Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 418/2023-87
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
o zaplacení 91 721,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 60 041,78 Kč a dále se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 351,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 650,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 17 330,54 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 17 330,54 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 341,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 085,27 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 24 627,88 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 24 627,88 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Zástupci žalovaného se přiznává odměna za zastupování ve výši 15 690 Kč, která bude zaplacena do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu České republiky – Okresního soudu v Ostravě.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 917 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet České republiky – Okresního soudu v Ostravě.
VI. České republice se právo na náhradu nákladu řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 680 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 60 041,78 Kč a dále se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 351,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 650,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 17 330,54 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 17 330,54 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 341,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 085,27 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 24 627,88 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, co do úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 24 627,88 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Zástupci žalovaného se přiznává odměna za zastupování ve výši 15 690 Kč, která bude zaplacena do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu České republiky – Okresního soudu v Ostravě.V. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 917 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet České republiky – Okresního soudu v Ostravě.VI. České republice se právo na náhradu nákladu řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 91 721,78 Kč s příslušenstvím z pohledávek, které na ni byly postoupeny společností právnická osoba Pohledávky odvozovala ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených se žalovaným dne 25. 6. 2020 a dne 2. 8. 2020. Žalovaný navrhl přiznat pouze dosud nevrácené peněžní prostředky v celkové výši 31 680 Kč a ve zbytku žalobu zamítnout. Ve vyjádření ze dne 9. 8. 2026 namítl nedostatečné posouzení své úvěruschopnosti, nepřiměřenost nákladů úvěrů a rozpor smluvních podmínek s dobrými mravy.
2. Soud provedl důkaz oběma smlouvami o spotřebitelském úvěru, zákaznickými kartami, tabulkami umoření, výzvou k plnění, smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení. Další důkazy účastníci nenavrhli.
3. Ze smlouvy ze dne 25. 6. 2020 a přehledu úhrad soud zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto 30 000 Kč a že uhradil 13 220 Kč. Ze smlouvy ze dne 2. 8. 2020 a přehledu úhrad zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč a že uhradil 5 100 Kč. Samotné poskytnutí těchto částek ani výši provedených úhrad účastníci nezpochybňovali. Nevrácená část poskytnutých prostředků činí z první smlouvy 16 780 Kč a z druhé smlouvy 14 900 Kč, celkem 31 680 Kč. Z listin o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni.
4. Protože obě smlouvy byly uzavřeny v roce 2020, soud jejich vznik a obsah posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době jejich uzavření. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona byl poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 bylo třeba posoudit zejména jeho příjmy, výdaje, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů.
5. Zákaznické karty zachycují čistý měsíční příjem žalovaného 18 600 Kč, jeho bydlení v nájmu a další úvěrové závazky. U první smlouvy uvádějí měsíční splátky jiných úvěrů 4 000 Kč a „další čisté příjmy domácnosti“ 12 300 Kč, u druhé smlouvy splátky jiných úvěrů 3 304 Kč a další příjmy domácnosti 6 000 Kč. Z předložených listin však není zřejmý zdroj těchto dalších příjmů, komu náležely ani zda s nimi žalovaný mohl při splácení vlastních dluhů skutečně počítat. Není doloženo ani jejich ověření. Tyto nedostatky jsou významné zvláště u druhé smlouvy, uzavřené krátce po poskytnutí prvního úvěru.
6. Soud proto nepovažoval za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně měl před uzavřením každé ze smluv dostatečný a spolehlivý podklad pro závěr, že žalovaný bude schopen vedle svých dosavadních závazků hradit i nové splátky. Z doložených údajů naopak plynuly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti oba úvěry splácet. Poskytnutím úvěrů za této situace právní předchůdce žalobkyně porušil § 86 odst. 1 větu druhou zákona č. 257/2016 Sb.
7. Na tomto závěru nic nemění tvrzení žalobkyně, že od žalovaného získal údaje o jeho poměrech a ověřil je předloženými doklady. Pracovní smlouva a výplatní pásky mohly doložit uváděnou mzdu, nevysvětlují však původ a dostupnost dalších příjmů domácnosti ani samy o sobě neprokazují spolehlivé vyhodnocení celkových příjmů, výdajů a závazků žalovaného. Stejně tak prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvách, že poskytl úplné a pravdivé údaje, nenahrazuje vlastní povinnost poskytovatele úvěruschopnost posoudit. Pro rozhodnutí není určující, zda poskytovatel použil konkrétní úvěrovou databázi, nýbrž zda na základě zjištěných a ověřených informací mohl učinit závěr požadovaný § 86 odst. 1 zákona.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud se otázkou splnění této povinnosti zabýval i bez návrhu. Tříletá lhůta k uplatnění námitky neplatnosti, kterou obsahovalo znění § 87 odst. 1 účinné při uzavření smluv, nebrání soudnímu přezkumu úvěruschopnosti z úřední povinnosti. Tomu odpovídá výklad unijního práva podaný Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, OPRFinance; zákonodárce následně větu o námitce neplatnosti nahradil výslovnou povinností soudu přihlédnout k neplatnosti i bez návrhu.
9. Z neplatných smluv nevzniklo žalobkyni právo na sjednané úroky ani poplatky. Žalovaný je povinen vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. Soud proto žalobkyni přiznal 16 780 Kč z první smlouvy a 14 900 Kč z druhé smlouvy, celkem 31 680 Kč, a ve zbývající části žalobu zamítl. Nepřiznal ani požadované úroky z prodlení: žalobkyně jejich vznik a počátek odvozovala od splatnosti podle neplatných smluv a neprokázala, že by žalovaný byl v tvrzených obdobích v prodlení s vrácením jistiny při zohlednění § 87 odst. 1 zákona.
10. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, podle níž právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětných smluv řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Samotné údaje uvedené žalovaným v zákaznických kartách ani předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek nebyly za okolností daného případu dostatečným podkladem pro závěr, že žalovaný bude schopen úvěry splácet. Poskytovatel úvěru byl povinen posoudit nejen příjmovou stránku žalovaného, nýbrž rovněž jeho skutečné a pravidelné výdaje, stávající závazky a celkovou ekonomickou situaci, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by údaje o dalších příjmech domácnosti, uváděné v zákaznických kartách, byly poskytovatelem jakkoli ověřeny, ani že by byla odpovídajícím způsobem zjištěna výdajová stránka hospodaření žalovaného.
11. Na tomto závěru nic nemění ani námitka žalobce, že žalovaný v době uzavření smluv své závazky fakticky splácel. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je povinností poskytovatele, kterou musí splnit před uzavřením smlouvy; její splnění proto nelze dovozovat zpětně pouze z následného platebního chování spotřebitele. Rozhodující je, zda poskytovatel v okamžiku poskytnutí úvěru disponoval takovými informacemi a provedl takové jejich vyhodnocení, které mu umožňovalo učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Takový postup v řízení prokázán nebyl.
12. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že se žalovaný důsledků porušení povinnosti posoudit jeho úvěruschopnost nemůže dovolávat s ohledem na uplynutí času či zásadu poctivosti. Následek porušení zákonné povinnosti poskytovatele při posouzení úvěruschopnosti je třeba posuzovat podle zvláštní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru; skutečnost, že spotřebitel při uzavření smlouvy poskytovateli určité údaje sám sdělil, nezbavovala poskytovatele jeho vlastní zákonné povinnosti tyto údaje v potřebném rozsahu ověřit a vyhodnotit. Proto soud při rozhodování vycházel z toho, že žalobci lze přiznat pouze tu část plnění, která odpovídá zákonným následkům porušení této povinnosti, nikoli sjednané úroky a další náklady úvěru.
13. Soud se zabýval rovněž námitkami žalovaného týkajícími se výše úroků, poplatků a tvrzené lichvy. Podle první smlouvy měl žalovaný za poskytnutých 30 000 Kč zaplatit nad rámec jistiny 39 378 Kč a podle druhé smlouvy za poskytnutých 20 000 Kč dalších 24 946 Kč; ve smlouvách je uvedena RPSN 137,77 %, respektive 142,04 %. Rozlišení mezi sjednanou úrokovou sazbou, celkovými náklady úvěru a RPSN však neumožňuje ztotožnit tyto různé ukazatele způsobem uvedeným ve vyjádření žalovaného. Pro výsledek řízení nebylo třeba samostatně určit, zda byly splněny také předpoklady lichvy podle § 1796 občanského zákoníku nebo neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy: nepřiznání smluvních úroků a poplatků již plyne z neplatnosti obou smluv podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyni byla z požadovaných 91 721,78 Kč přiznána částka 31 680 Kč, zatímco ve zbývající části včetně uplatněného příslušenství byla neúspěšná. Při zohlednění částečného úspěchu obou účastníků soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. O odměně a náhradě hotových výdajů soudem ustanovené zástupkyně žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 6 odst. 1 , § 7 bodem 5, § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. b) , d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif. Z tarifní hodnoty 91 721,78 Kč činí odměna za jeden úkon 4 780 Kč. Zástupkyni náleží odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za písemné vyjádření ve věci a za účast při jednání dne 31. 8. 2026, tedy třikrát 4 780 Kč, a paušální náhrada hotových výdajů třikrát 450 Kč. Celkem jde o 15 690 Kč, které zástupkyni zaplatí stát.
16. Žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek 3 670 Kč. Protože elektronický platební rozkaz vydán nebyl a soud pokračoval v řízení, doměřil jí poplatek do výše stanovené položkou 1 sazebníku soudních poplatků. Z žalované částky 91 721,78 Kč činí poplatek 4 587 Kč; po odečtení zaplacených 3 670 Kč zbývá 917 Kč. Tuto částku soud žalobkyni uložil doplatit výrokem V.
17. O nákladech řízení placených státem soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. S přihlédnutím k výsledku řízení a částečnému úspěchu obou účastníků České republice právo na jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve třech vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.