Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Af 17/2025 - 91

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci

žalobkyně: BZENEC1630 s.r.o., IČO 22525602

sídlem Růžová 972/1, 110 00 Praha 1

zastoupena advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským

sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov

proti

žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu

sídlem Štěpánská 28, 111 21 Praha 1

za účasti: BZENEC SEKT a.s., IČO 29258936

sídlem Růžová 972/1, 110 00 Praha 1

zastoupena advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským

sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov

o žalobách proti exekučním příkazům žalovaného ze dne 4. 11. 2025, č. j. 8398933/25/2080-81541-609327, č. j. 8398077/25/2080-81541-609327, č. j. 8397423/25/2080-81541-609327, a č. j. 8399508/25/2080-81541-609327

takto:

I. Žaloby se zamítají.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se čtyřmi samostatnými žalobami totožného znění, podanými 28. 12. 2025, domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného – exekučních příkazů na prodej nemovitých věcí k vymožení v nich specifikovaných daňových nedoplatků osoby zúčastněné na řízení (OZNŘ). Nařízení exekuce se týkalo týchž pozemků, součástí jednoho z nich pak je i stavba č. p. X; vše na LV X, k. ú. X.

2. V žalobách popsala, že není daňovým dlužníkem. Žalovaný vede exekuci vůči OZNŘ na základě čtyř zajišťovacích příkazů. Postižené nemovitosti jsou ovšem ve vlastnictví žalobkyně, která je nabyla na základě smlouvy o převodu obchodního závodu z 9. 7. 2025. Příslušný katastrální úřad provedl vklad vlastnického práva dne 15. 8. 2025 s právními účinky k 21. 7. 2025.

3. Usnesením z 26. 1. 2026, č. j. - 34, soud rozhodl o spojení věcí do jednoho řízení a zároveň o odmítnutí všech žalob (stejně jako i připojených návrhů na nařízení předběžného opatření, o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobkyni). Rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) z 19. 6. 2026, č. j. - 53, bylo předmětné usnesení s výjimkou výroku o spojení věcí zrušeno a věc byla zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení s tím, že jí je nutné věcně projednat.

4. Zdejší soud tak následně přípisy z 21. 7. 2026 uvědomil účastníky i OZNŘ o pokračování v řízení. V navazujícím řízení nejprve jednal přímo se žalobkyní, nicméně přes její pasivitu a po vyžádání plné moci pro řízení o kasační stížnosti u NSS dospěl k závěru, že je namístě s ní dále jednat prostřednictvím jejího zástupce. O tom i dalším vývoji řízení ji i jejího zástupce informoval přípisem z 24. 8. 2026. Žalobkyně pak reagovala podáním, v němž vyjasnila své aktuální procesní stanovisko, vč. toho, že trvá na původních návrzích na nařízení předběžného opatření, a reagovala na vyjádření žalovaného k žalobám.

5. K tomu soud podotýká, že v mezidobí ještě obdržel sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, zaslané z datové schránky žalovaného, poukazující na to, že v důsledku výkonu vybrané působnosti při vymáhání daňového nedoplatku dle a , o Finanční správě České republiky, došlo ke změně žalovaného podle Soud v přípise z 3. 8. 2026 vysvětlil, že výkon vybrané působnosti nemá vliv na určení žalovaného v řízení o žalobě proti rozhodnutí (shodně rozsudky NSS č. j. , bod 23, či z 15. 7. 2026, č. j. - 45, bod 17) a nadále jako se žalovaným jednal s Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, který se i poté vyjádřil k podaným žalobám.

II. Žalobní argumentace a postoj žalovaného

6. Žalobkyně zpochybnila doručení jednotlivých exekučních příkazů, potažmo i jejich právní moc a vykonatelnost. Nebyly totiž řádně doručeny daňovému dlužníkovi (OZNŘ), a nemohly proto vyvolat zákonem předvídané účinky. Žalovaný k tomu uvedl, že doručení proběhlo řádně prostřednictvím zmocněnce daňového dlužníka, jehož plná moc se vztahovala i na navazující daňová a exekuční řízení.

7. Klíčová žalobní námitka pak spočívá v tom, že postižené nemovitosti nebyly v době vydání napadených exekučních příkazů ve vlastnictví OZNŘ, nýbrž ve vlastnictví žalobkyně, která je nabyla na základě smlouvy o převodu obchodního závodu. Vlastnické právo bylo následně zapsáno do katastru nemovitostí. Zákaz dispozic s nemovitostmi se tak dle jejího názoru na danou situaci nevztahoval, jinak by rejstříkový soud, potažmo katastr převod nezapsaly. Exekuční příkazy má nadto za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nespecifikoval, z čeho měl plynout zákaz dispozic s nemovitostmi, ani z jakých konkrétních důvodů považuje převod za neplatný. Žalovaný ve skutečnosti vůbec nezjišťoval a neprokázal, komu tedy dotčené nemovitosti náleží, a žalobkyni neumožnil vyjádřit se k podkladům, z nichž vycházel. V replice pak žalobkyně zpochybnila aplikaci , daňového řádu (daňový řád). Namítla, že nedošlo k převodu jednotlivých nemovitostí, ale k převodu obchodního závodu jako celku, takže nemovitosti přešly pouze jako jeho součást. K tomu odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 6. 2022, sp. zn. .

8. Žalovaný oproti tomu popsal, že převod nemovitostí byl v dotčeném rozsahu absolutně neplatný, neboť byl uskutečněn po vzniku účinků exekučního inhibitoria podle § 219 daňového řádu. Nemovitosti zůstaly ve vlastnictví OZNŘ bez ohledu na zápis v katastru nemovitostí. Popsaný zákaz převodu dopadá na každou dispozici vedoucí ke změně vlastníka nemovitosti, vztahuje se tedy i na převod obchodního závodu. Napadené exekuční příkazy obsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, absence bližší identifikace původního exekučního příkazu vydaného vůči daňovému dlužníkovi nezakládá jejich nepřezkoumatelnost.

9. Žalobkyně konečně napadá nepřiměřenost zvoleného způsobu exekuce. Poukazuje na to, že vymáhaná částka činí přibližně 9,7 mil. Kč, zatímco hodnota postižených nemovitostí dle předloženého znaleckého posudku přesahuje 124 mil. Kč. Současně zdůrazňuje, že nemovitosti tvoří výrobní areál sloužící její podnikatelské činnosti, přičemž jejich prodej by jí mohl způsobit závažnou majetkovou újmu. Žalovaný k této námitce zdůraznil, že žalobkyně není daňovým dlužníkem, a proto tuto argumentaci nepovažuje za přípustnou. Dodal, že postupoval v souladu se zásadou přiměřenosti a hospodárnosti. Přesná hodnota nemovitostí se zjišťuje až v další fázi exekučního řízení.

10. Daňový dlužník (OZNŘ) se k věci podrobněji nevyjádřil.

III. Posouzení věci soudem

11. Žalobu podala osoba k tomu oprávněná, jak ve zrušujícím rozsudku dovodil NSS. Učinila tak bez nutnosti vyčerpání řádných opravných prostředků a včas. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů ( věta první ), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Ve věci samé soud rozhodl v souladu s bez nařízení jednání, s čímž účastníci řízení souhlasili. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování, neboť pro posouzení důvodnosti žaloby postačovalo vyjít z podkladů založených v předloženém spisovém materiálu. Jeho obsahem není nutné samostatně dokazovat a žalobkyně do něj nadto měla i u soudu možnost nahlédnout, a to vč. původně neveřejné části spisu, již soud nevyloučil z nahlížení. Dále soud vycházel i z podkladů předložených žalobkyní, k níž měl naopak možnost se vyjádřit žalovaný (doklad o koupi obchodního závodu společnosti BZENEC SEKT a.s. z 9. 7. 2025, doklad o zveřejnění této skutečnosti rejstříkovým soudem ve sbírce listin obchodního rejstříku – výpis z veřejného rejstříku z 16. 7. 2025, rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště Kyjov o provedení vkladu vlastnického práva z 13. 8. 2025, a znalecký posudek Ing. G. M. z 12. 1. 2024, č. 004903/2024).

13. Jde-li v prvé řadě o námitku vadného doručení exekučních příkazů, žalobkyně k tomu uvedla jen tolik, že nebyly v rozporu s § 178 odst. 4 daňového řádu doručeny daňovému dlužníkovi (OZNŘ) a nemohou tak vyvolávat právní účinky. Z tohoto vágního tvrzení nebylo zcela zřejmé, v čem přesně mělo pochybení žalovaného spočívat. Jelikož ovšem nejde o jediný případ týkající se žalobkyně, potažmo daňového dlužníka před správními soudy, zdejší soud dovodil, že tím zřejmě bylo myšleno, že žalovaný chybně doručoval zástupci daňového dlužníka. Z obsahu spisového materiálu totiž vyplývá, že exekuční příkazy byly doručovány zástupci společnosti BZENEC SEKT a.s., zjevně na základě dříve udělené plné moci. Podstatou této námitky tak není otázka doručení jako taková, nýbrž to, zda rozsah uděleného zmocnění pokrýval právě i převzetí napadených exekučních příkazů.

14. Předmětnou námitku již NSS opakovaně neshledal důvodnou. V bodech 11 - 16 výše cit. rozsudku uzavřel, že exekuční příkazy byly daňovému dlužníkovi řádně doručeny prostřednictvím jeho zmocněnce. Dřívější plná moc z 10. 2. 2025 pro advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, na níž odkazoval žalovaný i v nynějším vyjádření k žalobě, se podle NSS vztahovala i na exekuční řízení (shodně např. též již cit. rozsudek NSS a další). Judikatura tedy opakovaně uzavírá, že písemnosti převzal zástupce, který byl k jejich převzetí skutečně oprávněn. Díky tomu tak nastaly účinky doručení přímo daňovému dlužníkovi (§ 41 odst. 1 daňového řádu).

15. Ani v nynější věci soud i s ohledem na obecnost žalobní námitky neshledal důvod se od uvedených závěrů odchýlit a v podrobnostech pak na citované rozsudky odkazuje. Dodává pouze, že ve správním spise nepřehlédl ještě další plnou moc z 12. 8. 2025, nicméně ta nejenže byla udělena pro téhož právního zástupce, ale navíc se týkala jen dílčí otázky – odvolání proti zajišťovacím příkazům. Nelze tedy říct, že by nahrazovala dřívější plnou moc (nebo mohla být považována za její odvolání). Z doručení exekučních příkazů zmocněnému zástupci daňového dlužníka tudíž bylo třeba vycházet jako z doručení řádného a způsobilého vyvolat všechny zákonem předvídané účinky.

16. Před vypořádáním dalších námitek soud pro pořádek předesílá, že jiný jeho senát již v mezidobí zamítl žalobu ve věci čtyř zajišťovacích příkazů, jež představovaly exekuční tituly pro nyní napadené exekuční příkazy (rozsudek z 9. 7. 2026, č. j. - 62).

17. Dále soud zdůrazňuje, že nynější řízení rozhodně nelze pojímat jako ochranu procesních či věcných práv daňového dlužníka (OZNŘ), ale důsledně jen jako ochranu vlastních veřejných subjektivních práv žalobkyně. Podstata sporu tak spočívá právě a jen v tom, zda exekuční příkazy mohly postihnout dotčené nemovitosti, o nichž má žalobkyně za to, že se nacházejí v jejím vlastnictví. Postoji žalobkyně přitom soud nemohl přisvědčit.

18. Exekuční příkazy shledal v prvé řadě přezkoumatelnými. Soud připomíná, že exekuční příkaz a jeho obsah vymezuje § 178 daňového řádu; podstatné náležitosti výroku pak jeho odstavec druhý. Nelze zpochybnit, že kromě zde upravených zvláštních náležitostí zmíněného správního aktu musí exekuční příkaz splňovat také obecné náležitosti rozhodnutí správce daně dle § 102 daňového řádu. Jednou z náležitostí rozhodnutí (a tedy též exekučního příkazu) je podle § 102 odst. 2 a 3 daňového řádu také jeho odůvodnění (např. rozsudek NSS z 20. 6. 2025, č. j. - 32). Správce daně tudíž musí uvést důvody výroku rozhodnutí. Jde-li však o rozsah či hloubku takového odůvodnění, nelze ztrácet ze zřetele už jen to, že dle § 178 odst. 1 daňového řádu je exekuční příkaz prvním úkonem v řízení; správce daně tak z povahy věci nemá s jakými námitkami blíže polemizovat. Postačí, pokud bude alespoň v základních obrysech zřejmé, proč postupoval, jak postupoval. To napadené exekuční příkazy splňují.

19. Jistě, odůvodnění žalovaného je velmi úsporné, když v této souvislosti toliko zmiňuje, že převod vlastnického práva k nemovitým věcem byl podle § 219 odst. 2 daňového řádu absolutně neplatný z důvodu porušení zákazu nakládání s nemovitými věcmi, a proto nemovité věci de iure zůstaly ve vlastnictví OZNŘ. Pohled žalovaného na to, proč byl postižen majetek, u něhož je jako vlastník v katastru nemovitostí formálně uvedena žalobkyně, je z toho ovšem zřejmý. Žalobkyně podle něj není z pohledu práva vlastníkem postižených nemovitostí (v záhlaví ex. příkazů ji označil za vlastníka pouze dle katastru nemovitostí), neboť převod vlastnického práva k nim byl absolutně neplatný. Žalovaný v dostatečné míře též popsal, proč se tak domnívá – porušení zákazu nakládání s těmito nemovitostmi (tzv. inhibitoria).

20. Ač by si soud samozřejmě dovedl představit i podrobnější zdůvodnění (bližší popis dotčeného převodu, označení aktu, z něhož zmíněné inhibitorium vychází), je třeba zdůraznit, že odůvodnění rozhodnutí není hodnotou samou o sobě. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána vždy ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat; ostatně se tím jen oddaluje konečné vyřešení merita sporu (např. rozsudek NSS z 13. 9. 2023, č. j. - 17).

21. Z pohledu soudu lze obě výše popsané skutečnosti jednoduše dovodit a rovněž žalobkyni musely být zřejmé s ohledem na jí uzavřenou smlouvu o koupi obchodního závodu z 9. 7. 2025 (právě tím postižené nemovitosti společně s celým obchodním závodem nabyla), znění § 219 odst. 1 a 2 daňového řádu a na záznamy v katastru nemovitostí. Pokud žalovaný poukazoval na neplatnost převodu s ohledem na účinky tzv. inhibitoria, zjevně tím myslel porušení povinnosti z dříve vydaného a oznámeného exekučního příkazu. Z výpisů z katastru nemovitostí k 9. 7. 2025 či k 27. 8. 2025, částí „D Poznámky a další podobné údaje“), nacházejících se ve správním spise, jasně vyplývá informace o dřívějších exekučních příkazech správců daně, popř. jiných soudními exekutory zahájených exekucí soudními exekutory, včetně exekučního příkazu žalovaného z 29. 5. 2025, č. j. 4945525/25/2080-81541-112338, na nějž poukazoval žalovaný ve vyjádření k žalobě.

22. Ve spojení s obsahem správního spisu (i veřejně přístupného katastru nemovitostí) je tedy rozhodnutí zakládající inhibitorium ve smyslu § 219 odst. 1 daňového řádu, a tedy i důvod neplatnosti následného právního jednání podle odstavce druhého, dobře identifikovatelné. Žalobkyně sice v žalobě obecně tvrdila, že v době převodu netrvaly účinky žádného inhibitoria, v replice již ovšem na zmíněný odkaz žalovaného nijak nereagovala a ve své argumentaci poté fakticky z účinnosti inhibitoria vycházela (pouze brojila proti jeho aplikaci na nynější případ). Soudu přitom není zřejmé, co více měl v tomto směru žalovaný zkoumat, resp. popsat v odůvodnění napadených exekučních příkazů: úvaha založená na porušení inhibitoria, způsobujícího neplatnost následného převodu je poměrně přímočará a nevyžaduje další právní zdůvodnění či dokazování. To potvrzuje ostatně sama žalobkyně, jež napadá závěr o neplatnosti převodu postižených nemovitostí, jejichž je dle katastru nemovitostí vlastníkem. Nejenom daňový dlužník, ale i žalobkyně si tak konkrétních důvodů vydání nyní napadených exekučních příkazů museli být dobře vědomi. Nemluvě o zjevné blízkosti obou společností už jen pro jejich společné sídlo či personální propojenost v osobě R. M., jednatele žalobkyně (k jeho roli ve společnosti daňového dlužníka viz výše zmiňovaný rozsudek ).

23. Soud tak mohl přistoupit k věcné rovině uvedené problematiky.

24. Připomíná, že podle § 219 odst. 1 daňového řádu dlužník nesmí od okamžiku, kdy mu byl oznámen exekuční příkaz a) nemovitou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit, b) odmítnout nemovitou věc, pokud ji koupil na zkoušku nebo se vzdát práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku. Podle odstavce druhé je právní jednání, kterým dlužník porušil takovou povinnost neplatné.

25. Ze správního spisu vyplývá, že již před uzavřením uvedené smlouvy byl vůči daňovému dlužníkovi vydán exekuční příkaz na prodej předmětných nemovitých věcí z 29. 5. 2025, č. j. 4945525/25/2080-81541-112338. Tento exekuční příkaz mu byl oznámen dne 1. 6. 2025 a příslušnému katastrálnímu úřadu doručen 30. 5. 2025; poznámka o omezení dispozic byla následně zapsána v katastru nemovitostí dne 4. 6. 2025. Právě z něj dovozoval žalovaný zákaz dispozic s postiženými nemovitostmi zakotvený v § 219 odst. 1 daňového řádu.

26. Jak se podává i z komentářové literatury, smyslem a účelem tohoto omezení je zabránění zmaření cíle daňové exekuce, jež se týká všech druhů převodů – prodej, směna, darování apod. nebo její zatížení (jako zřízení věcného břemene). Právní jednání provedené v rozporu se stanoveným zákazem jsou ze zákona neplatná, takže při dalším provádění daňové exekuce se k nim nepřihlíží, jako by k nim vůbec nedošlo (Kostolanská, E. in Lichnovský, O., Ondrýsek, R., Nováková, P., Kostolanská, E., Rozehnal, T. Daňový řád. Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2024, s. 970-971). Zákaz převodu je nutné vykládat jako omezení všech majetkových dispozic mezi živými, kterými by došlo ke ztížení nebo zkrácení uplatněných práv oprávněné osoby tím, že by se vlastnický podíl povinného na označeném nemovitém majetku snížil nebo zanikl (Lavický P. in Baxa, J., Dráb, O., Kaniová, L., Lavický, P., Schillerová, A., Šimek, K., Žišková, M. Daňový řád. Komentář. Wolters Kluwer, dostupný v ASPI).

27. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, vyplývající přímo ze zákona a jeho smyslu a účelu. Žalovaný je k ní povinen přihlížet z úřední povinnosti. Daňový řád v žádném případě nevyžaduje, aby se správce daně (žalovaný) nejprve obracel na civilní soud s určovací žalobou, jak žalobkyně tvrdila v žalobě. Je-li pro posouzení podmínek exekuce rozhodné, zda je nemovitost ve vlastnictví dlužníka (§ 218 daňového řádu), jde o předběžnou otázku, kterou správce daně může podle § 99 odst. 1 daňového řádu posoudit samostatně, nebylo-li o ní již pravomocně rozhodnuto příslušným orgánem. Za předběžnou označil otázku neplatnosti převodu postižených nemovitostí ostatně i NSS v bodě 19 zrušujícího rozsudku .

28. Poukazovala-li žalobkyně, že neplatnost převodu nemohl žalovaný dovodit v situaci, kde je jako vlastník postižených nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí, soud dodává, že tato skutečnost uvedenému závěru nebrání. Už jen proto, že v tomto případě, jak popsal i žalovaný, právě pro zvolený způsob převodu nemovitostí v rámci obchodního závodu neměl zápis do katastru nemovitostí konstitutivní účinky, pouze deklaroval nastalou situaci. To konstatoval sám katastrální úřad v rozhodnutí o vkladu vlastnického práva k postiženým nemovitostem z 13. 8. 2025, jsa si dobře vědom poznámek plynoucích ze zahájených exekucí. Podle , (), se totiž vlastnické právo k závodu jako celku nabývá zveřejněním údaje o uložení dokladu o koupi závodu do sbírky listin, je-li nabývající (jako žalobkyně) zapsán ve veřejném rejstříku. V tomto případě k tomu došlo zveřejněním ve sbírce listin k 10. 7. 2025 pod sp. zn. C 417483/SL3/MSPH, jak vyplývá i z dokladu předloženého žalobkyní. To ostatně výslovně potvrzuje i bod 34 samotnou žalobkyní citovaného rozsudku Nejvyššího soudu .

29. Rovněž rejstříkový soud nezkoumá soukromoprávní platnost smlouvy o koupi závodu ani neposuzuje, zda převodce porušil inhibitorium dle daňového řádu. Pouze uloží doklad o koupi závodu do sbírky listin podle , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a jeho uložení zveřejní ( téhož zákona). Zveřejnění dokladu proto samo o sobě nemůže zhojit případnou neplatnost právního jednání podle daňového řádu.

30. Soud tudíž uzavírá, že žalovaný si mohl posoudit platnost převodu postižených nemovitostí jako předběžnou otázku, a pokud uzavřel, že k převodu vlastnického práva k nim došlo v důsledku porušení inhibitoria neplatně, mohl tuto skutečnost při vydání napadených exekučních příkazů rovnou zohlednit a vycházet z toho, že nadále patří daňovému dlužníkovi, vůči kterému se daňová exekuce vede. Jinými slovy mohl postupovat tak, jako by k neplatnému jednání vůbec nedošlo. Neznamená to, že je daňová exekuce nepřípustně vedena vůči žalobkyni, která není daňovým dlužníkem.

31. Jde-li o bližší posouzení toho, zda byl převod postižených nemovitostí skutečně neplatný, pokud k němu došlo v rámci převodu celého obchodního závodu, jehož byly součástí, soud podotýká, že tuto otázku žalobkyně původně v žalobě vůbec nerozporovala. Zvedla ji až v rámci repliky, kdy zcela nově tvrdila nejen to, že je zapsána jako vlastník, ale specificky namítala, že se inhibitorium nevztahuje na převod v rámci obchodního závodu. Tato dílčí námitka je tak z pohledu soudu uplatněna po lhůtě k podání žaloby ( ve spojení s ), tudíž opožděně.

32. Pro úplnost však soud dodává, že ani tuto námitku by neshledal důvodnou. Žalovaný má pravdu v tom, že účinky inhibitoria nelze s ohledem na jeho výše popsaný účel obcházet tím, že určitou věc subjekt nepřevede (např. kupní smlouvou) přímo, ale učiní tak cestou převodu obchodního závodu, jehož je taková věc součástí. Soud nezpochybňuje, že závod je věc hromadná a smlouvou o koupi závodu nabyvatel nabývá vlastnické právo k obchodnímu závodu jako celku. Není proto nutné na něj převádět jednotlivé složky závodu samostatně, neboť převod obchodního závodu uno actu je speciálním právním titulem pro převod jednotlivostí uvnitř závodu, a to i tehdy, pokud se v rámci převodu tyto výslovně nezmíní ( ). Nedochází tak stricto sensu k samostatným převodům jednotlivých částí závodu, ale k jejich přechodu v rámci převedení celého závodu (potud lze plně odkázat i na žalobkyní cit. rozsudek Nejvyššího soudu ).

33. Z toho však nejde dovodit, že by tímto způsobem bylo možné obcházet jednoznačný zákaz dispozic s exekučně postiženým majetkem, zde na základě exekučního příkazu č. j. 4945525/25/2080-81541-112338. To by bylo zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona, jímž je zabránění zmaření daňové exekuce. Ve shodě se žalovaným zdejší soud konstatuje, že pod inhibitorium ve smyslu § 219 odst. 1 písm. a) daňového řádu lze podřadit i převod (přechod) nemovité věci v rámci převodu obchodního závodu. Opačný závěr by byl naprosto absurdní, neboť by účinky daňového inhibitoria bylo možné v případě podnikatelských subjektů snadno obejít pouhou volbou smluvního typu. Zákaz nakládání s majetkem podle § 219 odst. 1 daňového řádu nedopadá pouze na právní jednání, jejichž bezprostředním předmětem je převod konkrétní nemovité věci, nýbrž na všechny druhy převodu vlastnictví, byť je jejich právním následkem stricto sensu přechod vlastnického práva k exekučně postižené nemovitosti na jinou osobu.

34. Opačný závěr nutně nevyplývá ani ze žalobkyní zdůrazňovaného rozsudku , který se dotýkal přechodu pohledávky v rámci převodu obchodního závodu, jež byla sepsána v rámci majetkové podstaty třetí osoby a převodce závodu se domáhal jejího vyloučení incidenční žalobou. V tomto kontextu je logický závěr Nejvyššího soudu, že pohledávka (a s ní spojený vylučovací nárok) přešly na nabyvatele závodu, který se mohl nadále domáhat jejího vyloučení ze soupisu majetkové podstaty třetího subjektu. Šlo tedy o to, že spor mohl pokračovat s osobou, které náleží závod, jehož měla být pohledávka součástí; nejednalo se nezbytně o potenciální vyvádění majetku z majetkové podstaty dlužníka. Z uvedeného tak nelze činit obecnější závěry pro účely nynější věci a dovozovat, že snad je možné navzdory existenci inhibitoria účelově vyvádět majetek dlužníka cestou převodu závodu (jeho jednotlivé části by byly fakticky nepostižitelné). Pokud by snad měl mít názor Nejvyššího soudu tyto širší důsledky, zdejší soud s ním s ohledem na výše uvedené nemůže souhlasit (není jeho závěry ostatně instančně ani jinak vázán a ze shora vyložených důvodů je přesvědčen o tom, že takový eventuální závěr nemůže pro účely správy daní s ohledem na její smysl a účel obstát).

35. Pokud jde o námitku poukazující na nepřiměřenost exekuce s ohledem na nepoměr vymáhaného nedoplatku vůči ceně nemovitostí, soud ve shodě se žalovaným zdůrazňuje, že tato otázka se právní sféry žalobkyně s ohledem na výše uvedené nijak nedotýká. Exekuční příkazy vychází z toho, že jde nadále o majetek daňového dlužníka, žalobkyně tudíž jimi není dotčena. Stěží proto může namítat, že jsou dotčené nemovitosti s ohledem na výši nedoplatku postiženy nepřiměřeně. Tím se ve skutečnosti domáhá ochrany práv jiné osoby – daňového dlužníka. Blíže se proto soud touto otázkou nemohl zabývat (neměl by se jí ostatně důvod zabývat ani tehdy, kdyby výše dospěl k opačnému závěru – pak by dotčené nemovitosti nemohly být postiženy vůbec).

IV. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedených skutečností soud neshledal žaloby důvodnými. Proto je v souladu s výrokem I zamítl. Jelikož soud rozhodl rovnou ve věci samé, nerozhodoval již o návrzích žalobkyně na nařízení předběžného opatření, jež opětovně vznesla ve své replice.

37. Výroky o náhradě nákladů II a III jsou odůvodněny Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

38. Jde-li o výrok IV, soud neuložil OZNŘ samostatnou povinnost, s níž by jí vznikly náklady, ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u NSS, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní též rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá NSS. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet NSS lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 30. září 2026

Mgr. Martin Lachmann v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.