Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
19 A 4/2026 - 60.pdf
PDF · 0 B
No categories available
19 A 4/2026 - 60
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci
žalobce: L. S.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026 č. j. OAM-2086-50/TP-2022, o povolení k trvalému pobytu
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl podle § 75 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023, žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu dle § 68 téhož zákona, neboť je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce namítal, že rozhodujícím a prakticky jediným podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí byla utajovaná informace, která podle žalovaného popisuje „… různorodá jednání žadatele nesoucí znaky narušování veřejného pořádku“. Je tedy zřejmé, že uvedený pojem ještě neznamená, že k narušení veřejného pořádku skutečně došlo, nebo že k takovému jednání v budoucnu s dostatečnou pravděpodobností dojde. Uvedené tvrzení je tedy zcela nedostatečné, hypotetické a vyjadřuje pouze obecnou domněnku či indicii, nikoliv prokázání konkrétního závadného jednání. Neprokazuje existenci skutečného a aktuálního ohrožení veřejného pořádku, které je podle ustálené judikatury správních soudů nezbytnou podmínkou aplikace § 75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Z uvedeného je naprosto zřejmé, že žalovaný pouze převzal informace bezpečnostních složek a nekriticky konstatoval, že utajovanou informaci považuje za věrohodnou (obdobně jako v předchozím řízení). Žalovaný tedy nedisponuje dostatečnými skutkovými zjištěními, která by prokazovala aktuální ohrožení veřejného pořádku. Místo toho zakládá své rozhodnutí pouze na popisu jednání nesoucím znaky takového porušení, čímž sám připouští, že existence skutečného narušení veřejného pořádku nebyla prokázána. Ze stručného popisu skutečností, které mají z obsahu nové utajované informace podle žalovaného plynout, se jeví, že tyto jsou totožné jako v případě předchozí utajované informace, kterou soud považoval za nedostatečnou pro rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu. Judikatura zdůrazňuje, že v případech, kdy je zamítnutí žádosti o pobytové oprávnění založeno na utajované informaci, musí být cizinec alespoň v základních obrysech obeznámen s důvody, které z takové informace vyplývají. V opačném případě je značně omezená jeho možnost efektivní procesní obrany, čímž dochází k porušení práva na spravedlivý proces. Žalobce uvedl, že byl sice prostřednictvím odůvodnění rozhodnutí seznámen s určitými skutkovými informacemi, ze kterých žalovaný dovozuje riziko narušení veřejného pořádku, tyto informace ale nejsou dostatečné k tomu, aby mu umožnily účinně se bránit. Sdělené informace neuvádějí žádné konkrétní jednání, kterého se měl dopustit. Pokud ovšem nezná konkrétnější skutkové informace, nemůže je nijak zpochybnit nebo soudu poskytnout vysvětlení. Žalobce v daných souvislostech odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a rozsudek SD EU C – 300/11 ZZ. V jeho případě žalovaný ani netvrdí, že by ohrožoval bezpečnost státu. V jeho jednání, ovšem netuší, v jakém konkrétně, spatřuje „pouze“ narušení veřejného pořádku, což je hrozba mnohem nižší intenzity. V takovém případě by rozsah informací, které mu budou sděleny, měl být mnohem větší, než je nezbytné minimum v podobě sdělení podstaty důvodů. To platí tím spíš, pokud krajský soud již dříve označil obsah utajované informace za nedostatečný.
2. K předchozímu odsouzení k trestu odnětí svobody na pět let žalobce namítal, že byl podmíněně propuštěn se zkušební dobou sedm let, v roce 2020 se osvědčil a jeho odsouzení bylo zahlazeno. Ačkoliv není vyloučeno, aby správní orgán při své rozhodovací činnosti přihlížel k uvedenému odsouzení, je naprosto nepřiměřené opírat rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu také o tuto skutečnost. Poukázal na to, že smyslem institutu zahlazení odsouzení je umožnit osobě, která vede řádný život, plnou integraci do společnosti bez negativních důsledků dřívějšího trestního postihu. Takto dochází k jeho faktickému popření. Nehledě na to, že vede dlouhodobě řádný život, nebyl v posledních letech stíhán ani odsouzen za žádnou další trestnou činnost a nebyly u něho zjištěny ani přestupky či jiné projevy protiprávního jednání. To znamená, že závažným narušením veřejného pořádku může být jen takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. I v takovém případě je nutno zohlednit individuální okolnosti života cizince a přihlédnout k jeho celkové životní situaci. Zdůraznil, že je rozhodující zejména aktuální chování cizince v době nejblíže předcházející podání žádosti o trvalý pobyt. Hrozba musí existovat v okamžiku rozhodování o (ne) udělení trvalého pobytu a do budoucna.
3. Poslední okruh žalobních námitek se vztahoval k nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí z hlediska jeho zásahu do soukromého a rodinného života. Žalovanému vytkl, že nevzal do úvahy zejména povahu a pevnost rodinných vazeb a dobu trvání jeho pobytu v České republice, což je více než 22 let, ekonomické poměry, a především vliv na ostatní rodinné příslušníky, tedy na manželku, která má v České republice udělen trvalý pobyt, syna a nezletilého vnuka, oba jsou státními občany České republiky. Je zřejmé, že Česká republika je pro něho faktickým domovem. Napadené rozhodnutí obsahuje pouze obecná tvrzení, že veřejný zájem na ochraně veřejného pořádku převyšuje soukromý a rodinný život, aniž by správní orgán skutečně individualizoval jeho případ. Správní orgán dovozuje, že jeho integrace do české společnosti není dostatečná, přičemž jeho jazykové, kulturní, sociální, ekonomické a jiné integraci nepřikládá odpovídající význam. Rozhodnutí správního orgánu vykazuje znaky neindividuálního posouzení a snahu pouze nalézt důvody, proč mu trvalý pobyt neudělit.
4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, stejně tak z relevantní judikatury. Úvodem poznamenal, že může na námitky žalobce reagovat pouze do určité míry, a to pouze tak, aby nevyzradil obsah výše uvedených utajovaných informací. Z obsahu utajované informace vyplývá, že žalobce představuje svým dosavadním jednáním bezpečnostní riziko a existuje u něho důvodné nebezpečí, že by při svém dalším pobytu v ČR mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Toto riziko je založeno zejména na jeho osobním kriminálním jednání (pravomocná odsouzení za trestnou činnost a další trestní stíhání), na míře jeho dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu včetně vedoucích autorit takového prostředí. Obsahem utajované informace je popis zdrojů i způsob získání předmětných skutečností. Věrohodnost a přesvědčivost informace týkající se žalobce poskytnuté ministerstvu vnitra příslušným orgánem pod č.j. V123/2025-OAM je dále podpořena i podklady, které jsou součástí správního spisu. Informace je prostá názorů a domněnek, naopak jejím obsahem je reprodukce konkrétních skutkových zjištění. Utajovaná informace obsahuje aktuální poznatky týkající se žalobce a jeho působení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu včetně inklinace k různým formám trestné činnosti. Tyto poznatky byly shromážděny a zároveň se týkají chování žalobce v době bezprostředně předcházející poskytnutí této nové informace, tedy v letech 2023 – 2025. Tyto poznatky jsou také pochopitelně podloženy zdroji, ze kterých policejní orgán vycházel. Žalovaný nemůže v textu odůvodnění rozhodnutí uvádět v čem přesně, respektive v jakých konkrétních okolnostech spatřuje hrozbu bezpečnosti České republiky, kterou žalobce představuje, aniž by již opravdu vyzradil obsah utajovaných informací.
5. V této souvislosti připomenul, že ve smyslu § 169m odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb. pro případ, že nevyhovuje žádosti o pobytové oprávnění z důvodu ohrožení bezpečnosti státu se v odůvodnění rozhodnutí má uvést pouze se, že důvodem neudělení víza nebo rozhodnutí je ohrožení bezpečnosti státu. Tomu žalovaný bohatě dostál, žalobce mu tedy neprávem vyčítá to, že jeho odůvodnění nebylo podrobnější. K rozhodování na základě utajovaných informací ostatně Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že listiny v utajovaných podkladech nemohou být pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového základu v podkladech zachyceného a soudem ověřitelného. Správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost skutečností v utajovaných podkladech uvedených a jejich význam ve vztahu ke sporné věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 3. 2016, čj. 4 As 1/2015-40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32). Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k němu byly používány jen informace skutečné a věrohodné, nikoli vyfabulované. Tyto informace musí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (viz. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2020, čj. 2 Azs 259/2019-28, bod 22).
6. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že obě utajované informace obstojí nárokům kladeným správními soudy na jejich kvalitu a dostatečnost a jak jejich obsah, tak i samotné vyhodnocení odpovídají požadavkům judikatury, kterou v písemném vyjádření citoval.
7. K argumentaci žalobce, že jeho předchozí úmyslné trestné činy již byly zahlazeny, a k otázce, zda i nadále představuje narušení veřejného pořádku, žalovaný obsáhle citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 110/2022 ze dne 14. 9. 2022. K definici pojmu závažné narušení veřejného pořádku žalovaný konstatoval, že tento pojem není výslovně zákonem vymezen, avšak dá se charakterizovat tak, že veřejný pořádek je stav, kdy nejsou porušovány zákony České republiky. Správní orgán dále v rámci vymezení opakovaného závažného narušení veřejného pořádku vycházel i z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Azs 33/2020 – 40 ze dne 14. 4. 2020.
8. K žalobní námitce ohledně přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce žalovaný předeslal, že žalobci není napadeným rozhodnutím odnímáno pobytové oprávnění, pouze mu není vydáno nejvyšší pobytové oprávnění, které je oprávněn jako cizinec získat. V důsledku zamítnutí této žádosti žalobce není povinen vycestovat z území České republiky, proto je dopad takového rozhodnutí do života cizince, a to jak soukromého, tak rodinného, již z podstaty zcela minimální. Žalobce zde pobývá od roku 2006. Rozhodnutí o zamítnutí této žádosti tedy nemá vliv na možnost pobývat na území České republiky na základě žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Povinnost z území vycestovat by měl až na základě pravomocného rozhodnutí o odnětí azylu, ovšem k vydání takového rozhodnutí zatím nedošlo. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu tedy nemá takové důsledky, které mu žalobce přičítá. Žalovaný má za to, že se dopadu do soukromého a rodinného života žalobce věnoval v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonnými ustanoveními a mezinárodními smlouvami a připouští, že dopad do soukromého a rodinného života žalobce i jeho nejbližších bude značný, nicméně dle judikatury, například rozsudku Nejvyššího správního soudu, č.j. 5 Azs 220/2019-33 ze dne 29.5.2020: „musí být v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem právě zájem dětí. Toto hledisko nejlepšího zájmu přenáší Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i do posuzování zásahů smluvních stran Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) do rodinného života cizinců ve smyslu čl. 8 Úmluvy, jež se dotýkají (především nezletilých) dětí, a přisuzuje mu zejména ve své recentní judikatuře zcela zásadní význam – ne však v tom smyslu, že by musela vždy a za všech okolností převládnout nad konkurujícím veřejným zájmem, ale právě z hlediska procesního. ESLP tedy posuzuje, zda příslušné správní orgány a soudy věnovaly dostatečnou pozornost hledání spravedlivé rovnováhy mezi nejlepším zájmem dítěte a případným konkurujícím veřejným zájmem.“
9. Z tohoto hodnocení je dle žalovaného zřejmé, že vzal v úvahu veškeré rodinné vazby žalobce na území České republiky, které podrobně popsal, aniž by jejich rozsah a intenzitu jakkoli zpochybňoval. Žalobce přitom v průběhu správního řízení netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, kupř. lékařské zprávy, finanční či jinou závislost jeho nejbližších na jeho osobě apod. Bylo na žalobci, aby na další relevantní skutečnosti poukázal, žalovaný si jej stěží může samostatně zjistit či ověřit. V dané věci je vedeno řízení o žádosti, které není ovládáno zásadou vyšetřovací (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Azs 211/2022-37).
10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán rozsahem žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, dále jen s. ř. s.). Vycházel z právního a skutkového stavu, který zde existoval v době vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
11. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 2. 2. 2022 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Součástí správního spisu jsou výpisy z obchodního rejstříku, rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 201 č. j. 39 To 30/2012-646 a č. j. 7 To 289/2013-2202, doklady prokazující skutečné náklady na bydlení a zajištění prostředků k trvalému pobytu na území České republiky, podklady vztahující se k pracovní činnosti manželky žalobce paní O.S. a jeho syna I. S., usnesení Okresního sodu v Ostravě ze dne 5. 1. 2021 č. j. 8 Nt 6037/2020-23, kterým bylo zahlazeno odsouzení žalobce dle výše citovaných rozsudků, výpis z živnostenského rejstříku, výpis z evidence Rejstříku trestů, který je negativní, opis z evidence Rejstříku trestů, který neobsahuje žádné jiné záznamy než odsouzení dle shora citovaných trestních rozsudků. Součástí správního spisu jsou rovněž údaje z Cizineckého informačního systému. Dle záznamu do spisu ze dne 9. 10. 2025 č. j. OAM-2086-45/TP-2022 jsou podkladem pro vydání rozhodnutí písemnosti, které jsou za podmínek § 17 odst. 3 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů uchovávány odděleně mimo spis pod značkou V114/2022-OAM a V123/2025-OAM v souladu s ustanovením § 169m odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. V záznamu do spisu se uvádí, že tyto písemné informace vztahující se k osobě žalobce byly správnímu orgánu poskytnuty policejním orgánem, a to v režimu utajení (stupeň „vyhrazené“) v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. V záznamu se konstatuje, že s ohledem na povahu těchto podkladů není možné, aby se účastník řízení s nimi seznámil v jakékoliv podobě, neboť by došlo ke zmaření účelu jejich utajení. Záznam obsahuje údaj o tom, že žalobce představuje svým dosavadním jednáním bezpečnostní riziko a existuje u něho důvodné nebezpečí, že by při svém dalším pobytu v České republice mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Toto riziko je založeno zejména na jeho osobním kriminálním jednání (pravomocná odsouzení za trestnou činnost a další trestní stíhání), na míře jeho dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu včetně vedoucích autorit takového prostředí.
12. S podklady rozhodnutí byl žalobcem 36 odst. 3 správního řádu žalobce seznámen, jak plyne z protokolu o nahlédnutí do spisového materiálu ze dne 29. 10. 2025 a následně pak 1. 12. 2025 bylo správnímu orgánu doručeno jeho vyjádření k předmětným podkladům.
13. Krajský soud se podrobně seznámil s obsahem obou utajovaných informací, které jsou uchovávány odděleně mimo správní spis.
14. Na návrh žalobce soud provedl důkaz listinami, a to výpisem z obchodního rejstříku a informací z katastru nemovitostí.
15. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě na čísle listu 43–44 a na čísle listu 45–46 bylo zjištěno, že žalobce je jednatelem obchodní firmy S. dent, s. r. o., která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 13. 8. 2009. Společníkem firmy je paní O. S., narozena X. Žalobce je rovněž jednatelem obchodní firmy C. C. s. r. o., která byla do obchodního rejstříku zapsána 29. 8. 2024 a současně je jediným společníkem uvedené obchodní firmy.
16. Z informací z katastru nemovitostí na čísle listu 47–51 bylo zjištěno, že paní Mgr. O.S., bytem R., M. X, je výlučnou vlastnicí nemovitostí v obci a katastrálním území X zapsaných na listu vlastnictví X a dále je výlučnou vlastnicí nemovitosti v katastrálním území X zapsané na LV X.
17. Podle ust. § 169m odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023, písemnosti nebo záznamy, které obsahují utajované informace, se v řízení podle tohoto zákona uchovávají odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí.
18. Podle ust. § 169m odst. 2 téhož zákona, jsou-li některé z podkladů rozhodnutí podle tohoto zákona utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění rozhodnutí pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi.
19. Podle ust. § 169m odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2023, vyjde-li v řízení na základě informace nebo stanoviska policie nebo zpravodajské služby České republiky, které jsou utajovanou informací, najevo, že cizinec ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy, životy nebo zdraví osob, nebo vede-li tato informace nebo toto stanovisko k důvodnému podezření, že by cizinec mohl při svém pobytu na území tyto hodnoty ohrozit, v informaci o důvodech neudělení dlouhodobého víza nebo v odůvodnění rozhodnutí podle tohoto zákona se pouze uvede, že důvodem neudělení víza nebo rozhodnutí je ohrožení bezpečnosti státu. Pokud je správní orgán v řízení podle tohoto zákona povinen posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí, v odůvodnění rozhodnutí podle věty první navíc uvede úvahy, kterými se při hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí, zejména ve vztahu k obsahu stanoviska, řídil; obsah stanoviska však v odůvodnění neuvádí.
20. Podle ust. § 75 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 30. 6. 2023, ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu dále zamítne, jestliže cizinec ohrozil bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušil veřejný pořádek nebo je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.
21. K prvnímu okruhu žalobních námitek, které se vztahují k žalobcem tvrzenému porušení jeho procesních práv v souvislosti s tím, že stěžejním podkladem pro vydání rozhodnutí byla utajovaná informace, přičemž má za to, že sdělená informace neuvádí žádné konkrétní jednání, kterého se měl dopustit, pouze z ní plyne, že jej lze určitým způsobem spojit s organizovaným zločinem či jinými kriminálními skupinami, a pokud nezná konkrétnější skutkové informace, nemůže nijak zpochybnit nebo poskytnout soudu vysvětlení a že i z judikatury Nejvyššího správního soudu pro správní orgán plyne povinnost seznámit cizince alespoň s podstatou důvodů, které z utajované informace plynou, krajský soud k tomu uvádí, že ze správního spisu plyne, že žalobce byl žalovaným informován o podstatě utajované informace, jak bylo zjištěno ze záznamu do spisu ze dne 9. 10. 2025. Zjištění z obsahu utajované informace jsou v mezích zákona č. 412/2005 Sb. v souladu s judikaturními závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu uvedena na straně 3 napadeného rozhodnutí a jak již zdejší soud poznamenal v předchozím rozsudku v této věci č. j. 22 A 82/2002-45 požadavek žalobce na vymezení jeho role, vymezení času a místa a povahy jednání, jež je předmětem utajované informace, nemá oporu v právních předpisech ani v judikatuře. Všechny podstatné znaky musí být z utajované informace patrné, ovšem pro potřeby správních orgánů a také soudů, nikoliv ovšem pro potřeby dotčené osoby, která pokud by měla získat informace takového rozsahu, byl by tím statut utajované informace zmařen.
22. V daných souvislostech soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 352/2021-38, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že se „jeví se rovněž v takových případech jako vhodné, aby rozhodující orgány daly prostor k vyjádření se k otázce, jaké informace je možné účastníku řízení sdělit, orgánům, od nichž tyto utajované informace obdržely. Lze se totiž domnívat, že původce utajované informace může nejlépe posoudit otázku vyvážení výše uvedených zájmů, zejména v jaké míře musí obsah informace zůstat zcela utajen.“ Soud zastává názor, že žalovaný v tomto smyslu postupoval, založil do spisu předmětný záznam ze dne 9. 10. 2025, a to na základě vyjádření původce o tom, jaké informace lze žalobci sdělit. V tomto záznamu žalovaný informoval žalobce o tom, co v obecné rovině z utajovaných informací vyplývá. Žalobce se s obsahem správního spisu seznámil. Je třeba zdůraznit, že žalovaný je sám vázán zákonem o ochraně utajovaných informací a není oprávněn prozrazovat jejich obsah nad rámec toho, s čím bylo možné žalobce dle původce utajované informace seznámit. Krajský soud uzavírá, že k namítanému porušení procesních práv žalobce nedošlo.
23. Co se týká předmětné utajované informace, krajský soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2022 č. j. 4 Azs 400/2021-29, v němž soud k výkladu § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců, uvedl: „Předmětné ustanovení zároveň obsahuje v podstatě dva požadavky. První požadavek (povinnost správního orgánu uvést v odůvodnění rozhodnutí odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení) je důležitý jednak z pohledu přezkumu odvolacím orgánem, jednak z pohledu přezkumu správními soudy, které přezkoumávají podklady rozhodnutí do značné míry samostatně, nezávisle na žalobních námitkách. Ovšem nelze pomíjet ani druhý zákonný požadavek uvedený v § 169m odst. 2 větě druhé zákona o pobytu cizinců. Správní orgán, byť v rozhodnutí vychází z utajovaných informací, nemůže rezignovat na odůvodnění s poukazem na to, že vše je „schováno“ v utajovaných podkladech. Právě naopak, i ve vztahu k utajovaným informacím musí správní orgán rozvést alespoň nějaké úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení. Stejně tak musí rozvést důvody vydání rozhodnutí, byť obojí pouze v tom rozsahu. Povinnost správního orgánu sdělit alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti (rozhodující skutkové okolnosti na rozdíl od hodnocení právních otázek) z utajovaných podkladů vyplývají, má svůj základ právě v požadavcích unijního práva.“
24. Soud dospěl k závěru, že v souladu s uvedenou judikaturou žalovaný sdělil žalobci podstatu důvodů, které z utajovaných informací v obecné rovině plynou, když mu sdělil, že představuje svým dosavadním jednáním bezpečnostní riziko a existuje u něho důvodné nebezpečí, že by při svém dalším pobytu v České republice mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Toto riziko je založeno zejména na jeho osobním kriminálním jednání (pravomocná odsouzení za trestnou činnost a další trestní stíhání), na míře jeho dosavadního aktivního zapojení v prostředí ruskojazyčného organizovaného zločinu a četných vazbách na osoby blízké či přímo aktivní v kriminálním prostředí a organizovaném zločinu, včetně vedoucích autorit takového prostředí. K tomu je třeba také poznamenat, že otázku, zda správní orgány sdělily účastníku řízení dostatečně alespoň v obecnosti podstatu důvodů, které jsou obsaženy v utajovaném podkladu, je nutno hodnotit vždy individuálně a s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem každého případu; nelze proto činit žádné obecné závěry stran toho, jaké informace mají být účastníku řízení z utajovaných podkladů zpřístupněny (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Azs 438/2021-47, č. j. 6 Azs 352/2021-38, č. j. 4 Azs 405/2021-29, č. j. 10 Azs 202/2022-42). Výše citované sdělení podstaty důvodů, které z utajované informace v obecné rovině plynou, jsou v souladu i s příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie.
25. Žalovaný dle názoru soudu nepochybil ani při hodnocení obsahu utajované informace.
26. Soud předně poznamenává, že není oprávněn přezkoumávat pravdivost utajované informace (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 1/2015-40, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 81/2019), nicméně musí hodnotit její věrohodnost, přesvědčivost a relevanci.
27. V rozsudku č. j. 10 Azs 438/2021-47 Nejvyšší správní soud uvedl, že „Nejvyšší správní soud v případě rozhodování na základě utajovaných informací konstantně judikuje, že listiny v utajovaných podkladech nemohou být pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu v podkladech zachyceného a soudem ověřitelného. Správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost skutečností v utajovaných podkladech uvedených a jejich význam ve vztahu ke sporné věci (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 3. 2016 č. j. 4 As 1/2015-40, bod 32). Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k němu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné, nevyfabulované. Tyto informace musí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. výše uvedený rozsudek 2 Azs 259/2019, bod 22).“ Odkázat lze rovněž na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 230/2020-48, č. j. 2 Azs 259/2019-28.
28. Jak výše uvedeno, krajský soud se s obsahem obou utajovaných informací sp. zn. V114/2022-OAM a V123/2025-OAM seznámil a dospěl k závěru, že jsou prosté názorů a domněnek, naopak jejich obsahem je reprodukce konkrétních skutkových zjištění, jejich podklady jsou dostatečné, a že se tedy jedná o aktivity, které směřují proti bezpečnostním zájmům České republiky. Smyslem a účelem soudní kontroly je především zajistit, aby k rozhodování na základě utajovaných informací byly používány pouze informace skutečné a věrohodné, které poskytují dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Utajovaná informace V123/2025-OAM, která je stěžejním podkladem napadeného rozhodnutí, představuje dostatečnou oporu pro závěr správního orgánu, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a je tedy dán důvod pro nevydání povolení k trvalému pobytu, a to přesto, že předchozí pravomocná odsouzení žalobce byla zahlazena a žalobce má čistý trestní rejstřík. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přezkoumatelným způsobem seznatelné, proč žalovaný k výše uvedenému závěru dospěl. Utajovaná informace pod sp. zn. V123/2025-OAM je dostatečným podkladem z hlediska daného závěru.
29. Pokud žalovaný hodnotil, že žalobce byl již v minulosti na území České republiky pravomocně odsouzen, pak přestože jsou tato odsouzení již zahlazena, nelze je přehlížet, pak ani v tomto směru správní orgán nepochybil, neboť postupoval v intencích judikatury Nejvyššího správního soudu, například rozsudkem č. j. 1 As 175/2012-34, v němž je uvedeno, že ačkoliv bylo odsouzení pro shora uvedený skutek zahlazeno, nebrání to žalovanému v tom, aby totéž jednání hodnotil pro účely řízení o žádosti o povolení trvalého pobytu jako závažné porušení veřejného pořádku. Hypotéza § 75 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců totiž není postavena na tom, že byl cizinec odsouzen pro trestný čin, respektive, že má záznam v trestním rejstříku (na rozdíl od § 75 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 174 zákona o pobytu cizinců), nýbrž na tom, že se dopustil určitého jednání. Zahlazení odsouzení nenastoluje fikci, že se čin, skutek nestal. Pouze se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 70 odst. 1 trestního zákona, shodně § 106 tr. zákoníku). Neznamená to však, že by rozhodnutí o zahlazení bylo pro posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného zcela bez významu, konec citace. Tyto závěry jsou aplikovatelné i v případě rozhodování podle § 75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců, tedy na posuzovaný případ žalobce.
30. Osobní chování žalobce aktuálně, tj. k datu vydání napadeného rozhodnutí, představuje skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek.
31. Krajský soud neshledává důvodnými ani žalobní námitky žalobce, které se vztahují k hodnocení správního orgánu stran zásahu napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Z ustálené judikatury plyne, že míra a intenzita poměřování veřejných zájmů s právem cizince na soukromý a rodinný život je přímo odvislá od množství a kvality informací, které má správní orgán k dispozici (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 18/2022-65). Čím větší nebezpečí pro bezpečnost České republiky, veřejný pořádek, cizinec představuje, tím větší zásah do jeho soukromého a rodinného života lze připustit a shledat přiměřeným (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Azs 253/2023-115, č. j. 9 Azs 243/2020-32). Žalovaný v tomto směru vycházel z informací poskytnutých žalobcem, z jím doložených důkazů, z dostupných informací z informačních systémů. Dokazování soud dále doplnil. I po doplnění dokazování výše citovanými listinami se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného, které jsou velmi detailně a přezkoumatelným způsobem uvedeny v napadeném rozhodnutí, zejména na straně 7-8, a proto v podrobnostech na tyto závěry odkazuje.
32. Soud uzavírá, že v projednávané věci ochrana společnosti výrazně převažuje nad soukromými zájmy žalobce, které sice z hlediska jeho soukromých a rodinných poměrů zcela jistě bezvýznamné nejsou, ovšem ve srovnání s dotčeným veřejným zájmem nepřiměřený zásah nepředstavují. Je třeba zdůraznit, že napadené rozhodnutí znamená pouze to, že žalobce nezískal tzv. „nejvyšší“ pobytový titul. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce osobou požívající doplňkovou ochranu a jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně 8, přestože k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo vedeno řízení o prodloužení doplňkové ochrany, bylo nutno na žalobce pohlížet nadále jako na osobu požívající doplňkové ochrany a mohl na území České republiky pobývat, přičemž možným návratem do země původu se pak žalovaný bude zabývat při posuzování žádosti žalobce o prodloužení doplňkové ochrany. Následkem napadeného rozhodnutí tak není v projednávané věci povinnost žalobce opustit území.
33. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky jsou nedůvodné a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
34. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti žádné další náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava dne 3. 9. 2026
Mgr. Jarmila Úředníčková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.