60 % ročně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 728,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 69 474 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 60 % ročně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 728,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se obrátil dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 72 850 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalovaná s žalobcem dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím internetové platformy provozované na webu www.webová stránka společností právnická osoba právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právnická osoba“). Na této platformě se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících osob ochotných poskytnout zápůjčku těmto osobám. Společnost právnická osoba coby držitel licence ČNB k poskytování platebních služeb malého rozsahu zajišťuje finanční převody mezi účastníky smluv o zápůjčce uzavřených na webu www.webová stránka. Mezi žalobcem a společností právnická osoba byla uzavřena smlouvu o spolupráci. Žalované se vygeneroval unikátní kód na jí zadaný e-mail při registraci, který žalovaná elektronicky vepsala do klientské karty, a samotné znění smlouvy potvrdila a schválila vložením dalšího kódu. Pracovník společnosti právnická osoba ověřil telefonicky totožnost žalované, která byla dále ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu. Rovněž žalobce zadal na webu unikátní vygenerovaný kód. Smlouvou o zápůjčce se žalobce žalované zavázal poskytnout peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, z čehož částka 5 828 Kč měla představovat odměnu společnosti právnická osoba. Žalobce proto dne datum poskytl žalované částku 44 172 Kč, a to prostřednictvím společnosti právnická osoba, která částku odeslala na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách po 2 914 Kč k 11. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaná na svůj dluh neplnila řádně a včas, došlo ke dni datum k zesplatnění zápůjčky․ Žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužné částky 72 850 Kč (tj. jistiny včetně kapitalizovaného příslušenství), úroku ve výši 60 % ročně z dlužné částky od 14. 3. 2025 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 14. 3. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce žalovanou marně vyzýval k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se ve věci nejprve vyjádřila písemně, když sporovala, že by finanční prostředky obdržela přímo od žalobce, a naopak půjčenou částku 50 000 Kč obdržela od společnosti právnická osoba. Dále žalovaná sporuje řádné zkoumání úvěruschopnosti, když se ocitla v tíživé životní situaci, kdy čerpala a splácela řadu úvěrů a měla obtíže se splácením závazků, měla problémy s úhradou nájmu, energií a jiných základních potřeb. Smlouva je absolutně neplatná pro nedostatek právního jednání (smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailu bez elektronického podpisu), pro rozpor smlouvy s dobrými mravy (RPSN ve výši 60 % převyšuje téměř šestinásobně obvyklou úrokovou míru) a též pro nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka (žalovaná měla již jiné úvěry a věřitel nedostatečně pověřil schopnost žalované splácet, nebyly blíže zkoumány příjmy a výdaje žalované). Nejde tak o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, ale o nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, a tudíž jde o spotřebitelský úvěr. Jelikož žalovaná převzala jistinu 50 000 Kč, na kterou dosud uhradila 40 796 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení 9 204 Kč, které však žalovaná není schopna uhradit najednou, a proto požádala soud o možnost úhrady ve splátkách ve výši 1 000 Kč. Při jednání soudu pak žalovaná pouze uvedla, že opakovaně žádala žalující stranu o možnost sjednání splátkového kalendáře, ohledně čehož jí vyhověno nebylo a že s žalovanou částkou souhlasí, chce ji uhradit a pouze soud žádá o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 3 000 Kč. Žalovaná uvedla, že byla před uzavřením smlouvy ve špatné finanční situaci, měla v té době více půjček, které do dnešní doby řeší, měla úvěry např. od společnosti právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba.

3. K námitkám žalované žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena platně, že identifikace žalované byla provedena náležitě, že k uzavření předmětné smlouvy byl dostatečný jakýkoli typ elektronického podpisu. Smluvní úrok ve výši 60 % ročně není nemravný a nepřiměřený, k čemuž žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Před poskytnutím zápůjčky provedl žalobce posouzení úvěruschopnosti žalované, a to přestože se jedná o zápůjčku mezi dvěma nepodnikajícími fyzickými osobami a na tento smluvní vztah nedopadá , o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno skrz několik zdrojů, konkrétně na základě výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce měsíc, rok byl zjištěn průměrný příjem ve výši hodnota Kč měsíčně od společnosti právnická osoba a od upřesnění, a to vedle dalších příjmů ve výši hodnota Kč měsíčně (např. od jméno FO, jméno FO, jméno FO apod.). Dále měla žalovaná měsíční příjmy okolo hodnota Kč měsíčně, jež se projevují jako vklady hotovosti na účet. Celkové měsíční příjmy tak činí cca hodnota Kč měsíčně. Dále byla provedena negativní lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí. A dále žalobce vycházel z údajů sdělených žalovanou při registraci na webu www.webová stránka. Žaloba je proto důvodná a žalobce souhlasí s možností úhrady dluhu ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek.

4. Pokud jde o údajné další měsíční příjmy žalované ve výši hodnota Kč, které tvrdí žalobce, žalovaná uvedla, že šlo jednorázová plnění od kolegů z práce, neboť žalovaná toho času vybírala v zaměstnání peníze na dárek k narozeninám. Co se týče dalších plnění od jméno FO na bankovní účet žalované, jde podle žalované o platby od její kamarádky, která si tímto způsobem na její účet přeposílala vlastní peněžní prostředky, které jí pak žalovaná v hotovosti předávala.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobce výslovně žádal, aby soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud proto podle ustanovení věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru.

7. Žalobce a žalovaná uzavřeli elektronicky dálkovým způsobem prostřednictvím webu provozovaného společností právnická osoba na adrese www.webová stránka zadáním unikátního kódu dne datum smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 60 % v 40měsíčních splátkách po 2 914 Kč splatných do každého 11. dne v měsíci, celkem se tak žalovaná zavázala žalobci uhradit 116 560 Kč. Současně žalobci náležela jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, o kterou byla výše poskytnuté zápůjčky při jejím čerpání snížena. Podle bodu 3.2 smlouvy při překročení prodlení v délce jednoho kalendářního měsíce se celkové dlužná částka včetně příslušenství stane následující den splatnou. Podle bodu 3.3 smlouvy byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení z celkové dlužné částky. Před uzavření smlouvy byla ověřena totožnost žalované prostřednictvím kopie jejího občanského průkazu, přičemž žalovaná uvedla, že má zdroj příjmů ze zaměstnání na dobu neurčitou, pracuje na pozici skladník, nemá vyživovací povinnost a je rozvedená /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 19-20, email s akceptačním kódem na č. l. 22, výpis registračních údajů žalované na č. l. 21, kopie občanského průkazu žalované na č. l. 18, údaje sdělené žalovanou na č. l. 76/. Žalobce uzavřel coby zapůjčitel prostřednictvím webu provozovaným společností právnická osoba přinejmenším jednu další smlouvu, a to dne datum /viz smlouva o zápůjčce s třetí osobou na č. l. 48-49/.

8. Mezi žalobcem a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o spolupráci, kterou se společnost právnická osoba zavázala mj. prověřit zájemce o financování v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a tyto informace zpřístupnit žalobci, vyhotovit smluvní dokumentaci ke smlouvě o zápůjčce a v případě shodného projevu vůle zajistit její uzavření, v případě uzavření smlouvy o zápůjčce a následného poukázání částky zápůjčky žalobcem na účet společnosti právnická osoba poukázat částku zápůjčky na účet dlužníka, sníženou o částku odměny, zajistit správu této zápůjčky, především přijímání splátek, mimořádných splátek, splátek v prodlení a následné poukazování těchto splátek na účet žalobce, zasílat upomínky v elektronické formě v případě prodlení dlužníka. Žalobce se pak zavázal zejm. při poskytnutí každé zápůjčky přenechat sjednanou odměnu z částky zápůjčky společnosti právnická osoba. Výše odměny za uvedené činnosti společnosti činila 5 % z celkové dlužné částky za každou jednotlivou uzavřenou smlouvu o zápůjčce, nejméně však 1 000 Kč. Dále pak za správu zápůjčky 1 % z celkové zbývající dlužné částky za každou jednotlivou uzavřenou smlouvu o zápůjčce a za každých i započatých 12 měsíců trvání takové smlouvy; v případě společností zaslané předžalobní výzvy dlužníkovi 7 % z každého plnění na zesplatněnou zápůjčku; v případě společností zaslané předžalobní výzvy dlužníkovi a současném podání žaloby advokátem 14 % z každého plnění na zesplatněnou zápůjčku; v případě insolvenčního řízení dlužníka 14 % z každého plnění /viz smlouva o spolupráci na č. l. 12-13/.

9. Dne datum byla z účtu žalobce poskytnuta částka 50 000 Kč na účet pro splátky č. č. účtu (uvedený rovněž ve smlouvě o zápůjčce), z nějž byla téhož dne částka 44 172 Kč převedena na účet žalované č. č. účtu /viz potvrzení o platbě na č. l. 17, potvrzení o vyplacení jistiny na č. l. 16, potvrzení o majiteli účtu na č. l. 15/.

10. Z tabulky označené jako splátkový kalendář předložené žalobcem vyplývá, že žalovaná měla uhradit prvních 15 splátek po 2 914 Kč. Jelikož se však jedná pouze o sestavenou tabulku ze strany žalobce (potažmo společnosti právnická osoba), jde fakticky o žalobní tvrzení uvedené v písemném podobě v samostatné ě, a nelze na jejím základě učinit skutkový závěr, že žalobce prokázal úhradu 15 splátek. Naopak žalovaná tvrdila úhradu pouze 14 splátek po 2 914 Kč, které doložila potvrzeními o platbách vystavenými poskytovatelem bankovních služeb, soud vzal proto za prokázané, že žalovaná uhradila těchto 14 splátek po 2 914 Kč, tedy celkově uhradila částku ve výši 40 796 Kč s tím, že poslední splátka byla uhrazena dne datum /viz potvrzení o úhradách na č. l. 34-47, splátkový kalendář na č. l. 14/.

11. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 31. 3. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 23 včetně podacího lístku na č. l. 24/.

12. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobce skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdil, avšak dostatečně neprokazoval tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalované. Žalobce sice prokázal, že provedl výpis žalované z Centrální evidence exekucí s negativním výsledkem a dále že ověřil na základě výpisu z bankovního účtu žalované za předchozí čtyři měsíce, že je jí pravidelně vyplácena mzda od společnosti právnická osoba, která i při zohlednění nemocenské, činí částku zhruba okolo hodnota Kč, avšak neprokázal, že by se jakkoli blíže zabýval výdaji žalované, a to zejména z hlediska jejích pravidelných výdajů na úhradu dosavadních dluhů. Ze samotných předložených výpisů z účtu žalované navíc vyplývá, že žalovaná čerpala a splácela i jiné úvěry, které žalobce nijak při posouzení úvěruschopnosti nezohlednil. Zejména jde o splácený úvěr od společnosti právnická osoba (viz například splátka ve výši hodnota Kč dne datum, datum, datum, datum), čerpaný úvěr od společnosti právnická osoba ve výši hodnota Kč dne datum, čerpaný úvěr od společnosti právnická osoba ve výši hodnota Kč dne datum /viz výpisy z bankovního účtu žalované na č. l. 54-74, výpis z centrální evidence exekucí na č. l. 75/. Žalovaná pak sama předložila soudu usnesení finančního arbitra ze dne datum, kterým bylo zastaveno řízení, v němž se projednávaly nároky z titulu dvou smluv o úvěru mezi žalovanou a společností právnická osoba č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum, tedy obě byly uzavřeny před smlouvou uzavřenou dne datum projednávanou v této věci /viz usnesení finančního arbitra ze dne datum č. l. 77/.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen „o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle ust. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle se pro účely tohoto zákona rozumí

a) poskytováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr vlastním jménem a na vlastní účet, 2. předkládání návrhu na sjednání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet, 3. provádění přípravných prací směřujících vlastním jménem a na vlastní účet ke sjednání spotřebitelského úvěru, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru vlastním jménem a na vlastní účet, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru osobou, která spotřebitelský úvěr se spotřebitelem sjednala,

b) zprostředkováním spotřebitelského úvěru 1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru, 4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo 5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela,

c) posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr,

d) poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr,

e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr, (…)

17. Podle poskytovat spotřebitelský úvěr jako podnikatel je oprávněna pouze a) banka, zahraniční banka a zahraniční finanční instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost bank, b) spořitelní a úvěrní družstvo za podmínek stanovených zákonem upravujícím činnost spořitelních a úvěrních družstev, c) platební instituce a zahraniční platební instituce za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk, d) poskytovatel platebních služeb malého rozsahu za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk, e) instituce elektronických peněz a zahraniční instituce elektronických peněz za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk, f) vydavatel elektronických peněz malého rozsahu za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk a g) nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru ( ) za podmínek stanovených tímto zákonem.

18. Dle ust. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

19. Dle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

22. Po provedeném dokazování se soud nejprve musel zabývat tím, zda vzhledem k aktuálnímu procesnímu stanovisku žalované, která v zásadě pouze projevila vůli dluh uhradit dluh ve splátkách a souhlasila s žalovanou částkou, jsou ve věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu , podle něhož uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení však rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, tedy i v případech, kdy je uplatněný nárok v rozporu s právními předpisy, tedy hmotným právem. Jak bude popsáno níže, soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, neboť žalobce (resp. zprostředkovatel) nedostál svých povinností ve smyslu . Žalobou uplatněný nárok je tak částečně v rozporu s právními předpisy, a nejsou tudíž splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a soud proto pokračoval dále v řízení.

23. Dále se soud zabýval otázkou, zda se v dané věci uplatní výše citovaný zákon o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud uzavřel, že byť smlouva o zápůjčce byla sjednána mezi dvěma fyzickými osobami, do tohoto smluvního a kontraktačního vztahu vstoupil další subjekt a sice společnost právnická osoba, které provozuje portál na adrese www.webová stránka, prostřednictvím kterého byla smlouva o zápůjčce uzavřena, a to současně za situace, kdy žalobce měl uzavřenou s touto společností smlouvu o spolupráci, v níž se zavázal poskytovat společnosti právnická osoba odměnu za každou uzavřenou smlouvu prostřednictvím portálu shora uvedeného. Za této situace soud uzavřel, že v daném případě v procesu úvěrování spotřebitele (tedy žalované) vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (společnost právnická osoba), který jako podnikatel zprostředkovává zápůjčky pro spotřebitele, i když sám není přímo věřitelem z uzavřených smluv o zápůjčce, a proto ani není přímo poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu . Přesto taková smlouva naplňuje definiční znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu , když jde tedy o peněžitou zápůjčku zprostředkovanou spotřebiteli. Soud proto uzavřel, že na tento smluvní vztah plně dopadá právní úprava (srov. blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. , kde byla řešena upřesnění smlouva o zápůjčce zprostředkovaná společností právnická osoba prostřednictvím platformy www.webová stránka).

24. Poté, co soud uzavřel, že na daný případ dopadá , zabýval se tím, zda ze strany žalobce, případně zprostředkovatele, byla splněna povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobce, případně zprostředkovatel, své povinnosti ve smyslu ust. nedostál. Jak je uvedeno výše, soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by byly náležitě ověřovány pravidelné výdaje žalované, respektive obecně majetková situace žalované. Žalobce prokázal, že prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalované byly alespoň zkoumány příjmy žalované, které činily zhruba částku hodnota Kč měsíčně, kdy hlavní příjem představovala mzda a dále nemocenské dávky. Další žalobcem tvrzené příjmy (příjmy ve výši hodnota Kč od fyzických osob a příjmy hodnota Kč z vkladů na účet) pak soud nemůže hodnotit jako pravidelné měsíční příjmy žalované, neboť za měsíční příjem ve smyslu výdělku nelze považovat souhrn všech kreditních operacích na bankovním účtu dané osoby. Aby takový příjem mohl být označen za pravidelný, bylo by třeba blíže zkoumat a prokázat právní a ekonomický důvod každého takového příjmu, což v dané věci ohledně těchto dalších příjmů splněno nebylo. Co se týče výdajové stránky, zde nebylo prokázáno prakticky nic, krom jediné skutečnosti, a sice, že byla provedena lustrace žalované v Centrální evidenci exekucí. Výdajovou stránkou a obecně majetkovou situací žalované se přitom žalobce/zprostředkovatel měl zabývat o to pečlivěji, když ze samotných výpisů z účtu žalované vyplývá, že žalovaná v dané době splácela a čerpala další jiné úvěrové produkty a bylo zde evidentně důvodné podezření, že se žalovaná již v době poskytnutí spotřebitelského úvěru mohla nacházet v tzv. dluhové spirále. Žalobce se proto měl pečlivěji zabývat zejména úvěrovou historií žalované a provést kupříkladu lustraci v některém z dlužnických registrů, jakými jsou například registr SOLUS nebo bankovní a nebankovní registr klientských informací (BRKI, NRKI), což je dnes zcela běžná praxe u poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z těchto databází mohl žalobce zjistit celkový počet čerpaných úvěrových produktů, celkovou výši měsíčních splátek žalované či zda je ohledně nějakých splátek již v prodlení. Žalobce však takovou lustraci neprovedl a blíže se majetkovou situací žalované nezabýval, respektive tak nebylo v řízení prokázáno a žalobce se svou neúčastí na jednání soudu zbavil možnosti poučení ve smyslu (byť toto poučení alespoň fakticky bylo žalovanému poskytnuto v písemné formě doručené společně s předvoláním k jednání). Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. , pročež je smlouva podle stižena absolutní neplatností.

25. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti od 1. 12. 2016 soud konstatuje, že v ust. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (případně i jiné osoby) řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. § a 87 a uzavřel, že výklad předmětného ust. stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. Jelikož tak smlouva o zápůjčce byla shledána jako absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, soud se pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkami žalované. Přes závěr o absolutní neplatnosti bylo v řízení prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 44 172 Kč na její bankovní účet, a to bez právního důvodu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Z hlediska subjektu, na jehož úkor se žalovaná takto obohatila, je jasně patrné, že byť peněžní prostředky byly žalované zaslány z účtu společnosti právnická osoba, tak ochuzeným subjektem je ve skutečnosti žalobce, který s žalovanou smlouvu uzavřel a který též jistinu zápůjčky ve výši 50 000 Kč žalované odeslal prostřednictvím společnosti právnická osoba, která tak ve smluvním vztahu vystupovala pouze jako zprostředkovatel. Jelikož žalovaná na svůj dluh z tohoto právního důvodu uhradila již částku ve výši 40 796 Kč (tj. 14 prokázaných splátek po 2 914 Kč), činí výše bezdůvodného obohacení částku 3 376 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 376 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

27. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení, soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele ( o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v , 2 , která má přednost před úpravou obecnou upravenou v . Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud proto uplatněný nárok na úroky z prodlení taktéž zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.

28. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud nevyhověl žádosti žalované o možnost úhradu dluhu v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, a to s ohledem na výši bezdůvodného obohacení, která představuje částku pouze ve výši 3 376 Kč, tedy ve výši v podstatě odpovídající jedné měsíční splátce tak, jak žádala žalovaná. Soud dospěl k závěru, že pokud žalovaná je schopna tuto částku hradit měsíčně, pak je jí schopna uhradit i jednorázově ve standardní lhůtě k plnění v délce 3 dnů od právní moci rozsudku.

29. Pokud jde o odůvodnění výroku III. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 sazebníku soudních poplatků – přílohy k , o soudních poplatcích (dále jen „ “), a to v částce 2 914 Kč. V této částce byl také žalobcem uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobci doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, tzn. do částky 3 642,50 Kč, neboť předmětem řízení je částka 72 850 Kč. Jelikož žalobce na soudním poplatku již uhradil částku 2 914 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 728,50 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, která byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle uvedené vyhlášky spočívající ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 7. 2025, v přípravě účasti na jednání a v samotné účasti na jednání před soudem. Jejich zaplacení soud žalobci uložil ve lhůtě podle ust.

31. Při poměřování míry procesního úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.