Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
32 A 22/2026 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
32 A 22/2026 - 23
7
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou ve věci
žalobce: G. N. N., narozený X,
zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem,
sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha 8,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání osvědčení
o oprávněnosti pobytu na území České republiky ve formě vízového štítku,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 6. 2026 domáhal u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území České republiky ve formě vízového štítku (dále jen „vízový štítek“) dle § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
2. Žalobce podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců, která je vedena pod sp. zn. OAM-05071/PP-2026 (dále jen „žádost o povolení k přechodnému pobytu“). Dne 14. 4. 2026 písemně požádal o vydání osvědčení o oprávněnosti jeho pobytu na území České republiky (dále jen „žádost o vízový štítek“). Žalovaný ve vyrozumění ze dne 29. 4. 2026 žalobci sdělil, že mu toto osvědčení nebude vystavěno a to z důvodu, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU, tedy mu fikce nesvědčí.
3. Návrhu žalobce na uplatnění opatření proti nečinnosti nebylo vyhověno.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
4. Žalob předně zdůrazňuje, že mu svědčí oprávnění pobývat na území České republiky dle §87y zák. č. 326/1999 Sb., a to přesto, že v minulosti mu bylo pravomocně zrušeno povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU.
5. Významné je, že zrušené povolení k trvalému pobytu získal jako rodinný příslušník jiných občanů CZE. V době vydání rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu již rodinným příslušníkem občana EU nebyl a navíc v současnosti žádá o povolení k přechodnému pobytu jakožto rodinný příslušník občana EU, své dcery, N. X. M., nar. X, která občanství ČR získala teprve v roce 2025.
6. Žalobce tedy žádá o povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení s dcerou N. X. M., kdy se jedná o rodinného příslušníka, k jehož sloučení mu nebylo v minulosti vydáváno povolení k trvalému pobytu. V případě žalobce se tak jedná o novou žádost a nové okolnosti a tedy odlišné okolnosti, než za kterých mu byl v minulosti povolen trvalý pobyt.
7. Žalobce je přesvědčen, že skutečnost předchozího zrušení povolení k trvalému pobytu či ukončení povolení k přechodnému pobytu, nemůže ve všech případech vést k tomu, aby rodinný příslušník občana EU od ukončení přechodného pobytu či zrušení povolení k trvalému pobytu po zbytek života v případě podání nové žádosti o povolení k přechodnému pobytu, nemohl po dobu vedení řízení o takovéto žádosti pobývat na území České republiky na základě vízového štítku, takovýto postup by bezpochyby značil zásah do soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a případně i porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně práv dítěte.
8. Výkladem žalovaného by pak bylo mířeno i na situace, kdy např. rodinný příslušník občana EU ukončí svůj trvalý pobyt na území České republiky na vlastní žádost a později se opět stane rodinným příslušníkem jiného občana EU. Podle takového výkladu by pak ani takovýto cizinec nemohl dosáhnout na vízum dle §87y zák. č. 326/1999 Sb.
9. Dle mínění žalobce zákonodárce při tvorbě výše uvedeného zákonného ustavení nemířil na veškeré případy ukončení povolení k přechodnému (trvalému) pobytu a následného podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu, pokud se nejedná o případy, u nichž dochází ke zneužití práva, nejčastěji opakované žádosti bez uvedení nových okolností.
10. Z důvodové zprávy k zák. č. 427/2010 Sb. kterým bylo do zák. č. 326/1999 Sb. vloženo výše uvedené zákonné ustanovení, vyplývá, že toto zákonné ustanovení má bránit případům, kdy může dojít ke zneužití práva. V případě žalobce by se tak mohlo jednat o případ, kdy by mu bylo pravomocně zrušeno povolení k trvalému pobytu a žalobce by posléze podal žádost za účelem sloučení za týmž rodinným příslušníkem EU, k němuž se slučoval v minulosti a na základě tohoto sloučení obdržel povolení k pobytu později zrušeného, tedy pokud by neuvedl žádné jiné nové okolnosti v nově podané žádosti.
11. Situace žalobce je ovšem odlišná. Žalobce žádá nyní o oprávnění k přechodnému pobytu, neboť v době po zrušení povolení k trvalému pobytu jeho dcera získala občanství České republiky, což představuje zcela novou okolnost, žalovaný je povinen tuto žádost meritorně projednat a žalobci pak bezpochyby mj. i s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně práv dítěte vzniká právo po dobu projednání žádosti na území České republiky pobývat na území České republiky oprávněně, což je žalovaný povinen osvědčit do cestovního dokladu žalobce dle §87y zák. č. 326/1999 Sb.
12. Žalobce dále namítá, že žalovaný při výkladu ust. § 87y zák. č. 326/1999 Sb. nezohlednil, že toto ustanovení představuje implementaci druhé věty čl. 10/1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 04. 2004 (dále jen „Směrnice“), který zní: Právo pobytu rodinných příslušníků občana Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, je nejpozději šest měsíců ode dne podání žádosti potvrzeno vydáním dokladu, který se nazývá "Pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie". Osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu se vydává okamžitě. (zvýraznil právní zástupce)
13. Podle Směrnice se tedy osvědčení o podání žádosti žadateli vydává okamžitě a hlavně bezpodmínečně.
14. Směrnice neobsahuje žádný prostor pro úvahu správního orgánu, zda žadatel měl již v minulosti povolený trvalý pobyt rodinného příslušníka občana EU, který mu byl zrušen a zda mu tedy osvědčení může být vydáno či nikoli. Ustanovení § 87y zák. č. 326/1999 Sb. v rámci české právní úpravy pouze specifikuje formu v jaké je osvědčení, na které má žadatel nárok podle Směrnice žadateli vydáváno. Toto ustanovení proto nemůže být vykládáno tak, aby postavení žadatele zhoršovalo v porovnání se Směrnicí.
15. Podstatné je, že osvědčení podle Směrnice zároveň slouží jako doklad o oprávněnost pobytu, což vyplývá z čl. 25 Směrnice, který zní:
Článek 25
Obecná ustanovení o povoleních k pobytu
1. Držení osvědčení o registraci podle článku 8, dokladu osvědčujícího trvalý pobyt, osvědčení o podání žádosti o pobytovou kartu rodinného příslušníka, pobytové karty nebo karty trvalého pobytu nesmí být za žádných okolností podmínkou výkonu práva nebo splnění správních formalit, může-li být existence práv prokázána jinými doklady.
16. Ze těchto pasáží vyplývá, že podle Směrnice osvědčení o podání žádosti zároveň slouží i jako povolení k pobytu. Správní orgán je proto povinen vydat osvědčení v takové formě, která žadateli umožňuje prokazovat svoji oprávněnost k pobytu. Žalobci však takové osvědčení žalovaný odmítá vydat, ačkoli na ně podle Směrnice má nárok.
17. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jelikož nebyl a není v řízení nečinný, neboť žalobci nevznikl nárok na vydání požadovaného dokladu.
18. Žalobce namítá, že předchozí zrušení trvalého pobytu se vázalo k jinému rodinnému příslušníkovi a nová žádost odvozuje svá práva od dcery, která získala občanství ČR až v roce 2025. Žalovaný zdůrazňuje znění ust. § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců, která stanoví jednoznačně:
19. „Oprávnění pobývat na území podle odstavce 1 neplatí, pokud nabylo právní moci rozhodnutí o [...] zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie...“
20. Zákonná dikce je v tomto směru formulována kategoricky a jasně. Vznik oprávnění k přechodnému pobytu po dobu řízení (tzv. pobytová fikce) je ze zákona vyloučen u každého cizince, kterému bylo v minulosti pravomocně zrušeno povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU.
21. Zákon erozi této výluky nepodmiňuje tím, zda jde o sloučení se stejnou či jinou osobou. Výjimka z odepření fikce pro „nové skutečnosti“ se v textu ust. § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců vztahuje výhradně na případy opakovaně podaných žádostí, nikoli na situace, kdy již nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu. Jelikož o zrušení trvalého pobytu žalobce bylo pravomocně rozhodnuto, fikce pobytu mu ex lege nevznikla a nesvědčí.
22. Nevydání osvědčení dle ust. § 87y zákona o pobytu cizinců představuje pouze deklaraci absence pobytové fikce po dobu řízení, nikoli meritorní zamítnutí samotné žádosti o přechodný pobyt. Žalovaný tímto krokem žalobci neodpírá právo na meritorní posouzení jeho žádosti o přechodný pobyt dle ust. § 87b zákona o pobytu cizinců. V rámci samotného řízení o přechodném pobytu žalovaný řádně posoudí přiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života i zájmy jeho zletilé dcery. Odepření dočasné pobytové fikce cizinci, který byl v minulosti odsouzen za závažnou úmyslnou trestnou činnost a má povinnost vycestovat, však představuje legitimní a přiměřené opatření státu.
23. Žalobce tvrdí, že Směrnice požaduje vydat osvědčení o podání žádosti „okamžitě a bezpodmínečně“. Žalovaný uvádí, že právo na vydání potvrzení o podání žádosti dle Směrnice 2004/38/ES není absolutní. Článek 27 odst. 1 Směrnice výslovně umožňuje členským státům omezit právo na volný pohyb a pobyt občanů Unie a jejich rodinných příslušníků z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.
24. Trestní minulost žalobce (odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nad 3 roky), která byla podkladem pro zrušení jeho trvalého pobytu, představuje závažné narušení veřejného pořádku. Vnitrostátní úprava v ust. § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců je plně v souladu s touto výhradou veřejného pořádku stanovenou unijním právem. Směrnice neukládá členskému státu povinnost garantovat pobytovou fikci osobám, které představují hrozbu pro veřejný pořádek a kterým byl pobyt již dříve z tohoto důvodu zrušen.
III.
Posouzení žaloby
25. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud žalobu posoudil, přičemž podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili po výzvě soudu nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).
26. Městský soud se dále zabýval přípustností podané žaloby. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Za tento prostředek se v režimu zákona o pobytu cizinců považuje podání žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2023, č. j. 9 Azs 194/2023-40).
27. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání postupem v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalovaný s rozhodnutím o věci samé bez jednání účastníci souhlasil, souhlas žalobce byl presumován. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování, o skutkovém stavu nebylo mezi účastníky sporu.
28. Dále se městský soud zabýval důvodností podané žaloby, přičemž pro rozhodnutí v dané věci je zásadní posouzení otázky, zda za shora popsané skutkové situace svědčí žalovanému povinnost vydat osvědčení o oprávněnosti pobytu dle § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců (viz předposlední bod rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, čj. 2 Ans 1/2009-71, č. 2114/2010 Sb. NSS, a bod [23] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2021, čj. 5 Azs 34/2019-23).
29. Podle § 87y odst. 1 zákona o pobytu cizinců „rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území pobývá společně s občanem Evropské unie nebo se státním občanem České republiky, je oprávněn pobývat na území do a) dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 nebo 2, nebo b) dne, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí ministerstva o jeho žádosti, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 3.“
30. Podle § 87y odst. 2 zákona o pobytu cizinců, „po dobu podle odstavce 1 se pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie považuje za pobyt přechodný.“
31. Podle § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců, „oprávnění pobývat na území podle odstavce 1 neplatí, pokud nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, trestu vyhoštění, ukončení přechodného pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo jde-li o opakovaně podanou žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana Evropské unie nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti.
32. Podle § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 1. 7. 2023: „Oprávnění pobývat na území podle odstavce 1 ministerstvo osvědčí vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu podle jednotného formátu stanoveného přímo použitelným předpisem Evropské unie51), a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající době, kdy se předpokládá skončení doby podle odstavce 1 písm. a) nebo b); to neplatí, jde-li o cizince zařazeného do informačního systému smluvních států, kterému se vydá pouze potvrzení o oprávnění k pobytu. Platnost dokladu nebo potvrzení osvědčujícího oprávnění pobývat na území zaniká dnem uvedeným v odstavci 1 písm. a) nebo b).“
33. S ohledem na shora citované znění § 87y zákona o pobytu cizinců soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2013, č. j. 5 As 121/2011 – 60, zejména na jeho právní větu, která zní následně: „Cizinec, který není občanem EU a hodlá v období od podání žádosti o povolení k pobytu do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti pobývat na území ČR v souladu s § 87y zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, musí splňovat následující podmínky: 1) cizinec podal žádost o povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU, 2) o této žádosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, 3) cizinec v uvedeném období skutečně je rodinným příslušníkem občana EU, 4) cizinec v tomto období na území pobývá společně s tímto občanem EU, 5) na cizince se nesmí vztahovat pravomocné rozhodnutí o jeho správním vyhoštění, o ukončení jeho přechodného pobytu nebo o zrušení jeho trvalého pobytu a 6) nejedná se o opakovaně podanou žádost, ledaže by v ní byly uvedeny nové skutečnosti, které cizinec nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti.“
34. Městský soud ve světle citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu posoudil, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 87y zákona o pobytu cizinců, na základě kterých by žalobci svědčilo oprávnění pobývat na území ČR dle tohoto ustanovení, a zda žalovaný měl povinnost vydat osvědčení o oprávněnosti pobytu dle § 87y odst. 4 tzv. vízovým štítkem.
35. První podmínka, kterou je samotné podání žádosti k přechodnému pobytu, je bezpochyby splněná, když žalobce podal dne 23. 5. 2026 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu. Soud konstatuje, že je splněná i druhá podmínka, tj. o žádosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
36. Soud shledal, že byla rovněž naplněna třetí podmínka, tj. žalobce je rodinným příslušníkem občana EU, neboť dle § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců se rodinným příslušníkem občana Evropské unie rozumí jeho manžel a dále též rodič, jde-li o občana mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje. Soud považuje za prokázanou skutečnost, a mezi účastníky řízení ani nebyla spornou, že žalobce je otcem státní občanky ČR. Soud konstatuje, že v této fázi řízení neví, zda s touto dcerou sdílí žalobce společnou domácnost a zda je splněná i čtvrtá podmínka, tj. že žalobce na území pobývá společně s občanem EU.
37. Nicméně s ohledem na to, že má za to, že není splněná pátá podmínka, která vychází ze znění ustanovení § 87y odst. 3 zákona o pobytu cizinců, tj. že na cizince se nesmí vztahovat pravomocné rozhodnutí o zrušení jeho trvalého, soud konstatuje, že souhlasí se žalovaným, že právě tato podmínka splněna nebyla.
38. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný žalobci zrušil povolení k trvalému pobytu rozhodnutím ze dne 16. 10. 2022, č. j. OAM-55/ZR-2022, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody převyšujícímu 3 roky. Rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne.
39. Dle čl. 27 odst. 1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, s výhradou této kapitoly smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Tyto důvody nesmějí být uplatňovány k hospodářským účelům.
40. Dle jeho odst. 2. Opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje.
41. Soud zcela souhlasí se žalovaným, že toto zákonné ustanovení je předpokládáno, článkem 27 odst. 1 Směrnice, který výslovně umožňuje členským státům omezit právo na volný pohyb a pobyt občanů Unie a jejich rodinných příslušníků z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.
42. Pokud se žalobce dovolává ochrany práv své dcery, soud podotýká, že se jednak jedná o dočasnou situaci, jelikož o jeho žádosti o pobytové oprávnění se bude teprve rozhodovat. A dále, že se jedná o dospělou 20letou dceru. Soud má za to, že rovněž žalobce mohl zvážit dopad svého jednání na svou dceru dříve, než začal páchat trestnou činnost, za kterou byl odsouzen k trestu odnětí svobody, v průběhu kterého se svou dcerou rovněž nemohl plnohodnotně vídat. Soud tedy považuje toto opatření za přiměřené a to s ohledem na trestněprávní chování žalobce.
43. Vzhledem k výše uvedenému, soud konstatuje, že žalobci nesvědčí oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu dle ustanovení § 87y zákona o pobytu cizinců. Skutečnost, že v této nové žádosti chce svůj pobyt navázat na jiného občana ČR na tomto závěru nemůže ničeho změnit, jelikož z ustanovení nevyplývá, že by zrušení trvalého pobytu muselo nutně souviset s tím samým občanem, na kterého chce nový pobyt navázat. Naopak ze znění ustanovení je zcela jasné, že se zákon snažil zabránit pobytu žadateli, kterému bylo z nějakého důvodu zrušeno jeho předchozí povolení k trvalému pobytu, což již samo osobě zcela jistě znamená zásah do soukromého a rodinného života jeho i jeho rodinných příslušníků.
44. Městský soud proto uzavírá, že v nyní posuzované věci žalovaný neměl povinnost vydat osvědčení o oprávněnosti pobytu dle § 87y odst. 4 tzv. vízovým štítkem, žalovaný tak v dané věci nebyl a není nečinný ve smyslu ustanovení § 80 správního řádu.
IV.
Závěr a náklady řízení.
45. Jelikož soud tedy neshledal žalobu, důvodnou, proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalované nevznikly žádné náklady nad rámec její obvyklé úřední činnosti, proto jí soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 9. září 2026
Mgr. Andrea Veselá v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X.