Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
23 A 28/2026 - 21.pdf
PDF · 0 B
No categories available
23 A 28/2026 - 21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci
žalobce:
S. T. W., nar. X, občan X
alias C. J., narozený dne X, nebo P. O., narozený dne X, anebo S. W., narozený dne X
t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců X
proti
žalované:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy
sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6 2026 č. j. KRPA-228215-11/ČJ-2026-000022-ZZC,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, jímž žalovaná rozhodla o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení (EU) 2018/1861 podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“), současně dobu jeho zajištění stanovila na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody, tj. ode dne 11. 7. 2026, podle § 124 odst. 3 ZPC. Žalobce prochází pátráním v informačním systému smluvních států SIS II, vyhlášeným dne 29. 6. 2026, s ukončením dne 22. 6. 2028, Schengen ID: 0004.02|P261800329497|0000|0001.01, žádající stát: DE – Německo (dále jen „Německo“), které vystavil: 068405 LaZuF – Dezernat 34 (ZABSA), č. j. 345/240809058998, důvod: 0002.01 – Státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států, opatření: 0002.01 – zamítnutí vstupu, trestná činnost: 0008.01 – Útok proti veřejnému pořádku a bezpečnosti (výtržnictví, útok na úřední osobu, obecné ohrožení, apod.) a 0001.02 – Ostatní trestné činy proti osobě, osoba užívající identity: S. T. W., nar. X, alias C. J., narozený dne X, P. O., narozený dne X, a S. W., narozený dne X (dále též „záznam SIS“).
2. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou.
3. Žalobce namítá, že v době zajištění pobýval na území ČR oprávněně. Žalovaná vycházela z nesprávného záznamu SIS, podle kterého byl žalobci odepřen vstup a pobyt na území členských států podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení č. 2018/1861 ze dne 28. listopadu 2018 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému (SIS) v oblasti hraničních kontrol, o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a o změně a zrušení nařízení (ES) č. 1987/2006 (dále jen „Nařízení o SIS“), ačkoli byl vyhoštěn toliko a jen z území Německa rozhodnutím ze dne 19. 6. 2026 na dobu dvou let s povinností do 7 dnů opustit Německo. Žalobce se jím řídil a z Německa v dané lhůtě přijel do ČR. Z vyjádření německé strany č. j. PPR-209113/MPS-2026-CZ-1276199/2024-MR žalovaná dovozuje, že koresponduje s výpovědí žalobce. Uvádí, že datum vstupu na území (12. 6. 2026), datum vycestování z Německa (21. 6. 2026), a datum 19. 6. 2026 jako datum zařazení do pátrání, odpovídá tomu, že žalobce byl téhož dne kontaktován policií ohledně vydání rozhodnutí o vyhoštění s povinností opustit území. Účel pátrání považuje žalovaná za splněný. Žalobce tvrdí, že byl evidován kvůli přečinu Porušení výsostné osobní sféry pořízením snímků podle § 201a německého trestního zákoníku. Jeho povaha nenaplňuje důvody pro záznam SIS podle čl. 24 a čl., 25 Nařízení o SIS. Na záznam SIS se nelze spoléhat, je to jen jedna z kumulativních podmínek zajištění. Žalovaná měla seznat, že záznam je chybný, nesplňuje podmínky zajištění, popř. si měla vyžádat upřesnění, zda německá strana má pro záznam SIS zákonný podklad podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení o SIS, či byl důvod pro vydání návratového rozhodnutí podle čl. 2 odst. 1 směrnice č. 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále též „Návratová směrnice“). Takové rozhodnutí však nebylo žalobci sděleno a je rozporné s jemu vydaným rozhodnutím. Žalovaná měla přezkoumat i další podmínky, zejména zákonnost pobytu, což v daném případě neudělala. Tím, že se žalobce v ČR nachází oprávněně, pak účel zajištění, tj. správní vyhoštění, nelze realizovat. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné a nepřezkoumatelné a žalovaná neprovedla veškeré dostupné důkazní materiály potřebné ke zjištění stavu věci. Žalobce poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011 č. j. 7 As 79/2010-150, či na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009 č. j. 1 As 12/2009-61. Žalobce se o uvedeném dozvěděl při zajištění, a již požádal o opravu a výmaz evidovaných údajů, na odpověď čeká. Uvádí, že k žalobě připojil kopii předběžného německého opatření ze dne 15. 6. 2026, screenshot z videa – livestreamu na síti TikTok ze dne 20. 6. 2026, a záznam videa na flashdisku.
4. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které na str. 4 paušálně vylučuje finanční záruku vzhledem k jeho (žalobcově) jednání, ačkoli z ničeho jeho jednání nevyplývá, jedná se tudíž o spekulaci. Na str. 4 napadené rozhodnutí tvrdí, že by žalobce na území podle svých slov rád pobýval a pracoval. Uvedené nemá oporu ve spise, žalobce neřekl, že by zde chtěl být zaměstnán. Žalovaná dále uvádí, že vzhledem k plánu žalobce vycestovat do Turecka, není možné povinnost podle § 123b odst. 1 písm. c) ZPC splnit. Žalobce odcestování do Turecka nepopírá, považuje však za krajně zvláštní, že žalovaná uvedené zmínila v této části odůvodnění. Britští občané mohou vstoupit a pobývat na území Turecka bez víza, žalobce by tímto způsobem splnil to, co mu správní vyhoštění ukládá. Žalovaný proto pochybil v rozporu s výše uvedenými ustanoveními ZPC, Nařízení o SIS, i řadou ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“).
5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ji navrhla jako nedůvodnou zamítnout. Konstatovala, že žalobce má záznam SIS, do něho byl vložen Německem dne 29. 6. 2026 s platností do 22. 6. 2028. Žalobce nerespektoval německé opatření vztahující se na schengenský prostor. Žalovaná rozhodnutí řádně odůvodnila, poukázala na konkrétní okolnosti případu a definovala jednotlivé skutkové jednání, podle kterého by bylo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nedostatečné a došlo k naplnění § 124 odst. 1 písm. e) ZPC, proto byl zajištěný. V rozhodnutí shrnula podstatné skutečnosti skutkového stavu a uvedla, které listinné důkazní prostředky ji opravňují vydat napadané rozhodnutí. Žalovaná jednoznačně prokázala, že žalobce byl na základě opatření Německa zařazen do záznamu SIS, byl detekován jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států. Tato skutečnost byla následně žalovanou potvrzena a prověřena prostřednictvím SIRENE Německo dne 11. 7. 2026 č. j. PPR-209113/MPS-2026-CZ-1276199/2024-MRA. Žalovaná shledala v jednání žalobce rozpor se zájmem společnosti na dodržení podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území ČR, přičemž neoprávněný vstup a pobyt je negativním jevem, ohrožující zájem státu na tom, aby platné právní předpisy byly dodržovány, a aby se na území ČR zdržovali pouze cizinci, kteří tyto normy dodržují. V případě žalobce existuje nebezpečí, že se bude svévolně pohybovat po schengenském prostoru a dále porušovat jemu uložené opatření, jímž mu byl zakázán pobyt a vstup do schengenského prostoru. Odkazuje na str. 3 až 6 napadeného rozhodnutí, kde vysvětlila důvody, proč nepřistoupila k mírnějším opatřením. Pokud správní orgán shledá důvodnou obavu, že se cizinec bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění, což bude nejčastěji vyplývat z dosavadního chování cizince, přistoupí se k jeho zajištění, aniž by bylo užito zvláštní opatření podle § 123b ZPC.
6. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
7. Soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, jelikož žalovaná s projednáním věci tímto způsobem výslovně souhlasila, žalobce se v zákonné lhůtě podle § 172 odst. 5 ZPC nevyjádřil, souhlasil proto konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), současně soud neshledal jednání nezbytným.
8. Městský soud v Praze žalobu neshledal důvodnou. Vycházel z této právní úpravy.
9. Podle § 123b odst. 1 ZPC zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie … je
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo
d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.
10.Podle § 124 odst. 1 písm. e) ZPC policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž … byl uložen jiným členským státem Evropské unie … zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie … a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států. Podle ust. § 124 odst. 3 ZPC policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení, nejsou přípustné.
11. Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.
12. Soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Podle konstantní judikatury NSS platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010 č. j. 9 As 66/2009-46, nebo ze dne 4. 2. 2010 č. j. 7 Afs 1/2010-53, anebo ze dne 23. 7. 2009 č. j. 9 As 71/2008-109). Těmto požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaná v projednávané věci dostála, neboť v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých skutkových a právních okolností vycházela, jakými úvahami byla při svém rozhodování vedena a co ji vedlo k zajištění žalobce a důvody neužití zvláštních opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b odst. 1 ZPC. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se konkrétní situací žalobce podrobně zabývala a napadené rozhodnutí je odůvodněno dostatečně v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu.
13. Předně soud uvádí, že žalobce si je vědom a nesporuje, že mu byl uložen předmětný zákaz v Německu, sporuje však jeho platnost na území schengenského prostoru, podle žalobce se zákaz vztahoval toliko na území Německa. S tvrzením žalobce se soud neztotožnil.
14. Žalobce tvrdí, že na území se nacházel oprávněně, že žalovaná vycházela z nesprávného záznamu SIS o něm. Této námitce soud nepřisvědčil. Soud vycházel z obsahu správního spisu, z něhož jsou pro věc podstatné následující skutečnosti.
15. Záznam SIS k osobě žalobce, kterému byl zakázán vstup do schengenského prostoru podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení o SIS, byl poprvé zjištěn lustrací PČR na místě při pobytové kontrole žalobce. Z Úředního záznamu PČR ze dne 11. 7. 2026 č. j. KRPA-228215-1/ČJ-2026-000022 vyplývá, že dne 10. 7. 2026 v nočních hodinách ve 23:40 hodin ve Vrchlických sadech před budovou Hlavního nádraží v Praze 2 prováděla hlídka PČR pobytovou kontrolu zde se nacházejícího žalobce. Na místě jej ztotožnila podle jím předloženého cestovního dokladu a zjistila, že žalobce má záznam SIS, podle kterého je mu zakázán vstup do schengenského prostoru Německem podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení o SIS. Žalobce při podezření, že se nachází na území ČR neoprávněně, byl převezen na služebnu PČR. Šetřením bylo zjištěno, že žalobci byl odepřen již zmiňovaný vstup do schengenského prostoru a současně, že prochází pozitivně systémem ICIS – pátrání po pobytu Velké Británie č. j. CP-198577270-24.
16. Podle lustrace z Interpolu a záznamu SIS žalobce prochází pátráním informačního systému smluvních států SIS II, vyhlášeným dne 29. 6. 2026, s ukončením dne 22. 6. 2028, Schengen ID: 0004.02|P261800329497|0000|0001.01, žádající stát: DE – Německo, které vystavil: 068405 LaZuF – Dezernat 34 (ZABSA), č. j. 345/240809058998, důvod: 0002.01 – Státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států, opatření: 0002.01 – zamítnutí vstupu, trestná činnost: 0008.01 – Útok proti veřejnému pořádku a bezpečnosti (výtržnictví, útok na úřední osobu, obecné ohrožení, apod.) a 0001.02 – Ostatní trestné činy proti osobě, osoba užívající identity: S. T. W., nar. X, alias C. J., narozený dne X, P. O., narozený dne X, a S. W., narozený dne X.
17. Podle lustrace žalobce ICIS se nad rámec výše uvedeného uvádí: „Kriminální historie osoby činnost: VÝROBA a ŠÍŘENÍ PORNOGRAFIE“.
18. Podle lustrace žalobce schengenský IS osoby: „Trestná činnost: Útok proti veř. pořádku a bezpečnosti (výtržnictví, útok na úřední osobu, obecné ohrožení, apod.), Ostatní trestné činy proti osobě, Schengen ID: 0004.02 P261800329497 0000 0001.01 (DE P261800329497 0000 01), Žádající země: DE – Německo, Ukončení: 22. 6. 2028, Vystavil pod č.j.: 345/240809058998, Vyhlášeno: 29. 6. 2026 12:14:15, Vystavil: 068405 LaZuF – Dezernat 34 (ZABSA), Důvod pátrání: Státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států – čl. 24 a 25 Nařízení (EU) 2018/1861, Opatření: jedná se o osobu, které je zakázán vstup do schengenského prostoru – je nežádoucí nebo představuje bezpečnostní riziko. Účelem je zabránit vstupu/pohybu/pobytu osoby na území schengenského prostoru.“ O uvedeném byla též informována NC SIRENE dne 11. 7. 2026. Žalobce má dva cestovní pasy.
19. Žalobce byl ztotožněn na místě při pobytové kontrole a ověřen na služebně, jak vyplývá z policejního ověření údajů osoby. Z jeho cestovního pasu vyplývá, že přiletěl dne 30. 5. 2026 do Istanbulu a dne 31. 5. 2026 z Istanbulu odletěl.
20. Podle věcí, které měl žalobce při zajištění u sebe, se jedná na osobu na pohybu, měl u sebe kromě jiného mobilní telefon se čtyřmi SIM kartami, nůž, pár tkaniček, power banku, 3x kabel USB, adaptér C na Lightning, 4 modré pilulky, z financí: částku 2,20 € a jednu bankovku nominální hodnoty 50 000 kambodžské měny.
21. V protokolu o podání vysvětlení žalobce dne 11. 7. 2026 žalobce popřel, že by kdy užíval jiná jména, na území členských států EU přicestoval dne 31. 5. 2026 z Turecka do Nizozemí. Poté přijel do Německa, do ČR přijel asi před osmi dny. Měl v plánu odcestovat do Turecka následující den. K dotazu ohledně zamítnutí vstupu do schengenského prostoru ode dne 29. 6. 2026 Německem připustil, že v Německu měl problémy se zákonem a řekli mu, že musí vycestovat z Německa, že je vyhoštěn na dobu 2 let. V zemi původu byl asi před šesti týdny. Na otázku, zda si je plně vědom toho, že pobývá na území neoprávněně bez platného oprávnění k pobytu odpověděl: „Ano, již jsem si toho vědom“. K otázce ohledně finančních prostředků uvedl: „Peníze mám jen minimální hotovost“. Po seznámení s možností užití jednotlivých institutů zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b ZPC, uvedl: „Finanční prostředky na složení kauce nemám a nemám nikoho, kdo by za mě kauci složil. Mám jen minimum finančních prostředků. Teď bydlím krátkodobě na Praze 1 v hotelu. Nemohu se tam zdržovat a hlásit změny bydliště. Nevím, jestli bych zvládl chodit se hlásit na Policii“. V domovském státě se má kam vrátit. V ČR nemá žádné rodinné příslušníky. Žádné vazby zde nemá. V případě návratu do domovské země mu nic nehrozí, je to bezpečná země.
22. Ohledně prověření osoby žalobce žalovaná dne 11. 7. 2026 obdržela od SIRENE Německo pod č. j. PPR-209113/MPS-2026-CZ-1276199/2024-MRA zprávu: „Dotčená osoba poprvé vstoupila na území Spolkové republiky Německo dne 12. 6. 2026. Dne 21.6.2026 osoba vycestovala do zahraničí. Dne 19. 6. 2026 byla osoba na žádost cizineckého úřadu v Boostedtu zařazena do pátrání za účelem zadržení a následného vyhoštění/vykázání. Platnost záznamu je do 20. 6. 2028. Jsou známy následující aliasy: J., C:, nar. X, o., P., nar. X, W., S., nar. X. Osoba vystupující pod jménem W. je evidována v souvislosti s narušením nejintimnější sféry soukromí pořizováním fotografii podle § 201a německého trestního zákoníku. Při několika příležitostech W. živě vysílal situace s našimi kolegy prostřednictvím platformy TikTok“.
23. Na základě shora uvedeného se soud neztotožnil se žalobcem, že by žalovaná vycházela z nesprávného záznamu SIS. Tento záznam SIS ohledně osoby žalobce byl poprvé zjištěn lustrací podle Úředního záznamu PČR č. j. KRPA-228215-1/ČJ-2026-000022 na místě při pobytové kontrole dne 10. 7. 2026 (v nočních hodinách), viz bod 15. tohoto rozsudku, následně vyplývá z písemností založených PČR, a to lustrace z Interpolu a záznamu SIS, lustrace žalobce ICIS, či lustrace žalobce schengenský IS osoby (viz body 16., 17. a 18. tohoto rozsudku) s ověřením údajů podle SIRENE Německo (viz bod 22. tohoto rozsudku). Naopak z ničeho nevyplývá tvrzení žalobce, že vyhoštění uložené mu Německem se vztahovalo toliko na ohraničené teritorium Německa. Takový tvrzený záznam SIS neobsahuje. Soud se proto neztotožnil se žalobcem, že by na území ČR pobýval oprávněně. Soud ověřil, že podklady, které obsahuje správní spis, zakazují žalobci vstup do celého schengenského prostoru podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení o SIS.
24. Žalobce dále tvrdí, že byl evidován kvůli přečinu podle § 201a německého trestního zákoníku. Soud ověřil, že SIRENE Německo dne 11. 7. 2026 pod č. j. PPR-209113/MPS-2026-CZ-1276199/2024-MRA uvedla: „Osoba vystupující pod jménem W. je evidována v souvislosti s narušením nejintimnější sféry soukromí pořizováním fotografii podle § 201a německého trestního zákoníku.“ Podle lustrace žalobce schengenský IS osoby se žalobce dopustil trestné činnosti: „Útok proti veř. pořádku a bezpečnosti (výtržnictví, útok na úřední osobu, obecné ohrožení, apod.), Ostatní trestné činy proti osobě“. Soud proto konstatuje, že žalobce je evidován v souvislosti s narušením nejintimnější sféry soukromí pořizováním fotografii podle § 201a německého trestního zákoníku.
25. Pro úplnost soud uvádí znění trestného činu, který byl žalobci v Německu kladen za vinu. Strafgesetzbuch (StGB) § 201a Verletzung des höchstpersönlichen Lebensbereichs und von Persönlichkeitsrechten durch Bildaufnahmen
(1) Mit Freiheitsstrafe bis zu zwei Jahren oder mit Geldstrafe wird bestraft, wer:
1. von einer anderen Person, die sich in einer Wohnung oder einem gegen Einblick besonders geschützten Raum befindet, unbefugt eine Bildaufnahme herstellt oder überträgt und dadurch den höchstpersönlichen Lebensbereich der abgebildeten Person verletzt,
2. eine Bildaufnahme, die die Hilflosigkeit einer anderen Person zur Schau stellt, unbefugt herstellt oder überträgt und dadurch den höchstpersönlichen Lebensbereich der abgebildeten Person verletzt,
3. eine Bildaufnahme, die in grob anstößiger Weise eine verstorbene Person zur Schau stellt, unbefugt herstellt oder überträgt,
4. eine durch eine Tat nach den Nummern 1 bis 3 hergestellte Bildaufnahme gebraucht oder einer dritten Person zugänglich macht oder
5. eine befugt hergestellte Bildaufnahme der in den Nummern 1 bis 3 bezeichneten Art wissentlich unbefugt einer dritten Person zugänglich macht und in den Fällen der Nummern 1 und 2 dadurch den höchstpersönlichen Lebensbereich der abgebildeten Person verletzt.
(2) Ebenso wird bestraft, wer unbefugt von einer anderen Person eine Bildaufnahme, die geeignet ist, dem Ansehen der abgebildeten Person erheblich zu schaden, einer dritten Person zugänglich macht. Dies gilt unter den gleichen Voraussetzungen auch für eine Bildaufnahme von einer verstorbenen Person.
(3) Mit Freiheitsstrafe bis zu zwei Jahren oder mit Geldstrafe wird bestraft, wer eine Bildaufnahme, die die Nacktheit einer anderen Person unter achtzehn Jahren zum Gegenstand hat:
1. herstellt oder anbietet, um sie einer dritten Person gegen Entgelt zu verschaffen, oder
2. sich oder einer dritten Person gegen Entgelt verschafft.
(4) Absatz 1 Nummer 2 und 3, auch in Verbindung mit Absatz 1 Nummer 4 oder 5, Absatz 2 und 3 gelten nicht für Handlungen, die in Wahrnehmung überwiegender berechtigter Interessen erfolgen, namentlich der Kunst oder der Wissenschaft, der Forschung oder der Lehre, der Berichterstattung über Vorgänge des Zeitgeschehens oder der Geschichte oder ähnlichen Zwecken dienen.
(5) Die Bildträger sowie Bildaufnahmegeräte oder andere technische Mittel, die der Täter oder Teilnehmer verwendet hat, können eingezogen werden. § 74a ist anzuwenden.
26. Žalobce dovozuje, že povaha zmiňovaného trestného činu, nenaplňuje důvody pro záznam do SIS podle čl. 24 a čl. 25 Nařízení o SIS.
27. K nastolené otázce soud předně uvádí, že v daném řízení soud ve věci žalobce podle § 172 odst. 5 musí rozhodnout do 7 pracovních dní ode dne doručení správního spisu soudu. Není to pokračování jeho správního řízení. Přezkoumává důvody aplikace Nařízení o SIS v omezené míře z hlediska formální existence a vykonatelnosti záznamu SIS, zda se záznam SIS týká dané osoby a zda nevykazuje zjevné prvky svévole či nicotnosti. Nemůže přezkoumávat věcnou správnost, zákonnost ani podkladová skutková zjištění, na jejichž základě jiný členský stát schengenského prostoru zanesl záznam o odepření vstupu nebo pobytu žalobce podle čl. 24 nebo čl. 25 Nařízení o SIS. Takové podklady soud nemá k dispozici, záznam SIS provedlo Německo. Nemůže ani hodnotit, zda a jakým způsobem cizinec v cizí zemi skutečně spáchal trestný čin, zda představoval hrozbu nebo porušil pobytové předpisy. Záznam SIS pořízený jiným státem má povahu veřejné listiny a působí v České republice na základě presumpce správnosti aktu v rámci schengenské spolupráce jako závazný podklad. PČR ani soud v daném řízení nemohou revidovat, zda cizinec v cizím státě skutečně naplnil důvody pro vložení záznamu. Existence aktivního a vykonatelného záznamu o odepření vstupu v SIS je pro PČR zákonným důvodem pro vedení úkonů směřujícím k zajištění. Soud proto nesouhlasí, že by se neměl na záznam v SIS nespoléhat. Soud ověřuje, zda existuje formální podklad v SIS, zda záznam v okamžiku zajištění je aktivní a platný, nikoli již expirovaný nebo smazaný, zda PČR správně identifikovala osobu, zda nezaměnila identitu a zda se záznam v SIS skutečně týká žalobce (shoda jména, data narození, otisků či biometrických údajů) a zda rozhodnutí o zajištění vydané na tomto základě netrpí zjevnými formálními vadami, prvky svévole, nicotnosti či absolutního omylu či primárním nedostatkem pravomoci a zda PČR dodržela procesní lhůty pro zajištění, řádně doručila rozhodnutí a zda zkoumala možnost uplatnění mírnějších alternativních opatření (zvláštních opatření za účelem vycestování). Uvedené soud považuje za naplněné.
28. Kromě uvedeného soud konstatuje, že žalobce sporuje nesplnění čl. 24 a čl. 25 Nařízení o SIS toliko obecně. Uvedené články obsahují jednotlivé podmínky vkládání záznamů o odepření vstupu a pobytu (čl. 24) a podmínky pro vkládání záznamů o státních příslušnících třetích zemí, na které se vztahují omezující opatření (čl. 25). Aby konkrétně mohl soud žalobci vyhovět a ověřit, kterou konkrétní podmínku v nich uvedenou žalobce sporuje a která podle něj dána nebyla, pak by ji žalobce soudu musel tvrdit a doložit. Soud proto odkazuje na zásadu dispozitivnosti. Tvrzení, že povaha § 201a německého trestního zákoníku nenaplňuje důvody pro záznam do SIS podle čl. 24 a 25 Nařízení o SIS není dostatečně individualizovaná, aby ji soud jako námitku mohl konkrétně přezkoumat. Pro úplnost soud dodává, že např. podmínka odsouzení až dvou let, popř. peněžitý trest, je z trestného činu zřejmá.
29. Soud proto nesouhlasí, že žalovaná měla seznat, že záznam je chybný, že nesplňuje podmínky zajištění a že by si žalovaná měla vyžádat upřesnění, zda existuje zákonný podklad. Podle soudu správní spis obsahuje dostatek písemností, které se staly podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, zejména lustraci z Interpolu, záznam SIS, lustraci žalobce ICIS, či lustraci žalobce schengenský IS osoby, včetně údajů SIRENE Německo.
30. Jelikož žalobce měl záznam SIS, soud neshledal důvod, aby žalovaná postupovala podle Návratové směrnice (č. 2008/115/ ES), kterou žalobce toliko zmínil, aniž by tvrzení k ní blíže rozvinul.
31. Ačkoli žalobce tvrdí, že rozhodnutí o záznamu SIS mu sděleno nebylo a je rozporné s jemu vydaným, jedná se toliko o tvrzení žalobce.
32. K tvrzení žalobce, že žalovaná měla přezkoumat i další podmínky, zejména zákonnost pobytu, že to v dané věci neudělala, se soud neztotožnil. Žalovaná podmínky zajištění přezkoumala na str. 2 až 6 napadeného rozhodnutí, na str. 7 je zhodnotila a dovodila, že mírnější režim zvláštních opatření podle § 123b ZPC není v případě žalobce dán. Žádnou nezákonnost pobytu žalobce soud v dané věci neshledal.
33. Žalobce dále namítá, že u něho není účel zajištění dán a správní vyhoštění nelze realizovat. Podle soudu naopak účel zajištění u žalobce byl naplněn. Žalobce je starší 15 let, byl mu uložen jiným členským státem zákaz vstupu platný pro území členských států EU, nepostačilo uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a je evidován v informačním systému smluvních států. Ohledně realizace vyhoštění žalovaná na str. 7 napadeného rozhodnutí uvedla: „Z běžné praxe je správnímu orgánu známo, že v případě cizince existuje reálný předpoklad realizace výkonu jeho vyhoštění z území členských států Evropské unie, a to ve stanovené době trvání zajištění, neboť v daném případě neexistuje překážka trvalejší povahy, která by zabraňovala cizinci z území členských států vyhostit. Jak je však správnímu orgánu známo, realizace vyhoštění na území domovského státu cizince je po vyřízení potřebné administrativy možná, pouze se musí zohlednit a vykomunikovat aktuální stav podmínek pro bezproblémovou realizaci vyhoštění cizince.“ Soud konstatuje, že z ničeho nevyplývá, že by žalobce nemohl být vyhoštěn. Žádnou nezákonnost či nepřezkoumatelnost soud v postupu žalované neshledal.
34. K tvrzení žalobce, že žalovaná neprovedla veškeré dostupné důkazní materiály potřebné ke zjištění stavu věci, soud odkazuje na zásadu dispozitivnosti, neboť žalobce neoznačil, co konkrétního podle něj žalovaná opomněla za důkaz provést. Takováto obecná námitka nemůže být úspěšná.
35. Ačkoli žalobce sporuje účel pátrání, ze spisového materiálu vyplývá, že pátrání na něj vydalo Německo, jak je shora popsáno v záznamu SIS, ale rovněž nelze pominout, že žalobce prochází pozitivně systémem ICIS, kdy po něm vyhlásila pátrání i Velká Británie pod č. j. CP-198577270-24 a je zaznamenán i prostřednictvím SIRENE Německo. Soud neshledal proto důvod, proč by účel pátrání nebyl v daném případě naplněný.
36. Soud neshledal, že by rozhodnutí žalované bylo v rozporu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011 č. j. 7 As 79/2010-150, jelikož v daném případě soud neshledal žádné překážky správního vyhoštění žalobce, ani neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009 č. j. 1 As 12/2009-61. Úvahu správního orgánu o tom, zda je vůbec možné rozhodnout o správním vyhoštění cizince a toto rozhodnutí vykonat, obsahuje napadené rozhodnutí na str. 6 až 8.
37. Soud dále konstatuje, že žalobce vytrhává z kontextu obsahu napadeného rozhodnutí poukaz na vyjádření žalované v předposledním odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí „…vzhledem k jeho (žalobcově) jednání“. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že možnost finanční záruky žalovaný uvádí ve třetím odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí jako jedno z možných zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území podle § 123b odst. 1 ZPC pod písm. „b)“, které žalovaný vytučnil, aby jej zdůraznil. Blíže k němu žalovaný dovozuje v předposledním odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí, že finanční záruka není v případě žalobce možná, „ze strany účastníka řízení nebyla nabídnuta a rovněž se na území ČR nenachází žádná osoba, která by byla za cizince ochotna finanční záruku složit. Přesto správní orgán uvádí, i kdyby cizinec finanční záruku byl schopen složit, přesto by vzhledem k jeho jednání nebylo možné zvláštní opatření uložit“. Ačkoli žalobce namítá, že z poslední citované věty nevyplývá jeho jednání, nelze namítanou část věty posuzovat osamoceně bez kontextu obsahu napadeného rozhodnutí. Z něho je zřejmé, proč žalobce byl po kontrole Policií ČR jako cizinec zajištěn, i proč žalovaná neužila zvláštní opatření za účelem jeho vycestování z území podle § 123b odst. 1 ZPC. Žádnou spekulaci v kontextu celého obsahu napadeného rozhodnutí soud neshledal. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žádný zásah do práv žalobce citovanou částí věty žalovaného neshledal i proto, že žalobce ve správním řízení ani soudu žádnou finanční záruku sám či prostřednictvím jiné osoby nezmínil a ani nenabídl. Soud se proto blíže otázkou nabídky finanční záruky nemohl zabývat.
38. Žalobce dále nesouhlasí se žalovanou, že by zde chtěl pobývat a pracovat. Uvedené tvrzení podle žalobce nemá oporu ve spise a žalobce jej neřekl. Soud uvádí, že v posledním odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že „poslední podmínka zvláštního opatření, tedy povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, neskýtá ze strany cizince záruky, že bude podmínky opatření dodržovat, což je podloženo skutečností, že nectí zákony České republiky a Německa. Cizinec sám v rámci sepsání protokolu o podání vysvětlení uvedl, že neví, zda by byl ochoten se hlásit na policii, dle svých slov by rád pobýval a pracoval na území ČR a není si vědom, že je evidován v informačním systému smluvních států. Nad to uvedl, že má v plánu vycestovat do Turecka, tudíž by pro něj nebylo možné tuto povinnost plnit.“ K citovanému soud ověřil ze správního spisu, že žalobce v protokolu o podání vysvětlení uvedl ohledně pobytu, že do ČR přicestoval „asi před osmi dny… v Hotelu Ceasar. Tam mám ubytování od dne 07. 07. 2026 do dne 11. 07. 2026. …Peníze mám jen minimální hotovost . …Mám jen minimum finančních prostředků. Teď bydlím krátkodobě na Praze 1 v hotelu. Nemohu se tam zdržovat a hlásit změny bydliště. Nevím, jestli bych zvládl chodit se hlásit na Policii.“ Soud se ztotožnil se žalobcem, že v napadeném rozhodnutí je nepřesně uvedeno, že by zde chtěl pobývat a pracovat. Tato nepřesnost a dílčí námitka však nezasahuje do práv žalobce, aby z uvedeného důvodu soud napadené rozhodnutí rušil a vracel žalovanému. Ostatně žalobce neoznačil, jaký má zdroj svých příjmů, když měl u sebe toliko částku 2,20 € a jednu bankovku nominální hodnoty 50 000 kambodžské měny.
39. Žalobce dále poukazuje na to, že žalovaná dovodila, že vzhledem k plánu žalobce vycestovat do Turecka, není možné povinnost podle § 123b odst. 1 písm. c) ZPC splnit. Žalobce uvádí, odcestování do Turecka nepopírá, považuje však za krajně zvláštní, že žalovaná uvedené zmínila v této části odůvodnění. Poukazuje na to, že britští občané mohou vstoupit a pobývat na území Turecka bez víza a žalobce by tímto způsobem splnil to, co mu správní vyhoštění ukládá. Soud na žalobcem konstatovaném jako krajně zvláštním nic krajně zvláštního neshledává. Žalobce uvedl, že má v plánu odjet do Turecka, je proto logické, že by nemohl dodržovat povinnost osobně se hlásit na policii v době policií stanovené, jak uvedla žalovaná v posledním odstavci na str. 4 napadeného rozhodnutí. V Turecku by takovou povinnost dodržet objektivně nemohl a nemohla by mu být ani stanovena. Není rozhodné, že britští občané mohou pobývat na území Turecka bez víza, podstatné je, že žalobce má záznam SIS, byl ztotožněn v době trvání vyhoštění z EU na území ČR a mírnější opatření nebylo možné v jeho případě užít. Soud doplňuje, že pokud žalobce uvádí, že „britští občané mohou vstoupit a pobývat na území Turecka bez víza, žalobce by tímto způsobem splnil to, co mu … správní vyhoštění ukládá“, pak již mohl takto žalobce postupovat a vyhnout se správnímu řízení. Soud však neuvěřil žalobci, že měl v plánu skutečně odcestovat do Turecka. Tomu totiž nic nesvědčilo. Neměl při sobě žádnou platební kartu ani zakoupenou letenku do Turecka a ani hotovost na její nákup, což i sám připustil, že nedisponuje finančními prostředky a byl evidentně osobou na pohybu, když v 23:40 hodin byl kontrolován policejní hlídkou ve Vrchlických sadech před budovou Hlavního nádraží v Praze 2, v místě, kde se scházejí bezdomovci a osoby bez pobytu, což byl zřejmě i důvod jeho kontroly.
40. Žalobce dále namítá, že žalovaný pochybil v rozporu s ustanoveními ZPC, Nařízení o SIS, i řadou ustanovení správního řádu. Tato dílčí námitka není žalobcem konkretizovaná, soud odkazuje na zásadu dispozitivnosti soudního řízení správního. Není možné, aby žalobce předmět soudního přezkumu vymezil obecnými odkazy bez souvislosti se skutkovými výtkami. Odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu či listinách zachycené musí být zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy, aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005 č. j. 2 Azs 92/2005-58). Soud je povinen vypořádat jednotlivé žalobní body, aby nezatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností, není ale povinen na základě vágních odkazů žalobní body či podpůrné argumenty dohledávat ve spisech či v zaslaných dokumentech. Opačný postup by porušoval dispoziční zásadu a zasahoval by do rovného postavení účastníků řízení (§ 36 odst. 1 s. ř. s.). Jinými slovy, není na soudu, aby v odkazovaných podáních vyhledával skutečnosti, které jsou způsobilé být součástí žaloby.
41. Žalobce k žalobě připojil kopii předběžného německého opatření ze dne 15. 6. 2026, screenshot z videa – livestreamu na síti TikTok ze dne 20. 6. 2026, a záznam videa na flashdisku. Byť zmiňované přímo žalobce nenavrhuje, aby je soud jako důkaz provedl, ze všech okolností vyplývá, že je soudu za důkaz předkládá. Soud považuje správní spis žalované za dostatečný, a písemnosti v něm obsažené se staly podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Bylo by proto nadbytečné takové případné důkazy provádět i proto, že žalobcem nabídnuté důkazy soud nepovažuje ve věci za rozhodné.
42. K otázce rozsahu přezkumu věci, že Nejvyšší správní soud konstatoval, že „správní soudy jsou povinny při přezkumu dodržení podmínek zákonnosti zajištění cizince, které vyplývají z unijního práva [...] přihlížet z moci úřední k vadám a nezákonnostem rozhodnutí o zajištění, které soudy zjistí, případně které vyjdou v řízení najevo, přestože nejsou součástí uplatněných žalobních bodů“ (viz rozsudek Nejvyššího správního ze dne 31. 1. 2023 č. j. 5 Azs 96/2021-39, bod 44.). Soud konstatuje, že z obsahu správního spisu žádné žalobcem tvrzené pochybení nevyplynulo ani nebylo soudem z moci úřední žádné zjištěno, aby mělo dopad do žalobcových práv.
43. Ke dni vydání tudíž napadené rozhodnutí obstálo.
44. Soud s ohledem na mezinárodní závazky České republiky dále zkoumal, zda nenastala po vydání rozhodnutí nějaká skutečnost, jež by trvání zajištění bránila. Uvedený požadavek vyplývá z čl. 5 odst. 4 Úmluvy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2019 č. j. 9 Azs 193/2019-48). Soud v dané věci neshledal žádnou zásadní okolnost, kvůli níž by mělo dojít k prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s.
45. Žalobu soud neshledal důvodnou. Na základě výše uvedených důvodů soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
46. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s.
47. Žalobce neměl ve věci úspěch, nepřísluší mu právo na náhradu nákladů, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ostatně ani žádné náklady soudu nedoložil.
48. Žalovanému pod výrokem III. tohoto rozsudku soud náhradu nákladů řízení přiznat podle stávající judikatury nemohl, náklady podle ní nepřesáhly jeho běžnou administrativní činnost.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 10. srpna 2026
Mgr. Iveta Postulková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.