Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 As 55/2026 - 71.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 As 55/2026 - 71
4 As 55/2026 -72
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobce: V. N., zast. Mgr. Evou Láskovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2026, č. j. 30 A 41/2025 -297,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou ze dne 13. 7. 2025 podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v nezahájení řízení z moci úřední podle § 294 zákona č. 283/2021 Sb. , stavební zákon (dále jen „stavební zákon “), vedoucího k vydání příkazu zastavit stavební práce u stavby „Přístavba, nástavba a stavební úprava mateřské školy a základní školy Malšova Lhota v Hradci Králové, v ul. Lhotecké č. p. 39/75 na pozemku st. p. 35/1 (zastavěná plocha a nádvoří), st. p. 35/2 (zastavěná plocha a nádvoří), st. p. 35/3 (zastavěná plocha a nádvoří), par. č. 193/3 (ostatní plocha) v katastrálním území Malšova Lhota“ (dále jen „stavební záměr“). Žalobce se proto domáhal, aby krajský soud určil, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem, a dále uložil povinnost žalovanému přijmout opatření k nápravě protiprávního stavu, a aby zahájil řízení z moci úřední podle § 294 stavebního zákona .
[2] Krajský soud žalobu usnesením ze dne 18. 9. 2025, č. j. 30 A 41/2025 -127, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), neboť žalobce nevyčerpal právní prostředky ochrany nebo nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce totiž požádal nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti ve stejný den, kdy podal zásahovou žalobu, přičemž o této žádosti podané podle § 80 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “), nebylo rozhodnuto.
[3] Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 21. l. 2026, č. j. 4 As 222/2025 -37, uvedené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na své předchozí rozsudky ze dne 22. 3. 2022, č. j. 4 As 343/2021 -31, a ze dne 26. 5. 2023, č. j. 4 As 16/2023 -39, totiž poukázal na skutečnost, že závěr Ústavního soudu vyslovený v nálezu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20 , podle něhož je možné přihlédnout k marnému vyčerpání prostředků ochrany až po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, lze uplatnit i ve vztahu k žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jenž spočívá v jeho nečinnosti. Krajský soud tak měl posoudit, zda po podání zásahové žaloby byl bezvýsledně vyčerpán žalobcem uplatněný právní prostředek nápravy spočívající v podání žádosti nadřízenému správnímu orgánu k uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 2 správního řádu , a v kladném případě měl zásahovou žalobu meritorně projednat. Takovým způsobem však krajský soud nepostupoval, v důsledku čehož je usnesení o odmítnutí žaloby nezákonné.
[4] V dalším řízení žalobce vzhledem k podstatné změně skutkového stavu spočívající zejména v pravděpodobném dokončení stavby doplnil zásahovou žalobu o eventuální petit na určení, že zásah žalovaného spočívající v nečinnosti při existenci zákonných podmínek pro zahájení řízení z moci úřední podle § 250 stavebního zákona o odstranění stavby byl nezákonný, a na určení, že zásah žalovaného spočívající v nezastavení řízení o změně stavby před dokončením za situace faktického dokončení stavby byl nezákonný.
[5] Dále si krajský soud ověřil, že Krajský úřad Královéhradeckého kraje o žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti dosud nerozhodl, neboť vyčkává, jak bude o jeho možné systémové podjatosti rozhodnuto Ministerstvem pro místní rozvoj. S ohledem na tuto faktickou blokaci posouzení žádosti podle § 80 odst. 2 správního řádu nadřízeným správním orgánem dospěl krajský soud k závěru, že je na místě učinit závěr o bezvýsledném vyčerpání právního prostředku nápravy žalobcem a přistoupit k meritornímu posouzení původního petitu na určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v nezahájení řízení z moci úřední podle § 294 odst. 1 písm. a) stavebního zákona , vedoucího k vydání příkazu zastavit stavební práce u stavebního záměru. Opačný postup by totiž byl v rozporu se smyslem a účelem zásahové žaloby a institutu opatření proti nečinnosti nadřízeným správním orgánem a soudní řízení by pouze protahoval za situace, kdy lze žalobu projednat. Krajský soud tak učinil v její zápůrčí podobě, neboť žalobce neupravil žalobní petit v tom směru, že se domáhá deklarace nezákonnosti tvrzeného zásahu s ohledem na ukončení stavebních prací na stavebním záměru.
[6] Ve vztahu k tomuto petitu krajský soud dovodil, že žalovaný nezahájením řízení o zastavení stavebních prací podle § 294 odst. 1 písm. a) stavebního zákona postupoval v souladu se zákonem. Stavebník totiž podal před uplynutím lhůty stanovené ve společném povolení stavby žádost o prodloužení doby jeho platnosti, které žalovaný vyhověl, a platnost společného povolení prodloužil do 31. 12. 2025. Není také pochyb, že stavebník povolené stavební práce zahájil. Podáním žádosti o prodloužení platnosti společného povolení se přitom stavěl běh lhůty jeho původní platnosti a po dobu, kdy bylo řízení o takové žádosti vedeno, stavební povolení stále platilo a stavba mohla být legálně zahájena. Tím spíše by bylo legální zahájení stavby po prodloužení platnosti společného povolení. Na této situaci nemohlo nic změnit, pokud žalobce podal odvolání proti povolení prodloužení platnosti společného povolení, jehož podstatou bylo tvrzení o jeho opomenutém účastenství v řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo. Stavebník totiž mohl zahájit stavbu a pokračovat na stavebních pracích, neboť řízení o prodloužení doby platnosti společného povolení stále probíhalo a zahájení stavby v průběhu tohoto řízení má standardní účinky jako každé jiné zahájení stavby v průběhu doby platnosti původního společného povolení.
[7] Ohledně eventuálního petitu na deklarování nezákonnosti zásahu spočívajícího v nezahájení řízení o odstranění stavby podle § 250 stavebního zákona krajský soud uvedl, že z obsahu soudního ani správního spisu neplyne podání podnětu k zahájení takového řízení ve smyslu § 42 správního řádu , a proto žalobce v tomto ohledu nevyčerpal právní prostředek ochrany nebo nápravy podle § 85 s. ř. s. s. ř. s. , jak je vyžadováno v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 -39. Navíc s ohledem na skutečnost, že stavebník měl na základě společného povolení právní titul na stavební činnost, nebyly by s vysokou pravděpodobností naplněny podmínky pro zahájení řízení o nařízení odstranění stavby.
[8] Ohledně eventuálního petitu na deklarování nezákonnosti zásahu spočívajícího v nezastavení řízení o změně stavby před dokončením krajský soud uvedl, že tato skutečnost zcela zjevně nemůže být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. s. ř. s. , neboť podle judikatury správních soudů nelze prostřednictvím zásahové žaloby podrobit testu zákonnosti jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které zpravidla směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníků řízení. Navíc má žalobce možnost jiné právní ochrany, neboť v řízení o povolení stavby před jejím dokončením se může u stavebního úřadu domáhat svého účastenství, a pokud by mu toto postavení bylo přiznáno, může svá veřejná subjektivní práva hájit přímo v tomto řízení.
[9] S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud v novém žalobním řízení rozsudkem ze dne 9. 3. 2026, č. j. 30 A 41/2025 -297, zásahovou žalobu jako nedůvodnou zamítl.
[10] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní ani v jejích doplněních však nebrojil proti shora uvedené argumentaci napadeného rozsudku, na jejímž základě krajský soud dospěl k závěru, že nezahájení řízení o zákazu stavební činnosti podle § 294 odst. 1 písm. a) stavebního zákona , eventuálně nezahájení řízení o nařízení odstranění stavby podle § 250 stavebního zákona či nezastavení řízení o změně stavby před jejím dokončením nelze považovat za nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. s. ř. s. Nikterak totiž ve vztahu k primárnímu petitu nebrojil proti úsudku krajského soudu o existenci povolovacího titulu pro stavební činnost na stavebním záměru, jenž stavebníkovi svědčí navzdory odvolání proti povolení prodloužení platnosti společného povolení. Rovněž se ve vztahu k eventuálnímu petitu nevymezil proti závěru krajského soudu o nepřípustnosti zásahové žaloby ohledně nezahájení řízení o odstranění stavby podle § 250 stavebního zákona z důvodu nepodání podnětu k zahájení tohoto správního řízení podle § 42 správního řádu a ohledně nezastavení řízení o změně stavby před jejím dokončením z důvodu nemožnosti takto postupovat v režimu žaloby podané podle § 82 a násl. s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel sice v řízení o kasační stížnosti namítl vady řízení o prodloužení platnosti společného povolení a řízení o změně stavby před jejím dokončením včetně svého opomenutého účastenství, avšak krajský soud se mohl v rámci zásahové žaloby zabývat pouze tím, zda nezahájení řízení podle § 294 odst. 1 stavebního zákona , eventuálně nezastavení řízení o změně stavby před jejím dokončením představuje nezákonný zásah. Průběh řízení o prodloužení platnosti společného povolení a řízení o změně stavby před dokončením je totiž možné posuzovat jen v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. s. ř. s. , a proto se takové kasační námitky logicky míjejí s rozhodovacími důvody krajského soudu o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podané podle § 82 a násl. s. ř. s. s. ř. s. V tomto směru se tedy kasační stížnost opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. s. ř. s. , v důsledku čehož není podle § 104 odst. 4 téhož zákona přípustná (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. 6 Azs 44/200331 , č. 738/2006 Sb. NSS, ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/200943 , ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977 , č. 2103/2010 Sb. NSS, ze dne 2. 6. 2023, č. j. 4 As 191/2022 -38, a ze dne 6. 10. 2023, č. j. 4 As 287/2022 -49).
[11] Stěžovatel v kasační stížnosti a jejích doplněních již jen obsáhle popsal celou řadu skutečností, které údajně nasvědčují tomu, že stavební práce na stavebním záměru jsou nebo byly prováděny v rozporu se schválenou projektovou dokumentací a společným povolením. Nicméně takové další důvody pro zahájení řízení podle § 294 odst. 1 stavebního zákona nebyly uplatněny v žalobním řízení, ačkoliv tak mohl stěžovatel učinit, když v něm se domáhal zákazu stavební činnosti kvůli jejímu provádění v rozporu se zákonem pouze kvůli tomu, že stavebník nedisponuje povolením stavby v důsledku podání stěžovatelova odvolání. Proto nelze krajskému soudu vytýkat, že se těmito skutečnostmi nezabýval, ani shledat napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Za takové situace je nutné tyto kasační námitky, které nemají předobraz v řízení o zásahové žalobě, považovat za nepřípustné rovněž ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s.
[12] S ohledem na shora uvedené skutečnosti je nutné konstatovat, že všechny námitky uplatněné stěžovatelem v řízení o kasační stížnosti jsou nepřípustné, v důsledku čehož je nepřípustná samotná kasační stížnost, kterou proto Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) za použití § 120 s. ř. s. s. ř. s. odmítl. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti pak rozhodl za použití § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Osobě zúčastněné na řízení nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady, které by jí případně mohly být přiznány za použití § 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2026
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu