Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)32 Ad 4/2026 - 37.pdf
PDF · 0 B
No categories available
32 Ad 4/2026 - 37
7
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Veselou ve věci
žalobkyně: I. M. narozená X
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 04. 2026, č. j. MPSV-2026/106135-925
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 04. 2026, č. j. MPSV-2026/106135-925 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Základ sporu
1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 28. 1. 2026, č. j. 9449/2026/AAH, kterým byla žalobkyni přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci ve výši 17 882 Kč, ačkoli žádala o úhradu celého nedoplatku za elektrickou energii ve výši 39 795 Kč. Ve zbývající části, tj. co do částky 21 913 Kč, byla její žádost ze dne 18. 12. 2024 zamítnuta.
2. Úřad práce uznal 17 882 Kč jako rozdíl mezi skutečnou spotřebou, kterou uznala jako přiměřenou, a zálohami. Neuznal částku 21 913 Kč, která představuje neplacené zálohy, jelikož měl za to, že tyto nepředstavují mimořádný výdaj, se kterým žalobkyně nemohla počítat, ale o pravidelné zálohy, které žalobkyně nehradila z vlastní viny.
3. Žalobkyně je samoživitelka pečující o nezletilou dceru narozenou dne 3. 1. 2022. V rozhodném období bydlela s dcerou v nájemním bytě, v němž byla elektřina využívána k vaření, vytápění i ohřevu vody.
II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného
4. Žalobkyně předně uvedla, že stát po mnoho měsíců nevyplácel žalobkyni dávky určené k úhradě nákladů na bydlení včas. Tím ji dostal do situace, kdy jako samoživitelka s malým dítětem nebyla schopna současně hradit nájemné, energie a základní životní potřeby. Když následně dluhy narostly a domácnost zůstala v zimě bez elektřiny, žalobkyně požádala o mimořádnou okamžitou pomoc.
5. Správní orgány poté v této věci opakovaně pochybily. Teprve napotřetí správní orgány dospěly k závěru, že dávku sice přiznat lze, avšak pouze částečně.
6. Jádrem sporu je, zda žalovaný může bez řádného skutkového podkladu a bez přesvědčivého odůvodnění ve snaze vyhnout se povinnosti zabývat se skutečnými důsledky vlastního předchozího selhání státu při výplatě dávek tvrdit, že část dluhu vznikla „zaviněním“ žalobkyně.
7. Žalobkyně předně namítla, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož klíčový závěr – totiž proč právě částka 21 913 Kč má být považována za dluh vzniklý zaviněním žalobkyně – zůstává ve skutečnosti nevysvětlen.
8. Žalovaný v podstatě tvrdí, že kdyby žalobkyně hradila všechny stanovené zálohy, vznikl by pouze rozdíl mezi skutečnou spotřebou a součtem těchto záloh, tedy 17 882 Kč. A protože zálohy hrazeny nebyly, vše ostatní je zavinění žalobkyně. Tato úvaha neobstojí jako řádné odůvodnění správního rozhodnutí v situaci, kdy sám žalovaný současně připouští, že opožděná výplata příspěvku na bydlení ke vzniku dluhu přispěla.
9. Napadené rozhodnutí nevysvětluje proč má být právě částka 21 913 Kč pokládána za část vzniklou zaviněním žalobkyně, jak byly zohledněny jednotlivé časové úseky splatnosti záloh, jak bylo zohledněno zpoždění výplaty dávek, jak bylo zohledněno, že žalobkyně mezitím čelila rostoucímu dluhu na nájemném, a především jak žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně měla reálnou možnost s těmito prostředky naložit jinak.
10. Argument žalovaného, že žalobkyně „disponovala prostředky“, je sice formálně uveden, postrádá však věcné opodstatnění. Rozhodnutí ignoruje rozdíl mezi existencí příjmu a existencí reálně volných prostředků, a proto nemá dostatek důvodů pro soudní přezkum.
11. Žalovaný porušil povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3 správního řádu.
12. Žalovaný sice v rozhodnutí uvádí, že žalobkyni byl příspěvek na bydlení za květen a červen 2024 vyplacen až dne 1. 8. 2024 v souhrnné výši 25 160 Kč a za červenec, srpen a září 2024 až dne 25. 10. 2024 v souhrnné výši 37 740 Kč. Současně však z těchto údajů nevyvodil žádný poctivý skutkový závěr o tom, jak vypadala skutečná platební situace žalobkyně v době splatnosti nájemného a záloh na elektřinu.
13. Žalobkyně opakovaně namítala, že v rozhodném období: její reálný měsíční příjem nedosahoval ani výše nákladů na bydlení, dluh na nájemném narůstal rychleji, než byly dávky vyplácené, zpětně vyplacené částky nepokryly ani polovinu vzniklého dluhu vůči pronajímateli, a tyto prostředky proto musela použít k odvrácení bezprostřední ztráty bydlení pro sebe a své nezletilé dítě.
14. Žalovaný nesprávně právně posoudil otázku zavinění žalobkyně. Samotná skutečnost, že zálohy nebyly hrazeny v plné výši, ještě automaticky neznamená, že takto vzniklá část dluhu byla zaviněna žalobkyní v právně relevantním smyslu. Nikoli však v situaci, kdy: spotřeba nebyla nepřiměřená, domácnost byla plně závislá na elektřině, žalobkyně pečovala sama o malé dítě, příspěvek na bydlení byl vyplácen opožděně, a žalobkyně současně čelila existenčnímu tlaku rostoucího dluhu na nájemném.
15. Úvaha žalovaného, že žalobkyně měla optimálně rozdělit nedostatečné prostředky, je v rozporu s principy dobré správy a zcela ignoruje sociální realitu žalobkyně. Je právně nepřijatelné, aby stát nejprve opožděně vyplácel dávku, poté uznal, že toto zpoždění ke vzniku dluhu přispělo, a nakonec učinil závěr, který je nepřípustným přenesením následků pochybení veřejné moci na účastníka řízení.
16. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné. Na jedné straně žalovaný uvádí, že spotřeba žalobkyně nebyla nehospodárná, výše spotřeby odpovídala charakteru bytu a způsobu užívání, nedoplatek vznikl i nastavením záloh pod skutečnou úroveň spotřeby, opožděná výplata příspěvku na bydlení ke vzniku části dluhu nepochybně přispěla.
17. Na druhé straně žalovaný mylně dovozuje, že příčinou vzniku dluhu bylo individuální selhání žalobkyně. Jestliže správní orgán konstatuje soubor objektivních okolností, které dluh spoluvytvářely, musí velmi přesvědčivě vysvětlit, proč přesto považuje zbývající část za zaviněnou žalobkyní. To však neučinil.
18. Žalovaný v rozhodnutí prakticky abstrahuje od toho, že důsledky celé situace nesla i nezletilá dcera žalobkyně. Princip nejlepšího zájmu dítěte je zásadním interpretačním pravidlem, které správní orgán nemůže opomenout, viz ústavní důraz na nejlepší zájem dítěte, srov. II. ÚS 2344/18.
19. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření dále plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně, které jsou obdobné s její mi námitkami žalobními. Rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť z něj je zřejmé, k jakým závěrům na podkladě zjištěného skutkového stavu dospěl.
III.
Posouzení žaloby
20. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.
21. Soud shledal žalobu důvodnou.
22. V rozhodnutí žalovaného se uvádí:
23. „Na část nedoplatku ve výši 10 438 Kč nelze přispět, neboť tato část vznikla nehrazením stanovených záloh, a tedy zaviněním účastnice řízení, přičemž na takto vzniklé dluhy přispět v rámci pomoci v hmotné nouzi nelze. Ze stejného důvodu nelze přispět na zbývající část vzniklého nedoplatku ve výši 11 475 Kč, neboť tento opětovně vznikl nehrazením záloh v období od 15.08.2024 do 05.12.2024, kdy byla vystavena faktura na celkovou částku nedoplatku ve výši 39 795 Kč.“
24. Soud předně uvádí, že žalobkyně nesporuje samotné vyčíslení přiznané resp. nepřiznané částky ve výši 21 913 Kč, která má představovat žalobkyní neplacené zálohy na elektřinu. Žalobkyně tedy nesporuje charakter (že se jedná o neplacené zálohy na elektřinu) ani výši tohoto dluhu. Soud tedy v rozsudku nebude podrobně zabývat výpočty, jak tento dluh vznikl a vypořádá pouze hlavní žalobní námitku, kterou je nepřezkoumatelnost závěru o jejím zavinění při neplacení těchto záloh.
25. Soud vycházel z následující právní úpravy:
26. Dle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu.
27. Dle ust. § 36 odst. 1 písm. b) zákona, nárok na mimořádnou okamžitou pomoc má osoba uvedená v § 2 odst. 4 a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi,
28. Dle ust. § 37 písm. c) zákona, výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 5 písm. a) se stanoví s přihlédnutím k majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby až do výše jednorázového výdaje.
29. Soud má za to, že účelem mimořádné okamžité pomoci je přispět na nezbytný jednorázový výdaj, který by tato osoba nebyla schopná nést z důvodu své nepříznivé finanční situace, nikoliv pomoc s hrazením pravidelných opakujících se nákladů jako jsou náklady na bydlení včetně hrazení energií. Ze shora citovaného znění je patrné, že zákonodárce chtěl pomoci osobám v hmotné nouzi se zaplacením jednorázového nezbytného a v podstatě nečekaného výdaje a nikoliv se zaplacením opakujících se nezbytných výdajů.
30. Mimořádná okamžitá pomoc má v systému pomoci v hmotné nouzi zvláštní, podpůrnou funkci. Jedná se o dávku, která má zajišťovat, aby se osoba v nepříznivé situaci nedostala zcela mimo dosah sociálního systému (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2022, č. j. 3 Ads 280/2020-26). Tato dávka však není nástrojem k udržení (či obnovení) předchozí, natož průměrné životní úrovně, ale má poskytovat pomoc toliko v rozsahu nezbytném (srov. důraz na podpůrnou a fakultativní povahu mimořádné okamžité pomoci v rozsudku NSS ze dne 14. 6. 2018, č. j. 6 Ads 254/2017-24).
31. Ačkoli mimořádná okamžitá pomoc slouží primárně k úhradě jiných typů nezbytných jednorázových výdajů, „ve zcela výjimečných případech“ ji lze přiznat i na základě žádosti požadující uhrazení vzniklého nedoplatku na energie; v takovém případě je však nutno zkoumat vedle příjmových a majetkových poměrů i způsob vzniku nedoplatku, podíl osoby na jeho vzniku, odůvodněnost výdaje a další okolnosti dané věci (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2015, č. j. 7 Ads 236/2015-22). Naopak v případech, kdy vznik nedoplatku představuje předvídatelný důsledek nastavení a (ne)hrazení průběžných plateb, pak nejde o jednorázový a „v podstatě nahodilý“ výdaj ve smyslu této dávky (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2016, č. j. 1 Ads 45/2016-20).
32. Dále je nutno zdůraznit, že mimořádná okamžitá pomoc je dávkou fakultativní a její přiznání je spojeno se správním uvážením; z toho plyne i vymezení rozsahu soudního přezkumu. Správní soud zde zásadně nepřistupuje k věci jako k situaci, v níž by měl vlastní úvahou „nahradit“ rozhodovací činnost správního orgánu; jeho úkolem je posoudit zákonnost postupu a závěrů, včetně toho, zda správní uvážení bylo vykonáno v intencích účelu dávky a bez svévolných prvků. Soud tedy posuzuje, zda nedošlo ke zneužití či vybočení z mezí správního uvážení, zda je správní úvaha v souladu s pravidly logického usuzování a zda se správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002- 42, č. 906/2006 Sb. NSS).
33. V žalobou napadeném rozhodnutí se uvádí:
34. Správní orgán prvního stupně vycházel z úvahy, že pokud by účastnice řízení hradila stanovené zálohy v plné výši, činil by rozdíl mezi skutečnými náklady ve výši 56 821,84 Kč a zálohami částku 17 882 Kč, kterou lze považovat za nezaviněně vzniklou, neboť odpovídá rozdílu mezi odhadem dodavatele a skutečnou spotřebou. Tuto částku správní orgán prvního stupně uznal jako způsobilou k úhradě prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci. Zbývající část nedoplatku byla naopak posouzena jako důsledek neuhrazení stanovených záloh, tedy okolnost přičitatelná účastnici řízení, a proto na ni nebylo možné dávku mimořádné okamžité pomoci poskytnout. Z tohoto důvodu byla dávka přiznána pouze ve výši 17 882 Kč.
35. Soud má proto za to, že se správní orgán zcela správně zabýval povahou žalobkyní požadovaného výdaje, zda se tedy jedná o mimořádný, jednorázový tj. svým způsobem nečekaný výdaj. A dospěl k závěru, že pokud žalobkyně nehradila zálohy, o jejichž výši byla informovaná dopředu, nejedná se o tento nečekaný výdaj, ale o výdaj pravidelný.
36. Nedostatečně se však vypořádal s tvrzením žalobkyně, že tento nečekaný výdaj souvisel s pozdním hrazením sociálních dávek, a její námitkou, že pokud takový výdaj vznikl, není to ze zavinění žalobkyně, která jej nehradila v době, kdy měla, a proto se objevil ve vyúčtování ve faktuře s nedoplatkem na elektrickou energii.
37. Nejvyšší správní soud rozhodl o podobné situaci v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, č.j. 7 Ads 236/2015 - 22, ve kterém je uvedené: „Správní orgány se okolnostmi dané věci zabývaly a dospěly k závěru, že vznik nedoplatku zavinila stěžovatelka vlastním přičiněním, s čímž se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Ke vzniku nedoplatku došlo z důvodu opakovaného neuhrazení záloh plynu ve stanovené výši. S ohledem na vědomé neplacení záloh v požadované výši, resp. nesplnění smluvních podmínek společnosti RWE přitom stěžovatelka mohla předpokládat, že ke vzniku nedoplatku v budoucnu jednoznačně dojde.“
38. Soud však má za to, že tuto úvahu nelze na případ žalobkyně aplikovat, o to víc, že žalovaný v rozhodnutí uznal, že žalobkyni byly jí přiznané dávky sociální pomoci vyplácené opožděně. Soud souhlasí se žalobkyní, že se žalovaný dostatečně nezabýval jejím tvrzením, že se dostala do prodlení se zálohy v přímé souvislosti s opožděně hrazenými dávkami.
39. Žalobkyně v žalobě uvedla a listinami doložila, že ji byl příspěvek na bydlení za květen a červen 2024 vyplacen až dne 1. 8. 2024 v souhrnné výši 25 160 Kč a za červenec, srpen a září 2024 až dne 25. 10. 2024 v souhrnné výši 37 740 Kč.
40. Žalobkyně obdržela příspěvek na bydlení opožděně. Z tohoto příspěvku pak dle žalovaného měla doplatit tyto předchozí dluhy a předepsané zálohy. Žalovaný se však nevypořádal s jejím tvrzením, že musela zaplatit nejdříve dluh na nájemném, který se zvětšoval, jelikož její příjmy nedosahovaly její výdaje a musela někde se svou nezletilou dcerou bydlet. Tímto jejím za daných okolností zcela důvodným a logickým rozhodnutím však žalovaný nijak nezabýval a bez dalšího jej pouze vyhodnotil v její neprospěch. Tyto skutečnosti tak i dle soudu nemohou vést k závěru, že celá částka, kterou žalobkyně požadovala, nevznikla mimořádně a nečekaně, a hlavně slovy žalovaného „bez zavinění žalobkyně“.
41. Žalobkyně opakovaně namítala, že v rozhodném období: její reálný měsíční příjem nedosahoval ani výše nákladů na bydlení, dluh na nájemném narůstal rychleji, než byly dávky vypláceny, zpětně vyplacené částky nepokryly ani polovinu vzniklého dluhu vůči pronajímateli, a tyto prostředky proto musela použít k odvrácení bezprostřední ztráty bydlení pro sebe a své nezletilé dítě. Soud má za to, že i tato tvrzení se vztahují k hrazení těchto pravidelných záloh, i když se jedná se o dlouhodobou záležitost, a můžou tak mít vliv na schopnost žalobkyně plnit své měsíční závazky. Žalovaný se však těmito tvrzeními nezabýval a dostatečně se nevypořádal se zjištěným skutkovým stavem.
42. Soud tak má za to, že pokud žalovaný nakonec dospěl k závěru, že žalobkyně tak činila pouze ze svého zavinění, tato úvaha neobstojí, jelikož je v rozporu s pravidly logického usuzování.
43. Soud má proto za to, že závěr žalovaného ani orgánu prvního stupně o jejím zavinění při vzniku dluhu neobstojí. Neobstojí tak ani jeho správní uvážení, že žalobkyně nemá na tuto dávku nárok.
IV.
Závěr a náklady řízení.
44. Soud proto dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a v souladu s ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém bude vázán závěry uvedenými v tomto rozsudku. Žalovaný v dalším řízením řádně vyhodnotí tehdejší finanční situaci žalobkyně a následně její zavinění s neplacením záloh za elektřinu. Pak opětovně rozhodne o jejím odvolání.
45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, proto má právo na náhradu nákladů řízení, a avšak s ohledem na skutečnost, že je osvobozená od soudních poplatků a jiné náklady jí nevznikly, soud náhradu nákladů řízení žádnému účastníkovi nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 28. srpna 2026
Mgr. Andrea Veselá, v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.