Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
16 Az 5/2026 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 Az 5/2026 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci
žalobce: O. F. M., nar. X, Kuba,
zastoupen Mgr. Václavem Klepšem, advokátem,
sídlem náměstí Svobody 50, Sušice,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2026, č. j. OAM-1130/ZA-ZA11-P09-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění zákona do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“). Řízení bylo podle § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno.
2. Žalobce poukázal na aktuální situaci na Kubě. Doložil článek z webu iRozhlas z 20. 5. 2026 a článek z Deníku z 21. 5. 2026, články dle něj reflektují situaci po vydání zatykače na bývalého prezidenta Raúla Castra a dále vyslání letadlové lodě a dalších bojových plavidel USA k pobřeží Kuby. Dle žalobce jde o stejný postup jako v případě Venezuely. Žalobce má za to, že i v případě Kuby došlo k pohrůžce intervencí, kterou i vzhledem k tomu, jak bylo postupováno ve Venezuele a Íránu, nelze brát na lehkou váhu. Považuje za obecně známou skutečnost, že je Kuba pod blokádou USA, kdy do země neproudí žádné základní potřeby jako je zejména ropa nebo léky. V zemi zkolabovala doprava a základní služby, jedná se o mimořádnou humanitární krizi, kdy nelze žalobce na jejím vrcholu nutit se do země navrátit. Ačkoli v současnosti byla ze zákona o azylu odstraněna možnost udělení národního humanitárního azylu, je podle žalobce nejméně pro posouzení otázky udělení odkladného účinku, tedy posouzení otázky hrozící vážné újmy, relevantní i to, zda v zemi neexistuje mimořádná situace. Žalobce poukázal na to, že do poslední chvíle nikdo nepřikládal váhu tvrzením týkajícím se Venezuely, obdobné to je nyní s Kubou. Hrozby ze strany prezidenta USA jsou velmi časté. Že Kuba je nejpravděpodobnější cíl příští vojenské intervence, se shodují političtí komentátoři napříč politickým spektrem, například zmínil žalobce článek australské veřejnoprávní vysílací společnosti Australian Broadcasting Corporation (ABC). Žalovaný dle žalobce tuto situaci nereflektuje, na straně 7 rozhodnutí uvádí, že „na Kubě nedošlo od doby vydání rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany jmenovanému, tedy od roku 2012, případně od doby vydání rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany jmenovanému, tedy od roku 2018, případně od doby nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze, tedy od roku 2020, ani k žádné zásadní změně (resp. k zásadnímu zhoršení situace), která by mohla představovat novou relevantní skutečnost ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu…“ Tento závěr nemůže vzhledem k současné mimořádné mezinárodní situaci obstát. Ta má za důsledek konfrontační nastavení režimu a jeho mobilizaci, utužení, systém si nemůže dovolit existenci jakékoli vnitřní opozice. Jedná se o změnu mezinárodní situace i vnitropolitické situace, obojí je potřeba prozkoumat. Je zde nebezpečí vzniku ozbrojeného konfliktu. Skutečnost, že žalovaný tyto skutečnosti blíže nezkoumal, je důvodem pro zrušení rozhodnutí. Žalobce poukázal na článek deníku El Mundo z 21. 5. 2026, kde byl citován výrok Donalda Trumpa, že to bude on, kdo svrhne stávající kubánský režim. V článku se uvádí shodné vojenské a politické přípravy, které přecházely intervenci ve Venezuele. Jiný článek deníku El Mundo ze dne 14. 5. 2026 konstatuje absolutní nedostupnost pohonných hmot v zemi, odstávky dodávek elektřiny a protesty místních obyvatel. Z těchto ekonomických problémů pramení i zásadní ztížení dopravní dosažitelnosti Kuby, kdy většina leteckých společností své lety zrušila pro nedostupnost pohonných hmot. Existovalo jediné spojení společnosti Air Europa z Madridu.
3. Dále žalobce vznesl námitku ohledně stávající právní úpravy na Kubě. Uvedl, že žalovaný nesporuje, že se žalobce zúčastnil demonstrace před kubánskou ambasádou. Pouze tuto skutečnost hodnotí jako účelovou. Stejně jako publikování protirežimního obsahu na sociálních sítích. Pro posouzení věci není podstatné, jak danou aktivitu vnímá žalovaný, ale jak může být vnímána státními orgány a jaké důsledky tato aktivita může mít. Dle žalobce není důvod, proč by se kubánské autority měly domnívat, že protesty a prezentované postoje nejsou autentické a že by žalobce neměl být vnímán jako opoziční osoba. Zároveň je logické se domnívat, že protesty a jejich účastníci jsou kubánskými úřady monitorováni. Žalobce poukázal na zákon o migraci, který byl vyhlášen ve sbírce zákonů Kubánské republiky dne 5. května 2026, konkrétně na § 96 odst. 1 písm. c) zákona, dále též odst. 2 téhož ustanovení, čl. 97, 98 odst. 2. V zemi je povolena jen jedna politická strana, je tam centrálně řízené hospodářství, je zřejmé, že protesty naplňují zanky zákona a žalobce se tedy nemůže legálně vrátit na Kubu. Dále poukázal na článek 282 odst. 1 trestního zákoníku, čl. 185 odst. 1 téhož zákona. V nové situaci je třeba posuzovat novým způsobem i staré zákony, jako je Zákon 88 (Mordaza) z roku 1999. Od roku 2024 existuje i speciální zákon o sociální komunikaci. Jakékoli politické vyjádření sdílené na sítích je sankcionovatelné podle tohoto zákona. Žalobce uvedl, že v době rozhodnutí z roku 2012, kterým mu byla udělena doplňková ochrana, byla situace podobná jako nyní, proto by mu měla být opět mezinárodní ochranu udělena. Zpráva Meziamerické komise lidských práv za rok 2025 konstatuje, že situace v zemi se oproti roku 2024 nijak nezlepšila a že trvají závěry z předchozí zprávy. K tomu žalobce poukázal také na závěry této zprávy z roku 2024. Pro stávající všeobecně zoufalou situaci probíhá rekordní migrační vlna z Kuby. Situace na Kubě se po protestech roku 2021 významně zhoršila, jsou přijímány nové represivní zákony, obyvatelstvo na tuto situaci reaguje rekordní mírou emigrace, míra politické nesvobody je absolutní, ekonomická situace v zemi je historicky nejhorší, v roce 2024 byly přijaty nové zákony, které omezují migraci i návrat do země. Není jisté, zda by byl vůbec umožněn žadateli návrat zpět na Kubu. Napadené rozhodnutí neobstojí i z důvodu, že žalovaný opřel své rozhodnutí pouze o „vlastní“ zprávy, jejichž autorem je OAMP a MZV. Věc měla být meritorně posouzena. Žalovaný se také nezabýval humanitární situací v zemi. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žádné závěry žalovaný nevyvodil ani ze svých zjištění o tom, že postihy ze strany kubánského aparátu nebo soukromých osob, jsou nepředvídatelné.
4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Sdělil, že žalobce v průběhu správního řízení uváděl skutečnosti týkající se svých obav z návratu do země původu, zejména tvrzení o svém negativním postoji vůči kubánskému režimu a obavách z možného uvěznění. Těmito tvrzeními se žalovaný zabýval, dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně existence odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu zákona o azylu. K tvrzení žalobce, že proti kubánskému režimu vystupuje na sociálních sítích, schází se se skupinou osob, pořádá konference a živá vysílání, žalovaný zmínil, že tyto v průběhu správního řízení neuvedl, ačkoliv k tomu měl opakovaně prostor. Nelze přitom přičítat k tíži správního orgánu, pokud žalobce nové skutečnosti uplatňuje až dodatečně v soudním řízení. Žalobce nepředložil žádné konkrétní důkazy o tom, že by byl kubánskými orgány skutečně vyhledáván, trestně stíhán či že by vůči němu bylo vedeno řízení z důvodu jeho politických názorů nebo aktivit na sociálních sítích. Tvrzení o připravených dokumentech k jeho uvěznění zůstalo v obecné rovině bez bližší konkretizace či doložení. Ani tvrzený záměr založit v České republice organizaci protestující proti kubánské diktatuře nelze bez dalšího považovat za skutečnost zakládající důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Jedná se o budoucí hypotetický záměr, který sám o sobě nevypovídá o existenci aktuálního a individualizovaného pronásledování ve státě původu. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, sděluje k tomu žalovaný, že je to právě žalobce, kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Nejvyšší správní soud k tomu uzavřel, že povinnost tvrzení má ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, neboť pouze žadatel svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Žalovaný je toho názoru, že proto, aby žalobce mohl tuto svou povinnost splnit, učinil maximum. Dále byla žalobci dána možnost se seznámit, vyjádřit se a doplnit nashromážděné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k seznámení s podklady dostavil, k ničemu se však nechtěl vyjádřit, nic nechtěl doplnit, ani nic nedoložil. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydat ve věci rozhodnutí, pro toto rozhodnutí si opatřil dostatečně aktuální informace o zemi původu.
5. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
6. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které: a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
7. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
8. V daném případě je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, kterým žalovaný o žádosti žalobce rozhodl jako o nepřípustné, a z toho důvodu řízení o žádosti zastavil. Tato skutečnost má vliv na rozsah přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, neboť v těchto případech se soud nemůže zabývat věcným posouzením samotné žádosti o mezinárodní ochranu, ale toliko splněním podmínek pro zastavení řízení (viz např. rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2011, čj. 7 Azs 28/2011-74, k této otázce ve vztahu k tehdejšímu znění cit. ustanovení). Z citovaného rozsudku NSS pak plyne, že žalovaný se důvody uváděné žadateli zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést. Uvedené závěry zcela dopadají i na nyní posuzovanou věc.
9. Cílem § 10a písm. e) zákona o azylu je postihnout případy opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany podávaných ze stejných důvodů jako žádosti předchozí. Opakované žádosti tak nejdříve podléhají předběžnému posouzení, kdy je posuzováno, zda opakovaná žádost obsahuje nové skutečnosti či zjištění, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání žadatele za uprchlíka ve smyslu evropských předpisů, zejména ve smyslu směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Ze znění citovaného ustanovení zákona o azylu lze přitom dovodit nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou žádost ve smyslu shora uvedeném věcně projednat: Je nutné uvést nové skutečnosti nebo zjištění a musí se přitom jednat o takové skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení.
10. Za nové skutečnosti nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Smyslem a účelem § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu tak ve výsledku je umožnit správnímu orgánu, aby za splnění zákonem stanovených podmínek nemusel meritorně projednávat opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stanovené podmínky mají garantovat, že správní orgán bude povinen věcně přezkoumat jen ty opakované žádosti, které mají určitou přidanou hodnotu, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předcházející, a na druhé straně rovněž mají zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, nebo ze dne 27. 3. 2020, čj. 5 Azs 325/201916, č. 4012/2020 Sb. NSS, bod 17). Opakovaná žádost tudíž neslouží k doplňování předchozí žádosti ani ke zhojení nevyužití opravných prostředků proti meritornímu přezkoumání. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“ (viz již citovaný rozsudek NSS čj. 9 Azs 5/200965, shodně viz usnesení NSS ze dne 31. 10. 2024, čj. 4 Azs 180/2024-43 body [14] a [15]).
11. Neshledá-li správní orgán okolnosti uvedené žadatelem za dostatečné a rozhodne o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti, musí odůvodnění správního rozhodnutí obsahovat „zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod [19]).
12. Žaloba je v zásadě identická jako ve věcech kubánských žadatelů o mezinárodní ochranu, o jejichž žalobě již zdejší soud i NSS rozhodly (č. j. 49 Az 3/2026-67 ve spojení s č. j. 1 Azs 87/2026-34 a č. j. 1 Az 4/2026 -79 ve spojení s č. j. 2 Azs 144/2026-40). Soud v nyní posuzované věci neshledal důvody pro odchýlení se od předchozích rozsudků.
13. Žalobci byla rozhodnutí č. j. OAM-340/LE-LE05-LE18-2011 udělena mezinárodní ochrana ve formě doplňkové ochrany na 24 měsíců, tedy do 23. 2. 2014. z důvodu možných problémů při hledání zaměstnání, různých forem šikany ze strany úřadů, riziko zadržení a uvěznění v případě návratu žalobce na Kubu. Doba trvání doplňkové ochrany byla žalobci opakovaně prodloužena, nicméně rozhodnutím ze dne 13. 9. 2018 č. j. OAM-340/LE-LE05-P05-PD3-2011, nebyla doplňková ochrana prodloužena, neboť pominuly důvody, pro které mu byla udělena doplňková ochrana. Rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 1 Az 59/2018-27 ze dne 24. 11. 2020 byla žaloba proti tomuto rozhodnutí zamítnuta. Soud přisvědčil žalovanému, že v zemi původu žalobce došlo k takovým trvalým a zásadním změnám, že již není zapotřebí doplňkové ochrany. Zároveň se soud věnoval zásadním rozporům v tvrzeném azylovém příběhu žalobce, kdy došel k závěru, že věrohodnost žalobce i jeho azylový příběh označit za nevěrohodný.
14. Dle výpisu z rejstříku trestu byl žalobce odsouzen 4x. V letech 2013 a 2018 byl odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 1 a Obvodním soudem pro Prahu 3 k podmíněným trestům odnětí svobody. V roce 2020 Obvodním soudem pro Prahu 1 k odnětí svobody v trvání 2 let za trestný čin dle § 283 odst. 1, 2b tr. zákona, přičemž dříve uložený podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku se přeměnil na nepodmíněný. Při pohovoru žalobce uvedl, že byl ve vězení v letech 2019 – 2022 a že byl odsouzen za kouření marihuany. Je svobodný a bezdětný. Na Kubě nebyl ve vězení, jen krátce zadržen. Má obavy, že po návratu bude uvězněn, neboť je antikomunista. Od roku 2022 na sociálních sítích vystupuje proti kubánskému režimu pod smyšlenými jmény, které také uvedl. Schází se se skupinou lidí, dělají konference s kritikou režimu, které živě vysílají. Chtěl by založit organizaci, která by protestovala proti diktatuře na Kubě. Již na Kubě protestoval proti režimu, proto měl problémy s policií.
15. Soud nejdříve posoudil relevanci a věrohodnost tvrzení žalobce pro účely § 11a odst. 1 zákona o azylu.
16. Soud shodně se žalovaným nepovažuje žalobcem nově tvrzenou politickou aktivitu v ČR za azylově relevantní, ba ani ve své podstatě za prokázanou. Žalobce ve správním řízení nijak neprokázal existenci svého tvrzeného facebookové účtu, který nadto měl být označen smyšleným jménem, tedy nikoli jménem žalobce. I kdyby takový profil existoval, v žalobě nic nového žalobce netvrdil, natož aby prokázal, z důvodu jeho označení, by jakýkoliv obsah takového profilu byl bez účinku na postavení žalobce. Lze vyloučit, že by žalobce byl v zemi původu sankcionován za projevy na profilech na sociálních sítích, které nelze ztotožnit se žalobcem. Tvrzený tiktokový účet žalobce ve správním řízení prokázal, ale žalovaný kromě příhodného poukázání na minimální dosah účtu (47 sledujících) přijal výše uvedený závěr soudu, že účet neoznačený jménem žalobce nemůže vést k zájmu kubánských orgánů pro absenci identifikace žalobce jako původce (tvůrce) účtu. Žalovaný nepopřel tvrzení žalobce podložené 2 fotografiemi 4 osob u kubánské ambasády s vlajkami Kuby a s politickými hesly na papírovém kartónu (Libertad, Salud, Educacion, Cuba estado fallido), ale zcela příhodně poukázal na časovou osu pobytu žalobce a jeho nového tvrzení o politické aktivitě z roku 2026, přestože se na území ČR zdržuje od roku 2011. Soud shodně se žalovaným má za to, že událost u kubánské ambasády není výsledkem skutečného, dlouhodobějšího politického projevu odporu žalobce ke kubánskému režimu, nýbrž účelová jednorázová aktivita, provedená pouze pro účely azylového řízení, která svým případným významem nemohla dosáhnout toho, aby se žalobce stal zájmovou osobou pro kubánské orgány natolik, aby jej vůbec vedly v patrnost, natož aby jej v zemi původu pronásledovaly. Ve spojení s dříve soudem přijatým závěrem o nevěrohodnosti žalobce v rozsudku č. j. 1 Az 59/2018-27 a nyní neprokázáním facebookového tvrzeného účtu a tvrzeným organizováním online vysílání a videokonferencí má soud za to, že předložené 2 fotografie prokazují pouze to, že 4 žadatelé o mezinárodní ochranu se dostavili ke kubánské ambasádě, aby zde zády k ambasádě pozvedly kubánskou vlajku a 2 papírové překližky s opozičními hesly. Soud tímto nijak nehodlá snižovat odvahu případných odpůrců kubánského režimu, ale skutečný odpůrce režimu, který hodlá aktivně a účinně projevit svůj nesouhlas, takto neučiní v minimalistických kulisách a to jednorázově, přestože se zde zdržuje mnoho let. Soud tak má za to, že žalobce neprokázal takovou kvalitu svého politického aktivismu, která by vyvolala nutnost věcně posoudit jeho opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, nešlo o kvalitativně nový azylový důvod. Tvrzený politický aktivismus žalobce nedosahuje intenzity, která by mohla vést k azylově relevantním důvodům pro udělení mezinárodní ochrany.
17. Žalobce dále namítá, že žalovaný nepřihlédl k dynamice vztahu mezi USA a Kubou v souvislosti s přechozím zásahem USA ve Venezuele, která vyvrcholila námořní a energetickou blokádou Kuby. V žalobě uvedené obavy z vývoje na Kubě ve smyslu invaze USA na Kubu nebo jiného vojenského střetu, který by mohl ohrozit žalobce v případě návratu do země původu, neobstály v testu času, neboť k ozbrojené eskalaci na Kubě dosud nedošlo. Shodně nedošlo k eskalování humanitární krize na Kubě. V tomto směru nedošlo ke změně poměrů na Kubě a zároveň nejsou přítomny zásadní signály, že by tomu tak mělo nastat v bezprostřední době. Tímto soud nevylučuje, že ke zhoršení ekonomické, sociální i bezpečnostní situaci na Kubě nemůže dojít, avšak institut mezinárodní ochrany není prostředkem prevence před možnou změnou poměrů v zemi původu žadatele. Naopak je institutem, který poskytuje ochranu pouze v případě přímo hrozící újmy. Žalovaný sice v rozhodnutí nijak nereflektoval tehdejší dynamiku kubánsko-amerických vztahů, avšak daná dynamika byla pouze dočasná, aniž by dále vedla k eskalaci, která by mohla vést k azylově relevantní hrozbě újmy žalobce.
18. Oproti azylovým řízením, o kterých již rozhodl zdejší soud (bod 12 rozsudku), měl žalovaný jako podklad rozhodnutí informaci Ministerstva vnitra ze dne 5. 1. 2026 - Bezpečnostní a politická situace v zemi. Právní zástupce byl s podklady ve správním řízení seznámen, ostatně se k dané zprávě OAMP ze dne 5. 1. 2026 výslovně vyjadřoval ve svém podání ze dne 8. 4. 2026. Jakkoli žalovaný v odůvodnění své konstatování o absenci změny poměrů v zemi původu explicitně neopřel o zjištění dle dané informace, taková dílčí vada neodepřela žalobci právo se v rámci žaloby domáhat účinné ochrany namítat okolnosti a důkazy k prokázání opačného tvrzení. Žalovaný se také nijak nevypořádal s tehdy aktuálním stavem vztahů USA a Kuby, avšak jak dále uvedeno, tak dílčí vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí.
19. Tato zpráva potvrzovala závěry předcházející informace Ministerstva vnitra z 2. 12. 2024. Potvrdila, že navzdory zákazu mučení a jiného nelidského zacházení příslušníci bezpečnostních složek a jejich spolupracovníci pokračují v šikaně, zastrašování a fyzickém napadání ochránců lidských práv, demokratických aktivistů, politických disidentů a pokojných demonstrantů. Kuba sice zná trest smrti, ale tento nebyl vykonán od roku 2003. V červenci 2024 schválil tamní parlament nové zákony o občanství a imigraci, které stanovily postupy pro Kubánce nacházející se v zahraničí. Nová úprava se týká vzdání se kubánského občanství. Tyto zákony zrušily pravidlo, podle kterého byli Kubánci, kteří pobývali v zahraničí déle než 24 měsíců, považováni za osoby, které ztratily svůj kubánský status rezidenta. Nová legislativa také umožnila vládě odebrat občanství osoby za činy, které jsou v rozporu s ekonomickými, politickými a sociálními zájmy země. Některé prvky zákonů představovaly pozitivní změnu. Kubánským lékařům, diplomatům a sportovcům, kteří „přeběhnou“ do zahraničí, je ovšem stále po několik let zakázáno cestovat do zahraničí. Disidentům a novinářům je pravidelně zakazováno cestovat do zahraničí nebo je jim bráněno v opětovném vstupu do země. Kubánská vláda nový zákon o imigraci nezveřejnila v úředním věstníku.
20. Jakkoli výše uvedená zpráva nezohlednila napětí mezi Kubou a USA po vojenském zásahu USA ve Venezuele, nedošlo k další eskalaci, tedy ani ke změně poměrů v zemi původu žalobce, což prokazují rozsudky NSS ve věci kubánských žadatelů č. j. 1 Azs 87/2026-34 ze dne 13. 8. 2026 a č. j. 2 Azs 144/2026-40 ze dne 20. 8. 2026. Nelze tak bez dalšího považovat zprávu o zemi původu z 5. 1. 2026 za neaktuální. Ostatně žalobce je zastoupen advokátem a v době globálního online přístupu k informacím nic nebránilo žalobci popřít zjištění vyplývající ze zprávy o situaci v zemi původu, která vychází také z dalších nezávislých zdrojů. Soud vnímá námitky žalobce ohledně určité systémové podjatosti původců zpráv o zemi původu, avšak z opakovaných pracovních jednání soudců s pracovníky příslušného odboru OAMP lze přijmout závěr, že příslušní pracovníci odborně i osobnostně vykazují dostatečnou garanci nezávislého stanoviska, které čerpá z dalších nezávislých zdrojů. Zároveň je příslušný odbor organizačně oddělen od úseku ministerstva, který vydává rozhodnutí o žádostech o mezinárodní ochranu.
21. Žalobce k popření závěrů žalovaného, resp. jím shromážděných podkladů (informace OAMP), předložil dále soudem hodnocené listiny.
22. Žalobce předložil řadu zpravodajských článků, které mají prokazovat situaci na Kubě i ve vztahu k tehdejším hrozbám ze strany vlády USA i ve spojení s vydáním zatykače na bývalého kubánského prezidenta. Pomine-li soud energetickou a námořní blokádu Kuby Spojenými státy americkými a s tím spojené intenzivní hrozby prezidenta Trumpa, soud nenalézá změnu poměrů v zemi původu od posledního rozhodnutí žalovaného o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Blokáda jistě dále zhoršila situaci kubánských občanů v uspokojování základních potřeb, která již dříve byla na nižší úrovni než v Evropě, ale z žalobcem navržených důkazů, ani z dalších podkladů pro rozhodnutí neplyne, že by na Kubě vznikla humanitární krize ohrožující část populace na životě nebo za těžké újmě na zdraví. Institut mezinárodní ochrany nelze vykládat jako nárok na lepší standard života, nýbrž jako ochranu před ohrožením života nebo osobní svobody v důsledku nerespektování základní práv a svobod v zemi původu. Taková hrozící újma z žalobcem předložených důkazů neplyne.
23. Z předložené zprávy Meziamerické komise pro lidská práva pro rok 2024 dle soudu neplyne nic zásadního, co by správní orgány či soud nezjistily i z jiných podkladů. Dle soudu je stěžejní, že porušování práva na svobodu, osobní integritu, domovní svobodu a svobodu pohybu stíhá zejména společensky významné osoby, opoziční politiky, aktivisty či novináře. Žalobce však nelze považovat za veřejně známého aktivistu či obránce lidských práv. Je sice možné, že na Kubě po vlně protestů z června 2021 došlo k přechodnému zhoršení situace politických oponentů, avšak z ničeho neplyne, že by kubánské orgány měly právě žalobce již nyní považovat za takového oponenta či politického aktivistu V tomto ohledu se situace na Kubě nijak významně nezměnila, což soud usuzuje také z dosavadní azylové judikatury ve věcech Kubánců.
24. Žalobcem předložený zákon č. 171/2024, o migraci, ve verzi jeho strojového překladu (pozn. soudu: Patrně jde o ten samý zákon, k němuž se vyjadřuje Informace Ministerstva vnitra z 5. 1. 2026, Bezpečnostní a politická situace v zemi.), kubánské ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo v úředním věstníku až v květnu 2026. Tento zákon se dle čl. 2 písm. a) vztahuje také na kubánské občany. Dle čl. 26 zákon rozděluje kubánské občany na rezidenty na území a na rezidenty v zahraničí. Rezidenti na území jsou ti, kteří splňují podmínku skutečného pobytu (čl. 21 odst. 1), případně ti, kteří z důvodu práce, zdraví, studia apod. pobývají mimo zemi po delší dobu, pokud to prokáží migračnímu úřadu. Rezidenti v zahraničí, kteří usilují o získání statusu rezidenta na území, musí navštívit Úřad pro evidenci totožnosti a bydliště, aby aktualizovali své doklady (čl. 27 odst. 3). Za rezidenty v zahraničí jsou považováni také emigranti, kteří tento status měli již před vstupem tohoto zákona v platnost [čl. 29 odst. 1 písm. b)]. Další odstavce čl. 29 vymezují práva občanů se statusem rezidenta v zahraničí či emigranta. Dle čl. 57 mají kubánští občané právo na vstup, pobyt, tranzit a výstup z území. Mají také právo se zde znovu usadit. Dle čl. 87 odst. 1 se pro vstup na území musí prokázat platným pasem nebo rovnocenným dokladem. Ustanovení § 96 odst. 1, na které upozorňoval žalobce, zakazuje vstup cizinců na území z tam uvedených důvodů, mj. pokud organizují či participují na finančních aktivitách zaměřených proti politickým, ekonomickým a sociálním základům kubánského státu. Konečně je nutné poukázat na čl. 98 odst. 1, dle něhož imigrační úřad může omezit kubánským občanům vstup do země z tam uvedených důvodů. Jde zejména o zajištění obrany, národní bezpečnosti, vnitřního pořádku, potírání epidemií a katastrof, výjimečné situace apod.
25. Ze žalobcem předloženého strojového překladu zákona č. 151/2022, trestní zákoník, vyplynulo, že čl. 185 odst. 1 postihuje jako trestný čin urážku vůči veřejnému činiteli či orgánu. Za tento trestný čin hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až jeden rok nebo pokuta ve výši 100 až 300 kubánských pesos, případně obojí. Jde-li o urážku vybraných osob (kvalifikovaná skutková podstata), pak se dle odst. 2 ukládá trest odnětí svobody na jeden až tři roky. Skutková podstata vymezená v čl. 282 odst. 1 považuje za trestný čin vstup na území bez splnění zákonných formalit nebo migračních předpisů. Za to hrozí trest odnětí svobody na jeden až tři roky nebo pokuta ve výši 300 až 1 000 kubánských pesos, případně obojí.
26. Soud dále ze žalobcem předloženého strojového překladu zákona č. 88/1999, o ochraně národní nezávislosti a hospodářství, zjistil, že tento zákon reaguje na agresi ze strany USA proti Kubě. Skutkové podstaty a pravidla vymezené např. v čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 9 odst. 1 či čl. 11 vymezují trestné činy osob, které se podílejí na poskytování informací složkám USA či související destabilizaci kubánské vlády vždy za pomoci USA. Postihuje se také poškozování hospodářských zájmů Kuby či přijímání a distribuce prostředků pocházejících od vlády USA.
27. Jde-li o právní úpravu, soud při dokazování nepominul ani žalobcem předložený zákon č. 162/2023, o sociálních médiích, ve verzi jeho strojového překladu. Účelem tohoto zákona je dle čl. 1 písm. b) stanovit zásady organizace a fungování všech sociálních sdělovacích prostředků v zemi. Ustanovení tohoto zákona se vztahují také na fyzické a právnické osoby (čl. 2). Dle čl. 5 odst. 1 systém sociální komunikace jedná v souladu se socialistickým státem práv a sociální spravedlnosti, státem demokratickým, nezávislým a suverénním. Dle odst. 2 téhož ustanovení pak rozvoj a šíření systému sociální komunikace upevňují politické, ideologické, ekonomické, sociální a kulturní základy společnosti a státu v souladu s dodržováním zásad a hodnot zakotvených v Ústavě. Podle čl. 6 Ústav pro informace a sociální komunikaci kontroluje systém sociální komunikace v zemi. Dle čl. 13 odst. 3 písm. a) obsah v žádném případě nesmí být použit s cílem podkopat ústavní pořádek a destabilizovat socialistický stát. Dle písm. b) téhož ustanovení nesmí obsah podporovat komunikační agresi namířenou proti zemi a dle písm. i) nesmí hanobit, pomlouvat nebo urážet osoby, orgány, organizace a státní či politické instituce v zemi. Čl. 37 pak definuje skutkové podstaty přestupků a čl. 40 vymezuje toliko peněžité sankce za tyto přestupky.
28. Soud má za to, že žalobcem předložené listiny neprokázaly, že situace na Kubě se nijak azylově relevantně nezměnila od doby posuzování předchozí žádosti žalobce o azyl. Situace na Kubě není příznivá, obyvatelé Kuby nadále čelí politické nesvobodě a eventuálním sankcím spojeným s protirežimním vystupováním. V důsledku ekonomické a surovinové blokády ze strany USA řeší Kuba pravidelné déletrvající blackouty, s tím spojený nedostatek pitné vody, potravin, omezenou možnost cestovat apod. To vytváří prostředí, v němž vzniká sociální nespojenost, lidé sepisují stížnosti a organizují protesty. V politické rovině se pak stávající elity vymezují proti úsilí USA o změnu tamního režimu a – jak plyne z žalobcem předložených podkladů – také potlačují politické oponenty či demonstranty. V oblasti zajištění životních potřeb obyvatel Kuby se situace zhoršila, ale již dříve zde byla nedostatečná, aniž by se však jednalo o všeobecnou humanitární krizi. Obdobně je nezměněná politická situace, přičemž žalobci v důsledku neprokázání jím tvrzeného politického odporu, resp. zásadně projeveného nesouhlasu s režimem na Kubě, žádné sankce v zemi původu nehrozí, neboť není politicky aktivním odpůrcem kubánské vlády.
29. Žalovaný rozhodl o opakované žádosti žalobce v souladu s tehdy platným § 11a odst. 1 a § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvedl nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany a zároveň nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, pro které by žalovaný byl povinen žádost žalobce posoudit meritorně (NSS č. j. 3 Azs 6/2011-96).
30. Žalovaný zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, aby mohl rozhodnout o žádosti žalobce. Žalovaným uvedené úvahy jsou dostatečně přezkoumatelné, aby žalobci umožnily účinně namítat vady napadeného rozhodnutí, přitom zásadní byl závěr o absenci ohrožení žalobce v případě návratu z důvodu vyloučení jeho tvrzeného postavení politického aktivisty.
31. Institut národního humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu byl zrušen zákonem č. 314/2025 Sb. s účinností od 1. 10. 2025. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochraně dne 6. 10. 2025, žalovaný proto nebyl povinen posoudit, zda lze žalobci udělit humanitární azyl. Tento zvláštní institut byl vnitrostátním azylovým instrumentem bez relevantního předobrazu v právu EU. Žalobce poukázal na judikaturu ESLP, dle níž se členské země Rady Evropy mají zabývat také splněním základních humanitárních podmínek v zemi původu, do které má být žadatel navrácen (rozsudek ESLP z 28. 6. 2011, ve věcech Sufi a Elmi proti Velké Británii, stížnosti č. 8319/07 a č. 11449/07). Situaci v somálských utečeneckých táborech, resp. tamní bezvýchodiskovou situaci, kterou ESLP řešil v právě cit. rozsudku, ovšem nelze ani jen volně srovnávat s okolnostmi, jimž nyní čelí Kuba. Institut mezinárodní ochrany není prostředkem nápravy ekonomické nerovnosti ve světě a ani jím objektivně být nemůže. Zákon o azylu zřetelně vymezuje relevantní důvody, pro které lze udělit mezinárodní ochranu. Současnou situaci nelze vnímat jako nový důvod k meritornímu posouzení žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce vycestoval ze země původu legální cestou, nelze tak na něj v zemi původu apriori nahlížet jako na neúspěšného žadatele o azyl, který by mohl být cílem určité šikany.
32. Z výše uvedeného soud neshledal námitky žaloby za důvodné, a proto žalobu zamítl.
33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 16. 9. 2026
Mgr. Kamil Tojner, v. r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.