Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 142/2026-64
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 26.996 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 22.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 4.996 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 26.996 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 22.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 4.996 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 26.996 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2026 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 26.996 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o úvěru ohledně částky 22.000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splatit do datum. Žalovaný dluh nesplatil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 uzavřené se společností právnická osoba, žalovaný byl o tomto písemně informován. Soudu bylo postoupení pohledávky doloženo.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka 14.000 Kč a 8.000 Kč, z výpisu z účtu bylo zjištěno, že tyto částky byla převedeny žalovanému dne datum ve výši 14.000 Kč a datum ve výši 8.000 Kč.
4. Dále byly soudu předloženy doklady, jimiž chtěl žalobce doložit prověření úvěruschopnosti žalovaného, nicméně se jedná o naprosto neprůkazné doklady, kdy nelze dovodit, na základě čeho byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný, nebylo prokázáno, že by jakkoli byly doloženy jeho příjmy a výdaje.
5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru jakkoli zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
14. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 22.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl žalobě ve výši 22.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. S přihlédnutím k zákonné úpravě pak žalovaný dosud není v prodlení, neboť smlouva je neplatná, tedy ani lhůta pro splacení není sjednána, povinnost k plnění tak je založena až tímto soudním rozhodnutím.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce je podnikatelem ve finanční oblasti, a proto zastoupení advokátem není účelně vynaloženým nákladem řízení. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.