Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)54 A 7/2025 - 38.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 A 7/2025 - 38
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci
žalobce: M. B., MBA, narozený X
bytem X
zastoupený JUDr. Petrem Doležalem, advokátem
sídlem Mazovská 476, 181 00 Praha 8
proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje
sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. KUUK/007317/2025/DS/Pla,
takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 16. 1. 2025, č. j. KUUK/007317/ 2025/DS/Pla, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. KUUK/007317/2025/DS/Pla, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání jako a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem (dále jen „městský úřad“) ze dne 23. 10. 2024, č. j. MURCE/46751/2024, jímž městský úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Za tento přestupek mu městský úřad uložil podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu pokutu 2 000 Kč a dále mu byla dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 2 500 Kč.
2. Výše kvalifikovaného přestupku se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že 30. 7. 2024 v 00:38 hodin v obci Roudnice nad Labem, v ulici Švermova řídil vozidlo značky Ford, registrační značky X. U domu čp. 1299 byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR z důvodu silniční kontroly. Při silniční kontrole byla na vozidle zjištěna závada dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 211/2018 Sb., vyhláška o technických prohlídkách vozidel (dále jen „vyhláška č. 211/2018 Sb.“) typu B - 3.2.1.3. (Poškození zasklení (praskliny, neprůhledné nebo poškrábané sklo) o velikosti větší než 1/3 výšky průhledné části zasklení na výšku, které se nachází v poli výhledu řidiče směrem dopředu, mimo vymezenou část stírané plochy čelního skla nebo poškození zasklení o velikosti věší než 20 mm, které se nachází ve vymezené části stírané plochy čelního skla) a závada typu B - 3.3.2.3. (Způsob montáže zařízení pro nepřímý výhled na vozidle neodpovídá požadavkům). Tímto jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na bod 3 kontrolní úkon 3.2.1.3. a kontrolní úkon 3.3.2.3. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.
Žaloba
3. Žalobce tvrdil, že městským úřadem uvedená vada typu - 3.3.2.3 (Způsob montáže zařízení pro nepřímý výhled na vozidle neodpovídá požadavkům) se na vozidle nevyskytovala; žalobce oslovil vícero STK, které jednoznačně potvrdili, že závada zjištěná policisty je kvalifikována jako závada typu B – 3.3.4.2 [Nepřípustné úpravy (např. nálepky) nebo poškození zařízení pro nepřímý výhled, které neumožňuje řidiči poskytovat tímto zařízením předepsaný nebo jasný výhled z vozidla směrem dozadu nebo do strany popřípadě před vozidlo]. Uvedené tvrzení správního orgánu o závadě typu B – 3.3.2.3 nemá oporu ve spise, a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.
4. Dále žalobce tvrdil, že podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je řidič povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kterým je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), který v § 36 odst. 1 stanoví, že na pozemních komunikacích lze provozovat pouze technicky způsobilé vozidlo. Závady typu B podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 211/2018 Sb. jsou klasifikovány jako vážné závady, nikoliv nebezpečné. Aby došlo k porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, musela by být provedena technická silniční kontrola podle § 51 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., která by omezila platnost technické prohlídky na 30 dnů. Pokud by následně vozidlo nebylo přistaveno k opakované technické prohlídce s odstraněnou závadou, teprve poté by bylo technicky nezpůsobilé k provozu.
5. Konstatoval, že hlídka policie neprovedla technickou silniční kontrolu podle § 51 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., a tudíž platná technická kontrola nebyla omezena na 30 dnů. Vozidlo bylo v době kontroly technicky způsobilé k provozu podle platné technické prohlídky, a tudíž nelze konstatovat, že žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu
Vyjádření žalovaného k žalobě
6. Dle žalovaného byla při silniční kontrole na vozidle zjištěna závada dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 211/2018 Sb. typu B - 3.2.1.3. [Poškození zasklení (praskliny, neprůhledné nebo poškrábané sklo) o velikosti větší než 1/3 výšky průhledné části zasklení na výšku, které se nachází v poli výhledu řidiče směrem dopředu, mimo vymezenou část stírané plochy čelního skla nebo poškození zasklení o velikosti věší než 20 mm, které se nachází ve vymezené části stírané plochy čelního skla] a závada typu B - 3.3.2.3. (Způsob montáže zařízení pro nepřímý výhled na vozidle neodpovídá požadavkům). Tímto jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na bod 3 kontrolní úkon 3.2.1.3. a kontrolní úkon 3.3.2.3. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb. Výše uvedené je zřejmé z fotodokumentace, jak poškození čelního skla, tak i samolepka ve výhledu řidiče. Kontrolu technického stavu vozidla upravuje interní akt řízení Policie ČR, konkrétně pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie č. 8/2012, kterým se upravuje postup při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Článek 24, odstavec 3 tohoto interního aktu řízení stanoví: „Technická silniční kontrola (TSK) se provádí jako cílená speciální kontrola technického stavu podle právního předpisu. Rozsah a způsob provedení TSK stanoví právní předpis. TSK jsou oprávnění provádět pouze proškolení policisté služby dopravní policie po absolvování kvalifikačního nebo specializačního kurzu, nebo školení a dále policisté mající pro tuto činnost potřebnou praxi a zkušenosti.“ Není pochyb o tom, že proškolení policisté mohou provádět technické kontroly na silnici při zastavení vozidel.
Replika žalobce
7. V podané replice žalobce konstatoval, že fotografie č. 2, označená v legendě jako poškozené čelní sklo vozidla, byla pořízena zvenčí, zepředu vozidla, směrem dozadu skrz čelní sklo. Prasklina zachycená na této fotografii se nachází v levé části záběru, tedy na straně spolujezdce, nikoli na straně řidiče. Fotodokumentace, kterou správní orgány samy označily za hlavní důkaz, tedy popírá jedinou skutkovou oporu, z níž vyšly, totiž větu policejních listin, podle níž šlo o prasklé čelní sklo v zorném poli řidiče.
8. Poukázal na to, že položka 3.2.1.3 přílohy č. 1 vyhlášky č. 211/2018 Sb. obsahuje dvě alternativy. První dopadá na poškození zasklení o velikosti větší než jedna třetina výšky průhledné části zasklení na výšku, které se nachází v poli výhledu řidiče směrem dopředu, avšak mimo vymezenou část stírané plochy čelního skla. Druhá dopadá na poškození zasklení o velikosti větší než 20 mm, které se nachází ve vymezené části stírané plochy čelního skla. Obě alternativy tedy podmiňují naplnění závady tím, kde se poškození nachází, a ke každé z těchto poloh připínají odlišné rozměrové kritérium; kritérium dvaceti milimetrů je vyhrazeno alternativě druhé, u alternativy první je rozhodným kritériem podíl na výšce zasklení. Jediné skutkové zjištění o poloze poškození, které správní orgány učinily, je převzaté z policejních listin, totiž že šlo o prasklinu v zorném poli řidiče. Toto zjištění je vyvráceno fotografií č. 2. Nachází-li se prasklina na straně spolujezdce, není naplněna podmínka první alternativy, podle níž se poškození musí nacházet v poli výhledu řidiče směrem dopředu.
9. O vymezené části stírané plochy čelního skla naproti tomu správní orgány neučinily skutkové zjištění žádné. Věta, podle níž se poškození nacházelo ve vymezené části stírané plochy, je pouhým opakováním textu vyhlášky, nikoli zjištěním opřeným o jakýkoli podklad; ve spise není o velikosti praskliny žádný údaj a žádný ze správních orgánů ani neuvedl, co za vymezenou část stírané plochy považuje.
10. Zdůraznil, že chybějící odrazová plocha zrcátka je poškozením, nikoli vadou způsobu montáže. Rozdíl mezi oběma položkami plyne přímo z normativního textu přílohy č. 1 a k jeho zjištění není třeba dokazování. Fotografii č. 6, označenou v legendě jako detail poškozeného levého zpětného zrcátka, přitom nelze vyložit tak, že by zachycovala jakoukoli vadu způsobu montáže či uchycení; zrcátko je na dveřích osazeno ve standardní poloze. Konstatoval, že nejde o situaci, v níž by ve výroku určité ustanovení chybělo. Výrok nese ustanovení nesprávné, uvádí položku 3.3.2.3, ačkoli popsanému skutku odpovídá položka 3.3.4.2. Vymezení skutku ve výroku proto neumožňuje učinit jednoznačný závěr o tom, jakou povinnost měl žalobce porušit. Tvrzení o závadě podle položky 3.3.2.3 tak nemá ve spise oporu a napadené rozhodnutí je i v této části nepřezkoumatelné.
11. V nyní posuzované věci vymezuje výroková část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i napadeného rozhodnutí porušenou povinnost jako porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na bod 3, kontrolní úkon 3.2.1.3 a kontrolní úkon 3.3.2.3 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb. Ani ve výroku, ani v odůvodnění kteréhokoli z rozhodnutí vydaných v této věci není uvedeno jediné ustanovení zákona č. 56/2001 Sb.
12. Vyhláška č. 211/2018 Sb. přitom onen zvláštní právní předpis nahradit nemůže. Byla vydána podle § 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. k provedení § 48 odst. 7, § 48a odst. 4, § 53 odst. 2, § 54 odst. 4 a 12, § 57 odst. 5, § 58 odst. 3, § 59b odst. 8, § 60 odst. 5, § 62 odst. 3, § 63 odst. 5 a § 79 odst. 8 téhož zákona. Tento výčet je taxativní a neobsahuje § 36, § 37 ani § 38 zákona č. 56/2001 Sb., tedy ustanovení upravující technickou způsobilost a technické podmínky provozu vozidel. Příloha č. 1 vyhlášky ostatně technické podmínky sama nestanoví, nýbrž na ně toliko odkazuje, a to ve znění účinném ke dni skutku na vyhlášku č. 341/2014 Sb., která byla zrušena již ke dni 24. 6. 2023 vyhláškou č. 153/2023 Sb. Klasifikace závad na stupně A, B a C, kterou příloha obsahuje, slouží jako vodítko pro vyhodnocení závažnosti závady, jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodě 19 rozsudku č. j. 9 As 47/2022-23; pramenem povinnosti řidiče není. Chybějící ustanovení není uvedeno ve výroku ani v odůvodnění žádného z rozhodnutí vydaných v této věci. Vymezení skutku ve výroku samo o sobě neumožňuje určit, která technická podmínka a kterého předpisu nebyla splněna, neboť výrok recituje obě vzájemně se vylučující alternativy položky 3.2.1.3 vedle sebe.
Posouzení věci soudem
13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce výslovně uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalovaný nesdělil do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž ve svém hodnocení vycházel jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovaným.
14. Žaloba je důvodná.
15. Soud konstatuje na to, že městský úřad výrokem I. jeho rozhodnutí uznal žalobce vinným „ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.
Dne 30. 7. 2024 v 00:38 hodin v obci Roudnice nad Labem, v ulici Švermova řídil pan B. vozidlo značky Ford, registrační značky X. U domu čp. 1299 byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR z důvodu silniční kontroly. Při silniční kontrole byla na vozidle zjištěna závada dle přílohy č. 1 Vyhlášky č. 211/2018 Sb., vyhláška o technických prohlídkách vozidel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 211/2018 Sb.) typu B - 3.2.1.3. (Poškození zasklení (praskliny, neprůhledné nebo poškrábané sklo) o velikosti větší než 1/3 výšky průhledné části zasklení na výšku, které se nachází v poli výhledu řidiče směrem dopředu, mimo vymezenou část stírané plochy čelního skla nebo poškození zasklení o velikosti věší než 20 mm, které se nachází ve vymezené části stírané plochy čelního skla) a závada typu B - 3.3.2.3. (Způsob montáže zařízení pro nepřímý výhled na vozidle neodpovídá požadavkům). Tímto jednáním pan B. porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. v návaznosti na bod 3 kontrolní úkon 3.2.1.3. a kontrolní úkon 3.3.2.3. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel.“
16. Soud poukazuje na závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46, č. 3656/2018 Sb. NSS, které byly formulovány do následujících právních vět.
17. „I. Správní orgán rozhodující o správním deliktu musí ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) uvést všechna ustanovení, byť obsažená v různých právních předpisech, která tvoří v souhrnu právní normu odpovídající skutkové podstatě správního deliktu.
18. II. Pokud správní orgán ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) neuvede všechna ustanovení, která zakládají porušenou právní normu, bude třeba v každém jednotlivém případě posoudit závažnost takovéhoto pochybení. Při úvahách, zda je neuvedení určitého ustanovení ve výrokové části odstranitelné interpretací rozhodnutí, bude významné zejména to, zda jasné vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel vlastně porušil. Důležité bude též to, jaká ustanovení ve výrokové části správní orgán uvedl, a jaká neuvedl. Ke zrušení rozhodnutí bude třeba přistoupit i tehdy, nebude-li chybějící ustanovení zmíněno ani v odůvodnění rozhodnutí.“
19. Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.
20. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Podle poznámky pod čarou je zvláštním právním předpisem, na který odkazuje uvedené ustanovení, zákon o podmínkách provozu vozidel.
21. Soud konstatuje, že sběrná skutková podstata obsažená v § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu není popsána konkrétně a v úplnosti slovně, ale citované ustanovení obsahuje normu odkazující na jiné právní ustanovení daného zákona, které stanoví jednotlivé povinnosti řidiče. Proto také městský úřad do výroku I. rozhodnutí zahrnul, že znakem skutkové podstaty přestupku je v daném konkrétním případu porušení povinnosti užít vozidlo, které splňuje technické požadavky stanovené zvláštním právním předpisem podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Uvedené ustanovení však obsahuje pouze obecně formulovanou povinnost řidiče užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Jaké technické podmínky musí vozidlo užité řidičem splňovat, je určeno opět prostřednictvím odkazu na jinou právní normu. Za takové situace musí být součástí právní kvalifikace skutku v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu a § 93 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích také uvedení ustanovení zvláštního právního předpisu, které technické podmínky pro užití motorového vozidla stanoví, které nebyly naplněny.
22. Lze poukázat na body 21 a 22 již citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 165/2016-46, podle něhož správní orgán musí ve výrokové části rozhodnutí uvést všechna ustanovení, byť obsažená v různých právních předpisech, která tvoří v souhrnu právní normu odpovídající skutkové podstatě přestupku. Musí tedy rovněž uvést ustanovení odkazující i ve stejném zákoně obsažená ustanovení odkazovaná, stejně jako musí eventuálně uvést normu blanketní a ustanovení jiného právního předpisu, které na normu blanketní navazuje. Výrok rozhodnutí je konstitutivní, esenciální, a proto nepominutelnou součástí správního rozhodnutí. V něm správní orgán formuluje svůj závazný názor v projednávané věci. Výrok proto musí být formulován tak, aby z něho bylo patrno, jakého přestupku (skutkové podstaty) se pachatel dopustil a podle jakého ustanovení právního předpisu mu byla stanovena správní sankce.
23. Podstatou odkazujícího ustanovení je to, že kompletní (plnohodnotná) norma je obsažena ve vícero ustanoveních jednoho nebo více právních předpisů. Z toho logicky plyne, že by správní orgán měl v rozhodnutí uvést veškerá ustanovení, která ve svém celku tvoří aplikovatelnou normu. Právě text § 68 odst. 2 správního řádu, stejně jako text § 93 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (požadujícího, aby byla ve výrokové části uvedena „právní kvalifikace skutku“), jasně směřují k tomu, aby správní orgán uvedl ve výrokové části všechna ustanovení tvořící právní normu zakládající přestupek.
24. Městský úřad ve výroku I. rozhodnutí, který žalovaný napadeným rozhodnutím nijak nezměnil, uvedl toliko § 125c odst. 1 písm. k) a § 5 odst. 1 zákona o silničním provozu a dále vyhlášku č. 211/2018 Sb., která toliko upravuje technickou způsobilost a technické podmínky provozu vozidel. Jak § 125c odst. 1 písm. k) ani § 5 odst. 1 zákona o silničním provozu, tak ani vyhláška č. 211/2018 Sb. přitom nestanoví žádné konkrétní povinnosti, kterou by měl řidič porušit.
25. Soud proto souhlasí se žalobcem v tom, že ve výroku I. rozhodnutí městského úřadu a ani v jeho odůvodnění není uvedeno žádné ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. (v úvahu by dle názoru soudu přicházela přinejmenším § 36 odst. 1, § 38 odst. 1 a § 48 odst. 7 tohoto zákona).
26. Z uvedeného je dle soudu zřejmé, že ve výroku I. rozhodnutí městského úřadu byla nedostatečně vymezena právní kvalifikace přestupku, jehož se měl žalobce dopustit. V tom soud spatřuje vadu řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy pro podstatné porušení ustanovení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
27. Soud dále dodává, že na fotografii pořadové č. 6, která je součástí správního spisu, je zřetelné, že na odrazovém zrcátku na straně řidiče chybí odrazová plocha. Číslo a základní popis závady 3.3.2. přílohy č. 1 vyhlášky č. 211/2018 Sb., kterou městský úřad aplikoval, vymezuje tuto závadu tak, že uchycení zařízení pro nepřímý výhled je uvolněné nebo nelze spolehlivě aretovat v seřízené poloze nebo uchycení neodpovídá požadavkům. Je dle soudu zjevné, že základní popis závady 3.3.2. uvedené přílohy dopadá na nesprávný způsob montáže zařízení pro nepřímý výhled, uvolnění tohoto zařízení nebo to, že toto zařízení nelze aretovat.
28. Soud pak souhlasí se žalobcem v tom, že chybějící odrazová plocha zrcátka je poškozením levého zpětného zrcátka, při kterém není zajištěn předepsaný výhled, nikoli vadou způsobu montáže, toto zrcátko je na dveřích dle názoru osazeno ve standardní poloze. Popsanému poškození levého zrcátka i dle názoru soudu odpovídá číslo a základní popis závady obsažený v položce 3.3.4. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb., která je vymezena tak, že se jedná o nepřípustné úpravy (např. nálepky) nebo poškození zařízení pro nepřímý výhled, při kterém není zajištěn předepsaný výhled nebo poškození, při kterém může dojít k poranění osob.
29. Výrok I. rozhodnutí městského úřadu, který žalovaný napadeným rozhodnutím nijak neupravil, obsahuje položku 3.3.2.3. (Způsob montáže zařízení pro nepřímý výhled na vozidle neodpovídá požadavkům) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb. Tato položka obsažená ve výroku I. rozhodnutí městského úřadu proto neodpovídá fotografii pořadové č. 6, která je součástí správního spisu, podle níž na odrazovém zrcátku na straně řidiče chybí odrazová plocha. Tvrzení o závadě podle položky 3.3.2.3 obsažené ve výroku I. rozhodnutí městského úřadu tedy neodpovídá podkladům založeným ve správním spisu. Skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ rozhodnutí, tak nemá oporu v správním spisu. V tom soud spatřuje vadu dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
30. Soud dále doplňuje, že městský úřad ve výroku I. rozhodnutí doslovně převzal položku 3.2.1.3. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb., neboť uvedl: „Poškození zasklení (praskliny, neprůhledné nebo poškrábané sklo) o velikosti větší než 1/3 výšky průhledné části zasklení na výšku, které se nachází v poli výhledu řidiče směrem dopředu, mimo vymezenou část stírané plochy čelního skla nebo poškození zasklení o velikosti věší než 20 mm, které se nachází ve vymezené části stírané plochy čelního skla.“
31. Městský úřad však ve výroku I. rozhodnutí nespecifikoval, která ze tří v položce 3.2.1.3. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb. popsaných závad čelního skla byla v době přestupku přítomna na vozidle, které řídil žalobce. Lze usuzovat z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí na to, že městský úřad spatřoval závadu v prasklém čelním skle o velikosti větší než 20 mm, které se nachází ve vymezené části stírané plochy čelního skla, což by odpovídalo i fotografiím pořadové č. 2 a 3, které jsou obsaženy ve správním spisu. I v tomto směru tak soud shledal nedostatky výroku I. rozhodnutí městského úřadu.
32. Soud dle § 52 odst. 1 s. ř. s. pro nadbytečnost neprováděl k návrhu žalobce dokazování screenshoty z komunikace s STK, neboť pro posouzení a rozhodnutí věci byl zcela dostatečný obsah předloženého správního spisu, kterým se dokazování v soudním řízením správním neprovádí.
33. Soud tudíž na základě všech výše uvedených skutečností výrokem I. rozsudku napadené rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení dle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s., přičemž věc v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ten bude v dalším řízení ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vysloveným právním názorem zdejšího soudu vázán.
34. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení má poté oporu v § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, jenž měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, přičemž soud žalovanému uložil zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 15 269 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu proti rozhodnutí žalovaného (tj. 3 000 Kč), náklady právního zastoupení žalobce advokátem za 2 úkony právní služby ve výši 9 240 Kč [tj. 2 úkony právní služby po 4 620 Kč dle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) – převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], a náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 2 paušály po 450 Kč za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu). Jelikož je právní zástupce žalobce plátcem DPH, zvyšuje se odměna o částku 2 129 Kč. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení spojených s replikou, neboť v replice obsažená argumentace mohla být uvedena již ve zcela stručné žalobě. Repliku proto soud neshledal za důvodně vynaložené náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 22. září 2026
Mgr. Ladislav Vaško v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z..