Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
19 C 266/2025-29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Anonymizováno
pro zaplacení 101 125 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byly povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 101 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 9. 2025 do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byly povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 101 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 9. 2025 do zaplacení.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 101 125 Kč s příslušenstvím jako doplatku přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 227/2014, přičemž tvrdí, že celková délka řízení přesahující deset let představuje nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), a že již poskytnuté plnění ve výši 98 875 Kč neodpovídá plně rozsahu utrpěné újmy, neboť žalobkyně považuje snížení základní částky odškodnění o 30 % za nedůvodné a dále argumentuje potřebou valorizace judikatorně stanovené základní částky s ohledem na inflaci a zachování reparační funkce náhrady.
2. Žalovaná se proti žalobě brání zejména tím, že uplatněný nárok neuznává, přičemž poukazuje na to, že žalobkyni již byla v rámci mimosoudního projednání poskytnuta přiměřená peněžitá satisfakce ve výši 98 875 Kč odpovídající kritériím § 31a OspŠk, když při jejím stanovení byla zohledněna délka řízení, jeho složitost, procesní postupy i skutečnost, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, přičemž snížení základní částky odškodnění považuje za odůvodněné právě složitostí věci a rozsahem dokazování, a dále namítá, že stát nemůže nést odpovědnost za prodloužení řízení způsobené procesní aktivitou účastníků či nutností rozhodování vyšších soudů, přičemž navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu a z procesní opatrnosti uvádí i odlišný počátek případného úroku z prodlení.
3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř.
4. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:
5. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že z písemných tvrzení obou účastníků řízení bylo nesporné, že žalobkyně dne 18. 3. 2025 uplatnila nárok, který je předmětem řízení u žalované a ta jí stanoviskem ze dne 15. 9. 2025 vyhověla co do částky 98 875 Kč a tuto částku před podáním žaloby uhradila.
6. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 227/2014 má soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení: Dne 6. 8. 2014 bylo u Okresního soudu v Ostravě zahájeno řízení podáním žaloby o náhradu škody ve výši 2 750 000 Kč s příslušenstvím. Dne 29. 9. 2014 soud vyzval žalobce, aby řádně odůvodnil svůj návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 3. 2. 2015 žalobce uhradil soudní poplatek. Dne 3. 3. 2015 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě. Dne 11. 4. 2015 žalovaná zaslala vyjádření. Dne 3. 7. 2015 žalobce navrhl odročení ústního jednání nařízeného na 9. 9. 2015. Dne 13. 1. 2016 se ve věci konalo první jednání soudu. Dne 30. 5 .2016 zaslala žalovaná doplnění skutkových tvrzení. Dne 2. 6. 2016 vyzval soud k doložení znaleckého posudku, který označila jako důkaz. Dne 12. 8. 2016 se konalo další jednání soudu. Dne 30. 8. 2016 proběhlo další jednání ve věci. Dne 29 9. 2016 soud odročil jednání z 30. 9. 2016 na 21. 10. 2016. Dne 21. 10. 2016 Okresní soud v Ostravě vyhlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl. Dne 21. 12. 2016 podala žalobkyně proti rozsudku odvolání. Dne 22. 3. 2017 byl zamítnut návrh žalobkyně na záměnu účastníka řízení. Dne 19. 4. 2017 bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 11. 5. 2017 bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušeno po zaplacení soudního poplatku. Dne 5. 12. 2017 proběhlo odvolací jednání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 22. 5. 2018 se konalo další jednání soudu prvního stupně. Dne 20. 6. 2018 žalobce zaslal doplnění tvrzení a označení důkazů. Dne 20. 8. 2018 soud žalobce vyzval k doplnění jeho podání, což žalobce 10. 9. 2018 soudu zaslal. Dne 1. 3. 2019 proběhlo další jednání ve věci. Dne 12. 3. 2019 žalobce soudu k výzvě soudu zaslal sdělení. Dne 6. 5. 2019 požádal soud o součinnost ČSOB a.s. Dne 24. 5. 2019 se konalo další jednání soudu. Dne 26. 5. 2020 proběhlo další jednání soudu prvního stupně. Dne 9. 6. 2020 žalobce zaslal doplnění tvrzení a důkazů. Dne 15. 6. 2020 soud požádal o součinnost ČSOB a.s. Dne 22. 6. 2020 žalobce sdělil soudu, že není možné vypracovat znalecký posudek pro nespolupráci vlastníka nemovitosti. Dne 28. 7. 2020 se konalo další jednání ve věci. Dne 20. 11. 2020 byl soudem ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady. Dne 15. 4. 2021 byl původní znalec zproštěn povinnosti podat znalecký posudek a byl ustanoven znalec nový. Dne 29. 11. 2021 znalec požádal o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku. Dne 24. 1. 2022 byl soudu předložen znalecký posudek. Dne 27. 9. 2022 se konalo jednání soudu, při němž bylo znalci uloženo doplnit znalecký posudek. Dne 26. 10. 2022 bylo soudu doručeno doplnění znaleckého posudku. Dne 17. 3. 2023 proběhlo jednání soudu prvního stupně, na němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Dne 10. 7. 2023 podala žalobkyně proti rozsudku odvolání. Dne 29. 7. 2023 žalobkyně své odvolání doplnila. Dne 15. 5. 2024 proběhlo odvolací jednání, v jehož rámci Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dne 3. 8. 2024 podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Dne 19. 12. 2024 Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl. Dne 14. 1. 2025 nabylo rozhodnutí Nejvyššího soudu právní moci, čímž bylo řízení pravomocně skončeno.
7. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.
8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
10. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.
11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.
12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
14. Na základě tvrzení účastníků a provedené dokazování má soudu ze prokázané, že posuzované řízení trvalo od 6. 8. 2014 do 14. 1. 2025, tedy celkem 10 let a 5 měsíců, a že probíhalo na třech stupních soudní soustavy, když soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, soud odvolací rovněž dvakrát a jednou rozhodoval soud dovolací.
15. Soud shodně se žalovanou dospěl k závěru, že takto dlouhé řízení nelze považovat za řízení přiměřené ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, a že je proto dán odpovědnostní titul státu za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ke stejnému závěru dospěla i žalovaná.
16. Mezi účastníky tak nebyla ve skutečnosti sporná samotná existence odpovědnostního titulu, nýbrž výhradně rozsah přiměřeného zadostiučinění, neboť žalobkyně považovala za odpovídající celkovou částku 200 000 Kč, zatímco žalovaná měla za to, že již poskytnutá částka 98 875 Kč plně odpovídá okolnostem případu.
17. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění soud vycházel z § 31a odst. 3 OdpŠk a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž se při peněžité satisfakci za nepřiměřenou délku řízení vychází ze základní částky za jeden rok trvání řízení v rozmezí 15 000 Kč – 20 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení náleží částka nižší, neboť každé řízení musí objektivně po určitou dobu trvat, a následně se takto stanovená základní částka koriguje s přihlédnutím ke složitosti řízení, chování poškozeného, postupu orgánů veřejné moci, významu předmětu řízení pro poškozeného a dalším okolnostem konkrétní věci.
18. Soud přisvědčil v tomto směru postupu žalované, která vyšla ze základní sazby 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, tedy 1 250 Kč za jeden měsíc, přičemž za první dva roky řízení použila sazbu poloviční, a tento postup považuje soud za souladný se soudní praxí i s povahou posuzované věci, a základní částku zadostiučinění tak stanovil na 141 250 Kč. Takto určenou základní částku soud dále podrobil hodnocení jednotlivých kritérií rozhodných pro určení konečné výše peněžité satisfakce podle § 31a odst. 3 OdpŠk.
19. Pokud jde o složitost věci, soud se ztotožnil se závěrem žalované, že šlo o řízení skutkově i právně složitější než běžné spory, neboť předmětem původního řízení byla žaloba na náhradu škody, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku pochybení žalované advokátky v jiném soudním řízení, a soudy proto musely posuzovat více navazujících okruhů otázek, zejména existenci porušení povinnosti, vznik škody, příčinnou souvislost a současně i otázku hypotetického úspěchu žalobkyně v odpůrčím sporu, pokud by k tvrzenému pochybení advokátky nedošlo. Ke složitosti věci významně přispělo rovněž to, že v průběhu původního řízení bylo prováděno poměrně rozsáhlé dokazování, včetně znaleckého dokazování z oboru ekonomika, oceňování nemovitých věcí, přičemž jeden ze znalců byl zproštěn povinnosti podat posudek a musel být ustanoven znalec nový, což samo o sobě zvyšovalo náročnost vedení řízení a legitimně prodlužovalo dobu potřebnou k jeho skončení. Zároveň soud považoval za významné, že v původním řízení byly řešeny i některé procesní otázky, které přesahovaly rámec běžného jednoduchého civilního sporu, zejména návrh na záměnu účastníka, návrhy na přerušení řízení a otázka zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku a následného zrušení tohoto rozhodnutí po jeho dodatečné úhradě. Soud proto uzavřel, že složitost věci objektivně odůvodňovala snížení základní částky zadostiučinění, neboť delší trvání řízení nebylo v plném rozsahu důsledkem nečinnosti soudu, ale bylo významně ovlivněno samotnou povahou a náročností projednávané věci. K tomu přistupuje i skutečnost, že věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud rovněž dvakrát a do věci zasáhl i Nejvyšší soud jako soud dovolací, přičemž již sama víceinstančnost řízení objektivně prodlužuje jeho celkovou délku, neboť vyžaduje vyhotovení rozhodnutí, jejich doručení, běh lhůt pro podání opravných prostředků a vlastní přezkumnou činnost soudů vyšších stupňů.
20. Soud má za to, že právě souběh těchto dvou okolností, tedy zvýšené skutkové a právní složitosti na straně jedné a projednání věci na více stupních soudní soustavy na straně druhé, odůvodňuje v posuzované věci snížení základní částky zadostiučinění v rozsahu 30 %, jak učinila žalovaná.
21. Ke korekci základní částky z dalších důvodů uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk soud neshledal důvod.
22. Pokud jde o chování žalobkyně v původním řízení, soud neshledal důvod pro další samostatné snížení či zvýšení základní částky, neboť i žalovaná výslovně uvedla, že žalobkyně se na délce řízení nepodílela, a ze spisového materiálu nevyplynulo, že by svým procesním postupem řízení svévolně či obstrukčně prodlužovala. Skutečnost, že využila řádných a mimořádných opravných prostředků, jí nelze přičítat k tíži, avšak současně ani tato okolnost sama o sobě neodůvodňuje navýšení satisfakce.
23. Ani pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, neshledal soud důvod k další korekci základní částky, neboť šlo o majetkový spor o náhradu škody, který nelze bagatelizovat, avšak zároveň nejde o typ řízení, s nímž by byla podle ustálené rozhodovací praxe spojena presumovaně zvýšená intenzita zásahu do osobní sféry poškozeného, jako je tomu například ve věcech statusových, pracovněprávních, výživného, zdraví nebo osobního stavu. Hodnocení významu řízení jako standardního, jak je provedla žalovaná, proto považuje soud za správné.
24. Soud se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně, podle níž měla být základní částka navýšena z důvodu obecné inflace a změny kupní síly peněz oproti době, kdy byla judikatorní východiska formulována, neboť stanovení přiměřeného zadostiučinění podle § 31a OdpŠk se odvíjí od ustálených judikatorních kritérií aplikovaných na konkrétní případ a soud v projednávané věci neshledal takové mimořádné okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly odchýlení od částky, z níž vycházela žalovaná, tím spíše, že již tato částka byla po individuálním posouzení konkrétních okolností věci korigována způsobem odpovídajícím zákonným hlediskům.
25. V peněžním vyjádření představuje snížení základní částky 141 250 Kč o 30 % částku 42 375 Kč, takže po odečtení této korekce činí výsledná částka přiměřeného zadostiučinění 98 875 Kč.
26. Po zhodnocení všech zákonných kritérií tak soud uzavírá, že přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 C 227/2014 činí 98 875 Kč.
27. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo žalovanou poskytnuto zadostiučinění ve výši 98 875 Kč již před podáním žaloby, není žaloba co do požadovaného doplatku 101 125 Kč důvodná a soud ji proto v plném rozsahu zamítl.
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn plným úspěchem žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů. Soud žalované náhradu nákladů řízení za 1 režijní paušál ve výši 450,- Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy výše této paušální částky vychází z judikaturu Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), a to za písemné vyjádření k žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.