Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 143/2026-25
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 77 568,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 568,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 322,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 74 968,86 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 973,80 Kč od 27. 3. 2026 do 15. 6. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 568,05 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 055,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 568,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 322,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 74 968,86 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 973,80 Kč od 27. 3. 2026 do 15. 6. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 568,05 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 055,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 77 568,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12 322,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 973,80 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 74 968,86 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 568,05 Kč od 16. 6. 2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 13. 12. 2023 uzavřel se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které mu byl poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 75 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak následně přestal řádně plnit své smluvní povinnosti, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celý dluh zesplatnila. Přes následné výzvy k úhradě žalovaný svůj dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, žádné skutkové ani právní námitky neuplatnil a k věci zůstal zcela procesně nečinný.
3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť věc bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, skutkový stav bylo možno zjistit z obsahu spisu, žalovaný se k žalobě nevyjádřil a oba účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.
4. Na základě předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:
5. Dne 13. 12. 2023 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy byl žalovanému sjednán revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal vracet čerpané prostředky, hradit sjednané úroky a další platby spojené s úvěrovým vztahem. (smlouva o revolvingovém úvěru, úvěrové podmínky). Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, zaměstnán od srpna 2023, jeho čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, další příjem domácnosti 8 300 Kč, je svobodný, má jedno dítě a bydlí u rodičů. Současně uvedl pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, splátky jiných závazků ve výši 1 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla prověření žalovaného prostřednictvím registrů klientských informací a dalších databází využívaných při posuzování úvěruschopnosti (karta klienta). Z výstupu Nebankovního registru klientských informací vyplývá, že žalovaný ke dni posouzení úvěruschopnosti nevykazoval závažnou platební delikvenci, nebyl zatížen významnými nesplácenými závazky a nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o jeho předlužení či dlouhodobé platební neschopnosti (výpis NRKI). Žalobkyně provedla výpočet maximálního limitu splátky žalovaného. Z tohoto výpočtu vyplývá zbývající maximální limit splátky klienta ve výši 10 784 Kč a zbývající maximální limit splátky domácnosti ve výši 6 150 Kč, přičemž předpokládaná splátka sjednávaného úvěru činila přibližně 1 100 Kč měsíčně (výpočet jméno FO). Na výzvu soudu žalobkyně doplnila další listiny vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, mimo jiné výpis z bankovního účtu za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy. Z tohoto výpisu vyplývá příjem od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 17 656 Kč, tedy příjem odpovídající údajům deklarovaným žalovaným při sjednávání úvěru (výpis z účtu). V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaný úvěr opakovaně čerpal a využíval. Celková výše čerpání dosáhla částky 200 982,51 Kč. Na splácení úvěru žalovaný uhradil částku 169 084,68 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy po delší dobu své závazky plnil, přičemž jednotlivé pravidelné i mimořádné úhrady byly hrazeny až do roku 2025. K zásadnějšímu porušování splátkové kázně došlo až následně (výpis čerpání, splátek a úhrad). V důsledku prodlení žalovaného se splácením využila žalobkyně svého smluvního oprávnění a dopisem ze dne 12. 3. 2026 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Současně jej vyzvala k úhradě částky 84 977,48 Kč ve lhůtě 14 dnů (výzva ke splacení celého úvěru). Výzva ke splacení celého úvěru byla dne 13. 3. 2026 předána provozovateli poštovních služeb k doručení na adresu žalovaného (podací arch). Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně vůči žalovanému pohledávku ve výši 77 568,05 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 74 968,86 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, dlužného pojistného ve výši 843,19 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Před zahájením řízení byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k dobrovolné úhradě dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání. (předžalobní výzva, podací arch).
6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
7. Mezi účastníky vznikl platný závazkový vztah ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy individuálně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o jeho příjmech, výdajích, rodinné situaci a informací získaných z registrů klientských informací. Žalovaný následně úvěr čerpal a po dobu více než dvou let jej splácel. Později se dostal do prodlení s plněním svých povinností, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby evidovala vůči žalovanému pohledávku v rozsahu odpovídajícím žalobnímu petitu, kterou žalovaný dobrovolně neuhradil.
8. Soud věc posoudil po právní stránce takto.
9. Právní vztah účastníků se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), a ustanoveními § 2395 a násl. občanského zákoníku o smlouvě o úvěru.
10. Podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. V řízení bylo bez pochybností prokázáno, že smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena, že žalovaný finanční prostředky skutečně čerpal a že je rovněž po značnou dobu splácel. Samotná existence úvěrového vztahu, rozsah čerpání ani rozsah provedených úhrad tedy nevzbuzují žádné pochybnosti. Soud se dále zabýval otázkou splnění povinnosti žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Této otázce věnoval zvýšenou pozornost, neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje jednu ze základních povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a její splnění musí být v řízení prokazatelné. Současně platí, že věřitel musí disponovat konkrétními informacemi umožňujícími učinit kvalifikovaný úsudek o schopnosti spotřebitele splácet sjednávaný úvěr a nemůže vystačit pouze s formálním převzetím spotřebitelem sdělených údajů. Právě z tohoto důvodu soud žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení a důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala předložením individualizovaných podkladů vztahujících se přímo k osobě žalovaného. Z obsahu spisu vyplývá, že před uzavřením smlouvy zjistila údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech, rodinné situaci, výdajích a současně provedla prověření prostřednictvím úvěrových registrů. Získané údaje následně promítla do výpočtu maximálního limitu splátky.
15. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí být pouze formální a musí vycházet z konkrétních informací o jeho příjmové a výdajové situaci. Současně však z uvedeného rozhodnutí nevyplývá požadavek na existenci konkrétních předem stanovených dokladů ani jediný zákonem předepsaný postup posouzení úvěruschopnosti. Rozhodující je, zda měl věřitel k dispozici dostatečný soubor informací umožňující učinit kvalifikovaný úsudek o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1298/2020, zdůraznil, že smyslem zákonné úpravy není dosažení absolutní jistoty budoucí platební schopnosti spotřebitele, nýbrž získání dostatečných podkladů pro odpovědné posouzení jeho finanční situace.
16. Při posouzení dostatečnosti provedeného zkoumání úvěruschopnosti soud přihlédl rovněž k povaze a rozsahu sjednávaného závazku. Povinnost poskytovatele úvěru je nutno poměřovat principem přiměřenosti a konkrétními okolnostmi každého případu. V projednávané věci nešlo o dlouhodobý úvěr v řádu stovek tisíc či milionů korun, nýbrž o revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 75 000 Kč. Žalobkyně současně vycházela z doloženého příjmu žalovaného ve výši přibližně 18 000 Kč měsíčně, dalšího příjmu domácnosti ve výši 8 300 Kč měsíčně a z předpokládaného měsíčního splátkového zatížení kolem 1 100 Kč. Taková okolnost sama o sobě nemůže nahradit povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, představuje však významné kritérium při hodnocení přiměřenosti rozsahu zjišťovaných a ověřovaných údajů. Za rozhodující považuje soud skutečnost, že žalobkyně k výzvě soudu doložila rovněž výpis z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplývá reálný příjem od zaměstnavatele označeného žalovaným při sjednávání smlouvy. Tím byl odstraněn nedostatek, který bývá v obdobných věcech judikaturou vytýkán, totiž situace, kdy věřitel vychází výlučně z tvrzení spotřebitele bez jakéhokoliv ověření. Z provedeného prověření dále nevyplynula existence exekucí, insolvenčního řízení, závažné delikvence ani významného předchozího zadlužení. Výpočet maximálního limitu splátky přitom ukazoval značný rozdíl mezi disponibilní částkou žalovaného a předpokládaným splátkovým zatížením sjednávaného úvěru. Soud si je vědom toho, že žalobkyně nedoložila více po sobě jdoucích výplat ani listiny umožňující podrobný přezkum dlouhodobé stability zaměstnání žalovaného. Takový nedostatek však v posuzované věci nedosahuje intenzity vedoucí k závěru o porušení zákonné povinnosti. Zákon ani judikatura nevyžadují absolutní jistotu budoucí platební schopnosti spotřebitele ani nepředepisují jediný zákonem aprobovaný způsob posouzení úvěruschopnosti. Posouzení musí být přiměřené konkrétním okolnostem případu, výši úvěru a dostupným informacím.
17. V posuzované věci měl žalobce před uzavřením smlouvy k dispozici údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech, rodinné a výdajové situaci, výstupy z registrů klientských informací a výsledek individuálního výpočtu úvěrové zátěže. Za této situace soud dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti bylo dostatečné, individualizované a přiměřené okolnostem konkrétního případu.
18. Tento závěr je navíc podporován skutečností, že žalovaný následně úvěr po dobu převyšující dva roky splácel. Ačkoliv následné řádné splácení nemůže samo o sobě zhojit případný nedostatek při posouzení úvěruschopnosti, představuje podpůrnou okolnost svědčící o tom, že závěr žalobkyně o schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyl při uzavření smlouvy zjevně nepřiměřený.
19. Soud proto uzavírá, že žalobkyně splnila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a nejsou dány důsledky spojované zákonem s jejich porušením. Tento závěr odpovídá též závěrům rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1491/2022, podle nichž je třeba vždy hodnotit konkrétní rozsah informací, které měl věřitel v době uzavření smlouvy k dispozici, a jejich způsobilost vytvořit dostatečný podklad pro úsudek o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
20. Pokud jde o zesplatnění úvěru, z obsahu smlouvy, úvěrových podmínek, výpisu čerpání a úhrad a výzvy ke splacení celého úvěru vyplývá, že žalovaný dlouhodobě porušoval své povinnosti spočívající v řádném splácení úvěru. Žalobkyně proto byla oprávněna využít smluvně sjednaného oprávnění požadovat okamžité splacení celého dluhu. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému prokazatelně odeslána.
21. Výše jistiny ve výši 74 968,86 Kč byla prokázána přehledem čerpání a úhrad. Ze stejné listiny vyplývá rovněž výše dlužného pojistného, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut. Uplatněné kapitalizované úroky i úroky z prodlení odpovídají údajům zachyceným v přehledu pohledávky a způsobu výpočtu vyplývajícímu ze smluvní dokumentace. Žalovaný jejich správnost nijak nerozporoval a ani soud neshledal důvod, pro který by jejich přiznání odporovalo právním předpisům. Protože žalovaný nesplnil svůj peněžitý závazek řádně a včas, vzniklo žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny rovněž právo na zaplacení smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství uplatněného žalobou. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 055,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 103 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 568,05 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 010 Kč ve výši 2 942,10 Kč.
23. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.