Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1839/2026

-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka asoudcůJUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) A. H. a b) Z. H., obou zastoupených Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem v Praze, Politických vězňů 911/8, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Chrudimská 1418/2, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze zedne 4. 3. 2026, č. j. -75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacíhořízení 2 295 Kč k rukám zástupce žalobců Mgr. Davida Netušila do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30.

9.

2025, č. j. -41, uložil žalovanému povinnost odstranit stavbu bez čísla popisného/čísla evidenčního stojící na pozemku parc. č.

XY v katastrálním území XY, obec XY

, do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „soud odvolací“) rozsudkem zedne 4. 3. 2026, č. j. -75, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnilpouze tak, že lhůta k odstranění stavby činí šest měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu).

II.Dovolání a vyjádření k dovolání

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o

§

237 , , (dále jen „“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil vztah vlastnického práva ke stavbě a

vlastnického práva k pozemku. Tvrdí, že stavba byla zřízena na základě trvalého, resp.

časově neomezeného oprávnění, a odvolací soud proto měl vycházet z judikatury, podle

níž jsou

vlastnická práva ke stavbě a k pozemku rovnocenná a vlastník pozemku se

nemůže domáhat odstranění stavby. V této souvislosti odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a . Dále namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku zjevného zneužití práva. Tvrdí, že odstraněním stavby by došlo k

zániku jeho vlastnického práva, aniž by tím žalobci získali odpovídající prospěch, neboť

pozemek je užíván třetími osobami. Poukazuje také na to, že žalobci požadují odstranění pouze jeho stavby. Odkazuje přitom zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.

zn. . Za dosud nevyřešenou považuje otázku, zda se vlastník pozemku může úspěšně domáhat odstranění stavby, jestliže je pozemek pronajat třetí osobě, která s

existencí stavby počítá a její odstranění nepožaduje. Tvrdí, že žalobci pozemek sami neužívají a že existence stavby nezasahuje do jejich aktuálně vykonávaných oprávnění. Dovolatel dále namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť se podle jeho názoru odvolací soud nevypořádal s jeho argumentací týkající se zneužití práva, dobrých mravů a

aktivní věcné legitimace žalobců. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k

dalšímu řízení.

4. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvádějí, že dovolání ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění, zejména tvrzením, že stavba byla zřízena na základě trvalého oprávnění, anevychází ze skutkového stavu, z něhož vycházel odvolací soud. Podle jejich názoru odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolatel nereaguje na jeho nosný závěr, že posledním titulem k umístění stavby byla podnájemní smlouva dočasného charakteru. K námitce zjevného zneužití práva žalobci uvádějí, žeodvolací soud tuto otázku výslovně posoudil a dovolatel pouze polemizuje s jeho hodnotící úvahou. Za neopodstatněnou považují i námitku porušení práva na spravedlivý proces, neboť odvolací soud se vypořádal s otázkou aktivní věcné legitimace i s námitkou zneužití práva. Kdovolatelem formulované dosud nevyřešené otázce uvádějí, že napadené rozhodnutí najejím řešení nespočívá, neboť aktivní legitimace žalobců vyplývá z jejich vlastnického práva k pozemku a není vyloučena existencí nájemního vztahu; žalovanému přitom nesvědčí žádné oprávnění k užívání pozemku odvozené od nájemního či podnájemního vztahu. Žalobci navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

III.Přípustnost dovolání

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

7. Dovolatel předkládá k řešení otázku, zda se může vlastník pozemku úspěšně domáhat odstranění stavby, ačkoli je pozemek pronajat třetí osobě, která s existencí stavby počítá a její odstranění nepožaduje. Takto formulovaná otázka však nepředstavuje otázku, která by dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Jde pouze o skutkově specifickou podobu obecnější právní otázky rozsahu ochrany vlastnického práva a aktivní věcné legitimace vlastníka vůči osobě, která do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.

8. Dovolací soud předně připomíná, že je-li v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena právní otázka obecnějšího charakteru, nezakládají přípustnost dovolání dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž vyřešení však nemůže nijakzvrátit řešení otázky obecné [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].

9. Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je nutno v poměrech negatorní žaloby poměřovat úpravou obsaženou v , , (dále jen „o. z.) - (srovnej usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod č. 5/2015 Sbírky soudních rozhodnutí astanovisek, rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ).

10. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem zasahuje do jeho vlastnického práva nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

11. V usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. Nejvyšší soud vyložil, že v případě trvajícího zásahu do vlastnického práva vzniká mezi vlastníkem a rušitelem relativní právní vztah (jehož obsahem je např. povinnost individualizovaného rušitele upustit od konkrétního zásahu do vlastnického práva) a vlastník má po dobu trvajícího zásahu (pokterou rovněž trvá relativní právní vztah vzniklý v důsledku tohoto zásahu mezi vlastníkem a rušitelem) právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel podle § 1042 o. z. Kupříkladu umístí-li rušitel na pozemek vlastníka svou věc, je vlastník oprávněn domáhat se vyklizení předmětného pozemku. Umístí-li rušitel na pozemek vlastníka věc cizí, může vlastník pozemku žalovat rušitele i vlastníka této věci, neboť vlastník věci nemá právo mít své věci na cizím pozemku a rušení trvá, dokud nebudou odstraněny.

12. Samotná okolnost, že vlastník pozemku přenechal výkon některých oprávnění vyplývajících z vlastnického práva nájemci, nepředstavuje takovou kvalitativně novou okolnost, která by z předestřené otázky činila otázku dosud neřešenou ve smyslu Nadto dovolatel svou otázku staví na předpokladu, že významný je postoj nájemce nebopodnájemce k existenci stavby. Na tomto závěru však napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný nedisponuje oprávněním kumístění stavby na pozemku žalobců a že žalobci jako vlastníci pozemku jsou oprávněni domáhat se ochrany svého vlastnického práva vůči osobě, která do něj podle jeho závěrů zasahuje bez právního důvodu.

13. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, podle níž byla stavba zřízena na základě trvalého (časově neomezeného) oprávnění a odvolací soud se proto měl řídit judikaturou týkající se konkurence vlastnického práva ke stavbě a vlastnického práva k pozemku. Dovolatel v této souvislosti přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na posouzení historického právního titulu ke zřízení stavby. Za rozhodné naopak považoval, že žalovanému žádné oprávnění k umístění stavby na pozemku žalobců nesvědčí a v minulosti nesvědčilo. Proti tomuto nosnému závěru dovolatel způsobilou dovolací argumentaci neuplatňuje. Otázka, kterou v této souvislosti předkládá, proto není otázkou, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí.

14. Stejně tak přípustnost dovolání nezakládá námitka nesprávného posouzení zjevného zneužití práva. Dovolatel zde nepředkládá právní otázku, nýbrž zpochybňuje posouzení konkrétních okolností projednávané věci a předkládá vlastní hodnocení poměru mezi újmou na své straně a prospěchem žalobců. Tím však nevymezuje právní otázku splňující předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu

15. Konečně ani námitka porušení práva na spravedlivý proces přípustnost dovolání nezakládá. Dovolatel ji spojuje především s tvrzením, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s jeho argumentací. Taková výhrada směřuje proti postupu soudu v řízení a sama o sobě nepředstavuje právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání podle

IV.Závěr a náklady řízení

16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o.

s. ř. odmítl.

17. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pronedůvodnost návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4.10. 2017, sp. zn. ), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

18. Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy i výroky, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; v této části však není dovolání přípustné podle

19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto usnesením, mohou se žalobci domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. 9. 2026

Mgr. David Havlík

předsed

a senátu