Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Af 43/2024 - 100

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci

žalobkyně: Chronos consulting, s.r.o., IČO: 072 38 495

se sídlem Na Perštýně 342/1, Staré Město, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného při vyřizování bodů 3, 4 a 5 žádosti žalobkyně o informace ze dne 24. 9. 2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 31. 12. 2024 žalobu proti výroku II rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. ÚOHS-40340/2024/164, vydaného v řízení o stížnosti na postup žalovaného při vyřizování žádosti o informace podle , o svobodném přístupu k informacím.

2. Původní žalobu žalobkyně označila jako žalobu podle a násl. , . Domáhala se zrušení výroku II uvedeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně již v původní žalobě tvrdila, že žalovaný v odpovědi ze dne 25. 9. 2024 neposkytl konkrétní jména osob požadovaná v bodech 3, 4 a 5 její žádosti a že o neposkytnuté části žádosti nevydal rozhodnutí podle

3. Usnesením ze dne 22. 5. 2026 soud žalobkyni vyzval, aby ve stanovené lhůtě případně navrhla změnu žaloby tak, aby odpovídala žalobě na ochranu proti nečinnosti podle a násl. Podáním ze dne 18. 6. 2026 žalobkyně projevila vůli, aby její žaloba byla nadále posuzována jako žaloba na ochranu proti nečinnosti. Odkázala na skutková tvrzení obsažená v původní žalobě a navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost rozhodnout o bodech 3, 4 a 5 její žádosti ze dne 24. 9. 2024 do 15 dnů od právní moci rozsudku. Usnesením ze dne 24. 6. 2026, č. j. -80, soud změnu žaloby připustil. Žalovanému byla změna žaloby doručena dne 25. 6. 2026 a byla mu poskytnuta lhůta k vyjádření. Žalovaný této možnosti využil.

4. Předmětem řízení je otázka, zda žalovaný ke dni rozhodnutí soudu zůstal nečinný při vyřizování bodů 3, 4 a 5 žádosti žalobkyně ze dne 24. 9. 2024.

II. Původní žaloba a vyjádření žalovaného

5. Žalobkyně v původní žalobě namítala, že označení „vedení Úřadu“ a „tiskový mluvčí“ nebyla dostatečnou identifikací konkrétních osob. Žalovaný podle ní neposkytl požadovaná jména a současně nevydal rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti.

6. Žalobkyně dále napadala úvahu předsedy žalovaného o použitelnosti Podle jejího názoru prostý údaj o totožnosti osob, které se podílely na přípravě veřejně publikované tiskové zprávy, nebyl vnitřním pokynem ani personálním předpisem.

7. Žalovaný ve vyjádření ze dne 17. 2. 2025, č. j. ÚOHS-04843/2025/164 tvrdil, že požadované informace poskytl již původní odpovědí a že použitá funkční a skupinová označení umožňovala konkrétní osoby identifikovat z veřejně dostupných údajů. Ve stejném vyjádření žalovaný uvedl, že tiskovým mluvčím byl M. Š. a že označením „vedení Úřadu“ rozuměl předsedu P. M. a místopředsedy M. D., K. N. a P. S. Žalovaný tvrdil, že původní odpověď ve spojení s uvedenou konkretizací odpovídá na body 3, 4 a 5 žádosti a že žalobkyni žádná požadovaná informace nezůstala skryta.

8. Žalobkyně v replice ze dne 26. 3. 2025 uvedla, že jí bylo vyjádření žalovaného prostřednictvím jejího zástupce doručeno dne 27. 2. 2025. V replice žalobkyně reagovala na konkrétní jméno tiskového mluvčího a na vymezení označení „vedení Úřadu“ jako předsedy a tří místopředsedů. Považovala za nepravděpodobné, že se všechny takto označené osoby účastnily jednotlivých činností. Namítala také, že žalovaný neuvedl míru zapojení jednotlivých osob.

9. Žalovaný v následném vyjádření k replice uvedl, že osoby ve vedení Úřadu ve vyjádření k žalobě přesně specifikoval za účelem odstranění pochybností. Setrval přitom na názoru, že původní odpověď byla úplná. Po změně žalobního typu žalovaný namítl, že změna byla provedena až po uplynutí jednoroční lhůty podle Současně navrhl žalobu zamítnout podle , protože požadované informace byly podle jeho názoru žalobkyni poskytnuty.

III. Posouzení věci krajským soudem

Správný žalobní typ

10. Žalobkyně tvrdí, že jí žalovaný poskytl pouze část požadovaných informací a o zbývající části nevydal rozhodnutí podle Tvrdí tedy, že žádost v bodech 3, 4 a 5 nebyla zákonem předpokládaným způsobem zcela vyřízena.

11. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 20. 11. 2018, č. j. -40, č. 3847/2019 Sb. NSS, ve vztahu ke stížnosti podle dovodil, že potvrzení postupu povinného subjektu podle téhož zákona není rozhodnutím o původní informační žádosti. Žadatel se proti přetrvávajícímu nevyřízení žádosti může bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti. Na uvedené usnesení navázal rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. -55.

12. Nynější věc se liší tím, že žalobkyně podala stížnost podle Podstata tvrzeného pochybení je však obdobná. Žalobkyně tvrdí, že jí byla poskytnuta pouze část požadovaných informací, aniž žalovaný o zbývající části žádosti rozhodl podle uvedeného zákona.

13. Odpověď ze dne 25. 9. 2024 neměla podle svého obsahu povahu rozhodnutí o odmítnutí bodů 3, 4 a 5 žádosti. Žalovaný v ní neuvedl, že některou část žádosti odmítá, ani neoznačil zákonný důvod neposkytnutí konkrétních jmen. Naopak uvedl odpovědi, které považoval za poskytnutí požadovaných informací. Odpovídajícím prostředkem ochrany proti tvrzenému částečnému nevyřízení žádosti je proto žaloba na ochranu proti nečinnosti podle a násl.

Povaha a procesní projednání změny žaloby

14. Původní žaloba byla formulována jako žaloba proti rozhodnutí podle a násl. Žalobkyně se domáhala zrušení výroku II rozhodnutí předsedy žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Podáním ze dne 18. 6. 2026 dosavadní zrušovací petit nahradila petitem příkazovým. Nešlo pouze o změnu právního označení již uplatněného petitu, ale o změnu uplatněného procesního nároku.

15. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2023, č. j. -46, vychází z použitelnosti prostřednictvím také při změně procesní podoby uplatněné soudní ochrany. Uvedené rozhodnutí však neřešilo zachování jednoroční lhůty podle

16. Skutkový základ obou návrhů zůstal zachován. Původní i změněná žaloba se týkají stejné žádosti ze dne 24. 9. 2024, stejné odpovědi ze dne 25. 9. 2024 a stejného tvrzení, že body 3, 4 a 5 nebyly úplně vyřízeny.

17. Soud nemohl jednoznačně formulovaný zrušovací petit ( ) bez projevu vůle žalobkyně sám nahradit jiným druhem žalobního petitu. Vyzval proto žalobkyni, aby případnou změnu navrhla, a následně o změně rozhodl samostatným usnesením. Uvedený procesní postup má oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. -100, který zdůraznil nutnost umožnit žalobci reagovat na nesprávně zvolený žalobní typ a zachovat účastníkům procesní prostor k vyjádření k změněné procesní situaci.

18. Žalovanému byla změna žaloby doručena dne 25. 6. 2026 a byla mu poskytnuta lhůta k vyjádření. Žalovaný této možnosti využil. Usnesení o připuštění změny vymezilo předmět dalšího řízení. Samo však konečně nerozhodlo o včasnosti nebo důvodnosti změněného návrhu.

Včasnost změněné žaloby

19. Podle lze žalobu na ochranu proti nečinnosti podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci marně uplynula lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení. Zmeškání této lhůty nelze podle prominout.

20. Žalovaný obdržel žádost dne 24. 9. 2024. Původní žaloba byla podána dne 31. 12. 2024. K tomuto dni neuplynul jeden rok od marného uplynutí základní patnáctidenní lhůty podle Žalobkyně změnila žalobní typ a petit až podáním ze dne 18. 6. 2026. V tomto okamžiku již jeden rok od marného uplynutí uvedené patnáctidenní lhůty uplynul. Rozhodné proto je, zda změněnému návrhu lze přiznat časové účinky původního podání.

21. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. -23, vycházel v konkrétní informační věci při dalším procesním postupu z okamžiku podání původní žaloby. Jeho závěry byly spojeny se situací, v níž během soudního řízení došlo k judikatornímu vyjasnění správného prostředku ochrany. Z uvedeného rozsudku však nelze dovodit obecné pravidlo, že každá pozdější změna žalobního typu má zpětné časové účinky. V nynější věci byla judikatura k odpovídajícímu žalobnímu typu dostupná již při podání původní žaloby. Žalobkyně se proto nemůže dovolávat ochrany před procesní újmou způsobenou až pozdější změnou judikatury. Citovaná judikatura neposkytuje výslovnou odpověď na otázku, zda lze v nynější procesní situaci změněné nečinnostní žalobě přiznat účinky ke dni původního podání (Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku výslovně stanovil, že splnění podmínek věcného projednání změněné žaloby je třeba hodnotit k okamžiku podání žaloby původní. To je silná opora pro zachování procesní kontinuity. Rozsudek ale neřeší výslovně a obecně otázku, zda tím jsou ve všech situacích zachovány účinky původního podání také ve vztahu k roční lhůtě podle ). Následující závěr je proto vlastním právním posouzením soudu založeným na konkrétních okolnostech věci.

22. Původní žaloba byla podána v době běhu jednoroční lhůty a již obsahovala:

a) označení žádosti ze dne 24. 9. 2024,

b) označení odpovědi ze dne 25. 9. 2024,

c) konkrétní vymezení bodů 3, 4 a 5,

d) tvrzení, že žalovaný neposkytl konkrétní jména,

e) tvrzení, že o neposkytnuté části žádosti nevydal rozhodnutí podle

23. Změnou žaloby nebyla do řízení vnesena jiná informační žádost, další informační položka ani jiné tvrzené opomenutí žalovaného. Změnil se druh soudní ochrany požadované proti stejnému tvrzenému nevyřízení žádosti. Skutková tvrzení obsažená v původní žalobě, obsah správního spisu a dosavadní procesní podání zůstaly použitelné také pro projednání změněného návrhu. Žalovanému byla změna doručena a dostal možnost uplatnit námitky vztahující se k nečinnostní žalobě, včetně námitky opožděnosti. Soud při určení časových účinků změny zohlednil, že celý skutkový základ tvrzené nečinnosti byl soudu předložen již ve včas podané původní žalobě a pozdější změna nepřinesla nový skutkový děj. Za těchto konkrétních okolností soud vztáhl účinky změněného návrhu ke dni podání původní žaloby. Nejde o prominutí zmeškání lhůty podle , ale o určení účinků změny návrhu při zachování stejné žádosti, stejného tvrzeného opomenutí a stejného skutkového základu. Soud proto považuje změněnou žalobu za včasnou.

Vyčerpání prostředku ochrany

24. Podle se může žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhat ochrany ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky stanovené procesním předpisem k ochraně proti nečinnosti.

25. Stížnost podle je prostředkem ochrany proti neposkytnutí části požadované informace bez vydání rozhodnutí o odmítnutí zbývající části.

26. Žalobkyně podala tuto stížnost dne 8. 10. 2024. Stížnost se vztahovala také k bodům 3, 4 a 5 žádosti a obsahovala tvrzení, že žalovaný neposkytl konkrétní jména a o neposkytnuté části nevydal rozhodnutí podle Předseda žalovaného o stížnosti dne 30. 10. 2024 rozhodl tak, že postup žalovaného při vyřizování bodů 3, 4 a 5 potvrdil. Žalobkyně tedy odpovídající prostředek ochrany bezvýsledně vyčerpala.

Rozhodný skutkový stav a význam pozdějšího sdělení žalovaného

Žádost o informace

27. Žalovaný obdržel dne 24. 9. 2024 žádost žalobkyně o informace týkající se tiskové zprávy žalovaného ze dne 28. 8. 2024 nazvané „Uvádíme na pravou míru – Seznam Zprávy: Šéf antimonopolního úřadu spolupracuje s obžalovaným expertem na losovačky“. V bodech 3, 4 a 5 žádosti žalobkyně požadovala sdělit:

a) které osoby, zejména zaměstnanci žalovaného, konzultanti nebo externí spolupracovníci, daly pokyn k přípravě tiskové zprávy,

b) které osoby se podílely na přípravě tiskové zprávy, zejména na části jejího obsahu vymezené v žádosti,

c) které osoby schvalovaly znění tiskové zprávy k její publikaci žalovaným.

28. Žádost rozlišovala tři činnosti a požadovala identifikovat osoby ve vztahu ke každé z nich.

Odpověď žalovaného

29. Žalovaný odpověděl přípisem ze dne 25. 9. 2024, č. j. ÚOHS-36418/2024/440, označeným jako „Poskytnutí informace podle , o svobodném přístupu k informacím“. K bodům 3, 4 a 5 žádosti uvedl:

a) k bodu 3: „vedení Úřadu po dohodě s tiskovým mluvčím“,

b) k bodu 4: „tiskový mluvčí, vedení Úřadu“,

c) k bodu 5: „vedení Úřadu“.

30. Odpověď neobsahovala konkrétní jména osob. Ve vztahu k bodům 3, 4 a 5 neobsahovala ani konkrétní odkaz na internetovou stránku, z níž by bylo možné zjistit, které osoby žalovaný zahrnoval pod označení „vedení Úřadu“.

31. Žalobkyně podala dne 8. 10. 2024 stížnost podle Namítala, že žalovaný poskytl pouze obecná označení, ačkoli požadovala konkrétní jména osob. Podle žalobkyně tak žádosti vyhověl pouze částečně a o neposkytnuté části nevydal rozhodnutí podle téhož zákona.

Rozhodnutí o stížnosti

32. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 30. 10. 2024, č. j. ÚOHS-40340/2024/164, ve výroku I přikázal žalovanému doplnit vyřízení části bodu 2 žádosti. Tento výrok není předmětem nynějšího řízení. Ve výroku II předseda žalovaného podle potvrdil postup žalovaného při vyřizování zbývající části bodu 2 a bodů 3, 4 a 5 žádosti.

33. V bodě 14 odůvodnění předseda žalovaného uvedl, že žalobkyně žádala poskytnutí konkrétních jmen osob podílejících se na třech dotazovaných činnostech. Předseda žalovaného přesto považoval odpověď na body 3, 4 a 5 za úplnou. Uvedl, že žalovaný žalobkyni fakticky odkázal na své internetové stránky obsahující údaje o tom, kdo v hierarchii žalovaného zastává vedoucí pozice a kdo je jeho tiskovým mluvčím. Rozhodnutí o stížnosti konkrétní jména osob neobsahovalo. Ve vztahu k bodům 3, 4 a 5 neobsahovalo ani konkrétní internetovou adresu, z níž by bylo možné jednoznačně zjistit osoby zahrnuté žalovaným pod označení „vedení Úřadu“. Předseda žalovaného dále uvedl, že z poskytnuté informace podle jeho názoru jednoznačně vyplývalo, že se žádné jiné osoby tří dotazovaných činností neúčastnily (poznámka soudu - toto tvrzení však samo neurčovalo osoby zahrnuté pod označení „vedení Úřadu“).

34. Krajský soud uvádí, že podle vychází ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Tento rozhodný časový okamžik vyplývá přímo z uvedeného ustanovení a potvrdil jej rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 14. 1. 2014, č. j. -46, č. 3013/2014 Sb. NSS.

35. Nečinnostní žaloba směřuje k uložení dosud nesplněné povinnosti. Soud proto posuzuje, zda ke dni jeho rozhodnutí existuje povinnost, jejíž splnění může žalovanému uložit podle Jestliže žalovaný po podání žaloby ukončí tvrzenou nečinnost a žalobce žalobu nevezme zpět, vychází soud při rozhodování ze skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí a žalobu podle zamítne. K procesním důsledkům dodatečného skončení nečinnosti srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. -62.

36. V informačních věcech musí být žádost vyřízena v celém rozsahu. Povinný subjekt tak může učinit poskytnutím všech požadovaných informací, rozhodnutím podle o neposkytnuté části nebo spojením obou postupů. Za splnění zákonných podmínek může žádost rovněž odložit. To neplatí v případech upravených v , kdy při poskytnutí kopie dokumentu s vyloučenými osobními údaji nebo jinými tam uvedenými informacemi nemusí být rozhodnutí o odmítnutí vydáno, pokud žadatel netrvá na jeho vydání. Srov. citované usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j. -40, a navazující rozsudek ze dne 31. 1. 2019, č. j. -55.

37. Citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu výslovně neřeší zcela totožnou situaci, v níž povinný subjekt formuloval požadovanou pozitivní informaci poprvé přímo ve vyjádření k žalobě. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2022, č. j. -48, poskytuje obecné východisko, podle něhož samotné nedodržení požadovaného způsobu poskytnutí informace nemusí založit nečinnost, jestliže byla informace žadateli prokazatelně zpřístupněna jiným způsobem umožňujícím její účinné využití. Citovaný rozsudek se však týkal již existující odpovědi, nikoli informace poprvé sdělené ve vyjádření k žalobě.

38. Soud proto v nynější věci samostatně posoudil:

a) zda vyjádření ze dne 17. 2. 2025 obsahovalo požadované pozitivní údaje,

b) zda se tyto údaje prokazatelně dostaly do dispozice žalobkyně v použitelné podobě,

c) zda po jejich zpřístupnění zůstala povinnost stejného obsahu, kterou bylo možné žalovanému podle uložit.

39. Soud nepovažoval za nutné rozhodnout, zda vyjádření ze dne 17. 2. 2025 samo představovalo samostatné vyřízení žádosti podle Žalovaný je za takový úkon neoznačil a trval na tom, že žádost vyřídil již původní odpovědí. Pro nynější rozhodnutí je podstatný objektivní obsah vyjádření a jeho prokazatelné zpřístupnění žalobkyni. Vyjádření obsahovalo konkrétní jména, vztahovalo se přímo k posuzované žádosti a žalobkyně po jeho doručení svému zástupci na tato jména konkrétně reagovala.

40. Po zpřístupnění všech žalovaným uváděných jmen již podle soudu nezůstala nesplněná povinnost stejného obsahu, jejíž splnění by bylo možné žalovanému uložit podle Tento závěr je vlastním právním posouzením soudu. Rozsudek ze dne 6. 12. 2022, č. j. -48, pro něj poskytuje obecné východisko, nikoli přímou odpověď na totožnou procesní situaci.

41. Nad rámec nutného posouzení soud doplňuje, že pozdější zpřístupnění nemá zpětné účinky. Neprokazuje, že původní odpověď byla úplná nebo včasná.

Objektivní rozsah žádosti

42. Rozsah informačního požadavku se určuje podle jazykového znění žádosti, použitých pojmů a významových souvislostí mezi jejími jednotlivými body.

43. Žalobkyně požadovala identifikovat osoby ve vztahu ke třem činnostem:

a) vydání pokynu k přípravě tiskové zprávy,

b) účasti na její přípravě,

c) schválení jejího znění k publikaci.

44. Předseda žalovaného v rozhodnutí o stížnosti vyložil žádost jako požadavek na poskytnutí konkrétních jmen osob podílejících se na uvedených činnostech. Žádost vyžadovala jmennou identifikaci osob a jejich přiřazení ke třem uvedeným činnostem.

45. Žádost neobsahovala samostatný požadavek např. na:

a) popis každého jednotlivého pracovního úkonu každé osoby,

b) časový nebo procentní rozsah její práce,

c) intenzitu jejího odborného nebo rozhodovacího vlivu,

d) autorství jednotlivých vět nebo částí tiskové zprávy,

e) rozdělení jednotlivých fází přípravy a schvalování.

46. Pozdější požadavek žalobkyně na určení „míry zapojení“ proto přidává další údaj o intenzitě nebo konkrétním způsobu účasti, který nebyl v původní žádosti vyjádřen.

Rozsah původního vyřízení

47. Původní odpověď neobsahovala konkrétní jména osob. U bodů 3, 4 a 5 neobsahovala ani konkrétní internetový odkaz. Samotné označení „vedení Úřadu“ nevysvětlovalo, které konkrétní osoby žalovaný pod toto označení zahrnoval. Ani rozhodnutí o stížnosti konkrétní jména neuvedlo. Obsahovalo pouze obecnou zmínku o internetových stránkách žalovaného. Předseda žalovaného přitom sám vyložil žádost jako požadavek na konkrétní jména osob. Samotná původní odpověď proto neobsahovala výslovnou jmennou odpověď na body 3, 4 a 5 žádosti.

48. Pro výsledek nynějšího řízení není nutné určit, zda by za jiných okolností mohlo požadavek na identifikaci osob splnit také jednoznačné funkční označení. V této věci soud vychází z pozdějšího přímého uvedení konkrétních jmen.

Pozdější jmenná konkretizace

49. Ve vyjádření ze dne 17. 2. 2025 žalovaný zopakoval, že podle původní odpovědi:

a) pokyn dalo vedení Úřadu po dohodě s tiskovým mluvčím,

b) na přípravě se podíleli tiskový mluvčí a vedení Úřadu,

c) znění tiskové zprávy schvalovalo vedení Úřadu.

50. Žalovaný následně uvedl, že tiskovým mluvčím byl M. Š. a že označením „vedení Úřadu“ rozuměl předsedu P. M. a místopředsedy M. D., K. N. a P. S. Rozhodnutí o stížnosti již předtím uvádělo, že se žádné jiné osoby tří dotazovaných činností neúčastnily.

51. Žalovaný v soudním řízení obsahově spojoval jmennou konkretizaci s označeními použitými v původní odpovědi. V následném vyjádření k replice uvedl, že osoby ve vedení Úřadu přesně specifikoval za účelem odstranění pochybností. Z těchto obsahově navazujících sdělení lze zjistit jmenný okruh, který žalovaný podle své odpovědi přiřadil ke každé ze tří činností. K tomuto zjištění není nutné doplňovat údaje z internetových stránek ani jiných veřejných zdrojů. Žalovaný své vyjádření neoznačil za dodatečné vyřízení žádosti a nadále tvrdil, že žádost vyřídil již původní odpovědí. Procesní stanovisko žalovaného však nemění objektivní obsah jeho sdělení. Vyjádření obsahovalo konkrétní jména a vztahovalo je k označením použitým v původní odpovědi.

Prokazatelné zpřístupnění údajů

52. Žalobkyně v replice ze dne 26. 3. 2025 uvedla, že jí bylo vyjádření žalovaného ze dne 17. 2. 2025 prostřednictvím jejího zástupce doručeno dne 27. 2. 2025. V replice reagovala na jméno tiskového mluvčího a na vymezení osob, které žalovaný zahrnoval pod označení „vedení Úřadu“. Z vlastního procesního podání žalobkyně je proto prokázáno, že se s jmennou konkretizací skutečně seznámila. Tento závěr není založen pouze na samotném procesním doručení jejímu zástupci. Požadovanými údaji byla jména osob a jejich přiřazení ke třem činnostem. Vyjádření je obsahovalo přímo v čitelné textové podobě. Žádost nestanovila zvláštní formát poskytnutí a nepožadovala konkrétní dokument, datový soubor ani jiný výstup, jehož informační hodnota by byla textovým sdělením snížena.

53. Žalobkyně mohla údaje citovat, posoudit a rozporovat. To také učinila. Za těchto konkrétních okolností mohla sdělené údaje účinně využít. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2022, č. j. -48 poskytuje pro posouzení účinného zpřístupnění obecné východisko, ačkoli se netýkal informace poprvé sdělené přímo ve vyjádření k žalobě.

Význam navazujících sdělení

54. Původní odpověď a pozdější vyjádření se vztahují ke stejné žádosti a ke stejným bodům 3, 4 a 5. Pozdější vyjádření zopakovalo označení použitá v původní odpovědi a uvedlo konkrétní osoby, které žalovaný pod tato označení zahrnoval. Rozhodnutí o stížnosti současně uvádělo, že se žádné jiné osoby tří dotazovaných činností neúčastnily. Žalovaný obsahově spojoval pozdější jmennou konkretizaci s původní odpovědí, kterou prezentoval jako úplnou. Z rozhodnutí o stížnosti a následných podání žalovaného proto plyne, že konkrétně uvedená jména nepředstavovala podle žalovaného pouze příkladmý výčet.

55. Uvedená sdělení si ve významu označení „vedení Úřadu“ a „tiskový mluvčí“ neodporují. Jejich společným posouzením lze určit, které osoby žalovaný podle svého sdělení přiřadil:

a) k vydání pokynu,

b) k přípravě tiskové zprávy,

c) ke schválení jejího znění.

56. Z odpovědi k bodu 3 neplyne, že tiskový mluvčí sám vydal pokyn. Žalovaný jej uvedl jako osobu, s níž bylo vydání pokynu dohodnuto. Žalovaný neuvedl samostatný popis individuálního jednání každého člena vedení. Uvedl však, které osoby zahrnoval pod označení „vedení Úřadu“, a toto označení v původní odpovědi přiřadil k jednotlivým činnostem.

57. Soud tímto zjišťuje obsah informace sdělené žalovaným. Nečiní skutkové zjištění, že každá jmenovaná osoba uvedenou činnost skutečně vykonala.

Úplnost a věcná správnost sdělení

58. Soud nejprve posoudil, zda lze z původního přiřazení a pozdější jmenné konkretizace určit odpověď ke každé ze tří informačních položek. Po pozdější konkretizaci lze určit jmenný okruh, který žalovaný přiřadil k vydání pokynu, přípravě tiskové zprávy a ke schválení jejího znění. Žalobkyně po jmenné konkretizaci neoznačila další identifikační údaj požadovaný v původní žádosti, který by zůstal neuveden. Namítala, že účast všech označených osob je nepravděpodobná a že žalovaný nevysvětlil míru jejich zapojení.

59. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 5. 2024, č. j. -51, rozlišoval mezi neposkytnutím informace a situací, kdy povinný subjekt poskytl určitou pozitivní odpověď a žadatel zpochybňoval její věcnou správnost.

60. Sdělí-li povinný subjekt určitou pozitivní informaci jako odpověď na informační požadavek, samotná pochybnost žadatele o její věcnou správnost zpravidla neznamená, že povinný subjekt zůstal nečinný ohledně stejné informační položky. Jinak by tomu bylo, pokud by odpověď byla pouze zdánlivá, nesrozumitelná nebo se objektivně míjela s obsahem žádosti. Stejně tak by bylo třeba dále zkoumat úplnost, pokud by nebylo možné přiřadit jména k jednotlivým činnostem nebo pokud by šlo pouze o příkladmý výčet. V nynější věci lze osoby k jednotlivým činnostem přiřadit a z podání žalovaného plyne, že jmenný výčet nepovažoval za příkladmý. Námitka žalobkyně proto směřuje k věcné správnosti pozitivního sdělení.

61. Soud neposuzuje, zda by tvrzená nesprávnost mohla být předmětem jiného prostředku ochrany. Taková otázka není předmětem nynějšího řízení.

62. Původní žádost neobsahovala požadavek na časový nebo procentní rozsah práce, autorství jednotlivých částí textu ani popis každého konkrétního úkonu jednotlivých osob. Pozdější požadavek na bližší určení „míry zapojení“ není nezodpovězenou informační položkou původní žádosti.

63. Soud proto nezjišťoval skutečný interní průběh přípravy tiskové zprávy ani individuální pracovní úkony jmenovaných osob.

Argumentace žalovaného

64. Předseda žalovaného v rozhodnutí o stížnosti uvedl, že údaje požadované v bodech 3, 4 a 5 se podle jeho názoru vztahovaly výlučně k interním pokynům a personálním předpisům ve smyslu Současně však uzavřel, že žalovaný všechny požadované informace poskytl. Žalovaný nevydal rozhodnutí podle uvedeného zákona a také před soudem tvrdil, že žádnou část žádosti neodmítl.

65. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2010, č. j. -75, rozlišil mezi informací vztahující se výlučně k vnitřnímu pokynu a informací, která byla pouze vypracována na základě povinnosti stanovené interním pokynem. Skutečnost, že určitý výstup vznikl na základě interního příkazu, sama neznamená, že se všechny informace o tomto výstupu vztahují výlučně k vnitřnímu pokynu.

66. Z uvedeného rozsudku nelze bez dalšího dovodit, že identifikace osob nemůže v žádném případě podléhat omezení podle Soud tuto otázku nemusí v nynějším řízení rozhodnout. Žalovaný podle svého procesního stanoviska žádnou část informace neodmítl a konkrétní jména během řízení pozitivně sdělil. Předmětem řízení je existence aktuální nečinnosti, nikoli abstraktní přezkum důvodu odmítnutí, který nebyl vtělen do rozhodnutí podle

67. Protože ke dni rozhodnutí soudu nezůstal žádný požadovaný identifikační údaj neposkytnutý, není namístě žalovanému ukládat vydání rozhodnutí podle § 15 ani meritorně posuzovat použitelnost § 11 odst. 1 písm. a).

Shrnutí výsledného posouzení a závěr

68. Žalobkyně v bodech 3, 4 a 5 žádosti požadovala identifikaci osob vztahující se k vydání pokynu, přípravě tiskové zprávy a schválení jejího znění.

69. Původní odpověď ani rozhodnutí o stížnosti konkrétní jména neobsahovaly.

70. Žalovaný ve vyjádření ze dne 17. 2. 2025 uvedl jméno tiskového mluvčího a jména osob, které zahrnoval pod označení „vedení Úřadu“. Současně zopakoval přiřazení těchto označení k jednotlivým bodům žádosti.

71. Rozhodnutí o stížnosti uvádělo, že se žádné jiné osoby tří dotazovaných činností neúčastnily. Z podání žalovaného proto plyne, že později uvedená jména nepředstavovala podle žalovaného pouze příkladmý výčet.

72. Žalobkyně potvrdila doručení vyjádření svému zástupci dne 27. 2. 2025 a na konkrétní jména v replice věcně reagovala. Je proto prokázáno, že se s údaji skutečně seznámila.

73. Jména byla uvedena v čitelné textové podobě. Žádost nestanovila zvláštní formát jejich poskytnutí a žalobkyně mohla údaje citovat a věcně rozporovat.

74. Soud nepovažoval za nutné rozhodnout, zda vyjádření samo představovalo samostatné vyřízení žádosti podle Pro rozhodnutí o tvrzené nečinnosti je podstatné, že jeho objektivní informační obsah byl žalobkyni prokazatelně zpřístupněn.

75. Společným posouzením původního přiřazení a pozdější jmenné konkretizace lze určit jmenný okruh, který žalovaný podle svého sdělení přiřadil ke každé ze tří činností.

76. Původní žádost neobsahovala další požadavek na míru, délku nebo konkrétní způsob zapojení jednotlivých osob.

77. Pochybnost žalobkyně o tom, zda jmenované osoby uvedené činnosti skutečně vykonaly, směřuje k věcné správnosti pozitivního sdělení. Sama tato pochybnost zpravidla neznamená pokračující nečinnost ve vztahu ke stejné informační položce.

78. Ke dni rozhodnutí soudu proto nezůstal bez obsahové odpovědi žádný požadavek obsažený v bodech 3, 4 a 5 žádosti.

79. Po zpřístupnění všech žalovaným uváděných jmen nezůstala ani část žádosti, o níž by bylo možné žalovanému uložit, aby ji vyřídil poskytnutím informace nebo vydáním rozhodnutí podle

80. Soud neshledal nesplněnou povinnost, jejíž splnění by mohl žalovanému uložit podle Žalobkyně žalobu nevzala zpět a na změněném petitu setrvala. Soud proto žalobu podle zamítl.

IV. Náklady řízení

81. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci procesní úspěch. Nevznikly mu však náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 3. 9. 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu