Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 A 27/2026 - 17

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci

žalobkyně: T. V., narozena X

státní příslušnice Ukrajiny

t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem

zastoupena advokátem Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL. M.

sídlem Španělská 770, Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, Holešovice, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2026, č. j. OAM-902/BE-BE02-BE02-Z-ZZC-2026,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2026, č. j. OAM-902/BE-BE02-BE02-Z-ZZC-2026, se ruší.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. et Bc. Filipa Schmidta, LL.M.

Odůvodnění:

Vymezení věci a obsah podání účastníků

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) předloženou žalovaným a dodanou do datové schránky zdejšího soudu dne 10. 8. 2026 se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle , o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“) zajistil žalobkyni v zařízení pro zajištění cizinců, přičemž podle zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do 31. 10. 2026.

2. Žalobkyně namítla, že účel zajištění (tj. zajistit vycestování žalobkyně z území na základě uloženého správního vyhoštění) není realizovatelný. Zajištění je bezúčelné a žalobkyni na Ukrajinu, do místa jejího původu X, zasaženého totálním konfliktem (tj. na celém území Ukrajiny) vyhostit nelze. Žalobkyně opakovaně uvádí, že se na Ukrajinu vrátit nemůže. Žalobkyně pochází z města X, které je neustále napadáno ruskými raketami, žalobkyně ani neví, zda její byt, kde před útěkem ze země bydlela, stojí, či zda byl tak, jako mnoho dalších v jejím městě, zničen v důsledku války.

3. K otázce délky uvádí, že správní orgán zajistil žalobkyni na maximální možnou dobu, pro což nejsou taktéž splněny podmínky. Odůvodnění délky zajištění je nedostatečné a čistě formální, nijak nereflektuje individuální okolnosti případu žalobkyně. Jak je uvedeno výše, žalobkyni za dané situace nelze na Ukrajinu vyhostit. Hrozí ji tam vážné nebezpečí, je ohrožena v případě návratu na životě. Navíc se nemá kam vrátit.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že z postupu jmenované je zároveň dle správního orgánu zřejmé, že by byl jejím propuštěním ze zajištění ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nelze v jejím případě předpokládat, že by jmenovaná své jednání změnila a respektovala by zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by jí správní orgán uložil.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

5. Podle soudu byla žaloba podána včas, osobou oprávněnou a splňuje náležitosti na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu kladené. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

6. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení nepožádal o nařízení jednání a soud nepovažuje nařízení jednání za nezbytné ( zákona o azylu) a pro takový postup byly splněny podmínky podle

Posouzení žaloby soudem

7. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

8. K otázce posouzení možnosti realizace účelu zajištění soud na úvod připomíná, že jedním z účelů zajištění podle citovaného ustanovení je vytvořit podmínky pro to, aby pouze z důvodu, že cizinec podal žádost o mezinárodní ochranu, nebyla zmařena realizace vyhoštění podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) [srov. rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. -35, a rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. -31]. Účelem zajištění v tomto případě tedy není zaručit účast žadatele v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu [k tomu slouží primárně zajištění dle zákona o azylu, sekundárně pak zajištění dle a b) zákona o azylu], nýbrž zabezpečit jeho dostupnost pro policejní složky fakticky vykonávající rozhodnutí o vyhoštění pro dobu, kdy žadatel pozbude postavení žadatele o mezinárodní ochranu a budou splněny podmínky vykonatelnosti rozhodnutí o vyhoštění ( zákona o pobytu cizinců; srov. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. -48).

9. Z judikatury plyne, že „správní orgán má povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizince možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. V takové situaci je správní orgán povinen možné překážky správního vyhoštění, předání nebo vycestování cizince před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a, jak již konstatoval první senát v citovaném rozsudku ze dne 15. 4. 2009, č. j. – 61, publikovaném pod č. 1850/2009 Sb. NSS, učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potenciálně možné.“ Otázkou, zda je faktická realizace vyhoštění žalobkyně potenciálně možná, se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí (a ostatně ani ve vyjádření k žalobě) vůbec nezabýval (pro úplnost soud dodává, že ani předcházející zajištění realizované Policií ČR žádnou argumentaci neobsahuje a pouze odkazuje na závazné stanovisko k možnosti vycestování – to ale není součástí správního spisu předloženého v projednávané věci). Tím zatížil své rozhodnutí jednak vadou nepřezkoumatelnosti a jednak vadou nedostatku skutkových zjištění. Soud se však otázkou realizovatelnosti správního vyhoštění přesto, alespoň v základních obrysech, zabýval, nakolik to umožňují skutečnosti buďto obecně známé, či vyplývající z judikatury správních soudů.

10. Pokud jde o otázku, zda je faktická realizace vůbec možná, soud vychází primárně z rozsudku ze dne 24. 3. 2022, č. j. -31, v němž NSS uzavřel, že „[n]a Ukrajinu dne 24. 2. 2022 zaútočila vojska Ruské federace a vypukla válka, která zasahuje celé její území. Z Ukrajiny proudí do Evropy milióny uprchlíků. Jde o válečný konflikt dvou států, který nemá v Evropě po roce 1945 obdobu. Probíhající ruská invaze na Ukrajinu je přitom notorietou, kterou není třeba dokazovat.“ Ruská agrese vůči Ukrajině představuje skutečnost, ke které je třeba přihlédnout z úřední povinnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2022, č. j. -31).

11. Judikatura správních soudů se tak od 24. 2. 2022 ustálila na stanovisku, že na Ukrajině probíhající válka zasahuje celé její území a jejím důsledkem je existence skutečného nebezpečí pro všechny její obyvatele. Teze, že je situace v některých oblastech Ukrajiny bezproblémová, po 24. 2. 2022 přestala platit, neboť tato fáze rusko-ukrajinské války se vzhledem ke své povaze označuje jako celoplošná (ukr. повномасштабна). Soud uznává, že je možná změna nazírání z hlediska azylové a migrační politiky, bez dalšího však není možná změna přístupu z hlediska výkladu a aplikace azylového a migračního práva.

12. Soud si je vědom vznikající správní praxe a judikatorní linie vycházející z možnosti návratu občanů Ukrajiny do země svého původu. Soud však tento náhled nesdílí.

13. Změna právního nazírání na (ne)existenci nebezpečí hrozící občanům Ukrajiny v případě jejich návratu do země původu je podle soudu možná pouze na základě podstatné změny okolností (klauzule rebus sic stantibus). Správní orgány by tak musely svá rozhodnutí o zajištění založit na dostatečných skutkových zjištěních, která by měnila předchozí závěry o existenci nebezpečí. Správní orgány by tak musely nepochybně prokázat, že došlo k podstatné změně okolností. Za ty je třeba považovat takové okolnosti, které dříve správní orgány vedly k nenavrácení občanů Ukrajiny. Taková podstatná změna okolností přitom musí být významná a dlouhodobá. Že k takové změně došlo, tj. že žalobkyni nehrozí v případě jejího návratu nebezpečí, musí být v souladu se zásadou materiální pravdy [srov. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] žalovaným nepochybně prokázáno. Takováto změna okolností se přitom nemůže zakládat na pocitech, dojmech či nepodložených úvahách, ale musí se zakládat na faktech přesně a úplně zjištěných. Z odůvodnění rozhodnutí o zajištění přitom musí být v souladu s seznatelné, že všechny uvedené podmínky byly splněny. Tomuto požadavku však napadené rozhodnutí, které se danou otázkou vůbec nezabývá, nevyhovuje.

14. K tomu lze doplnit, že vznikající správní praxe je postavena na úvaze o možnosti vnitřního přesídlení, zejména do oblastí západní Ukrajiny. Zda je takové přesídlení v případě žalobkyně vůbec možné, by však musely správní orgány řádně zjišťovat, což neučinily. Právě s ohledem na výše uvedenou celoplošnou povahu vojenské agrese i recentní judikatura správních soudů totiž vychází z toho, že „[s]e zahájením invaze ruských vojsk na Ukrajinu v roce 2022 zcela jednoznačně možnost vnitřního přesídlení žalobce v rámci Ukrajiny ztratila na významu“ (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2026, č. j. -33). Krajský soud v Českých Budějovicích v naposled citovaném rozsudku nemožnost vnitřního přesídlení dokonce považuje za notorietu, kterou není třeba dokazovat, správně poukazuje na to, že se ruské útoky „ani zdaleka neomezují na válečnou frontu, ale zhusta cílí i na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu“. Aby přestala platit notorieta, musel by podle zdejšího soudu být prokázán opak. Za takové situace by žalovaný, musel v rozhodnutí o zajištění žalobkyně prokázat a řádně odůvodnit podstatnou změnu okolností (a to včetně toho, v čem se změnila bezpečnostní situace v západních oblastech Ukrajiny oproti roku 2022, kdy byl jednoznačně aplikován závěr o nenavracení občanů Ukrajiny do země jejich původu). Toliko na okraj soud poznamenává, že ve světle obecně známých skutečností o průběhu konfliktu (viz např. masivní dronový útok na Zakarpatskou oblast z května tohoto roku) se mu úvahy o bezpečí na západě Ukrajiny jeví jako prakticky neudržitelné.

15. Bez takových zjištění, o něž by byl opřen srozumitelně vysvětlený názor, že realizace účelu zajištění (výkon vyhoštění žalobkyně) je možná, nemůže napadené rozhodnutí obstát.

16. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný ve vyjádření v žalobě i v napadeném rozhodnutí rovněž uvádí, že existovala důvodná obava, že by propuštěním žalobkyně byl ohrožen průběh řízení ve věci mezinárodní ochrany. Pokud však měl žalovaný takové obavy, soudu není zřejmé, proč žalobkyni nezajistil podle § 46e odst. 1 písm. f) zákona o azylu (k čemuž správní spis disponuje prima facie dostatkem skutkových zjištění i argumentace – zda by takový postup obstál v soudním přezkumu soud na tomto místě nijak nehodnotí, jelikož by tím překročil rámec řízení vymezený výrokem napadeného rozhodnutí) a namísto toho zvolil zajištění dle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, aniž by se vůbec zabýval splněním základních podmínek pro tento postup.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

17. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil dílem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [ ] a dílem pro nedostatky skutkových zjištění [ ], a to ve vztahu k podmínce spočívající v existenci možnosti realizace účelu zajištění. V dané situaci tak již nebylo nutné zabývat se ostatními žalobními body, neboť bez prokázání a řádného odůvodnění podstatné změny okolností v případech návratů občanů Ukrajiny do země původu by takové posouzení bylo předčasné a zcela nadbytečné.

18. Soud nerozhodoval o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu , neboť zrušením napadeného rozhodnutí zde již není řízení, v němž by bylo možné pokračovat (srov. rozsudek NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. -34, č. 2757/2013 Sb. NSS, a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 10. 2012, Buishvili proti České republice, stížnost č. 30241/11). Vyhlášením tohoto rozsudku vzniká žalovanému povinnost bezodkladně žalobkyni propustit ze zajištění [§ 46c odst. 3 písm. d) zákona o azylu].

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle věty první Žalovanému jako neúspěšnému účastníkovi náhrada nákladů nenáleží. Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti žalovanému. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) podle bodu 5, a a d) , advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle advokátního tarifu. Náhrada nákladů tak celkem činí 10 140 Kč. Náhrada je splatná do třiceti dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám zástupce žalobkyně ( ve spojení s , ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 18. srpna 2026

Mgr. Miroslav Makajev v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.