Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1854/2026

-512

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové asoudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. T., zastoupené JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Prostorná 811/4, proti žalovanému A. K., zastoupenému JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě zedne 24. 2. 2026, č. j. -486, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25.6. 2025, č. j. -442, povolil nezbytnou cestu ve formě služebnosti stezky acesty přes služebné pozemky p. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY, na panující pozemek p. č. XY ve stejném katastrálním území, v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu v rozsudku označeném, a to surčením maximálního počtu jízd motorovými vozidly v kalendářním měsíci pro různá období kalendářního roku (výrok I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 167 640 Kč jakoúplatu za povolení práva nezbytné cesty (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrokyIII-V). Doplňujícím rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, č. j. -486, pak zamítl žalobu, aby soud povolil nezbytnou cestu na pozemek p. č. XY přes pozemek p. č. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2026, č. j. -486, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že se povoluje nezbytná cesta přes služebné pozemky p. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu v rozsudku uvedeném, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to chůze a jízdy osobními motorovými vozidly nepřevyšujícími hmotnost 3,5 tuny ve prospěch panujícího pozemku p.č. XY v katastrálním území XY, a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému za povolení nezbytné cesty 180 000 Kč (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II-V). Počtem jízd motorovými vozidly odvolací soud vlastníka panujícího pozemku neomezil. Proti výroku doplněnému doplňujícím rozsudkem nebylo odvolání podáno, tento výrok nabyl samostatně právní moci.

3. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem chaty, která je součástí jejího pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, a dále pozemku p. č. XY, který pozemek s chatou obklopuje a není spojen veřejnou cestou (pozemkem p. č. XY). Žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. XY, který končí u veřejné cesty p. č. XY a od této cesty je zpevněn dvěma kolejemi vysypanými štěrkodrtí s trávou uprostřed, takto je cesta „zpevněná“ po pozemku p. č. XY a XY a je vyježděná až na pozemek p. č. XY a končí u pozemku žalobkyně p. č. XY, kde je v nízkém oplocení vjezd na její pozemek. Cesta se nachází mezi ploty oddělujícími pozemky jiných vlastníků, po takto vymezeném prostoru jezdili právní předchůdci žalobkyně od samého počátku, kdy koupili od otce žalovaného pozemek a postavili chatu. Část nezbytné cesty, které se žalobkyně domáhá, je jako cesta historicky užívána a k přístupu ke svým nemovitostem (rodinný dům, ve kterém žije i jeho syn s rodinou) tuto cestu užívá i žalovaný. Pozemky p. č. XY a XY nejsou od sebe odděleny, nachází se na nich udržovaná aužívaná zahrada jiných osob, užívaná spolu s domem na pozemku p. č. XY.

4. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně kzávěru, že žalobkyně nemůžesvé nemovité věci pro nedostatek přístupu řádně užívat, žádným právním titulem umožňujícím přístup v současnosti nedisponuje, žalovaný jí v přístupu brání. Hrubou nedbalost žalobkyně ve vztahu k nedostatku přístupu neshledal, neboť nemovitosti nabyla darem od rodičů s tím, že příjezd je ošetřen smlouvou, tomu odpovídala i její zkušenost s možností příjezdu po cestě, jejíhož povolení se nyní domáhá, a zjištění, že příjezd právním předchůdcům žalobkyně povolil otec žalovaného. Za vhodnější nepovažoval ani přístup přesvzrostlou udržovanou zahradu třetích osob. Zvolené vymezení nezbytné cesty označil zanejpřirozenější, neboť jde o část zemského povrchu, která jako cesta již sloužila, vede„mezi ploty“ a z větší části je zpevněna kamenivem v kolejích.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

6. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky podmínek povolení nezbytné cesty.

7. Namítá, že odvolací soud nezjišťoval nejpřiměřenější variantu vedení nezbytné cesty s minimalizací škod na pozemcích, a to i za pomoci znaleckého posudku (odkazuje narozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a nepostupoval ani v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , podle kterého hrubá nedbalost nebo úmyslné jednání vlastníka nemovité věci žalujícího o povolení nezbytné cesty jedůvodem k zamítnutí žaloby. Odkazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. k „podmínkám povolení tzv. nezbytné cesty“.

8. V dovolání dále popisuje rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu a uvádí, jaké námitky proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení uplatnil v odvolání. Právní posouzení i skutková zjištění odvolacího soudu označuje za nesprávná. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně od počátku počítal s jedinou možnou variantou, která byla v minulosti odsouhlasena předchozím vlastníkem pozemků a zdůrazňuje jakési „historické právo“ žalobkyně, variantami navrženými žalovaným se nezabýval a výpověď svědka M. bagatelizoval. Má za to, že soud měl povinnost zadat vypracování znaleckého posudku k posouzení varianty vedení služebnosti přes jiný pozemek.

9. Dodává, že jeho otec povolil přístup za účelem výstavby chaty, předchůdce žalobkyně později požádal o stavební povolení k výstavbě garáže, podmínkou vydání bylo zajištění přístupové komunikace. Tato podmínka nebyla splněna, domnívá se proto, že jde o černou stavbu, což podle , , (dále „o. z.“) brání povolení nezbytné cesty.

10. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

12. Dovolání není přípustné.

13. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Podle -3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedleobecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

15. Dovolatel zobecnitelné právní otázky spojené s vymezením uplatněného předpokladu přípustnosti dovolání (odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) sámneformuluje. Z obsahu dovolání lze však dovodit, že jde o otázku, zda je soud přizvažování nejpřiměřenější varianty vedení nezbytné cesty povinen nařídit vypracování znaleckého posudku a dále otázku, zda hrubá nedbalost spočívající v nabytí nemovitosti s přístupem zajištěným pouze na základě ústní smlouvy brání povolení nezbytné cesty.

16. Další dovolací výtky nejsou ani výslovně, ani podle obsahu dovolání spojeny s předpokladem přípustnosti dovolání, a proto se jimi dovolací soud nemohl zabývat.

K povinnosti vypracovat znalecký posudek

17. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. , na který dovolatel odkazuje, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že soud „nemůže bez dalšího zamítnout žalobu vlastníka stavby o takové vypořádání jen proto, že navrhovaný rozsah břemene se mu jeví nepřiměřený. Musí, popř. i za pomoci znaleckého posudku posoudit možnost takového rozsahu věcného břemene, který by zatěžoval vlastníka přilehlého pozemku conejméně a zároveň zajišťoval vlastníku stavby přístup ke stavbě v nezbytném rozsahu“. Nejvyšší soud tedy řešil postup soudu v případě, že nepřiměřený je navržený rozsah nezbytné cesty, nikoli závazný postup při úvaze, zda zatížen by neměl být jiný pozemek.

18. Uvedené rozhodnutí (a už vůbec ne zákon) tedy nepožaduje, aby soud při hodnocení vhodnosti navrhované nezbytné cesty musel vycházet ze znaleckého posudku. V této věci soudy jasně vysvětlily, proč za nejvhodnější považují vedení cesty přes pozemek žalovaného. Šlo zejména o to, že cesta je již k přístupu na pozemek žalobkyně používána, část zatíženéhopozemku žalovaného je jako přístupová cesta užívána i žalovaným a byl to právní předchůdce žalovaného, jeho otec, který předchůdcům žalobkyně, jejím rodičům, pozemek bezprávnězajištěného přístupu kveřejné cestě prodal, stím, že jim přístup umožnil (a zajistil ústní smlouvou za úplatu). Úvaha soudů obou stupňů, že za této situace nebylo namístě zřizovat jiný přístup než ten doposud využívaný a zatěžovat třetí osoby, které se na vzniklé situaci nijak nepodílely a jejichž pozemek je aktivně využíván k jinému účelu (vzrostlá okrasná zahrada), není zjevně nepřiměřená. Odvolací soud se vypořádal i s dalšími námitkami žalovaného, včetně namítaného umístění inženýrských sítí. Přiměřeným způsobem tedyvysvětlil, proč nebylo vhodné vést cestu přes jiný pozemek, a nepostupoval tak ani v rozporu se zásadami, vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. , na který dovolatel poukazuje. V tomto rozsudku se dovolací soud zabýval kritérii pro posouzení toho, jaká varianta nezbytné cesty je méně zatěžující a tudíž přiměřenější, povinnost ustanovit za tímto účelem znalce, které se dovolatel s odkazem natoto rozhodnutí dovolává, však nestanoví, o znaleckém zkoumání se vůbec nezmiňuje.

K hrubé nedbalosti

19. V rozsudku ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal aodůvodnil závěr, že hrubě nedbalé či úmyslné jednání vlastníka nemovité věci žádajícího o povolení nezbytné cesty, které je důvodem zamítnutí žaloby podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., může podle okolností případu spočívat nejen ve zbavení se existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i v nabytí nemovité věci bez zajištěného spojení s veřejnou cestou.

20. Hrubě nedbalým jednáním ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. může být i jednání, k němuž došlo před 1. 1. 2014. Rozhodnutí, zda někdo jednal v hrubé nedbalosti, je v zásadě na úvaze soudu, která však nesmí být zjevně nepřiměřená (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. ).

21. Úvaha odvolacího soudu, že žalobkyně si nezpůsobila nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti, zjevně nepřiměřená není. Odvolací soud správně vycházel z toho, že v roce 1984, kdy žalobkyně nabyla pozemek s chatou darováním od svých rodičů, byl přístup zajištěn dohodou s vlastníkem pozemků, které byly pro přístup užívány, a to za úplatu. O možnosti takového přístupu byla žalobkyně rovněž ujištěna svými právními předchůdci. Nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by v té době měla žalobkyně možnost si zajistit trvalý přístup jinak, či důvod pochybovat o nedostatečnosti přístupu na základě uzavřené dohody. Rozsudek ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. , na který dovolatel odkazuje, se nezbytné cestě k černé stavbě nevěnuje, odvolací soud se tak od tohoto rozhodnutí nemohl odchýlit, pokudnepovažoval případné nesplnění podmínek stavebního povolení pro stavbu garáže, které by mohlo vést k závěru o tom, že jde o stavbu nepovolenou (černou), za překážku propovolení nezbytné cesty podle § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Je třeba dodat, že žalovaný aninenamítá, že by se žalobkyně nebo její právní předchůdci stavbou garáže připravili opřístup k veřejné cestě, kterým dříve disponovali, a že nezbytná cesta v dané věci bylapovolena zejména za účelem možnosti řádného hospodaření a užívání stavby chaty, kteráje součástí panujícího pozemku žalobkyně.

22. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

23. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 9. 2026

Mgr. Petra Kubáčovápředsedkyně senátu