Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 Co 358/2025-114

rozsudek

jménem republiky

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška v právní věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o 72 850 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 7. srpna 2025, č. j. -81,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku I. a IV. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku I. a IV. potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 69 474 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 60 % ročně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 3 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobci uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech – doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 728,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli elektronicky dálkovým způsobem prostřednictvím webu provozovaného společností právnická osoba na adrese www.julu.cz prostřednictvím zadání unikátního kódu dne 11. 10. 2023 smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 60 % v 40 měsíčních splátkách po 2 914 Kč splatných do každého 11. dne v měsíci; celkem se tak žalovaná zavázala žalobci uhradit 116 560 Kč. Současně žalobci náležela jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, o kterou byla výše poskytnuté zápůjčky při jejím čerpání snížena. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované prostřednictvím kopie jejího občanského průkazu, přičemž žalovaná uvedla, že má zdroj příjmů ze zaměstnání na dobu neurčitou, pracuje jako skladnice, nemá vyživovací povinnost a je rozvedená. Žalobce uzavřel coby zapůjčitel prostřednictvím webu provozovaného společností právnická osoba nejméně jednu další smlouvu, a to dne 19. 10. 2023.

3. Mezi žalobcem a společností právnická osoba byla dne 21. 7. 2023 uzavřena smlouva o spolupráci, kterou se společnost právnická osoba zavázala mj. prověřit zájemce o financování v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a tyto informace zpřístupnit žalobci, vyhotovit smluvní dokumentaci ke smlouvě o zápůjčce a v případě shodného projevu vůle zajistit její uzavření, v případě uzavření smlouvy o zápůjčce a následného poukázání částky zápůjčky žalobcem na účet společnosti právnická osoba poukázat zápůjčku na účet dlužníka, sníženou o odměnu, zajistit správu této zápůjčky, především přijímání splátek, mimořádných splátek, splátek v prodlení a následné poukazování těchto splátek na účet žalobce, zasílat upomínky v elektronické formě v případě prodlení dlužníka. Žalobce se oproti tomu zavázal zaplatit sjednanou odměnu.

4. Dne 11. 10. 2023 byla z účtu žalobce poskytnuta částka 50 000 Kč na účet pro splátky č. č. účtu (uvedený rovněž ve smlouvě o zápůjčce), z nějž byla téhož dne částka 44 172 Kč převedena na účet žalované č. č. účtu. Podle údajů splátkového kalendáře žalovaná uhradila prvních 15 splátek po 2 914 Kč, žalovaná tvrdila úhradu 14 splátek po 2 914 Kč. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 31. 3. 2025.

5. Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalované, okresní soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by se jí řádně zabýval. Prokázal sice, že byl zajištěn výpis žalované z centrální evidence exekucí s negativním výsledkem a ověřeno pravidelné vyplácení mzdy od společnosti právnická osoba ve výši (i při zohlednění nemocenské) cca 26 000 Kč měsíčně, nebylo však prokázáno, že by byly brány v potaz výdaje žalované, a to zejména pravidelné výdaje na úhradu dosavadních dluhů. Z výpisů z účtu při tom vyplývalo, že žalovaná čerpala a splácela také jiné úvěry. Sama žalovaná oproti tomu prokázala, že před finančním arbitrem bylo vedeno (a posléze zastaveno) řízení, v němž se projednávaly nároky z titulu dvou smluv o úvěru mezi žalovanou a společností právnická osoba ze dne 12. 7. 2022 a ze dne 14. 8. 2023, tedy dalších smluv uzavřených ještě před tím, než byla uzavřena smlouva, na níž se zakládá žalobou uplatněný nárok.

6. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle , , v účinném znění, dále jen „ “, neboť žalobce nedostál svým povinnostem podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, dále též jen „z. s. ú.“; uplatněný nárok je tudíž zčásti v rozporu s právními předpisy. Zákon o spotřebitelském úvěru se podle okresního soudu na projednávanou věc aplikuje, neboť smlouva naplňuje definiční znaky spotřebitelského úvěru podle z. s. ú., jelikož se jedná o peněžitou zápůjčku zprostředkovanou spotřebiteli.

7. Okresní soud dále uzavřel, že žalobce nesplnil povinnost stanovenou § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť neprokázal, že by řádně ověřil pravidelné výdaje, resp. celkovou majetkovou situaci, žalované. Zabýval se toliko jejími příjmy (tyto měla žalovaná ve výši cca 26 000 Kč, další platby na její účet nebyly prověřeny co do jejich právního důvodu, a tedy je nelze mezi pravidelné příjmy zahrnovat), nikoliv však výdaji. Žalobce se vedle toho omezil na zjištění, že žalovaná není vedena v centrální evidenci exekucí. Výdaji žalované se však žalobce měl zabývat pečlivěji právě proto, že položky na výpisech z jejího účtu nasvědčovaly tomu, že se žalovaná mohla ocitat již v době poskytnutí předmětného úvěru v tzv. dluhové spirále. Bylo tedy opodstatněné zjistit např. údaje z dlužnických registrů jako je SOLUS či BRKI a NRKI. Neúčastí u jednání se žalobce připravil o možnost být poučen podle (byť mu takové poučení fakticky poskytnuto bylo v písemné formě spolu s předvoláním k jednání soudu), a okresní soud proto vycházel z toho, že úvěruschopnost žalované řádně posouzena nebyla a smlouva o úvěru je z toho důvodu podle z. s. ú. ve spojení s , , v účinném znění, dále jen „o. z.“, absolutně neplatná. Pro nadbytečnost se pak již okresní soud nezabýval dalšími námitkami žalované.

8. Na základě závěru o neplatnosti smlouvy posoudil okresní soud nárok žalobce na vrácení částky poskytnuté na účet žalované ve výši 44 172 Kč jakožto nárok z bezdůvodného obohacení. Byť byla tato částka poukázána společností Anonymizováno právnická osoba., ochuzeným je nepochybně žalobce, neboť to byl on, kdo žalované prostřednictvím uvedené společnosti tyto finanční prostředky zaslal. Jelikož okresní soud uzavřel, že žalovaná na uvedený dluh již zaplatila 40 796 Kč, přiznal žalobci toliko částku 3 376 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl s poukazem na to, že další uplatněné nároky se opíraly o ustanovení neplatně uzavřené smlouvy.

9. Jde-li o prodlení žalované, okresní soud konstatoval, že splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se řídí speciální úpravou ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú., která má přednost před obecnou úpravou bezdůvodného obohacení podle o. z. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění se tudíž neodvozuje od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena v rozhodnutí soudu (nedošlo-li mezi účastníky k dohodě). Nárok žalobce proto není důvodný ani v rozsahu, v němž jsou (z přiznané částky bezdůvodného obohacení) požadovány úroky z prodlení, neboť na straně žalované dosud k prodlení nedošlo.

10. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle a tyto přiznal ve věci převážně úspěšné žalované, neboť shledal, že byla neúspěšná toliko v nepatrné části předmětu řízení. Náklady řízení jednotlivě vyčíslil jakožto paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů učiněných nezastoupenou účastnicí podle za užití vyhl. č. , spočívajících ve vyjádření k žalobě, v přípravě účasti na jednání a samotné účasti na jednání soudu.

11. Lhůtu k plnění pak jak ve vztahu k přiznanému plnění ze smlouvy o úvěru, tak i nákladům řízení stanovil okresní soud podle Žádosti žalované o povolení splátek okresní soud nevyhověl, neboť to podle něj výše dluhu, k jehož splnění byla rozsudkem zavázána, neodůvodňovala.

12. O doměření soudního poplatku rozhodl okresní soud s odkazem na ustanovení položky č. 2 odst. 2 sazebníku, jenž je přílohou , o soudních poplatcích.

13. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, pokud uzavřel, že se žalobce výdaji žalované nezabýval. Žalobce ve výpisech z účtu důkladně zkoumal, čím jsou její výdaje tvořeny, přičemž zjistil, že velká část je určena na výdaje zbytné (platby u distributora tabákových výrobků, v klenotnictví, u prodejce hraček, či platby v gastro zařízeních), tím se okresní soud vůbec nezabýval. Z uvedeného lze dovodit, že žalovaná měla dostatek finančních prostředků na to, aby utrácela právě za takový typ výdajů, a tedy měla i dost prostředků k úhradě splátek ze smlouvy uzavřené se žalobcem. Pokud splácela dluhy ve prospěch jiných společností, je z výpisu z účtu zřejmé, že se tak dělo včas, platby po lhůtě splatnosti či sankce za pozdní úhradu na účtu patrné nejsou. Existence více dluhů nemůže být důvodem pro závěr, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy úvěruschopná a že by ji výše dluhu ohrožovala při uspokojování jejích základních potřeb. Konečné zůstatky na účtu žalované byly vždy kladné a přesahovaly 12 000 Kč. Samotné vedení řízení před finančním arbitrem není důkazem o tom, že žalovaná úvěruschopná nebyla. Žalobce dodal, že obsahem povinnosti posoudit úvěruschopnost není detektivní prověřování veškerých údajů. Nelze proto uzavřít, že by úvěruschopnost žalované nebyla řádně posouzena, nebo, že by žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy úvěruschopná. Žalobce proto navrhl, aby byly výroky I. a IV. napadeného rozsudku změněny tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 69 474 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 60 % ročně z částky 72 850 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení.

14. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že z obsahu odvolání je patrné, že si je žalobce vědom toho, že poskytuje spotřebitelské úvěry. Z tohoto je dále zřejmé, že žalobce neprověřoval žádný z obvyklých zásadních výdajů jako je výdaj na bydlení, na splátky dalších úvěrů a ostatní běžné výdaje za jídlo, léky, apod.; nezjišťoval ani osobní situaci žalované. Takové informace by při tom zjistil jednoduchými dotazy. Žalovaná při uzavření smlouvy nebyla schopna správně vyhodnotit podmínky úvěru, neměla dostatečný přehled o finančním trhu a podepsala smlouvu, která je s ohledem na RPSN ve výši 60 %, vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu, nemravná. Jak úroková sazba, tak i RPSN podle předmětné smlouvy o úvěru byly nepřiměřené a odporující dobrým mravům, neboť průměrná roční úroková sazba v říjnu roku 2023 byla 10,01 %. Částku uloženou jí k plnění výrokem II. uhradila. Uvedené zároveň doložila ústřižkem složenky ze dne 23. 9. 2025. Z vyložených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

15. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou ( ), je přípustné ( , ), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě ( ), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a IV., a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, v rámci nařízeného jednání, přičemž dospěl k níže uvedenému závěru.

16. Výroky II. a III. nebyly odvoláním žalobce dotčeny a nejsou na napadených výrocích závislé, předmětem odvolacího přezkumu proto nebyly a nabyly již samostatně právní moci (srov. , 3 )

17. Odvolací soud shodně se soudem okresním dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle a násl. , , v účinném znění, dále jen „o. z.“, a ve smyslu z. s. ú., pro jejíž platnost je zásadní, zda byla před jejím uzavřením žalobcem řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Odvolací soud se jednoznačně ztotožňuje též se závěrem okresního soudu, podle nějž na právní poměr účastníků z. s. ú. dopadá, neboť jde o peněžitou zápůjčku zprostředkovanou spotřebiteli (srov. z. s. ú. e spojení s ustanovením z. s. ú.).

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně, který je výsledkem řádně provedeného dokazování, přičemž – s ohledem na odvolací námitku žalobce směřující ke skladbě výdajů patrných z pohybů na účtu žalované – zopakoval důkaz výpisy z jejího účtu. Z těchto jednak vyplývá, že za dobu od 1. 6. 2023 do 30. 9. 2023 měla žalovaná pravidelný příjem ze zaměstnání (či nemocenské) ve výši cca 26 000 Kč měsíčně. Další kladné položky v řádech nižších tisíců či stovek Kč byly na účet převážně poukazovány samotnou žalovanou, či subjektem „Anonymizováno Anonymizováno“. Již v červnu 2023 dosahovaly výdaje žalované hrazené prostřednictvím trvalých příkazů za nespecifikovanými účely částky 11 798 Kč měsíčně, na úvěr společnosti právnická osobaAnonymizovánopak žalovaná pravidelně hradila prostřednictvím inkasa 4 758 Kč měsíčně, v součtu 16 556 Kč měsíčně, uvedené se opakovalo v červenci, kdy žalovaná přijala prostřednictvím platformy Anonymizováno právnická osoba. částku 27 345 Kč. V srpnu hradila žalovaná stejné trvalé příkazy a přijala na účet platbu ve výši 7 000 Kč prostřednictvím Anonymizováno a dále platbu ve výši 50 000 Kč od společnosti právnická osoba, přičemž trvalé příkazy se dále navýšily o částku 1 770 Kč, která byla hrazena na účet Anonymizováno právnická osoba., z nějž byla v červenci žalované poukázána platba ve výši 27 345 Kč. V září žalovaná přijala na účet další platby od Anonymizováno ve výši 6 000 Kč a 10 000 Kč a hradila trvalé příkazy a inkaso, nyní již v celkové výši 22 326 Kč. Za uvedený měsíc zároveň její celkové výdaje přesahovaly příjmy přibližně o 10 000 Kč. Z plateb, které lze identifikovat, vyplývá, že žalovaná hradí především potraviny, léky, případně oblečení, jen ojediněle nakupuje v klenotnictví či hračkách (za uvedené 4 měsíce jde o cca tři platby), útraty za tabákové výrobky nepřesahují stovky Kč za měsíc. Skutková zjištění okresního soudu shrnutá výše spolu se zjištěními soudu odvolacího představují ve svém souhrnu dostatečný podklad pro právní posouzení věci.

22. Odvolací soud se s ohledem na skutečnosti plynoucí z výpisů z účtu žalované bezezbytku ztotožňuje s tím, jak okresní soud věc posoudil po právní stránce. Souhlasí jednak s tím, že ne každá kladná položka na účtu může být bez dalšího posuzována jako příjem žalované (přičemž zejména u subjektu Anonymizováno zde je spíš předpoklad, že představuje další drobný úvěr zvyšující její splátkové zatížení). Odvolací soud se ztotožňuje také se závěrem okresního soudu, podle nějž výdaje žalované nebyly posuzovány vůbec (z výpisu z účtu žalované sice vyplývají trvalé platby, není ale zřejmé, jaký je jejich důvod) a již samotný narůstající objem trvalých plateb spojených s úvěry od nebankovních společností měl být pro žalobce (resp. pro společnost, která uzavření úvěrové smlouvy zprostředkovala) jednoznačným signálem toho, že žalovaná není s to se svými příjmy vyrovnaně hospodařit, setrvale a ve značném tempu své zadlužení navyšuje, a tedy se, jak to vyjádřil již okresní soud, ocitá v dluhové spirále. Jen za poslední čtyři měsíce totiž žalovaná navýšila své pravidelné platby (ve spojitosti s nově poskytovanými úvěry) tak, že jí z příjmu zbývalo jen cca necelých 4 000 Kč na běžné výdaje a její bilance na účtu byla záporná (výdaje převyšovaly příjmy). Již to samo mělo vést žalobce k závěru o tom, že žalovaná úvěruschopná není, a že jí proto není na místě úvěr poskytnout.

23. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici bohatá judikatura Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Soudního dvora Evropské unie, citovaná již soudem okresním, z níž mj. vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. je třeba posuzovat jako neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. a dále, že otázkou řádného posuzování úvěruschopnosti se mají soudy zabývat i bez námitky žalované strany (v podrobnostech lze v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku).

24. Z judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí, pokud vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče při tom předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti nese věřitel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. , dostupný stejně jako i další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná od roku 2001 na www.nsoud.cz).

25. Judikatura Nejvyššího soudu zároveň konstantně uzavírá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právní úprava způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti konkrétně nestanoví, pouze ukládá její posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a předpokládá, že se posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

26. Podle názoru odvolacího soudu není zároveň rozhodné, že žalovaná úvěr po jistou dobu řádně splácela. Soudní dvůr Evropské unie totiž ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22, uzavřel, že účelem právní úpravy posuzování úvěruschopnosti je vedle samotné ochrany spotřebitele, rovněž to, aby věřitelé jednali zodpovědně a neposkytovali úvěry spotřebitelům, kteří objektivně úvěruschopní nejsou. Ve světle tohoto účelu právní úpravy má SDEU za to, že sankce neplatnosti (stanovená v případě vnitrostátní úpravy České republiky § 87 odst. 1 z. s. ú.) je na místě již jen tehdy, nebyla-li úvěruschopnost klienta (dlužníka) posuzována řádně.

27. Z řečeného vyplývá, že okresní soud učinil správný závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky a správně tak posuzoval nárok žalobce jakožto nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož toto činí na straně žalobce nejvýše částku, která mu již byla pravomocně přiznána, a ve zbývajícím rozsahu platí, že se nároky žalobce opírají o neplatnou smlouvu, okresní soud žalobu nad rámec částky přiznané výrokem II. rozsudku správně zamítl. Správně byl zamítnut také nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, v tomto ohledu lze odkázat na správné odůvodnění napadeného rozsudku opírající se o závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. . Jelikož žalovaná poté, co výrok II. nabyl právní moci, částku 3 376 Kč zaplatila, žalobci nevznikl nárok na úrok z prodlení ani poté, co již byla lhůta k plnění napadeným rozsudkem (jeho výrokem II.) určena, neboť žalovaná se ani poté, co byla lhůta k plnění určena, v prodlení neocitla. Nesprávnosti nebyly odvolacím soudem shledány ani v nákladovém výroku IV., přičemž jeho nesprávnost nenamítal ani žádný z účastníků.

28. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a IV. jako věcně správný podle potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s , tedy právo na jejich náhradu bylo přiznáno žalované jakožto plně úspěšné účastnici odvolacího řízení. Náklady žalované jsou představovány jednou paušální náhradou za úkon učiněný nezastoupenou účastnicí (vyjádření k odvolání) ve smyslu vyhl. č. , jejíž výše byla určena shodně jako je určována v případě účastníka zastoupeného advokátem podle , 4 vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v účinném znění, neboť při určení odlišné výše paušální náhrady by docházelo k neodůvodněnému činění rozdílu mezi právy jednotlivých účastníků. Náklady řízení je žalobce žalované povinen zaplatit ve lhůtě určené podle věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Lounech, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení však proti němu dovolání přípustné není.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.