Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 105/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 31 537 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 087 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 30 450 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 537 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 087 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 30 450 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 537 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 31 537 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 22. 4. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, a žalovanou. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 28 913 Kč.
2. Žalovaná se k výzvě soudu k podané žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, a žalovanou bylo zjištěno, že žalované měl být poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila 5517,16 %. Smlouva byla ze strany žalované uzavřena pomocí potvrzovacího kódu dne 22. 4. 2024. Z výpisu z platební brány ThePay bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 22. 4. 2024 a dne 22. 5. 2024 platby pod VS var. symbol na účet žalované č. č. účtu, celkem částku ve výši 30 000 Kč.
5. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalované, a to na základě žádosti klienta, když právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, a to z jejího tvrzeného příjmu ve výši 34 121 Kč měsíčně, tvrzených výdajů – 10 000 Kč. O své osobě žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání s maturitou, je zaměstnaná u spol. adresa Anonymizováno, aAnonymizovános., v Třebíči, a procuje zde od dubna 2016 a vlastní dům bez hypotéky. V rámci prověřování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet měly být též ověřovány výpisy z bankovních účtů žalované či výplatní listiny, současně měla být původním věřitelem žalovaná lustrována v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, a BRKI. Žalobkyně předložila soudu v rámci dokazování výpisy z účtu žalované za období od 23. 11. 2023 do 21. 4. 2024, z nichž vyplývá jednak výše pravidelné měsíční mzdy žalované, tak pravidelné měsíční výdaje.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2026 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Oznámením ze dne 22. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána k okamžitému splacení úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, přičemž z uvedené výzvy vyplývá, že dlužná jistina činila 80 628 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 29. 6. 2026.
7. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.).
8. Ná základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní přiložených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalované, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Žalobkyně přitom sama již v žalobě navrhla, aby soud alternativně posoudil její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání a žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. přiznal pouze částku 1 087 Kč, která představuje rozdíl mezi žalované poskytnutou jistinou ve výši 30 000 Kč a žalovanou vrácenou částkou 28 913 Kč. I kdyby smlouva podepsána byla, byla absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně je jednoznačně úrokem lichevním.
9. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).
10. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 1 087 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
11. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.