Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 723/2026

3 Tdo 723/2026-258

USNESENÍ

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1.

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 24. 9. 2025, č. j. -162,

uznal obviněného

P. B.

(dále jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) vinným spácháním přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se obviněný dopustil tím, že:

poté, co byl dne 8. 3. 2023 samosoudkyní Okresního soudu v Hodoníně M. K. rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 30. 5. 2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. , uznán vinným pro přečiny nebezpečné vyhrožování podle , 2 písm. c) , výtržnictví podle a krádež podle a byl mu uložen dvouletý nepodmíněný trest odnětí svobody, tak z Věznice Horní Slavkov, kde trest vykonává, odeslal soudkyni Okresního soudu v Hodoníně M. K. osobní dopisy, které byly na soud doručeny ve dnech 25. 7. 2023, 10. 8. 2023, 19. 9. 2023, 18. 12. 2023, 22. 1. 2024, 19. 2. 2024 a naposledy 15. 4. 2024, v nichž uvádí, že je rasistka, že to na něj ušila, že měla rozhodovat jiným způsobem, že ví, co mu způsobila a dále uvedl ve svých dopisech ze dne:

25. 7. 2023 „Díky si řeknem snad osobně i s paní H.“ (státní zástupkyně OSZ Hodonín podávající obžalobu) „Ale Zdůraznuji: bez toho abych nesplatil dluhy, neodejdu.“

10. 8. 2023„....jste mě s p. H. chtěli sklidit a tak jste to udělali,... že to byl špynaví proces“

„Určitě si to mi tři řeknem osobně, co jsem psal že po návratu do civilu z XY odcházím, to jsem myslel opravdu vážně a že nezostanu nikomu dlužníkem to je snad jasní, dluhy se přece platit maj, né?“

„Předpokladám kam tím miřím dobře vyte….“

19. 9. 2023„Tak již vydíte nejde se stim vyrovnat nebo smířit vůči mě to bylo nespravedliví Já se domnívam že to víte přesně tak jako já.“

18. 12. 2023„Paní M., nechci a nepřeju si aby jste měla obavi že Vám budu něco vracet alebo strach“

„Nevěřila by jste ale i Vaši holku znám všiml jsem si vaše rty, sledoval jsem vaše chovaní u staní každy detaj mi neunikl a všim si nečeho neuvěřitelného jak jste si neuvěřitelně podobné, tá barmanka z herny na M. je vaše holka...... Taky ji pozdravujte a posilam Vám oběm pohled s přaním.“

„....skuz se vžít do mně, jaké to asi může byt pro človeka gdyž už 3. měsíce jsem mohl byt doma a dodnes mi to hlava nebere proč jste mi to udělala.“

„Opravdu upřímně Vám i holčičce přeji jen vše to nejlepší.“

22. 1. 2024„...celí čas jsem to věděl že tu špynavu hru a divallo jel svama ten skurvení bastard....“

„....nic, víc vživotě se mu to vratí i Vám pamatujte že prostě karma je ono to přide vždy keď to člověk nečeka a v jaké koliv podobě.“

19. 2. 2024„I pesto všechno že se na tebe hodně hněvám {nevim tedy proč al stále něco kvam citím}....nemužu pochopit proč jste mi to udělala, ja vám nigdy nijak neublížil, z vaši cerou sme si vychazeli pratelsky docela, .....jinak u mje jako je oblibene devče Mužeš maminko být na ní hrda....“

„A ješte ktomu takove neštešti odsoudíš nevineho člověka {To nejde zapomenout} dá seto snad odpustit? Co stim teť? Zamyslelas se snad nad tím něgdy?“

„Občas si řikam že nemužeš byt zdravá“

„Myslím mamko že jsi tady to posrala“

„Uvědomuješ si co jsi udělala, máš svědomí, usínáš v pohodě ja né, každy de du stím spat a ráno se stim zobouzím, není den abych nato nepomislel.“

„......protože jsem nevyní a ty to dobře víš, co jsi udelala tak teť buď chytra a mudra co stím Hm.“

„Pozdravuj Holčičku a ať dáva pozor na sebe, Nenech jí dělat na M. v herně, to vůbec, gdeco se ji muže stat, to zatrhni.“

15. 4. 2024„Co jste udělala vy mně? Je zajimavé jak se ozvete, co mám říkat já vy, jste mě ponižila neskutečním spůsobem, citim se zneuctěn.“

„Dejte si vážená ruku na srce jako člověk a vstupte se paní do svědomi, odsoudit nevyného člověka k 10.měsícum není prdel.“

přičemž četnost dopisů a jejich obsah vzbudil v M. K. – soudkyni Okresního soudu v Hodoníně, důvodnou obavu o život a zdraví své osoby, jí blízkých osob i o jí neznámou osobu – barmanku v herně na M., o které se B. domnívá, že je její dcerou.

2. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečiny krádeže podle§ 205 odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebníhoprostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresníhosoudu ve Zlíně ze dne 12. 11. 2024, č. j. -93, jenž nabyl právní moci dne 18. 1. 2025, byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku,za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18(osmnácti) měsíců nepodmíněně.Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 11. 2024, č. j. -93, jenž nabyl právní moci dne 18. 1. 2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o vině a výroku o trestu. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. -194, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.Dovolání a vyjádření k němu

4.

Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu a rozsudku nalézacího soudu prostřednictvím své obhájkyně

dovolání

, které opřel o důvody uvedené v

§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména předmětných dopisů a jeho výpovědi. Skutkový stav podle dovolatele nebyl zjištěn správně a úplně a soudy se náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou. Obviněný přitom nerozporuje, že předmětné dopisy soudkyni M. K. napsal a zaslal, nesouhlasí však s významem, který soudy jejich obsahu přikládají. Dopisy podle něj vyjadřují především jeho nespokojenost s dřívějším odsouzením, pocit křivdy a osobní frustraci, nikoli snahu vyhrožovat poškozené nebo v ní vyvolat obavu o život či zdraví.

6. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zpochybnil především naplnění objektivní stránky přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Formulace obsažené v dopisech, například o „splacení dluhů“, budoucím osobním setkání, o tom, že nezůstane nikomu dlužníkem, či o „karmě“, jsou podle něj neurčité a víceznačné a samy o sobě neobsahují výhrůžku usmrcením, ublížením na zdraví ani způsobením značné škody. Určitě mohou být hodnoceny jako nevhodný či emocionálně vypjatý projev jeho nespokojenosti s dřívějším odsouzením, nikoli však jako zákonem vyžadovaná výhrůžka. Ačkoli dovolatel připustil, že taková výhrůžka nemusí být vyjádřena právně přesnými slovy, musí podle něj projev pachatele objektivně oznamovat alespoň dostatečně určitou hrozbu některé z újem předvídaných v § 324 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže ji soudy dovodily pouze z celkového kontextu komunikace, jeho trestní minulosti a obav poškozené, rozšířily podle něj použitou skutkovou podstatu nad její zákonné meze a porušily zásadu nullum crimen sine lege – certa.

7. V této souvislosti obviněný namítl také nedostatečný popis skutku. Skutková věta podle něj zachycuje opakované zasílání dopisů, jejich nevhodný obsah a obavu poškozené, nikoli však konkrétní jednání představující výhrůžku některou ze zákonem stanovených újem. Uvedené okolnosti podle něj mohou odůvodňovat právní kvalifikaci podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jejíž naplnění v dovolání nezpochybňuje, avšak pro naplnění § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je třeba samostatně identifikovat kvalitativně odlišný znak v podobě výhrůžky usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody. Použitím v zásadě totožných okolností pro obě právní kvalifikace proto podle něj soudy pochybily.

8. Obviněný zpochybnil rovněž subjektivní stránku uvedeného přečinu. Z obsahu dopisů podle něj plyne pouze nespokojenost s předchozím odsouzením a snaha sdělit poškozené svůj subjektivní pocit křivdy. Ani případná snaha, aby poškozená jeho dopisy vnímala vážně, podle něj neznamená, že jednal v úmyslu vyhrožovat jí zákonem předvídanou újmou. Poukázal přitom i na svou výpověď, v níž úmysl komukoli vyhrožovat popíral.

9. Konečně dovolatel poukázal také na nesprávnou formulaci právní věty rozsudku soudu prvního stupně. Zatímco byl uznán vinným podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, soud uvedl, že vyhrožoval „v úmyslu působit na výkon pravomoci soudu“, ačkoli uvedená alternativa předpokládá vyhrožování „pro výkon pravomoci“ orgánu veřejné moci. Odvolací soud sice toto pochybení zaznamenal, označil je však za nepodstatné. Podle obviněného naopak svědčí o tom, že soudy neměly jasno, kterou alternativu § 324 odst. 1 tr. zákoníku aplikují a jakými skutkovými okolnostmi mají být její znaky naplněny. Uzavřel proto, že popsaný skutek znaky přečinu podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nenaplňuje a že při pochybnostech mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo.

10. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyšší státní zástupkyni k případnému vyjádření. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého práva a reagoval na předložené dovolání. Po stručném shrnutí argumentace dovolatele zkonstatoval, že dovolatel ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neoznačil žádnou flagrantní vadu důkazního řízení, která by odůvodňovala výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění. Sám totiž připouští, že předmětné dopisy napsal a zaslal, a jeho argumentace tak nesměřuje proti samotnému skutkovému základu věci, ale proti interpretaci jejich obsahu. Ve skutečnosti se podle státního zástupce domáhá jejich bagatelizace a prosazuje vlastní výklad použitých sdělení.

12. Námitky týkající se objektivní a subjektivní stránky přečinu podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku lze podle státního zástupce s určitou benevolencí podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tyto však nepovažuje za opodstatněné. Poukázal na to, že nedostatky prvního rozsudku soudu prvního stupně byly po předchozím kasačním zásahu odstraněny a soud se v novém rozhodnutí právní kvalifikací i obhajobou obviněného zabýval v potřebném rozsahu. Ještě podrobněji se jednotlivými znaky trestného činu zabýval odvolací soud. Podle státního zástupce představovalo jednání obviněného psychické působení na poškozenou jako představitelku soudu a obsah dopisů zjevně souvisel s jejím dřívějším výkonem soudní pravomoci. Nešlo přitom o ojedinělý verbální exces, neboť obviněný poškozené zaslal v období přibližně tří čtvrtin roku nejméně sedm dopisů. Význam přikládal rovněž zmínkám o následném „vyřizování účtů“, osobním setkání a ženě, kterou obviněný považoval za dceru soudkyně. Obsah komunikace v poškozené vyvolal obavu o její život a zdraví i bezpečnost dalších osob, přičemž při hodnocení závažnosti sdělení bylo podle státního zástupce možné přihlédnout také k trestní minulosti obviněného a skutečnosti, že dopisy zasílal z výkonu trestu. K námitce subjektivní stránky dodal, že pro naplnění skutkové podstaty není rozhodující, zda obviněný zamýšlel vyhrožovanou újmu skutečně realizovat.

13. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a současně v souladu s § 265r odst. 1 tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III.Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší

soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.

16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn za situace, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

20. Podanému dovolání je třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., je nutno tyto dovolací důvody posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.

21. Přestože obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

23. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV.Důvodnost dovolání

24.

Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, z jeho argumentace je však zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný na podkladě dovolacích důvodů podle

§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

[při absenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. – viz body 20. a 21. tohoto usnesení] uplatňuje námitky

skutkové

a

právní

a z jeho argumentace je také patrné, že směřuje proti výroku o vině.

25. Argumentaci obviněného lze zjednodušeně shrnout tak, že soudy podle něj nesprávně vyhodnotily obsah jím zasílaných dopisů jako výhrůžky ve smyslu § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ačkoli jimi pouze vyjadřoval nespokojenost s předchozím odsouzením a pocit křivdy. Namítá proto, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka tohoto přečinu a že soudy chybějící znak konkrétní výhrůžky dovodily z okolností významných spíše pro nebezpečné pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

26. Dovolací soud úvodem konstatuje, že obsahem dovolání obviněného jsou převážně námitky, které uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně, zopakoval je v řízení před soudem odvolacím a soudy obou stupňů se již v odůvodnění svých rozhodnutí s námitkami obviněného dostatečným způsobem vypořádaly. Již z tohoto důvodu je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. ). Argumentace obviněného však není opodstatněná ani po věcné stránce.

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. ).

28. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že tato nepřekračuje meze prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak jej provedly nižší soudy. Dovolatel sice poukazuje na zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem předmětných dopisů a svou výpovědí, avšak sám nezpochybňuje skutková zjištění o tom, že dopisy napsal a poškozené zaslal, ani jejich samotný obsah, nýbrž pouze význam, který soudy jeho sdělením přisoudily. Současně neuvádí žádné další skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že kterékoliv z těchto skutkových zjištění nevyplývá z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, tak jak předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného se tak s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.

29. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle jeho názoru nižší soudy realizovaly dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy pak tyto soudy hodnotily způsobem odpovídajícím požadavku § 2 odst. 6 tr. ř. S podstatou obhajoby obviněného se přitom již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vypořádal, když se zabýval jak obsahem předmětných dopisů a jejich vzájemnou souvislostí, tak výpovědí obviněného a jeho tvrzením, že poškozené nechtěl vyhrožovat. Odvolací soud jeho skutkové závěry následně přezkoumal, zkonstatoval, že samotný skutkový stav není mezi stranami v zásadě sporný a těžiště argumentace obviněného spočívá v odlišném hodnocení významu jeho jednání, přičemž se se závěry učiněnými soudem prvního stupně ztotožnil. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů proto v tomto směru odpovídají požadavkům § 125 odst. 1, resp. § 134 odst. 2 tr. ř.

30. Pokud pak obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že citovaný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V rámci tohoto dovolacího důvodu je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164].

31. V prvé řadě dovolateli nelze přisvědčit v tom, že formulace obsažené v předmětných dopisech nemohly představovat výhrůžku ublížením na zdraví ve smyslu § 324 odst. 1 tr. zákoníku. Výhrůžka totiž nemusí být formulována výslovně ani konkrétně a její skutečný význam je třeba posuzovat v kontextu, v němž byla učiněna, přičemž čím neurčitější je její slovní vyjádření, tím jednoznačnější musí být okolnosti, z nichž její výhrůžný význam vyplývá (srov. ŠČERBA, Filip a kol. . Komentář. 1. vydání, 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2025, komentář k , marg. č. 8 až 12). V nyní projednávané věci přitom nešlo o jednotlivý izolovaný výrok. Obviněný poškozené z výkonu trestu po dobu přibližně tří čtvrtin roku zaslal sedm obsahově navazujících dopisů, v nichž jí opakovaně vytýkal své předchozí odsouzení, hovořil o budoucím osobním setkání, „splacení dluhů“, o tom, že „nezůstane nikomu dlužníkem“ a že poškozená ví, „kam tím míří“, zmiňoval „karmu“ a současně dával najevo „znalost“ osobních poměrů poškozené, když se vyjadřoval k ženě, kterou považoval za její dceru, a upozorňoval, aby na sebe dávala pozor. To vše za situace, kdy poškozená věděla o předchozím odsouzení obviněného mimo jiné za nebezpečné vyhrožování se zbraní (mačetou). Vzájemné spojení těchto okolností proto použitým sdělením propůjčuje zřetelně výhrůžný význam, který podstatně přesahuje pouhé emocionálně vypjaté vyjádření nespokojenosti s předchozím odsouzením (srov. body 9. a 10. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu).

32. Obviněný v této souvislosti namítá také porušení zásady nullum crimen sine lege –certa. Je však třeba rozlišit, že uvedená zásada směřuje především k dostatečné určitosti a předvídatelnosti samotného trestního zákona, zatímco námitka dovolatele je obsahově založena na tvrzení, že soudy výkladem rozšířily zákonný znak „vyhrožuje“ nad jeho přípustné meze. Z tohoto pohledu jde především o požadavek nullum crimen sine lege –stricta, jehož důsledkem je zákaz analogie v neprospěch pachatele, a který limituje rovněž extenzivní výklad trestněprávních norem, přičemž nejzazší hranice extenzivního výkladu je dána jazykovým vyjádřením vykládané normy (srov. ŠČERBA, Filip a kol. . Komentář. 1. vydání, 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2025, komentář k ). V posuzované věci však soudy zákonný pojem vyhrožování nijak nerozšiřovaly. Pouze vyložily skutečný význam konkrétních sdělení obviněného s přihlédnutím k celkovému kontextu, v němž byla učiněna, a následně je podřadily pod zákonný znak vyhrožování. Takový postup se pohybuje uvnitř jazykových mezí uvedeného pojmu a nepředstavuje analogické dotváření trestní odpovědnosti v neprospěch obviněného. Ani z pohledu zásady zákonnosti proto nelze právnímu posouzení soudů nižších stupňů nic vytknout.

33. Důvodná není ani navazující námitka, že soudy směšovaly zákonné znaky přečinů podle § 324 odst. 1 písm. b) a § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Skutečnost, že tytéž dopisy a okolnosti jejich zasílání jsou významné pro právní posouzení jednání obviněného podle obou ustanovení, sama o sobě neznamená, že by byly jejich skutkové podstaty zaměňovány. Pro přečin podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku bylo rozhodné, že obviněný poškozené vyhrožoval zákonem předvídanou újmou a činil tak pro předchozí výkon pravomoci soudu, zatímco ve vztahu k § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soudy posuzovaly zejména dlouhodobost a vytrvalost jejího písemného kontaktování a způsobilost takového jednání vzbudit důvodnou obavu. Skutečně vzniklá obava poškozené přitom není zákonným znakem přečinu podle § 324 odst. 1 tr. zákoníku a nemůže nahrazovat chybějící kvalifikovanou výhrůžku; může však představovat jednu z okolností podporujících závěr o významu a vážnosti konkrétních sdělení. Odvolací soud ostatně v bodě 7. svého usnesení správně připomněl, že jednočinný souběh obou uvedených přečinů není vyloučen.

34. Neobstojí ani výhrada, že zákonem požadovaná výhrůžka není dostatečně zachycena ve skutkové větě rozsudku. Ta popisuje nejen časové období a opakovanost jednání obviněného, ale reprodukuje rovněž rozhodné části jednotlivých dopisů, jejich vztah k předchozímu odsouzení obviněného a také sdělení týkající se ženy, kterou považoval za dceru poškozené, včetně upozornění, aby na sebe dávala pozor, neboť se jí může něco stát. Jestliže přitom výhrůžka nemusí být formulována explicitně, nelze požadovat, aby skutková věta obsahovala výslovný slovní obrat o usmrcení či ublížení na zdraví, který obviněný ve svých dopisech vůbec nepoužil. Rozhodné je, zda v ní uvedený souhrn konkrétních skutkových okolností poskytuje dostatečný podklad pro závěr o naplnění zákonného znaku vyhrožování. Proč tomu tak v posuzovaném případě je, soud prvního stupně podrobně vysvětlil zejména v bodech 9. a 10. svého rozsudku a odvolací soud v bodě 7. svého usnesení.

35. Pokud jde o subjektivní stránku, dovolatel nerozlišuje mezi úmyslem výhrůžku učinit tak, aby ji její adresát vnímal vážně, a úmyslem takto avizovanou újmu následně skutečně realizovat. Pro naplnění § 324 odst. 1 tr. zákoníku není nezbytné, aby pachatel zamýšlel výhrůžku uskutečnit, musí však chtít, aby ji její adresát vnímal jako vážně míněnou. Takový závěr soudy v případě obviněného dovodily zejména z opakovanosti jeho jednání, obsahu jednotlivých dopisů, soustavných výčitek směřovaných vůči poškozené pro jeho předchozí odsouzení, odkazů na budoucí osobní setkání a „splácení dluhů“ i ze zmínek o ženě, kterou považoval za její dceru (srov. bod 9. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu). V tomto kontextu nemůže obstát výklad obviněného, podle něhož výrazem „dluhy“ mínil své peněžité závazky vůči třetím osobám. Současně je z obsahu komunikace zřejmá rovněž pohnutka „pro výkon pravomoci“ ve smyslu § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněný své výhrady opakovaně spojoval právě s tím, že jej poškozená v předchozím řízení podle jeho přesvědčení nespravedlivě odsoudila. Subjektivně pociťovaná křivda pak tuto pohnutku nevylučuje, nýbrž naopak vysvětluje, proč své jednání vůči poškozené směřoval (srov. bod 10. rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. usnesení odvolacího soudu).

36. Konečně Nejvyšší soud nepřehlédl, že soud prvního stupně v právní větě nesprávně uvedl, že obviněný vyhrožoval ublížením na zdraví „v úmyslu působit na výkon pravomoci soudu“, ačkoli právní kvalifikaci podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku odpovídá formulace „pro výkon pravomoci“ soudu. Na uvedené pochybení výslovně upozornil již odvolací soud v bodě 6. svého usnesení. Nejvyšší soud shodně se soudem druhého stupně uzavírá, že nejde o vadu, která by svědčila o neujasněnosti skutečného právního posouzení věci. Obviněný byl výslovně uznán vinným podle § 324 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, skutková věta popisuje jeho předchozí odsouzení právě poškozenou soudkyní i na ně navazující obsah předmětných dopisů a soud prvního stupně v bodě 10. svého rozsudku správně vyložil, že jednání obviněného bylo motivováno odvetou za již uskutečněný výkon soudní pravomoci. Odvolací soud pak totéž právní posouzení výslovně potvrdil v bodě 7. svého usnesení. Šlo proto o nesprávnou formulaci právní věty, nikoli o pochybnost, podle které alternativy § 324 odst. 1 tr. zákoníku bylo jednání obviněného ve skutečnosti posouzeno. Za této situace nemůže obstát ani jeho navazující odkaz na zásadu in dubio pro reo, který je založen na týchž (již vypořádaných) tvrzeních o pochybnostech stran významu předmětných dopisů.

37. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak byl ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Avšak žádná z obviněným uplatněných vad nenaplnila zvolený dovolací důvod, a proto ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nemohl být naplněn.

38. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se s jeho zákonným vymezením minuly, zatímco právně relevantní námitky uplatněné podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byly shledány zjevně neopodstatněnými.

V.Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

39.

Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že

z

části se

dovolací námitky obviněného nacházejí mimo jím uplatněné dovolací důvody a současně tyto námitky neodůvodňují naplnění jiných dovolacích důvodů, ve zbylé části se jedná o námitky neopodstatněné. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

40. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. 9. 2026

JUDr. Aleš Kolář

předseda senátu