Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 50/2022-294
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Kladně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Marie Ťoupalíkové Bredové a přísedících Ivany Gromanové a Mgr. Martiny Semencové ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce
trvale bytem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované
sídlem Adresa žalované zastoupená Anonymizováno advokátem se sídlem Anonymizováno
zas
o zaplacení částky 158 616,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 319 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky:
- ve výši 8,5 % ročně z částky 1 401,17 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení,
- ve výši 8,5 % ročně z částky 20 252,53 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení,
- ve výši 8,5 % ročně z částky 14 103,70 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení,
- ve výši 11,75 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení,
- ve výši 11,75 % ročně z částky 10 669,53 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení,
- ve výši 11,75 % ročně z částky 11 083,36 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení,
- ve výši 11,75 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení,
- ve výši 11,75 % ročně z částky 10 064,53 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení,
- ve výši 11,75 % ročně z částky 13 280,70 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 12 675,70 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 10 669,53 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 11 274,53 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 24 998,36 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 29 424,53 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení,
- ve výši 15 % ročně z částky 9 808,18 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 8 297,33 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 14 103,70 Kč za období od 21.12.2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 4,25 % ročně z částky 13 280,70 Kč za období od 21.6.2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 14 000 Kč za období od 5.1.2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 84 111 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
IV. Žalovaná je povinna uhradit náhradu nákladů státu v rozsahu 71,5 %, přičemž přesné vyčíslení bude určeno samostatným usnesením a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
V. Žalobce je povinen uhradit náhradu nákladů státu v rozsahu 28,5 %, přičemž přesné vyčíslení bude určeno samostatným usnesením a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 10 070 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 319 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky:- ve výši 8,5 % ročně z částky 1 401,17 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení,- ve výši 8,5 % ročně z částky 20 252,53 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení,- ve výši 8,5 % ročně z částky 14 103,70 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 10 669,53 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 11 083,36 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 10 064,53 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení,- ve výši 11,75 % ročně z částky 13 280,70 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 12 675,70 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 10 669,53 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 11 274,53 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 24 998,36 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 29 424,53 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení,- ve výši 15 % ročně z částky 9 808,18 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 8 297,33 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 14 103,70 Kč za období od 21.12.2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 4,25 % ročně z částky 13 280,70 Kč za období od 21.6.2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 14 000 Kč za období od 5.1.2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 84 111 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.IV. Žalovaná je povinna uhradit náhradu nákladů státu v rozsahu 71,5 %, přičemž přesné vyčíslení bude určeno samostatným usnesením a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.V. Žalobce je povinen uhradit náhradu nákladů státu v rozsahu 28,5 %, přičemž přesné vyčíslení bude určeno samostatným usnesením a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 10 070 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se po žalované coby svém bývalém zaměstnavateli původně domáhal částky 163 588,56 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nastalé v souvislosti s jeho pracovním úrazem ze dne 29.9.2021. Tvrdil, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 1. 2021 jako Anonymizováno a že dne 29. 9. 2021 se na něj při nakládání beden do vozu u zákazníka převrátily bedny od zboží, které mu poranily záda – tj. že při výkonu práce pro žalovanou utrpěl pracovní úraz, který si vyžádal jeho pracovní neschopnost trvající od 30.9.2021 do přinejmenším 16.9.2022 (den podání žaloby). Počínaje 30.9.2021 za období do 31.7.2022 tak žalobce požadoval po žalované nahradit ztrátu na výdělku ve výši žalované částky. Ani po předžalobní výzvě však žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná existenci pracovního úrazu žalobce rozporovala. Poukázala na několikero protichůdných žalobních tvrzení o čase a průběhu úrazového děje, rozporovala i samotný vznik zranění žalobce, jeho rozsah a stejně tak délku doby pracovní neschopnosti žalobce, kterou si léčba zranění žalobce vyžádala. Žalovaná odmítla, že by poranění zad žalobce ze dne 29.9.2021 bylo pracovním úrazem. Nárok uplatněný žalobou považovala za vykonstruovaný a účelově uplatněný.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, byla připuštěna změna žaloby spočívající v rozšíření předmětu řízení na zaplacení částky 220 121,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 401,17 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení, částky 20 252,53 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení, částky 14 103,70 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, částky 13 471,86 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, částky 10 669,53 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, částky 11 083,36 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, částky 13 471,86 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, částky 10 064,53 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, částky 13 280,70 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, částky 12 675,70 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, částky 10 669,53 Kč od 21. 8. 2022 do zaplacení, částky 13 471,86 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení, částky 11 274,53 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení, částky 24 998,36 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení, částky 29 424,53 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení a částky 9 808,18 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení.
4. Zdejší soud po provedeném dokazování nejprve rozsudkem ze dne 18. ledna 2024, č. j. 23 C 50/2022 – 12, žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť dospěl k závěru, že se žalobci nepovedlo popsat řádně mechanismus zranění a v řízení tak nebyl (nemohl být) jednoznačně zjištěn (prokázán) úrazový děj. Soud vycházel z žalobcem uvedených několika verzí popisu úrazového děje. Žalobou bylo tvrzeno, že k poškození zdraví žalobce došlo při nakládání beden do vozu, kdy se na žalobce překlopily bedny od zboží při jejich nakládání (verze č. 1). V lékařské zprávě tituly před jménem jméno FO ze dne 29. 9. 2021 bylo jako příčina úrazu uvedeno zvedání beden, kdy žalobci píchlo v zádech (verze č. 2). Ve zprávě tituly před jménem jméno FO ze dne 30. 9. 2021 bylo uvedeno, že žalobce zvedal bedny, házel je na rampu, a poté došlo k lupnutí v zádech (verze č. právnická osoba záznamu o úrazu u žalované žalobce popsal úrazový děj tak, že mu při skládce zboží náhle vystřelila bolest do zad (verze č. 4). V záznamu o úrazu, který byl dne 19. 10. 2021 zaslán právnická osoba, žalobce uvedl, že při nakládání (zvednutí) prázdných beden do auta mu křuplo v zádech (verze č. hodnota). Soud prvního stupně poukázal i na to, že v uvedených popisech úrazového děje původně nebylo zmíněno, že by mělo dojít k pádu beden na krk a záda žalobce a že tato zmínka o zasažení krku a zad se objevila až v popisu úrazového děje učiněném právním zástupcem žalobce. Soud poukázal i na rozpory v účastnické výpovědi žalobce. Za tohoto stavu soud neměl za jednoznačně zjištěný (tvrzený) úrazový děj, nemohl proto přistoupit k ustanovení znalce a zadání znaleckého úkolu (dotazu), zda k tvrzenému poškození zdraví žalobce došlo v příčinné souvislosti se zjištěným úrazovým dějem.
5. Na základě včasného odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející Krajský soud v Praze jako soud odvolací. Ten dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Odvolací soud shledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, pokud zamítl žalobu z důvodu, že se žalobci nepovedlo popsat řádně mechanismus zranění (a soud prvního stupně tak neměl za jednoznačně zjištěný úrazový děj) za situace, kdy soud prvního stupně neposkytl žalobci v tomto směru řádné poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti dostát břemenu tvrzení. Tímto procesním postupem soud prvního stupně řízení zatížil vadou, která však mohla být napravena v odvolacím řízení. Odvolací soud proto žalobce poučil dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o procesní povinnosti doplnit a upřesnit tvrzení stran vzniku a průběhu tvrzeného úrazového děje. Žalobce poté upřesnil mechanismus vzniku úrazu - tj. že k němu došlo tak, jak je popsáno v záznamu o úrazu sepsaném v den nahlášení, tedy 29. 9. 2021 a dále v lékařských zprávách ze dne 29. 9. 2021 a 30. 9. 2021. Odvolací soud na základě doplněných žalobních tvrzení dospěl k závěru, že úrazový děj byl v řízení již tvrzen dostatečně. Je třeba vycházet z toho, že žalobcův popis úrazového děje odpovídá náplni činnosti žalobce při plnění pracovních úkolů u žalované. K úrazu mělo dojít při rozvozu pečiva k zákazníkovi žalované, kdy žalobce jako řidič rovněž vykládá z vozidla přepravky s pečivem a fyzicky je dodává odběrateli. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobce uvedeného dne, tedy 29. 9. 2021 přepravované zboží nedodal a je tedy nepochybné, že žalobcem popisovaný průběh předávky proběhl. Žalobce dotvrdil v podstatě celý průběh činnosti vykládky zboží, kdy přepravky s pečivem vyndá z vozidla, následně je odloží na rampu a poté jsou přemístěny do prostor odběratele. K úrazu žalobce spočívajícího v podvrtnutí bederní páteře dle žalobce došlo ve fázi počínající vykládáním přepravek s pečivem z vozidla a umístěním na nákladovou rampu, kdy došlo k uvolnění zbylých přepravek s pečivem ve vozidle, které padaly na žalobce, čemuž on přizpůsobil způsob odložení přepravek na rampu tak, že je v podstatě odhodil a chránil se před dopadem padajících přepravek. Vzhledem k tomu, že takový průběh děje je z časového hlediska velmi rychlý, nepochybně v řádu sekund, nelze dle odvolacího soudu po žalobci požadovat, aby přesně určil v rámci takového časového intervalu moment, kdy pocítil „lupnutí v zádech“ - a to i s ohledem na možné vyjadřovací schopnosti žalobce a časový odstup od předmětného incidentu. V podrobnostech odkazuje soud na bod 6 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2025, č.j. spisová značka.
6. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno., znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, včetně jejího znaleckého výslechu odvolací soud uzavřel, že diagnostikované poškození zdraví žalobce – akutní lumbago (podvrtnutí páteře) - nastalo v příčinné souvislosti s popisovaným úrazovým dějem (bod 5 tohoto rozsudku). Jelikož se soud prvního stupně s ohledem na svůj odlišný právní závěr vůbec nezabýval rozsahem úrazu a délkou pracovní neschopnosti, která trvala v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem a tím tak ani výší žalobou uplatňované škody, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že žalobce utrpěl dne 29. 9. 2021 při plnění pracovních úkolů v pracovním poměru u žalované pracovní úraz - podvrtnutí páteře, pro který byl od 30. 9. 2021 v pracovní neschopnosti.
7. V dalším řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením ze dne 5. ledna 2026, č.j. 23 C 50/2022-277, k návrhu žalobce o připuštění změny žaloby spočívající v rozšíření žaloby o částku 14 000 Kč (s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky za období od 6.1.2026 do zaplacení), která představuje náklad spojený s uplatněním žalovaného nároku ve výši sjednané odměny znalce jméno FO za zhotovení znaleckého posudku na objednávku žalobce.
8. Podáním ze dne 19. prosince 2025 vzal žalobce svůj žalobní návrh částečně zpět co do částky 61 505,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 11 274,53 Kč za období od 21.10.2022 do zaplacení, z částky 24 998,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně za období od 21.11.2022 do zaplacení, z částky 29 424,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně za období od 21.12.2022 do zaplacení, z částky 9 808,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně za období od 21.1.2023 do zaplacení (tj. co do částky odpovídající tvrzené výši škody spočívající ve ztrátě na výdělku za období od 1.9.2022 2022 do 10.12.2022); s částečným zpětvzetím žaloby žalovaná při jednání dne 6.1.2026 souhlasila. Soud tak řízení v souladu s § 96 odst. 3 o.s.ř. usnesením ze dne 5. ledna 2026, č.j. 23 C 50/2022- 277, pravomocným ke dni 7.1.2026, k návrhu žalobce částečně zastavil. Následně v rámci jednání vzal žalobce za souhlasu žalované žalobu částečně zpět ještě co do částky 14 000 Kč. Soud tak opět řízení usnesením ze dne 5. ledna 2026, č.j. 23 C 50/2022- 278, pravomocným ke dni 7.1.2026 k návrhu žalobce v souladu s § 96 odst. 3 o.s.ř. řízení co do částky 14 000 Kč částečně zastavil. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 158 616,22 s úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 1 401,17 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení,
ve výši 8,5 % ročně z částky 20 252,53 Kč od 21. 11. 2021 do zaplacení,
ve výši 11,75 % ročně z částky 14 103,70 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení,
ve výši 11,75 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení,
ve výši 11,75 % ročně z částky 10 669,53 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení,
ve výši 11,75 % ročně z částky 11 083,36 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení,
ve výši 11,75 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení,
ve výši 11,75 % ročně z částky 10 064,53 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 13 280,70 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 12 675,70 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 10 669,53 Kč od 22. 8. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 13 471,86 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 11 274,53 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 24 998,36 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 29 424,53 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení,
ve výši 15 % ročně z částky 9 808,18 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení,
ve výši 11,5% ročně z částky 14 000 Kč za období od 5.1.2026 do zaplacení.
9. Za účelem posouzení důvodnosti žaloby provedl soud prvního stupně následující dokazování.
10. Ze zprávy všeobecné praktické lékařky tituly před jménem jméno FO ze dne 4. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem (zvedání beden a házení na rampu). Dne 30. 9. 2021 následovaly myorelaxační injekce a rehabilitace bez efektu, po vyšetření neurologem diagnóza se závěrem iritace C7, Llsy I.dx. Následovala další série rehabilitací a myorelaxačních infuzí do cca dubna 2022. V květnu 2022 proveden u neuroložky obstřik kořene, dle magnetické rezonance diagnostikována fisura disku L5/S1 a L4/5. V srpnu 2022 byl žalobce hospitalizován k aplikaci dalších myrolaxačních infuzí, předepsána intenzivní rehabilitace pro nelepšení stavu.
11. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie a stanovení nemateriální újmy na zdraví (který byl na objednávku právního zástupce žalobce zpracován 30.3.2025), vycházejícího z lékařských zpráv obsažených ve znaleckém posudku znalkyně jméno FO (bod 12) a z osobního vyšetření žalobce znalcem v březnu 2025, doplněného jeho znaleckým výslechem při jednání dne 20.11.2025, bylo zjištěno, že u žalobce bylo původně v důsledku pracovního úrazu ze dne 29. 9. 2021 diagnostikováno zranění - podvrtnutí páteře (akutní lumbago), když klinický stav této diagnózy je stejný jako u diagnózy poškození meziobratlové ploténky. Těžší následek úrazu než pouhé podvrtnutí páteře, tj. poškození meziobratlové ploténky, nemusí být u pacientů bezprostředně po úrazu hned patrné, na rentgenových snímcích není poškození meziobratlové ploténky viditelné (ty odhalí pouze porušení integrity kosterního aparátu). Až další vývoj zdravotního stavu pak ukáže, o jak intenzivní poškození se jedná. S ohledem na aktuální stav v českém zdravotnictví není podrobné vyšetření magnetickou rezonancí u těchto diagnóz prováděno ihned, ale až po nějakém čase bezúspěšné rehabilitace, kdy se stav pacienta nelepší. V únoru 2022 pak odhalilo právě vyšetření magnetickou rezonancí porušení vazivového prstence čtvrté a páté bederní meziobratlové ploténky žalobce ve smyslu jejího vyklenutí a trhliny ve vazivovém prstenci, kudy pak k ploténce pronikají různé látky (působky), v důsledku čehož dojde v místě k zánětu, který je velmi bolestivý, s malým efektem protibolestivé medikamentozní léčby. Stejně tak rehabilitace je v těchto případech velmi bolestivá a často nemá efekt. Bez vyšetření moderními zobrazovacími metodami, tj. nukleární magnetickou rezonancí zaměřenou na struktury jednotlivých chybných segmentů páteře (svaly, úpony, vazivo, případně meziobratlové ploténky), je přesné stanovení diagnózy podle názoru znalce pouze na spekulativní úrovni. Zprávy odborných lékařů (neurolog, rehabilitační lékař, praktický lékař) o vyšetření žalobce zpracované v průběhu listopadu 2021 až října 2022 (obsažené na straně 9-13 znaleckého posudku znalkyně jméno FO) hodnotil znalec tak, že obtíže žalobce v nich popisované vyšetřujícími lékaři souvisí s diagnózou poškození meziobratlové ploténky při úrazovém ději v září 2021. Postup onemocnění (akutní bolestivost spojená zprvu s neurčitými bolesti dolních končetin, následně lokalizace bolesti dle distribuce jednotlivých nervových kořenů) je v časové kontinuitě s posuzovaným úrazem. Doba léčby lumbaga či bolesti zad je podle odborných zkušeností znalce vysoce variabilní, závisí na příčině vzniku, může se v případě lehkého poranění páteře pohybovat v řádu týdnů, v případě poškození meziobratlové ploténky i podstatně déle. Degenerativní postižení páteře žalobce - zjištěná facetová degenerace u žalobce - nebyla příčinou dalšího hojení a další regenerace následků pracovního úrazu, než je obecně běžné. Délka pracovní neschopnosti uvedená v posudku znalkyně jméno FO (bod 12) se váže podle znalce jméno FO k diagnóze podvrtnutí páteře; za situace, kdy je prokázáno poškození meziobratlové ploténky, je trvání dočasné pracovní neschopnosti delší. Doba pracovní neschopnosti v době od 29. 9. 2021 do 15. 8. 2022 je z pohledu znalce jednoznačně v příčinné souvislosti s posuzovaným pracovním úrazem. Dne 15. 8. 2022 došlo ke vzplanutí onemocnění v důsledku náhlého nevhodného pohybu domácím prostředí (chybný došlap na schodech), a proto již příčinou souvislost pokračující pracovní neschopnosti s posuzovaným úrazem ze dne 29.9.2021 nelze jednoznačně dovodit.
12. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno bylo zjištěno, že na straně 7–13 jeho písemného vyhotovení znalecký posudek obsahuje výpis ze zdravotní dokumentace žalobce poskytnuté praktickou lékařkou žalobce tituly před jménem jméno FO za období od 29. 9. 2021 do 12. 12. 2022. Současně znalkyně provedla osobní neurologické vyšetření žalobce. Ohledně obvyklé délky pracovní neschopnosti pacientů s diagnózou akutního lumbaga znalkyně popsala, že délka léčby akutního lumbaga je individuální, trvá v řádu týdnů do dvou měsíců, léčba je závislá na stavu bederní páteře před vznikem obtíží, na typu léčby, na charakteru denních aktivit, kdy je zapotřebí dodržovat správné pohybové stereotypy, jinak se léčba prodlužuje a při špatném pohybu může dojít k znovuvzplanutí bolestí zad (exacerbaci). Tato znovuvzplanutí byla u žalobce podle znalkyně zdokumentována (dne 14. 3. 2022 při horečce, dne 15. 8. 2022 při špatném došlapu). Delší dobu léčení, tj. 2–3 měsíce, by vyžadoval stav, pokud by při zvednutí beden žalobcem došlo k výhřezu meziobratlové ploténky. Objektivní nález žalobce při vyšetření dne 29.9.2021 na pohotovosti, tj. negativní manévr dle Laséguea, uvažovanému výhřezu ploténky neodpovídal. Pozitivita Laségueova příznaku byla uvedena poprvé 27. 10. 2021 při neurologickém vyšetření, tento nález spolu s vystřelováním bolesti do pravé dolní končetiny připouští vyklenutí či výřez meziobratlové ploténky. Ale i výhřezy meziobratlových plotének lze ve většině případů dle názoru znalkyně léčit konzervativně bez nutnosti operativního řešení. V průběhu onemocnění se žalobci přidružily další potíže - bolesti hlavy a šíje diagnostikované jako cervikobrachiální syndrom, dále poškození ramenního kloubu, což již nelze dát do příčinné souvislosti s úrazem ze dne 29. 9. 2021. Taktéž recidiva bolesti zad při špatném dokroku dne 15. 8. 2022 není v příčinné souvislosti s posuzovaným úrazem. Na chronicitě problémů se může podle znalkyně podílet rovněž na magnetické rezonanci popsané degenerativní zúžení otvorů foramin, kudy prochází nervy. Znalkyně uzavřela, že akutní lumbago se jeví být v příčinné souvislosti s popisovaným úrazovým dějem a diagnózou ošetřujícího lékaře. Doba trvání pracovní neschopnosti v souvislosti s touto diagnózou trvá v závislosti na konkrétních okolnostech a individuálních dispozicích pacienta obvykle týden až tři týdny, v případě manuálně pracujících osob s lékařsky relativně benevolentním zohledněním následné rehabilitace i do dvou měsíců. Příčinou neschopnosti výrazně převyšující tuto dobu by mohlo být pouze významně závažnější poškození meziobratlové ploténky. Znalkyně uvedla, že takovou diagnózu žalobce zcela nevylučuje neurologický nález 27. 10. 2021, byť pravděpodobnější příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce po prodělaném úraze dne 29.2021 se jí jeví další nový mechanismus nastalý po předmětném úraze – např. nevhodný pohyb v domácím prostředí. Nelze však zcela vyloučit, že k poškození meziobratlové ploténky mohlo dojít již při předmětném zvedání či odhazování beden s pečivem. I výhřez meziobratlových plotének je však podle znalkyně konzervativně léčitelný a vyléčitelný a pacienti se při dodržování léčebného režimu vracejí bez dalších zdravotních potíží do pracovního procesu. Většina muskuloskeletálních problémů se vyřeší do jednoho až dvou měsíců. V konkrétním případě vzhledem k manuální pracovní náplni žalobce se znalkyni jeví jako odpovídající i tříměsíční pracovní neschopnost. Na chronicitě problémů žalobce se mohou podílet popsané foraminální stenózy a úrazu předcházející zdravotní stav žalobce. Z dostupné dokumentace poskytnuté praktickou lékařkou žalobce však není zřejmé, že by byl žalobce před úrazem dne 29. 9. 2021 léčen pro bolesti páteře. Charakter jeho pracovních a volnočasových aktivit (pomoc tchánovi, zedničení) znalkyně hodnotila jako predispozici pro urychlení degenerativních změn páteře. Páteř, která je takto dlouhodobě nevhodně zatěžovaná, je vystavena riziku akutního zhoršení stavu s popisem vzniku poškození ploténky.
13. V rámci svého znaleckého výslechu dne datum (po seznámení se s písemně zpracovaným znaleckým posudkem a obsahem znaleckého výslechu znalce jméno FO) znalkyně doplnila, že stran popisu vzniku poškození meziobratlové ploténky a stran závěru o precizním stanovení konečné diagnózy typu onemocnění zad až po dalším vývoji zdravotního stavu následujícím po předmětném úraze za použití zobrazovací metody magnetické rezonance je se znalcem jméno FO ve shodě (č.l. 283 – „magnetická rezonance zobrazila natržení vazivového prstence meziobratlové ploténky – fisuru, která je nejlehčím stupněm poškození meziobratlového disku, závažnější jsou pak protruze neboli výhřezy“); stejně tak s jeho vyjádřením, že v českém zdravotním systému nejsou zobrazovací vyšetření prováděna obligátně, byť jsou v dnešní dobře dostupná. Dále znalkyně souhlasila se závěrem znalce jméno FO, že po zranění zad tohoto typu dochází k inicializaci zánětu (závažnost zánětlivého procesu je dána velikostí trhliny ve vazivovém prstenci), proto jsou pacientům podávána nejen analgetika, ale i protizánětlivé léky. Souhlasila také se závěrem, že některé rehabilitační postupy nemusejí ve fázi zánětu pacienti tolerovat a může dojít k rozbouření stavu, k dispozici jsou však i při poškození meziobratlových plotének efektivní rehabilitační metody (cviky podle Mckenzieho). Při dodržování správných pohybových zásad dochází dle zkušeností znalkyně v následných týdnech a měsících k procesu hojení zánětu vyvolaného poškozením meziobratlové ploténky, znalkyně odkázala na odbornou literaturu (č.l. 282 p.v.) popisující klinické zlepšení pacientů po konzervativní léčbě těžšího poškození meziobratlových disků v 70% případů. Otázka, zda mohl být u žalobce v případě poškození vazivového prstence ploténky přítomen pozitivní Laségueův příznak již bezprostředně po úrazu (resp. v řádu hodin po něm) při vyšetření žalobce na pohotovosti dne 29.9.2021, je podle znalkyně k diskuzi. Dle jejích zkušeností a konzultace s kolegy na jejím pracovišti to závisí na stupni poškození vazivového prstence ploténky, tj. zda dojde pouze k trhlině (fisuře) nebo k opravdu výhřezu (tj. vylití hmot jádra ploténky). Pozitivita Laséguova příznaku (a tím poškození meziobratlového disku) je dána nejen vylučováním působků jak uvádí znalec jméno FO, ale i mechanickým tlakem na nervový kořen. Laségueův příznak tak může být pozitivní již s odstupem několika hodin po úraze, nemusí tomu tak být ale nutně vždy. Nicméně negativní Laségueův příznak při vyšetření dne 29.9.2021 svědčí dle závěru znalkyně proti závažnosti iniciálního traumatu.
14. Ohledně závěrů o délce pracovní neschopnosti znalkyně odkázala na informativní materiál zpracovaný neurologickou klinikou v Anonymizováno, který je poskytován pacientům před operací výhřezu meziobratlové ploténky. Dle jeho obsahu je standardní doba léčení při výhřezu meziobratlové ploténky (tedy těžšího poškození než je žalobcova trhlina vazivového prstence) bez operačního zákroku 2–3 měsíce. Pokud za definitivní diagnózu žalobce je považován nález na magnetické rezonanci, tj. natržení vazivového prstence meziobratlové ploténky, tak se jedná podle znalkyně o nález dobře konzervativně léčitelný a pacienti se po náležitém léčebném režimu vracejí do pracovního v procesu, v těchto případech se o operaci ani neuvažuje Na prodloužené pracovní neschopnosti žalobce se mohly dle znalkyně podílet drobné nevhodné pohybové stereotypy jako např. vystupování z auta, práce v předklonu u kuchyňské linky, vyndavání prádla z pračky apod., což mohlo vést ke znovuvzplanutí problémů se zády, stejně tak se na nezvykle dlouhém trvání bolestivých potíží mohly podílet rentové tendence žalobce, stejně tak tzv. psychosociální faktory související s prací a zaměstnáním jako je očekávání a strach z bolesti při zvýšení pracovní aktivity. Tyto psychosociální vlivy ztěžují rekonvalescenci, prodlužují pracovní neschopnost a spolu s bolestí a s depresí jsou hlavními faktory zvyšující riziko tzv. chronifikace a recidiv obtíží, což znamená, že se pracovní neschopnost prodlužuje na další měsíce. Tomu odpovídá i závěr klinického vyšetření žalobce z rehabilitačního oddělení z 20. dubna 2022, jehož závěry zní „chronické lumboischialgie vpravo“. Nejednalo se již v době vyšetření o nějakou akutní blokádu, ale problém přešel do chronicity. Znalkyní byl akcentován průběh hospitalizace žalobce v srpnu od 15.8. do 17. 8. pro znovuvzplanutí bolestí zad do špatném došlapu na schodech, kdy v závěru propouštěcí zprávy je seznáno, že pacient je do tří dnů bez neurologických obtíží. V tomto okamžiku, pokud došlo k tak významnému zlepšení, nebyl dále důvod pro pokračování pracovní neschopnosti. Závěrem znalkyně připomněla, že k poškození meziobratlové ploténky mohlo dojít i kdykoliv v období mezi úrazem a realizací magnetické rezonance. Pokud bylo na magnetické rezonanci v únoru 2022 zobrazeno trvající porušení vazivového prstence, nemá to na její závěr o obvyklé úzdravě pacienta s fisurou meziobratlového disku během tříměsíční pracovní neschopnosti pacienta plynoucí od okamžiku úrazu žádný vliv („spousta lidí má tento nález a chodí s tím po ulici“). Počátek odpovídající tříměsíční pracovní neschopnosti znalkyně vztahovala striktně ke dni úrazu; bolestivost a subjektivní faktory, na které si pacient stěžuje, lze dle jejího názoru objektivně těžko posoudit.
15. Výpisem ze zdravotní dokumentace obsažené na č.l. 7-12 znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že dne 30.9.2021 praktická lékařka žalobce tituly před jménem jméno FO z důvodu pracovního úrazu vyslovila závěr o pracovní neschopnosti žalobce, dne 5.10.2021 pro nelepšení stavu žalobce odeslala na rentgenové vyšetření, dne 7.10.2021 evidovala přetrvávající velké bolesti žalobce, taktéž dne 19.10.2021, kdy žalobce odeslala za trvání pracovní neschopnosti na neurologii, dne 29.10.2021 pracovní neschopnost pro mimo jiné stále bolesti zad trvala, stejně tak 30.11.2021, kdy jsou popisovány stálé bolesti LS páteře a prodlouženo trvání pracovní neschopnosti; dne 27.12.2021 je konstatován minimální efekt rehabilitace a syndrom lumbální páteře, dne 28.2.2022 a 14.3.2022 bylo lékařskou zprávou zachyceno zhoršení bolesti zad, kdy byla u žalobce praktickou lékařkou zjištěna antalgická chůze a napadání na levou nohu, prodloužena pracovní neschopnost. Dále bylo výpisem ze zdravotní dokumentace žalobce zjištěno, že 19.4.2022 žalobce absolvoval neurologické vyšetření se závěrem recidivujícího vertebrogenní algického syndromu, dále pak byl dne 20.4.2022 žalobce vyšetřen rehabilitačním lékařem se závěrem chronická lumboischialgie vpravo. Dne 2.5.2002 bylo praktickou lékařkou potvrzeno trvání pracovní neschopnosti, stejně tak 10.5.2022, 31.5.2022, 29.6.2022 a 28.7.2022, kdy se zhoršily bolesti pravé nohy. Z propouštěcí zprávy hospitalizace žalobce na neurologickém oddělení nemocnice adresa bylo zjištěno, že žalobce je od 29.9. v pracovní neschopnosti pro chronický vertebrogenní algický syndrom po zvedání těžkých břemen, které se na něj vysypaly, po neopatrném kroku na schodech dne 15.8.2022 u něj došlo k bolestem páteře, pro které byl k hospitalizaci přivezen rychlou záchrannou službou – po ukončení hospitalizace dne 17.8.2022 byl žalobce již bez neurologických obtíží.
16. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění z 31. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobci bylo za období od 14. 10. 2021 do 29. 10. 2021 vyplaceno částka, za období od 30. 10. 2021 do 31. 10. 2021 AnonymizovánoAnonymizovánoKč, za období od 1. 11. 2021 do 28. 11. 2021 pak částka, za období od 29. 11. 2021 do 30. 11. 2021 pak částka, za období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 pak částka, za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 částka částka, za období od 1. 2. 2022 do 7. 3. 2022 částka částka, za období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022 částka částka, za období od 1. 4. 2022 do 2. 5. 2022 pak částka částka, za období od 3. 5. 2022 do 31. 5. 2022 částka částka, za období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022 částka částka a za období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 částka částka.
17. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení adresa ze dne 26. 4. 2023 bylo zjištěno, že za období od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2002 bylo žalobci vyplaceno částka.
18. Z výplatní pásky žalobce vystavené žalovanou za duben 2021, květen 2022 a červen 2021 bylo zjištěno, že žalovaný odpracoval za duben 2020 112 hodin a 10 přesčasových hodin za hrubou mzdu částka, ve které je zahrnuta náhrada za čerpání dovolené ve výši částka. V květnu 2021 pak žalobce odpracoval 160 hodin a dále 7 hodin přesčasové práce za hrubou mzdu částka. V červnu 2021 pak žalobce odpracoval 128 hodin za hrubou mzdu částka.
19. Z daňového dokladu – faktury č. hodnota - vystavené tituly před jménem jméno FO, soudním znalcem, dne 21. 3. 2025 bylo zjištěno, že za posudek „pracovní úraz. 29. 9. 2021, Jméno žalobce“ bylo účtováno částka.
20. Z mzdového listu pro rok 2021 vystaveného pro žalobce žalovanou bylo zjištěno, že žalobci byla vyplacena v září 2021 částka částka a v měsíci říjnu částka částka coby náhrada DNP. Z pracovní smlouvy ze dne 11.1.2021 bylo zjištěno, že účastníci sjednali termín splatnosti mzdy vždy do 20. dne v měsíci.
21. Předžalobní výzvou ze dne 11. 8. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady za ztrátu výdělku v celkové výši částka do sedmi dní od odeslání předžalobní upomínky. Z písemné reakce právního zástupce žalované ze dne 25.8.2025 na předžalobní upomínku ze dne 11.8.2025 bylo zjištěno, žalovaná nárok na žalovanou částku odmítla s odůvodněním, že žalobcem tvrzení úraz neeviduje jako úraz pracovní.
22. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů a závazného právního názoru vysloveného odvolacím soudem (bod 6) učinil následující závěr o skutkovém stavu.
23. Žalobce utrpěl dne 29. 9. 2021 při plnění pracovních úkolů v pracovním poměru u žalované pracovní úraz – podvrtnutí páteře, pro který byl od 30. 9. 2021 v pracovní neschopnosti. Po doplnění dokazování zprávou praktické lékařky tituly před jménem jméno FO jméno FO, znaleckým posudkem znalce jméno FO včetně jeho výslechu a doplňujícího výslechu znalkyně jméno FO má soud za prokázané, že po vyšetření žalobce magnetickou rezonancí došlo ke zpřesnění a prohloubení původní diagnózy poškození zdraví způsobeného úrazem dne 29.9.202 z „podvrtnutí páteře“ na diagnózu poškození meziobratlové ploténky, konkrétně byl diagnostikován rozsah poranění jako „fisura (trhlina) vazivového prstence meziobratlového disku L5/S1 a L4/5“. Znalec jméno FO přesvědčivě popsal, z jakých důvodů nemusí být u pacientů poškození meziobratlové ploténky bezprostředně po úrazu hned patrné (bod 11), proč není trhlina ve vazivu odhalitelná rentgenovým vyšetřením a proč prvotní vyšetření žalobce obsahovalo zmínku o negativitě Laséguova příznaku. S těmito znaleckými závěry byla ve shodě i znalkyně jméno FO, byť upozornila na vysoce pravděpodobnou menší intenzitu poškození vazivového prstence v případě negativního vyšetření Laségue realizovaného bezprostředně několik hodin po úrazu. To však odpovídá oběma znaleckým závěrům, které hodnotí fisuru vazivového prstence ploténky jako lehčí stupeň poranění než je výhřez ploténky. Znalci byli ve shodě i pokud jde o inicializaci bolestivého zánětu, který provází trhlinu ve vazivu ploténky, i pokud jde o v praxi obvyklý postup, kdy magnetická rezonance je pacientům prováděna až s odstupem času v případě neustupujících potíží po bezúspěšné rehabilitaci. Znalkyni jméno FO se pravděpodobnější příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce po prodělaném úraze dne 29.2021 jevil spíše nějaký nový mechanismus nastalý po předmětném úraze – např. nevhodný pohyb v domácím prostředí, vyslovila však závěr, že zcela vyloučit (a to na základě neurologického nálezu žalobce z 27. 10. 2021), že k poškození meziobratlové ploténky mohlo dojít již při předmětném zvedání či odhazování beden s pečivem, nelze. Soud proto dospěl k závěru, že závěry znalců jméno FO a jméno FO, pokud jde o rozsah projednávaného úrazu, nejsou ve vzájemném rozporu a z pohledu soudu tedy nebyl důvod pro zadání revizního znaleckého posudku ohledně rozsahu poškození zdraví žalobce pracovním úrazem.
24. Dále má soud znaleckým posudkem a výslechem znalce jméno FO za prokázané, že obtíže žalobce popisované odbornými vyšetřujícími lékaři žalobce (neurolog, rehabilitační lékař, praktický lékař) v lékařských zprávách zpracovaných v průběhu října 2021 až srpna 2022 (bod 15) jsou důsledkem poškození meziobratlové ploténky žalobce při úrazovém ději v září 2021(č.l. 256 p.v.,4. odstavec) a že postup onemocnění (akutní bolestivost spojená zprvu s neurčitými bolesti dolních končetin, následně lokalizace bolesti dle distribuce jednotlivých nervových kořenů) byl v časové kontinuitě s posuzovaným úrazem. Existenci těchto objektivních zdravotních potíží žalobce trvajících až do 15.8.2022 má soud za prokázánu lékařskými zprávami obsaženými ve výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce (bod 15) obsaženým ve znaleckém posudku tituly před jménem jméno FO, ve kterých jsou zachyceny nejen bolestivé stavy popisované subjektivně žalobcem, ale i závěry plynoucí z osobního objektivního lékařského vyšetření jednotlivých odborných lékařů (antalgická chůze, napadání na levou nohu, nutnost aplikace svalstvo uvolňujících injekcí). Dále je samotná existence zdravotních obtíží žalobce spočívající v bolestech zad, resp. lumbosakrální páteře, prokazována souhrnnou zprávou o prodlužování pracovní neschopnosti žalobce v období od září 2021 do září 2022 praktické lékařky tituly před jménem jméno FO ze dne 4. 11. 2025 (bod 10). Byť se v průběhu trvání pracovní neschopnosti žalobce, jak upozornila znalkyně jméno FO, přidružily další zdravotní potíže žalobce (bod 12), soud má přesvědčivým znaleckým závěrem znalce jméno FO ve spojení s výše specifikovanými lékařskými zprávami za prokázané, že zdravotní obtíže, pro které byla pracovní neschopnost žalobce v období od října 2021 jeho praktickou lékařkou prodlužována – tj. recidivující vertebrogenní algický syndrom, chronická lumboischialgie vpravo, bolesti pravé nohy, skutečně trvaly a že jsou důsledkem poškození meziobratlové ploténky žalobce při úrazovém ději v září 2021. To ostatně nerozporovala ani znalkyně jméno FO, která popsala, že se v případě bolestí zad žalobce v roce 2022 již nejednalo o akutní blokádu, ale chronický problém (bod 14).
25. Oba znalci uvedli, že léčba bolesti zad je podle jejich odborných zkušeností vysoce variabilní, závisí na příčině vzniku, může se v případě lehkého poranění páteře pohybovat v řádu týdnů, v případě poškození meziobratlové ploténky podle znalce jméno FO „i podstatně déle“ – doba pracovní neschopnost žalobce v období od 30.9.2021 do 15.8.2022 byla z jeho pohledu jednoznačně v příčinné souvislosti s posuzovaným úrazem; znalkyně jméno FO však i při těžším stupni poškození meziobratlové ploténky shledávala přiměřenou dobu léčby žalobce obvyklou dobu úzdravy pacientů s totožnou diagnózou pro maximálně v horizontu tří měsíců od úrazu. Oba znalci dle svých vyjádření hodnotili potřebnou dobu úzdravy žalobce individuálně. Oba znalci pak shodně dospěli k závěru, že od 15.8.2022 již zdravotní obtíže žalobce neměly souvislost s úrazem žalobce dne 29.9.2022. Dne 15.8.2022 došlo podle obou znaleckých závěrů k znovuvzplanutí bolestí zad žalobce v důsledku nového úrazu (chybného došlapu na schodech); současně bylo i zdravotní dokumentací žalobce, konkrétně propouštěcí zprávou z 17.8.2022 (bod 15) prokázáno, že dne 17.8. při propouštění z hospitalizace byl žalobce bez neurologických potíží. Soud v otázce trvání úzdravy zdravotních potíží žalobce nastalých v důsledku projednávaného úrazu shledal přesvědčivější znalecké závěry znalce jméno FO, který hodnotil na základě svých odborných zkušeností konkrétní individuální zdravotní obtíže žalobce (bez významu zda v akutní formě či ve chronické stavu) trvající v období do 15.8.2022, jejichž existence byla v řízení prokázána. Znalkyně jméno FO se v rámci znaleckého zkoumání spíše zabývala důvody, proč úzdrava žalobce trvala déle než je většinově obvyklé (ty spatřovala zejména v nastalé chronicitě problému v důsledku možného působení psychosociálních faktorů spolu s bolestí, nedostatečné motivaci k úzdravě žalobce, možného vzplanutí onemocnění pro lékařskou dokumentací nezachycený nevhodný pohyb žalobce). I s ohledem na znalkyní uvedené závěry odborné literatury (byť uváděné pro těžší formu poškození meziobratlové ploténky než projednávaný případ) o podílu zlepšení zdravotního stavu pacientů v rozsahu 70% z celkového počtu případů v řádech týdnů a měsíců (bod 13), které ponechávají dostatečný prostor možný závěr o tom, že žalobce patří do skupiny 30% pacientů, jejichž úzdrava je oproti většinové normě pomalejší, úvahy znalkyně o přiměřené době pracovní neschopnosti žalobce maximálně v trvání tří měsíců neshledal soud způsobilé vyvrátit přesvědčivost znaleckého závěru znalce jméno FO. Z tohoto důvodu pak neshledal potřebu v řízení provést důkaz žalovanou navrhovaným revizním znaleckým posudkem, neboť dospěl k závěru, že znalecké závěry nejsou v přímém rozporu a že rozhodné skutečnosti ve věci byly dosavadním dokazováním dostatečně objasněny včetně skutkových okolností ke zhodnocení právního závěru o délce pracovní neschopnosti, která trvala v příčinné souvislosti s projednávaným pracovním úrazem.
26. Znalecký posud znalce jméno FO obsahoval v souladu s § 127a o.s.ř. jak znaleckou doložku, tak i prohlášení znalce, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, což umožnilo soudu u tohoto znaleckého posudku předloženého účastníkem postupovat stejně, jako by se jednalo o jím vyžádaný znalecký posudek.
27. Soud tedy vycházel ze skutkového závěru, že žalobce utrpěl dne 29. 9. 2021 při plnění pracovních úkolů v pracovním poměru u žalované pracovní úraz – trhlinu vazivového prstence meziobratlového disku L5/S1 a L4/5 s následkem zdravotních obtíží v podobě zejména bolestí lumbosakrální páteře (recidivující vertebrogenní algický syndrom, chronická lumboischialgie), pro které byl v období od 30.9.2021 do 15.8.2022 seznán svou praktickou lékařkou neschopným výkonu práce pro žalovanou. Dne 15.8.2022 došlo k znovuvzplanutí bolestí zad žalobce v důsledku nového úrazu (chybného došlapu na schodech).
28. Právně soud spor zhodnotil za použití zákona č. 262/2006 Sb., dále jen „zákoník práce“ a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“.
29. Podle § 271 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákoník práce) platí, že pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
30. Podle § 269 odst. 1 a 4 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.
31. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.
32. Podle § 192 odst. 1 a 2 zákoníku práce platí, že zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského61). Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění64), s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění64a) vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.
33. Podle § 351 zákoníku práce platí, že má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 zákoníku práce použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.
34. Podle § 352 zákoníku práce platí, že průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.
35. Podle § 353 zákoníku práce platí, že průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.
36. Podle § 354 odst. 1 a 2 zákoníku práce platí, že není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.
37. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce platí, že průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.
38. Podle § 271m odst. 1 a 2 zákoníku práce platí, že při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.
39. Podle § 144 zákoníku práce jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143.
40. Podle § 141 odst. 1 a 3 zákoníku práce platí, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.
41. Předpokladem úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu po zaměstnavateli dle § 269 zákoníku práce je skutečnost, že škoda nebo nemajetková újma vznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Dle komentářové literatury (Novotný, Zdeněk. § 269 v Bělina, adresa, Drápal, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2023) jsou předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele za újmu zaměstnance – 1. existence pracovního úrazu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok nevzniká. V řízení o odškodnění pracovního úrazu má žalobce (poškozený) procesní povinnost tvrdit a posléze i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik nároku. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech je objektivní. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.
42. Soud prvního stupně byl v řízení vázán právním názorem odvolacího soudu, že žalobce utrpěl pracovní úraz dne 29. 9. 2021, v jehož důsledku byl od 30. 9. 2021 v pracovní neschopnosti. Po doplněném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že pracovní úraz žalobce ze dne 29.9.2021 spočívající v trhlině vazivového prstence meziobratlového disku L5/S1 a L4/5 zapříčinil pracovní neschopnost žalobce souvisle trvající od 30.9.2021 až do 15.8.2022, pro kterou žalobce v tomto období nemohl vykonávat pro žalovanou sjednanou práci a dosáhnout sjednaného výdělku, čímž mu vnikla majetková škoda.
43. Námitku žalované o nedostatečné snaze žalobce k rychlejší úzdravě (např. vytýkaná absence vlastní aktivity žalobce pro vyšetření magnetickou rezonancí), neshledal soud ve věci relevantní. Pokud se žalobce jako laik spolehl na léčebný postup a odborná doporučení své praktické lékařky, kam dlouhodobě v souladu s instrukcemi ke stanoveným kontrolám k léčbě svých zdravotních obtíží řádně docházel (a která jej nadto opakovaně odesílala s doporučením na další specializovaná odborná pracoviště včetně rehabilitačního, kam se žalobce taktéž řádně ke své léčbě dostavoval), nelze uzavřít, že by žalobce se spolupodílel vlastním zaviněním na zvýšené škodě ani že by byla příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a jeho následky v podobě poškození zdraví žalobce trvajícího od 30.9.2021 do 15.8.2022 jakkoli narušena. I pokud by se na době úzdravy žalobce spolupodílely znalkyní jméno FO uváděné psychosociální faktory (strach z očekávání zvýšené bolesti při pracovní zátěži) vedoucí spolu s prokázanou objektivně zjištěnou trvající bolestí (bod 24) k chronicitě zdravotních potíží žalobce, nelze uzavřít, že chronické zdravotní obtíže již nejsou důsledkem projednávaného pracovního úrazu.
44. Soud tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci byly naplněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za škodu způsobenou žalobci pracovní úrazem. Nárok uplatněny žalobou tak soud shledal co do jeho základu důvodným.
45. Pro posouzení žalobou uplatněné výše nároku, t. výše náhrady za ztrátu na výdělku bylo nutné zjistit rozhodující průměrný výdělek před vznikem škody, tj. průměrný výdělek zjištěný podle zásad uvedených v § 351a násl. (bod 34-37 rozsudku) za příslušné rozhodné období před pracovní neschopností, po dobu které je náhrada požadována. Protože se náhrada poskytuje za pracovní dny, po které pracovní neschopnost trvala, avšak průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1), při výpočtu tak šlo o vynásobení celkového počtu hodin připadajících na dny pracovní neschopnosti každého měsíce žalovaného období (včetně prvních čtrnácti dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které nenáleží nemocenské) průměrným hodinovým výdělkem; tím byl zjištěn výdělek, jehož by zaměstnanec dosáhl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti. Dále byl pro výpočet ztráty na výdělku odečten příjem žalobce vyplacený žalovanou ve výši částka, tj. náhrada mzdy podle § 192 zákoníku práce a dále odečteny žalobci vyplacené dávky nemocenského pojištění za posuzované období. Rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a skutečným příjmem zaměstnance pak představuje výslednou náhradu za ztrátu na výdělku.
46. Soud tímto způsobem ztrátu na výdělku vyčíslil následovně.
47. Průměrný hodinový výdělek žalobce byl vyčíslen při zohlednění druhého kalendářního čtvrtletí roku 2021 jako rozhodného období. V dubnu 2021 činila hrubá mzda žalobce částka, v květnu 2021 pak částka a v červnu částka. V dubnu 2021 žalobce odpracoval (včetně přesčasových hodin)122 hodin, v květnu 2021 pak 167 hodin a v červnu 2021 128 hodin. Výše průměrného hodinového výdělku za rozhodné období tak činí 185, 933 Kč – tj. (částka + částka + částka = částka : 417 hodin (122 + 167 + 128).
48. V září 2021 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za den 30.9.2021 výdělku 1 487 Kč (8 x 185,933 Kč).
49. V říjnu 2021 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 21 pracovních dní 168 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 31 237 Kč (168 x 185,933 Kč). Za říjen 2021 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka částka.
50. V listopadu 2021 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 22 pracovních dní 176 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 32 724 Kč (176 x 185,933 Kč). Za listopad 2021 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 16 002 Kč.
51. V prosinci 2021 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 23 pracovních dní 184 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 34 212 Kč (184 x 185,933 Kč). Za prosinec 2021 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 15 457 Kč.
52. V lednu 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 21 pracovních dní 168 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 31 237 Kč (168 x 185,933 Kč). Za leden 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 12 482 Kč.
53. V únoru 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 20 pracovních dní 160 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 29 749 Kč (160 x 185,933 Kč). Za únor 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 12 809 Kč.
54. V březnu 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 23 pracovních dní 184 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 34 212 Kč (184 x 185,933 Kč). Za březen 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 15 457 Kč.
55. V dubnu 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 21 pracovních dní 168 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 31 327 Kč (168 x 185,933 Kč). Za duben 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 11 967 Kč.
56. V květnu 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 22 pracovních dní 176 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 32 724 Kč (176 x 185,933 Kč). Za květen 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 15 179 Kč.
57. V červnu 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 22 pracovních dní 176 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 32 724 Kč (168 x 185,933 Kč). Za červen 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 14 575 Kč.
58. V červenci 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 21 pracovních dní 168 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 31 237 Kč (168 x 185,933 Kč). Za červenec 2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 12 482 Kč.
59. V srpnu 2022 by žalobce nebýt pracovní neschopnosti dosáhl za 11 pracovních dní 88 odpracovaných hodin, což odpovídá výdělku 16 362 Kč (88 x 185,933 Kč). Za období od 1.8.2022 do 15.8.2022 byla žalobci na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka částka, ztrátě na výdělku pak odpovídá částka 7 287 Kč.
60. Za období od 30.9.2021 do 15.8.2022 by tak žalobce nebýt pracovní neschopnosti související s jeho pracovním úrazem dne 29.9.2021 dosáhl výdělku 339 142 Kč. Za období od 14.10.2021 do 15.8.2022 byla žalobci vyplacena na dávkách nemocenského pojištění částka částka (bod 16 a 17 tohoto rozsudku). Za prvních patnáct dní měsíce srpna 2022 byla vyplacena částka částka (18 755 Kč/31 x 15). Celkem tedy 191 059 Kč.
61. Rozdíl těchto částek (bod 61 a 62 tohoto rozsudku) činí 157 158 Kč. Dále soud zohlednil, že žalovaná již žalobci vyplatila náhradu mzdy ve smyslu § 192 zákoníku práce (bod 20) v září 2021 ve výši částka a v říjnu 2021 pak částku částka, o součet těchto vyplacených částek byl výsledný rozdíl náhrady za ztrátu na výdělku ponížen, tj. činí v konečné výši 150 319 Kč (157 158 Kč – 6 839 Kč). Co do této částky tak žalobě bylo vyhověno, co do zbývajícího předmětu řízení (bod 8) byl žalobní návrh co do částky 8 297 Kč výrokem II. tohoto rozsudku zamítnut.
62. Nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaná dostala do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 4 částí věty za středníkem zákoníku práce, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
63. Žalovaná byla povinna vyplácet žalobci náhradu za ztrátu na výdělku ve smyslu § 271m odst. 2 odst. 2 zákoníku práce měsíčně, v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by se účastníci dohodli jinak. Soud tak vycházel z termínu splatnosti mzdy sjednané v pracovní smlouvě mezi účastníky – tj. do 20. dne v měsíci (bod 20).
64. Žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením měsíční náhrady za ztrátu na výdělku žalobci za období září 2021 až 15.8.2022 vždy od 21. dne měsíce následujícího po měsíci, za který náhrada náleží. Žalobce se však žalobním návrhem (předmět řízení ke dni rozhodování soudu prvního stupně viz v bodě 8 rozsudku) domáhala zákonného úroku z prodlení z částek nižších než činily jednotlivé měsíční výše ztráty na výdělku (bod 51-61), soud tak vázán žalobním návrhem, který není oprávněn překročit, přiznal zákonný úrok z prodlení jdoucí z částek odpovídající měsíčním ztrátám na výdělku tvrzených žalobcem (výrok I.). Výrokem II. tohoto rozsudku byl pak zamítnut návrh na zaplacení úroku z prodlení ve sazbě překračující zákonnou výši úroku z prodlení a dále pak zákonný úrok z částky 14 000 Kč požadované z titulu nákladu spojeného s uplatněním pohledávky (odměna znalce jméno FO) jdoucí od 6.1.2026 do zaplacení.
65. Částku 14 000 Kč uplatněnou v řízení jako náklad na uplatnění pohledávky odpovídající výši odměny za zpracování znaleckého posudku soud právně kvalifikoval jako náklad řízení a tudíž jako nárok uplatněný žalobou předčasně. Žalovaná se ke dni rozhodování soudu s jeho úhradou nenacházela v prodlení, proto soud žalobní návrh na zaplacení úroku z prodlení z této částky jako nedůvodný zamítl. Co se nákladů znalce týče, počítá zákon s tím, že tyto náklady platí znalci účastník, který jej o vypracování znaleckého posudku požádal. Pokud je tento účastník procesně úspěšný, je takovému účastníku přiznána náhrada nákladů řízení včetně náhrady za znalecký posudek. Náhrada a odměna za účast znalce při jednání u soudu je následně přiznávána podle § 139 odst. 2 o.s.ř.
66. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované, neboť žalobce měl ve věci větší poměrný úspěch než žalovaná. Částečným zpětvzetím žaloby dne 5.1.2026 žalobce zavinil, že řízení bylo v rozsahu jeho zpětvzetí zastaveno (bod 8). Prostor pro aplikaci § 142 odst. 3 o.s.ř. soud neshledal.
67. Původní předmět řízení po připuštění změny žaloby dne 14.9.2023 činil 220 121,91 Kč s příslušenstvím v celkové výši 98 718,22 Kč (zákonným úrokem z prodlení z částky 1 401,17 Kč od 21. 10. 2021 do 15.1.2026, částky 20 252,53 Kč od 21. 11. 2021 do 15.1.2026, částky 14 103,70 Kč od 21. 12. 2021 do 15.1.2026, částky 13 471,86 Kč od 21. 1. 2022 do15.1.2026, částky 10 669,53 Kč od 21. 2. 2022 do 15.1.2026, částky 11 083,36 Kč od 21. 3. 2022 do 15.1.2026, částky 13 471,86 Kč od 21. 4. 2022 15.1.2026, částky 10 064,53 Kč od 21. 5. 2022 do 15.1.2026, částky 13 280,70 Kč od 21. 6. 2022 do 15.1.2026, částky 12 675,70 Kč od 21. 7. 2022 do 15.1.2026, částky 10 669,53 Kč od 21. 8. 2022 do 15.1.2026, částky 13 471,86 Kč od 21. 9. 2022 do 15.1.2026, částky 11 274,53 Kč od 21. 10. 2022 do 15.1.2026, částky 24 998,36 Kč od 21. 11. 2022 do 15.1.2026, částky 29 424,53 Kč od 21. 12. 2022 do 15.1.2026, částky 9 808,18 Kč od 21. 1. 2023 do 15.1.2026 a z částky 14 000 Kč za období od 5.1.2026 do 15.1.2026).
68. Soud žalobě vyhověl jen co do částky 150 319 Kč a příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v celkové výši 76 861 Kč (kapitalizovaného vždy ke dni vyhlášení rozhodnutí).
69. Při výpočtu míry úspěchu účastníků ve věci soud zohlednil i příslušenství ve výši ke dni vyhlášení rozsudku (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (N 175/58 SbNU 529), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).
70. Žalobce měl tedy ve věci úspěch v rozsahu přibližně 71,5 % předmětu řízení. Ve zbývajícím rozsahu přibližně 28,5 % měla ve věci úspěch žalovaná, protože v daném rozsahu soud žalobu proti ní zamítl. Rozdíl mezi mírou úspěchu žalované a mírou úspěchu žalobce činí přibližně 43 %. Soud tedy výrokem III. přiznal žalované náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva v rozsahu 43 % jejich výše.
71. Náklady řízení žalobce podle § 137 odst. 1 o. s. ř. sestávají z odměny za zastupování advokátem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., z hotových výdajů advokáta, z náhrady za promeškaný čas a z náhrady za daň z přidané hodnoty.
72. Výši odměny advokáta zastupujícího v řízení žalobce soud určil podle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. jako mimosmluvní odměnu advokáta podle § 1 odst. 2 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“).
73. Advokát, který žalobce v řízení v této věci zastupoval, v řízení učinil následující úkony právní služby potřebné k účelnému bránění práva žalobce v této věci:
- převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu,
- předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu
- návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ze dne 16.9.2022
- účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 20.4.2023
- písemné podání ve věci (návrh na rozšíření žaloby) samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ze dne 17.5.2023
- účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 14.9.2023
- účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 7. 12. 2023
- účast na jednání před soudem včetně přednesu závěrečné řeči podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 18.1.2024
- podání odvolání včetně jeho odůvodnění § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu dne 4.4. 2024
- účast na jednání před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 25.6.2024
- účast na jednání před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 8.4.2025
- účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 6.10.2025 (od 9.00 hod do 11.43 hod. – v rozsahu 2 úkonů právní služby)
- účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 20.11.2025 (od 9.18 hod do 11.40 hod. – v rozsahu 2 úkonů právní služby)
- účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 5.1.2026
- účast na vyhlášení rozsudku 15.1.2026 podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu dne 6.10.2025.
74. Sazba mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 advokátního tarifu za prvních šest výše uvedených úkonů právní služby činila vždy 7 660 Kč (tarifní hodnota do 14.9.2023 činila 163 588 Kč). Za následujících 10 úkonů právní služby do 5.1.2026 (tarifní hodnota od 15.9.2023 do 5.1.2026 činila 220 121,91 Kč) sazba mimosmluvní odměny advokáta činila vždy 9 220 Kč. Za poloviční úkon právní služby dne 15.1.2026 činila sazba mimosmluvní odměny 3 730 Kč (tarifní hodnota 168 6161,13 Kč). Sazbu mimosmluvní odměny soud určil vždy z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Celková výše odměny za zastupování tak činí 141 890 Kč.
75. Náhradu hotových výdajů advokáta soud stanovil podle § 151 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu. Náhrada hotových výdajů zástupce žalované se skládá z paušální náhrady za prvních 10 výše uvedených úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31.12.2024, a za 7 úkonů právní služby po 450 Kč, tedy celkem 6 150 Kč.
76. Dále je náhrada hotových výdajů zástupce žalobce je tvořena náhradou cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, jež sestává z náhrady jízdních výdajů podle § 156 odst. 1 písm. a) zákoníku práce za cestu z adresy sídla advokáta zastupujícího žalovanou k jednání před soudem a zpět ve dnech 25.6.2024 a 8.4.2025, kdy zástupce žalované cestoval osobním automobilem se spotřebou 6,76 l/100 km na jednání před odvolacím soudem vždy zpáteční cestu 64 km, což činí při zohlednění sazby nákladní náhrady 5,6 na km a ceny pohonných hmot 38,2 za l částku 524 Kč za jednu zpáteční cestu. Cestovné za dvě cesty tak činilo 1 048 Kč.
77. Náhrada za promeškaný čas náleží zástupci žalobce za čas strávený na cestě z Prahy do Kladna a zpět s délkou trvání promeškaného času 2 hodiny za každou z cest ke dvěma jednáním a zpět, tj. v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu podle § 2 odst. 1 a § 14 odst. 1 písm. a) a odstavce 3 advokátního tarifu účinného do 31.12.2024, a v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu podle § 2 odst. 1 a § 14 odst. 1 písm. a) a odstavce 3 advokátního tarifu účinného od 1.1.2025, tedy celkem ve výši 1 000 Kč.
78. Advokát zastupující žalobce je podle veřejně přístupného registru plátců DPH plátce daně z přidané hodnoty. Proto k nákladům řízení žalované podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou soud určil v souladu s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř. podle sazby této daně ve výši 21 % z odměny za zastupování, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas v celkové výši Kč na částku 31 518, 48 Kč.
79. K nákladům řízení dále náleží odměna za zpracování znaleckého posudku ze dne 30.3.2025 znalcem tituly před jménem jméno FO, která byla v řízení zjištěna v částce 14 000 Kč (bod 19).
80. Celková výše nákladů řízení žalované v této věci potřebných k účelnému bránění práva činila 195 606,48 Kč. Soud tak žalované přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobci ve výši 84 111 Kč jako 43 % jejich celkové výše, neboť v tomto rozsahu byl žalobce úspěšný. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované.
81. O povinnosti nahradit náklady státu vynaložené v řízení bylo v souladu § 148 odst. 1 o.s.ř. v poměru procesního úspěchu ve sporu. Konkrétní výše náhrady nákladů státu bude po právní moci rozhodnutí o znalečném vyčíslena samostatným usnesení (výrok IV a V. rozsudku).
82. O lhůtě k plnění jak ve výroku ve věci samé, tak ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
83. O přechodu poplatkové povinnosti k poměrné části soudního poplatku za žalobní návrh a za odvolání žalobce v rozsahu procesního úspěchu žalobce bylo rozhodnuto s ohledem na osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. e) v souladu § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (43 % z 11 710 Kč za žalobu a z 11 710 Kč za odvolání činí 10 070 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání u Okresního soudu v Kladně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.