Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63 Az 34/2026 - 15.pdf
PDF · 0 B
No categories available
63 Az 34/2026 - 15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci
žalobce: D. R.
st. přísl. Ukrajina
toho času pobytem v Pobytovém středisku Havířov
Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 10. 8. 2026, č. j. OAM-421/BA-BA01-VL15-PZ2-ZZC-2026, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 10. 8. 2026, č. j. OAM-421/BA-BA01-VL15-PZ2-ZZC-2026, se zrušuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 83,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalovaný rozhodnutím o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 10. 8. 2026, č. j. OAM-421/BA-BA01-VL15-PZ2-ZZC-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, (dále jen „zákon o azylu “), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění stanovil do 5. 10. 2026. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.
II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti
2. Žalobce byl dne 4. 4. 2026 kontrolován hlídkou Policie ČR, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen OPKPE) Most na ubytovně hotel Špejchar na adrese U Špejcharu 95, 434 01 Most – Vtelno, kdy nepředložil žádný cestovní doklad ani oprávnění k pobytu. Následnou lustrací v policejních evidencích bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2026 bylo Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, OPKPE Praha pod č.j. KRPA-38434-16/ČJ-2026-000022-UA, vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území EU a smluvních států na 3 roky a dále bylo zjištěno, že je žalobce od 10. 2. 2026 veden v evidenci nežádoucích osob. Žalobce byl následně rozhodnutím Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort. č. j. KRPU-67917-23/ČJ-2026-040022-SV-MO ze dne 4. 4. 2026, podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “), zajištěn za účelem správního vyhoštění, a to na dobu 90 dnů.
3. Do protokolu o výslechu dne 4. 4. 2026 žalobce uvedl, že je ukrajinské státní příslušnosti, trvalé bydliště má v Zakarpatské oblasti, Mukačevo, Ukrajina. Je svobodný a má 3 děti, o kterých neví, kde žijí, s jejich matkou se nestýká. Ukrajinu opustil v září 2025, kdy cestoval mimo hraniční přechod do České republiky přes Maďarsko, kde byl zadržen policií a bylo mu zde uděleno vízum. Během platnosti tohoto víza přicestoval za prací do České republiky, kde pracoval brigádně na stavbách a přespával v ubytovnách. I přes rozhodnutí o správním vyhoštění nevycestoval, chtěl v České republice zůstat a pracovat. Cestovní doklad ztratil ještě na Ukrajině, do Maďarska vstoupil bez cestovního pasu. Žádné kroky k legalizaci svého pobytu na území ČR neučinil, nevěděl, kam jít. Přespával různě na ubytovnách, často měnil místa pobytu, poslední 2 týdny v Mostě v Hotelu Špejchar, zde má ubytování zaplaceno do konce dubna. Místa pobytu v ČR často měnil, od svého příjezdu do ČR však zde pobývá nepřetržitě. Je si vědom toho, že v schengenském prostoru pobývá neoprávněně. O situaci v místě jeho pobytu na Ukrajině mluvil se svým dědou, který mu sdělil, že ukrajinská armáda verbuje mladé muže do armády, jinak je bezpečnostní situace v Mukačevu dobrá. V Mukačevu má babičku a dědu, v případě svého návratu by bydlel u nich v domě. Sourozenci a matka žijí v Maďarsku, viděl je asi před dvěma měsíci. V ČR nemá žádné rodinné příslušníky ani žádné jiné kulturní, společenské, náboženské či ekonomické vazby, je zdravý a s ničím se neléčí. V případě svého návratu na Ukrajinu se bojí odvedení do války, má strach ze smrti, základní vojenskou službu na Ukrajině nevykonal. Během svého pobytu na Ukrajině nebyl mobilizován ani se neúčastnil obrany vlasti dobrovolně. V návratu do vlasti mu brání pouze strach z nástupu do armády. O mezinárodní ochranu v ČR nežádal. Má pouze 700 Kč, finanční prostředky na návrat na Ukrajinu nemá, nemá zde ani žádné oficiální bydliště.
4. Součástí správního spisu je také závazné stanovisko ev. č. ZS59246 ze dne 4. 4. 2026 k možnosti vycestování cizince, ve kterém bylo s ohledem na užité informace o zemi původu konstatováno, že vycestování žalobce na Ukrajinu je možné.
5. Dne 9. 4. 2026 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany.
6. Při poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 16. 4. 2026 žalobce sdělil, že je pravoslavný křesťan, nikdy nebyl politicky aktivní ani členem žádné politické strany, upřesnil, že má čtyři dcery, jednu na Ukrajině a tři v Německu, ani u jedné však není uveden v rodném listě, možná u té poslední, ale neví to. Uvedl, že po začátku války na Ukrajině v únoru 2022 odcestoval do Maďarska s celou rodinou, byl tam zhruba rok. Jeho přítelkyně s dětmi se poté odstěhovala do Německa, kde za ní žalobce pravidelně z Maďarska jezdil od roku 2023 do roku 2025, protože jeho rodina koupila dům v Maďarsku. V únoru 2026 přijel autobusem do ČR na návštěvu svého bratra do X, kromě návštěvy zde měl i nějaké brigády v Mostě – různě na stavbách. Do Maďarska přišel nelegálně, avšak poté dostal na měsíc povolení k pobytu, které mu následně bylo prodlouženo nejprve na půl roku a poté na rok, naposledy si jej obnovoval na konci roku 2025, buď v listopadu nebo prosinci. Žalobce měl problémy s marihuanou, kdy dostává léky na abstinenční syndrom. Nebyl trestně stíhán ani odsouzen za spáchání trestného činu v ČR ani v zahraničí. Důvodem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu je strach z války, nechce být ohrožen, má děti. Chce se vrátit ke své rodině, z Ukrajiny utekl z důvodu, že mu zde bylo vyhrožováno mafií – jeho otec jim dlužil nějaké peníze, a proto bylo vyhrožováno i jemu.
7. Rozhodnutím o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 15. 4. 2026, č. j. OAM-421/BA-BA01-BA06-Z-2026, žalovaný zajistil žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v zařízení pro zajištění cizinců a rozhodl, že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 27. 7. 2026. Proti uvedenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou, o které bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 5. 2026, č.j. 63Az 24/2026 –19 tak, že žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 5. 2026.
8. Dne 20. 5. 2026 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-421/BA-BA01-K08-ZZC-2026, ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, kterým neudělil žalobci mezinárodní ochranu v žádné její formě. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce žalobou podanou u zdejšího soudu, o níž zdejší soud rozhodl rozsudkem č. j. 20 Az 3/2026 –36 ze dne 23. 7. 2026 tak, že rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobci zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 24. 7. 2026.
9. Rozhodnutím o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 18. 7. 2026, č. j. OAM-421/BA-BA01-VL15-PZ-ZZC-2026, žalovaný zajistil žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v zařízení pro zajištění cizinců a rozhodl, že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu se doba trvání zajištění prodlužuje do 13. 8. 2026. Proti uvedenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou, o které bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 8. 2026, č.j. 63Az 33/2026 –21 tak, že rozhodnutí o prodloužení trvání doby zajištění zrušil.
10. Dne 10. 8. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž rozhodl o prodloužení zajištění tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, kdy doba zajištění byla stanovena do 10. 8. 2026. V napadeném rozhodnutí žalovaný opětovně posoudil nutnost ponechání žalobce v zajištění, přičemž shledal, že na důvodech zajištění uvedených v jeho rozhodnutí č.j. OAM-421/BA-BA01-BA06-Z-2026 ze dne 15. 4. 2026, resp. v rozhodnutí o prodloužení zajištění č. j. OAM-421/BA-BA01-VL15-PZ-ZZC-2026 ze dne 18. 7. 2026 se nic nezměnilo a je zřejmé, že by propuštěním žalobce ze zajištění byla ohrožena realizace rozhodnutí správního orgánu o žádosti žalobce ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména následné vycestování žalobce z ČR. Žalovaný akcentoval, že žalobce byl dne 8. 6. 2026 zapsán do Evidence nežádoucích osob (dále jen ENO) na dobu neurčitou. Žalobce pobýval v ČR nelegálně bez cestovního dokladu a bez jakéhokoliv povolení k pobytu. Svého neoprávněného pobytu si musel být vědom, když osobně převzal mu uložené rozhodnutí o správním vyhoštění, neučinil však žádné kroky k legalizaci pobytu a pokud by nebyl kontrolován a zadržen policejní hlídkou, zjevně by ve svém nelegálním pobytu a nelegálním výkonu práce v ČR pokračoval. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z území členských států EU na dobu 3 let a je veden v ENO od 10. 2. 2026 do 31. 12. 2999. Přes uložené rozhodnutí o správním vyhoštění z území EU pro své vycestování z ČR žádné kroky nepodnikl. Před svým zajištěním žalobce v ČR ani jinde v EU nežádal o mezinárodní ochranu, přestože mu v tom objektivně nic nebránilo. Neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do vlasti ve vztahu ke státním orgánům nebo bezpečnostním složkám země jeho původu, pouze sdělil, že se bojí smrti, když bude nasazen do války. Žalobce přiznal, že pracoval různě na stavbách jako dělník – kromě nelegálního pobytu rovněž vykonával na území ČR nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval ani pravidla upravující otázku zaměstnanosti cizinců na území ČR. Nemá nikde nahlášenou adresu, v současné době bydlí na ubytovně v X, žádnou stálou adresu zde nemá. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. Cestovní doklad podle žalobce ztratil již na Ukrajině a do Maďarska vstoupil již bez cestovního dokladu a ani se nepokusil nový cestovní doklad zajistit. Žalovaný rovněž dne 20. 5. 2026 vydal rozhodnutí č. j. OAM-421/BA-BA01-K08-ZZC-2026, ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, kdy neudělil žalobci mezinárodní ochranu v žádné její formě. Po pravomocném ukončení řízení tak bude muset žalobce z České republiky vycestovat. Dne 4. 6. 2026 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí žalobu ke zdejšímu soudu, je tedy zjevné, že nesouhlasí s negativním rozhodnutím správního orgánu a dle žalovaného tak nelze očekávat, že vyčká rozhodnutí příslušného soudu a po případném zamítnutí žaloby dobrovolně vycestuje z České republiky, aniž by nadále zůstal zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Dne 23. 7. 2026 rozhodl Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem č. j. 20 Az 3/2026 ze dne 23. 7. 2026, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2026, o zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-421-BA-BA01-K08-ZZC-2026 ze dne 20. 5. 2026 a vrátil věc žalovanému zpět do řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný dále zkonstatoval nemožnost uložit žalobci zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu , když tento na území ČR nemá žádné rodinné vazby, jeho matka se sourozenci žije v Maďarsku a prarodiče má na Ukrajině, nemá tudíž žádnou motivaci zůstat na území ČR a být správnímu orgánu k dispozici pro účely správního řízení na konkrétně určitelném a stabilním místě. Není možné jej spolehlivě kontaktovat na jakékoliv adrese v ČR a předpokládat, že se na ní bude skutečně zdržovat. Žalobce nemá v ČR ani žádný majetek, ani jiné vazby, z důvodu neoprávněného pobytu na území nemá ani možnost získat další finanční prostředky legálním způsobem, nelze tedy očekávat ani možnost jeho pravidelného docházení na pracoviště správního orgánu za účelem kontroly jeho součinnosti, kdy toto by si rovněž vyžadovalo určité finanční náklady. Podobným způsobem žalovaný odůvodnil rovněž nemožnost pobytu žalobce v otevřeném pobytovém středisku. Závěrem žalovaný odůvodnil délku zajištění.
III. Žaloba
11. V žalobě žalobce zdůraznil zásah do jeho základního práva na osobní svobodu, poukázal na nutnost zajištění pouze po nezbytně nutnou dobu a jeho fakultativní charakter ultima ratio. Má za to, že účelu zajištění lze dosáhnout i mírnějšími prostředky – např. pobytem žalobce v pobytovém zařízení. Dle žalobce dochází ke svévolnému prodlužování jeho zajištění. Žalobce zdůrazňuje, že spolupracuje s dotčenými orgány a nepředstavuje hrozbu pro společnost či veřejný pořádek. Napadené rozhodnutí je dle něj v rozporu s principem proporcionality, zajištěním mu je působena výrazná újma, což je patrné z jeho současného psychického stavu.
12. Žalobce v žalobě dále namítá nesplnění podmínek pro zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu , a to zejména účelovost žádosti. Mezinárodní ochranu žádá z důvodu obav o svůj život, zejména z obavy z nuceného nástupu do armády, kdy jeho pacifistické přesvědčení mu brání v nástupu do armády, nemůže být nucen ubližovat jiným lidem, má odpor vůči násilí a zabíjení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyložil, z jakých konkrétních okolností dovozuje účelovost žádosti a nezdůvodnil, proč nelze využít zvláštní opatření.
13. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval možností uplatnění institutu zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu , kdy absencí této úvahy porušil žalovaný povinnost vyplývající z ust. § 46c zákona o azylu a učinil tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
14. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.
15. Současně s podáním žaloby žalobce podal i žádost o přiznání odkladného účinku žaloby. Svou žádost odůvodnil tím, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a žalobce splňuje veškeré podmínky pro jeho přiznání. Žalobce dodržuje veškeré právní předpisy a nikomu neškodí, nezpůsobuje újmu.
IV. Vyjádření žalovaného
16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je z napadeného rozhodnutí jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný ve svém rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců.
17. Žalovaný posoudil všechny skutečnosti týkající se žalobce a jeho dosavadního pobytu na území ČR a dospěl k závěru, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet, ačkoliv žalobce mohl o udělení mezinárodní ochrany požádat dříve, a současně nelze uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu . Napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno a je individualizované, zákonné a správné. Rovněž délka zajištění byla dostatečně odůvodněna.
18. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno jeho rozhodnutí ve věci, proto navrhoval, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
V. Posouzení věci soudem
19. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , dále jen „s. ř. s. “) v zákonné lhůtě (§ 46e odst. 1 zákona o azylu ).
20. S ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků nepožádal o nařízení jednání a soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné, rozhodl o žalobě bez jednání (§ 46e odst. 3 zákona o azylu ).
21. Krajský soud se nejprve zabýval rozsahem přezkumu žaloby. Postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022 -32, č. 4439/2022 Sb. NSS). Tyto závěry lze vztáhnout na rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu .
22. Žaloba je důvodná.
23. Krajský soud úvodem odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2025, č. j. 9 Azs 147/2025 –26, ve kterém Nejvyšší správní soud vyslovil, že jeli doba trvání zajištění „dalším rozhodnutím prodloužena, pak je ode dne následujícího po posledním dni původně stanovené doby zajištění právě toto rozhodnutí základem, který umožňuje následné omezení osobní svobody. To ale znamená, že samotné musí dostát všem požadavkům kladeným na takovéto správní rozhodnutí, včetně požadavku na řádné odůvodnění splnění zákonných podmínek zajištění“. Na rozhodnutí o prodloužení zajištění je tak třeba klást stejné nároky jako na rozhodnutí o zajištění, protože musí samostatně obstát. Žalovaný měl povinnost se v rozhodnutí o prodloužení zajištění zabývat individuálními okolnostmi případu, zohlednit všechny podklady ze správního spisu, které měl k dispozici. Měl učinit přezkoumatelnou úvahu o tom, z jakého důvodu je třeba zajištění prodloužit. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí těmito individualizovanými úvahami nedisponuje.
24. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce ohledně nenaplnění podmínky účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu, kdy žalobce akcentoval strach z obav o svůj život, zejména z obavy z nuceného nástupu do armády, uváděl, že jeho přesvědčení mu brání v nástupu do armády, má odpor vůči násilí a zabíjení. Ve vztahu k vznesené námitce se proto Krajský soud zaměřil na závěr o účelovosti žádosti s ohledem na skutečnost, že zemí původu žalobce je Ukrajina, kde již více než 4 roky probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt.
25. V nyní posuzované věci žalovaný zajistil žalobce z důvodu uvedeného v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu . Podle tohoto ustanovení zákona o azylu ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacímu rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
26. Judikatura Nejvyššího správního soudu při výkladu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu předpokládá, že zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu má […] za cíl znemožnit zneužití zákona podáním účelové žádosti o mezinárodní ochranu a dosažení takových podmínek, které cizinci umožní vyhnout se již uloženému správnímu vyhoštění (typicky útěkem a přerušením kontaktu s orgány veřejné správy) (srov. rozsudek ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 349/2016 48 ). Případně uvádí, že účelem § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je zajištění efektivní kontroly nad průběhem správního řízení o vyhoštění v situaci, kdy cizinec během tohoto řízení uplatní své právo požádat o mezinárodní ochranu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 Azs 284/2016 35 , ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 Azs 9/2017 31 , usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Azs 55/2024 51 ). Aniž by tak byl předjímán výsledek řízení o mezinárodní ochraně, jedná se o preventivní opatření, které má zabezpečit nejen účast žadatele v řízení o mezinárodní ochraně, ale také zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 349/2016–48 ze dne 28. 6. 2017).
27. Žalobce během správního řízení uváděl, že se na Ukrajinu nechce vrátit kvůli válce a bojí se, že bude po svém návratu odveden do války, má strach ze smrti. Žalovaný se tímto tvrzením žalobce v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval.
28. Nejvyšší správní soud od počátku války Ukrajině konstantně zohledňoval bezpečnostní situaci tam panující, kdy např. judikoval, že „invaze ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu, zahájená dne 24. 2. 2022, je takovou výjimečnou skutečností, k níž ve věci správního vyhoštění cizince na Ukrajinu přihlédne krajský soud, příp. Nejvyšší správní soud i přesto, že nastala po vydání žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu, případně po vydání kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu“ (rozsudek č. j. 5 Azs 89/2022 -24 ze dne 14. 4. 2022), a také uváděl, že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování státního příslušníka Ukrajiny do vlasti (rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023 –35). Závěr, že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování, aproboval Nejvyšší správní soud i v dalších rozhodnutích, z těch novějších se např. jedná o rozsudek ze dne 20. 11. 2024, č. j. 2 Azs 128/2024–21 či usnesení ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 Azs 39/2026 -23.
29. Krajský soud upozorňuje, že správní orgán je povinen se v řízení o zajištění cizince možnými překážkami vyhoštění, vydání nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy zabývat v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. O zajištění cizince nelze rozhodnout, pokud zákonný účel omezení osobní svobody cizince nebude pravděpodobně možné uskutečnit. „Správní orgán rozhodující o zajištění je povinen učinit určitou autonomní úvahu ohledně možné realizace vyhoštění, byť se má jednat o úvahu předběžnou“ (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2025, č.j. 4 A 41/2025 -22).
30. Podmínka tzv. reálného předpokladu dosažení účelu zajištění přitom vyplývá taktéž ze zákazu svévolného zbavení či omezení svobody [viz čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 6 Listin y základních práv Evropské unie, či čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d]. Aby byl zásah do osobní svobody cizince přípustný, musí mimo jiné sledovat vymezený účel. Správní orgán je proto při rozhodování o zajištění cizince povinen předběžně posoudit, zda je správní vyhoštění alespoň potenciálně možné, jsou-li mu překážky vycestování v době rozhodování o zajištění cizince známy nebo vyšly-li najevo, a k těmto překážkám se vyjádřit (viz rozsudek NSS ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 12/2009 -61, č. 1850/2009 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 As 79/2010 -150, či rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2021, č. j. 10 Azs 41/2021 -29, bod 7). Pokud je odpověď na shora uvedenou otázku záporná, nelze o zajištění cizince rozhodnout (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 -150, č. 2524/2012 Sb. NSS). V řízení o zajištění cizince není nutné postavit najisto, že vyhoštění cizince bude skutečně realizováno, postačí, že správní orgán tuto otázku zahrne do svých úvah v rámci posouzení konkrétního případu zajištění. Vzhledem k výjimečné povaze institutu zajištění je povinností žalovaného věc posoudit individualizovaně, což se v napadeném rozhodnutí nestalo.
31. Přestože se v případě žalobce jedná o příslušníka země, o které je všeobecně známo, že zde panuje ozbrojený konflikt, z napadeného rozhodnutí to není vyjma jedné jediné věty, kterou jsou navíc toliko citována slova žalobce o tom, že se bojí smrti, když bude nasazen do války, téměř seznatelné. Žalovaný se možností vycestování žalobce do vlasti v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval, nezabýval se ani samotnou intenzitou ozbrojeného konfliktu v oblasti, ze které žalobce pochází, příp. do které by se měl navracet, tedy tím, zda, v jaké míře, jakým způsobem a jak často dochází k bojům či útokům v oblasti pobytu žalobce. Uvedené posouzení je přitom při zajištění z důvodu uvedeného v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu stěžejní.
32. Jelikož úvahy žalovaného vztahující se k možnosti vycestování žalobce na Ukrajinu a posouzení bezpečnostní situace v konkrétní oblasti země v napadeném rozhodnutí zcela absentují, napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Pokud žalovaný disponuje podklady, ze kterých takové skutečnosti vyplývají, měl je podrobně vyjevit v napadeném rozhodnutí.
33. Za uvedeného stavu je tedy nutno považovat napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné v otázce posouzení možnosti vycestování žalobce.
34. S ohledem na uvedené závěry se krajský soud z povahy věci již nezabýval žalobní námitkou vztahující se k možnostem uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu .
35. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012 -34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.
VII. Závěr a náhrada nákladů řízení
36. Jelikož se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval konkrétními okolnostmi případu, krajský soud zrušil napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
37. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť po učinění nezbytných procesních úkonů rozhodl ve věci samé.
38. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , neboť žalobce byl v řízení úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, přičemž náklady žalobce tvoří poštovné ve výši 83 Kč v souvislosti s podáním žaloby. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení uvedenou částku. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. s. ř. s. a o. s. ř. o. s. ř. , týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. , § 159 , § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
Ostrava 7. září 2026
JUDr. Lucie Gavendová
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.