Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46 Ad 21/2025 - 68.pdf
PDF · 0 B
No categories available
46 Ad 21/2025 - 68
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci
žalobkyně: R. Š.
bytem X
zastoupená advokátem JUDr. Martinem Horčicem
sídlem Politických vězňů 27, Kolín
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2025, č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 4. 2. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobkyni od 14. 3. 2025 odňala invalidní důchod, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 23. 1. 2025 činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pouze 30 %, a žalobkyně tedy nebyla invalidní. V námitkovém řízení lékař IPZS v posudku ze dne 28. 3. 2025 dospěl ke shodnému závěru.
Žaloba
2. Žalobkyně v žalobě nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Namítá, že nebylo přihlédnuto ke specifikám jejího onemocnění, rozsahu obtíží a možnostem uplatnění. Žalobkyně je po operaci krční páteře, při níž jí byly tři ploténky nahrazeny dlahou a jedna narušená ploténka podpořena. Operací bylo dosaženo stabilizace stavu a eliminováno riziko ochrnutí. Obtíže, které omezují její pracovní schopnost, však trvají. Žalobkyně nemůže zvedat těžší věci, nosit nákupy, zvedat ruce nad hlavu, například při úklidu, a musí se vyvarovat trhavým a cukavým pohybům. Nemůže otáčet hlavou zleva doprava ani zaklánět a předklánět hlavu. Celkově je omezena v pohybu, nemůže vysávat, vytírat, běhat, plavat, jezdit na kole, řídit automobil, chodit rychlou chůzí, mýt si hlavu v předklonu, není schopna dlouhého stání nebo sezení, nesmí sedět nebo stát ve vynucených polohách, má problém s chůzí po hrbolatém terénu. I při zátěži menší intenzity ji brní ruce a bolí ji hlava. Nesmí vykonávat činnosti s vibračními přístroji a nesmí prochladnout. Při delší chůzi vzniká otok vnitřní části krku, na což musí doživotně užívat léky. Nebezpečné je pro ni i kýchání či kašlání, při němž si musí držet krk. Denně musí provádět předepsané cviky na uvolnění trapéz, pokud nemá velké bolesti. Je omezena ve všech sférách pracovního i soukromého života. Žalobkyně je přesvědčena, že je nadále invalidní. V žalobě navrhuje, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4160/16 (označený číslem tiskové zprávy TZ 29/2018) uvádí, že soudy při posuzování nároku na invalidní důchod nemohou pouze mechanicky přebírat závěry posudkových komisí a je na místě vyžádat znalecký posudek z příslušných zdravotnických oborů. Dále poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž musí posudky posudkových komisí splňovat požadavky úplnosti a přesvědčivosti.
Vyjádření žalované
3. Žalovaná s ohledem na nesouhlas žalobkyně s posouzením zdravotního stavu navrhuje důkaz posudkem posudkové komise ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Nebude-li žalobkyně posudkovou komisí shledána invalidní, navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
Skutečnosti vyplývající ze správního spisu
4. Ze správního spisu plyne, že posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Kolín (dále jen „OSSZ“) v posudku ze dne 10. 10. 2022 dospěla k závěru, že žalobkyně je invalidní ve třetím stupni, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 70 %. Den vzniku invalidity určila dnem 6. 6. 2022, dobu platnosti posudku stanovila do 31. 10. 2024. Uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický bolestivý syndrom krčního úseku páteře. Dle vyšetření krční páteře magnetickou rezonancí ze dne 7. 4. 2022 byla mícha výrazně komprimovaná. Dle zprávy z neurochirurgického vyšetření z 6. 6. 2022 žalobkyně udávala bolesti vyzařující do pravé horní končetiny a do hlavy, chůze byla nejistá, neurochirurg indikoval operační řešení – přední dekompresi a fúzi plotének v úseku C4 až C7, s nástupem k hospitalizaci 10. 11. 2022. Posudková lékařka hodnotila bolestivý syndrom páteře jako zdravotní postižení srovnatelné s těžkým funkčním postižením uvedeným v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) oddílu E (dorzopatie a spondylopatie) položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének) písm. d) (s těžkým funkčním postižením, těžké postižení více úseků páteře, s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici uvedeného rozmezí. Vznik invalidity stanovila dnem neurochirurgické konzultace, kdy bylo indikováno operační řešení. S ohledem na předpoklad zlepšení po operaci a rehabilitaci stanovila kontrolní lékařskou prohlídku za dva roky.
5. V posudku ze dne 23. 1. 2025 posuzující lékař IPZS na základě zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a nálezů z neurochirurgie a neurologie dospěl k závěru, že žalobkyně již není invalidní. Uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický bolestivý syndrom krčního úseku páteře, stav po operaci krční páteře, přední dekompresi v úrovních C4/5, C5/6 a C6/7 s použitím meziobratlových náhrad CeSPACE XP a fixační dlahy Quintex provedené 13. 12. 2022. Zdravotní postižení hodnotil jako středně těžké funkční postižení se závažným postižením jednoho úseku páteře, závažnou poruchou dynamiky páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění a omezením některých denních aktivit podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu stanovil na dolní hranici procentního rozmezí, tedy 30 %. Poukázal na to, že u žalobkyně nebyl objektivizován funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, trvalé kořenové dráždění, závažné parézy, svalové atrofie, výpadové jevy, závažné postižení nervu ani sfinkerové příznaky.
6. Žalovaná na podkladě tohoto posudku prvostupňovým rozhodnutím odňala žalobkyni invalidní důchod. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala námitky, v nichž namítala, že se její stav naopak zhoršuje. Má bolesti krční páteře, brnění rukou, bolest jí vystřeluje do hlavy, nemůže dlouho stát, sedět ani chodit, nesmí zvedat těžké věci, má omezenou hybnost krku. Není schopna vykonávat žádnou výdělečnou činnost ani zvládat běžné činnosti v domácnosti.
7. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobkyně dne 28. 3. 2025 posouzen lékařkou IPZS, která na základě doložených lékařských nálezů dospěla ke shodnému závěru jako předchozí posudek. Uvedla, že invalidita třetího stupně byla uznána v souvislosti s indikovaným operačním řešením, kdy žalobkyně, která byla v té době bez pracovního zařazení, nemohla plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Z lékařských zpráv vyplývá, že po operaci krční páteře bylo kontrolním rentgenovým vyšetřením zjištěno příznivé postavení implantátu. Při neurochirurgických kontrolách byla zjištěna porucha dynamiky krční páteře, na horních končetinách mírné omezení jemné motoriky vlevo, jinak bez deficitu motoriky a čití. Žalobkyně udávala bolesti do horních končetin a hlavy. Ve zprávě z listopadu 2024 byl stav hodnocen jako stacionární, byly popsány občasné blokády a bolesti chronického charakteru a žalobkyni byla doporučena pravidelná rehabilitace. Lékařka IPZS hodnotila zdravotní postižení s přihlédnutím k trvající iritaci (bolesti) podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s poklesem pracovní schopnosti stanoveným na dolní hranici rozmezí pro tuto položku. Poukázala na to, že neurologický nález byl bez deficitu motoriky a čití a EMG vyšetřením nebyla prokázána radikulopatie. Konstatovala, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá statusu osoby zdravotně znevýhodněné. Žalovaná na podkladě naposledy uvedeného posudku napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.
Posouzení věci soudem
8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). O žalobě rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.
9. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
10. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.
11. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla stěžejním důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není důvod pro doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/200354, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
12. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
13. Soud si za účelem posouzení zdravotního stavu žalobkyně a poklesu její pracovní schopnosti vyžádal v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudek posudkové komise v Praze.
14. Posudková komise v Praze v posudku ze dne 19. 11. 2025 ve složení předsedkyně – posudkové lékařky, další lékařky v oboru neurologie a tajemnice po rozboru spisové dokumentace a v ní obsažených odborných neurologických a neurochirurgických nálezů, žalobkyní nově doložených zpráv z neurologie a vyšetření žalobkyně u jednání posudkové komise odbornou neuroložkou ve shodě s předchozími posudky uzavřela, že u žalobkyně nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.
15. Posudková komise vyložila, že uznání invalidity třetího stupně od 6. 6. 2022 bylo posudkovým omylem, neboť žalobkyně měla sice obtíže z důvodu degenerativních změn na krční páteři zjištěných na magnetické rezonanci, obtíže vyplývající z postižení páteře však nebylo možné srovnat s postižením uvedeným pod položkou 1 písm. d) oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť objektivní neurologické vyšetření při kontrole 6. 6. 2022 neprokázalo poruchu čití ani motorický deficit na končetinách, byla doložena pouze porucha statodynamiky páteře, nebyla zjištěna výpadová kořenová symptomatologie, což znamená, že pohyblivost a svalová síla horních i dolních končetin byla normální. Období spojené s operací a pooperační rekonvalescencí nebylo možné považovat za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s předpokladem trvání déle než rok.
16. Posudková komise podrobně shrnula obsah neurologických a neurochirurgických nálezů z let 2023 až 2025 a zprávy z lázeňské léčby z roku 2023. Popsala, že žalobkyně měla letité opakující se bolesti v oblasti krční a bederní páteře. Pro prokázané zúžení páteřního kanálu v úrovni čtvrtého až sedmého krčního obratle a klinické obtíže byla indikována operace krční páteře, která byla provedena 13. 12. 2022. Při operaci byly uvolněny nervové struktury a páteř zpevněna v úrovni čtvrtého až sedmého krčního obratle. Operace i pooperační průběh byly bez komplikací. Od 21. 3. 2023 do 18. 4. 2023 proběhla lázeňská léčba. Při přijetí byla zjištěna porucha pohyblivosti krční a bederní páteře a zvýšené napětí trapézových svalů a svalů kolem bederní páteře. Žalobkyně chodila bez opěrných pomůcek s vadným stereotypem chůze, svalová síla a rozsah pohybu horních i dolních končetin byly normální, napínací manévr (Lasegue) byl negativní, nesvědčil pro kořenové dráždění. Při propuštění z lázeňské péče byla konstatována lepší tolerance zátěže, zlepšení rozsahu pohybu krční páteře, zmírnění bolestí a celkové zlepšení kondice, byla uvolněna pooperační jizva.
17. Žalobkyně byla po operaci pravidelně kontrolována neurochirurgem. Z kontroly ze dne 6. 3. 2023 vyplývá, že po operaci krční páteře došlo ke zlepšení, žalobkyně udávala občasné bolesti hlavy, objektivně byla bez poruchy čití a bez motorického deficitu, na rentgenovém snímku z 6. 3. 2023 bylo postavení implantace příznivé. Při následných neurochirurgických kontrolách byl zdravotní stav ustálený, obtíže stacionární, žalobkyně udávala opakující se bolesti krční páteře jdoucí do hlavy a brnění horních končetin, byly uváděny občasné blokády krční páteře, při kontrole 7. 4. 2025 byla zjištěna blokáda krční páteře s omezením rotací a motáním hlavy. Při opakovaných kontrolách nebyla shledána porucha čití ani motoriky odpovídající postižení nervového kořene, na opakovaně provedených rentgenových snímcích byla popisována implantace v dobrém postavení. Neurochirurgem byla žalobkyni pro chronické obtíže doporučována pravidelná rehabilitace a nenosit těžké předměty.
18. Při neurologické kontrole dne 25. 4. 2023 byla doložena omezená dynamika krční páteře, rotace byly omezené zhruba o třetinu, předklon vázl mírněji (brada – sternum 3 cm). Objektivní neurologický nález na horních končetinách včetně reflexů byl kromě diskrétního oslabení špetky proti odporu normální. Dne 18. 4. 2024 byla žalobkyně vyšetřena pro zhoršení bolesti bederní páteře, bylo konstatováno zhoršení dynamiky bederní páteře, obtíže neměly kořenový charakter. Neurologický topický nález na vyšetřených dolních končetinách byl normální. Posudková komise vyložila, že doporučeným vhodným klidem byl míněn klid na přechodnou dobu do zlepšení stavu. Při neurologické kontrole 6. 5. 2024 bylo konstatováno zvýšené napětí svalů kolem bederní páteře, žalobkyně uváděla, že cvičí a již funguje. Uzavřeno jako zhoršení chronického vertebrogenního algického syndromu bez radikulární iritace. Při vyšetření neurologem dne 17. 4. 2025 trval akutní blok krční páteře uváděný neurochirurgem v nálezu ze 7. 4. 2025 (na straně 9 posudku je zjevnou chybou v psaní uveden rok 2024), žalobkyni byly doporučeny mesocainové pupeny. Objektivně byl pohyb krční páteře výrazně omezen, neurologický nález na horních a dolních končetinách byl zcela normální, dynamika bederní páteře byla mírně omezená. Z nálezů vyplývá, že do vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně na bolest nic trvale neužívala. Po vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně dne 28. 7. 2025 vyšetřena pro zhoršení bolestí krční a bederní páteře a brnění horních a dolních končetin a odeslána na elektromyografické vyšetření a magnetickou rezonanci mozku, krční a bederní páteře. Tato vyšetření proběhla v září 2025. Elektromyografické vyšetření horních a dolních končetin neprokázalo postižení nervů na horních ani dolních končetinách, nebyla zjištěna polyneuropatie, úžinové syndromy ani postižení nervových kořenů. Na magnetické rezonanci krční páteře byl popsán stav po operaci krční páteře, degenerativní změny, postižení míchy magnetická rezonance neprokázala, na magnetické rezonanci bederní páteře byly zobrazeny degenerativní změny bez průkazu míšního postižení a užší páteřní kanál, postižení míchy ani útlak nervových struktur nebyl zobrazen, na magnetické rezonanci mozku nebyly zjištěny významné chorobné změny. Při jednání posudkové komise vázl pohyb krční páteře všemi směry, dynamiku nebylo možné pro aktivní odpor zcela objektivizovat, dynamika bederní páteře byla narušena mírněji. Pohyblivost a svalová síla horních končetin byla normální, svalstvo bez trofických změn, reflexy byly normální, symetrické, jemná motorika byla zachována, čití bez výpadku. Žalobkyně chodila vadným stereotypem chůze bez opory.
19. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý stabilizovaný zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře. Funkční postižení posudková komise na základě výše uvedených zjištění z odborných lékařských nálezů i vlastního přešetření žalobkyně hodnotila podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének) písm. b) (s lehkým funkčním postižením, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na horní hranici rozmezí pro tuto položku (10 až 20 %), tedy 20 %, kterou dále navýšila dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity o 5 procentních bodů, neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav měl větší vliv na schopnost žalobkyně využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, než odpovídá horní hranici procentního rozmezí dané položky. Celkovou míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise v Praze stanovila ve výši 25 %.
20. Z posudku vyplývá, že posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně, s přihlédnutím k žalobkyní namítaným obtížím a omezením při výkonu denních aktivit. Vzala v úvahu, že jde o postižení dvou úseků páteře, hodnotila míru souvisejícího omezení pohyblivosti, poruchu dynamiky páteře, přítomnost neurologické symptomatologie, nálezy z elektromyografie a magnetické rezonance i vliv na schopnost vykonávat denní aktivity. Vyložila, že bolestivý syndrom páteře hodnotila jako lehké funkční postižení podle položky 1b, tedy, neboť u žalobkyně byly přítomny opakované blokády krční a bederní páteře, výraznější kolísavá porucha dynamiky krční páteře, mírnější porucha dynamiky bederní páteře, občasné projevy kořenového dráždění nebylo možné zcela vyloučit. Známky poškození nervu nebyly prokázány při objektivních neurologických a neurochirurgických vyšetřeních ani na elektromyografickém vyšetření, na zobrazovacích vyšetřeních nebylo zjištěno poškození míchy ani útlak nervových struktur. Postižení páteře vedlo k obtížím při vykonávání některých denních aktivit. Závažnost postižení dle posudkové komise odpovídala horní hranici procentního rozmezí. Vzhledem k dosaženému vzdělání (vyučena na středním odborném učilišti jako šička) a náročnosti vykonávaných profesí (prodavačka a uklízečka) posudková komise navýšila horní hranici podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity o 5 procentních bodů. Posudková komise zdůvodnila, proč zdravotní stav nebylo možné hodnotit jako bolestivý syndrom páteře se středně těžkým funkčním postižením podle položky 1 písm. c). Poukázala na to, že žalobkyně neměla často recidivující projevy kořenového dráždění, nebyl prokázán funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, neměla svěračové obtíže a nešlo o závažné snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení.
21. Posudková komise v návaznosti na žalobkyní namítaná omezení vyložila, že pro postižení páteře musí žalobkyně dodržovat běžný režim vertebropata, tedy nemanipulovat s těžkými břemeny, vyloučit prudké pohyby páteří, vyvarovat se vynucených poloh, nepřetěžovat páteř dlouhodobou jednostrannou polohou, měnit polohy, několikrát denně se šetrně procvičit (stačí 5 minut), protáhnout ztuhlé svaly, uvolnit strnulou polohu, vyhýbat se vlhu a chladu, v případě práce v sedě volit vhodnou židli a vhodnou výšku stolu. Neurologem při kontrole dne 17. 4. 2025 nebyly doporučeny náročné fyzické aktivity a zvedání těžkých břemen, bylo třeba vyloučit prudké pohyby v páteři, žalobkyni bylo doporučeno vyvarovat se práce ve vynucených polohách, nepracovat s vibrujícími přístroji a neprochladnout. Dle zprávy neurochirurga ze dne 7. 4. 2025 žalobkyně nebyla schopna nosit těžké předměty. Posudková komise se omezením doporučeným neurologem a neurochirurgem ztotožnila. Dále uvedla, že neurochirurg ve zprávě ze dne 7. 4. 2025 doporučil omezení pro pracovní činnost, které ovšem nespecifikoval, a vypsání žádosti o invalidní důchod. Neurolog při vyšetření 17. 4. 2025 uvedl, že trvá indikace k pokračování invalidního důchodu. K tomu posudková komise zdůraznila, že k posouzení míry poklesu pracovní schopnosti ve věci invalidity dle platných právních předpisů ani k indikování či doporučování invalidity nemá odborný ošetřující lékař kompetence. V reakci na námitky žalobkyně posudková komise dodala, že žalobkyně neměla odborným lékařem doporučen zákaz provádět lehčí úklid, například vytírat pomocí mopu či vysávat vysavačem na dlouhé rukojeti apod., pohybovat páteří v rámci možného rozsahu pohybu, stát, sedět, chodit běžně rychlou chůzí, řídit automobil, jezdit na kole, zvedat ruce nad hlavu, případně i při úklidu nádobí či utírání prachu, přenášet lehčí předměty, např. běžné hrnce nebo konvičku. Při pobytu v lázních žalobkyně ušla dva až tři km. Hybnost končetin, která byla vyšetřena, nebyla omezená, normální byl i pohyb v ramenních kloubech, takže žalobkyně byla schopna zvednout horní končetiny nad hlavu. Pohyb v krční páteři byl omezený, nešlo ale o ztuhlost s nemožností pohybu krční páteří, při ukončení lázeňské péče došlo ke zlepšení pohybu krční páteře. Žalobkyně mohla krční páteří pohybovat, byť v omezeném rozsahu. Posudková komise uvedla, že k otoku vnitřní části krku uvedenému v žalobě se nemůže vyjádřit, neboť nic takového nebylo odbornými nálezy doloženo. Další postižení vypočtená v diagnostickém souhrnu (zhojený stav po operaci Achillovy šlachy vlevo, stav po operaci zkříženého kolenního vazu pravého kolene, stav po gynekologickém zákroku a porucha metabolismu tuků) nebyla dle posudkové komise posudkově významná.
22. Soud si s ohledem na námitky žalobkyně proti posudku posudkové komise v Praze, v nichž poukazovala na lékařskou zprávu ze dne 19. 1. 2026, též s přihlédnutím k předchozímu odlišnému podřazení postižení žalobkyně pod položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity lékaři IPZS vyžádal ještě srovnávací posudek posudkové komise v Hradci Králové.
23. Posudková komise v Hradci Králové ve složení předsedy komise – posudkového lékaře, další lékařky v oboru neurologie a tajemnice v posudku ze dne 23. 7. 2026 podrobně rekapitulovala odborné lékařské zprávy a výsledky vyšetření, z nichž vycházela. Po vyhodnocení objektivních lékařských nálezů včetně žalobkyní odkazované lékařské zprávy se v podstatných ohledech ztotožnila s posouzením posudkovou komisí v Praze. Potvrdila závěr posudkové komise v Praze, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí, resp. ke dni konání kontrolní lékařské prohlídky 23. 1. 2025 invalidní, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Shodně s posudkovou komisí v Praze dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický bolestivý páteřový syndrom krční a bederní páteře, s opakovanými blokádami krční a bederní páteře, bez senzomotorického deficitu, stav po přední dekompresi C4/5, C5/6 a C6/7 s použitím náhrad CeSPACE XP a dlahy Quintex provedené 13. 12. 2022 pro stenózu (zúžení) páteřního kanálu v úseku C4-7. Posudková komise poukázala na to, že dle magnetické rezonance krční páteře je stav bez známek myelopatie (poškození míchy), dle rentgenového vyšetření je implantace v příznivém postavení. Magnetickou rezonancí bederní páteře byla zjištěna degenerativní stenóza L4/5 a vyklenutí meziobratlové ploténky L5/S2 vpravo, chronický bolestivý syndrom bederní páteře byl bez radikulární iritace. Popsané funkční postižení páteře a z něj vyplývající omezení pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity hodnotila posudková komise v Hradci Králové shodně jako posudková komise v Praze podle kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na horní hranici rozmezí pro tuto položku, tedy 20 %, kterou též s přihlédnutím k profesi žalobkyně navýšila dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Při hodnocení vzala v úvahu i žalobkyní namítané omezení hybnosti krční páteře po provedené operaci, bolesti hlavy a brnění prstů horních končetin, bez objektivního neurologického nálezu a grafických nálezů na magnetické rezonanci, jakož i nutnost dodržovat režim vertebropata. Stejně jako posudková komise vyhodnotila, že postižení žalobkyně nenaplňovalo kritéria kapitoly XIII oddílu E položky 1 písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posouzení obou posudkových komisí se tedy liší pouze v tom, že posudková komise v Hradci Králové oproti posudkové komisi v Praze přistoupila k navýšení dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity o maximálně možných 10 procentních bodů.
24. Až na dílčí nedostatek spočívající v tom, že posudková komise v Praze blíže nezdůvodnila, proč přistoupila k navýšení dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity právě o 5 procentních bodů, posudek posudkové komise v Praze splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, jak byly vymezeny judikaturou správních soudů, a to i ve světle závěrů posudku posudkové komise v Hradci Králové. Ten i při zohlednění žalobkyní odkazované lékařské zprávy potvrdil podstatný závěr posudku posudkové komise v Praze, že žalobkyně nebyla v období od konání kontrolní lékařské prohlídky (23. 1. 2025) do data vydání napadeného rozhodnutí (13. 5. 2025) invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti nedosahoval 35 %. Posudková komise v Hradci Králové též plně aprobovala závěr, že bolestivý syndrom krční a bederní páteře tak, jak byl doložen lékařskými nálezy a vyšetřeními, bylo v daném období na místě podřadit pod položku 1 písm. b) oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to i při žalobkyní namítaném omezení hybnosti krční páteře, udávaných bolestech hlavy a brnění prstů a nutnosti přizpůsobit výkon denních činností dodržování režimu vertebropata. Je přitom třeba připomenout, že posudková komise musí při posouzení zdravotního stavu vycházet z výsledků funkčních vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění). Posudky obou posudkových komisí logicky navazují na podrobně popsaná zjištění z neurologických a neurochirurgických nálezů a nálezů elektromyografického vyšetření, magnetické rezonance a rentgenu páteře. Posudkové komise, které jsou k tomu nadány odbornou kompetencí, takto zjištěný zdravotní stav hodnotily na základě kritérií stanovených v platné právní úpravě.
25. Pokud žalobkyně v reakci na posudek posudkové komise v Praze obecně namítla, že její ošetřující lékaři nepovažují posouzení za správné, je třeba připomenout, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví (srov. bod 34 přílohy č. 1 vyhlášky č. 152/2018 Sb., o nástavbových oborech vzdělávání lékařů a zubních lékařů, ve znění účinném od 1. 1. 2022, resp. bod 33 ve znění účinném do 31. 12. 2021; dříve část I bod 42 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění účinném do 17. 8. 2018) a podřazení zjištěného zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity a stanovení míry poklesu pracovní schopnosti může provést pouze odborník z této oblasti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 Ads 169/2014-27). Posudkové komise jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny na základě nálezů odborných lékařů hodnotit dopady zdravotního postižení na pracovní schopnost posuzované osoby (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2019, č. j. 1 Ads 154/2019-21). I z tohoto důvodu soud neprovedl navržený důkaz výslechem MUDr. L. T. Jeho neurochirurgické nálezy byly podkladem pro posouzení posudkových komisí a posudky z nich vychází.
26. Soud neshledal v závěrech posudkových komisí žádné rozpory či nedostatky, které by bylo třeba rozptýlit dalším dokazováním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. 4 Ads 65/2022−32, bod 21). Ani účastnice řízení nevznesly proti posudku posudkové komise v Hradci Králové žádné námitky, jimiž by zpochybnily jeho odůvodněné závěry, které potvrzují, že žalobkyně nebyla invalidní.
27. Posudkové komisi v Praze i posudkové komisi v Hradci Králové lze toliko vytknout, že blíže nezdůvodnily konkrétní navýšení dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Tento dílčí nedostatek však není důvodem k zadání doplňujícího posudku, neboť nemůže mít vliv na závěr, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nedosahovala 35 %, a žalobkyně tedy nebyla invalidní (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, č. j. 4 Ads 196/2020-50).
28. K námitce žalobkyně v reakci na posudek posudkové komise v Praze, že se její obtíže po operaci nezmírnily, je třeba konstatovat, že z lékařských zpráv rekapitulovaných v posudcích (např. z kontroly na neurochirurgii z 6. 3. 2023, zprávy z lázeňské léčby a neurologického nálezu ze dne 25. 4. 2023) je patrné, že po operaci, při níž byly uvolněny nervové struktury a páteř zpevněna v úrovni čtvrtého až sedmého krčního obratle, k určitému zlepšení došlo. Nadto posudková komise v Praze odůvodnila, že invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně byl žalobkyni přiznán na základě posudkového omylu. Žalobkyně ve vyjádření k posudku posudkové komise v Praze pouze obecně vyjádřila pochybnost, zda posudkovým omylem bylo uznání invalidity třetího stupně, a není jím naopak posudek posudkové komise v Praze. K tomu soud uvádí, že posudek OSSZ, který konstatoval invaliditu třetího stupně, postrádá přesvědčivé zdůvodnění, proč postižení páteře tak, jak bylo doloženo lékařskými nálezy, neodpovídalo přímo žádné z položek přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a bylo třeba je hodnotit jako funkčně srovnatelné s těžkým funkčním postižením uvedeným v kapitole XIII oddílu E položce 1 písm. d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s ohledem na posudková kritéria vymezená v kapitole XIII oddílu E vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise v Praze s odkazem na neurologické vyšetření ze dne 6. 6. 2022 dostatečně zdůvodnila, že kritéria položky 1 písm. d) oddílu E kapitoly XIII postižení páteře ani před operací nenaplňovalo, neboť objektivní neurologické vyšetření neprokazovalo poruchu čití ani motorický deficit na končetinách, byla doložena pouze porucha statodynamiky páteře, nebyla zjištěna výpadová kořenová symptomatologie, pohyblivost i svalová síla horních i dolních končetin byla normální. S tímto posouzením se následně plně ztotožnila i posudková komise v Hradci Králové, proti jejímuž posudku žalobkyně nevznesla žádné výhrady. Pro danou věc (rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu) je nadto podstatné postižení páteře po provedené operaci, jehož intenzitou se obě posudkové komise na základě neurologických a neurochirurgických nálezů i nálezů z elektromyografického vyšetření a magnetické rezonance provedených po operaci podrobně zabývaly a své závěry o jeho podřazení pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity náležitě zdůvodnily. Jak bylo výše uvedeno, obě posudkové komise zohlednily žalobkyní v žalobě namítaný stav po operaci krční páteře a s tím související omezení hybnosti a přetrvávající obtíže (blokády, udávané bolesti hlavy a brnění na horních končetinách bez prokázaných známek poškození nervu, při normální pohyblivosti a svalové síle horních i dolních končetin, normálním čití a zachované jemné motorice).
29. Posudková komise v Praze se též podrobně vyjádřila k namítaným obtížím při vykonávání některých denních aktivit. Ztotožnila se s konkrétními doporučenými omezeními vypočtenými v lékařských zprávách, která dle posudkové komise odpovídala kritériím položky 1 písm. b) oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která předpokládá, že některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Posudková komise v Hradci Králové též potvrdila, že doporučení plynoucí z lékařských nálezů odpovídají dodržování režimu vertebropata a že postižení páteře žalobkyni působí obtíže při vykonávání některých denních aktivit ve smyslu položky 1 písm. b) oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podrobně zdůvodněné závěry posudkové komise v Praze k možnosti výkonu denních aktivit nad rámec obecného odkazu na blíže nespecifikované omezení v pracovní činnosti a při domácích pracích uvedené v lékařské zprávě konkrétně nezpochybnila a se závěry posudkové komise v Praze konkrétně nepolemizovala, nebylo třeba, aby se posudková komise v Hradci Králové k této otázce vyjadřovala podrobněji.
30. Je přitom třeba zdůraznit, že posudková komise v Praze a následně posudková komise v Hradci Králové (proti jejímž závěrům žalobkyně nebrojí) nepopíraly, že pracovní schopnost žalobkyně byla omezena. Naopak, shodně dospěly k závěru, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její pracovní schopnost (§ 26 zákona o důchodovém pojištění). Z posudku posudkových komisí (i předchozích posudků IPZS) však vyplývá, že lékařskými zprávami a vyšetřeními objektivně zjištěný zdravotní stav nedosahoval takové míry závažnosti, aby odpovídal invaliditě, jak byla nastavena v platné právní úpravě. Soud připomíná, že při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejsou rozhodující subjektivně vnímané zdravotní obtíže, ale je třeba vycházet ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009-46).
31. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že posudkové komise v Praze i Hradci Králové posoudily zdravotní stav žalobkyně komplexně, s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, na základě úplné zdravotnické dokumentace, včetně žalobkyní předložených lékařských zpráv, a vlastního vyšetření při jednání posudkové komise v Praze odbornou lékařkou z oboru neurologie. Na jejich základě dospěly ve shodě s posudky IPZS k závěru, že žalobkyně nebyla invalidní. Žalobkyně neuvádí žádné lékařské nálezy, které by posudkové komise opomněly zohlednit. Posudková komise v Praze se vypořádala i s dřívějším posouzením, na jehož základě byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a s předchozím posouzením lékaři IPZS, přičemž posudková komise v Hradci Králové se s posouzením posudkové komise zcela ztotožnila (s výše zmíněným dílčím rozdílem při aplikaci § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity), a to i po zohlednění žalobkyní odkazované lékařské zprávy MUDr. T. z ledna 2026. Jak bylo výše uvedeno, účastnice řízení neměly proti posudku posudkové komise v Hradci Králové žádné výhrady, jimiž by jeho zdůvodněné závěry zpochybnily a které by odůvodnily zadání doplňujícího posudku, případně znaleckého posudku.
32. Soud měl v tomto případě k dispozici celkem čtyři odborné posudky, které se shodují v závěru, že žalobkyně nebyla invalidní. Byť se posudky posudkových komisí neshodují s posudky IPZS, pokud jde o zařazení zdravotního postižení žalobkyně pod příslušnou položku kapitoly XIII oddílu E, všechny se shodují v podstatném závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosahoval 35 %. Dle názoru soudu posudky posudkové komise v Praze a Hradci Králové dostály s výše zmíněnou výhradou požadavkům úplnosti a přesvědčivosti tak, jak byly vymezeny judikaturou správních soudů, a poskytují dostatečnou oporu pro posouzení žaloby.
33. Soud na základě těchto posudků dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosahoval 35 %, a žalobkyně tedy nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná proto postupovala správně, když žalobkyni invalidní důchod odňala. Žalobní námitky tedy nejsou důvodné.
Závěr a náhrada nákladů řízení
34. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu podle 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
35. Soud vycházel z posudků posudkových komisí, které byly účastnicím zaslány k vyjádření, a z obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Obsahem správního spisu je též žalobkyní předložený posudek o invaliditě, lékařská zpráva ze dne 7. 4. 2025 a snímek obrazovky s rentgenovým snímkem krční páteře. Soud neprovedl dokazování žalobkyní předloženou lékařskou zprávou MUDr. T. ze dne 19. 1. 2026, neboť jde o zprávu, kterou měla k dispozici posudková komise v Hradci Králové, do jejíž kompetence zhodnocení odborných lékařských zpráv náleží, a vycházela z ní. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem a soud nemá potřebné odborné znalosti k tomu, aby z lékařské zprávy sám vyvodil relevantní skutkové závěry ohledně míry poklesu pracovní schopnosti. K navrženému výslechu MUDr. T. se soud vyjádřil výše. Soud neprovedl ani navržený důkaz účastnickým výslechem žalobkyně, neboť posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou otázku, kterou nemůže soud posuzovat sám na základě výpovědi žalobkyně. Soud opakuje, že pro určení stupně invalidity nejsou rozhodující subjektivně vnímané zdravotní obtíže. Zdravotní postižení a s ním související míra poklesu pracovní schopnosti nejsou skutečnostmi, které by nebylo možné prokázat jinak (§ 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, který se použije v řízení ve správním soudnictví dle § 64 s. ř. s.; viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2018, č. j. 10 Ads 273/2017-24). Zdravotní stav žalobkyně soud považoval pro účely tohoto řízení za dostatečně zjištěný posudky posudkových komisí, které si vyžádal. Za této situace neshledal důvod pro zadání znaleckého posudku.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná nemá v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení nárok, neboť projednávaná věc je věcí důchodového pojištění. Soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 18. srpna 2026
Lenka Oulíková v. r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: A Ř.