Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 216/2026-19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Šopkem ve věci

žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně. v likvidaci, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 11 806,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 999,97 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 806,56 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 352,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 999,97 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 6 806,56 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 5 352,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 11 806,53 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 352,31 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a téhož dne mu poskytla 5 000 Kč. Po zohlednění plateb žalovaného vyčíslila neuhrazenou jistinu na 4 999,97 Kč. Vedle ní požadovala poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,81 Kč, poplatky za služby „Klidné spaní“ a „Presto“ ve výši 87,84 Kč a 165 Kč a smluvní pokutu 79,41 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného podle své interní metodiky, prověřila jej v registrech a ověřila jeho příjem prostřednictvím přístupu k údajům o bankovním účtu. V žalobě označila za ověřený čistý měsíční příjem 25 000 Kč, ve vyjádření ze dne 17. 9. 2026 však 34 962 Kč. K tomuto vyjádření předložila výpis transakcí z účtu žalovaného vytvořený systémem Kontomatik, zahrnující období od 28. 12. 2023 do 27. 12. 2024.

3. Soud vyšel ze zjištění, že žalovanému bylo poskytnuto 5 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně o dosavadních úhradách současně plyne, že jako dosud nevrácenou část poskytnutých peněz sama uplatňuje 4 999,97 Kč. Rozhodující spornou právní otázkou je, zda žalobkyně prokázala splnění povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a zda jí vedle vrácení jistiny náležejí smluvní úroky, poplatky a smluvní pokuta.

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném při uzavření smlouvy, musí poskytovatel před jejím uzavřením důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se posuzuje schopnost plnit smluvní povinnosti, zejména splátky, porovnáním příjmů a výdajů a zohledněním dalších údajů o finanční situaci, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle téhož zákona je smlouva při poskytnutí úvěru v rozporu s větou druhou neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem.

5. Posouzení úvěruschopnosti proto nemůže spočívat pouze v ověření totožnosti, výše příchozích plateb nebo v kontrole, zda proti spotřebiteli není vedena exekuce či insolvenční řízení. Poskytovatel musí mít podklad pro úsudek, jaká část pravidelného příjmu spotřebiteli zbývá po úhradě jeho obvyklých výdajů a již existujících závazků a zda z této částky může hradit splátky nového úvěru v době jejich splatnosti. U revolvingového úvěru je třeba hodnotit sjednané podmínky čerpání a splácení, nikoli vycházet pouze z toho, že první čerpaná částka byla nízká. Výpis z bankovního účtu může být podstatným podkladem pro takové hodnocení; sám výpis však ještě není doloženým výsledkem porovnání příjmů, výdajů, dosavadních dluhů a nově sjednaných plateb.

6. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , současně vysvětlil, že samotné pochybení při prověřování úvěruschopnosti automaticky nečiní smlouvu neplatnou. Pro závěr o neplatnosti musí být postaveno najisto, že úvěr neměl být poskytnut, protože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Na tomto rozlišení Nejvyšší soud setrval i při následném rozhodování. Soud proto v této věci hodnotil vedle postupu žalobkyně také údaje, které byly o finanční situaci žalovaného dostupné bezprostředně před uzavřením smlouvy.

7. Výpis Kontomatik sice zachycuje pravidelné příchozí platby od zaměstnavatele žalovaného, současně však zachycuje významné pravidelné výdaje odpovídající nájemnému a opakovaná čerpání dalších půjček krátce před uzavřením posuzované smlouvy. Dne 17. 12. 2024 na účet přišlo 13 700 Kč označených jako zápůjčka od Anonymizováno a 5 500 Kč jako půjčka od Anonymizováno; další čerpání od Anonymizováno výpis zaznamenává 19., 20., 26. a 27. 12. 2024. Šlo o konkrétní okolnosti, které vyžadovaly zjistit výši zbývajících závazků, jejich splatnost a zatížení příjmu žalovaného. Příchozí částky z půjček nebylo možné považovat za jeho pravidelný disponibilní příjem.

8. Žalobkyně nepředložila přesvědčivou bilanci, která by tyto okolnosti zohlednila a ukázala, jak před podpisem smlouvy dospěla k závěru, že žalovaný může nový úvěr splácet. Nevysvětlila ani rozdíl mezi dvěma uváděnými částkami ověřeného čistého příjmu. Odkaz na interní metodiku a tvrzení o prověření registrů nenahrazují vyhodnocení konkrétního žalovaného. Kontrola exekučního a insolvenčního rejstříku sama nevypovídá o výši a splatnosti ostatních úvěrů. Předložený výpis naopak upozorňuje na další dluhy vznikající těsně před poskytnutím úvěru; žalobkyně neprokázala, že tyto zjevné pochybnosti před uzavřením smlouvy objasnila a že měla spolehlivý podklad pro závěr o schopnosti žalovaného splácet.

9. Soud tedy neopírá závěr o neplatnosti pouze o chybějící písemnou bilanci. Opírá jej o souběh konkrétních známek značného zatížení žalovaného dalšími čerstvě čerpanými úvěry a pravidelnými výdaji s tím, že žalobkyně neobjasnila jejich dopad na schopnost plnit závazky z nové smlouvy. Za tohoto skutkového stavu nebylo možné uzavřít, že před poskytnutím úvěru byly důvodné pochybnosti o jeho splácení vyloučeny. Úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Tento závěr odpovídá i účelu povinnosti předcházet poskytování úvěrů při riziku nadměrného zadlužení spotřebitele.

10. Z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniká právo na sjednaný úrok, smluvní poplatky ani smluvní pokutu. Žalovaný je však podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit peněžní prostředky, které mu byly poskytnuty a které dosud nevrátil. Soud proto žalobě vyhověl co do požadované neuhrazené jistiny 4 999,97 Kč a ve zbývající částce 6 806,56 Kč ji zamítl.

11. Soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení od 29. 4. 2025. Žalobkyně jeho počátek odvozovala od výpovědi a splatnosti podle neplatné smlouvy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se však doba vrácení jistiny řídí možnostmi spotřebitele; datum určené neplatnou smlouvou samo o sobě prodlení s jejím vrácením nezakládá. Nejvyšší soud tento důsledek vysvětlil v rozsudku sp. zn. . Žalovaný v řízení netvrdil konkrétní okolnosti, které by vyžadovaly určit pro vrácení zbývající jistiny delší dobu; povinnost tvrdit a prokázat své možnosti v tomto směru tíží spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. . Soud proto ve výroku I. stanovil lhůtu k plnění podle

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně uspěla pouze s částí peněžitého nároku odpovídající vrácení jistiny; v požadavku na smluvní úrok, další platby i úrok z prodlení úspěšná nebyla. Žalovanému podle dostupného obsahu spisu nevznikly prokázané náklady, jejichž náhradu by mu bylo možné přiznat. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.