Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 A 29/2026 - 20.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 A 29/2026 - 20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci
žalobce: M. P., narozeného dne X,
státní příslušnost Ukrajina,
v ČR bytem X,
zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem,
sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra,
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7,
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 1. 7. 2026, zaevidované žalovaným pod čj. OAM-0403814/DO-2026, jako nepřijatelné,
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 1. 7. 2026 jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod čj. OAM-0403814/DO-2026, jako nepřijatelnou podle zákona č. 65/2022 Sb., byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 1. 7. 2026, zaevidované pod čj. OAM-0403814/DO-2026.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč, k rukám jeho zástupce, JUDr. Matěje Šedivého, advokáta, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce je státním občanem Ukrajiny. Dne 1. 7. 2026 podal žádost o udělení dočasné ochrany v České republice (dále jen „ČR“), evidovanou žalovaným pod čj. OAM-0403814/DO-2026. Žádost o dočasnou ochranu mu však žalovaný vrátil jako nepřijatelnou z důvodu, že nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. (dále jen „lex Ukrajina“), neboť žalobce v žádosti uvedl, že k datu 24. 2. 2022 se nacházel na území Německa.
II. Obsah žaloby
2. Žalobce v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem namítl, že splňuje podmínku existence trvajícího nebezpečí v domovském státě, kde nadále zuří válka, která svou intenzitou nijak nezaostává za boji z let 2022 až 2025. Z jeho cestovního dokladu taktéž vyplynulo, že na území EU vstoupil dne 23. 2. 2022, kdy následujícího dne vypukla válka, pročež se dne 27. 2. 2022 do vlasti zase vrátil. Do EU cestoval na podkladě bezvízového styku, přičemž po celou dobu měl trvalý pobyt na území domovského státu. Žádost žalobce o dočasnou ochranu tak měla být dle jeho názoru projednána meritorně.
III. Vyjádření žalovaného
3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve citoval příslušnou právní úpravu, z níž vyplývají podmínky pro udělení povolení k pobytu za účelem dočasně ochrany. Žalobce je sice státním občanem Ukrajiny, ke dni 24. 2. 2022 nicméně na území Ukrajiny nepobýval. To vyplynulo z příjezdového razítka žalobce v jeho cestovním dokladu, podle kterého na území EU vstoupil již dne 23. 2. 2022. Následujícího dne dle svých vlastních tvrzení nacházel v Německu. Žalovaný tak má za to, že bylo dostatečně prokázáno, že žalobce nesplnil základní podmínku podle čl. 2 rozhodnutí Rady 2022/382.
4. Žalovaný dodal, že postupoval i plně v souladu s judikaturou, která vyložila pojem „pobývat na území Ukrajiny“, např. v rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 18 A 54/2023-32, bod 27. Žalovaný k tomu poukázal na znění čl. 2 písm. c) směrnice č. 2001/55/ES, definující tzv. vysídlené osoby, a zdůraznil, že mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, tj. situace v zemi původu musí být důvodem, pro který daná osoba svou zemi původu opustila. Nestačí tedy, že se daná osoba nemůže bezpečně a trvale vrátit do země původu kvůli tamní situaci. Podle žalovaného tak na dočasnou ochranu nemají nárok občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo území Ukrajiny např. z důvodu práce, studia, dovolené, rodinných či zdravotních důvodů apod.
5. Žalovaný též poukázal na zavádějící a neúplnou pobytovou historii žalobce, který se od ledna 2022 opakovaně do země původu vrací. Dobrovolné návraty do vlasti jsou tak neslučitelné s tvrzením, že by vycestování žalobce z Ukrajiny mělo vést k bezprostřednímu ohrožení jeho života či zdraví. Tato skutečnost tak dle žalovaného zpochybňuje splnění podmínky trvajícího nebezpečí ve smyslu § 3 lex Ukrajina. Odkázal též na povahu řízení o žádosti o udělení povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, které se řídí zásadami rychlosti a hospodárnosti, a pokud z poskytnutých údajů je zřejmé, že žadatel nemůže dočasnou ochranu v ČR získat, žalovaný neměl povinnost se žádostí dále zabývat, což podpořil i odkazem na blíže nespecifikovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 2. 2025.
6. Závěrem žalovaný poukázal i na Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01; dále též jen „operační pokyny“), s nimiž je jeho výklad rovněž v souladu, přičemž upozornil, že NSS tento dokument považoval v jiné souvislosti za tzv. soft law.
IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze
7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal tvrzený zásah v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož žalobce s takovým vyřízením věci vyjádřil konkludentní a žalovaný výslovný souhlas. Soud přitom neshledal potřebu provádět důkazy nad rámec žalovaným předložené dokumentace. Soud při svém rozhodování primárně vycházel z tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce podal, a kterou mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Vyplývá z něj mimo další údaje, že žalobce se ke dni 24. 2. 2022 nacházel na území Německa, dosud nezískal dočasnou ochranu v jiném státě EU, ani do dnešního dne nebyl nikdy držitelem platného víza nebo povolení k pobytu. Posouzení důvodnosti žaloby tak závisí na zodpovězení právní otázky.
8. Žaloba je včasná a přípustná (viz bod [26] rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42).
9. Žaloba je důvodná.
10. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3.
11. Podle § 3 odst. 1 lex Ukrajina [m]inisterstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady EU uvedené v § 1 odst. 1 písm. a) téhož zákona, kterým je prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), a v návaznosti na rozhodnutí Rady Evropské unie o prodloužení dočasné ochrany nebo o jejím novém zavedení podmínky jejího prodlužování nebo udělování. V souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/55/ES trvala dočasná ochrana nejprve jeden rok, tedy do 4. 3. 2023, a poté byla automaticky prodloužena o další rok do 4. 3. 2024.
Dočasná ochrana byla poté opakovaně prodlužována [1] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2023/2409 ze dne 19. 10. 2023 do 4. 3. 2025, [2] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2024/1836 ze dne 25. 6. 2024 do 4. 3. 2026, [3] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025 do 4. 3. 2027, a aktuálně [4] prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2026/1912 ze dne 30. 7. 2026, do 4. 3. 2028, které však s ohledem na časovou působnost na nyní posuzovanou věc nedopadá [srov. též recitály (1) až (3) preambule posledně uvedeného dokumentu].
12. Podle čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady, které je aplikovatelné ve znění rozhodnutí o prodloužení dočasné ochrany účinném do 4. 8. 2026, platí, že [t]oto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala:
a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022;
b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a
c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b).
13. Podmínky, za nichž bude žaloba proti nezákonnému zásahu důvodná, vymezuje konstantní judikatura správních soudů. Podle rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS platí, že „[o]chrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“
14. V posuzované věci jsou zjevně splněny první, druhá, a pátá podmínka. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit třetí podmínku, tj. zda postup žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina (tedy z důvodu, že není osobou podle § 3 lex Ukrajina), byl nezákonný.
15. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 lex Ukrajina ukrajinskému státnímu příslušníku je zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobývání na Ukrajině před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.
16. Při posuzování této věci soud vyšel ze závěrů rozsudku zdejšího soudu v obdobné věci ze dne 1. 4. 2026, čj. 38 A 4/2026-19, které byly potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 7. 2026, čj. 2 Azs 70/2026-18, a dále z judikatury zabývající se výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“.
17. V rozsudku ze dne 2. 11. 2023, čj. 11 A 111/2023-62, Městský soud v Praze konstatoval, že „[z] užití pojmu „pobývat“ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“ (shodně též rozsudky zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2023, čj. 18 A 54/2023-32 či ze dne 26. 3. 2024, čj. 15 A 137/2023-46, a rozsudky NSS ze dne 20. 5. 2025, čj. 4 Azs 225/2024-20 či ze dne 7. 3. 2025, čj. 5 Azs 72/2024-21).
18. V projednávané věci má soud za to, že v případě žalobce není dostatečně objasněn skutkový stav věci, pokud jde o jeho pobyt mimo území Ukrajiny před datem 24. 2. 2022. Jak již vyplynulo z vymezení výše, žalobce ve své žádosti o dočasnou ochranu uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 se nacházel na území Německa. Z otisků razítek z cestovního dokladu žalobce, jejichž kopii předložil žalovaný ve spisové dokumentaci, je zřejmé, že dne 23. 2. 2022 přijel autem do Polska přes hraniční přechod Budomierz. Předtím i potom se opakovaně vstupoval na území členských států EU a opakovaně z nich vycestoval, zejména do Polska, Německa, Slovinska, Rakouska a Chorvatska. Další otisk razítka prokazuje, že se dne 27. 2. 2022 vrátil na Ukrajinu přes hraniční přechod Korzowa. Pro aplikaci § 3 lex Ukrajina je podstatné, jakou povahu pobyt žalobce mimo území Ukrajiny měl. Jak uvedeno výše, podle judikatury Městského soudu v Praze je třeba pojem „pobývat“ vykládat tak, že musí jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tedy že žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.
19. Tyto skutečnosti však v případě žalobce ověřovány nebyly, nelze proto jednoznačně uzavřít, že žalobce pobýval mimo území Ukrajiny. Krátkodobé vycestování z území, které trvalo několik dnů, přitom nepotvrzuje, že by žalobce pobýval v jiné zemi mimo Ukrajinu ve smyslu výkladu tohoto pojmu soudy, tj. že by v jiné zemi měl zejména bydliště a těžiště svých zájmů, či dokonce uděleno nějaké dlouhodobější povolení k pobytu. Ze zjištěných skutečností pouze vyplynulo, že se opakovaně na Ukrajinu vracel a v jiných zemích se zdržoval pouze na základě omezeného bezvízového styku. Pokud se i následně opakovaně vracel do vlasti, lze předpokládat, že jeho skutečné bydliště a těžiště zájmů zůstalo právě v zemi původu.
20. Prováděcí rozhodnutí Rady, jehož smyslem a účelem bylo poskytnout dočasnou ochranu osobám, které z území Ukrajiny uprchly po vstupu ruských ozbrojených sil na její území dne 24. 2. 2022, do doby, než situace na Ukrajině umožní osobám, jimž byla dočasná ochrana udělena, bezpečný a trvalý návrat [viz recitály (11) a (21) preambule k prováděcímu rozhodnutí Rady], resp. jeho následné opakované prodlužování vždy o další rok (viz poznámku pod čarou na předchozí straně), pak jen potvrzují, že aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině zatím neumožňuje bezpečný a trvalý návrat navracejícím se osobám. „Za bezpečný a trvalý návrat je přitom potřeba rozumět takový stav, kdy bezpečnostní situace země bude ustálena natolik, že navracejícím se osobám zajistí možnost požívat ve své zemi původu aktivních práv, která jí poskytnou šanci, že v její zemi původu budou naplněny její základní potřeby, a možnost znovu se začlenit do společnosti. Do ukončení doby trvání platnosti a účinnosti prováděcího rozhodnutí Rady, je tedy třeba dočasnou ochranu osobám ohroženým konfliktem na Ukrajině poskytovat.“ (srov. body 27. až 29. odkazovaného rozsudku čj. 38 A 4/2026-19).
21. Dále soud upozorňuje též na znění recitálů (9) a (10) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025, které prodloužilo původní prováděcí rozhodnutí Rady do 4. 3. 2027:
„(9) Kromě toho nelze vyloučit další rozsáhlý příliv osob, a to kvůli obtížné humanitární situaci, celkové nestabilitě a nejistotě ohledně situace na Ukrajině v důsledku útočné války Ruska proti Ukrajině, včetně intenzivnějších a opakovaných leteckých útoků proti civilnímu obyvatelstvu po celé zemi. Riziko eskalace přetrvává. Zároveň je i nadále ohroženo účinné fungování vnitrostátních azylových systémů, pokud by dočasná ochrana brzy skončila a všechny osoby, které jí požívají, by požádaly o mezinárodní ochranu najednou.
(10) Vzhledem k tomu, že se vysoký počet vysídlených osob v Unii požívajících dočasné ochrany pravděpodobně nesníží, dokud bude válka proti Ukrajině pokračovat, je prodloužení dočasné ochrany nezbytné k řešení situace osob, které dočasné ochrany v Unii v současné době požívají nebo které budou tuto ochranu potřebovat od 5. března 2026, neboť poskytuje okamžitou ochranu a přístup k harmonizovanému souboru práv a zároveň omezuje formality v situaci hromadného přílivu osob do Unie na minimum. Prodloužení dočasné ochrany by rovněž mělo pomoci zajistit, aby azylové systémy členských států nebyly přetíženy výrazným nárůstem počtu žádostí o mezinárodní ochranu, které by mohly podat osoby požívající dočasné ochrany v období do 4. března 2026, pokud by dočasná ochrana do té doby skončila, nebo osoby prchající před válkou na Ukrajině, které by do Unie přišly v období od 5. března 2026 do 4. března 2027.“
22. I z těchto ustanovení vyplývá, že situace odůvodňující pokračování dočasné ochrany osobám, které byly či budou vysídleny z Ukrajiny, stále trvá. Současně je z jejich znění evidentní, že prováděcí rozhodnutí Rady, resp. jeho prodloužení, se mají vztahovat i na osoby prchající před válkou na Ukrajině, které by do Unie přišly v období od 5. března 2026 do 4. března 2027. Pro nárok na udělení dočasné ochrany proto za současných podmínek není rozhodné, zda osoby podle čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady byly vysídleny (opustily území Ukrajiny) v den nebo těsně po vypuknutí ozbrojeného konfliktu, či kdykoliv později, a takové rozlišování nelze dovodit ani využitím kombinace výkladových metod směrnice o dočasné ochraně 2001/55/ES, či prováděcího rozhodnutí Rady a jeho jednotlivých prodloužení.
23. Soud se tak nemohl ztotožnit s názorem žalovaného, že dobrovolné návraty žalobce do vlasti zpochybňují splnění podmínky trvajícího nebezpečí ve smyslu § 3 lex Ukrajina. Jak uvedl zdejší soud v odkazovaném rozsudku, „[j]e obecně známou skutečností, že po celou dobu trvání konfliktu se s proměnlivou intenzitou opakují útoky na infrastrukturu země i její civilní obyvatele. Žalobci v tomto konkrétním případě tak jistě nebylo možno klást k tíži, vrátil-li se v průběhu trvajícího konfliktu zpět na Ukrajinu, jelikož mohl být názoru, že se situace alespoň částečně stabilizovala, a poté z důvodu trvajícího (a zintenzivňujícího se útoku) z Ukrajiny opět odešel, přičemž si jako zemi svého pobytu zvolil Českou republiku. Bezpečnostní situace na Ukrajině je stále nestabilní, o čemž svědčí i opakované prodloužení dočasné ochrany poskytované na základě prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382, a proto je třeba tuto formu ochrany poskytnout i osobám, které z Ukrajiny prchají opakovaně. Přitom v souladu s účelem prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 je třeba při posuzování okamžiku vysídlení posuzovat opuštění Ukrajiny časově bezprostředně předcházející podání žádosti.“ (zvýraznění podtržením doplnil nyní soud).
24. Takto však žalovaný nepostupoval a zaměřil se pouze na prostou skutečnost, kde se žalobce nacházel ke dni 24. 2. 2022 a nezohledňoval již další skutečnosti, resp. okolnost, že ozbrojený konflikt probíhá již řadu let s různou mírou intenzity a žalobce tak mohl mít v průběhu této doby opakovaně důvody k opuštění území své vlasti v příčinné souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem, včetně doby těsně předcházející podání jeho žádosti o dočasnou ochranu.
25. K argumentu žalovaného použít jako výkladové vodítko tzv. operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady, stihla judikatura již rovněž zaujmout své stanovisko, konkrétně ve shora citovaném rozsudku NSS ze dne 16. 7. 2026, čj. 2 Azs 70/2026-18, který potvrdil závěry odkazovaného rozsudku zdejšího soudu čj. 38 A 4/2026-19. Ve svém rozsudku NSS odmítl použití operačních pokynů jako výkladového vodítka, neboť nepředpokládají situaci, že by se státní příslušník Ukrajiny po 24. 2. 2022 vrátil na Ukrajinu i přes přetrvávající ozbrojený konflikt a teprve poté (nebo i opětovně) uprchl z Ukrajiny před ozbrojeným konfliktem do členského státu Evropské unie, což rovněž NSS vyjádřil v právní větě k tomuto rozsudku.
26. Nelze přitom akceptovat stav, kdy osoby uvedené v čl. 2 prováděcího rozhodnutí Rady, které se před 24. 2. 2022 nacházely dočasně mimo území Ukrajiny, a kterým stav vzniklý v důsledku napadení ozbrojenými silami Ruské federace znemožňuje vrátit se do svého domovského státu a bezpečně a neomezeně tam pobývat (tedy bezpečný a trvalý návrat), byly v horším postavení než osoby, které se k uvedenému datu na území Ukrajiny fyzicky nacházely. Soud znovu zdůrazňuje, že pro takové odlišné postavení neexistuje žádný rozumný a omluvitelný důvod, neboť jedni i druzí jsou agresí ze strany Ruské federace zasaženi či ohroženi stejně (viz bod 37. odkazovaného rozsudku čj. 38 A 4/2026-19).
V. Závěr a náklady řízení
27. Ze všech uvedených důvodů soud dle § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobci jeho žádost o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelnou za takto zjištěného skutkového stavu byl nezákonný. Žalovanému současně zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením jeho žádosti.
28. Soud žalovanému dále uložil, aby nejprve s dostatečnou určitostí objasnil, zda žalobci s ohledem na to, kde a za jakých okolností pobýval dne 24. 2. 2022, náleží postavení vysídlené osoby podle lex Ukrajina nebo nikoliv.
29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto má nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech na právní zastoupení advokátkou. Zástupce žalobce učinil v řízení 2 úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava právního zastoupení a podání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu činí 4.620 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 9.240 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Zástupce žalobce soudu nedoložil, že je plátcem DPH; soud přitom nemá povinnost tuto skutečnost za něj ověřovat či dohledávat. Proto mu odměnu a náhradu hotových výdajů o částku odpovídající této dani nenavýšil. Žalovaný je povinen žalobci prostřednictvím jeho zástupce zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.140 Kč (9.240 Kč + 900 Kč), a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 31. srpna 2026
Mgr. Darina Michorová
samosoudkyně