Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 124/2026 - 36

- 38

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobce: H. V. T., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2026, č. j. CPR86442/ČJ2026930310V230, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2026, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 5. 2. 2026, č. j. KRPU14546841/ČJ2025040026SV (dále „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo stěžovateli uloženo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „“) správní vyhoštění a stanovena doba jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce správní žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, soud však žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

II. Argumentace účastníků řízení

[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž odkazuje na zákonná ustanovení , b) a d) , (dále „“). Namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Správní orgány nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, přičemž krajský soud jejich činnost nedostatečně přezkoumal. Správní orgány porušily a , , a v důsledku toho i další zásady správního řízení obsažené v a 4 . Správní orgány nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, nezjistily všechny rozhodné okolnosti případu, včetně těch, které svědčí ve prospěch stěžovatele, nešetřily oprávněné zájmy stěžovatele. Krajský soud zatížil napadený rozsudek nezákonností, neboť jej zdůvodnil nepřesvědčivě. Aproboval nezákonné rozhodnutí žalovaného a bagatelizoval rodinné vazby stěžovatele na území České republiky. Tyto vazby jsou tak silné, že měly převážit nad neoprávněným pobytem stěžovatele. Řízení o správním vyhoštění mělo být překvalifikováno na řízení o povinnosti opustit území. Stěžovatel v České republice žije od roku 1992, plně se začlenil do společnosti, má hypotéku, kterou splácí s manželkou, provozují zde obchod. Ve Vietnamu se již nemá kam vrátit. Správní orgány opomněly zkoumat vazbu stěžovatele k jeho dceři, neprovedly její výslech, ačkoliv jim bylo sděleno, že sem často přijíždí, stěžovatel o ni od malička pečoval a nyní hradí veškeré její studium.

[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na své vyjádření k žalobě a k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Ve svém postupu ani ve svých závěrech neshledává pochybení a souhlasí s názorem uvedeným v napadeném rozsudku.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[4] Podle Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[5] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. , nebo usnesení NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. ). V daném případě však Nejvyšší správní soud naplnění žádného z uvedených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti neshledal.

[6] Mezi zásadní pochybení krajského soudu s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti, může spadat nepřezkoumatelnost rozsudku.

[7] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Za konkrétnější námitky, které by bylo možné pod tento kasační důvod podřadit, lze označit tvrzení stěžovatele, že krajský soud nedostatečně přezkoumal činnost správních orgánů a napadený rozsudek nepřesvědčivě zdůvodnil.

[8] Podle ustálené judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje mimo jiné takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny námitky; dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou (rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. , č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. , č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, č. j. , č. NSS).

[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud v napadeném rozsudku (konkrétně v bodech 14 až 27) v reakci na žalobní námitky podrobně a přehledně odůvodnil, proč považoval úvahy žalovaného ohledně žalobcova vyhoštění a stanovení délky doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, za dostatečné a proč se k těmto úvahám přiklonil. Je přitom nutno zdůraznit, že nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mělo být předmětné rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje jej přezkoumat (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. , či ze dne 27. 9. 2017, č. j. ). V posuzované věci však taková objektivní překážka, která by založila důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému posouzení, nenastala.

[10] Nad rámec namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku má Nejvyšší správní soud za to, že kasační stížnost neobsahuje žádnou další přípustnou kasační námitku.

[11] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 9. 7. 2026, č. j. , jímž stěžovatele vyzval k odstranění vad kasační stížnosti, výslovně upozornil na to, jakým způsobem mají být stížnostní body formulovány, aby byly projednatelné. Odkázal při tom na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. , č. 835/2006 Sb. NSS, v němž rozšířený senát konstatoval: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Taktéž uvedl, že závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí ( ).

[12] Stěžovatel uplatňuje námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve správním řízení zejména s poukazem na podle něj chybějící zkoumání vazby stěžovatele k jeho nejmladší dceři. Krajský soud však v bodech 14 až 16 napadeného rozsudku ke shodným žalobním námitkám shrnul informace vyplývající ze správního spisu a dospěl k závěru, že při hodnocení věci nebyly pominuty rodinné vazby žalobce k jeho nejmladší dceři. Správní orgán prvního stupně se s návrhem stěžovatele na provedení výslechu nejmladší dcery vypořádal na str. 8 prvostupňového rozhodnutí. Krajský soud rovněž poukázal na skutečnost, že sám stěžovatel v průběhu správního řízení neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možné usuzovat na to, jaký zásah do rodinného a soukromého života jeho nejmladší dcery by mělo jeho správní vyhoštění nad rámec skutečností vyplývajících již z výpovědi stěžovatele a jeho manželky. Zároveň krajský soud konstatoval, že správní orgány nerozporovaly skutečnost, že žalobce se o svou dceru staral a podporuje ji při jejím studiu, hodnotily však především míru a intenzitu jejich soužití na území České republiky.

[13] Stejně je tomu i v případě námitek nepřiměřenosti rozhodnutí žalovaného ve vztahu k zásahu do rodinného a soukromého života žalobce. Krajský soud se v bodech 17 až 21 napadeného rozsudku vypořádal s tvrzeními stěžovatele o tom, že v České republice pobývá již 34 let, plně se integroval do společnosti, má zde hypotéku, kterou splácí s manželkou, provozuje s manželkou obchod a že se ve Vietnamu nemá kam vrátit. Osvojil si přitom podrobnější argumentaci uvedenou v prvostupňovém rozhodnutí, která zahrnuje hodnocení významu všech stěžovatelem uváděných skutečností (délka pobytu, hypotéka, podnikání, míra integrace). Krajský soud shledal hodnocení správních orgánů dostačujícím a nenalezl důvod k mírnějšímu opatření v podobě uložení povinnosti vycestování.

[14] Na argumentační úsilí krajského soudu (byť zčásti spočívající v převzetí podrobnější argumentace správního orgánu) reagoval stěžovatel tak, že na deseti řádcích shrnul základ své žalobní argumentace a tento text doplnil univerzálními tvrzeními o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a porušení celé řady ustanovení ze strany správních orgánů a přesvědčení stěžovatele o tom, že řízení o správním vyhoštění mělo být překvalifikováno na řízení o povinnosti opustit území (zástupce stěžovatele takto formulované námitky uplatňuje standardně; příkladmo lze uvést řízení vedená pod sp. zn. , , , ). Žádnou konkrétní polemiku s argumentací krajského soudu stěžovatel nepředestřel. Kasační stížnost vůbec nereaguje na důvody rozsudku krajského soudu, v podstatě se omezuje jen na prostý nesouhlas s jeho postupem. Lze tedy shrnout, že stěžovatel nad rámec námitek nepřezkoumatelnosti v kasační stížnosti neuplatnil žádné řádné námitky, tj. takové, které by kvalifikovaným způsobem zpochybňovaly závěry krajského soudu. Kasační stížnost je však opravným prostředkem právě proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ( ). Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 3. 12. 2020, č. j. , kasačnímu soudu nepřísluší v kasačním řízení přezkoumávat opětovně rozhodnutí žalovaného v rozsahu přezkumu provedeného krajským soudem. Předmětem přezkumu může být toliko to, zda rozhodnutí krajského soudu k námitkám uvedeným v kasační stížnosti obstojí. Z tohoto hlediska kasační námitky, které jsou jen obecnými tvrzeními či opakují žalobní argumentaci a ani v minimální míře nereagují na argumentaci krajského soudu, nepředstavují důvody podle , a jsou proto nepřípustné ve smyslu (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. , nebo rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. , a ze dne 23. 8. 2023, č. j. , srov. též nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. ).

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Lze uzavřít, že se krajský soud nedopustil žádného zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, a stěžovatel neuplatnil žádnou další přípustnou kasační námitku, v jejímž světle by mohl Nejvyšší správní soud konstatovat přesah vlastních zájmů stěžovatele. Kasační stížnost proto podle odmítl pro nepřijatelnost.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle a 7 ve spojení s Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace, na kterou obecně pamatuje , k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. , č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. října 2026

Karel Šimka

předseda senátu