Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 Ad 44/2025 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci

žalobkyně: B. K.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2025, čj. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci a žaloba

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná odňala žalobkyni od 6. 6. 2025 invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 25. 4. 2025 již žalobkyně není invalidní. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posouzení zdravotního stavu lékařem IPZS pro námitkové řízení ze dne 14. 8. 2025, podle něhož též žalobkyně není invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 25 %. Ačkoli žalobkyně v žalobě navrhla pouze zrušení prvostupňového rozhodnutí, je patrné, že žaloba směřuje proti napadenému rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu a na jehož vydání žaloba časově navazuje.

2. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři. Namítá, že z důvodu třesu rukou a hlavy nemůže vykonávat dlouhodobé manuální práce. Rok nemohla najít práci, kde by ji s ohledem na zdravotní stav přijali, nyní pracuje v chráněné dílně. V roce 2024 prodělala operaci kyčelního kloubu, který byl nahrazen implantátem, a následně revizi a reoperaci jizvy. Byly u ní patrné známky artrózy bederní páteře. Má stále bolesti okolo jizvy do třísla, dochází na ortopedii a rehabilitaci, ale zdravotní stav se nelepší. Posudkoví lékaři nezkoumali podrobněji její zdravotní stav, pohyblivost a schopnost 100% plnění pracovního výkonu. Žalobkyně nebyla přizvána na jednání, a posudkoví lékaři si tak nemohli učinit odpovídající představu o jejím zdravotním stavu. Třes rukou a pooperační komplikace kyčelního kloubu žalobkyni omezují i v běžném životě. Má problémy s chůzí i na menší vzdálenost, nemůže déle stát nebo sedět, denní aktivity jsou zásadně omezeny. Rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěry posudku vypracovaného pro účely řízení o námitkách. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen na základě veškeré předložené zdravotnické dokumentace a závěry posudku vychází ze zjištěných diagnóz. S ohledem na nesouhlas žalobkyně s posouzením zdravotního stavu navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“).

Podstatný obsah správního spisu

4. Ze správního spisu plyne, že lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) v posudku ze dne 27. 5. 2024 dospěl k závěru, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 35 %. Den vzniku invalidity určil dnem 22. 2. 2024, dobu platnosti posudku stanovil do 28. 2. 2025. Posuzující lékař uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je artróza pravého kyčelního kloubu III. stupně, kterou s ohledem na indikované operativní řešení (totální endoprotézu) hodnotil jako středně těžké postižení podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) oddílu A (artropatie) položky 1b (středně těžké postižení) přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Vzhledem k přidruženým onemocněním (bolestivému páteřnímu syndromu lumbosakrální a krční páteře) stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí, tedy 35 %. S ohledem na předpokládanou stabilizaci po operativním řešení stanovil kontrolní lékařskou prohlídku za rok.

5. V posudku ze dne 25. 4. 2025 posuzující lékař IPZS na základě zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře, nálezu z ortopedie ze dne 11. 2. 2025 a nálezu neurologie ze dne 9. 1. 2025 dospěl k závěru, že žalobkyně již není invalidní. Den zániku invalidity stanovil dnem posouzení. Popsal, že operace kyčle pro artrózu III. stupně proběhla v červnu 2024, v červenci 2024 byla provedena revize pro hematom v jizvě, hematom byl vypuštěn, další průběh byl bez komplikací. Po lázeňské léčbě v říjnu 2024 došlo ke zlepšení a zmírnění bolestí, přetrvávaly bolesti v oblasti jizvy, kontrolní rentgenové vyšetření v prosinci 2024 bylo v normě, totální endoprotéza byla plně integrována. Dle ortopedické kontroly v únoru 2025 žalobkyně kyčel plně zatěžuje, objektivně byla jizva klidná, pohyb kyčle volný, RTG i klinický nález byl dobrý. Doporučena byla plná zátěž bez zvláštních omezení, kontrola s odstupem roku od operace. Dále měla žalobkyně bolesti lumbosakrální páteře vpravo s vyzařováním po zevní straně pravé dolní končetiny ke kotníku a do pravého třísla, při obtížích užívá Diclofenac s účinkem, má občasné bolesti krční páteře s iradiací do hlavy. Podle neurologické zprávy z ledna 2025 trpí žalobkyně jemným třesem hlavy a končetin, který se jeví jako polékový, po vysazení Agenu (amlodipinu) došlo ke zmírnění, s pravděpodobným podílem třesu esenciálního. Doporučeno užívat Rivotril při potížích. Posuzující lékař dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je bolestivý páteřní syndrom lumbosakrální páteře, který hodnotil jako lehké postižení dle kapitoly XIII oddílu E (dorzopatie a spondylopatie) položky 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének) písm. b) (s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vzhledem k přidruženým postižením stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozmezí, tedy 20 %. Žalovaná na podkladě tohoto posudku prvostupňovým rozhodnutím odňala žalobkyni invalidní důchod. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž vyjádřila nesouhlas s odnětím invalidního důchodu s tím, že má stále zdravotní problémy. K tomu předložila zprávu z ortopedické ambulance ze dne 10. 6. 2025, zprávu z kardiologické a interní ambulance ze dne 3. 7. 2025 a zprávu z rehabilitace ze dne 24. 7. 2025.

6. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobkyně dne 14. 8. 2025 posouzen lékařem IPZS, který na základě doložených lékařských nálezů dospěl k závěru, že žalobkyně již není invalidní, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %. Shledal, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav po totální endoprotéze pro artrózu pravého kyčelního kloubu III. stupně s dobrým rentgenologickým i klinickým nálezem. K tomu citoval nálezy z ortopedie ze dne 11. 2. 2025 a 10. 6. 2025 a zprávu z rehabilitačního oddělení ze dne 24. 7. 2025. Dle posuzujícího lékaře funkční postižení páteře nezpůsobuje významné potíže. Potíže jsou intermitentní, žalobkyně při vyšetřeních udává málo významné bolesti kolem kyčle a pocit zatuhnutí. Objektivní neurologický nález byl bez patologie. Méně se uplatňuje též recidivující bolest v oblasti krční páteře a cervikokraniální syndrom při poruše dynamiky krční páteře a blokádách hlavových kloubů a mírný třes hlavy a končetin. Ostatní postižení vypočtená v diagnostickém souhrnu pracovní potenciál podstatně nelimitují. Rozhodující postižení hodnotil lékař IPZS podle kapitoly XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích) oddílu B (postižení končetin) položky 8 (endoprotézy na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu) písm. a) (lehké poruchy, lehké omezení hybnosti a funkce jednoho nebo dvou velkých kloubů dolních končetin nebo závažnější omezení hlezenního kloubu, omezení jen pro delší chůzi a stání) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro komorbidity byla zvolena horní hranice rozmezí pro tuto položku, která byla s ohledem na dělnickou profesi žalobkyně navýšena o 10 procentních bodů.

7. Žalovaná na podkladě naposledy uvedeného posudku napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.

Posouzení věci soudem

8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( a 2 ). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle

9. Podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

10. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.

11. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla stěžejním důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. , č. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. -20; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

12. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. -52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

13. Soud si za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně a poklesu její pracovní schopnosti vyžádal v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudek posudkové komise v Plzni.

14. Posudková komise v Plzni dospěla v posudku ze dne 23. 6. 2026 k závěru, že žalobkyně nebyla od 25. 4. 2025 invalidní. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

15. Posudek posudkové komise dle soudu splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, jak byly vymezeny judikaturou správních soudů. Posudková komise ve složení z předsedkyně – posudkové lékařky, dalších lékařů z oborů ortopedie a neurologie a tajemnice při vypracování posudku vycházela z úplné zdravotnické dokumentace žalobkyně, včetně lékařských zpráv z ortopedie, neurologie, rehabilitace a kardiologie doložených žalobkyní v řízení před soudem. I na základě těchto zpráv dospěla ve shodně s lékaři IPZS k závěru, že žalobkyně nebyla od 25. 4. 2025 do vydání napadeného rozhodnutí (25. 8. 2025) invalidní. Soud měl v daném případě k dispozici tři odborné posudky lékařů IPZS a posudkové komise, které se shodovaly v podstatném závěru, že u žalobkyně se v době konání kontrolní lékařské prohlídky nadále jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pokles její pracovní schopnosti však nedosahoval 35 %. Posudková komise shodně s lékařem IPZS námitkového řízení vyhodnotila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav po totální endoprotéze provedené v červnu 2024 pro koxartrózu III. stupně vpravo. To ostatně koresponduje i s žalobní argumentací, v níž žalobkyně zdůrazňuje omezení po operaci kyčelního kloubu.

16. Posudková komise zdůvodnila, proč na základě podrobně rekapitulovaných odborných nálezů a konzultace ortopeda a neurologa při jednání posudkové komise stejně jako lékař IPZS v námitkovém řízení hodnotila stav po operaci kyčle jako lehké postižení podle kapitoly XV položky 8 písm. a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vyložila, že stav po totální endoprotéze byl s příznivým rentgenologickým i klinickým nálezem. Poukázala na to, že po operaci pravého kyčelního kloubu provedené 17. 6. 2024 a následné revizi dne 3. 7. 2024 pro hematom v jizvě byl další pooperační průběh bez komplikací. Po lázeňské léčbě (17. 9. 2024 až 14. 10. 2024) došlo ke zlepšení a zmírnění bolestí, žalobkyně pociťovala bolest v oblasti jizvy, na kontrolním rentgenovém vyšetření 2. 12. 2024 byl nález v pořádku, TEP s plnou integrací. Dle zpráv z ortopedie z 11. 2. 2025 a 10. 6. 2025 byl po totální endoprotéze pravého kyčelního kloubu klinický i rentgenologický nález dobrý, jizva byla klidná, žalobkyně pravou dolní končetinu při chůzi plně zatěžovala, objektivně byl pohyb kyčle volný, byla doporučena plná zátěž bez zvláštních omezení. Dle zprávy z rehabilitace ze dne 24. 7. 2025 žalobkyně od operace subjektivně pociťuje bolest pravého třísla do stehna, ujde 3 km, objektivně nekulhá, hybnost kyčle je volná, bolestivá byla protiodporová flexe, flexory byly mírně zkrácené, žalobkyni byla doporučena léčebná tělesná výchova na uvolnění podél jizvy. Posudková komise vyložila, že stav odpovídá lehkému funkčnímu postižení, neboť lze připustit přítomnost lehkého omezení funkce jednoho velkého kloubu dolních končetin pro delší chůzi a stání, byť dle zprávy z rehabilitačního oddělení žalobkyně ujde 3 km. Závěry posudkové komise logicky navazují na popsaná zjištění z odborných lékařských nálezů, které žalobkyně nijak nezpochybnila, a nevykazují žádné rozpory. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla shledána invalidní v prvním stupni pro artrózu pravého kyčelního kloubu III. stupně v době před provedením totální endoprotézy, s předpokladem zlepšení stavu po operaci. Z lékařských nálezů citovaných v posudku je patrné, že tento předpoklad se potvrdil. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti pak stanovila posudková komise v souladu s touto položkou, pro kterou je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 10 až 15 %. Řádně zdůvodnila, proč zvolila horní hranici rozmezí a dále ji navýšila dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o maximálně možných 10 procentních bodů na celkových 25 %. Posudková komise při stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti dle příslušné položky v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity zohlednila i vliv dalších zdravotních postižení žalobkyně, včetně žalobkyní v žalobě zmíněného mírného třesu hlavy a končetin, pravděpodobně esenciálního, a problémů s páteří, pro které byla vyšetřována na neurologii. Vzala v úvahu i známky intervertebrální artrózy na dolní bederní páteři, které byly popsány v nálezu z června 2025. Jak bylo výše uvedeno, dle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle postižení, které bylo vzato za jeho rozhodující příčinu, se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti. Posudková komise v maximální možné míře dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zohlednila, že vliv nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně na schopnost využívat dosažené vzdělání a pracovní zkušenosti (žalobkyně má základní vzdělání a pracovala jako dělnice) je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, navýšením této hranice o 10 procentních bodů. Větší navýšení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity neumožňuje. Uzavřela, že žalobkyně není pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav schopna práce fyzicky těžké, s manipulací s těžkými břemeny, ve vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách.

17. Závěry posudkové komise vychází ze všech dostupných lékařských nálezů, korespondují s popsanými zjištěními a jsou řádně zdůvodněné. Soud v posudku neshledal nedostatky, které by bylo třeba odstranit dalším dokazováním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, čj. −32, bod 21). Účastnice řízení nevznesly proti posudku posudkové komise žádné výhrady, jimiž by jeho zdůvodněné závěry zpochybnily, a které by odůvodnily zadání doplňujícího posudku, ani nenavrhly doplnění dokazování zadáním dalšího posudku. Řízení před správními soudy je přitom ovládáno zásadou projednací, nikoli vyšetřovací (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, čj. -129, nebo ze dne 5. 3. 2015, čj. -23). Skutkový stav je proto zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených s tím, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.

18. Soud připomíná, že při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je třeba vycházet ze zdravotního stavu doloženého výsledky odborných vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění), nikoli ze subjektivních pocitů žalobkyně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, čj. -46). Posudková komise, která má odbornou kompetenci v oblasti posudkového lékařství (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, čj. -27, nebo ze dne 6. 8. 2019, čj. -21), musí provést posouzení na základě objektivních kritériích stanovených v právní úpravě. Soud nepopírá, stejně jako to nečiní lékaři IPZS a posudková komise, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její pracovní schopnost (§ 26 zákona o důchodovém pojištění). Lékařskými vyšetřeními objektivně zjištěný zdravotní stav ke dni odnětí invalidního důchodu však nedosahoval takové míry závažnosti, aby odpovídal dolnímu prahu invalidity tak, jak byl nastaven v právní úpravě.

19. Uvádí-li žalobkyně, že se jí s ohledem na třes rukou podařilo najít zaměstnání až na chráněném trhu práce, soud upozorňuje, že chráněný trh práce je určen pro osoby se zdravotním postižením, jimiž nejsou pouze osoby invalidní, ale též osoby zdravotně znevýhodněné. Soud dále připomíná, že pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ). Pro danou věc bylo rozhodné, zda byl důvod k odnětí invalidního důchodu, k němuž došlo ke dni 6. 6. 2025. Má-li žalobkyně za to, že se její zdravotní stav poté zhoršil, má možnost kdykoli podat žádost o přiznání invalidního důchodu, k níž může doložit aktuální lékařské zprávy.

20. K námitce žalobkyně, že posudkoví lékaři IPZS učinili závěr o jejím zdravotním stavu bez její osobní účasti, soud uvádí, že není povinností orgánů lékařské posudkové služby v každém případě provést osobní vyšetření posuzovaného, jedná se pouze o možnost, kterou posudkoví lékaři či posudková komise disponují [ a a odst. 5 , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; dále viz např. body 22 až 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, čj. -27, které lze obdobně použít též ve vztahu k zákonu o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů.] Úkolem lékařů IPZS a posudkové komise je hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. -19). Osobní účast posuzované osoby při posouzení zdravotního stavu není nutná, pokud byl zdravotní stav dostatečně zjištěn lékařskými vyšetřeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, čj. -70, č. 1001/2006 Sb. NSS, či bod 15 usnesení téhož soudu ze dne 30. 1. 2025, čj. -28, a v něm uvedenou judikaturu). Posudkoví lékaři IPZS a posudková komise vyšli z lékařských zpráv, které považovali za dostatečný podklad pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Ani námitka, že žalobkyně nebyla osobně přítomna posouzení zdravotního stavu lékaři IPZS, tedy není důvodná.

21. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že zdravotní stav žalobkyně byl dostatečně prokázán posudkem posudkové komise, který odpovídá požadavkům úplnosti a přesvědčivosti tak, jak byly vymezeny judikaturou správních soudů. Soud dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ke dni, k němuž byl odňat invalidní důchod, dosahoval pouze 25 %, a žalobkyně tedy nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná proto postupovala správně, když rozhodla o odnětí invalidního důchodu.

Závěr a náhrada nákladů řízení

22. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu podle 78 odst. 7 zamítl.

23. Soud vycházel z posudku posudkové komise, který byl účastnicím zaslán k vyjádření, a obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud neprovedl důkazy označené v žalobě, neboť skutkový stav byl pro účely rozhodnutí soudu dostatečně zjištěn posudkem posudkové komise. Pokud jde o lékařské zprávy, soud nemá odborné znalosti k tomu, aby z nich sám vyvodil relevantní skutkové závěry ohledně poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise, do jejichž kompetence zhodnocení odborných lékařských zpráv náleží, měla předložené zprávy k dispozici a vycházela z nich. Soud neprovedl ani navržený důkaz účastnickým výslechem žalobkyně, neboť posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou otázku, kterou nemůže soud posuzovat sám na základě výpovědi žalobkyně. Pro určení stupně invalidity nejsou rozhodující subjektivně vnímané zdravotní obtíže, ale objektivní omezení pracovní schopnosti na podkladě medicínsky doložených příčin. Zdravotní postižení a s ním související míra poklesu pracovní schopnosti nejsou skutečnostmi, které by nebylo možné prokázat jinak ( , , ve znění pozdějších předpisů, který se použije v řízení ve správním soudnictví dle ; viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2018, čj. -24).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a 2 Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná nemá v souladu s na náhradu nákladů řízení nárok, neboť projednávaná věc je věcí důchodového pojištění. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 14. srpna 2026

Lenka Oulíková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.