Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 Co 107/2024-142
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
se sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta A,
se sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované, narozená rodné přijmení Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 19 287,46 Kč s příslušenstvím,
o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 19 C 202/2023-114,
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 626 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem Jméno advokáta B adresa.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 294,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem Jméno advokáta B adresa.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 626 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , Jméno advokáta B, , adresa, .II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 294,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , Jméno advokáta B, , adresa, .
1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 21. 2. 2024, č. j. 19 C 202/2023-114 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že zastavil řízení, v němž se žalobce domáhal přiznání částky 10 921,31 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I). Žalovanému uložil zaplatit žalobci částku ve výši 8 366,15 Kč rovněž spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a pod výrokem III rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 978 Kč. Při určení výše náhrady nákladů řízení soud prvního stupně vzal v úvahu zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za pět úkonů právní služby při užití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen advokátní tarif) ve výši 5x 300 Kč, 5x 100 Kč jako náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. V poučení o opravném prostředku soud prvního stupně v rozsudku uvedl, že podat lze odvolání pouze do výroku I rozsudku a že proti výrokům II a III není odvolání ani dovolání přípustné.
2. Proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas s poučením soudem prvního stupně, že proti výrokům II a III není odvolání přípustné, když předmětem sporu v době vydání rozsudku soudu prvního stupně bylo peněžní plnění přesahující částku 10 000 Kč. Po celou dobu soudního řízení byla předmětem sporu částka ve výši 19 287,46 Kč. Dále žalobce vyslovil nesouhlas s aplikací ustanovení § 14b advokátního tarifu na určení odměny jeho zástupce, když žalobu v této věci dle jeho názoru nelze považovat za formulářovou žalobu na ustáleném vzoru, ale za řádnou a odůvodněnou žalobu. Také konstatoval, že i v případě, že by bylo na daný případ možno aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu, pak soud prvního stupně pochybil, neboť aplikaci tohoto ustanovení měl vztáhnout pouze na úkony do podání návrhu ve věci samé, včetně, což soud prvního stupně neučinil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal mu náhradu nákladů řízení ve výši 12 826 Kč, jakož i náklady odvolacího řízení, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalovaná se k podanému odvolání písemně nevyjádřila.
4. Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, jako přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 1 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Protože odvolání nesměřovalo do rozhodnutí ve věci samé, ale pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, neuplatní se v odvolacím řízení ustanovení o odvolacích důvodech (§ 205 odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, jakož i řízení, které se k jeho vydání vztahovalo, a poté, aniž bylo třeba ve věci nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním výroků I a II, které nebyly odvoláním žádného z účastníků napadeny, a tudíž ve smyslu ustanovení § 206 odst. 3 o.s.ř. nabyly samostatně právní moci.
5. K přípustnosti odvolání proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že pro určení, zda je odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) je rozhodující, zda v době vydání rozsudku předmět řízení přesahoval 10 000 Kč či nikoliv. V tomto případě v době vydání rozsudku bylo předmětem řízení peněžité plnění ve výši 19 287,46 Kč, neboť o částečném zastavení řízení ohledně částky 10 921,31 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu bylo rozhodováno až odvoláním napadeným rozsudkem. Poučení soudu prvního stupně o nepřípustnosti odvolání proti výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně je tedy nesprávné, když v daném případě bylo odvolání přípustné do všech výroků napadeného rozsudku. Jiná situace by byla v případě, pokud by soud prvního stupně samostatným rozhodnutím rozhodl o částečném zastavení řízení a toto rozhodnutí by nabylo právní moci ještě před vydáním rozsudku, kde by předmětem řízení zůstala pouze částka 1 366,15 Kč, k čemuž však v daném případě nedošlo.
6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 19 287,46 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení z titulu neoprávněného odběru zemního plynu po ukončení smluvního vztahu na odběrném místě adresa čímž žalobci jako vlastníkovi a provozovateli distribuční sítě vznikla škoda, která byla vyčíslena na částku 19 287,46 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku uvedl, dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo k neoprávněnému odběru plynu podle § 74 odst. 1 a 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, čímž žalovaná způsobila žalobci škodu ve výši 19 287,46 Kč, neboť odebírala plyn bez toho, že by měla uzavřenou smlouvu o distribuci a dodávce plynu. Část ve výši 10 921,31 Kč byla žalobci uhrazena v rámci průběhu insolvenčního řízení žalované, v důsledku čehož v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět. Zbývající částku 8 366,15 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení soud prvního stupně shledal jako částku představující škodu vzniklou žalobci a tuto žalované uložil žalobci zaplatit pod výrokem II tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o formulářovou žalobu, postupoval při stanovení výše odměny advokáta žalobce dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 978 Kč. S bližším výpočtem odkazuje odvolací soud na bod 7 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
7. Podle tohoto zvláštního ustanovení § 14b advokátního tarifu v občanském soudním řízení, které a) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení, včetně blíže specifikované částky ze zde uvedené tarifní hodnoty.
8. Je zřejmé, že soud prvního stupně v této věci postupoval právě podle tohoto zvláštního ustanovení § 14b advokátního tarifu, které lze použít v případě, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, dále v řízení, v němž je předmětem peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a konečně, v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. I když dvě poslední jmenované podmínky jsou v předmětné věci splněny, není podle názoru odvolacího soudu splněna podmínka první, tedy, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Nutno zdůraznit, že každou jednotlivou věc je zapotřebí posuzovat individuálně a přihlížet ke všem konkrétním okolnostem každého případu. Jak vyplynulo z podaného návrhu, v této věci se žalobce domáhá zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody, která mu měla být způsobena neoprávněným odběrem plynu, přičemž konkrétní skutečnosti, z níž vyplývá uplatněné právo na zaplacení žalované částky, jsou podrobně popsány v části c) návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává u soudu více žalobních návrhů proti svým dlužníkům, přičemž jeho návrhy jsou koncipovány obdobně, to však ještě neznamená, že i přes určitou základní podobnost je třeba posuzovat jeho návrhy jako podané na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Podle názoru odvolacího soudu nelze předmětný návrh považovat za žalobu, jak ji má na mysli výše uvedené ustanovení § 14b advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 7. 2015. Toto ustanovení nepochybně míří na případy skupovaných pohledávek např. z dlužných pokut, popř. jim na roveň postavených plnění, jejichž cílem nebylo samotné vymožení těchto pohledávek, nýbrž dosažení zisku z jejich vymáhání. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit takovému spekulativnímu jednání, což ovšem není případ posuzované věci. Žalobce není společností, která by skoupila pohledávky za účelem generování zisku, je prvotním věřitelem a podanou žalobou se domáhá svého práva na náhradu škody, která mu vznikla neoprávněným odběrem plynu. V dané věci lze konstatovat, že každý jednotlivý případ náhrady škody takto vzniklé je individuální a podanému návrhu předcházejí různá šetření odvíjející se případ od případu. Je rovněž právem žalobce být v soudním řízení zastoupen advokátem, a proto mu podle názoru odvolacího soudu nelze jako úspěšnému účastníkovi upřít právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil, mezi něž nepochybně patří i náklady právního zastoupení, a to v plném rozsahu vypočítaném podle ustanovení § 7 advokátního tarifu.
9. Odvolací soud z výše uvedených důvodů přisvědčil žalobci, že na projednávanou věc nelze aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu a že mu jako úspěšnému žalobci s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší náhrada nákladů řízení, a to kromě zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč odměna advokáta za pět úkonů právní služby, přičemž odměna za 4 úkony vypočítaná z tarifní hodnoty 19 287, 46 Kč tedy ve výši 1 900 Kč a za jeden úkon právní služby, za repliku k vyjádření žalovaného ze dne 23. 8. 2023 ve výši 1 500 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d), § 7 bod 5 a § 7 bod 4 advokátního tarifu). Náklady řízení dále představují 5x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na výše uvedených 5 úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy celkem 1 500 Kč. K výše uvedeným nákladům řízení v celkové výši 12 826 Kč bylo třeba připočítat 21 % daň z přidané hodnoty, a 800 Kč zaplacený soudní poplatek z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Celkové náklady řízení, které žalobci přísluší a které mu odvolací soud přiznal, činí 13 626 Kč. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, jak je uvedeno pod bodem I tohoto usnesení.
10. Úspěšnému žalobci s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení v podobě odměny za jeden úkon právní služby – odvolání v polovině odměny dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Odměna za jeden úkon právní služby učiněný v odvolacím řízení pak byla určena z tarifní hodnoty 10 648 Kč, což je rozdíl mezi žalobci odvolacím soudem přiznanou částkou a částkou 2 978 Kč, která mu byla soudem prvního stupně na náhradě nákladů řízení přiznána. Odměna za jeden úkon právní služby učiněný v odvolacím řízení pak činí 1 540 Kč, přičemž polovina z této částky činí 770 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a dále 21 % daň z přidané hodnoty, neboť daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení a zástupce žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Úspěšnému žalobci pak byly přiznány náklady odvolacího řízení v celkové částce 1 294,70 Kč.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.